Sociálně vyloučení v knihovnách

Mgr. Jarmila Burešová / Knihovna města Ostravy

Sociální vyloučení může být charakterizováno mnoha znaky – lidé bez vlastního přičinění nemají kontrolu nad svým rozvojem a jsou omezeni v přístupu k běžných lidským aktivitám, mají rozdílné životní příležitosti – a nejde vždy jen o otázku finanční dostupnosti. Zde je několik příkladů, jak lehce je možné se ocitnout v ohrožené skupině: změna situace stárnoucího dospělého po odchodu do důchodu, možné osamění při pobytu rodiče na rodičovské dovolené, jiná „startovní čára“ pro dítě v dětském domově, nemotivující podmínky pro romské dítě z ghetta. Můžeme shrnout, že „sociálně vyloučení jsou ti občané, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci), jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek vertikálních kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu“¹, jak definuje Agentura pro sociální začleňování. Je nezbytné charakterizovat situaci, za které se z běžného občana stane ohrožený, vyjmenovat hlavní znaky jeho jednání, které nám mohou pomoci se začleněním do skupin, tyto označit a následně určit způsob práce s touto skupinou.

Pracovníci knihoven mohou vycházet z již existující taxonomie oboru sociologie, např. jak uvádí Mareš 2006: „dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnaní; pracovníci s nejistými a nevýhodnými pracovními smlouvami (zejména starší a mimo ochranu mechanismů regulujících pracovní trh); lidé s nízkými příjmy a chudí; nekvalifikovaní (zejména s nedokončenou základní školou); mentálně či psychicky handicapovaní; drogově závislí; děti vyrůstající v problémových rodinách (zejména týrané děti); delikventi (věznění i na svobodě, ale se záznamem v trestním rejstříku); mladí (bez pracovních zkušeností); imigranti (zahraniční pracovníci, uprchlíci i azylanti); různě vymezené minority (rasově, nábožensky, jazykově a kulturně); osoby zbavené volebního práva; příjemci sociálních dávek (včetně osob, které je nečerpají pro svou nezpůsobilost o ně požádat); obyvatelé upadajících území nebo lokalit majících charakter ghett; bezdomovci; osoby, jejichž způsob života je vnímán a stigmatizován jako deviantní; osoby neschopné mobility; sociálně izolovaní bez přátel a rodin.“

Zčásti jinak na sociálně vyloučené a sociálním vyloučením ohrožené nahlíží zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách) hovořící v § 3, odstavci b) o „osobách v nepříznivé sociální situaci“. Vymezuje nepříznivou sociální situaci jako „oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením“. Dodává, že sociální vyloučení lze chápat jako „vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace“.

Zákon o sociálních službách prakticky reflektuje situaci v České republice, a proto jeho členění bereme jako základ práce se sociálními vyloučenými v knihovnách, byť obvykle sociálně vyloučené občany chápeme – i kvůli častému způsobu medializace – jako vyloučené především pro jejich etnicitu či chudobu. Zákon osoby dělí na: osoby handicapované z důvodu věku – senioři či stárnoucí dospělí (nad 65 let věku cca 20 % celkové populace); osoby se zdravotním postižením; děti, mládež a mladí dospělí; etnické menšiny a osoby z jiného sociokulturního prostředí, např. národnostní menšiny, které setrvale a dlouhodobě žijí na území ČR; imigranti a azylanti, mezi které zahrnujeme nelegální imigranty, žadatele o azyl, uznané azylanty, cizince s uděleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem v ČR; osoby bez přístřeší – osoby, které nemají ubytovací možnosti, popř. obývají nouzová obydlí; osoby opouštějící dětské domovy; osoby opouštějící zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a osoby opouštějící výkon trestu odnětí svobody; oběti trestné činnosti, oběti domácího násilí, oběti obchodu s lidmi, osoby komerčně zneužívané; osoby pečující o osobu blízkou, jež je z různých příčin ohrožena sociálním vyloučením, a které se samy kvůli této péči dostávají do situací, kdy jsou znevýhodněny v přístupu ke službám či na trh práce.

Dalším dokumentem, ze kterého lze při posuzování sociálního vyloučení vycházet, je Strategie sociálního začleňování 2014–2020 Ministerstva práce a sociálních věcí, která byla vládou České republiky přijata v lednu 2014 jako rámcový dokument pro sociální začleňování. Na počátku roku 2016 byla schválena Strategie boje proti sociálnímu vyloučení 2016–2020. Tyto dokumenty obsahují řadu konkrétních opatření, do jejichž plnění jsou zapojeny zejména resorty školství, práce a sociálních věcí, vnitra, místního rozvoje a také Agentura pro sociální začleňování. Opatření jsou zaměřena především na podporu zaměstnanosti, zapojení sociálně znevýhodněných dětí do hlavního vzdělávacího proudu, na prevenci rozpadu rodiny a odebírání dětí do ústavní péče či bezpečnost uvnitř a v okolí sociálně vyloučených lokalit.

Na úrovni krajů, měst a obcí vznikají pracovní skupiny, které připravují souhrn konkrétnějších opatření: od strategií, ve kterých určují směr a způsob pomoci ohroženým skupinám, přes sociální odbory ke konkrétním úkolům praktické pomoci. Pravidelnou spoluprací s ohroženými skupinami je třeba zamezit jejich odcizování hodnotám většiny, neboť to může znesnadnit možnost návratu do běžné komunity a také poškozovat nutnou soudržnost společnosti.

Hlavním opěrným bodem v práci se sociálně vyloučenými v knihovnách je Knihovní zákon 257/2001 Sb. a návazné prováděcí přepisy a rovněž Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020, v níž je uvedeno, že knihovna je otevřené vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centrum zajišťující rovný přístup ke službám a informacím. Knihovna jako místo neformálního celoživotního vzdělávání má výhodu zázemí vyhodnoceného jako nediskriminační, bezpečné a rozvíjející a navíc jako místo, které velmi výrazně přispívá ke kultivaci a stabilizaci různorodých skupin sociálně vyloučených, pohotově reaguje na místní podmínky a na jejich změny. Připravuje přesně cílenou nabídku s ohledem na potřeby občanů v daném místě a pravidelně a intenzivně spolupracuje se školami, neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími apod. Svou spoluprací s organizacemi a současně se stovkami až desetitisíci obyvatel daného místa knihovna může ovlivňovat myšlení většinové společnosti o handicapech sociálně vyloučených občanů.

Dostáváme se ke konkrétním praktickým příkladům z Knihovny města Ostravy. Pro práci se sociálně vyloučenými uživateli knihoven jsou dané zákony, strategie, příručky a metodiky velkým pomocníkem, nicméně základem práce je empatie, zkušenost a odbornost pracovníka knihovny. Ten musí odhadnout, zda člověk, který stojí před ním, může být nějakým způsobem vyloučen z majoritní společnosti a zda potřebuje nabídku speciální spolupráce, která spočívá v cíleném výběru literatury, nabídce vzdělávacího kurzu, pozvání na akci skupiny apod. K zajištění služeb na kvalitní úrovni je třeba disponovat vzdělaným a stále se vzdělávajícím personálem. Vítaná je kvalifikace v oblasti andragogiky, pedagogiky, speciální pedagogiky, vychovatelství či sociální práce, vše s možností doplnění výuky romštiny. Každou z těchto specializací lze studovat na Ostravské univerzitě. Také je možné sledovat přednášky, které v rámci vzdělávání připravují pro zaměstnance Knihovny města Ostravy vyučující z jednotlivých fakult této univerzity. Např. velká část zaměstnanců absolvovala třídenní cyklus přednášek s workshopy k problematice ageismu pro lepší spolupráci se stárnoucími dospělými. Pracovnice oddělení pro děti a mládež absolvovaly pololetní kurz pedagogického minima. Početný kolektiv velké knihovny umožňuje širší spektrum získaných specializací a plánování kvalitních služeb. Vznikly pracovní skupiny např. pro činnost se sociálně vyloučenými, s dětmi, s rodinami s dětmi, s teenagery, se stárnoucími dospělými či projektové setkávání s romskou komunitou Romani kereka (česky Romský kruh http://cms.kmo.cz/www/cl-900/91-projekt-romani-kereka-romsky-kruh/) apod. Každá skupina má svého supervizora dohlížejícího na odbornost provedených aktivit pro různorodé uživatele, také sleduje literaturu a dění k danému tématu, rozvíjí a motivuje kolegy.

Na základě zkušeností získaných mnohaletou prací se zástupci různých typů sociálně vyloučených vznikl materiál Sociálně vyloučení v knihovnách, který byla v roce 2017 Knihovnou města Ostravy vydán elektronicky (http://cms.kmo.cz/www/cl-900/9-aktuality/47914-co-knihovna-mesta-ostravy-nabizi-socialne/). Toto shrnutí se nyní stává základem pro metodickou příručku Rovný přístup: Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením: Metodická příručka pro práci knihoven se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými skupinami uživatelů.

Proč tato příručka? Knihovna vytváří příležitosti k zapojování zájmových skupin a dobrovolníků, reaguje na výzvy okolí a s výzvami aktivně přichází. K této práci je potřeba výborné znalosti svých uživatelů (i těch potenciálních), pojmenovat jejich potřeby a přizpůsobit jim nabídku služeb knihovny. A proto jsou v publikaci kromě teoretického základu rozebrány také jednotlivé skupiny sociálně vyloučených včetně vhodných činností nabízených knihovnou. Co všem skupinám sociálně vyloučených chybí, je tematické vzdělávání, které může snížit míru rizika prohlubování jejich potíží, a naopak je může přivést k snazší orientaci a pozitivnímu přístupu k formálnímu vzdělávání. Pozornost je také věnována problematice bezpečnosti zaměstnanců a dalších návštěvníků knihoven, možnosti ochrany zakotvené v knihovních řádech knihoven. Vše doplní příklady dobré praxe z knihoven České republiky, což z připravované příručky udělá vhodný metodický nástroj pro praxi.

Knihovny nejsou jen komunitním místem ve smyslu setkávání se různých skupin uživatelů a obyvatel obecně, nýbrž se podílí na pevném začlenění knihovny do života místa svým společensky odpovědným přístupem všech nabízených služeb. Z tohoto důvodu je třeba aktivně přistupovat i k problematice sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených uživatelů a nezapomínat přitom na to, že nabízíme rovné příležitosti pro všechny.

Použité zdroje

BUREŠOVÁ, Jarmila. Sociálně vyloučení v knihovnách. Ostrava: Knihovna města Ostravy, 2017. [online] [cit. 2018-08-04]. ISBN 978-80-906989-4-9. Dostupné z: http://cms.kmo.cz/files/attachments/900/47914-Socialne-vylouceni-uzivatele-v-knihovnach.pdf.

Co je sociální vyloučení. [online].[cit. 2018-08-04]. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/co-je-socialni-vylouceni.

MAREŠ, Petr. Faktory sociálního vyloučení [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006 [cit. 2018-08-04]. ISBN 80-87007-15-8. Dostupný z: http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_193.pdf.

Sagit. Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 98, s. 5683–5688. Dostupné z: http://www.sagit.cz/info/sb01257.

Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2016–2020. [online]. [cit. 2018-08-04].

Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/strategie-boje-proti-socialnimu-vylouceni/.

Strategie sociálního začleňování 2014–2020. Praha: leden 2014. [online]. [cit. 2018-08-04]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17082/strategie_soc_zaclenovani_2014-20.pdf.

Ústřední knihovnická rada ČR. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020. [online] [cit. 2018-08-04]. Dostupné z: http://files.ukr.knihovna.cz/200000226-bbd23bcca2/Koncepce.pdf.

ZÁKONY PRO LIDI.CZ. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách [online]. [cit. 2018-08-04]. Dostupný z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108

¹Co je sociální vyloučení. [online].[cit. 2018-08-04]. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/co-je-socialni-vylouceni.