Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2018 / 02 Recenze ČERNÝ, Michal. Kreativní práce s informacemi

ČERNÝ, Michal. Kreativní práce s informacemi

ČERNÝ, Michal. Kreativní práce s informacemi [online]. Brno: Flow, 2018 [cit. 2018-06-18]. ISBN 978-80-88123-21-7. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/kreativni-prace-s-informacemi.pdf

Brněnské nakladatelství Flow vydalo v roce 2018 publikaci Kreativní práce s informacemi, kterou připravil RNDr. Michal Černý, vyučující v Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se zabývá mj. digitálními technologiemi ve vzdělávání.

Publikace reaguje na současnou dobu i minimálně blízkou budoucnost, kdy je stále více zřejmé, že lidé v pracovním (a koneckonců i v soukromém) životě nevystačí s tím, co se naučili ve škole. Potřeba vzdělávat se neustále a nejrůznějšími způsoby je pociťována všeobecně. Proto je užitečné zamýšlet se nad inovativními způsoby, jak se lépe učit, jak systematicky přistupovat k sebevzdělávání, jak kombinovat různé přístupy, nevzdělávat se pouze tradičně (navštěvováním školení či kurzů v učebnách), ale také např. prostřednictvím hromadných online otevřených kurzů. K tomu je však třeba umět správně pracovat s motivací. V tom může být do určité míry nápomocna i recenzovaná publikace.

Cílová skupina, které je publikace určena, v úvodu sice není zmíněna, lze však dovodit, že pravděpodobně jsou touto skupinou především vysokoškolští studenti. Právě ti si po absolvování středního vzdělávacího stupně musí zvyknout na jiný způsob studia, v němž je kladen větší důraz na samostatnost. Zároveň se lze domnívat, že přinejmenším některé postupy budou studenti moci úspěšně používat i po absolvování vysoké školy. Doplňkovou cílovou skupinou mohou být např. také – omezíme-li se na knihovnicko-informační sféru – vedoucí pracovníci knihoven, kteří se zabývají vzděláváním a udávají směr vzdělávání ostatních pracovníků knihoven.

Publikace se skládá ze sedmi hlavních kapitol, jimiž jsou Hledání vlastní vzdělávací cesty, Metody učení a kreativita, Tvůrčí psaní, Aktivní a kritické čtení, Myšlenkové mapy, Kreativní techniky a Vizualizace a presentace informací. Ty jsou doplněny úvodem (resp. kapitolou Místo úvodu), závěrem, částí Kreativní deník a literaturou. Publikace je poměrně rozsáhlá – celkem ji tvoří 171 číslovaných stran.

V první kapitole nazvané Hledání vlastní vzdělávací cesty autor podrobně přibližuje problematiku stanovování vlastních vzdělávacích cílů. Upozorňuje, že by měly být konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené. Zároveň zavádí pojem osobního vzdělávacího prostředí, jehož obsahem je „soubor všech aktivit, činností a zdrojů, které člověk používá pro své učení“ (s. 11). Doporučuje také zaznamenávání studijního pokroku, nejlépe prostřednictvím prezentačního nebo studijního portfolia. Zmiňuje také problematiku řízení času a úkolů, význam sociálních sítí pro učení a možnost využívat hromadné otevřené online kurzy (pro něž užívá zavedenou anglickou zkratku MOOC) k doplnění především těch znalostí nebo dovedností, které nebyly získány prostřednictvím školního vzdělávání.

Druhá kapitola nese název Metody učení a kreativita a zdůrazňuje úzké propojení mezi kreativitou (tvořivostí) a učením. Autor upozorňuje na skutečnost, že v současném vzdělávání se upouští od metody drilu (ve věku Wikipedie asi ani nelze jinak), ale na druhou stranu to znamená, že studující dostatečně nerozvíjejí svou paměť. Naznačuje také, že metodu drilu není třeba za všech okolností zatracovat (mnohý čtenář si v tuto chvíli jistě bezděky vzpomene na kurzy trénování paměti, které se mnohdy odehrávají na půdě knihoven a setkávají se s velice kladným ohlasem veřejnosti). Autor připomíná i důležitost průběžného učení – konstatování, že obecně platí, že průběžné učení vede k lepším výsledkům, nepřekvapí, je nicméně užitečné si tuto pravdu připomenout. Zdůrazňuje také význam společného učení – zmiňuje především párové učení, učení druhých a také tzv. kooperativní učení, kdy se student učí prostřednictvím spolupráce na realizaci projektu. Dále se autor zabývá kreativitou, uvádí mj. fáze kreativního procesu v pojetí Grahama Wallase (od přípravy na řešení problému až po ověření navrženého řešení). Vyjadřuje se i k nyní módnímu tématu vnímavosti (mindfulness), tedy důrazu na prožitek aktuálního okamžiku.

Třetí kapitola – Tvůrčí psaní – nejprve uvádí, co tvůrčí psaní vlastně je, resp. jaký je jeho cíl (rozvoj obrazotvornosti autora, podpora jeho kreativity a zájmu o svět); autor věnuje pozornost tzv. tvůrčím blokům a jejich překonávání. Obšírně přibližuje téma automatického psaní a psaní v rytmu, které slouží k rozepsání, tedy jako určitá rozcvička. Autor doporučuje tři základní způsoby rozvoje tvořivosti – prostřednictvím blogu, klasického deníku nebo deníku fotografického.

Čtvrtá kapitola nazvaná Aktivní a kritické čtení představuje řadu metod a postupů, jak číst tak, aby člověk následně mohl rozvinout své kreativní schopnosti. Četba a tvořivost jsou spojenými nádobami – jak ostatně uvádí sám autor, „pokud máte pocit, že jste málo tvořiví, možná jen málo čtete“ (s. 59). Přibližuje proto jak metody, které jsou v knihovnicko-informačním prostředí běžně známy (RWCT, tedy program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, nebo rychlé čtení), tak metody, které jsou známé spíše méně (EUR, T-graf, Diamant, INSERT, pomalé čtení – SQ3R a PQRST, dále psaní recenzí).

Kapitola pátá nese název Myšlenkové mapy. Čtenář v ní zjistí, co přesně jsou myšlenkové mapy a jak by se měly tvořit. Uvádí řadu konkrétních tipů (mj. pracovat s obrázky, zvolit vhodný nástroj, používat barvy, vycházet z předpokladu, že každý umí kreslit, a číst a nechat se inspirovat). Následují doporučení, jak (resp. k čemu) se vlastně myšlenkové mapy mohou používat (k práci s nápady, psaní poznámek, ke správě úkolů, pro zachycování výpisků z knih nebo jako analytický nástroj). Nechybí ani shrnutí historie vzniku myšlenkových map a konkretizace způsobu využití myšlenkových map při hledání tématu (např. studentské práce) či při četbě.

Šestá kapitola příhodně nazvaná Kreativní techniky seznamuje s běžně používanými metodami (s brainstormingem a brainwritingem), ale i s metodami méně obvyklými (se šesti barevnými klobouky, clusteringem, kolážovými metodami a paměťovými technikami, mj. tzv. metodou loci).

Konečně sedmá kapitola Vizualizace a presentace informací představuje různé možnosti transformace informací do snadno srozumitelné podoby – od použití infografik a grafů přes použití prezentací a vizuálních poznámek (technika tzv. sketchnotingu) po SWOT analýzu, vlastní web a video.

Lze říci, že autor svou prací zdařile navazuje na dlouholetou tradici publikací vztahujících se k technice duševní práce (či práce s informacemi) či kreativitě v českém knihovnicko-informačním prostředí. Z předchozích prací jmenujme alespoň příručku Technika duševní práce Aloise Adalberta Hocha a Bohuslava Koutníka1, publikace Jiřího Tomana (především díla Organizace a technika duševní práce2 a Jak zlepšit organizaci a techniku duševní práce3) nebo práce Marie Königové (např. Kreativní a systémové myšlení4, Tvořivost = kreativita5 nebo Jak myslet kreativně6).

Recenzovaná publikace je napsána poutavě, autor se vyjadřuje jasně a srozumitelně, navíc většinou bez nadbytečných anglicismů. Tím se příjemně odlišuje od některých dalších soudobých publikací nejen z knihovnicko-informační oblasti.

Na publikaci si cením toho, že představuje jak méně známé techniky a metody, tak i ty, o kterých si mnohdy myslíme, že je dokonale známe. Přitom se čas od času vyplatí se k nim vrátit, zopakovat si nejenom základní principy, na kterých jsou postaveny, ale připomenout si i některé zdánlivé drobnosti, které ve skutečnosti mohou hrát docela podstatnou roli.

Autor čtenáři dává řadu možností a je jenom na něm, které a jak konkrétně využije. Někomu vyhovuje práce v čistě digitálním prostředí, někdo při vzdělávání upřednostňuje papír, někdo používá obojí. Obdobně je to i s různými představenými metodami i technikami – z bohaté škály si jistě každý vybere právě to, co jemu osobně bude nejvíce vyhovovat a bude nejlépe odpovídat jeho vzdělávacím potřebám a zvykům.

Výrazným kladem publikace je skutečnost, že propojuje různé oblasti (vzdělávání, práci s informacemi, kreativitu, digitální technologie) a výslovně uvádí některé souvislosti, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuty. Zdůrazňuje např. úzkou souvislost mezi tvůrčím psaním a psaním odborného textu, přičemž autor zastává názor, že tvůrčí psaní a kreativní myšlení rozvíjejí kompetence, které jsou klíčové ve vědě a ve vědeckém prostředí (viz s. 43).

Publikace nabízí vyvážený pohled na formy práce s informacemi – autor upozorňuje, že přes všudypřítomnost digitálních technologií v našich životech existuje řada případů, kdy je k zachycení myšlenek vhodnější použít klasický papír. S tím jistě souvisí i problematika tvorby a využívání myšlenkových map, které se autor již delší dobu věnuje. Byť i pro zpracovávání myšlenkových map existují různé softwarové nástroje, pro řadu tvůrců je příjemnější si své myšlenky utřídit a graficky ztvárnit pomocí tužky a papíru.

Autor zmiňuje nemálo konkrétních online nástrojů, které mohou být nápomocny při práci s informacemi. Obvykle hodnotí i míru jejich reálné použitelnosti pro daný účel a uvádí jejich pozitiva i negativa. Vybírá jak nástroje, které jsou známé či známější (Google Prezentace a další nástroje z dílny Googlu, PowerPoint, Prezi, Slideshare, Scribd, Issuu, Webnode, Wordpress nebo Evernote), tak nástroje, které jsou známé o něco méně (Calmly Writer, Nedatluj.cz, Marvel App, Squid, Notability či Penultimate). Zajímavostí je, že autor u nich neuvádí URL. To může na první pohled působit zvláštně, na druhý pohled již pragmaticky – řada čtenářů ve výsledku k vyhledání nástroje pravděpodobně stejně použije Google nebo jiný webový vyhledávač. Zároveň je třeba počítat s tím, že některé nástroje (služby) jsou vzhledem k rychlému vývoji v oblasti digitálních technologií dostupně pouze dočasně.

Ze závěru plyne, že výběr metod a technik, ale i např. představovaných softwarových nástrojů, je do značné míry subjektivní a vychází z autorových vlastních preferencí. U tohoto typu publikace to však není na škodu, ba právě naopak – pokud by autor popisoval něco, s čím nemá vlastní zkušenost, čtenář by to patrně příliš neocenil.

S některými tvrzeními by bylo ovšem možné polemizovat. Např. na s. 18 autor tvrdí, že bez sociálních sítí, resp. profesních komunit nelze realizovat značnou část procesu učení ani tvorby osobní vzdělávacího prostředí. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by to v podstatě znamenalo, že v době, kdy neexistoval Facebook ani Twitter, se člověk nemohl plnohodnotně učit. Jistě platí, že v dnešní době budou sociální sítě skutečně mnohdy mít nezastupitelnou úlohu, kterou jim autor přisuzuje, téměř jistě to však nebude platit bez výjimek.

Na s. 81 autor tvrdí, že myšlenkové mapy „dnes běžně používají žáci na prvním stupni základní školy“. Opírá se přitom o článek ze serveru ZAKATEDROU.CZ7, který však myšlenkové mapy spíše představuje a v závěrečné části se můžeme dočíst, že „[v]ětšina učitelů na 1. stupni ZŠ již myšlenkové mapy využívá a ani o tom neví. Věděli jste, že třeba například časová osa je také určitým druhem myšlenkové mapy?“. Bylo by tedy jistě přesnější uvést, že některé principy tvorby myšlenkových map jsou dlouhodobě součástí výuky na základních školách, nikoliv že jsou běžně využívány myšlenkové mapy ve své řekněme plnohodnotné podobě.

Od s. 88 dále se autor zabývá problematikou hledání či výběru tématu vysokoškolské (např. seminární) práce – v tomto ohledu by mohlo být více zdůrazněno, že důležité není jenom téma, ale (v případě kvalifikačních prací pak především) cíl práce.

Pokud jde o grafické zpracování příručky, lze obecně konstatovat, že je velmi zdařilé. Jediné připomínky lze mít ke grafickému odlišení podkapitol, zvýraznění nejpodstatnějších pasáží a ke kvalitě obrázků. Podkapitoly (druhé a třetí úrovně nadpisů) by si zasloužily výraznější grafické odlišení (rozdíl mezi druhou a třetí úrovní nadpisů je těžko postřehnutelný). Bylo by jistě možné uvažovat i o systematičtějším zdůrazňování nejdůležitějších pasáží v textu. Předešlo by se tak situaci, kdy jsou zvýrazněny části vět, které si zvýraznění nejspíše nezaslouží (viz mj. slova „Metoda pochází“ na s. 102). Co se týká obrázků, na s. 14 je uveden příklad vzdělávacího plánu. Obrázek však (alespoň v online verzi publikace) není dostatečně kvalitní. Obdobným případem je přehled blokád na s. 45. Přitom, vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o text, mohly být obrázky přepsány do podoby běžného textu, a tedy být čitelnější.

Přestože je publikace – jak již bylo naznačeno – velmi dobře strukturována, obsah uvádí pouze hlavní kapitoly. Vzhledem k tomu, že k částem textu přibližujícím různé techniky a metody se čtenář pravděpodobně bude chtít časem vrátit, se nejedná o příliš šťastné řešení. Koneckonců nedostatečně podrobný obsah má bezpochyby za následek i zjevně nesprávné pojmenování podkapitoly Brainstorming a brainwriting (viz s. 97). Ze souvislostí (z odstavce bezprostředně před touto podkapitolou a z další podkapitoly) je zřejmé, že tato podkapitola by správně měla název Brainstorming.

Na s. 85 až 88 je pak – s ohledem na pojetí textu o ostatních metod a technik – věnována nepoměrná pozornost historii vzniku myšlenkových map, obdobně je tomu u videa na s. 131 až 135. Naopak málo pozornosti je v knize kupodivu věnováno kreativitě samotné, byť jistou náhražkou je v tomto směru přiložený Kreativní deník, viz např. jeden z úkolů z deníku: „Rozhlédněte se kolem sebe a vyberte si náhodný předmět. Zkuste během pěti minut rychle napsat, k čemu by se mohl hodit.“ (s. 143).

V publikaci se setkáváme i s několika drobnými formálními nedostatky, které mohly být odstraněny během redakčního zpracování textu. Např. není příliš zřejmé, proč autor upřednostňuje slovo „presentace“ před obvyklejším slovem „prezentace“. Internetová jazyková příručka z dílny Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., variantu slova s hláskou „s“ místo „z“ ani neuvádí8. Výraz „presentace“ je použit i v jednom z bibliografických záznamů (na s. 119 a 163), konkrétně v názvu Pravidla správné presentace, byť zmíněný dokument v názvu obsahuje hlásku „z“. Na s. 38 se čtenář setká se správným výrazem „[t]rénink“, ale o několik řádků níže i s poněkud překvapivým výrazem „[t]réning“. Vyskytují se i překlepy („MEICHÁR, Jozef“ místo správného „MELICHÁR, Jozef“, „Mindfullnes institut“ místo správného „Mindfulness institut“ či „Kethy Schrocks Guiede to Everything“ místo správného „Kathy Schrocks Guide to Everything“), lze se setkat i s nadbytečným uváděním koncové stránky i u zdrojů s jednostránkovým rozsahem. Byť je publikace jako celek psána formálním jazykem, čemuž pochopitelně nelze nic vytknout, na s. 89 čtenáře čeká malé překvapení – neformální výraz „seminárka“. Některá vyjádření by také mohla být stylisticky obratnější, např. „designově velice vydařený vzhled“ (s. 49) nebo „zajistit fokusaci pozornosti“ (s. 70).

Čtenář má k dispozici úctyhodný soubor více než 180 položek literatury, z nichž se většinou jedná o literaturu, která je dostupná (ať již výhradně nebo také) online. To čtenáři samozřejmě umožňuje se s citovaným zdrojem seznámit s vynaložením minimálního úsilí na jeho získání.

Na několika místech publikace jsou však využity citáty či parafráze, aniž by byly řádně citovány. Např. na s. 33 se autor opírá o definici kreativity z pera Marie Königové a na s. 80 o slova Tonyho Buzana, ani v jednom z těchto případů však není uveden zdroj.

Je rovněž škoda, že nebyla věnována dostatečná pozornost kontrole podoby bibliografických záznamů. Například hned čtvrtý záznam v pořadí (míněno v seznamu použité literatury) vykazuje znaky záznamu online zdroje, ovšem chybí u něj logicky očekávané URL. S vysokou pravděpodobností se jedná o zdroj dostupný na adrese https://www.fsnnetwork.org/sites/default/files/Activities%20for%20Stimulating%20Knowledge%20Sharing%20and%20Learning.pdf, který je snadno nalezitelný nyní (několik měsíců po vydání knihy), ale který nemusí být stejně snadno nalezitelný později. Bez URL je pochopitelně ztíženo i případné dohledání zdroje v Internetovém archivu, v němž se nejsnáze vyhledává právě podle přesné adresy. Obdobným případem je heslo „Malcolm Knowles, informal adult education, self-direction and andragogy“ z encyklopedie Infed – v příslušném bibliografickém záznamu zcela chybí upozornění na to, že se jedná o online zdroj, není uvedeno ani URL (http://infed.org/mobi/malcolm-knowles-informal-adult-education-self-direction-and-andragogy/). V záznamu příspěvku ve sborníku „Lanfrank a scholastická metoda“ chybí údaje o umístění příspěvku ve sborníku, eventuálně mohly být doplněny i další údaje o příspěvku (např. i jeho online umístění v Digitální knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/106298).

Kniha vychází z obsahu Kurzu práce s informacemi9, který je realizován Kabinetem informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Na kvalitě publikace se díky tomu jistě projevily i nezanedbatelné praktické zkušenosti lektorů kurzu. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že nejspíše právě z důvodu návaznosti na kurz se např. na s. 9 a 85 místo o kapitolách hovoří o modulech. To je pochopitelně slovo, které bychom spíše použili v souvislosti s online vzděláváním, méně pak v případě, kdybychom chtěli patřičně nazvat část publikace. Na s. 26 se objevuje věta, která upozorňuje na „aplikaci Dril v ISu“. Tu však podle dostupných informací10 mohou využívat pouze osoby z Masarykovy univerzity (např. studenti Kurzu práce s informacemi), nelze tedy předem s jistotou předpokládat, že k ní budou mít přístup všichni čtenáři příručky.

Kromě recenzované publikace autor napsal i řadu dalších obdobně pojatých příruček, především Myšlenkové mapy pro studenty11, Efektivní učení12 (na těchto dvou publikacích se autorsky podílela i Dagmar Chytková) a Jak učit sám sebexiii vydané brněnským nakladatelstvím BizBooks. V závěru recenzované Kreativní práce s informacemi ostatně sám uvádí, že tato publikace významně čerpá právě z příručky Jak učit sám sebe. Výraznou výhodou recenzované publikace – ve srovnání s autorovými dříve vydanými příručkami – je, že je v elektronické podobě (ve formátu PDF) k dispozici zdarma. Elektronické verze publikací z nakladatelství BizBooks jsou k dispozici pouze za poplatek odpovídající přibližně polovině ceny tištěného vydání.

Závěrem je možno konstatovat, že z příručky nade vši pochybnost vyplývá, že ač jsme obklopeni digitální technologiemi a ač můžeme mít nezřídka pocit, že právě tyto technologie vyřeší naše problémy, jsou ve skutečnosti vždy pouze nástroji či pomocníky, které je třeba umět šikovně využívat. Zvláště v souvislosti se sociálními sítěmi se přímo nabízí analogie s ohněm jako dobrým sluhou, ale zlým pánem. Koneckonců sám autor právě na příkladu sociálních sítí ukazuje dvojsečnost digitálních technologií – ty mohou kreativitu nejen utlumovat (odvádět pozornost uživatele od jeho původní činnosti), ale – jsou-li vhodně používány – i stimulovat (být zdrojem inspirace).

Přečtení knihy lze doporučit nejenom studentům, ale všem, který mají zájem a chuť se dále vzdělávat, rozvíjet svou kreativitu v oblasti práce s informacemi a rozšiřovat paletu aktivně používaných technik, metod a nástrojů.

Recenze se týká online verze publikace. Pro zájemce je však k dispozici i verze tištěná (ISBN 978-80-88123-20-0).

Linda Jansová

1 HOCH, Alois Adalbert a Bohuslav KOUTNÍK. Technika duševní práce. Praha: Orbis, 1932. Prací k úspěchu, sv. 5.

2 TOMAN, Jiří. Organizace a technika duševní práce. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1970.

3 TOMAN, Jiří. Jak zlepšit organizaci a techniku duševní práce. 2. uprav. a dopl. vyd. Praha: Svoboda, 1984.

4 KÖNIGOVÁ, Marie. Kreativní a systémové myšlení. Praha: ÚVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1979.

5 KÖNIGOVÁ, Marie. Tvořivost = kreativita. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 1998. ISBN 80-85899-52-3.

6 KÖNIGOVÁ, Marie. Jak myslet kreativně. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-1626-7.

7 Využití myšlenkových map ve výuce na 1. stupni ZŠ. Za katedrou [online]. 4. 3. 2017 [cit. 2018-09-01]. Dostupné z: http://zakatedrou.cz/?p=3234.

8 prezentace. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008–2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=prezentace.

9 Kurz práce s informacemi [online]. Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita, c2018 [cit. 2018-08-08]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/kpi.

10 Dril. Elportál [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2018-08-08]. Dostupné z: https://is.muni.cz/elportal/nastroje/dril/.

11 ČERNÝ, Michal a Dagmar CHYTKOVÁ. Myšlenkové mapy pro studenty. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2014. ISBN 978-80-265-0267-8.

12 CHYTKOVÁ, Dagmar a Michal ČERNÝ. Efektivní učení. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2016. ISBN 978-80-265-0479-5.

13 ČERNÝ, Michal. Jak učit sám sebe. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2016. ISBN 978-80-265-0519-8.

04.09.2018




Vyhledávání

Bibliotheca Academica
https://akvs.cz/event/bibliotheca-academica-2018/
30-31.10. 2018, Plzeň


TÝM INFORUM INFORMUJE
Díky naší spolupráci s konferencí o inovaci v knihovnách ILI - Internet Librarian International, která se již po dvacáté koná v Londýně 16. a 17. října, mohou účastníci INFORUM využít zvláštní slevy ve výši 25% z letošního účastnického poplatku ILI. Úplný program konference je k dispozici na adrese www.internet-librarian.com .
Inforum

Sdružení knihoven ČR a Ústřední knihovnická rada ČR
pořádají: 26. konferenci Knihovny současnosti 2018
termín: 11.-13. září 2018
místo: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Žižkovo náměstí 951/5, 771 11 Olomouc. Zájemci o přednesení přednášky (20 min) nebo tzv. bleskovky (5 min.) v bloku Infobox (12.9.2018) mohou své příspěvky (název příspěvku, stručná anotace max. 500 znaků) nabídnout do 31. května 2018 prostřednictvím online formuláře.


Stále běží také přihlašování příspěvků na Konferenci o šedé literatuře a repozitářích, která se bude konat v NTK v Praze 24. října 2018. Více informací včetně vyhlášených témat a odkazu na přihlašovací formulář najdete na https://nusl.techlib.cz/konference/11-rocnik-konference/


PRAKTICKÉ DESATERO (VÍCE MÉŇĚ) ÚSPĚŠNÉHO AUTORA (online)

ŠPÁLA, Milan. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc.: PRAKTICKÉ DESATERO (VÍCE MÉŇĚ) ÚSPĚŠNÉHO AUTORA (online). Praha: Ústav vědeckých informací , 2001 , Aktualizováno: 02. 11. 2001 (cit. 2007-12-27). Text v češtině. Dostupný z WWW


Bookstart - logo

Bookstart



Hana Friedlaenderová o průzkumu dětského čtenářství