Zemřel PhDr. Jiří Vacek

PhDr. Lukáš Babka / Slovanská knihovna NK ČR

V sobotu 17. června 2017 zemřel po krátké těžké nemoci ve věku nedožitých 78 let literární historik, knihovník a slavista PhDr. Jiří Vacek. Narodil se v Havlíčkově Brodě 29. října 1939. Roku 1961 absolvoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze. Svůj profesní život spojil Jiří Vacek s Národní knihovnou České republiky, přesněji řečeno se Slovanskou knihovnou, v níž pracoval od roku 1964 až do své smrti. V letech 1978–1992 byl jejím ředitelem.

Postupně si vybudoval pozici respektovaného odborníka na dějiny slavistiky a slovanských literatur – zejména východoslovanských. Systematicky se věnoval rovněž výzkumu dějin Slovanské knihovny a prezentaci bohatství jejího fondu. Byl mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti výzkumu ruské a ukrajinské emigrace v letech 1918–1945, zejména pak emigrace působící na území tehdejšího Československa. Získané znalosti uplatnil v řadě odborných studií, například jako člen autorského kolektivu třísvazkové bibliografie Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu. 1918–1945 (Praha, 1996),  při přípravě monografie Hlasy vyhnaných. Periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska (1918–1945) (Praha, 2009) či jako autor bezpočtu tematických výstav. Jeho vědecký zájem však nezůstával ohraničen tematickým zaměřením Slovanské knihovny. Četnými články v regionálním tisku přispíval k objevování osudů pozapomenutých či zcela zapomenutých představitelů vědy a kultury z oblasti Havlíčkobrodska a Polné. Úctyhodný byl též jeho přehled o české literatuře a umění 19. a 20. století. Jiří Vacek byl autorem několika desítek hesel v průběžně vydávaných svazcích Biografického slovníku českých zemí (Praha, 2004–).

Pro svou fenomenální paměť a hlubokou znalost fondu Slovanské knihovny patřil Jiří Vacek mezi vyhledávané rešeršéry a konzultanty nejrůznějších otázek spojených s profilem knihovny. Své vzpomínky vtělil do knihy Slovanská knihovna, můj osud (Praha, 2016).

Odchodem Jiřího Vacka přišel autor těchto řádků o učitele, který ho od roku 2001 prakticky dennodenně ochotně zasvěcoval do tajů fondu Slovanské knihovny a do problematiky jejích dějin. Přišel o konzultanta nejrůznějších dotazů, které zodpovídal profesionálně a ochotně bez ohledu na jejich rozsah, složitost či naopak jednoduchost. Přišel o blízkého kolegu, který mu byl oporou při přijímání četných zahraničních návštěv přijíždějících do knihovny, který se ochotně ujímal provádění nejrůznějších delegací a školních exkurzí. Slovanská knihovna pak přišla o pracovníka, který představoval základní prvek odborné hodnoty knihovny a jehož kvality bude jen velice obtížné (či spíše nemožné) nahradit. S odchodem Jiřího Vacka se uzavírá jedna dlouhá etapa existence Slovanské knihovny. Česká společnost přišla o člověka s velkou životní zkušeností, nadhledem, rozvahou a obrovským kulturním a vědeckým přehledem.