Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2022 / 01 Historie a současnost Jak vznikla a rozvíjela se účast Národní knihovny ČR na rozvoji systémů mezinárodního číslování – ISBN, ISMN, ISSN

Jak vznikla a rozvíjela se účast Národní knihovny ČR na rozvoji systémů mezinárodního číslování – ISBN, ISMN, ISSN

Mgr. Antonín Jeřábek / Národní knihovna ČR

Vznik systému ISBN

Potřeba jednoznačné identifikace velkého množství ve světě vydávaných knih zároveň s možnostmi poskytovanými výpočetní technikou vedly ke vzniku mezinárodního systému standardního číslování knih – International standard book numbering1. Tento systém vznikl v roce 1967 původně jako národní systém ve Velké Británii, ale hned v následujícím roce se k němu připojily Spojené státy americké (o rok později pak Austrálie, Kanada, Nizozemsko, Nový Zéland a SRN). Systém pracoval bezplatně na základě vzájemné dohody, ale vyvolal potřebu zpracovat pro něj mezinárodní normu, která by systém koordinovala a standardizovala. V roce 1972 tak vznikla mezinárodní norma ISO 2108 pro ISBN. V témže roce byla založena Mezinárodní agentura ISBN v Západním Berlíně, díky velkorysé nabídce tamější Státní knihovny (Staatsbibliothek zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz.)

V současné době se systému ISBN účastní ve světě kolem 200 států sdružených ve více než 150 národních agenturách ISBN.

Československo a ISBN

Je překvapivé, že již v r. 1976 (18. 10. 1976) navrhuje tehdejší ředitel Státní knihovny ČSR (SK ČSR) ing. Karel Kozelek Ministerstvu kultury ČSR (MK ČSR, oddělení knihoven), aby vhodným způsobem projednalo realizaci systému ISBN v ČSR, ev. ČSSR.

Avšak teprve v r. 1983 byla SK ČSR dopisem MK ČSR ze dne 22. 9. pověřena přípravami realizace systému ISBN v ČSSR s tím, že při SK ČSR bude ustavena Národní agentura ISBN v ČSR. Úkolem byl v knihovně pověřen Sektor bibliografie a informací.

Na potřebu zavedení systému ISBN upozorňuje i tehdejší Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj dopisem ze dne 24. 8. 1984 náměstkovi ministra kultury ČSR dr. Josefu Švagerovi, odkazujícím na usnesení vlády ČSSR ze 17. 5. 1984 o průběhu a výsledcích 22. zasedání Generální konference UNESCO: pokračovat ve využívání čs. členství v UNESCO v oblasti VTEI2, přičemž jednou z těchto aktivit je účast Československa na programu ISBN, kde je odpovědnou institucí SK ČSR.

SK ČSR zpracovala v r. 1983 ideový záměr (jak a proč ISBN zavádět) a po jeho projednání na MK ČSR stanovilo české ministerstvo kultury společně s ministerstvem kultury SSR a Federálním ministerstvem zahraničních věcí ČSSR (FMZV) postup přípravy. Ten přihlédl k normě ISO 2108, k normě RVHP3 ST SEV 5128-85 (s tím, že bude zpracována ČSN 01 0189 pro ISBN).

Po dohodě s Maticí slovenskou byl dohodnut společný postup s tím, že funkcí skupinové agentury pro ČSSR bude pověřena SK ČSR.

V r. 1984 dalo MK ČSR spolu s FMZV souhlas Státní knihovně ČSR, aby navázala písemné kontakty s Mezinárodní agenturou ISBN v Západním Berlíně.

K zavedení systému ISBN v jakékoliv zemi je třeba ustavit národní/skupinovou agenturu, vydat příslušnou státní normu, zjistit statistické údaje o roční knižní produkci a počtu vydavatelů, aby bylo možno přidělit odpovídající identifikátor, tj. počet čísel ISBN pro danou zemi.

V roce 1984 byly založeny také poradní orgány SK ČSR a Matice slovenské, které pomáhaly koordinovat zavedení ISBN (scházely se samostatně i společně).

K získání konkrétních představ o zavedení a fungování systému ISBN byly provedeny dvě služební cesty. Obou se zúčastnily pracovnice Státní knihovny ČSR Mgr. Alena Suchánková a dr. Milada Mottlová. Jedna cesta byla do Maďarska (to zavedlo systém ISBN v r. 1974) a druhá do Polska (v systému od r. 1976). Obě cesty mnohé vyjasnily, jak pokud jde o personální, finanční i provozní nároky, tak i další otázky související s provozem systému ISBN.

Léta 1986–1989

Dr. Eugenie Richterová, ředitelka Sektoru bibliografie a informací, odpovídajícího v SK ČSR za zavedení systému ISBN, povolala v r. 1986 z Městské knihovny v Praze paní Věru Pilnou, prom. fil., a ze Státní technické knihovny autora těchto řádek k realizaci úkolu.

Paní Věra Pilná zjišťovala objem vydavatelské produkce a počet vydavatelů (rozsáhlým dotazníkovým šetřením), já jsem připravil příručku uživatele systému ISBN. Jako podklad jsem získal národní příručky z Velké Británie, Spojených států, Kanady i z Mezinárodní agentury ISBN (MA ISBN).

Bylo ale třeba zajistit kontrolu správnosti ISBN v publikacích. Po složitých jednáních dr. Eugenie Richterové s dr. Kubálkem z MK ČSR o povinném kontrolním výtisku (jak říkala dr. Richterová: když nebude kontrolní výtisk, nebude ISBN) toho bylo dosaženo doplněním vyhlášky č.140/1964 Sb. Pro uskladnění kontrolních výtisků4 byla získána tzv. kovárna v Liliové ulici č. 5.

V listopadu 1986 byla ustavena Skupinová agentura ISBN v ČSSR a Národní agentura ISBN v ČR při SK ČSR a Národná agentúra ISBN v SSR při Matici slovenské v Martině.

ČSN 01 0189 Mezinárodní standardní číslování knih (ISBN) byla dopracována v r. 1988 s platností od 1. 1. 1989.

Na jaře 1987 byl proveden dotazníkový průzkum (obesláno cca 5000 institucí a zjištěno 879 vydávajících s celkovou roční produkcí kolem 15 200 knih).

Dopisem ředitele MA ISBN dr. Hartmutem Walravensem 14. 10. 1987 byl Československu přidělen skupinový identifikátor 80. Na základě tohoto identifikátoru získalo Československo 10,5 milionu čísel ISBN. (Podle statistické ročenky UNESCO patřilo Československo mezi 20 nejproduktivnějších vydavatelů na světě a díky tomu získalo tento identifikátor.)

Při osobní návštěvě ředitele MA ISBN dr. Walravense a jeho sekretářky paní Barbory Pagel 15. – 16. 9. 1987 byly získány vytištěné bloky čísel ISBN značného rozsahu.

Vyšlo první vydání „Příručky uživatele systému ISBN“ a „Provozních pokynů systému ISBN“.

V agentuře jsme rozdělili vydavatele podle jejich vydavatelské produkce do skupin, svolali několik seminářů, při nichž jsme proti podpisu tyto „rozsahy“ vydavatelům předali, takže mohli od této chvíle začít přidělovat čísla ISBN svým publikacím. „Zakládajících členů“ systému ISBN v ČSR bylo 214 (z toho 34 tzv. kamenných nakladatelství). V současné době registruje systém téměř 8500 vydavatelů.

Dopisem z 10. 12. 1988 požádal tehdejší ředitel SK ČSR dr. Jaroslav Beránek ředitele MA ISBN dr. Hartmuta Walravense o oficiální potvrzení o zahájení činnosti Skupinové agentury ISBN v ČSSR s tím, že byly splněny požadované podmínky MA ISBN k zahájení činnosti.

1989 – zahájení činnosti systému ISBN v Československu

Dopisem z 13. 2. 1989 řediteli dr. Beránkovi potvrdil dr. Walravens zahájení činnosti systému ISBN v Československu.

Do MA ISBN byl každoročně zasílán tištěný soupis českých i slovenských účastníků systému ISBN a soupis ISBN chybně přidělených v uplynulém roce.

V NA ISBN byla založena lístková kartotéka vydavatelů uspořádaná jednak podle vydavatelských identifikátorů, jednak podle názvů vydavatelů.

S postupně přicházejícími knihami byla doplňována lístková kartotéka vydaných knih, uspořádaná podle ISBN. První knihou, kterou NA ISBN získala 21. 2. 1989 jako kontrolní výtisk, byly „Aktuální problémy hospodářského a zemědělského práva“, vydaná Domem kultury ROH Trutnov (ISBN 80-85012-01-4) a poslední (viz dále) „Rudolf Dzurko“, vydaná Arbor vitae a získaná 28. 12. 1995. V kontrolních výtiscích se kontrolovala správnost přidělených ISBN, upozorňovalo se na jejich duplicity či multiplicity, na soulad mezi názvem vydavatele, jeho identifikátorem a jeho uváděním v knihách. Tak je tomu ostatně dodnes – s tím rozdílem, že duplicity či multiplicity se řeší tak, že vydavatel musí přidělit platné ISBN.

Vedle čísel ISBN, která mohli vydavatelé-účastníci systému ISBN přidělovat ze svých bloků, přidělovala NA ISBN čísla z tzv. sběrných identifikátorů i za vydavatele, kteří nebyli účastníky systému. Ti ale museli o ně žádat na základě formulářů: pražští vydavatelé na MK ČSR (sic!), ostatní u svých krajských úřadů. NA ISBN jim číslo přidělila a odeslala na papírovém ohlašovacím lístku poštou. Zprvu se podle dohody se slovenskými kolegy tato čísla přidělovala po okresech (každý okres, který zažádal, dostal 10 čísel), než se přišlo na to, že je účelnější zvolit si pro tyto účely blok 10 000 (počínaje identifikátorem 80-238 jsme to tak již dělali).

Získané knihy jsme odváželi do skladu/kovárny v Liliové ulici jednou týdně. Později se jednou měsíčně odvážely do skladu SK ČSR v Neratovicích.

Noví vydavatelé museli přijít osobně do NA ISBN v Klementinu s patřičnými doklady (živnostenský list, údaj o vydavatelské činnosti ve statutu/stanovách instituce), kde s nimi byl proveden poměrně podrobný pohovor a dostali svůj blok čísel.

1993 – rozdělení Československa

V důsledku nového státoprávního uspořádání Československa a jeho rozdělení na Českou a Slovenskou republiku došlo i ke změnám v uspořádání systému ISBN. Byla zrušena Skupinová agentura ISBN a Národní agentury ISBN v ČR a v SR se zcela osamostatnily.

Bylo rozděleno 10,5 mil. čísel, která jsme měli k dispozici, v poměru, který odpovídal vydavatelské produkci a počtu vydavatelů v ČR a v SR. Tento poměr byl zhruba třetinový, takže NA ISBN v SR dostala 3 miliony čísel ISBN. Toto rozdělení bylo poměrně komplikované, protože až do té doby posílala SA ISBN na Slovensko vždy jednorázově určitý počet identifikátorů, o které byla požádána. Identifikátory se tedy nepřidělovaly postupně, ale podle požadavků.

O rozdělení identifikátorů byla informována MA ISBN a nadále byly tištěné soupisy účastníků systému posílány pouze za ČR, stejně jako chybná čísla přidělená vydavateli v uplynulém roce.

1995 – zákon č. 37/1995 Sb.

Někteří vydavatelé dlouhodobě upozorňovali na to, že musí posílat neúměrný počet povinných výtisků a že by tento počet měl být redukován. Stejně tak si povšimli, že jako kontrolní výtisky se do NA ISBN posílají i publikace bez ISBN. Došlo tedy ke změně zákona o neperiodických publikacích, který reguluje oblast povinných výtisků; zákon č.37/1995 Sb. počet povinných výtisků redukoval na pět a zavedl tzv. nabídkovou povinnost.

Byla ukončena možnost kontroly správnosti ISBN podle kontrolních výtisků (bylo jich shromážděno 45 573). Nový způsob kontroly se od r. 1995 provádí podle tzv. povinného výtisku 2. Doposud získané kontrolní výtisky byly převedeny do rezervních fondů a postupně předávány do fondů NK ČR.

Již od r. 1993 začal vycházet tištěný čtrnáctideník „O. K. – Ohlášené knihy (a hudebniny)“ uvádějící záznamy publikací, které vydavatelé hlásí do tisku. Tištěná verze byla od r. 1998 nahrazena elektronickou. V této publikaci jsou uváděny i záznamy CIP (katalogizace v publikaci) zpracovávané Oddělením jmenného zpracování dokumentů.

Obdobně byl elektronickou verzí (od roku 2005) nahrazen soupis účastníků systému ISBN: do MA ISBN byly zasílány půlroční aktualizace z báze nakladatelů.

2007 – třináctimístné ISBN a změna sídla MA ISBN

V důsledku revize ISO 2108 i toho, že největší vydavatelské státy začaly pociťovat nedostatek čísel ISBN, bylo dosud 10místné ISBN rozšířeno na 13místné (připojením prefixu 978 dosud používaného pouze při převodu čísla ISBN do čárového kódu EAN). Bylo tak umožněno začít používat i prefix 979. Tím se zvýšila kapacita systému ISBN o jednu miliardu. (Prvním státem, který začal používat prefixu 979, byla Francie.)

Došlo též k přestěhování MA ISBN do Londýna. Jednotlivé státy musely uzavřít s MA ISBN smlouvu a tím jakoby znovu vstoupit do systému ISBN. Musí též platit roční poplatky za účast v systému.

Přechod na 13místné ISBN byl v naší NA ISBN pečlivě připravován s náležitým předstihem, přesto docházelo minimálně další rok k velkým chybám, protože vydavatelé stále používali 10místné ISBN.

Zároveň s touto změnou umožnila revize ISO 2108 přidělovat čísla ISBN i CD-ROM a online publikacím. V NA ISBN se provádí kontrola správnosti ISBN podle povinných výtisků, ale pro online publikace nebyla dosud vydána zákonná norma, která by to umožňovala. Proto se až do července 2010 čísla ISBN online publikacím nepřidělovala. Po diskusi s MA ISBN s tím, že přidělování ISBN nesouvisí s povinnými výtisky, začala být čísla ISBN přidělována i těmto publikacím. Vydavatelé hlásí i chystané online publikace do tisku, ale ty nejsou uváděny v O. K. – Ohlášené knihy, protože by je zájemci mohli po knihovně (předčasně) žádat k půjčení.

Po přestěhování NA ISBN z Klementina do Hostivaře v r. 2005 jsou knihy převáženy třikrát týdně ke kontrole (týdně kontrolujeme 450 knih) a odsud zpátky do skladu v Klementinu. Dávkově dostáváme ke kontrole i hudebniny a knihy na CD-ROM.

Provoz celé knihovny, nejen oddělení mezinárodních agentur, byl od druhé poloviny roku 2020 značně narušen covidovou epidemií (na nějaký čas byla dokonce zastavena linka zpracování dokumentů) a na jaře 2021 hackerským útokem.

S nástupem kolegyně Mgr. Evy Knollové se přistoupilo k elektronizaci některých důležitých agend NA ISBN: vstup do systému, hlášení nových vydavatelů, vyřizování požadavků na ISBN od vydavatelů, kteří nejsou účastníky systému ISBN atd.

Od 1. 7. 2021 se stala Mgr. Eva Knollová vedoucí Oddělení mezinárodních agentur.

Vznik systému ISMN – Mezinárodního standardního číslování hudebnin

Velký úspěch systému ISBN v celosvětovém měřítku vedl začátkem 80. let hudební vydavatele k myšlence založení obdobného systému pro hudebniny. V rámci technické komise ISO TC/46 vznikla pracovní skupina, která se zabývala zpracováním mezinárodní normy pro standardní číslo hudebnin. V r. 1993 tak byla schválena ISO 10957 International Standard Music Number – ISMN, která stanovila, že toto číslo bude 10místné. Na rozdíl od ISBN začíná písmenem M (pro music – hudba/hudebniny) a za ním následuje hned identifikátor vydavatele. Je to proto, že hudba je mezinárodní a nezáleží na státu, kde byla publikace vydána.

Mezinárodní agentura ISMN sídlí v Berlíně.

V současné době je v systému ISMN zapojeno více než 50 zemí.

Česká republika a ISMN

Na rozdíl od systému ISBN, kdy bylo Československo jednou z pěti posledních evropských zemí, kde byl systém zaveden (společně s Albánií, Bulharskem, Rumunskem a Maltou), pokud jde o systém ISMN, byla Česká republika naopak mezi prvními pěti zeměmi, které k systému přistoupily (společně s Německem, Francií, Slovinskem a Švédskem).

Česká republika má od MA ISMN k dispozici 100 000 čísel ISMN.

Národní agentura ISMN byla v ČR ustavena k 1. 1. 1995 a systém začal pracovat od 1. 1. 1996. První vedoucí NA ISMN se stala dr. Magda Saková (až do svého odchodu do důchodu v říjnu 2020; poté ji vystřídala Mgr. Sára Haspeklová).

Zahájení provozu systému nemuselo předcházet zpracování ČSN, byla rovnou přejata norma ISO. Zjistil se pouze počet hudebních vydavatelů a ročně vydávaných hudebnin. S vydavateli byly uspořádány dva semináře a byly jim rozdány bloky čísel. Údaje o nich již bylo možno zaznamenávat přímo do báze NAK, určené pro knižní i hudební vydavatele.

Kontrola správnosti čísel ISMN v hudebninách již probíhala s využitím druhého povinného výtisku (PV 2), vždy po nashromáždění určitého množství titulů (20–40).

Do MA ISMN se hlásí noví vydavatelé přes webovou stránku v nejbližším možném termínu.

Třináctimístné ISMN

V souladu s přechodem čísla ISBN na 13místné (od r. 2007), přešlo též číslo ISMN od r. 2008 na 13místné.

Hudební vydavatelé byli o této změně včas informováni, přesto v přechodném období docházelo k mnoha chybám, jelikož vydavatelé stále používali 10místné ISMN.

Po přestěhování Národní agentury (NA) ISMN do Hostivaře jsou hudebniny dováženy z Klementina v bednách, zpravidla po 20 titulech.

Stejně jako u systému ISBN i zde uzavřela NA ISMN s Mezinárodní agenturou ISMN smlouvu, v níž se zavazuje k placení ročních příspěvků a k tomu, že se bude řídit pokyny MA ISMN.

Vzhledem k tomu, že systém ISMN je dobře zaveden a pracuje stabilně, nepočítá se s tím, že by v následujících letech bylo třeba revidovat ISO 10957.

Agenda ISSN

Oddělení mezinárodních agentur NK ČR se podílelo i na systému mezinárodního standardního číslování seriálových publikací/pokračujících zdrojů – ISSN (International Standard Serials Number).

Agendu systematické kontroly údajů v těchto publikacích netechnických oborů zde měla na starosti Mgr. Irena Nykodýmová. Z oddělení periodik si pro tento účel půjčovala povinné výtisky (podle abecedy – od A do Ž). V případě změny v údajích bylo třeba vyplnit pracovní list pro České národní středisko ISSN (ČNS) při Státní technické knihovně (nyní Národní technická knihovna), která údaj elektronicky předala do Mezinárodního centra ISSN v Paříži.

Byly zde též zpracovávány pracovní listy pro nové tituly s čísly ISSN přidělenými ČNS.

Mgr. Nykodýmová odešla do důchodu k 31. 12. 2010. Vzhledem k tomu, že tuto agendu nebylo komu předat, byla po dohodě celá předána do ČNS.

Místo po Mgr. Nykodýmové tak zůstalo neobsazeno.

Publikační činnost Mgr. Antonína Jeřábka čítá úctyhodných 172 záznamů a můžete ji najít například v databázi Knihovny knihovnické literatury KKL - Výsledky vyhledávání (nkp.cz).

 

Poznámky*

1 Iniciálová zkratka ISBN označuje jak systém číslování – International standard book numbering, tak samotné standardní číslo – International standard book number

2 VTEI – vědecké, technické a ekonomické informace

3 RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci

4 Po přijetí zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, který nově stanovil okruh knihoven-příjemců povinného výtisku (a celkově snížil počet výtisků k povinnému ukládání) se v NK ČR (která ze zákona získává dva výtisky pro povinné uložení) pro plnění úkolů Národní agentury ISBN používá tzv. povinný výtisk 2 (PV2). Viz též dále v textu.

* poznámky k textu doplnila redakce

01.09.2022




Vyhledávání
Proměny Klementina ve fotografiích

Termín: od 5. 8. 2024

Místo: Hala služeb, Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1

Vybrané fotografie zachycují podobu Klementina od konce 19. století do cca poloviny 20. století. Vyprávějí dávno zapomenuté příběhy, připomínají místa, která zanikla nebo v souvislosti s přestavbou Klementina pro potřeby tehdejší Veřejné a universitní knihovny změnila svou podobu.

Nitky vzpomínek

Osudy žen v Gulagu

Termín: 27. 11. 2024 - 31. 1. 2025

Místo: výstavní chodba přízemí, Národní knihovna ČR, Mariánské nám. 190, Praha 1

Do černého

Konference Do černého

Termín: 20. 1. 2025

Místo: Městská knihovna v Praze, Mariánské náměstí

DoCerneho_2025.jpg

Lublaňský manifest o čtení

Lublaňský manifest o čtení, český překlad

plný text