Požár knihovny – kulturní Černobyl
PhDr. Anna Machová/Knihovnický institut Národní knihovny ČR
31. ledna 2015 se na stránkách ruských i světových médií objevily ve zprávách z Moskvy snímky hořící vědecké knihovny – informace, které se rozum vzpíral uvěřit, která však bohužel byla pravdivá: v nočních hodinách 30. ledna 2015 došlo k požáru v jedné z největších a nejvýznamnějších světových vědeckých knihoven z oblasti humanitních a společenských věd, Základní knihovny Ústavu vědeckých informací společenských věd Ruské akademie věd (INION RAN).
Uveďme jen namátkou několik odkazů ze samého počátku událostí: http://lenta.ru/photo/2015/01/31/fire/#0
http://www.theguardian.com/world/2015/jan/31/fire-russian-library-moscow-institute
http://rt.com/news/228075-moscow-fire-unique-library/
http://www.rfi.fr/europe/20150201-indendie-ravage-russie-bibliotheque-moscou-histoire-livre/
https://coseelis.wordpress.com/2015/02/04/inion-ran-library-fire/
Hašení požáru, který se rozšířil na více než 2000 m2 objektu Ústavu, trvalo více než jeden den a nasazeno bylo na 150 hasičů. Příčinou neštěstí byl zřejmě zkrat na elektrickém vedení, verzí, které se při vyšetřování zvažují, však je více.
Prvotní informace, že ohněm bylo zachváceno pouze horní podlaží budovy s kancelářemi personálu, byla svým způsobem „nadějná“, síla požáru a jeho rozsah však nakonec vedou k hodnocení události jako skutečné tragédie, i když naštěstí neměl lidské oběti.
Důsledky katastrofy pro ruskou i světovou vědu ruská vědecká veřejnost srovnává s černobylskou tragédií. Obecné konstatování o zkáze „jenom“ cca 1,5–2,5 % dokumentů z celkového fondu knihovny může znít nepříliš významně, zejména pro neznalce. Víme-li však, že knihovna spravuje fond 14 milionů dokumentů, z nichž mnohé jsou unikátní, je objem tragédie očividný. Konečný verdikt o ztrátě se však nakonec zastavil až na úrovni 15 % zničených sbírek.
Knihovna sloužila všem ústavům Ruské akademie věd (RAN) se společenskovědním zaměřením. Malá část jejích fondů byla i z tohoto důvodu deponována v příručních knihovnách badatelen dalších institutů a tím uchráněna před katastrofou.
INION RAN umístil informace o událostech spojených s požárem a o postupu záchranných prací na svoji hlavní webovou stránku (http://www.inion.ru/), lze je tedy snadno sledovat. Mnoho těchto zpráv je zde publikováno i v dalších jazycích (němčina, francouzština, angličtina).
Existuje již i stránka na Wikipedii s množstvím dalších odkazů – Пожар в библиотеке ИНИОН РАН,
Svoji pomoc s umístěním suchých fondů nabídly další ústavy akademie věd, včetně petrohradské Knihovny akademie věd, jež v 90. letech čelila stejné tragédii. Využívají se kapacity Ruské státní knihovny (bývalá „Leninova“), kam byly vyvezeny sbírky ruských porevolučních novin a již bylo zahájeno jejich sušení. K tomu účelu se využívá tzv. klimatická komora německého výrobce (VC 4200 VöTSCHIndustrietechnikGmbH). Knihy zasažené hasební vodou se odvážejí k hlubokému zmrazení.
Do záchranných prací se zapojili dobrovolníci (web INION uvádí až 2000 lidí), občané Moskvy, kteří se zabývají přípravou knih k odvozu z poničené budovy, především balením knih z depozitářů INION (http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=703).
Veřejnost pochopitelně sleduje především osudy knih a dalších dokumentů, včetně celých sbírek, vždyť nemnohé knihovny světa mají ve svých fondech např. úplné řady dokumentů Ligy národů, dalších mezinárodních organizací nebo zpráv amerického Kongresu (od r. 1789) a Velké Británie (od r. 1803). Sbírka dokumentů ve slovanských jazycích patřila k nejrozsáhlejším na světě atd.
V INION byla umístěna část (několik tisíc svazků) tzv. Gothské knihovny. Starobylá knihovna z německé Gothy byla předána SSSR v letech 1945–1946 jako část válečných reparací; v 50. letech Sovětský svaz vrátil většinu této kolekce zpět do Německa (do tehdejší Německé demokratické republiky). Tehdy nedohledaná část fondu (necelá 2 %) byla objevena v 70. letech 20. století při třídění výměnné kolekce předané do INION z leningradské Knihovny Akademie věd. Představuje např. přes 1400 starých tisků 16.–18. století, přes 800 knih 19.–20. století, více než 3500 časopisů. Tyto knihy nebyly požárem ani hašením poškozeny, je jim však věnována péče kvůli zvýšené vlhkosti
(podrobnosti, včetně snímků, zde: http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=697).
Části zaměstnanců Základní knihovny nabídla dočasně svoje pracovní místa knihovna Ústavu přírodních věd RAN (http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=696).
Jiní se věnovali práci přímo na místě, jejich úsilím se mj. podařilo dohledat knihy, které si čtenáři objednali ještě před požárem. 26. února se tak na webu ústavu objevilo oznámení, že čtenáři si mohou objednané knihy vypůjčit (http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=704).
Zaměstnanci ústavu ale zachraňují i rostliny; poslední podlaží s prosklenou střechou totiž sloužilo jako zimní zahrada, v níž se nacházela zajímavá sbírka tropických a subtropických rostlin. Ty, které požár „přežily“, byly umístěny v náhradních prostorách, jejich nový podnájem je však třeba zaplatit, a tak odborová organizace ústavu vyhlásila veřejnou finanční sbírku pro získání odpovídající částky – 60 tisíc rublů je zapotřebí pro pokrytí nákladů na tři měsíce: http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=698.
Od zničujícího požáru uběhl měsíc – doba naplněná jak prvními záchrannými pracemi a úsilím o stanovení a vyčíslení rozsahu katastrofy, tak obavami o osud poničených fondů, samotné budovy institutu, samozřejmě i debatami o příčinách požáru apod. To vše se odehrává v situaci, kdy se formuluje hodnocení reformních kroků zaměřených na změnu způsobu fungování Ruské akademie věd, které byly podniknuty v roce 2014 s cílem zlepšit mimo jiné i péči o materiální základnu této hlavní ruské vědecké instituce. Není tajemstvím, že ruská věda již léta upozorňovala na nedostatečné financování – ostatně jako je tomu ve většině zemí tohoto světa…
Jedním z témat diskusí je i digitalizace dokumentů jako způsob ochrany fondů a tempo této digitalizace; odpověď INION RAN na dotaz ruského parlamentu (Státní Dumy) stran tohoto problému je také na zmíněných aktualit: http://www.inion.ru/index.php?page_id=208&id=705. Kromě digitalizace financované z vlastních zdrojů se INION účastní projektu digitální knihovny „Vědecké dědictví Ruska“ (Научное наследие России); vedení INION RAN sděluje, že téměř jedna třetina publikací v této elektronické knihovně byla digitalizována právě zde, v INION.
Bezprostředně po požáru se objevily rezolutní návrhy, aby poničená budova byla stržena. Proti tomu se postavila skupina architektů, kteří v otevřeném dopise premiéru Medvěděvovi upozorňují na neoddiskutovatelné stavební, estetické, kulturně historické a urbanistické hodnoty budovy INION RAN a žádají rekonstrukci této architektury podle původních plánů (Vosstanovit´ INION po projektu Belopol´skogo, viz http://archi.ru/russia/60261/vosstanovit-inion). Autory projektu budovy, v níž se nacházela Základní knihovny INION, byli architekti Jakov Belopolskij, Jefim Vulych a Lev Misožnikov. Postavena byla v letech 1964–1967, v době rozkvětu „akademického“ stavitelství, kdy na jihozápadě Moskvy vznikla v podstatě celá čtvrť nových ústavů RAN.
* * *
Autorka této poznámky navštívila Základní knihovnu INION RAN v listopadu 2013 při svém krátkém pracovním pobytu v Moskvě a vyjadřuje kolegům svoji hlubokou lítost. Zároveň děkuje generálnímu řediteli Národní knihovny ČR za jeho bezprostřední nabídku pomoci moskevským kolegům, kterou učinil ihned po katastrofě. Slovy jednoho z účastníků debat na francouzském Twitteru: každá knihovna, která skončí v plamenech, znamená, že kousek lidství zmizí…
CITACE:
MACHOVÁ, Anna. Požár knihovny – kulturní Černobyl. Knihovna plus [online]. 2015, č. 1 [cit. 2015-03-19]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus151/machov.htm>. ISSN 1801-5948.
