Ladislav Kurka (1933 - 2024)
Ladislav Kurka odešel...
(5. března 1933 - 23. května 2024)
V květnu tohoto roku nás opustil ve věku 91 let jeden z koryfejů českého knihovnictví, který našemu oboru bez nadsázky zasvětil celý svůj profesní život – od vysokoškolských studií knihovnictví přes práci v knihovnické metodice (vojenské osvětové knihovny), odbornou publikační a redakční činnost (za všechny jmenujme mnohaleté vedení Bulletinu SKIP ČR) po zodpovědnost za budování a rekonstrukce pražských knihoven (jako vedoucí příslušného týmu Městské knihovny v Praze), jimiž se zabýval několik desítek let (cca od roku 1970). Svoje zkušenosti z oblasti výstavby a rekonstrukce knihoven předával knihovníkům z celé republiky, ale studentům Vyšší školy informačních studií v Praze. Zúročil je i sepsáním mnoha článků a vydáním vlastní publikace Architektura knihoven (KURKA, Ladislav. Architektura knihoven. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2011. 86 s., 7 s. příl. ISBN 978-80-85851-20-5). Knihovnickému oboru se ale věnoval všestranně, o čemž svědčí počet jeho prací zachycených v katalogu/databázi KKL Knihovnického institutu a jejich tematická šíře. Katalog KKL po zadání jména „Kurka“ nabídne 246 položek – prací, za něž byl redakčně odpovědný, i vlastních článků, v nichž se věnoval osobnostem a událostem spojeným s československými či českými knihovnami, přibližoval zahraniční knihovny a knihovnické spolky (především v Německu a Rakousku), připravil mnoho rozhovorů s kolegy pro Bulletin SKIP, přispíval do Čtenáře; zajímaly ho problémy automatizace knihoven, četby, knihovnického zákonodárství, autorského práva… Že však nebyl jen knihovníkem, o tom svědčí již dříve publikované rozhovory a narozeninové medailony. Svoji vzpomínku na Ladislava Kurku pro nás sepsal Roman Giebisch, předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR.
Za redakci Anna Machová
Šéfredaktor Ladislav Kurka
S Láďou Kurkou jsem se dlouhá léta stýkal především za účelem přípravy Bulletinu SKIP, jehož byl dlouholetým šéfredaktorem. Připravovali jsme čtyři čísla za rok a ještě jedno zvláštní číslo věnované zahraničnímu knihovnictví. Láďa měl sice redakční radu Bulletinu SKIP, ale většinu práce na obsahu periodika připravil sám a my jsme mu pomáhali pouze s korekturami, s přípravou grantu pro řízení na Ministerstvu kultury atd. Protože byl dosti urputný, většinou se mu dařilo získat všechny příspěvky, o které měl zájem, a společně jsme pak seděli u počítače a vybírali obrazovou část daného čísla. Těžko se smiřoval s koncem tištěného vydávání Bulletinu SKIP, ale zvyšující se náklady na distribuci a tisk byly pádným argumentem, proč časopis vydávat pouze elektronicky.
S Láďou Kurkou jsem byl dvakrát na pozvání Spolku rakouských knihovníků na kongresu v Innsbrucku a Villachu. Většina německých a rakouských knihovníků se s Láďou vítala jako se starým známým a Láďa měl i mnoho osobních přátel mezi těmito knihovníky a knihovnicemi, s nimiž se navštěvoval. Dlouhá léta si budoval síť zahraničních kontaktů a díky mnoha přátelům v zahraničí dostával i zahraniční jejich odborná periodika a knihy, které ho zajímaly. Vedle paní doktorky Jarmily Burgetové, která dlouhá léta zastupovala české knihovnictví na mezinárodních kongresech IFLA atd., uměl i Láďa velmi dobře využít svůj sociální kapitál.
Láďa byl velký sportovec, běhal maraton a v Klementinu nejezdil výtahem. V Kolíně měl velkou zahradu s ovocnými stromy, o kterou se vzorně staral, a u svého pražského?? činžovního domu, kde měl byt, se staral o skalku a skalničky, kterou mu sousedé pravidelně likvidovali. Na Karlově náměstí v Praze vedle Faustova domu se každý rok konají prodejní výstavy skalniček, kde jsme se s Láďou potkávali, protože je organizoval. Byl největším sběratelem pohlednic hradozámeckých sídel v Česku a vydal řadu knih mapujících tato šlechtická sídla v jednotlivých regionech. Měli jsme společnou vášeň pro sladké a když jsme slavili Láďovy narozeniny, koupil jsem mu dort a z toho měl vždy velikou radost.
V závěru jeho života jsem ho několikrát navštívil v pečovatelském domě v Sulické ulici v Praze a nikdy nezapomenu, jak vždy říkal „stáří je jen pro odvážné lidi“. Však to časem zjistíme všichni…
Roman Giebisch
Foto: archiv SKIP