Několik otázek pro stavitele knihoven ing. arch. Tomáše Hořavu

1. Jak jste se dostal k architektuře knihoven?

Koncem devadesátých let dostal atelier Biblio, kde pracovala moje žena, za úkol navrhnout městskou knihovnu v Neratovicích. Jednalo se především o stavební rekonstrukci části objektu sloužícího jinému účelu. Takové projekty ovšem byly mimo působnost atelieru Biblio, který se zabýval interiéry, a hledal se architekt na projekt stavby. Ten pak skončil na mém "rýsovacím prkně". Zpracoval jsem studii dispozičního řešení včetně základních funkčních prvků knihovny, prováděcí projekt a dozoroval výstavbu. Tak jsem se dostal k tématice knihoven. Další knihovnu, po několikaleté přestávce, jsem už projektoval celou - zaměření původního prostoru, studii, prováděcí projekt stavby i interiéru, dozory. O všem jsem měl přehled, od bourání po poslední detail interiéru. To je dobré nejen pro architekta, kterému se dobře sledují souvislosti technického i výtvarného řešení, ale i pro investora (objednatele): má totiž jediného partnera pro projekt stavby i projekt interiéru, pro dozor nad stavbou i interiérem. Byla to pobočka Městské knihovny v Praze (MKP) "Sedmička" v Holešovicích, stavba dost komplikovaná, zejména stavebně technicky. V interiéru jsem musel použít regály z nedaleké rušené původní pobočky - technicky zachovalé, vizuálně už méně, takže úprava... Celkově však akce dopadla dobře.

Foto 1 - Pobočka MKP Lužiny

2. Kolik knihoven Váš ateliér realizoval?

Deset. I když ve dvou případech (Neratovice, pobočka MKP Černý Most) jsem nedělal projekt interiéru, takže snad felliniovských osm a půl? Do toho už započítávám pobočku MKP Zahradní Město, která je prakticky hotová včetně interiéru, jen je nutno dokončit několik drobností, i pobočku MKP Jezerka, kde se dokončuje stavební část a vyrábí se interiérové vybavení. Počítám i Městskou knihovnu v Mělníku, která se začne stavět na podzim, ale z hlediska práce architekta už jsou "kostky vrženy". Dále menší knihovnu v Cholticích. Pro Městskou knihovnu v Praze jsem kromě již uvedených tří poboček realizoval Sedmičku, Novodvorskou, Lužiny, Korunní, a v Ústřední budově interiér "Klubovny" (konferenční sál).

Charakter úloh byl různý, od menších knihoven a s použitím původních regálů (které jsem vždy upravil), až po zcela nové velké knihovny s užitnou plochou přes tisíc metrů čtverečních, kde jsem navrhl dispozici i interiér do posledního detailu (Lužiny, Jezerka, Mělník).

Foto 2 - Pobočka MKP Korunní

3. Který z těchto projektů považujete za nejdůležitější a proč?

Za nejdůležitější nepovažuji jeden z projektů, ale naplnění dvou principů. Prvním je tvůrčí dialog s erudovanými investory a tím i možnost stavět knihovny současné a moderní: knihovny v posledních letech procházejí velkými změnami a tento vývoj sledovat a kriticky o něm přemýšlet je myslím nezbytné.

Druhým principem je to, že se vždy snažím zadání obohatit o nějaký nápad, který stavbě dodává identitu a osobitost, i když se často jedná o drobnost: v Sedmičce celostěnovou tapetu s grafickými zkratkami významných budov Prahy 7 (k tapetě je legenda, návštěvníci mohou hádat co je co), v Novodvorské a Korunní měkké kostky s písmeny nebo se slovy šesti přísloví (děti mohou přísloví skládat nebo i tvořit nová, absurdní); na Korunní i jakýsi divan, který je tak lákavý, že o něj formou „kdo dřív přijde, ten obsadí" soupeří školáci s teenagery či studenty s notebooky; na Lužinách podlahový scrabble (k tomu bych se ještě rád vrátil); v Mělníku coworkingový prostor. Ve většině poboček jsem navrhl podlouhlé měkké molitanové bloky, ze kterých děti staví doupata, ohrádky a tvoří všechno možné - v některých případech je hra rozdovádí natolik, že je knihovníci musí krotit, aby nerušili ostatní návštěvníky.

Na Jezerce toho bude víc: pojetí hlavního prostoru jako komunitního centra, poslechová "věž" kde děti budou moci poslouchat audio od pohádek po jiné nahrávky, podlahová hra s kostkou na téma Alenka v kraji divů, kreativní dílna atd. - Káva, fontánky na pití jsou u mnoha knihoven samozřejmostí.

A malá poznámka: vždy se v rámci možností pokouším v návrhu počítat s tím, že za pár let mohou být požadavky jiné a knihovna by se měla umět přizpůsobit bez velkých stavebních zásahů. To se týká jak prostorového řešení, tak elektroinstalací atp.

Kdybych měl ale některý projekt přece jen zmínit samostatně, tak určitě Lužiny a budoucí Jezerku - i když každý z nich představuje jiný vývojový stupeň. Lužiny jsou ještě ta elegantní knihovna, jaksi "lesklá" a exkluzivní, Jezerka (a její předchůdce - Zahradní Město) jsou inkluzívní, pobytové knihovny všedního dne, kde se člověk usadí a bydlí tam... Kde je důraz kladen nejen na přátelské prostředí, ale i na bohatost náplně a komunitní fungování. (Na okraj: pro architekta je obtížnější navrhnout interiér inkluzívní, pobytový, který vypadá "jako by se navrhl sám", než exkluzivní interiér "na efekt").

Foto 3 - Pobočka MKP Lužiny

4. Jaká je podle Vás spolupráce knihoven a architektů?

To je zásadní věc. Tak jako u jiných stavebních druhů, i v případě navrhování knihoven je porozumění investora (zadavatele, stavebníka) s architektem prvním předpokladem dobrého výsledku. Pokud vám zadání připravují lidé, kteří po celá desetiletí sledují vývoj veřejného knihovnictví, zahraniční trendy a poslední realizace, tak je tzv. zaděláno na dobrou knihovnu. To, co se nakonec v knihovně zhmotní, sice navrhuje architekt, ale kořeny jsou obvykle v požadavcích investora. Sám samozřejmě také přicházím s nápady týkajícími se i různých funkcí, ale většinou jde o výsledky kolektivního úsilí. Příkladem může být i výše zmíněný podlahový scrabble na Lužinách. Při rozpravě nad rozpracovanou studií investor přednesl požadavek umístit nějaký herní prvek, společný pro více věkových skupin. Cestou z jednání mě na zadní plošině tramvaje č. 17 napadlo: což udělat scrabble velikosti cca 4x4m, na podlaze? Hra scrabble je založena na slovech, která jsou i základním stavebním kamenem knih a tak s knihovnou souvisí... Investor souhlasil, a vznikl tedy „scrabblový" prostor vymezený skládacími skleněnými příčkami, kterému jsme pracovně říkali "akvárium". To pak tomuto prostoru zůstalo i jako oficiální název. Když jsem později řešil bezpečnostní polep skleněných desek, napadlo mě, že by to nemusely být obligátní čtverečky, a grafická designérka (moje dcera Zuzana) vymyslela stylizované medúzy, ryby a jiné mořské potvory složené z písmen a diakritických znamének, takže tyto obrazce mají vazbu jak na knihy a scrabble, tak na přijatý název prostoru - akvárium.

A poznámka obecnější: navrhoval jsem leccos, od rodinných domů přes velké prodejny oděvů mezinárodního řetězce po rekonstrukce unikátních památkově chráněných prostor, takže jsem poznal investory opravdu různé. S knihovníky se mi pracuje dobře, protože jde obvykle o lidi kultivované, kteří se už z povahy své profese nenechávají unášet snadno stravitelnou módností a nad svými náměty i návrhy architekta přemýšlejí. Jsem uvnitř utvářen podobně a tak mi to vyhovuje.

Foto 4 - Pobočka MKP Lužiny

5. Letos se zúčastníte jako partner konference Knihovny současnosti, co Vás k tomu vedlo a případně co si od toho slibujete?

Jako partner se zúčastním už po čtvrté a vždycky alespoň na den do Olomouce přijíždím. Kromě toho, že partnerstvím dávám najevo určitou sounáležitost se světem knihoven a knihovníků, je pro mě konference přínosem i z profesních důvodů. I když jako architekt samozřejmě nemohu knihovnickou problematiku ovládat, je dobré vědět "jaký vítr knihovnami vane": o čem se mluví, co se mění, jaké problémy nás čekají... co se zkouší (knihovny bez pultů, jen knihovníci s mobilním zařízením? Další nové funkce, které by v tradiční knihovně nikdo nečekal?). Proto mě zajímají referáty zahraničních hostů konference - a neméně i reakce auditoria na ně. Takže, desátého září v Olomouci...

Foto 5 - Městská knihovna Mělník

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

Zdroj fotografií: archiv autora