Information for libraries

  • na webu

Visual

Nacházíte se zde: Úvod Archiv 2018 / 02 Novinky zahraniční knihovnické literatury Novinky zahraniční knihovnické literatury 2018/2

Novinky zahraniční knihovnické literatury 2018/2

ANDRIYANOVA, Olga. La bibliothèque de l´Institut du monde arabe: un lieu ouvert sur le monde arabe en plein coeur de Paris [Knihovna Institutu arabského světa: otevřené místo o arabském světě v samém srdci Paříže]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 22. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Institut arabského světa (Institut du monde arabe) byl založen v roce 1980 francouzským státem a státy arabskými k rozvoji a prohloubení studií, znalostí a porozumění arabskému světu ve Francii. Jeho knihovna (https://www.imarabe.org/fr/activites/bibliotheque ) zahájila činnost v roce 1987. Institut je specifický nejen společným francouzsko-arabským vedením (dva ředitelé), záštitou francouzského Ministerstva zahraničních věcí, ale také financováním sdíleným mezi Francií a arabskými státy.

Knihovna Institutu prošla v minulých letech kompletní rekonstrukcí prostor pro čtenáře, inovací informačního systému a nabízených služeb. Akviziční politikou se snaží uspokojit odborníky i širokou veřejnost, sbírky pokrývají historické fondy i současnou produkci. Zahrnují asi 69 000 tištěných knih, mnoho dalších dokumentů včetně starých tisků, asi 1150 e-monografií a další elektronické zdroje. Nabízí dva specializované knihovní fondy: Fonds Nirand zaměřený na Maroko v 19. století a v období protektorátu a Fonds Sayyid s významnými texty arabské kultury. Zhruba 10 % dokumentů je v angličtině, zbytek je rovnoměrně rozdělen mezi francouzštinu a arabštinu.

Knihovna pravidelně pořádá literární setkání, poskytuje telefonické konzultační služby, je aktivní i ve světě sociálních médií. V rámci partnerství s Alexandrijskou knihovnou v Egyptě vznikla digitální knihovna kulturního dědictví. Pro rozvoj dalších partnerství a knihovny samotné došlo v roce 2013 k přistoupení k francouzskému univerzitnímu dokumentačnímu systému SUDOC (http://www.sudoc.abes.fr/xslt/) a v roce 2018 k Worldcatu. V budoucnu by se knihovna ráda podělila o zkušenosti získané na trnité cestě bibliografické transformace s vydavateli arabské literatury.

ANTONOWICZ, Kaja, Ulrike BLUMENTHAL a Sven KÖDEL. La bibliothèque de l’Institut historique allemand: un intermédiaire entre les mondes académiques allemand et français [Knihovna Německého historického institutu: spojovací článek mezi akademickým světem německým a francouzským]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 7. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Knihovna Německého historického institutu (francouzská zkratka IHA, německá zkratka DHIP, https://www.dhi-paris.fr/home.html) je důležitým styčným bodem pro všechny zájemce o historii Německa a Francie a zejména pro ty, kdo studují francouzsko-německé vztahy. Institut, jehož cílem je a od počátku byla snaha usnadnit spolupráci mezi francouzskými a německými badateli, byl založen v roce 1958 a od roku 2002 je součástí německé nadace Max Weber Stiftung. Knihovna je otevřena i pro laickou veřejnost, ovšem do děl je možno nahlížet pouze prezenčně ve studovně, externí výpůjčky nejsou zavedeny. Fondy jsou tvořeny 120 000 svazky o dějinách Německa a Francie, německé regionální historii, francouzsko-německých vztazích a historii západní Evropy od pozdní antiky po současnost. Díla v němčině tvoří 60 % sbírek, 30 % díla ve francouzštině a 10 % v jiných jazycích, zejména v angličtině. Přes elektronicky přístupný katalog se zájemci dostanou také k mnoha elektronickým zdrojům: e-knihy, databáze, odborná periodika, archivy denního tisku atd.

Knihovna je součástí regionální sítě německých knihoven. Obsah fondu je tedy zanesen do souborného katalogu GVK (Gemeinsamer Verbundkatalog) provozovaného spolkem GBV (Gemeinsamer Bibliotheksverbund), a také do německého souborného katalogu KVK (Karlsruher Virtueller Katalog). Od roku 2007 je knihovna navíc členem francouzské dokumentační univerzitní sítě SUDOC. V budoucnu by ráda zrcadlila celý fond právě v SUDOCu nebo ve francouzském souborném katalogu CCFr. Meziknihovní výpůjční služba zajišťuje výpůjčky dokumentů z německých i francouzských knihoven. Mezi další zajímavé služby patří např. blogy: německý blog o francouzských informačních zdrojích Franco-fil (https://francofil.hypotheses.org/) a francouzský blog o německých informačních zdrojích Germano-fil (https://germano-fil.hypotheses.org/).

EBELING, Jörg. La bibliothèque du Centre allemand d´histoire de l´art: des missions essentielles et l’accompagnement des chercheurs [Knihovna Německého centra dějin umění: její základní poslání a podpora badatelů]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 6. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Německé centrum dějin umění v Paříži (Centre allemand d’histoire de l’art, německy Deutsche Forum für Kunstgeschichte Paris – zkratka DFK Paris) slouží jako místo setkávání především francouzských a německých specialistů na danou problematiku. Spolu s knihovnou (https://dfk-paris.org/en) sídlí v paláci Lully (pojmenovaný podle francouzského skladatele Jeana-Baptisty Lullyho) v blízkosti Knihovny francouzského Národního institutu dějin umění, Francouzské národní knihovny, Louvru a Centra Pompidou. Knihovní fondy zahrnují zejména oblasti dějin umění, kultury a společenských věd v Německu i ve Francii od středověku po současnost. Ke studiu se nabízejí jedinečné sbírky vzácných spisů, z nichž mnohé jsou originály ze 17. až 20. století, digitalizované sbírky i databáze. Při vyhledávání v databázích je možno užívat specifických nástrojů jako Nationalsozialismus, Holocaust, Widerstand und Exil 1933–1945 nebo Holocaust Collection. Badatelé mohou dále využívat přístup ke zdrojům JSTOR, DigiZeitschriften nebo Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG). 80 % fondu se nachází ve volném výběru pro studium ve studovně.

Centrum je součástí sítě knihoven umění Kubikat, která provozuje souborný katalog knihoven německých vědeckých ústavů dějin umění na evropském kontinentě (www.kubikat.org), představující největší světovou knihovní databázi z oblasti dějin umění s více než 1,7 milionu záznamů, z nichž zhruba polovinu tvoří články z periodik nebo souborných děl. Je institucí otevřenou nejen badatelům, ale zdarma všem zájemcům o studium tohoto oboru.

FOËZON, Sarah. Les bibliothèques des Goethe-Instituts en France [Knihovny Goethe-Institutů ve Francii]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90 (juillet – août – septembre), 4 - 5. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Goetheho Instituty (Goethe-Instiuts) jsou již více než 60 let pilířem německé kulturní politiky v zahraničí. Kompletně financované z německého Ministerstva zahraničí propagují studia němčiny, mezinárodní kulturní spolupráci a informují o dění v Německu. Tvoří ho síť 159 institutů v 98 zemích, z nichž 97 je vybaveno knihovnou.

Ve Francii jsou výpůjčními knihovnami vybaveny tři z osmi institutů: v Lyonu, Nancy a Paříži. Menší německé knihovny najdeme i v Bordeaux, Toulouse a dalších městech. Knihovní síť institutů využívá výhod jednotné katalogizace v systému WinIBW (Südwestdeutschen Bibliotheksverbund, SWB). Záznamy jsou následně přenášeny do SIGB Koha. Mnichovský tým Koha dohlíží na správný průběh katalogizace a školí knihovníky Goethe-Institutů na celém světě. Všechny knihovny tak pro své čtenáře plní funkce vzdělávací, informační a kulturní a umožňují přístup k digitální knihovně německých veřejných knihoven Onleihe (http://www.onleihe.net/ ).

Knihovnu Goethe-Institutu v Paříži (https://www.goethe.de/ins/fr/fr/sta/par/bib.html ) najdete na avenue d´Iéna. Nabízí 12 000 médií v němčině a francouzštině, ve spolupráci s nakladatelstvími organizuje setkání se spisovateli; udržuje partnerství s dalšími institucemi a spoluorganizuje literární akce. Uživatelé mají k dispozici nejmodernější technologie k četbě a studiu (iPady, akustické křeslo, možnost automatických výpůjček přes systém RFID). Nechybí ani dětský koutek.

Knihovna Goethe-Institutu v Lyonu (https://www.goethe.de/ins/fr/fr/sta/lyo/bib.html ) by po rekonstrukci měla být otevřena na začátku školního roku 2018/2019. Nově bude klást důraz na téma hry a udržitelného rozvoje, proto bude sdílet prostory s knihovnou Italského kulturního institutu. Uživatelům nabízí zhruba 8000 médií o současném Německu.

Knihovna Goethe-Institutu v Nancy (https://www.goethe.de/ins/fr/fr/sta/nan/bib.html ) je charakterizována jako místo otevřené všem zájemcům o německou kulturu i bez znalosti němčiny. K dispozici má zhruba 6000 nosičů zejména současné německé literatury a literatury pro mládež.

CHAPIUS, Audrey. The American Library in Paris: une initiative issue de la Grande Guerre [Americká knihovna v Paříži: iniciativa vzešlá z 1. světové války]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 20–21. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

V roce 1917, kdy do Evropy připlouvali první američtí vojáci na pomoc spojencům v 1. světové válce, vyslala s nimi Americká knihovnická asociace ALA knihovníky s tisíci knih, které měly sloužit k rozptýlení i poučení chlapců bojujících na anglických a francouzských frontách. Tyto pojízdné knihovny se staly natolik populárními, že nakonec vytvořily základ stálé knihovní sbírky v Paříži. Během následujících sta let se Americká knihovna (https://americanlibraryinparis.org/ ) stala útočištěm americkým intelektuálům a dalším anglofonním exulantům. Na jejím fungování se aktivně podílely takové osobnosti, jako Gertrude Stein, Ernest Hemingway nebo Richard Wright. I díky nim zůstal její provoz nepřerušen i během 2. světové války.

Dnes se knihovna může pochlubit největší sbírkou knih v angličtině na evropském kontinentu s asi 100 000 svazky. Počet členů této soukromé instituce každý rok stoupá a v roce 2016 se budova dočkala kompletní rekonstrukce. Pravidelně organizuje setkání se spisovateli a debaty, intenzivně se věnuje mladým a ještě mladším čtenářům; zajímavostí jsou tradiční „halloweenské“ pochůzky po domácnostech v 7. pařížském obvodě. Od roku 2013 vyhlašuje cenu The American Library Book Award pro nejlepší anglicky psané dílo, které se vztahuje ke Francii nebo se zabývá vztahy mezi Amerikou a Francií. Uděluje také různě dlouhá literární stipendia pro mladé i zkušenější spisovatele, kteří mohou v knihovně po daný čas nerušeně studovat.

CHAPUIS, Florence. La Bibliothèque nordique, territoire boréal à la Bibliothèque Sainte-Geneviève [Skandinávská knihovna, severské teritorium v knihovně svaté Jenofévy]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 16–17. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Severská knihovna v Paříži jako součást meziuniverzitní a veřejné Knihovny sv. Jenofévy (http://www.sorbonne-paris-cite.fr/fr/documentation-scientifique/bibliotheques/ou-nous-trouver/la-bibliotheque-sainte-genevieve ) vlastní největší sbírku dokumentů v severských a ugrofinských jazycích mimo vlastní území daných států. Čítá asi 190 000 dokumentů, z nichž více než polovinu tvoří unikáty ve francouzské dokumentační univerzitní síti SUDOC. Sbírka byla založena v roce 1868 na základě odkazu Alexandra Dezose de la Roquette, francouzského konzula v Dánsku, později v Norsku a velkého milovníka knih. Kolekce zahrnuje produkci Dánska, Finska, ostrovů Féroé, Islandu, Norska, Švédska a nověji Estonska a Litvy. Jedná se o jediné oddělení Knihovny sv. Jenofévy, které poskytuje absenční výpůjčky, a to pro většinu děl vydaných po roce 1945. Službu oceňují skandinávští badatelé i široká veřejnost, registrace v knihovně je zdarma. Dalším specifikem je bezplatná meziknihovní výpůjční služba z knihoven v Dánsku, Finsku, Norsku a Švédsku. Fondy nemají žádné zvláštní zaměření, najdeme zde beletrii i vysoce odborná díla. Jedinečná vydání, staré tisky, rukopisy a další vzácné dokumenty pomohly rozšířit sbírky věnované Grónsku a několikrát se staly základem velkých výstav doplněných cyklem přednášek.

Bohatství sbírek svědčí o dlouhotrvajících a intenzivních vzájemných vztazích mezi oběma geografickými oblastmi. Prakticky do dnešních dnů probíhají výměnné pobyty knihovníků ze severských zemí, kteří v pařížské knihovně poskytují expertní služby. Při (spolu)pořádání literárních a kulturních akcí knihovna spolupracuje s velvyslanectvími, severskými instituty v Paříži a francouzskými univerzitami, zejména Sorbonnou.

JACQUET, Carole. La médiathèque, la bibliothèque patrimoniale et les archives du Centre culturel irlandais [Mediatéka, knihovna historických fondů a archiv Irského kulturního centra]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 18. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Irské kulturní centrum v Paříži se nachází v historické budově Irské koleje, někdejším sídle komunity kněží, seminaristů i laických studentů v blízkosti Pantheonu. Nabízí veřejnosti široký kulturní a umělecký program, současně je unikátním zdrojem informací o Irsku. Sbírky jsou rozděleny mezi mediatéku, knihovnu historických fondů a archiv (https://www.centreculturelirlandais.com/bibliotheques/).

Mediatéka spravuje největší sbírku dokumentů o Irsku ve Francii (více než 8 000 dokumentů na rozličných nosičích). Typickými uživateli jsou studenti, umělci, badatelé, novináři, důchodci, ale i školní třídy. Kromě tradičních služeb jim je umožněn elektronický přístup do archivu periodik a databází.

Knihovna historických fondů čítá rovněž kolem 8 000 dokumentů, z nichž polovina byla vydána mezi 15. a 18. stoletím. Jedná se o tištěné dokumenty a rukopisy pocházející z dřívějších řeholních institucí. Sbírky byly následně obohaceny o díla z teologie, historie nebo filozofie. Jsou přístupné po předchozí domluvě, stejně jako archiv, který mapuje historii budovy a jejích obyvatel. Mezi lety 2006 a 2012 byly fondy očištěny a prošly odborným restaurováním, vznikl elektronický katalog. Sbírky jsou katalogizovány ve francouzském souborném katalogu CCFr, případně v katalogu rukopisů CGM, a tiskoviny ve francouzské dokumentační univerzitní síti SUDOC (http://www.sudoc.abes.fr/xslt/ ). S cílem upevnit francouzsko-irské vztahy knihovna pravidelně pořádá kulturní a literární akce a spravuje informačně bohatý portál.

LACHKAR, Chantal. Bibliothèque et ressources documentaires du Musée des Arts décoratifs [Knihovna a informační zdroje Uměleckoprůmyslového muzea]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 24–25. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Knihovna a informační zdroje Uměleckoprůmyslového muzea (http://madparis.fr/francais/bibliotheque) představují službu vzniklou v roce 2016 spojením knihovny a informačního centra muzea, archivů institucionálních i soukromých a dokumentačně-digitalizačního centra. Samotná uměleckoprůmyslová knihovna byla založena již v roce 1864. Původně měla sloužit jako inspirační zdroj umělcům a podnikatelům, továrníkům, postupem času se stala útočištěm i pro historiky umění, vědce a studenty. Dokumentační centrum vzniklo v roce 2000 přeskupením již existující tematické dokumentace k uchovávaným uměleckým dílům a složek uměleckoprůmyslové tematiky od středověku do dnešních dnů: móda, design, reklamní materiály, hračky.

Prostřednictvím katalogu knihovna nabízí asi 300 000 referencí na tištěná díla (mezi nimi i staré tisky o historii, umění, architektuře, cestování; dále sbírky průmyslových modelů), periodika, archivní fondy, dokumentační složky, prodejní a obchodní katalogy, fotografie (i digitalizované), články, etikety, balicí papíry, pohlednice aj.

Bohatý historický fond knihovny měl od počátku za cíl ve Francii udržet a rozvíjet uměleckou kulturu, která by se odrazila v produkci „krásného v užitečném“. Po rekonstrukci služba opět zahájí činnost na začátku roku 2019. Studovna se stovkou studijních míst a výhledem do Tuilerijských zahrad znovu přivítá profesionály i amatéry uměleckoprůmyslové tematiky.

MEDEIROS, Filipa. La bibliothèque de la Fondation Calouste Gulbenkian: une bibliothèque dédiée à la langue portugaise et à ses cultures [Knihovna Nadace Calousta Gulbenkiana: knihovna věnovaná portugalskému jazyku a kulturám]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 14–15. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Gulbenkianova knihovna (https://gulbenkian.pt/paris/bibliotheque/ ) funguje v rámci evropské odnože portugalské Nadace Calousta Gulbenkiana od roku 1965. Jedná se v podstatě o vědeckou knihovnu, jejímž hlavním posláním je poskytovat odborné informační služby uživatelům z vědeckého, univerzitního a školního prostředí, kteří se zabývají portugalštinou a kulturami, kde se tímto jazykem mluví (Portugalsko, Brazílie, portugalsky mluvící země Afriky a Orientu). Zaměřuje se zejména na literaturu a literární vědy, dějiny objevů a emigrace, kulturní dědictví a architekturu, umění, současnou kulturu a filozofii.

Fondy čítají zhruba 97 000 dokumentů, z nichž ¾ tvoří monografie, nechybí ani nejnovější nosiče informací. Jsou doplňovány dokumenty z vlastní edice nadace, většinou katalogy z pořádaných výstav. Mimořádná je sbírka asi 3 000 historických publikací vydanými v 16. až 19. století. Fondy jsou promítnuty do dvou souborných katalogů: do portugalské národní databáze bibliografických dat Porbase (http://porbase.bnportugal.pt/ ) a do francouzského univerzitního dokumentačního systému SUDOC (http://www.sudoc.abes.fr/xslt/ ), což podstatně zvyšuje viditelnost knihovny pro potenciální uživatele a usnadňuje spolupráci s jinými knihovnami v sítích.

Při akvizici dokumentů pracovníci spolupracují s dalšími vědeckými centry zabývajícími se portugalštinou a souvisejícími kulturami a francouzskými a portugalskými vydavatelstvími. Čtenářskou kartu uživatelé neplatí.

V současné době je třeba cílit na středoškolské publikum, ze kterého by mohl vzejít základ budoucích uživatelů knihovny (jsou pro ně pořádány soutěže, tvořeny seznamy doporučené četby apod.). Další výzvou je hlubší sbližování se s francouzským prostředím odborných knihoven, do kterého je portugalská knihovna zasazena. Pro tento účel jsou pořádány např. cykly přednášek.

PEDREROL, Ana Maria a Marta VILA. La bibliothèque du Colegio de Espaňa [Knihovna Colegio de Espaňa]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 10–11. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Založení Colegio de Espaňa v Paříži bylo potvrzeno dekretem krále Alfonsa XIII. a vévody z Alby z roku 1927. Sídlí v prostorách jedinečné instituce Mezinárodní studentské koleje v multikulturní společnosti vědců a studentů z celého světa. V bouřlivém květnu 1968 bylo Colegio okupováno jednou z revolučních skupin. Policie po měsíci budovu vyklidila a španělská vláda se rozhodla Colegio uzavřít pod záminkou rekonstrukce. K té ale došlo až v letech 1985–1987.

Knihovna (https://www.colesp.org/index.php/fr/bibliotheque/activites ) existovala v Colegiu od jeho založení. Je podporou studentům ubytovaným na koleji, vědcům a celým oddělením hispánských a iberoamerických studií na francouzských univerzitách a školách a všem milovníkům španělštiny. Starší část sbírek je tvořena odbornými právními publikacemi, díly o historii, literatuře, matematice a umění. Většina z nich je psána ve španělštině a mnohé obsahují věnování významných myslitelů první poloviny 20. století. Současná akviziční politika se zaměřuje na potřeby dnešních uživatelů, zejména na rostoucí význam audiovizuálních nosičů. Fond čítá asi 26 500 dokumentů (knihy, periodika, audiovizuální materiály, mapy), je obohacen o přístupy k databázím. Knihovna také vlastní malou sbírku knih vydaných před rokem 1900. Meziknihovní výpůjční služba míří do francouzských i španělských univerzitních knihoven, do budoucna se počítá s vytvořením digitální knihovny dokumentů a periodik ve španělštině.

Vstupem do francouzské univerzitní dokumentační sítě SUDOC (http://www.sudoc.abes.fr/xslt/ ) knihovna získala na viditelnosti, také počet uživatelů se zvýšil. Existují však významné rozdíly mezi knihovnickými zvyklostmi obou zemí, které se odrážejí i v praktické činnosti této knihovny. Francouzské knihovny katalogizují podle francouzského formátu UNIMARC, španělské podle amerického MARC 21, což vyžaduje konverzi mezi formáty. Ve Francii je ke klasifikaci knih povětšinou používáno Deweyho desetinné třídění, ve Španělsku Mezinárodní desetinné třídění.

V souladu s kulturní politikou šíření španělské kultury ve Francii se knihovna pravidelně účastní francouzských literárních akcí, pořádá výstavy knih a iniciuje další projekty.

SCAGLIONE, Francesco. La bibliothèque de l’Institut culturel italien de Paris [Knihovna Italského kulturního institutu v Paříži]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 9. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Italský kulturní institut sídlí spolu s knihovnou v nádherném pařížském paláci Galliffet z konce 18. století, navrženém architektem Etienne-François Legrandem. Nenápadně se ukrývá za klidnou zahradou na konci jedné z uliček pařížského předměstí Saint-Germain. Otevírací doba knihovny (https://iicparigi.esteri.it/iic_parigi/fr/la_biblioteca ) je totožná s otevírací dobou institutu. Fondy (asi 50 000 monografií, stovky titulů periodik, CD, DVD...) jsou spíše všeobecného zaměření v oblastech italské kultury, civilizace a kulturního dědictví. Nicméně svým asi 9 000 čtenářům se snaží nabídnout, co v jiných, zvláště univerzitních knihovnách nenajdou – jmenujme sbírky z oblasti dějin italského divadla a kinematografie, italské překlady klasických francouzských a světových děl a historii italské imigrace ve Francii.

Současný název knihovny: „Biblioteca Italo Calvino“ se ujal v roce 1990, kdy vdova po tomto italském spisovateli, Esther Singer, darovala knihovně několik stovek překladů manželových děl. Knihovníci od té doby rozšiřují fondy překladů významných italských autorů z druhé poloviny 20. století (Umberto Eco, Antonio Tabucchi, ...). Od roku 2014 nechybí prostor věnovaný dětem, a to z dílny pokrokových italských architektů ze skupiny MYOP. Knihovna by se v budoucnu ráda připojila do francouzské dokumentační univerzitní sítě SUDOC a získala tak na viditelnosti.

SUGITA, Chisato. La bibliothèque de la Maison de la culture du Japon à Paris [Knihovna Domu japonské kultury v Paříži]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 23. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Dům japonské kultury otevřel svá dveře uživatelům v roce 1997. Je součástí celosvětové sítě 23 knihoven Nadace Japonska. Knihovnu (https://www.mcjp.fr/fr/bibliotheque ), do níž je vstup volný a zdarma, navštíví ročně na 15 000 uživatelů, od široké veřejnosti po badatele. Ve spolupráci s centry nabízejícími výuku japonštiny zve již několik let do svých útrob nové studenty tohoto orientálního jazyka.

Sbírky v japonštině, francouzštině a angličtině odrážejí japonskou kulturu v její tradiční i moderní formě. Obsahují zhruba 25 000 dokumentů. Nejvíce je zastoupeno umění, společenské vědy, literatura a oblast francouzsko-japonské spolupráce. Před třemi lety byla vytvořena sbírka komiksů manga. Nejen pro českého čtenáře může být zajímavá úzkoprofilová sbírka o japonském dadaismu a surrealismu, dar francouzské spisovatelky českého původu Věry Linhartové, která dříve pracovala v pařížském muzeu orientálního umění Guimet a zabývala se japonským a čínským malířstvím.

Knihovna vydává každoroční, tematicky tříděný přehled tisku z hlavních francouzských deníků a mezinárodního vydání New York Times a třikrát ročně Dopis z knihovny, jenž se hravou formou věnuje určitému tématu (např. japonské zahrady) a zároveň propaguje s ním spojené informační zdroje. Knihovna je velmi aktivní online a na webových stránkách Domu japonské kultury nabízí tematický seznam webových záložek týkajících se Japonska a japonské kultury. Pro francouzskou veřejnost organizuje široké spektrum kulturních akcí.

ZAHORSKI, Witold. La bibliothèque polonaise de Paris [Polská knihovna v Paříži]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 90(juillet – août – septembre), 12–13. Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-90. ISSN (web) 2108-7016.

Polská knihovna v Paříži (http://www.bibliotheque-polonaise-paris-shlp.fr ) je součástí Polské historické a literární společnosti, která propaguje polskou kulturu organizací výstav, setkání, kolokvií, koncertů apod. Historie knihovny sahá do 1. poloviny 19. století, kdy se ve Francii usadili emigranti ze silné vlny polské emigrace po roce 1832. Bylo mezi nimi mnoho osobností (např. Frédéric Chopin), kteří založili Literární společnost a do jejího fondu vložili své sbírky cenných knih a dokumentů. Knihovna byla založena v roce 1838 mimo jiné z iniciativy básníka Adama Mickiewicze. Během 2. světové války byly vzácné sbírky odvezeny do Německa, následovalo obtížné vyjednávání o jejich navrácení. Po pádu komunistického režimu se v rekonstrukci budovy na pařížském Ostrově sv. Ludvíka a restaurování vzácných sbírek angažují polské i francouzské instituce. Diplomatické vztahy se vrátily k normálu. Knihovna je dnes součástí kulturního centra zahrnujícího muzeum Adama Mickiewicze, Salon Frédérica Chopina a muzeum malíře, sochaře a dramatika Bolesława (ve francouzštině – Boleslas) Biegase.

Knihovní sbírky obsahují více než 200 000 tištěných dokumentů, zhruba 2600 rukopisů, mnoho obrazů, rytin, pohlednic, atlasů, soch, plakátů, fotografií apod. Jedná se o jednu z obsahově nejbohatších polských knihoven na světě, která se může pochlubit např. prvními třemi vydáními díla Mikuláše Koperníka nebo jedním z prvních vydání děl Martina Luthera a mnoha jinými jedinečnými dokumenty.

Bohužel pouhých 10 % katalogu je momentálně přístupno online, nicméně zájemci mohou konzultovat přes 120 000 zdigitalizovaných souborů pomocí specifických nástrojů. Třetí katalog se záznamy historického fondu vzniká díky studentům a pracovníkům Institutu vědeckých informací a bibliologických studií Varšavské univerzity.

Rubriku připravily: Veronika Tichá a Anna Machová

03.09.2018




Vyhledávání

Jak zlepšit platové podmínky v knihovnách


BIBLIOSFÉRY
19-21. listopadu 2018
Jasná, Slovensko
http://bibliosfery.schk.sk/wordpress/


19. konference ARCHIVY, KNIHOVNY, MUZEA V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ 2018
Kdy: 28-29. listopadu 2018
Kde: Národní archiv v Praze
Program


Bookstart - logo

Bookstart



Hana Friedlaenderová o průzkumu dětského čtenářství