Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2022/2 Recenze MAU, Steffen. Metrická společnost: o kvantifikaci sociálna. Překlad Jan Petříček. První české vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2022. 194 stran. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-4960-3.

MAU, Steffen. Metrická společnost: o kvantifikaci sociálna. Překlad Jan Petříček. První české vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2022. 194 stran. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-4960-3.

Mgr. Ondřej Hudeček, Ph.D. / Městská knihovna v Praze

 

Hudecek_recenze.jpg

Když před cca patnácti lety sociolog Miloslav Petrusek publikoval soubor esejí Společnosti pozdní doby1, v němž nabídl sumář více než stovky různých charakteristik společností naší euroamerické, demokratické a na tržním hospodářství založené civilizace, tak pojmy „společnost metrická“ nebo „společnost hodnocení“ tehdy ještě nezmínil. Zdá se tedy, že v devadesátých letech 20. století, kdy Petrusek na knize převážně pracoval, nebyly tyto metafory ještě tak (samo)zřejmé jako dnes. Jedenáct let po vydání Společností pozdní doby (a pět let po Petruskově smrti) však již německý makrosociolog Steffen Mau, působící na Humboldtově univerzitě v Berlíně, věnoval oběma pojmům celou knihu, kterou nyní máme k dispozici také v češtině (po anglickém překladu jde teprve o druhý jazyk, do kterého byla převedena). A je nutné zdůraznit, že překladatel Jan Petříček odvedl vynikající práci, stejně jako nakladatelství Karolinum, do jehož edice Studia nových médií byla zařazena.

V samotném úvodu knihy Metrická společnost věnuje Steffen Mau relativně velký prostor mnohostrannému zhodnocení vlivu pronikání čísel, číselně vyjadřovaných hodnocení a vůbec obecně kvantifikace do našich životů. Upozorňuje, že jednostranná kulturní kritika těchto fenoménů by byla nespravedlivá a že i ony v sobě mohou skrývat emancipační potenciál. Mohou nám na příklad pomoci odkrýt některá diskriminační jednání nebo upozornit na zdánlivě „přirozené“ nerovnosti. Celkově je však text knihy nesen spíše v kritickém tónu, přičemž autor své precizně vystavěné argumenty dokládá celou řadou zcela konkrétních důkazů, zejména tam, kde se opírá o výzkumy provedené jinými badateli a badatelkami v minulosti. Poučený čtenář sice v knize nic zásadně překvapivého neobjeví, ale již kvůli důkladnosti myšlení, s nímž se na necelých dvou stech stranách shledá, stojí Mauova kniha určitě za přečtení. Její velkou předností je totiž myšlenková sevřenost, hutnost a preciznost argumentace.

Co tedy podle Maua charakterizuje dnešní metrickou společnost, resp. společnost hodnocení? Ve stručnosti to, že všechno a všechny podrobuje hodnocení na základě kvantitativních dat a že tomuto tlaku už takřka nelze uniknout. Mau ale zároveň v úvodních dvou kapitolách poukazuje na historický rozměr celého procesu a připomíná, že snadná dostupnost číselně vyjádřených informací a s tím související kvantifikace života občanů umožnily vznik moderního byrokratického aparátu, který se zároveň stal zásadním producentem dat a zpětně snadněji dokázal své snahy legitimizovat v očích těch, kteří do této činnosti nebyli „zasvěceni“. Tím také tento aparát nabýval značné symbolické moci. S odkazem na historii, ale i zcela aktuální současnost, připomíná Mau ambivalenci moci, na niž kladl důraz již Michel Foucault. Moderní, byrokratický stát, který má k dispozici nepřeberné množství dat, není ve snaze docílit minimálně vnějšího dohledu nad jedinci za pomoci výkonného aparátu zcela sám. Občané si totiž postupem času část těchto technik kontroly zvnitřnili, „optimalizují se“ a společně s druhými přispívají k budování „normalizující společnosti“, v níž se (auto)regulace a disciplinace vzájemně doplňují.

Historické příklady již detailně popsal právě Foucault a mnozí jeho následovníci. Mau se ale zabývá především dneškem, a tak důkladně popisuje, jak mnozí z nás přispívají k vlastní objektivizaci intenzivním využíváním technologických nástrojů (mobilní aplikace, chytré hodinky), které sledují, zaznamenávají a mnohdy i s dalšími lidmi sdílejí naše údaje. Mau v tomto kontextu odkazuje na italského filozofa Luciana Floridiho a jeho pojmy „průhledné tělo“ a „sdílené tělo“. První odkazuje ke zviditelňování ohromného množství tělesných dat, zatímco druhý k jejich proplétání s daty dalších lidí. V jiné části své knihy jde Mau dokonce ještě dále a s odkazem na korejsko-německého filozofa Byung-Chul Hana píše o tom, že v digitální době se každý subjekt sám spontánně „osvětluje“, a tak je zároveň svým vězněm i dozorcem, tedy „svým vlastním panoptikonem“. To vše je důležité shrnout proto, abychom si uvědomili, že tento v dějinách lidstva zcela mimořádný fenomén kvantifikace není pouze výsledkem nějakého vnějšího tlaku na nás, ale že se mu mnohdy poměrně ochotně – výměnou za domnělé nebo skutečné výhody – poddáváme.

V něčem je ale celý proces utváření „metrické společnosti“ velmi specifický a pevně zakotvený v současných socioekonomických kontextech. Mau tento proces vidí přímo jako logickou součást neoliberalismu, který zavádí systém kontrol a zkoušek, v němž se musí každý jedinec neustále znovu osvědčovat. Ekonomizace všech oblastí života společnosti, tedy i např. školství či kultury, které se dříve řídily jinou logikou než hledisky finanční rentability, vede k neustálému hodnocení a srovnávání s druhými, přičemž se zaměřuje pouze na ty aspekty, které jsou kvantifikovatelné. Jedním z přímých důsledků dominance těchto principů tak je obtížné, ba takřka nemožné utváření solidárních sítí ve společnosti. Jak kategoricky tvrdí Mau v závěru knihy, „(m)etrická společnost je masa soutěžících jednotlivců, nikoli solidární nebo kooperativní společenství“ (s. 180).

Velmi podnětných postřehů lze v knize najít opravdu hodně. Mau například charakterizuje společnost hodnocení také jako společnost zpětných vazeb, ve které se z příležitostí podat zpětnou vazbou stává faktická povinnost, a tak mnozí z nás tráví hodiny ročně vyplňováním zpětnovazebních dotazníků. V této souvislosti stojí za zamyšlení, nakolik k tomu každý z nás přispívá, a také, zda s výsledky dotazníků pracujeme vždy tak, abychom maximálně využili dobrovolnou práci respondentů. Mau si totiž správně všímá, že v roli zákazníků všichni tak trochu přebíráme práci za vedení firem, jejichž produkty a služby si pořizujeme, a to vždy, když provádíme hodnocení spokojenosti s nákupem. V očích managementu mají zákazníci vždycky pravdu, a tak z něj tato hodnocení snímají část odpovědnosti za případnou kritiku. Společnost hodnocení je zkrátka společností, ve které každý neustále může, ba dokonce by i měl, hodnotit ostatní.

Velkým tématem zasahujícím hned do několika kapitol knihy, je vztah svobody jednání a všudypřítomného hodnocení. Steffen Mau se zaměřuje na velmi rozšířenou a mnohdy nekriticky přijímanou funkci různých rankingů a ratingů a ukazuje, jaké nezamýšlené důsledky mohou mít například na akademickou činnost. Nejen zde totiž vedou k „fetišizaci vnějšího obrazu“. To, na čem nově záleží, je vypadat dobře a ne nutně být dobrý. Mau připomíná minimálně všem v akademickém prostředí známou skutečnost, kterak důraz na umístění v různých osobních (H-index) či institucionálních (univerzitní rankingy) žebříčcích změnil praxi samotného výzkumu. Koneckonců český „kafemlejnek“, založený na sčítání bodů za dosažené vědecké výsledky a jejich mechanickém přepočtu na peníze, je ukázkovým příkladem tohoto globálního fenoménu, který českou vědu a výzkum ovlivnil na více než jedno desetiletí a jehož stínu jsme se nedokázali plně zbavit dodnes.

Knihu Steffena Maua tak lze číst i jako svého druhu varování: kvantifikace uvádí do hierarchického vztahu to, co dříve srovnatelné nebylo. Nově jsme konfrontováni s vyčíslováním skutečností, které byly tohoto režimu dosud ušetřeny, např. sektor veřejných služeb. Navíc se nejedná jen o činnost profesionálních byrokratů, kteří tento sektor novému režimu podrobují. Sami zástupci sledovaných sektorů si již tyto přístupy zvnitřnili, reprodukují je a tím i podporují. Mau proto svou knihu končí faktickým varováním: „...výkonnostní metriky tvoří hlavní součást společenského hodnocení; často jsou však založeny na reduktivní představě o tom, co bychom měli vnímat jako relevantní výkon. Systémy pozorování a hodnocení často zohledňují jen to, co je kvantifikovatelné“ (s. 187).

Kniha Steffena Maua přináší na relativně malé ploše velké množství témat dotýkajících se naší současné společnosti a vybízí nás k úvahám o jejich (ne)samozřejmosti. Poukazuje na historické kořeny naší posedlosti čísly, daty (dnes tak populární zásada „data based decision making“), žebříčky, skóre a hodnoceními. Na platformě Goodreads měla Mauova práce v době psaní tohoto textu hodnocení 3,57 z maxima pěti hvězdiček. Jsem přesvědčen, že si rozhodně zaslouží hodnocení vyšší.

 

Poznámky

1 PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 459 s. Knižnice Sociologické aktuality; sv. 12. ISBN 80-86429-63-6.

01.09.2022




Vyhledávání
Bibliotheca academica 2022

termín: 17. – 19. 10. 2022

místo: Hotel Flora, Olomouc ; Univerzita Palackého v Olomouci

více informací

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 22

Termín: 30. 11. – 1. 12. 2022

Místo: Národní archiv Praha, Archivní 4, Praha 4

Čtu a stávám se čtenářem 2022

Termín: 21. 9. 2022

Místo: Pedagogická fakulta UK, Magdaleny Rettigové, Praha 4

Více informací vč. přihlášení

Active ageing jako výzva pro kulturu

Termín: 5. – 6. 10. 2022

Místo: Kongresové centrum Vavruška Praha

Více informací vč. přihlášení

Doba plastová v knižní vazbě

termín: 4. 8. – 8. 10. 2022

místo: Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1