Novinky zahraniční knihovnické literatury 2022/2

BECKER, Deborah A., Joanne ARENDSE, Veliswa TSHETSHA, Zulaiga DAVIDS a Vuyokazi KIVA-JOHNSON. The development of LibGuides at Cape Peninsula University of Technology Libraries and the impact of the COVID-19 lockdown on their usage [Vývoj nástroje LibGuides v knihovnách Technické univerzity na Kapském poloostrově a vliv pandemie Covid-19 na jejich využívání]. IFLA Journal, 2022, 48(1), 57–68. Dostupné také z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/03400352211046025.

V březnu 2020 byla v souvislosti s pandemií Covid-19 celá Jihoafrická republika na týden uzavřena. Veškeré aktivity byly utlumeny, v ulicích se mohly pohybovat jen pohotovostní jednotky. Také univerzity byly uzavřeny a studenti posláni domů a až do října trvalo, než bylo všem umožněno vrátit se zpět (postupné uvolňování podle pandemického plánu probíhalo ve čtyřech stupních: stupeň 4 umožnil návrat studentům posledních ročníků především medicínských oborů, stupeň 3 umožnil návrat 33 % studentů posledních ročníků, stupeň 2 pak 66 % dalších studentů a teprve finální stupeň 1 umožnil návrat všech studentů). Na Technické univerzitě na Kapském poloostrově (https://www.cput.ac.za/, dále jen CPUT) byla během lockdownu zavedena distanční výuka, což kladlo nemalé požadavky na všechny zúčastněné (vyučující, studenti, knihovníci i další podpůrný personál). CPUT zvolila pro distanční vzdělávání multimodální přístup, který kombinuje text, zvuk, obraz a řeč. Pro studenty nižších ročníků (ekvivalent bakalářského studia v ČR, pozn. překl.) univerzita během krátké doby vypracovala nový systém řízení výuky, dodala studentům potřebné tištěné podklady, pracovní listy, různé manuály, také paměťové karty, zpřístupnila videosoubory a materiály z přednášek. Jako výukové platformy posloužily především Facebook a WhatsApp. Vyučující na postgraduální úrovni byli vyzváni, aby se pokusili využít všech dostupných komunikačních kanálů a digitálních platforem, aby zůstali v kontaktu se svými studenty a byli jim k dispozici. Ne všichni studenti měli doma počítač a přístup k internetu, což univerzita postupně pomohla zajistit.

Knihovny CPUT fungovaly jako technická i sociální podpora všech zúčastněných. Základními podpůrnými prostředky se staly nástroje LibGuides (https://libguides.library.cput.ac.za) a LibChat (dosud používané jen v omezené míře). V době lockdownu došlo k jejich propojení s univerzitním informačním systémem Blackboard (především formou odkazů na služby knihoven). LibGuides (volně přeloženo knihovní průvodce či průvodci, pozn. překl.) je celosvětově využívaný nástroj pro správu a zpřístupňování informačních zdrojů knihoven. Údaje z roku 2020 uvádějí, že existuje 782 590 těchto průvodců vytvořených a dále spravovaných 205 183 knihovníky v 5605 organizacích v 97 zemích světa. V Jihoafrické republice bylo tou dobou celkem 2332 těchto průvodců ve 22 univerzitních knihovnách. Situace, kterou vytvořila pandemie Covid-19, se ukázala jako vhodná pro řešení případové studie, jak jsou LibGuides v rámci CPUT vnímány a využívány (jako vzorek respondentů byli vybráni studenti 4. ročníku, předmětem zkoumání pak konkrétní průvodce s názvem EducationLibGuide, https://libguides.library.cput.ac.za/education, dále též ELG). V tomto typu případových studií bývá obvykle vytvářen tzv. „model přijetí technologie“ (Technology Acceptance Model, dále TAM). Při výzkumu je potřeba brát v úvahu řadu vnějších proměnných, které mohou vnímání LibGuides ze strany studentů ovlivnit.

CPUT je technologická univerzita poskytující bakalářské, magisterské a postgraduální vzdělávání více než 33 000 studentů. Skládá se ze šesti fakult, které jsou rozprostřeny do osmi kampusů. LibGuides byly vytvořeny proto, aby poskytovaly aktuální informace ke konkrétním předmětům (nebo fakultám). Education LibGuide je jedním z nejvyužívanějších průvodců. Pokud jde o frekvenci jeho využívání, v letech 2018–2019 byla přibližně stejná, dramaticky narostla v průběhu března 2020 a pak znovu v červnu téhož roku. Účast ve studii využívání ELG během pandemie Covid-19 byla dobrovolná a účastníci mohli kdykoli z projektu odstoupit. Cílem případové studie bylo zkoumat vnitřní i vnější faktory ovlivňující to, jak studenti nástroj ELG přijímají a jak si práci s ním osvojili. Bylo důležité, aby tato skupina byla homogenní a studenti byli ochotni sdílet zkušenosti i mezi sebou navzájem. Studenti byli proškoleni a v předvýzkumu jim byl zaslán dotazník (většinou obsahoval uzavřené otázky). Otázky jak v předvýzkumu, tak poté ve výzkumu samotném vycházely z teoretického konstruktu TAM (důraz je kladen především na subjektivní vnímání užitečnosti a snadnosti použití zkoumaného nástroje). Kromě základních demografických údajů byli studenti tázáni na to, zda se cítí být dostatečně informováni o ELG, zda k němu mají dostatečný přístup a jak ho celkově vnímají. 93 % ze 30 cíleně vybraných studentů dotazník vyplnilo kompletně, 46 % z nich se pak zúčastnilo následných skupinových rozhovorů. Zde účastníci (rozdělení do malých skupin po 4–5 lidech) s využitím nástroje Microsoft Teams zodpovídali celkem 24 otázek na téma užitečnosti, snadnosti používání, osobnostních rozdílů, které mohou mít vliv na využívání ELG, různé systémové charakteristiky, usnadňující pomůcky apod. Rozhovory byly se souhlasem účastníků nahrávány, včetně aktivace skrytých titulků (pro přepis diskuze a umožnění následné textové analýzy). Respondenti ve věku 22–25 let patří k tzv. Generaci Z, jež je „od narození srostlá s internetem, mobilními telefony a moderními technologiemi celkově“. Od toho se odvíjejí i jejich požadavky a preference ohledně přístupu k informacím v rámci studia. Externí přístup do ELG v době lockdownu (především přes mobilní telefony) narážel už buď na vysokou spotřebu mobilních dat, nebo úplnou absenci přístupu k internetu. Univerzita studentům následně poskytla datové balíčky. Část výzkumu byla věnována tomu, jakým způsobem se studenti nejčastěji dozvídají o existenci digitálních knihoven a služeb – 92,9 % studentů uvedlo, že službu EducationLibGuide znají, 50 % uvedlo, že se s ní seznámili v rámci školení informační gramotnosti, které absolvovali v 1. ročníku studia, 46,4 % se o ní dozvědělo díky informačnímu systému řízení výuky Blackboard. 61 % souhlasilo s tvrzením, že knihovna vytváří dostatečné povědomí o službě. Nadpoloviční většina respondentů využívá při plnění studijních povinností EducationLibGuide, menšina vyhledává informace přímo na internetu (nejčastěji pomocí Google), 43 % využívá kombinaci obojího. Někteří studenti uváděli, že nástroj ELG je na webu knihovny málo viditelný, a v případě, že neabsolvovali úvodní školení knihovníkem, může být obtížné se k nástroji intuitivně „doklikat“. Když už se to ale podaří, většina studentů hodnotí uspořádání stránky jako přehledné. 75 % respondentů se shodlo, že ELG je užitečný nástroj a 60 % označuje práci s ním za snadnou. Několik účastníků zmínilo jako velkou výhodu fakt, že využití některých zdrojů prostřednictvím EducationLibGuide je bezplatné (zatímco za stejné zdroje nalezené s využitím Google se musí platit). Informace uváděné v ELG studenti vesměs považují za spolehlivé a důvěryhodné. Někteří ocenili možnost položit online dotaz knihovníkovi, avšak řada z nich uvedla, že při práci s mobilním telefonem působí rušivě vyskakovaní dialogové okno „Zeptejte se nás“, které zakrývá důležité informace na stránce. Nejen z tohoto důvodu by studenti uvítali vytvoření mobilní aplikace. Také příliš velké množství textu na stránce není ze strany studentů dobře přijímáno, uvítali by zkrácení a zjednodušení (podrobnosti buď dále rozkřiknout, nebo zobrazovat text po najetí a přidržení myši nad odkazem). Dále studenti uvedli, že je vhodné tyto nástroje propagovat nejen v prvním ročníku, kdy je nabízeno školení informační gramotnosti, ale kontinuálně, tedy i v průběhu dalších ročníků. Komunikačním jazykem na CPUT je angličtina (ale např. Wellington Campus soustřeďuje studenty mluvící afrikánštinou), někteří nicméně uvedli, že by uvítali, aby nástroj jako je ELG zohledňoval i jejich mateřský jazyk.

MURPHY, James E., Carla J. LEWIS, Christena A. MCKILLOP a Marc STOECKLE. Expanding digital academic library and archive services at the University of Calgary in response to the COVID-19 pandemic [Rozšiřování digitálních služeb knihoven a archivů na Univerzitě v Calgary v souvislosti s pandemií Covid-19]. IFLA Journal, 2022, 48(1), 83–98. Dostupné také z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/03400352211023067

V březnu 2020, kdy byl v provincii Alberta (stejně jako v celé Kanadě) vyhlášen lockdown, se univerzitní život na University of Calgary (https://www.ucalgary.ca/) výrazně změnil.

Univerzitní knihovny a další kulturní zdroje (Libraries and cultural resources, dále též LCR) byly také uzavřeny (pracuje zde cca 170 zaměstnanců, z nichž většina byla poslána domů, na místě zůstal pouze nezbytný počet). V následujících týdnech a měsících se studium a služby kompletně přesunuly do online prostředí. Univerzita v Calgary je středně velká univerzita s více než 33 000 studenty, která je obvykle řazena mezi 10 nejlepších v Kanadě a 200 nejlepších na světě. LCR zahrnují Taylor Family Digital Library (zpřístupněna jako jedna z prvních v zemi už v roce 2011), High Density Library, šest poboček knihovny, archivy, speciální sbírky, dvě umělecké galerie, tiskové oddělení, úřad pro copyright, digitalizační oddělení a další.

Od roku 2017 univerzita uskutečňuje strategický plán, který má tři hlavní cíle: 1) podporu výzkumu a vzdělávání, 2) zvyšování kvality a rozsahu výuky a 3) větší integraci univerzity do komunity. Za normálních okolností se většina kontaktů se studenty odehrává u knihovního pultu, přesun služeb do online prostředí kladl zvýšené nároky jak na studenty, tak na knihovníky. Během prvních osmi měsíců pandemie bylo vytvořeno nebo rozšířeno celkem sedm typů služeb knihovny (přesně čtyři nové, tři rozšířené). Vznikly čtyři pracovní týmy, které měly pracovat na vytvoření podpůrných programů pro studenty a reagovat na stále větší potřebu tvorby a zpřístupňování digitálního obsahu pro potřeby online vzdělávání. Nezbytné bylo porozumět potřebám studentů a reagovat na ně (proto byli součástí pracovních týmů také sami vysokoškoláci). Týmy spolupracovaly online především s využitím nástrojů Zoom a Microsoft Teams.

V září 2020 byl dokončen pilotní program pracující na principu opt-in s názvem myLibrarian. Jeho prostřednictvím může uživatel získat přístup k různým newsletterům, online událostem, workshopům, být v kontaktu s knihovníkem atd. Program umožňuje vytvořit si personalizované prostředí např. s ohledem na primární jazyk studenta. Byl oceněn především novými studenty, kterým pomohl po příchodu na univerzitu lépe se zorientovat. Dále byl vytvořen například program umožňující 3D virtuální prohlídky prostor knihovny (včetně digitálních sbírek), který vzbudil velký zájem uživatelů. Vzdělávání uživatelů přešlo také zcela do online formy. Chatovací služba dostupná před pandemií 43 hodin týdně s jedním až dvěma pracovníky byla během pandemie rozšířena, zvýšil se počet operátorů a během podzimu a zimy 2020 služby fungovala 85 hodin v týdnu s jedním až čtyřmi pracovníky. Všichni zaměstnanci mohli pracovat z domu díky aplikaci LibApps s využitím funkce LibChat. Během prvního roku pandemie bylo na chatovací platformě zaznamenáno 19 310 interakcí, což znamená 246% nárůst oproti roku před pandemií. Služba byla masivně propagována a stala se velmi využívanou a oblíbenou. Dále se knihovníci i jiní pracovníci školy věnovali tvorbě video-tutoriálů (krátkých výukových online programů), které pravidelně umisťovali např. na YouTube a dalších sociálních sítích. Existuje také samostatná stránka s často kladenými dotazy (FAQ), která je indexována Googlem. Za posledních pět let se počet těchto FAQ ustálil na čísle 350. K nejpopulárnějším patří např. dotazy o možnosti tisku z počítače doma nebo v knihovně, o možnostech přihlášení k elektronickým zdrojům knihovny, jak doporučit knihovně ke koupi dokument, o který má uživatel zájem aj. Vedle digitálních služeb LCR však bylo během pandemie stále možné získat dokument fyzicky. Knihovna zavedla možnost bezkontaktního vyzvednutí a vrácení vypůjčených dokumentů (přičemž byl ale omezen počet výpůjček na jednoho uživatele). Od srpna 2020 bylo možné rezervovat si předem studijní místo a materiál na konkrétní čas (v běžném dni bylo rezervováno 15–20 % kapacit studijních míst). Ve zkouškovém období (prosinec 2020) byly restrikce krátkodobě uvolněny. Se začátkem nového akademického roku fungoval také venkovní stan, kde pracovníci navigovali zejména nové studenty (jak se zorientovat v kampusu) a zodpovídali nejrůznější typy dotazů. Byly zde také k zapůjčení iPady, které bylo po použití možno ihned dezinfikovat. Pouze dva dny z celkových 24, kdy stan fungoval, nebylo možné jej kvůli počasí postavit.

Z dalších zdrojů a užitečných nástrojů ke studiu, které byly během covidové pandemie přístupné, můžeme jmenovat např. HathiTrust Digital Library (https://www.hathitrust.org/), k níž mají LCR přístup od roku 2012, a Leganto Reading List Tool (https://exlibrisgroup.com/products/leganto-reading-list-management-system/). Ve zvláštním režimu byly zpřístupněny také archivní sbírky. Pandemie nemoci covid-19 představovala výzvu ve smyslu nutnosti rychlého přizpůsobení se novým podmínkám a využití inovativního přístupu. Řada nástrojů a postupů zavedených během pandemie bude využita i v budoucnu.

WAKELING, Simon, Jane GARNER, Philip HIDER, Hamid JAMALI, Jessie LYMN, Yazdan MANSOURIAN a Holly RANDELL-MOON. ‚The challenge now is for us to remain relevant‘: Australian public libraries and the COVID-19 crisis [Australské veřejné knihovny v době covidové krize: snaha neztrácet na významu]. IFLA Journal, 2022, 48(1), 138–154. Dostupné také z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/03400352211054115.

Síť australských veřejných knihoven tvoří asi 1500 knihoven přístupných 25 milionům Australanů. Knihovny sídlí buď v budovách přímo k tomu určených, nebo jsou součástí škol či různých komunitních center. Hůře dostupné lokality jsou často obsluhovány bibliobusy. Zastřešující organizací pro veřejné knihovny v Austrálii je APLA (Asociace australských veřejných knihoven), která spadá pod Australskou knihovnickou a informační asociaci (ALIA, https://www.alia.org.au/). V březnu 2020 byl v Austrálii nařízen lockdown, což pro knihovny představovalo nutnost co možná nejrychleji přizpůsobit své služby a postupy novým podmínkám. Ukázalo se jako užitečné zjistit, jak byly tyto změny chápány a vnímány jak ze strany veřejnosti, tak ze strany zaměstnanců a především vedoucích pracovníků knihoven.

Na uvedené téma vznikla v srpnu 2020 celostátní studie, která si kladla za cíl odpovědět na dvě klíčové otázky: 1) jak vnímají vedoucí pracovníci knihoven reakci knihoven na pandemii (zejména ve smyslu změn v organizaci služeb a výpůjček a také ve smyslu komunikace s nadřízenými orgány) a 2) co zkušenosti z pandemie covid-19 vypovídají o roli a funkci australských veřejných knihoven nyní i do budoucna? Dotazníky byly zaslány celkem 477 respondentům prostřednictvím online dotazníkového nástroje Survey Monkey. Byly koncipovány jako mix otevřených a uzavřených otázek. Vrátilo se 213 kompletně vyplněných dotazníků, což představuje 45% návratnost. Vzhledem k tomu, že na otevřené otázky respondenti odpovídali velmi široce, bylo k vyhodnocení potřeba týmu pracovníků a odpovědi mezi ně byly rozděleny podle stanovených tematických okruhů. Většina manažerů knihoven hodnotí pozitivně přístup svých podřízených v době pandemie, zejména jejich schopnost a ochotu rychle reagovat na změny. Ze strany veřejnosti však často zaznívaly opačné názory – uživatelé zmiňovali nedostatečnou flexibilitu v novém nastavování služeb (např. pokud jde o doručování výpůjček domů), přičemž jiné segmenty (mimo státní správu) podle nich zareagovaly na novou situaci lépe a hlavně rychleji. Manažeři připouštějí, že odpověď knihoven na pandemii mohla být „shora“ lépe organizována a měla být konzistentnější. V různých částech země měla pandemie různý dopad a každá komunita má jiné potřeby, čímž lze částečně vysvětlit fakt, že knihovny v různých oblastech reagovaly na pandemii různě (takže se nelze divit negativním ohlasům). Z příslušné statistiky vyplývá, že 40 % knihoven po uzavření svých budov zvětšilo svou nabídku elektronických knih, 75 % zavedlo službu „klikni a vyzvedni“ a 52 % rozšířilo nebo nově zavedlo službu dodávání dokumentů. Vedoucí pracovníci knihoven byli dotázáni, do jaké míry bylo podle nich zavedení nebo rozšíření těchto služeb efektivní. Několik z nich zaznamenalo více než dvojnásobný nárůst zájmu o digitální obsah, což ale kladlo zvýšené nároky na personál, který musel uživatele v práci s těmito zdroji zaškolit (online nebo po telefonu). Řada knihovníků byla nucena osvojit si nové dovednosti, například naučit se vytvářet instruktážní videa. Tyto nové služby musel také někdo zaplatit, řada respondentů zaznamenala problémy s financováním ze strany zřizovatele. Další důležitou úlohou knihoven je podporovat informační gramotnost (zejména naučit se rozpoznávat fake news) a pečovat také o blaho komunity. Během covidové pandemie se některé knihovny snažily oslovovat zejména staré nebo nějakým způsobem handicapované uživatele (nebo jejich blízké) a být jim speciálně nápomocny, aby dotyční nebyli vyčleněni z procesu využívání služeb knihovny. Bohužel tyto aktivity zmínilo asi jen 10 % manažerů. Jako velký problém se ukázala nedostatečná technická a technologická vybavenost domácností, kvůli níž nemohli zájemci nabízené služby využívat. Bylo ale nutné modernizovat i vybavení knihoven. Pandemie také prohloubila spolupráci mezi knihovnami a různými dalšími kulturními institucemi, které pomáhaly organizovat např. různé online akce a prezentace pro uživatele. Dodávání dokumentů si zase vyžádalo úzkou spolupráci s poštou (Australia Post), která byla vyhodnocena jako úspěšná (řada manažerů ale zmiňuje, že i přes dobré dodavatelské služby uživatelé velmi uvítali znovuotevření knihoven). Více vedoucích pracovníků kritizovalo nedostatečnou komunikaci ze strany nadřízených orgánů, kvůli níž si nebyli jisti, co se od nich čeká, a připadali si tzv. „hozeni do vody“. Stát a společnost se zaměřily spíše na linky důvěry a jiné krizové služby – knihovny byly na žebříčku priorit daleko níže. Někteří manažeři si navíc stěžovali, že řada pracovníků knihoven byla v době pandemie přeřazena na jinou práci ve státní správě (na kterou navíc často neměli kvalifikaci a v knihovně by bývali byli užitečnější). Z toho plyne, že ze strany státu byly knihovny a jejich služby během pandemie vnímány spíše jako zbytné (na rozdíl například od Švédska, kde jsou knihovny vnímány jako instituce, které slouží „obecnému blahu“ a přísné lockdowny zpočátku ani nebyly zavedeny).

S postojem státní administrativy řada vedoucích pracovníků nesouhlasí a zdůrazňuje, že se snažili zachovat chod knihovny pro uživatele do maximální možné míry a poskytnout jim určitou jistotu v nejisté době. Role knihovny jako jakési kotvy v komunitě je běžně zmiňována i řadou samotných uživatelů knihoven. Řada postupů z období pandemie (zejména v souvislosti se zpřístupňováním digitálního obsahu) bude zachována i v budoucnu, to si však vyžádá určitou reorganizaci služeb a zejména zvýšení a odlišné rozložení finanční podpory ze strany zřizovatelů. Bylo by také užitečné provést podrobnější studii dopadu pandemie v jednotlivých lokalitách a v neposlední řadě zjistit, nakolik se změnily potřeby uživatelů knihoven v době pandemie a přizpůsobit tomu služby nabízené v době po jejím odeznění.

AMES, Sarah and Lucy HAVENS. Exploring National Library of Scotland datasets with Jupyter Notebooks [Prozkoumávání datových souborů Národní knihovny Skotska pomocí aplikace Jupyter Notebooks]. IFLA Journal, 2022, 48(1), 50–56. Dostupné také z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/03400352211065484.

Skotská národní knihovna (National Library of Scotland, dále též NLS, https://www.nls.uk/) je jednou z největších vědeckých knihoven v Evropě. Její fond tvoří asi 31 milionů jednotek. V rámci strategického cíle One third digital hodlá ke stému výročí svého založení v roce 2025 zpřístupnit třetinu svých sbírek v digitální podobě. Dosud jich takto zpřístupnila 22 %. Tyto iniciativy se zaměřují zejména na autorsky volná díla, například v období 2017–2018 bylo digitalizováno 128 810 jednotek, o rok později pak již 201 679. V září roku 2019 započala iniciativa s názvem Library’s new Digital Scholarship Service (volně přeloženo – služby podporující digitální vzdělávání, pozn. překl.), díky níž jsou digitalizované dokumenty zpřístupňovány na vlastní k tomu určené platformě s názvem Data Foundry (https://data.nls.uk/).

Na jaře 2020 byly v souvislosti s pandemií Covid-19 knihovny donuceny uzavřít své služby, čímž vzrostla potřeba zpřístupnit co nejvíce obsahu online. Digitalizační tým knihovny se v této době v rámci home office věnoval spíše projektu Wikisource, za nějž později získal ocenění. Již několik let je trendem zpřístupňovat sbírky jako data (více o těchto iniciativách viz např. https://collectionsasdata.github.io). V letech 2019–2020 se v NLS podařilo zpřístupnit sbírky ve formě dat a metadat (celkem 38 datových souborů) a bylo potřeba umožnit uživatelům co nejjednodušší přístup k nim, tedy aniž by to vyžadovalo hlubší počítačovou gramotnost. K provedení příslušné případové studie (zkoumání sbírek jako dat) bylo využito webové aplikace Jupyter Notebooks (dále též JN; pojem notebook je zde potřeba chápat ve smyslu poznámkový blok, nikoli laptop – jde o softwarovou platformu; pozn. překl.), která umožňuje i uživateli bez znalosti kódování nebo datové analýzy pracovat se zkoumaným dokumentem v interaktivním prostředí, jež podává okamžitou zpětnou vazbu (pozn. překl.: o tom, jak aplikace funguje více např. zde: https://www.root.cz/clanky/jupyternotebook-nastroj-pro-programatory-vyzkumniky-i-lektory/). Pro následnou analýzu bylo vybráno pět sbírek (zpřístupněných formou „notebooků“) s různorodým obsahem. Jsou to: 1. A Medical History of British India, 2. Britain and UK Handbooks, 3. Edinburgh Ladies’ Debating Society, 4. Lewis Grassic Gibbon First Editions a 5. National Bibliography of Scotland. K odpovídajícím datovým sadám byly přiřazeny kontextuální informace, tedy informace o povaze a rozsahu dokumentů ve sbírce, formátu dat, způsobu jejich zpracování a také o tom, jak přesně datová sada odráží asociovanou fyzickou jednotku. Dále je zde informace o použitém kódu, programovacím jazyku a zobrazovacím formátu. Každý notebook je strukturován stejným způsobem do několika sekcí: příprava, čištění a standardizace dat, souhrnná statistika a také výzkumná analýza (netýká se datasetu národní bibliografie). Ve fázi s názvem příprava je datová sada načtena do programu, odhadnuta její velikost (tj. celkový počet slov a vět). Dále je text seskupen do podmnožin (typicky např. jednotlivé knižní tituly rozčleněné podle názvu). Ve fázi čištění a standardizace dat je dataset určitým způsobem normalizován a připraven na různé typy textové analýzy. V části souhrnná statistika je vypočítávána četnost slov nebo celkový počet výskytů slov v datové sadě a probíhá vizualizace výsledků pro výběr nejčastěji se vyskytujících slov. Také je analyzována slovní zásoba. V části výzkumná analýza se vzorky nejvíce liší (např. v případě datasetu č.1 obsahuje tato sekce otázky vytvořené v diskusi s kurátorem sbírky s cílem navrhnout čtenářům knihovny potenciální směry výzkumu, při průzkumné analýze čtvrté datové sady notebook vypočítává a vizualizuje lexikální rozmanitost každé knihy a každého vydání obsažených publikací). Významnou roli při práci s JN hraje také objem dat (např. datasety 1 a 2 jsou daleko větší než datasety 3 a 4). Aby bylo možno provést analýzu v rozumném čase, byly některé náročnější možnosti analýzy u větších sbírek vyloučeny (např. rozpoznávání slovních druhů). Při testování JN v interaktivním online prostředí poskytovaném službou Binder bylo zjištěno, že tato služba v základní verzi neposkytuje dostatečnou paměťovou kapacitu pro úplné spuštění notebooků. Proto byla později využita vylepšená služba GESIS Binder. Po zprovoznění JN na stránce Data Foundry (přičemž musely být naplněny principy otevřenosti, transparentnosti a praktičnosti) byl každý z notebooků dostupný třemi různými cestami: zobrazení pouze statické verze v prohlížeči, interaktivní verze využívající službu GESIS Binder a možnost stažení prostřednictvím služby GitHub. Každá stránka má přidělený perzistentní identifikátor (DOI).

Zahájení služby v září 2020 se setkalo se značným ohlasem. Na Twitteru obdržel tweet účtu Skotské národní knihovny oznamující spuštění notebooků Jupyter více než 100 retweetů, včetně retweetů nejen v angličtině, ale také v ruštině, portugalštině, francouzštině a němčině. Tento „spouštěcí“ tweet měl dosah více než 60 000 uživatelů Twitteru a více než 2000 interakcí (kliknutí na odkaz v tweetu například do JN nebo na profilovou stránku účtu na Twitteru). 40 % z návštěv na stránce Data Foundry tvořila návštěva Jupyter Notebooks (https://data.nls.uk/tools/jupyter-notebooks/). Nejoblíbenějším notebookem ze strany uživatelů se stala sbírka Exploring A Medical History of British India (tento fakt však může být ovlivněn jeho umístěním na stránce, kde je první zleva, a tudíž nejviditelnější). Kromě Data Foundry lze sledovat aktivitu zapojení notebooků prostřednictvím platformy pro vývoj softwaru GitHub, kde bylo vytvořeno online úložiště pro Jupyter Notebooks. Úložiště GitHub zobrazuje informace o tom, kdo něco přidal do softwaru, stáhl software nebo požadoval změny softwaru v úložišti. Implementace služby přinesla průlomové možnosti prozkoumávání sbírek na dálku, bude dále rozvíjena a přizpůsobována požadavkům ze strany uživatelů.

Zpracovaly: Mgr. Veronika Tichá, Mgr. Lenka Čížková

K vydání připravila: PhDr. Anna Machová