Moje premiéra na Knihovnách současnosti
Bc. Barbora Procházková / Národní knihovna České republiky
Letošní konference Knihovny současnosti 2025 se konala na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě a přivedla tak účastníky poprvé do krajského města Vysočiny. Je zajímavé, že zrovna moje první knihovnická konference mě zavedla zpět do města, odkud pocházím. Město tedy dobře znám, avšak v prostorách místní vysoké školy jsem byla poprvé.
Program konference byl opravdu bohatý a tematicky rozmanitý. Mezi hlavní témata patřila demokracie, umělá inteligence, propojování knihoven a škol, prosazování zájmů knihoven (advokacie) a centrální služby knihoven. Účastníky celou konferencí provázela aplikace Eventee, která nabízela nejen kompletní harmonogram, ale také mapu areálu, možnost registrace na workshopy a další užitečné nástroje. Funkci sestavení vlastního programu jsem ocenila především ve středu, kdy se jednotlivé bloky časově překrývaly, a já jsem si chtěla být jistá, že mi žádná důležitá přednáška neunikne.
Program prvního dne byl jednotný, stejně jako ve čtvrtek, a přinesl hned několik zajímavých témat. Po úvodních slovech v aule zazněla přednáška polsko-australského profesora Marka Kowalkiewicze o knihovnách v době vlivu algoritmů. Ty označuje za tzv. „digital minions“, často neviditelné, ale aktivní nástroje, které mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopad.
Konference měla skutečně mezinárodní rozměr. Vystoupili zde přednášející z Velké Británie, Nizozemska, Švédska, a dokonce i z Ruska. Knihovník Vladimir Kosarevskiy přednesl silnou a inspirativní řeč o situaci v ruských knihovnách během války, o cenzuře i o své emigraci a cestě za novým životem ve Španělsku. Nechybělo ani tradiční předání medailí Z. V. Tobolky za celoživotní práci a za významný přínos českému knihovnictví, stejně jako ocenění Bibliotheca inspirans, udělované za podnětnou praxi českých knihoven.
Ve středu jsem se zaměřila na blok věnovaný umělé inteligenci, na kterou přednášející nahlíželi z různých perspektiv. Dozvěděli jsme se o aktuálních trendech ze světa AI – o „AI gramotnosti“ a jejím uchopení v různých částech světa, o multiagentních systémech nebo o novince v podobě chytrých brýlí Meta AI Glasses s integrovanou umělou inteligencí. Nechyběl ani právní pohled na umělou inteligenci, zejména ve vztahu k autorskému právu. Dále zazněla témata týkající se ekologické stopy a energetické náročnosti systémů AI a také příklady jejího využití v knihovnách, jak českých, tak zahraničních. Velmi mě zaujala diskuse se spisovateli, kteří sdíleli své zkušenosti a obavy z dopadů AI na jejich literární tvorbu.
Poslední den se nesl v duchu odpovědnosti, a to jak odpovědnosti knihoven, tak i v širším smyslu v oblastech, které mohou zásadně ovlivnit lidskou společnost, například v souvislosti s rozvojem umělé inteligence. K tématu se vyslovil soudce Ústavního soudu Jiří Přibáň, ale i právník a důstojník Armády ČR Otakar Foltýn. Závěrečnou část konference tvořila podnětná debata na téma „Slovo a odpovědnost“, do které se mimo dvou zmíněných osobností zapojila také zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a dvě studentky oboru Informační studia a knihovnictví. Každý z nich přispěl svým pohledem na téma, které je aktuální napříč obory i generacemi.
Nabídka doprovodného programu byla také velmi pestrá. Od pilates přes tematické workshopy až po prohlídku města, knihovny či jihlavského podzemí. Sama jsem se zúčastnila workshopu vedeného spisovatelkou a marketérkou Olgou Zbranek Biernátovou, během něhož jsme se ponořili do světa nástroje ChatGPT a věnovali se vytváření vlastních osobních asistentů.
Z konference si odnáším nejen mnoho nových informací, podnětů a témat k zamyšlení, ale také silný dojem z toho, jak aktivní, široká a angažovaná je knihovnická komunita. Je obdivuhodné, kolik pracovitých lidí usiluje o rozvoj českých knihoven a přináší do nich témata, která rezonují napříč celou společností.
