Citování kartografických dokumentů dle normy ISO 690

Mgr. Michaela Alijonov Hametová / Knihovna geografie, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Albertov 6, 128 43 Praha 2

Úvod

Článek je zaměřen na vytváření bibliografických citací, které představují podrobné záznamy citovaných dokumentů a využívají se při tvorbě nejrůznějších soupisů použité literatury a zdrojů. Bibliografická citace by měla citovaný dokument identifikovat do té míry, aby umožnila jeho zpětné nalezení. Text článku se soustřeďuje výhradně na citační normu ISO 690, která se řadí k takzvaným univerzálním citačním stylům a současně také k nejvyužívanějším citačním stylům v České republice. Martin Krčál ve svém Citačním průvodci uvádí, že se jedná dokonce o „nejrozšířenější citační styl u nás“ (2022, s. 4).

Budou však zohledněny dvě verze normy ISO 690. V první řadě se jedná o ČSN ISO 690, která byla vydána v dubnu roku 2011 a je v současnosti v České republice stále aktuální a využívanou citační normou. Dále pak jde o mezinárodní standard ISO 690 (Information and documentation – Guidelines for bibliographc references and citations to information resources) (ISO, 2021), který byl vydán v červnu roku 2021 a jako čtvrté vydání mezinárodní normy nahrazuje její předchozí verze. V současnosti (březen 2022) probíhá ve spolupráci s Českou agenturou pro standardizaci připomínkové řízení, jehož se účastní skupina zpracovatelů normalizačních úkolů pod označením ISO/TC 46 a také odborníci z praxe, mezi nimiž je i autorka článku. Nyní se konzultuje překlad textu a stanovuje se česká terminologie. Připomínkové řízení bude ukončeno 31. 3. 2022 a vyústí v přejmutí mezinárodní normy ISO 690 do soustavy českých norem (tzv. přejmutí překladem). Výhledově tedy tato norma nahradí dnes využívanou ČSN ISO 690 z roku 2011. Originál mezinárodní normy je k dispozici v Praze v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny České republiky a v Brně v Knihovně univerzitního kampusu Masarykovy univerzity. Další možností pro seznámení se s normou je návštěva České agentury pro standardizaci, popřípadě kontaktování některého z autorizovaných prodejců https://www.agentura-cas.cz/produkty-a-sluzby/technicke-normy/prodejci/.

Definování kartografického dokumentu

Ač to nemusí být zřejmé na první pohled, pojem kartografický dokument je poměrně široký a zahrnuje celou řadu entit, které se navzájem diametrálně liší množstvím i formou zobrazovaných informací, svým využitím i způsobem výroby. Kromě klasických tištěných map či atlasů, které jsou analogovými dokumenty, řadíme ke kartografickým dokumentům také nejrůznější digitální dokumenty (online přístupné statické i dynamické mapy, satelitní snímky, geoprostorová data), trojrozměrné objekty (glóby, modely reliéfu) či faksimile, (popřípadě) reprodukce jakéhokoliv kartografického dokumentu. K pochopení termínu kartografický dokument může pomoci například norma Názvosloví v geodézii a kartografii, označená jako ČSN 73 0401, která definuje pojem kartografické dílo: „Výsledek kartografického znázornění zemského povrchu, kosmu, kosmických těles nebo jejich částí, objektů, jevů a jejich vztahů na nich spolu s textovými a jinými (např. obrazovými) doplňky; je to např. mapa, mapový atlas, glóbus. Poznámka: Tento název zahrnuje všechny druhy kartografických výrobků.“ (Názvosloví, 1989)
Nutno doplnit, že v některých specifických případech může jít i o znázorňování neexistujících a smyšlených území či vesmírných těles (např. mapa Tolkienovy Středozemě). Za zásadní se zde považuje hledisko znázornění dle nějakého předem daného systému.

Tab. 1 Jednotlivé prvky citace pro normy ČSN ISO 690 z roku 2011 a ISO 690 z roku 2021 (vlastní tabulka autorky, použité zdroje ČSN ISO 690, 2011. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 39 s. Třídící znak 01 0197; ISO 690, 2021. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. 4th ed. Geneva: International Organization for Standardization. 160 s. International Classification for Standards (ICS) 01.140.20. Information sciences.)

Principy obecně platné pro vytváření bibliografických citací kartografických dokumentů (pro ČSN ISO 690 z roku 2011 i ISO 690 z roku 2021)

Jedním z nejdůležitějších principů při vytváření bibliografických citací je jejich konzistentnost v rámci jednoho dokumentu (interpunkce, celkový styl citace, řezy písma). Obecným pravidlem je také zápis jednotlivých prvků citace v jazyce a písmu citovaného informačního zdroje. Existují však výjimky, které je nutno prostudovat přímo v dané normě (transliterace, krátké doplňující fráze jako – dostupné z, rozsah stran apod.).
V první řadě je potřeba vždy pečlivě prověřit, jaký informační zdroj/dokument citujeme (samostatnou mapu, mapu jako součást článku či kvalifikační práce, atlas, faksimilii dokumentu, historicky cennou a unikátní mapu, satelitní snímek, interaktivní mapu na webových stránkách…), a dle zvoleného citačního stylu vyhledat odpovídající instrukce a vzory.

Jednotlivé prvky citace jsou v případě kartografických dokumentů přebírány prioritně z následujících částí dokumentu:

• Lícová strana mapy, titulní strana atlasu, úvodní obrazovka či webová stránka, etiketa na disku.
• Vložená či externí metadata (zdrojový kód, úvodní stránka elektronického zdroje).
• Popis metadat uvnitř zdroje (rub titulní stránky, hlavička stránky).
• Obálka či etiketa trvale spojená s citovaným informačním zdrojem.
• Pouzdro, obal, desky apod.
• Průvodní dokumentace (leták, manuál, doprovodné informace).
• Zdrojový kód webové stránky.

Tvůrcem mapy může být organizace či fyzická osoba. U kartografických dokumentů je tvůrce označován těmito termíny: „od“, „kartograf“, „sestavil“, „korigoval“, „věnoval“, „editoval“, „navrhl“, „nakreslil“, „kopíroval“, „vyrobil“, „vyryl“, „revidoval“ či „aktualizoval“.

Není-li přítomen název citovaného kartografického dokumentu, je potřeba jej uměle vytvořit. Zohledňuje se přitom tzv. oblast geografického pokrytí. Tento údaj musí navíc odpovídat citované mapě a původní představě kartografa, ne současné skutečnosti (např. mapa Konstantinopole za křižáckých výprav bude označena jako Konstantinopol, nikoli Istanbul).

Specifickým údajem kartografických dokumentů je bezesporu měřítko. To udává „poměr zmenšení nezkreslené délky v mapě k odpovídající délce ve skutečnosti; je označováno 1:M“ (Názvosloví, 1989, s. 111). Měřítko může být číselné (1 : 100 000), grafické (na zakreslené úsečce jsou dílky, jejichž délky na mapě odpovídají číselně vyjádřeným skutečným délkám) či slovní (poměr je udáván krátkým textem, např. 1 cm na mapě odpovídá 20 kilometrům). Pokud jsou údaje o měřítku neznámé, lze uvádět sousloví „měřítko neuvedeno“ či „měřítko nelze určit“. V některých případech je však měřítko uvedeno nestandardní formou (např. grafické na zakreslené úsečce či v méně známých jednotkách – např. vídeňské sáhy, vídeňské palce…). V dnešní době již existují webové nástroje, které jsou schopny provádět výpočet měřítka mapy na základě zadání vzdáleností na mapě. Příkladem takového nástroje je Scale Calculator Moravské zemské knihovny v Brně http://scale-calculator.mzk.cz/. Zahraniční softwarová aplikace Map Analyst pak vypočítává geometrickou přesnost a zkreslení starých map. Jako vedlejší produkt vypočítá také jejich měřítko https://mapanalyst.org/.

Uvádění rozměru kartografického dokumentu vypadá na první pohled jako novinka, která byla zavedena až s příchodem čtvrtého vydání mezinárodní normy ISO 690 v roce 2021. Jedná se však o údaj, který je popisován již v ČSN ISO 690 z roku 2011. Je zde výslovně uvedeno, že „u map, grafů a plánů by se měla velikost uvádět jako výška, po níž následuje šířka v milimetrech, měřené uvnitř rámové čáry mapy. Pokud je to nutné, uvádějí se i další rozměry, jako např. velikost listu.“ (ČSN, 2011, s. 24) U trojrozměrných dokumentů a informačních zdrojů (modely reliéfu) je kromě výšky a šířky zapisována také hloubka a u kruhových map či glóbů se uvádí průměr v milimetrech. V přehledové tabulce normy ČSN ISO 690 z roku 2011, která slouží pro bibliografické citace knih a jiných samostatně vydaných monografických dokumentů a využívá se i pro popis dokumentů kartografických, nejsou údaje o rozměru nikde zahrnuty. Pravidla pro jejich zápis jsou však v normě popsána v subkapitole 15.5.6 a také metodické materiály věnující se bibliografickým citacím dle ČSN ISO 690 (Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011 a Citační průvodce od Martina Krčála) možnost zápisu rozměrů zmiňují.

Je-li kartografický dokument vydán v rámci určité edice, je povinností tvůrce citace tuto edici a její označení spolu s příslušným číslováním uvádět. Jedná se o důležitý identifikační prvek.

Lokace/fyzické umístění je opět údaj, který byl uváděn již v normě ČSN ISO 690 z roku 2011, ale v praxi byl velmi málo využíván. Je určen pro informační zdroje, u nichž existuje „omezený počet kopií“. (ČSN, 2011, s. 20) Jedná se o trochu nešťastnou formulaci. Téměř u každého informačního zdroje existuje omezený počet výtisků/kopií. Zde je však myšlen zdroj v mnohém unikátní, který je dostupný jen ve velmi malém počtu exemplářů. Lokace se zapisuje jako místo: organizace, signatura či jiná lokalizační značka.

Příklad citace rukopisné mapy dle ČSN ISO 690 s využitím fyzického umístění

KREIBICH, František Jakub Jindřich. Charte von der wahren Grenze des Budweiser und Prachiger Kreises. Rukopisná mapa. Měřítko 1 : 72 900. [1818?]. 160,50 mm × 280,00 mm. Uloženo v: Praha: Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Signatura D1/133/15. Přírůstkové číslo 15/14656.

Novinky v tvorbě citací kartografických dokumentů související s nově vydanou mezinárodní normou ISO 690 z roku 2021

Kartografické dokumenty dostaly větší prostor v podobě samostatné tabulky, která popisuje jednotlivé prvky a jejich preferované pořadí v citaci (na rozdíl od předchozí normy ČSN ISO 690 z roku 2011, kdy pro kartografické dokumenty byla využívána obecná tabulka určená knihám či samostatně vydaným monografickým dokumentům). Uvádění rozměrů kartografických dokumentů v milimetrech již není možnost, ale povinnost. Větší důraz je kladen na nejrůznější specifické údaje, které se mimo kartografické dokumenty téměř nevyskytují (projekce, poledník, spektrální charakteristiky senzorů, terén, reliéf, detaily o satelitních systémech). Tyto údaje bylo možno zapsat i dříve díky nenápadné poznámce v normě: „Další informace mohou být přidány na jakémkoliv nejvhodnějším místě“ (ISO 690 2011, s. 29). S novou normou ISO 690 z roku 2021 je však údajům přiděleno jasné místo a pořadí v bibliografické citaci, a tím je jim věnována větší pozornost. Zároveň se však nejedná o údaje povinné, ale volitelné. Tvůrci citace je tak dáván důležitý prostor pro volbu míry podrobnosti jednotlivých bibliografických citací. Tyto specifické údaje je vhodné podrobně uvádět, je-li například potřeba odlišit větší množství dokumentů s podobnou charakteristikou (skupinu leteckých snímků, profily či satelitní snímky). Podrobné citace kartografických dokumentů s větším množstvím údajů jsou také vhodné pro odborníky, kterým tyto údaje mohou pomoci.

Příklad citace satelitního snímku dle normy ISO 690 z roku 2021 s informacemi o prostorovém rozlišení a použitých spektrálních pásmech

Landsat. Landsat dynamic surface water extent. Satelitní snímek. Landsat science product, level 3. Collection C1. [Northeast of Yuma]. 30 m. spatial resolution. Pásma 5, 4, 3. Reston, Virginia, USA: U.S. Geological Survey, August 16, 2000. DOI /10.5066/F7445KQK. [navštíveno 2021-11-25]. Dostupný z: https://www.usgs.gov/centers/eros/science/usgs-eros-archive-landsat-landsat-level-3-dynamic-surface-water-extent-dswe?qt-science_center_objects=0#qt-science_center_objects.

Obdobnou novinkou, která prodlužuje bibliografickou citaci, ale může pomoci k jednoznačnější identifikaci, je volitelné využití standardních identifikátorů tvůrců (ISNI, ORCID apod.). Identifikátor by měl být uváděn v hranatých závorkách přímo za příslušným jménem tvůrce.

Příklad citace atlasu dle normy ISO 690 z roku 2021 s využitím volitelných standardních identifikátorů tvůrců

OUŘEDNÍČEK, Martin [ORCID: 0000-0003-3399-7233], Jana JÍCHOVÁ [ORCID: 0000-0002-6397-3331] a Lucie POSPÍŠILOVÁ [ORCID: 0000-0002-2502-4864]. Historický atlas obyvatelstva českých zemí. Měřítka různá. Praha: Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3577-4.

Nově je doporučeno také zaznamenání trvalých/persistentních identifikátorů, které mají být v citaci uvedeny povinně, jsou-li dostupné. V praxi se jedná o identifikátory ARK, DOI, Handle, URN, PURL apod. Díky jedinečnosti a trvalosti těchto identifikátorů by měla být opět usnadněna jednoznačná identifikace citovaného informačního zdroje a také zabezpečena jejich dlouhodobá dostupnost (obyčejný hypertextový odkaz je často měněn či znepřístupněn, ale např. DOI či Handle umožňuje dlouhodobě mnohem větší jistotu přístupu).

Příklad citace mapy jako přílohy v diplomové práci dle normy ISO 690 z roku 2021 s využitím Handle

KORETZ, Michal. Mapa geologických poměrů. Měřítko 1 : 5 000. In: Reambulace podrobné inženýrskogeologické mapy v údolí Motolského potoka v Praze [online]. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky, 6. 8. 2015. Dostupné z digitálního repozitáře UK hdl.handle.net/20.500.11956/78329. Knihovna geologie PřF UK, signatura 215/DP3189/Koretz, příloha č. 3 A. [navštíveno 2022-02-14].

Zcela novou záležitostí v pravidlech uvádění bibliografických citací je zaznamenávání takzvaných vztahů. Jedná se o situaci, kdy je zdroj, jehož citace se vytváří, v úzkém vztahu k jinému informačnímu zdroji. Dle normy ISO 690 z roku 2021 jsou uváděny tyto druhy vztahů: „překlad, komentář, anotace, úprava, výtah či adaptace, recenze a kritiky, náhrada a zahrnutí do díla“ (ISO, 2021, s. 70–76). U kartografických dokumentů je nejpravděpodobnějším vztahem tzv. náhrada, kdy je citovaný dokument například digitální kopií či faksimilií původního dokumentu. V takovém případě jsou citace obou dokumentů uvedeny těsně za sebou (odděleny zařazením informace, o jaký druh náhrady se jedná: překlad:…, anotace:…, digitální kopie:…, faksimile:…) a tvoří jedinou citaci / jediný celek.

Závěr

Účelem článku bylo představit stěžejní zásady a principy pro citování kartografických dokumentů dle norem ČSN ISO 690 z roku 2011 a ISO 690 z roku 2021. Byly popsány jak společné oblasti zájmu obou norem, tak hlavní rozdíly týkající se citování kartografických dokumentů. Je patrné, že nová mezinárodní norma ISO 690 reflektuje obrovské množství informací a informačních zdrojů, kterému jsme všichni denně vystavováni. Nezřídka se stává, že informační zdroj/dokument má mnoho různých verzí a souvisejících dokumentů. Proto přicházejí stále častěji ke slovu nejrůznější typy identifikátorů a prostor dostávají také specifické a podrobné údaje pro kartografické dokumenty. Důležitá je také variabilita, protože celá řada údajů je pro vytváření citací pouze volitelná. Cílem je však maximální snaha o přesnou a jednoznačnou identifikaci konkrétního kartografického dokumentu a jeho tvůrců a také usnadnění jeho případného znovunalezení.

Použité zdroje

ALIJONOV HAMETOVÁ, Michaela, 2021. Citování (nejen) kartografických dokumentů. In: SKIP ČR [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/knihovnicke-akce/archivy-knihovny-muzea-v-digitalnim-svete/2021-22-rocnik/prezentace.

ČSN ISO 690, 2011. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 39 s. Třídicí znak 01 0197.

ISO 690, 2021. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. 4th ed. Geneva: International Organization for Standardization. 160 s. International Classification for Standards (ICS) 01.140.20. Information sciences.

KOLLEN, Christine, Wangyal SHAWA, Mary Lynette LARSGAARD, Eva NOVOTNÁ, Martina MUSILOVÁ, Michaela ALIJONOV HAMETOVÁ a Sabina JŮNOVÁ, 2021. Citování kartografických dokumentů: Chicagský styl a ISO 690. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Knihovna geografie; Národní knihovna České republiky, 51 stran; 24 cm. ISBN 978-80-7050-744-5.

KRČÁL, Martin, 2022. Citační průvodce: norma ČSN ISO 690. Brno: Citace.com, 1 online zdroj. Dostupné prostřednictvím OPAC Univerzity Karlovy a služby Miscellaneous eBooks.

KUČERA, Jan, 2021. ČSN ISO 690 – Pozvánka k připomínkovému řízení. [online]. 27. 12. 2021. [cit. 2021-02-13]. E-mailová komunikace.

Názvosloví v geodézii a kartografii, 1989. ČSN 73 0401. Praha: Český normalizační institut, 111 s.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2022. Česká agentura pro standardizaci [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: https://www.agentura-cas.cz/.

ZBRANEK BIERNÁTOVÁ, Olga, Jan SKŮPA, Eva BRATKOVÁ et al., 2011. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197): platné od 1. dubna 2011. Blansko: citace.com, 27 s.