Srovnání průzkumů v České republice a ve Velké Británii se zaměřením na zvukové dokumenty

Klíčová slova: zvukové dokumenty, průzkum, knihovna, Moravská zemská knihovna, Britská knihovna, Kabinet informačních studií a knihovnictví

Summary: The contribution presents researches of sound documents which were done in Czech Republic. The researches are compared with the Audit by British Library which was made in 2015. There is explained the importance of research related to national sound heritage preservation. In advanced countries, it is paid close attention to this preservation. Different methodology of Czech and British research is described.

Keywords: sound documents, research, audit, library, Moravian Library in Brno, British Library, The Division of Information and Library Studies

Bc. Helena Novotná / Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Schopnost zaznamenání a reprodukce zvuku prostřednictvím nosičů se váže ke konci 19. století, kdy byl Edisonem vynalezen fonováleček. Od tohoto okamžiku začaly vznikat zvukové dokumenty, artefakty pozoruhodné z pohledu kulturního a historického. S přihlédnutím k těmto hodnotám by na tyto dokumenty mělo být patřičně nahlíženo a nakládáno. Jedná se o zvukový obraz dané doby, stojící na téže úrovni, jako veškeré jiné fyzické dokumenty, od knihy po mapy nebo fotografie. Prostřednictvím těchto artefaktů můžeme do značné míry nahlížet na 120 let lidského vývoje v různých směrech. Řečeno slovy odborníků z Britské knihovny: “Zvukové záznamy nám pomáhají porozumět světu kolem nás. Dokumentují (...) tvůrčí úsilí, uchovávají klíčové okamžiky minulosti, zachycují osobní vzpomínky a přibližují obsah místní a regionální identitě.”^[1]

Nutnost ochrany zvukových dokumentů je zřejmá - zachování zvukového kulturního dědictví pro následující generace. Toto je však ideál, který se zatím s realitou v naší zemi neslučuje. Digitalizace, která by ochranu zvukových dokumentů zajistila, je “(...) dosud převážně jen nesystematickou a okrajovou činností většiny paměťových institucí, a to i těch s významnými sbírkami, jako je např. České muzeum hudby Národního muzea. Důvody jsou zřejmé: institucím chybí kapacity jak pracovní, tak finanční a je patrné, že všeobecně chybí také know-how.”^[2] Kromě toho jsou zvukové dokumenty ve vlastnictví paměťových institucí (knihoven, muzeí, archivů), dále institucí soukromých (vydavatelství Supraphon) nebo veřejnoprávních (Český rozhlas, Česká televize) a potom blíže neznámého počtu soukromých sběratelů. Neexistuje žádný registr, který by evidoval, kde se jaké zvukové dokumenty nachází či kdo a v jakém počtu je vlastní. Tento stav komplikuje, ba znemožňuje identifikaci sbírek, jež jsou:

• tvořeny nosiči, které se blíží ke konci své životnosti,
• složeny ze zvukových dokumentů značného stáří, pro jejichž přehrání přestávají být dostupná technická zařízení,
• kulturním dědictvím,
• a mohou být unikátní.

Na našem území rovněž chybí národní standardy a metodické materiály, nezbytné k profesionálnímu zajišťování správy a k dlouhodobému uchování zvukových dokumentů jak ve fyzické tak digitální podobě. Je tedy možné vycházet pouze ze stručných doporučení, která pochází z Metodiky^[3], týkající se digitalizace gramofonových nahrávek. V zahraničí však existuje standard TC 05 Handling and Storage of Audio and Video Carriers^[4], který, spolu s dalšími^[5], oblast komplexně ošetřuje.

S obdobou národní fonotéky (zvukového archivu) se setkáme ve Spojených Státech, ve Velké Británii, Rakousku, Německu; taktéž v zemích jako je Bulharsko, Norsko, Švédsko. Nejde vždy o instituci, která se věnuje výhradně jen zvukovým dokumentům, ale má je ve své gesci vedle dalších činností. V této oblasti je tedy bohužel Česká republika na jednoznačně nižší úrovni než výše jmenované státy.

S příchodem 21. století můžeme pozorovat zesílení iniciativ, které pramení z uvědomování si růstu problémů a závažnosti situace. Za počátek lze označit vydání knihy Michala Škopíka^[6], v níž se zmínil o neodkladnosti řešení stavu zvukových dokumentů; navázal Filip Šír, který v roce 2011 založil s Petrem Žabičkou Oddělení digitalizace zvukových dokumentů v Moravské zemské knihovně v Brně (dále MZK). Dalším milníkem bylo zprovoznění portálu Virtuální národní fonotéka, dostupným od roku 2014 na adrese https://narodnifonoteka.cz. Ve stejném roce se při MZK zformovala Pracovní skupina pro ochranu, digitalizaci a zpřístupňování zvukových dokumentů se záměrem tuto oblast dlouhodobě podchytit a usilovat o koncepční řešení.

Průzkum, tedy zjišťování, kde, v jakém stavu a případně jaké zvukové dokumenty existují, sehrává v problematice zásadní roli. Není možné se snažit ochránit něco, o čemž nevíme, že existuje, natož kde se nachází. Nelze usilovat ani o výběrovou ochranu např. podle kritéria unikátnosti, dokud nemáme ucelené povědomí o všech sbírkách. V roce 2013 se v České republice začal realizovat průzkum zvukových dokumentů ve spolupráci MZK se studenty Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně^[7] (dále KISK). Tento model stále pokračuje.

Studenti si mohou zapsat povinně volitelný předmět Terénní projekt^[8], který je orientován na získání praktických dovedností a zkušeností formou účasti v provozu paměťových institucí i ve firemním prostředí, v závislosti na pozici, kterou si student vybere na portále Jobbox^[9]. Od roku 2013 je každý semestr vypisována nabídka řešitele průzkumu zvukových dokumentů. Tento projekt probíhá pod vedením Filipa Šíra. Od podzimního semestru 2015 je koordinován Helenou Novotnou, která po úspěšném průzkumu Olomouckého kraje zpracovala v rámci své bakalářské práce metodiku průzkumu v paměťových institucích. Autorka se od té doby problematikou zvukových dokumentů soustavně zabývá.

Průzkum probíhal tak, že student dostal na starost vybraný kraj České republiky. Během jednoho semestru provedl rešerši paměťových institucí dané oblasti. Tyto individuálně oslovil e-mailem s vloženým odkazem na dotazník, který zjišťoval, zda oslovená instituce či jednotlivec vlastní zvukové dokumenty. Následoval sběr došlých e-mailových odpovědí a dotazníků; poté vyhodnocení obdržených dat. V případě kladné odpovědi na vlastnictví zvukových dokumentů byly instituce osloveny podruhé s žádostí o vyplnění dotazníku týkajícího se podrobností o sbírce nebo fondu zvukových dokumentů (počty nosičů, stav zpracování, katalogizace, možnost poskytnutí metadat a další). Při dosažení nízkého počtu responsí bylo oslovení zopakováno. Návratnost závisela jak na přístupu institucí, tak studenta. Ne každý student přistupoval ke své práci zodpovědně. Z tohoto důvodu průzkumy některých krajů zůstaly nedokončené. Jejich výsledky tak nelze považovat za reprezentativní. Nezdařené průzkumy nám dávají představu také o tom, do jaké míry jsou oslovené instituce schopny nebo ochotny spolupracovat.

V podzimním semestru roku 2015 se do průzkumu zapojila Krajská vědecká knihovna v Liberci, která rozeslala dotazníky v souvislosti s výkonem regionálních funkcí. Plánujeme takto postupovat i ve zbývajících krajích, aby se urychlil sběr dat ve spojení se získáním adekvátních kontaktů na dané knihovny. Student KISKu zabezpečí komunikaci s krajskou knihovnou, sběr odpovědí a jejich vyhodnocení. Od téhož roku doznalo změny i dotazníkové šetření, které bylo zredukováno z dvoukolového na jednokolové. Došlo rovněž ke změně poskytovatele dotazovacího nástroje z produktu firmy Survio (který bohužel přestal být finančně dostupný), na Formuláře od Google.

Popsané změny jsou výsledkem zkušeností, získaných v průběhu průzkumu. Jejich společným prvkem je snaha o co nejefektivnější a nejkomplexnější zmapování existence zvukových dokumentů na území České republiky, které provádějí jednotlivci a studenti s omezenými časovými možnostmi i prostředky. V současnosti je hotový průzkum mezi všemi 134 archivy a pokračují průzkumy v knihovnách a muzeích.

V době, kdy průzkum v České republice procházel změnami, směřujícími ke zvýšení jeho efektivity, provedla Britská knihovna obdobný průzkum. Byl uskutečněn v rámci projektu Save our Sounds^[10], v němž je uchopena problematika zvukových dokumentů zeširoka. Samotný průzkum byl jedním z více cílů tohoto projektu, mezi které patří digitalizace a zpřístupnění archivních nahrávek; ustavení národní sítě regionálních center pro operativní zpracování ohrožených sbírek zvukových dokumentů; odborné vyškolování personálu pro práci se zvukovými dokumenty; aktivity pro zvýšení informovanosti obyvatelstva a škol o problematice; online publikace návodných materiálů k péči o zvukové dokumenty.^[11] Základním východiskem Save our Sounds je mezinárodní shoda v názoru, který říká, že zbývá přibližně 15 let do okamžiku, kdy začnou nosiče postrádat funkčnost, nebudou zařízení na jejich přehrávání, a proces záchrany a uchování se stane drahým, složitým až neproveditelným.^[12] Britská knihovna funguje zároveň jako sídlo Národního zvukového archivu, což zásadně ovlivňuje způsob provedení průzkumu, jeho zabezpečení a především financování.

Hlavním zájmem britského průzkumu bylo zjistit, v jakém stavu se nachází sbírky zvukových dokumentů a takto odhalit kolekce, které jsou v ohrožení a bylo by je proto vhodné převést do digitální podoby. V Závěrečné zprávě (volně dostupný dokument^[13]) je průzkum nazýván “auditem”, tedy revizí nebo kontrolou. Ve Velké Británii byl totiž prvotní průzkum proveden již dávno (1989). V období 1989 až 2014 šlo o deset průzkumů vedoucích k vyhledávání vlastníků zvukových dokumentů, kterými Britská knihovna pátrala po vlastnících zvukových dokumentů. Průzkum knihovny v roce 2015 byl zaměřen na oslovení 900 respondentů, zahrnujících instituce i soukromé sběratele, kteří byli identifikováni v minulosti. Průzkum probíhal od ledna do května roku 2015. Celý první měsíc byl průzkum propagován mezi vlastníky zvukových dokumentů (budoucími respondenty) a to různorodými metodami^[14]:

• informováním o projektu prostřednictvím e-konference a diskuzního fóra,
• propagační aktivitou prostřednictvím sociálních médií/sítí (Facebook, Twitter),
• příspěvky na blogu Britské knihovny,
• výzvou vlastníkům sbírek, aby psali o projektu na svých vlastních blozích a v newsletterech,
• příspěvky oznamujícími spuštění projektu zveřejněné v tisku, v národním i regionálním televizním vysílání a radiovém vysílání.

Po fázi propagační se přistoupilo k dotazníkovému šetření. Pomocí něj byly zjišťovány kontaktní údaje (umístění sbírek); názvy, tematické údaje, úroveň katalogizace (popis sbírek); údaje o přidružených autorských právech; formát a existence v digitální podobě (rozsah sbírek). Bylo dosaženo 488 responsí, ze kterých vyplynuly informace o 3015 sbírkách obsahujících 1,9 milionu zvukových dokumentů^[15].

U nás se podařilo dosáhnout 101 responsí od archivů (šetření dokončeno) a 1023 odpovědí od knihoven (šetření stále probíhá).

Projekt Save our Sounds čerpal finance z Fondu kulturního dědictví^[16] ve výši 9,5 milionu britských liber. Kromě toho na něj byly vyhrazeny prostředky samotné Britské knihovny. Zajištění průzkumu z personálního hlediska sestávalo z hlavního výzkumníka, výzkumného asistenta, projektového vedení a specialistů z Britské knihovny; celkem 19 osob.

Britský průzkum se těší stálému institucionálnímu zakotvení, které souvisí se sepětím Národního zvukového archivu a Britské knihovny. Znamená to, že oblasti zvukových dokumentů je ze strany státu věnována systematická péče, finanční prostředky; dokumenty jsou plnohodnotně spravovány odborníky. Poskytnuté finance na projekt Save our Sounds, představující komplexní strategii uchování národního zvukového dědictví, signalizují fakt, že v této zemi jsou si vědomi problému, který je třeba urgentně řešit, což se také děje. Svědčí o tom i deset dokončených průzkumů zvukových dokumentů.

V naší republice je koordinace a metodická činnost na poli ochrany zvukových dokumentů a národního dědictví v nich uloženého obsažena nově ve statutu MZK (dostupný na adrese http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/doc20150625185154.pdf), která se však k věci staví poněkud váhavě. Nebýt silného osobního zaujetí hrstky konkrétních nadšenců, situace u nás by zůstávala bez jakéhokoliv pokroku. Neexistence/absence Národního zvukového archivu, nebo alespoň plnění jeho funkcí - tj. zejména metodické role na národní úrovni - je zde klíčová. O tom, proč i přes několik pokusů dosud nedošlo k jeho založení, pojednala Helena Novotná v teoretické části své bakalářské práce^[17]. Jde o výsledek působení více faktorů. Příčinu hledejme mj. například v politické situaci nebo malé dostupnosti technologického vybavení.

Od roku 2015 jsou průzkumy řešeny studenty bakalářského nebo magisterského studia, které problematika zaujala. Tedy nelze hovořit o odbornících v pravém slova smyslu, přestože v kurikulu KISKu se vyskytují povinné lekce metodologie výzkumu (to je jen ku prospěchu věci). Česká republika se pomalým tempem a na základě nadšení a uvědomělosti jednotlivců pokouší dostat na úroveň, kterou okolní státy v oblasti ochrany národního zvukového dědictví vykazují.

Alespoň v časové dotaci máme lepší podmínky. Student zpracovává průzkum během semestru, tj. pět až šest měsíců, časová dotace činí 40 až 100 hodin (dle volby studenta). Britská knihovna měla pět měsíců na průzkum celého území. Zato operovala s 900 (již známými) respondenty. ČR má kolem 6000 knihoven a s počtem ostatních paměťových institucí a soukromých sběratelů se toto číslo dále navyšuje.

Ve zjišťování dat jsme nezávisle zvolili stejnou metodu (dotazníkové šetření) i nástroj, totiž Formuláře od Google. Bohatšími zkušenostmi podložený britský průzkum byl zahájen a podpořen propagační fází, což pro český tým přináší podnět k úvaze do budoucna.

Ochrana zvukových dokumentů se prolíná s jejich zpřístupněním uživatelům (studentům a vyučujícím oboru muzikologie, historie, umělcům, spisovatelům a zájemcům všech vědních oborů, které tato problematika zajímá). Tuto funkci plní mj. i portál Virtuální národní fonotéka, podporovaná publikační činností, prezentacemi na tuzemských i zahraničních konferencích spolu s šířením povědomí o problematice zvukových dokumentů. Ta se díky činnosti několika málo osob dostává po delším období opět do pohybu a přes fakticky téměř neexistující institucionální podporu zaznamenává v posledním roce mnoho pozitivních kroků^[18].

Postavíme-li vedle sebe průzkum provedený v Británii a v České republice, zjistíme výrazné odlišnosti v kvantitativních ukazatelích. Kvalitativní, naproti tomu, se dostávají do diskutabilní roviny: Řešitelský tým, složený ze studentů a řízený jedním člověkem, dosáhl některých pozitivních výsledků. Workflow se snaží zefektivňovat svépomocí, musí se obejít bez výraznější podpory státu. Počínaje vydáním Závěrečné zprávy Britskou knihovnou a navázáním kontaktů^[19] s mezinárodní organizací IASA získal český řešitelský tým cennou možnost obohatit stávající metodologii o poznatky zahraničních kolegů. Vzhledem k jejich nepoměrně delší zkušenosti s vedením průzkumu jde o zdroj hodný inspirace, o kterém lze předpokládat, že nám přinese zkvalitnění postupů i možnosti prohloubení další spolupráce.

Poznámky pod čarou:

^[1] Projects: Directory of UK Sound Collections. The British Library [online]. 2015 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/projects/uk-sound-directory - “Sound recordings help us to understand the world around us. They document (...) creative endeavours, preserve key moments in history, capture personal memories, and give a sense of local and regional identity.” (překlad vlastní)

^[2] HOROVÁ, Iva, Veronika MORAVČÍKOVÁ a Filip ŠÍR. Zvukové dokumenty nejen v paměťových institucích – náš společný problém. ITlib: Informačné technológie a knižnice [online]. Bratislava, 2015, 2015(4), 17 [cit. 2016-02-12]. ISSN 1336-0779. Dostupné z: http://itlib.cvtisr.sk/buxus/docs/13_zvukove%20dokumenty.pdf

^[3] Dlouhodobé uchování dokumentů. ŠÍR, Filip a Petr ŽABIČKA. Metodika pro digitalizaci a on-line zpřístupňování gramofonových nahrávek pro paměťové instituce [online]. Brno: Moravská zemská knihovna, 2014, s. 33-34 [cit. 2016-02-12]. Dostupné z: http://goo.gl/kt0sr5

^[4] IASA Technical Committee, Standards, Recommended Practices and Strategies. Handling and Storage of Audio and Video Carriers: IASA-TC 05. UK, 2014. ISBN 978-0-9930690-0-0.

^[5] Standardy TC 03 a TC 04, viz http://www.iasa-web.org/iasa-publications.

^[6] ŠKOPÍK, Michal. Digitální konverze a archivace audiovizuálních a fotografických archivů: teorie a praxe digitalizace moderního audiovizuálního archivu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2010. 55 s. ISBN 978-80-87261-42-2.

^[7] ŠÍR, Filip. Terénními projekty k Virtuální národní fonotéce. Inflow [online]. 2015 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/terennimi-projekty-k-virtualni-narodni-fonotece

^[8] Informační systém Masarykovy univerzity: Informace o předmětu. VIKMB29 Terénní projekt [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2015/VIKMB29

^[9] JOBBOX: nabídka předmětů s praktickým dopadem pro studenty KISK FF MU [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://jobbox.knihovna.cz/index.php

^[10] Projects: Save our Sounds. British Library [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/projects/save-our-sounds

^[11] TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 34.

^[12] Background. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 6.

^[13] TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report [online]. The British Library, 2015 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/britishlibrary/~/media/subjects%20images/sound/national%20audit%20of%20uk%20sound%20collections%20-%20final%20report.pdf

^[14] Background. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 14. (překlad vlastní)

^[15] Overview of results. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 4.

^[16] Heritage Lottery Fund [online]. 2016 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: https://www.hlf.org.uk/

^[17] NOVOTNÁ, Helena. Metodika průzkumu fondů paměťových institucí se zaměřením na zvukové dokumenty pro databázi Virtuální národní fonotéky [online]. Brno, 2015 [cit. 2016-02-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/399234/ff_b/>.

^[18] Vznik dokumentu Návrh Koncepce pro ochranu a zpřístupňování zvukových dokumentů v ČR, výstup na české konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě; na slovenském INFOSu; na IASA v Paříži. Aktivní publikační činnost. Zvolení Filipa Šíra předsedou Discography Committee organizace IASA.

^[19] Filip Šír reprezentuje Českou republiku na konferenci IASA od roku 2013.

NOVOTNÁ, Helena. Srovnání průzkumů v České republice a ve Velké Británii se zaměřením na zvukové dokumenty. Knihovna plus [online], 2016, 12(1) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/srovnani-pruzkumu-v-ceske-republice-a-ve-velke-britanii-se-zamerenim-na-zvukove-dokumenty