Samotný pojem eHealth se do zdravotnictví dostal na přelomu tisíciletí, tedy zhruba před dvaceti lety. Propojením medicíny a výpočetní techniky vznikl obor s názvem eHealth. Zmíněným výrazem se proto označuje elektronizované a informatizované zdravotnictví (Středa a Hána, 2016, s. 14).
Pojem eHealth zahrnuje jak zdravotní péči, tak i další aspekty spojené se zdravím, jako je oblast zdravého životního stylu. Obecně lze cíle eHealth vymezit jako elektronický servis. Služby takového servisu mohou být zaměřeny na prevenci a léčbu onemocnění pomocí informačních a komunikačních technologií, k organizaci zdravotnictví, může se jednat o služby ke komunikaci pro zdravotní servis, ale i další. V širším pohledu je cílem jednoznačně zlepšení zdravotní péče jak celosvětově, tak v konkrétních zemích, regionech, oblastech, a to vše za využití moderních informačních a komunikačních technologií (Středa a Hána, 2016, s. 14–15).
Telemedicína má delší historii než eHealth, ale v současnosti patří právě pod eHealth. Původně termín označoval tzv. dálkovou medicínu, přičemž k přenosu dat a informací postačily off-line technologie jako předání zpráv ústně nebo třeba předání psané informace poštou či vizuálními signály. V dnešním pojetí je telemedicína označením pro dálkovou medicínu, zejména pro dálkový přenos dat, konzultační činnost a vzdálené poskytování zdravotnických a příbuzných služeb (Středa a Hána, 2016, s. 14–15).
Pro jednotlivé lékařské obory má klinická telemedicína společné prvky. Její základní okruhy působení lze rozdělit do čtyř kategorií (Středa a Hána, 2016, s. 68):
Elektronizovaná státní správa neboli eGovernment je dle Ministerstva vnitra České republiky (dále MVČR): „Správa věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů, díky kterým bude veřejná správa k občanům přátelštější, dostupnější, efektivnější, rychlejší a levnější.“ (MVČR – eGovernment, ©2020). Dle Evropské komise jde o možná technologická řešení pro subjekty a osoby sdílející informace. Těmi mohou být hlavně orgány veřejné správy, podniky a další (Evropská komise – eGovernment, [2021]).
Kromě stejného anglického slova – electronic, ze kterého pojmy eHealth a eGovernment vycházejí, mají tyto „služby“ společné i základní registry. Propojení státní správy a komponentů eHealth je proto nezbytné pro správné fungování. Například projekt Informačního a datového resortního rozhraní (IDRR), který je vyvíjen v ČR a má na našem území zajistit nezbytnou infrastrukturu pro správné fungování eHealth, využívá služeb právě základních registrů státu spravovaných MVČR jako je Registr obyvatel a Registr osob (Blaha, 2019, s. 9).
Oblast zdravotnictví potřebuje využívat služby eGovernmentu například pro identifikaci a autentizaci fyzických osob prostřednictvím služeb Národní identitní autority NIA (Šedivec 2018). Pro Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) je nutností komunikovat se zdravotnickými zařízení pro vyplácení nemocenského. Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti neboli neschopenka slouží k uvolnění nemocného pacienta ze zaměstnání a výběru nemocenské dávky z nemocenského pojištění, pokud dočasná pracovní neschopnost trvá více než 14 dní. Toto pojištění platí zaměstnanci zaměstnavatel ze zákona, osoby samostatně výdělečně činné si mohou platit nemocenské pojištění dobrovolně. Pokud pracovní neschopnost trvá do 14 dní včetně, je zaměstnanci vyplácena náhrada mzdy zaměstnavatelem (Česká správa sociálního zabezpečení, [2020]). Stejně tak jako musí být v kontaktu se zaměstnavatelem. Bez eGovernmentu by projekt eNeschopenka ČSSZ nemohl být funkční. Portál občana (https://obcan.portal.gov.cz/) neboli transakční (soukromý) portál veřejné správy jako součást eGovernmentu umožňuje přístup k eReceptu (Portál občana, ©2021). Tedy minimálně ke všem lékovým receptům v elektronické podobě; povinnost vydávat jej místo klasického papírového je už od roku 2018 (epreskripce.cz, ©2018). Mezi další možnosti Portálu občana patří třeba: informace z katastru nemovitostí, informace o pracovní neschopnosti, výpis z rejstříku trestů, to vše bez datové schránky. Prostřednictvím datové schránky je možné zažádat o potvrzení o studiu, výpis bodového hodnocení řidiče, podání daňového přiznání a další (Portál občana, ©2021).
Stránky MZČR (https://www.mzcr.cz/) jsou hlavním zdrojem při vyhledávání relevantních, ověřených a aktuálních informací k oblasti zdravotnictví v Česku. Také obsahují užitečné odkazy na subdomény ministerstva, jako jsou stránky věnované přímo pandemii koronaviru. Popisují celou strukturu, fungování a plány ministerstva zdravotnictví. Obsahují odkazy na dokumenty vydané orgány ministerstva.
Samostatné webové stránky MZČR Koronavirus (https://koronavirus.mzcr.cz/) se věnují všem tématům souvisejícím s pandemií nového typu koronaviru a onemocnění COVID-19 v ČR. Na úvodní stránce se nachází přehled aktuálních statistik a poté již chronologicky seřazené tiskové zprávy (seřazené od nejnovější). Web je provozován přímo MZČR. Podrobné statistiky ke zmíněnému onemocnění se nacházejí na portálu MZČR Onemocnění aktuálně (https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/). Tento portál obsahuje přehled aktuálních informací o nemocech v České republice, v současné době je zde rozcestník směřující na přehledy dvou virových onemocnění: COVID-19 a spalniček. Na vývoji se podílí ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (Onemocnění aktuálně MZČR, 2020).
K získání informací z oblasti vývoje a implementace eHealth v ČR jistě dobře poslouží stránky NCEZ (https://ncez.mzcr.cz/cs), spadající pod doménu MZČR. Jejich obsahem jsou aktuality k postupu elektronizace zdravotnictví v tuzemsku. Hlavní strana opět obsahuje kromě navigace po webu a patičky s odkazy na užitečné informace chronologicky seřazené články aktualit souvisejících s elektronickým zdravotnictvím. Články jsou rozděleny navigací na sekce článků s dokumenty, s projekty, se standardy, nebo se zde například nachází rozcestník Kybernetické bezpečnosti, který kromě aktuálních článků na dané téma obsahuje odkazy na dokumentaci k Metodickému pokynu poskytovatelům zdravotních služeb k problematice kybernetické bezpečnosti (NCEZ, ©2020).
NZIP (https://www.nzip.cz/) je samostatný web provozovaný ÚZIS s obsahem garantovaným MZČR. Obsahem portálu jsou informace z oblasti zdravotnictví pro laickou veřejnost. Autory obsahu jsou odborníci z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Státního zdravotního ústavu, MZČR a ÚZIS. Web se dělí na několika tematických modulů (NZIP – O projektu, 2021):
Web Ministerstva vnitra (https://covid.gov.cz/) sdílí tematiku s portálem MZČR Koronavirus. Zaměřuje se ale na aktuální opatření spojené s pandemií a také nabízí informace k řešení životních situací souvisejících s pandemií. Portál má také sekci věnovanou očkování, stejně jako portál ke koronaviru MZČR, ale nabízí více praktických informací. Ke každé konkrétní sekci jsou k dispozici odpovědi na často kladené dotazy. U nich jsou uvedeny i odkazy na podobná témata či jiné odborné stránky. Aktuální opatření jsou pak rozdělena dle kategorií a je možné v nich vyhledávat, stejně tak i v jiných sekcích.
Byly vybrány některé informační zdroje – webové stránky z předchozích zmíněných – ke zhodnocení a porovnání. Konkrétně jde o tři stránky, a to:
Webové stránky, které budou porovnány, jsou všechny informačního charakteru a podle toho byla zvolena také kritéria hodnocení. Zvolené jednotlivé kategorie kritérií jsou:
V kategorii věnované informační hodnotě bude na hodnocené weby nahlíženo jako na informační zdroje. Weby budou zhodnoceny dle testu C.R.A.P. Ten se skládá ze čtyř částí, každá část je hodnocena body od nuly do pěti bodů (Masarykova univerzita, ©2019):
U další kategorie týkající se uživatelského prostředí bude zhodnocena práce s webovými stránkami ze subjektivního pohledu uživatele, tedy navigace v nich, vyhledávání, ale i celkový vzhled a čitelnost obsahových prvků.
Nakonec bude zhodnocena technická úroveň webových stránek: a jejich technická vyspělost, míra zabezpečení či jejich responzibilita (přizpůsobivost obsahu webových stránek dle velikosti/rozlišení okna prohlížeče) a rychlost načítání. Zabezpečení bude otestováno pomocí tří testů nezávislých služeb. Jedná se o službu SSL Server Test od SSL Labs společnosti Qualys (https://www.ssllabs.com/ssltest/). Dále službou Security Headers od Scotta Helmeho (https://securityheaders.com/) a nakonec službou Mozilla Observatory společnosti Mozilla (https://observatory.mozilla.org/).
Pro hodnocení slouží kritéria, která jsou přiřazena k jednotlivým kategoriím. Každá kategorie má svoji vlastní váhu, jak je vidět v tabulce níže (zdroj vlastní):
Tab. 1 Zvolená kritéria a jejich kategorie pro hodnocení vybraných webových stránek. Pro každé kritérium je uveden maximální možný počet bodů a pro každou kategorii je uvedena také její váha (zdroj vlastní).
Kategorie kritéria | Kritérium | Maximální počet bodů | Váha kategorie |
---|---|---|---|
Informační hodnota | Aktuálnost | 5 | (x2) 0,40 |
Spolehlivost | 5 | ||
Autorita | 5 | ||
Účel | 5 | ||
Uživatelské prostředí | Vyhledání stránek | 5 | 0,35 |
Orientace | 10 | ||
Vyhledávání na webu | 5 | ||
Vzhled | 5 | ||
Čitelnost obsahových prvků | 10 | ||
Technická vyspělost | Validátor HTML & CSS | 2,5 | 0,25 |
Bezpečnostní testy | 10 | ||
Responzibilita | 10 | ||
Rychlost načítání | 2,5 |
Obr. 2 Úvodní stránka webu MZČR. Zdroj: https://www.mzcr.cz/
1. Informační hodnota
Z hlediska aktuálnosti není pochyb o tom, že stránky MZČR jsou pravidelně aktualizovány. Jak vyplývá z jejich formátu, jednotlivé články jsou rozděleny do sekcí, jsou zde pravidelně přidávány články, ve sledované době na téma pandemie. Na stránkách nebylo datum jejich vytvoření a aktualizací nalezitelné, ale aktuálnost je zřejmá..
U spolehlivosti není pochyb o věrnosti obsahu. Zdrojem je samo ministerstvo. Články jsou rozřazeny logicky, ale orientace v nich je problematičtější. Důležitější informace nejsou v článcích zvýrazněné a tabulky jsou nepřehledné. A jelikož je autorem samo ministerstvo, o autoritě není pochyb. Navíc u některých článků je uveden fyzický autor.
V případě poslední položky kategorie, a to účelu, jsou vyjmenovány zdroje, kterým je nejčastěji samotné ministerstvo a jeho instituce. U jednotlivých článků jsou dostupné i dokumenty, ze kterých článek vychází. Informace jsou prezentovány odborně a za celkem jasným účelem poskytovat aktuální informace k činnosti ministerstva, i když volba formátu stránek to občas zpochybňuje.
Aktuálnost: 5 bodů; spolehlivost: 3 body; autorita: 4 body; účel: 3 body.
2. Uživatelské prostředí
Vyhledání stránek MZČR je snadné, není potřeba zadat ani celý název, stačí jen klíčová slova jako „zdravotnictví“. Orientace v nich je na úvodní stránce docela snadná, nacházejí se zde nejnovější články s aktuálními informacemi a jasná je i navigace. Horší je to ale v sekcích webu. Například při průchodu webem, sekcí Agendy ministerstva a podsekcí Zdravotní pojištění se nachází článek Protokoly z kontrol. V něm se nacházejí dokumenty – protokoly, ale žádný popis k nim. Chybí ikony jakožto záchytné body a formát stránek skládajících se z jednotlivých článků není nejlepší.
Dalším kritériem v této kategorii je vyhledávání na webu. V případě využití vyhledávacího pole a zadání klíčových slov vyhledání funguje dobře, vyhledá články s klíčovým slovem. Žádné pokročilé funkce ale dostupné nejsou a našeptávání není dobré. Při procházení navigace a jednotlivých kategorií je trochu obtížnější se na webu vyznat, pokud uživatel přesně neví, co a kde hledá.
Vzhled stránek MZČR působí již trochu zastarale, ale v zásadě není co vytknout. Pro čitelnost obsahových prvků jako jsou jednotlivé sekce, odstavce článků a třeba tlačítka navigace platí, že působí trochu nepatrně ale interaktivní obsah jako například tlačítka jsou funkční a práce se stránkami z hlediska technického procházení obsahu není náročná, i když chybí nějaké záchytné body a rozložení obsahových prvků by mohlo být lepší. Sekce článků splývají dohromady, stejně tak jako položky v navigaci.
Vyhledání stránek: 5 bodů; orientace: 5 bodů; vyhledávání na webu: 2 body; vzhled: 3 body; čitelnost obsahových prvků: 5 bodů.
3. Technická vyspělost
Bezpečnostními testy prošel web MZČR v zásadě dobře. Chyběly hlavičky stránek s novějšími funkcemi a často složitějším nastavením. Následuje výčet známek z testů služeb zabývajících se zabezpečením webu a serveru, na kterém je web umístěn: SSL Labs: A+, Security Headers: B, Mozilla Observatory: B.
Při zjišťování, jak se chová obsah při různých rozměrech zobrazovaného okna, tedy responzibility, nebyla zaznamenána žádná chyba ani zásadní nedostatek, pouze infografika ve formě obrázku k současné epidemiologické situaci se při zmenšení na rozměry mobilních zařízení nepřizpůsobila a přetékala mimo obrazovku. Pro nejvyšší testované rozlišení UHD 4k je obsah trochu nečitelný a více než dvě třetiny obrazovky zůstává nevyužito. Není to ale nic zásadního, co by snižovalo použitelnost.
Jelikož stránky neobsahují skoro žádné obrázky, animace ani videa či nějaký propojený obsah, je rychlost načítání bezproblémová.
Validátor HTML & CSS: 2 body; bezpečnostní testy: 9 bodů; responzibilita: 8 bodů; rychlost načítání: 2,5 bodu.
Obr. 3 Úvodní stránka webu MZČR: Aktuálně o koronaviru. Zdroj: https://koronavirus.mzcr.cz/
1. Informační hodnota
Na úvodní stránce portálu ke koronaviru se nacházejí aktuální statistiky k onemocnění a odkaz na zdroj, což je opět část webu MZČR: Onemocnění aktuálně. Dále na stránce pokračují aktuální informace k epidemiologické situaci jak v tuzemsku, tak v zahraničí, které mají formu článků a obsahují datum přidání. V patičce stránek se nachází aktuální rok.
Stránky portálu jsou jak vzhledem, tak i funkčností podobné stránkám MZČR, ale jednotlivé texty jsou díky jednoduššímu vzhledu přehlednější, i když články jsou často úplně shodné s články vyvěšenými na stránkách MZČR. Struktura některých kategorií je i přes zvýraznění důležitých informací nepřehledná a bývá problém se v nich vyznat. Zdroj je stejný a je jím samo ministerstvo a jeho instituce a spolehlivost je proto zaručená. Jak už vyplývá z názvu stránek, spadají pod MZČR a jejich doménu, takže autorita je stejná.
Obsah je tvořen odborně bez subjektivního zabarvení a je podložen garantovanými daty ministerstva. Účel je jasný hned od úvodní stránky.
Aktuálnost: 5 bodů; spolehlivost: 3,5 bodu; autorita: 4 body; účel: 5 bodů.
2. Uživatelské prostředí
Stránky portálu se objevují na prvním místě výsledků při vyhledávání podle klíčového slova „koronavirus“.
V navigaci stránek jsou vyjmenovány důležité pojmy a kategorie, které uživateli usnadňují orientaci na stránkách portálu, často vedou odkazy na jiné stránky, například na stránky MVČR Covid portál, jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly. Takže aktuální opatření jsou sice v článcích dostupná, ale v mnohem přehlednější podobě se nacházejí právě na zmíněném portálu. Základní pohyb po stránkách je jednoduchý, často ale jednotlivé sekce webových stránek obsahují mnoho odkazů a to zapříčiňuje nepřehlednost.
Stránky neobsahují žádné integrované rozhraní k vyhledávání na stránce, jen navigaci.
Vzhled stránek samotných je velmi jednoduchý, obsahuje jen několik ilustrativních ikon a náhledy obrázků. Grafika na úvodní stránce je přejata ze stránek MZČR Onemocnění aktuálně a je velmi pestrobarevná. Jednoduchý vzhled je určitě plus, bohužel ke zvýraznění odkazů je použita tmavě zelená barva a to na přehlednosti nepřidává, stejně jako fakt, že odkazy tvoří velkou část textu. Proto čitelnost obsahových prvků je pro různé prvky jiná, to samé platí i pro jednotlivé části stránek, kdy některé jsou přehlednější než jiné. Pochopení a přehlednost to často snižuje.
Vyhledání stránek: 5 bodů; orientace: 5 bodů; vyhledávání na webu: 0,5 bodu; vzhled: 3 body; čitelnost obsahových prvků: 3 body.
3. Technická vyspělost
Co se týče bezpečnostních testů, na to, že hodnocené stránky jsou subdoménou ministerstva, kvalit kořenových stránek nedosahují. Už prvním varováním jsou výsledky testu SSL Labs, kdy známka A není vůbec špatná, ale při nahlédnutí do testovacího protokolu si nelze nepovšimnout například faktu, že chybí podpora moderního a bezpečného protokolu TLS 1.3. Dalším varováním jsou chybějící jakékoliv hlavičky HTTPS. V testu Security Headers proto stránky propadly se známkou F. Stejnou známku dostaly stránky i v případě posledního testu Mozilla Observatory. Všechny externí zdroje jsou dle zjištění posledního testu aspoň načítány přes zabezpečený protokol HTTPS.
Stránky jsou sice optimalizovány pro mobilní zařízení, responzibilita však není dobrá. Ještě více se prohlubuje ztížená orientace na webu a nečitelnost ovládacích prvků. Obrázky jsou nečitelné, infografika a ikony splývají dohromady.
Rychlost načítání je dobrá, jednoduchost se zákonitě projevila i zde.
Validátor HTML & CSS: 2 body; bezpečnostní testy: 5 bodů; responzibilita: 5 bodů; rychlost načítání: 2,5 bodu.
Obr. 4 Úvodní stránka webu NZIP. Zdroj: https://www.nzip.cz/
V patičce úvodních stránek portálu NZIP je řádek s citací webu, který obsahuje aktuální rok. Při procházení webových stránek až k článkům nejsou uvedena žádná data; jen u samotných článků bývají občas na konci citace s datem citování, ale zdaleka ne u všech. V některých kategoriích článků jsou dostupné jen odkazy na externí zdroje. Aktuálnost některých článků je proto těžko stanovitelná, i když mohou informace v nich být stále platné.
Úvodní stránka obsahuje přehlednou navigaci a pole pro vyhledávání, pod tím následují vybrané články. Struktura kategorií je jasná, každá kategorie obsahuje stručný popis obsahu. Texty článků jsou přehledné, se zvýrazněním důležitých pojmů, doplněné o odkazy provázané na pojmy využité v článcích, podobně, jako to funguje v případě Wikipedie. Spolehlivost se dá ověřit v sekci O projektu, kde jsou vypsány cíle a autoři stránek, primárními zdroji jsou odborníci, sekundárními pak ověřené tuzemské a zahraniční weby. Obsah je garantován MZČR a provozovatelem portálu je ÚZIS. U konkrétních článků se jako autor uvádí nejčastěji instituce, konkrétní možní autoři článků jsou pak uvedeni v sekci Kdo jsme.
V sekci O projektu je jasně popsán účel stránek a při procházení částmi webu se účel potvrzuje. Text článků je psán odborně, popisky jednotlivých kategorií ale místy s emočně laděnými slovy a více populárně naučný styl než styl odborný.
Aktuálnost: 3 body; spolehlivost: 5 bodů; autorita: 4 body; účel: 5 bodů.
2. Uživatelské prostředí
Pro vyhledání stránek portálu NZIP byla použita klíčová slova „informace nemoci“ psána dohromady. Požadovaný výsledek se objevil na třetím místě.
Orientace na stránkách webu je poměrně jednoduchá, sekce jsou dobře rozčleněné a články obsahují logicky na sebe navazující informace, pojmy jsou navíc propojené a při umístění ukazatele myši na takovýto zvýrazněný pojem se zobrazí stručné vysvětlení, po kliknutí pak celý článek o pojmu. Na stránkách jednotlivých článků je jednoduchá navigace: kde se právě uživatel nachází, v jaké sekci webu a kategorii článků. Navigace není po straně v poli, a tak se při procházení článků neposouvá zároveň se stránkou.
Vyhledávací pole je dostupné na všech stránkách a podporuje pokročilé našeptávání. Už při zadání prvního písmene se zobrazí navrhované kategorie článků, články samotné, relevantní zdroje a pojmy z rejstříku. Pro vyhledávání na webu je také možné použít některé základní pokročilé funkce jako je typ výsledků nebo jejich řazení dle data přidání.
Přehlednost stránek je dána i moderním a funkčním vzhledem s vysokým počtem ikon a ilustrací, které ale nezapříčiňují přehlcení a následnou nečitelnost obsahu. Obsahové prvky jsou čitelné, používání je intuitivní. Design je konzistentní na všech stránkách. Oproti výše testovaným českým stránkám je vzhled stránek jednoduchý, ale zároveň daleko propracovanější.
Vyhledání stránek: 4 body; orientace: 9 bodů; vyhledávání na webu: 4,5 bodu; vzhled: 5 bodů; čitelnost obsahových prvků: 9 bodů.
3. Technická vyspělost
Z důvodu podpory starých protokolů pro šifrovanou komunikaci (TLS 1.0 a TLS 1.1), které jsou službou SSL Labs vyhodnoceny jako rizikové, byla známka z tohoto bezpečnostního testu snížena na B. V dalších dvou testech, tedy Security Headers a Mozilla Observatory, byl server ohodnocen známkou F také proto, že podporuje připojení přes nezašifrovaný protokol HTTP.
Přizpůsobení stránky mobilním zařízením i tabletům je příkladné. Responzibilita je výborná při pohybu po celém webu, všechny stránky jsou uzpůsobeny pro mobilní zařízení, dokonce i mapa, která je v sekci vyhledání nejbližšího zařízení zdravotní péče dle vybraného druhu. Všechny prvky webu jsou stejně dobře funkční v jakémkoliv rozlišení.
Načítání stránek je i při použití nespočtu ilustrací, ikon a funkčního obsahu rychlé a bezproblémové, opět ve všech částech webu.
Validátor HTML & CSS: 2 body; bezpečnostní testy: 4 body; responzibilita: 10 bodů; rychlost načítání: 2,5 bodu.
Tabulka 2 - Bodové počty dle jednotlivých kategorií kritérií pro jednotlivé webové stránky, celkový počet bodů a celkové pořadí webových stránek. Zdroj vlastní.
Web / | MZČR | MZČR: Koronavirus | NZIP | |||
---|---|---|---|---|---|---|
Informační hodnota (x2) | 15 | 17,5 | 17 | |||
Uživatelské prostředí | 20 | 16,5 | 30,5 | |||
Technická vyspělost | 21,5 | 14,5 | 18,5 | |||
Body před úpravou | 56,5 | 48,5 | 67 | |||
Body po úpravě | 71,5 | 66 | 84 | |||
Pořadí | 2. | 3. | 1. |
Z tabulky 2 vyplývá, že z analyzovaných stránek je na prvním místě portál NZIP. Web si drží markantní náskok před stránkami MZČR, které se umístily na druhém místě, a posledními stránkami je portál MZČR věnovaný koronaviru, které jsou zároveň subdoménou tohoto ministerstva.
Rozdíly jsou především u kritérií uživatelského prostředí. Stránky NZIP zdobí moderní design, který je zároveň nejpřehlednější. Pohyb po stránkách webu je na rozdíl od dalších dvou jednoduchý, vyhledávání je také na velmi dobré úrovni. Technická vyspělost je také „ukázková“, až na zabezpečení, které u informačních zdrojů, u nichž uživatel nevyplňuje žádné údaje, není zas tak podstatná, navíc, pokud vezmeme v potaz ověřené vydavatele. I tak je ale třeba na ni dbát.
Web MZČR je na tom s bezpečností o poznání lépe, nicméně orientace na něm je o poznání horší. Obsahem webu jsou články, občas jen odkazy na dokumenty, což může zhoršovat pohyb po stránkách, navíc při nepřehledné navigaci a téměř žádné pomocné infografice.
Poslední subdoménou webu MZČR věnovanou koronaviru (MZČR: Koronavirus) je pak velmi jednoduchý web, který sice nabízí okénko s aktuálními statistikami, další funkcionalitu ale postrádá, stejně jako přehlednost. Články s aktualitami jsou kopií článků na webu samotného MZČR. Web působí jako dočasný nebo rozpracovaný, i když existuje od března minulého roku. Daleko lepší popis aktuálních opatření je na webu Ministerstva vnitra (https://covid.gov.cz/) – Covid portál, odkud vedou i odkazy například na centrální rezervační systém nebo na sekci portálu s informacemi k očkování, který je graficky lépe zpracován s daleko lepší funkčností.
Česká republika se jako jeden z prvních států účastnila pilotního projektu přeshraniční výměny zdravotnických dat. Již od roku 2018 je u nás také povinná elektronická preskripce léků, eNeschopenka je pak povinná od roku 2020. Elektronické zdravotní knížky jsou také dostupné už delší dobu, i když zatím chybí propojení například se zmíněným portálem občana.
Dle dokumentu Evropské komise Benchmarking Deployment of eHealth among General Practitioners (Hodnocení rozvoje eHealth mezi hlavními odborníky) z roku 2018 se v souhrnném hodnocení ČR nachází skoro přesně na středu mezi státy EU. Dokument je již několik let starý, a tak umístění již nemusí odpovídat.
Kde je ale třeba zlepšení, bez ohledu na hodnocení zprávy EK, tak to jsou dva ze tří webů, které zde byly popsány a zhodnoceny. Práce s nimi je náročná hlavně kvůli špatné orientaci po stránce a nečitelnosti obsahu.
BLAHA, Milan. Elektronizace zdravotnictví a integrované datové rozhraní resortu: Konference ,,Telemedicína Brno 2019˝. In: Akutně.cz [online]. Hotel Myslivna v Brně: ÚZIS, [2019] [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: https://www.akutne.cz/res/publikace/05-blaha.pdf
ČR, ÚZIS. O projektu | NZIP. In: NZIP.cz [online]. 2021 [cit. 10.02.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/o-projektu.
ČSSZ. Nemocenské. In: Česká zpráva sociálního zabezpečení [online]. 2020 [cit. 03.02.2021]. Dostupné z: https://www.cssz.cz/nemocenske
EUROPAN COMMISION. Elektronická veřejná správa (eGovernment). In: Evropská komise – European Commission [online]. 2021 [cit. 09.03.2021]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/egovernment_en.
MVČR. Co je eGovernment? –- Ministerstvo vnitra České republiky. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2020 [cit. 09.03.2021]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/co-je-egovernment.aspx.
MVČR. Portál občana – Ministerstvo vnitra České republiky. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 28. 1. 2021 [cit. 09.03.2021]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/portal-obcana.aspx.
MVČR. Portál občana – Ministerstvo vnitra České republiky. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 28. 1. 2021 [cit. 09.03.2021]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/portal-obcana.aspx
MZČR. COVID-19 v ČR | Onemocnění Aktuálně MZČR. In: onemocneni-aktualne.mzcr.cz [online]. 2021 [cit. 15.02.2021]. Dostupné z: https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19/widget.
Národní centrum elektronického zdravotnictví [online]. Ministerstvo zdravotnictví Palackého nám. 4 128 01 Praha 2: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2020 [cit. 2020-11-18]. Dostupné z: https://ncez.mzcr.cz/cs.
STŘEDA, Leoš a Karel HÁNA. EHealth a telemedicína: učebnice pro vysoké školy. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-5764-3.
SÚKL. Elektronické preskripce | eRecept. In: Státní ústav pro kontrolu léčiv. 2018 [cit. 03.02.2021]. Dostupné z: https://www.epreskripce.cz/.
ŠEDIVEC, Tomáš. ISSS 2018: Návaznost eHealth na eGovernment ČR, Tomáš Šedivec, Ministerstvo vnitra ČR [online]. Hradec Králové, 2018 [cit. 09.03.2021]. ISSS CZ. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=0yg8B9DC97M.
* Velká písmena jsou zde použita z důvodu zachování názvů modulů.
]]>Vzdělaný čtenář je první ze čtyř výstav, které by měly návštěvníkům přiblížit vývoj vztahu mezi čtenářem a knihou. Byla slavnostně zahájena na zámku Kynžvart 7. 8. 2020 a potrvá do 10. 10. 2020. Výstava představuje viditelné stopy, které v knihách zanechali jejich majitelé, od dětských neuměle, kostrbatě, ale o to svědomitěji nakreslených písmen a podpisů až po sebevědomé dedikace autorů vepsané do objemných svazků vlastních děl.
Výstavní katalog1 stejně jako samotná expozice je rozdělen do sedmi kapitol, které přibližují různé aspekty čtenářské kultury a jejich stopy dochované v knihách od 15. do 20. století. Kapitola Počátky vzdělaného čtenáře představuje dětská a studentská léta čtenáře v poznámkách a kresbách vepsaných do učebnic. Reflexe proměnlivých podob cenzury je obsahem kapitoly Starosti vzdělaného čtenáře. Šifry a dosud neidentifikované vlastnické značky jsou vystaveny v části Tajnosti vzdělaného čtenáře. Kritické a pochvalné komentáře čtenářů připsané k textu knih a na adresu autorů nalezne návštěvník v kapitole Vzdělaný čtenář hodnotí a opravuje. Vzpomínky vzdělaného čtenáře přibližují knihu ve funkci diáře a rodinné kroniky. Svazky z knihoven osobností právem vzpomínaných i neprávem zapomenutých tvoří obsah dvou vitrín v kapitole Známí i zapomenutí vzdělaní čtenáři. Celou výstavu uzavírá Smích vzdělaného čtenáře – čtenářské komentáře a kresby převážně nevážného obsahu.
Na výstavě se autorsky i zapůjčenými exponáty podílely čtyři paměťové instituce: Knihovna Národního muzea, Národní památkový ústav, Národní knihovna ČR a Vědecká knihovna v Olomouci. Národní knihovna ČR je na výstavě zastoupena pěti starými tisky, mapou z historického fondu a jedním faksimile.
Výstava je jedním z výsledků společného projektu Národního muzea, Národního památkového ústavu a Národní knihovny ČR Virtuální rekonstrukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních knihovnách 2 obsahově zaměřeného na výzkum knižní provenience, dějin knihoven a souvisejících aspektů knižní kultury a dějin čtení. Významnou součást projektu představuje virtuální rekonstrukce dochovaných bohemikálních knihoven prostřednictvím online databáze vlastníků knih Provenio.
Další výstavy se budou věnovat osobním dedikacím v knihách a představí osobnosti významných dedikátorů. Dále budou zaměřeny na slezské šlechtické knihovny a krásu šlechtických exlibris i supralibros.
Kopernik
Mikuláš Koperník (1473–1543). De revolutionibus orbium coelestium Libri VI. Basileae: Ex Officina Henricpetrina, 1566 – faksimile.
Bitva s chrousty
Mapa Čech v malém měřítku Charte von Boehmen Nach den neuesten Bestim[m]ungen und zuverlässigen Hilfsmitteln, která vycházela v letech 1805–1863 u různých vydavatelů. Exemplář vídeňského vydání asi z roku 1833 doplňují šprýmovné německy psané přípisky s dokreslenými prvky v horním pravém rohu. NK ČR, sign. 62 B 71.
Das bin ich
Bohatě ilustrovaný tisk Kleine Biblia, vnnd Tägliches Handbuch z roku 1614, ve kterém se v roce 1695 osobitým způsobem zvěčnil jeho tehdejší vlastník Gottfried Pfoff. NK ČR, sign. 46 B 72.
Pruský kaprál
Grammatica latina od Philippa Melanchthona (1497–1560) vydaná v Lipsku v roce 1714 s hustě popsanými předsádkami a hojnými poznámkami v samotném tištěném textu. Z poznámek v latinském a německém jazyku na předsádce si můžeme udělat obrázek o vztahu pisatele k výuce latinského jazyka. NK ČR, sign. 8 H 48.
ŠÍPEK,Richard, ed. Vzdělaný čtenář: katalog výstavy Státní zámek Kynžvart 8. 8. – 10. 10. 2020. 1. Vydání. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2020. 79 s. ISBN 978-80-85033-93-9.
Projekt Virtuální rekonstrukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních knihovnách (č. DG18P02OVV009) financovaný Ministerstvem kultury ČR v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).
]]>Bc. et Bc. Eliška Boumová, Mgr. Zdeněk Freisleben, PhDr. Klára Voskovcová, Památník národního písemnictví / kurátoři výstavy
Výstava Z hvězdy kruh nejkrásnějších knih Česka, Německa, Polska, Slovenska a Švýcarska, která probíhá až do 1. listopadu 2020 v letohrádku Hvězda, vznikla u příležitosti 55. výročí soutěže o Nejkrásnější české knihy roku (NČKR). Tuto soutěž každoročně pořádá Ministerstvo kultury ČR a Památník národního písemnictví. Knižní design svou formou dnes překračuje i své národní hranice. Proto se organizátoři výstavy a jubilejního ročníku soutěže vydali cestou volné komparace knižního designu v zemích, které mají podobnou tradici konání soutěže o nejkrásnější knihy.
Architektura výstavy pomyslně ruší půdorys letohrádku Hvězda a současně národní příslušnost vystavených knih – v kruhu jsou volně k dispozici nejkrásnější knihy z Česka, Německa, Polska, Slovenska a Švýcarska a dvou soutěžních ročníků (2018, 2019). Vítězné knihy jsou tak vlastně podrobeny soudu každého návštěvníka – je možné vzít je do ruky, prolistovat jimi, zamyslet se nad podobnostmi či rozdíly v grafickém pojetí, ve zvolené technologii výroby, v kvalitě tisku nebo ve volbě vazby. Zajímavá je i rozmanitost soutěžních kategorií jednotlivých zemí. Vývoj v oblasti knižní tvorby je překotný a souvisí se stále širší dostupností technologií – do české soutěže se letos přihlásilo rekordních 313 knih, německých bylo 682 v roce 2019 a 660 v roce 2020, v Polsku v roce 2018 soutěžilo 204 knih, na Slovensku 214 knih v roce 2019, Švýcaři vybírali v roce 2019 z 388 knih. Knihy, které jsou v soutěžích krásy nahlíženy jako předměty, objekty hodnocení, jsou z polygrafického hlediska čím dál dokonalejší a obávaný masivní přesun knihy do digitálního světa se nezdá být tak rychlý, jak se předpokládalo. I proto je soutěž o vizuální styl důležitá – u knih nejde jen o obsah, ale i o formu.
Atribut krásná v tomto kontextu souvisí s funkcí knihy, která je navržena tak, aby splňovala nároky čtenáře. Každý návštěvník výstavy se dostává do prostoru objektivního vkusu, je obklopen knihami, které již byly v soutěžích oceněny. Na straně druhé, volné umístění v kruhu amfiteátru jej vyzývá k subjektivnímu soudu, od polemiky s výběrem porotců až k pochybnostem o konceptu soutěže a estetickém soudu jako takovém. Proto jsou knihy-objekty doplněny pěti uměleckými díly, která v souvislosti s otázkami po objektivním vkusu a kráse tematizují moment soudu, složitost rozhodování a nebezpečí kultu.
Centrálním dílem expozice je zlatý oltář Jindřicha Zeithammla s příznačným názvem Sluneční. Velký zlatý ovál ovládá kruh amfiteátru a navozuje neklidné očekávání čehosi posvátného. Ilustrací soudu, tedy momentu rozhodování, může být méně okázalý oltář Petry Peškové s názvem Nadšení a pochybnost. Světelný objekt Michala Pustějovského s názvem Shelf připomíná knihovnu a je fascinujícím ztvárněním času plynoucího prostřednictvím světelných kombinací, které se v rytmu vteřinových změn vyčerpají za 34 865 let. Přímo knize a jejímu poslání se věnuje Krištof Kintera v objektu The End of Words, který je zalil betonem, čímž vystavěl křehký pomník slovu. Slovo je také podstatou sdělení sochy Jana Hendrycha. Jeho Čtenář novin z roku 1968 svírá v ruce Rudé právo z téhož roku a přináší svědectví o moci psaného slova.
K vidění jsou také autorské knihy ze sbírek Památníku národního písemnictví. Specifické umělecké dílo se na výstavě představuje v rozmanitých formátech a dobách vzniku – od knižního objektu La foret sacrilége od Toyen, přes sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století v objektech Dalibora Chatrného a Milana Knížáka, nezaměnitelný umělecký rukopis Květy Pacovské a Luboše Drtiny, až po ne zcela známou tvorbu mladších autorů. Autorské knihy doplňuje zřídka vystavovaná kolekce vítězných bibliofilií, autorských a studentských prací české soutěže z ročníků 2015–2019.
Výstava Z hvězdy kruh nejkrásnějších knih pokládá tradiční otázku po vztahu obsahu a formy a zároveň poskytuje místo i čas pro obdiv k práci všech zúčastněných tvůrců současných knih. V rámci výstavy probíhají komentované prohlídky (17. září a 10. října) a tvůrčí dílny s nejkrásnějšími knihami pro děti. Součástí výstavního prostoru je také samoobslužný ateliér zaměřený na výrobu autorské knihy – památníčku.
Fotografie Oto Palán, PNP
]]>Projekt Čteme pro vás – Slovácké literární voničky vznikl v souvislosti s uzavřením Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti v období pandemie koronaviru. Zaměřili jsme se na videosekvence v rozpětí cca 3 – 10 minut, které jsme prostřednictvím sociálních sítí jednou týdně zveřejňovali (nejenom) našim čtenářům. Sledovali jsme jím dva cíle, sekundárním cílem bylo zpestřit našim uživatelům dlouhé chvíle bez možnosti navštívit naši knihovnu a primárním – postupně představit regionální autorky a autory.
Snažili jsme se vybrat pestrou směsici odlehčených nebo humorných povídek, črt a humoresek, abychom v nelehké době alespoň trošičku potěšili čtenáře, kteří si navíc prostřednictvím našeho čtení mohli „přivonět“ k regionální literatuře. Navíc si také mohli oživit slovácké nářečí, které ve své původní podobě nenávratně zmizelo.
Výběr autorů vycházel z toho, že nám buď poskytli osobní souhlas, např. Alena Bartošíková nebo Jiří Jilík, nebo byla autorská práva volná, např. v případě Františka Zýbala, Tomaly Bartošíka nebo Jana Janči.
Vzniklo celkem sedm dílů, které jsme společně s kolegyněmi z knihovny natáčeli v neskutečně amatérských podmínkách za pomoci mobilu a užili si při tom i dost legrace. Stačilo, aby někdo jel výtahem a natáčelo se znovu… Naštěstí kolegyně Bronislava Jakoubková předvedla dokonalý střihačský i kameramanský talent. Texty z větší části vybíral ředitel knihovny Radovan Jančář, účast na projektu už ale byla ryze dobrovolná.
Po celou dobu uzavření knihovny nacházeli všichni zájemci každý čtvrtek nový díl Slováckých literárních voniček na webových stránkách https://www.knihovnabbb.cz/slovacke-literarni-vonicky-cteme-pro-vas-1586326582, facebooku a instagramu knihovny. Ke každému natočenému dílu jsme připojili stručný medailonek autora s odkazem na knihy, které máme v našem fondu. Všechny natočené díly zůstanou trvale zpřístupněny a díky ohlasu čtenářů dokonce uvažujeme i o tom, že bychom v natáčení pokračovali i nadále.
Mrzí Vás, že letošní Velikonoce budou bez tradiční obchůzky, nebo Vás, milé dámy, těší, že se velikonočnímu výprasku vyhnete? Jak taková velikonoční šlahačka vypadala na Slovácku, si můžete připomenout díky povídce Po šlahačce z knihy Slovácké povídky a humoresky od regionálního autora Františka Zýbala.
Tak jako má Chodsko Jindřicha Šimona.Baara, Podkrkonoší Václava Raise, našlo Slovácko svého básníka ve Františku Zýbalovi (1891–1940). Jeho umělecké srdce se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou.
Nemoc se lidem nevyhýbala ani na Slovácku. A chřipka byla strašákem pro nejednu domácnost. Jak se i na toto téma dívat s humorem, si můžete připomenout díky povídce Jak měl Benedík škřipku z knihy Slovácké humoresky od regionálního autora Tomaly Bartošíka.
Nadějný slovácký literát se narodil v Nedakonicích v roce 1906. Velmi miloval svůj rodný kraj, psal drobné prózy, k nimž čerpal náměty ze svého nejbližšího okolí, a také básně v duchu lidových písní.
Pracoval jako sezónní dělník na železnici, vlastní pílí se vzdělával a zdokonaloval, chtěje se věnovat činnosti novinářské a literární. Když se mu to již málem podařilo, dostal se do konfliktu s úřady a po dlouhém výslechu sáhl po lahvičce jedu, která ukončila předčasně život mladého člověka, který se ve své tvorbě ujímal nevinně trpících.
O tom, že je Slovácko plné pověstí, není pochyb. A nejenom ty slovácké si můžete připomenout také díky knihám regionální autorky Aleny Bartošíkové. Pověst Zlatý doubek z knihy Kde modrý plamének hoří nás zavede až ke krásnému jarnímu „Luhačovsku".
Alena Bartošíková (* 20. dubna 1943, Uherské Hradiště)
Známe ji jako sběratelku pověstí, pohádek, lidové slovesnosti i zvyků na moravsko-slovenském pomezí a v oblasti Kopanic. Zachycuje svým dílem lidovou moudrost a kulturu v oblastech, kde se jí ještě daří a kde si uchovala svůj původní ráz. Zmapovala studánky a prameny Bílých Karpat i pověsti tohoto kraje. Spisovatelka sbírá medailonky a příběhy zajímavých lidí, kteří tvoří kulturu a podílejí se významně na společenském utváření zdejšího regionu.
Ačkoliv je období „sklizně" prozatím v nedohlednu, nejeden pěstitel vyhlíží déšť a zahání mrazy. A pálenka, ta byla a je důležitou součástí téměř každé místní lékárničky, o čemž dříve svědčilo množství domácích pálenic. Přivonět si ke Slovácku tak můžete i díky originálním lidovým básním našeho rodáka Josefa Bory. Tentokrát zazní báseň Tajný lihovar na Komensku.
Josef Bora se narodil v roce 1896 v Komni u Bojkovic, v chalupě čp. 201. Vychodil čtyři třídy obecné školy a sám o sobě vypravoval, že jako patnáctiletý synek čítával svému otci, který již neviděl, knihy půjčované z obecní knihovny. V letech 1914–1916 zkoušel Bora poprvé psát verše, které dal později k posouzení Dr. Františku Špíškovi z Komně. Ten mu slíbil, že se postará, aby se vzdělal v básnictví, a poslal mu Malou slovesnost. Z ní se Bora naučil základům básnické tvorby.
Příležitostně psával i reklamy místním obchodníkům. Borovy životní osudy byly velmi pestré. Nejdříve se oženil s Marií Pokornou, později se s ní ale rozešel, žil nějakou dobu s cikánkou a té utekl též. Měl velmi těsný vztah ke Slovensku, živil se jako sezónní dělník. Po druhé světové válce pracoval jako zametač. Byl zaměstnán v Šumperku, Šternberku, Kojetíně, Krnově, Žilině, Povážské Bystrici, pět let žil v Aši, až se koncem 60. let minulého století usadil v Martině. Zde jeho stopa končí, kdy a kde Josef Bora zemřel a kde je pochován, se nepodařilo vypátrat, a tak po originálním lidovém básníku zbylo pouze torzo jeho díla.
O tom, že Slovácko hojně „rodilo" „autory humoreskní", jste se mohli přesvědčit v předchozích příspěvcích. Že si ale dokázalo s nadhledem poradit také s poněkud intimně laděnými kousky, prozradila povídka Kozí nokturno z knihy Tajemství lásky od kunovského rodáka Fanka Jilíka.
Fanek Jilík (1914, Kunovice –1994, Kunovice) byl český knihař, folklorista, organizátor a spisovatel. Od školních let projevoval zájem o výtvarné umění. Nastoupil do Mistrovské školy knihvazačské v Uherském. Hradišti, která pod vedením akad. malíře Rudy Kubíčka měla vysokou úroveň a vychovala řadu mistrů svého oboru. Grafická studia si posléze doplnil studiem na Grafické škole v Praze a obsáhl tak profesi nejen řemeslně. Byl uměleckým knihvazačem, jehož knižní vazby nalezly své místo v bibliotékách vysokých škol či ve výstavních síních. Pracoval i na restaurování vazeb vzácných a starých rukopisů a knih.
Do literatury vstoupil sbírkou básní Z Moravěnky, v níž se tehdy vyznal ze své lásky ke Slovácku a jeho řeči a uvítal jí znovunabytou svobodu. Byl ve svobodném povolání a do literárního života se zapojil jako člen Syndikátu spisovatelů. V té době píše pro redakce novin, pracuje na další knížce a seznamuje se s řadou osobností pražského literárního světa, mimo jiné s básníkem Františkem Halasem. V době 1. sjezdu čs. spisovatelů, jemuž právě František Halas předsedal, se stal tajemníkem jeho sekretariátu. Byl to právě Halas, který podněcoval mladého autora k další tvorbě. Na počátku 50. let se Jilík vrátil do rodných Kunovic. Zde si zřizuje knihařskou dílnu, v níž pracuje takřka do konce svého života. Váže knihy především pro knihovny vysokých škol, zabývá se i restaurováním vzácných tisků a věnuje se umělecké knižní vazbě.
Zatímco básnická prvotina Z Moravěnky (1945) nevyvolala větší ohlas, následující prozaická měla příznivý ohlas u kritiky. Byla to knížka povídek ze života slováckých dětí Děcka, vydaná v r. 1947. Také v další knížce Bosá léta, vydané v roce 1960, se Jilík věnuje dětské tematice. Další dva romány vycházely na pokračování v okresních novinách Slovácká jiskra. Jednak humoristické vypravování o zlodějském ševci Komu se zelení (1967) a dále román o kolektivizaci slovácké vesnice Hesla na vratech (1968), odehrávající se jako všechny předcházející knihy v Kunovicích. Tento román se o deset let později stal námětem filmu O moravské zemi režiséra Antonína Kachlíka. Jilíkovu knižní tvorbu uzavřela v r. 1984 sbírka básní Roky vydaná vlastním nákladem. Dva roky před svou smrtí se autor ještě dočkal knižního podoby románu Komu se zelení (1992). Kromě toho publikoval množství statí a fejetonů s národopisnou tematikou, povídek a drobných literárních žánrů v regionálním tisku, zejména v Malovaném kraji, v jehož redakční radě dlouhá léta působil. Náměty pro všechny své prozaické povídkové a románové práce nacházel v rodné obci a většina hrdinů jeho příběhů jsou konkrétní osoby, ať děti či dospělí Kunovjané.
Jak vypadalo Slovácko zjara, si tentokrát můžete představit díky tvorbě autora, po němž je pojmenována Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana. Jeho díla byla sice na dobu svého vzniku žánrově velmi pestrá, ovšem humoru v autorově tvorbě najdeme jako šafránu. Ukázka, kterou jsme pro vás vybrali, je jednou z malebných, místy až poetických črt, představujících přírodu a život na Slovácku.
Vlastním jménem Bedřich Beneš se narodil v Tučapech v učitelské rodině a rozhodl se věnovat stejnému povolání jako rodiče. Do Uherského Hradiště se přistěhoval v roce 1918 a nastoupil jako odborný učitel na měšťanskou školu. Od roku 1926 pracoval i jako městský knihovník.
Řadu svých děl věnoval historii a vlastivědě Uherskohradišťska, dodnes oblíbené jsou Buchlovská knížka – pověsti z okolí hradu Buchlova, půvabný turistický průvodce Putovník po hradišťském Slovácku, Literární slovníček uherskohradišťského okresu nebo Vlastivědné čtení z pověstí hradišťského okresu.
Svůj život po všech stránkách věnoval knihám. Byl nadšeným bibliofilem, věnoval se knižní kultuře a grafice, sbíral ex-libris, redigoval časopis Bibliofil, připravoval četná bibliofilská vydání. Jako městský knihovník pracoval v letech 1926–1940 a 1945–1950. Z městské knihovny vytvořil kulturní centrum a přitahoval k literatuře zejména mládež.
„Poslůchajte horní, dolní, domácí aj přespolní, co Vám budu povídat v svatodušní pondělí. Máme krála chudobného, ale velmi poctivého!“
Zatím poslední literární vonička nám představí jednu z nejznámějších slováckých slavností – Jízdu králů. Jízda králů je zapsána jako nehmotné kulturní dědictví na seznamu UNESCO. Každý třetí rok ji pořádají v Hluku, co dva roky v Kunovicích a každý rok ve Vlčnově. Letos se jízda ve svých termínech nekoná ani v jedné dědině. Připomenout nám ji ale může vlčnovský rodák Jan Janča ve své povídce Dívčí půček.
Vlčnovský rodák Jan Janča (1866), byl moravský spisovatel, který se snažil hájit zájmy české menšiny ve Vídni, kde od roku 1896 vydával české noviny Slovan. Po zániku Slovana se stal redaktorem Vídeňského deníku. V průběhu první světové války vážně onemocněl a zanechal novinářské činnosti. V roce 1917 se vrátil na Moravu, kde se v Olomouci stal redaktorem Selských listů, později brněnského deníku Svoboda a dalšího brněnského deníku Ruch. Byl také funkcionářem Syndikátu čsl. novinářů a členem Klubu žurnalistů v Brně a Moravského kola spisovatelů. Zemřel v roce 1928.
Z jeho tvorby vybíráme: Z města a venkova (1899), Život a jiné vídeňské novelly (1910), Ottův průvodce po Vídni (1914) a další.
]]>Řada institucí na celém světě obdržela koncem července resp. počátkem srpna 2020 zprávu z Kongresové knihovny ve Washingtonu, že tzv. Světová digitální knihovna/World Digital Library (https://www.wdl.org/en/, dále jen WDL) končí.
WDL vznikla v r. 2009 jako společný projekt UNESCO a Kongresové knihovny ve Washingtonu. Mnozí jej viděli jako vklad USA přicházející společně se znovuobnovením plateb USA do rozpočtu UNESCO, které toužilo vidět WDL jako výkladní skříň světového dokumentárního dědictví. Tato skutečnost úzce souvisela s propagací programu UNESCO Paměť světa a umožňovala oběma aktérům se výrazně zviditelňovat už pouhým všeobjímajícím názvem digitální knihovny.
USA, tak jako tehdejší Československo, byly zakládacím státem UNESCO v r. 1945. Vzhledem k rozporům mezi americkou politikou a cíli UNESCO Spojené státy z UNESCO v r. 1984 odešly, aby se do něj znovu vrátily v r. 2003. Aktivní účast USA byla pro světovou organizaci velmi důležitá, neboť finanční příspěvek USA na činnost UNESCO činil zhruba 22 % jeho rozpočtu. WDL lze tedy chápat jako viditelný věcný příspěvek USA k činnosti UNESCO. Avšak po přijetí Palestiny do UNESCO v r. 2011 USA a Izrael zastavily platby svých příspěvků do UNESCO a k 31. 12. 2018 obě země z UNESCO vystoupily.
Tato nešťastná politická trajektorie ovlivnila i rozvoj WDL, která zpřístupňovala k momentu oznámení jejího uzavření 19 197 položek ze 193 zemí.
UNESCO nemělo kromě obecných deklarací nikdy sílu k rozvoji WDL reálně přispět, spíše se vezlo vždy na vlně, spíše chtěného, faktu, že ve WDL má výkladní skříň části světového kulturního dědictví. Na druhé straně WDL těžila propagačně jak ze spojení s UNESCO, tak i z toho, že byla provozována Kongresovou knihovnou USA. Toto spojení vytvářelo až nezdravou glorifikaci WDL především v médiích, zatím co reálně ve světě i u nás existovaly a existují bohatší a technologicky rozvinutější digitální knihovny. WDL se na první pohled tváří příjemně, nicméně obsahově je velmi heterogenní, takže uživatel netuší, co by od ní měl očekávat, neboť i dokumenty či sbírky zapsané UNESCO do světového registru programu Paměť světa jsou v knihovně WDL obsaženy jen tu a tam a náhodně.
Na seznamu přispěvatelů WDL najdeme i Národní knihovnu České republiky (dále NK ČR), ale když hledáme dokumenty, jimiž do WDL přispěla, nenajdeme je. Vysvětlení je jednoduché a zároveň objasňuje i zánik WDL.
V době zahájení provozu WDL disponovala NK ČR digitálními knihovnami Manuscriptorium a Kramerius. Manuscriptorium v té době již zpřístupňovalo několik desítek tisíc dokumentů z desítek institucí doma i v dalších evropských státech a bylo zapojeno mj. jak do TEL (dnes již zaniklá The European Library, společný portál evropských národních knihoven) tak i do vznikající Europeany. Komunikace s TEL a Europeanou probíhala automatizovaně na základě protokolu OAI-PMH a Europeana využívala tento protokol jen pro centralizovanou prezentaci metadat, tj. oba projekty byly pouhými portály a uživatel, pokud chtěl studovat data (většinou digitální obrazy) se musel stejně přepnout do přispívajících digitálních knihoven. Manuscriptorium v té době však již bylo schopno (cca od r. 2008) používat tento protokol pro získávání map/struktur digitálních dokumentů a tyto dokumenty zpřístupňovat v reálném čase homogenně ve svém vlastním prostředí, jako by byly všechny na jednom místě, i když uvnitř byly volány z různých vzdálených digitálních knihoven..
Když WDL požadovala od nás příspěvek v podobě několika líbivých dokumentů, zjistili jsme – k našemu velkému překvapení –, že ji nemůžeme odkázat na rozhraní Manuscriptoria, ale že musíme dokumenty poslat, tj. „hlavoručně“ připravit, a to s tím, že WDL tyto dokumenty pro své potřeby zpracuje a centrálně zpřístupní. Pochopili jsme, že tímto způsobem nemůže WDL rozumně růst a plnit deklarované cíle, neboť takový přístup je dlouhodobě kapacitně, tj. finančně, neudržitelný, což v podstatě konstatuje právě obdržené sdělení Kongresové knihovny o uzavření WDL.
V té době došlo i k několika setkáním mezi představiteli WDL a Europeanou, zejména na půdě CENL (Konference ředitelů evropských národních knihoven), kde de facto Europeana na základě TEL vznikla. I z těchto jednání bylo zřejmé, že obě iniciativy jsou nesrovnatelné a že proti Europeana je WDL bohužel jen mediálně nafouknutou bublinou.
Z praxe je známo, že řada přispěvatelů do WDL si stěžovala, že jejich příspěvky nejsou publikovány včas nebo nejsou publikovány vůbec (náš případ). Sama tehdejší náměstkyně ředitele Kongresové knihovny Deanna B. Marcum na kongresu IFLA v Göteborgu v r. 2010 cítila potřebu se vůči WDL vymezit a prohlásit a zároveň varovat, že WDL jsou pouze webové stránky, nikoli skutečná digitální knihovna. Toto prohlášení ostře kontrastovalo s mediálním a politickým využíváním a zneužíváním WDL zejména v UNESCO, ale i v mnoha zemích, naši nevyjímaje. Zároveň to zřejmě svědčí i o skutečnosti, že WDL vznikla v Kongresové knihovně na politickou objednávku mimo hlavní směry rozvoje služeb této instituce.
WDL je dobrým případem toho, jak funguje reklama: stačí velká jména resp. instituce, aby se vytvořil dojem světovosti a následováníhodného příkladu. V knihovnickém světě stačí prohlášení některého z velkých hráčů v Severní Americe, Evropě, příp. Austrálii, a nemusí to být Kongresová knihovna, může to být Britská knihovna nebo Národní knihovna Francie, aby na sebe strhli někdy i nezaslouženě pozornost veřejnosti, neboť pak často dochází k setření hranice mezi záměrem a realizací – včetně její kvality.
Z pohledu přispívání do WDL šlo tedy o v podstatě ruční sběr dat, která musí být zpracována a opracována jednotlivě, což vzhledem k aspiraci na deklarované světové pokrytí je neudržitelné a logicky to vedlo k rozumnému manažerskému rozhodnutí Kongresové knihovny dále WDL nepodporovat.
WDL se těšila zcela neoprávněně velké pozornosti médií, byla by ale škoda, kdyby nashromážděná data zmizela. Proto se rozhodla Kongresová knihovna migrovat tato data na své webové stránky jako jednu ze zpřístupňovaných digitálních sbírek s tím, že web WDL přestane fungovat na konci r. 2021. Instituce, které mají ve WDL své dokumenty, mají možnost je z WDL před migrací stáhnout.
Pozitivním zjištěním je, že dokumenty ve WDL byly mezitím vybaveny manifesty IIIF, a to dokonce přesně dle příslušného standardu (což dnes ještě není obvyklé), takže uživatelé s těmito manifesty a jejich prostřednictvím i s digitálními dokumenty mohou pracovat ve svém prostředí, resp. je mohou využít další portály nebo digitální knihovny, pokud jsou na straně příjmu dat s technologií IIIF kompatibilní.
Jednou z aplikací schopnou uchopit IIIF jednotlivým uživatelem je také naše čtečka Charlene (aplikace vyvinutá s podporou udělenou Národní knihovně ČR jako výzkumné organizaci Ministerstvem kultury ČR – oblast 4, Digitální kodikologie a knihověda; http://www.manuscriptorium.com/cs/charlene). Dokumenty z WDL v ní fungují perfektně a uživatel si je může prozatím přidávat do své vlastní sbírky dokumentů. Vzhledem k plánované migraci WDL však lze očekávat, že se manifesty jednotlivých dokumentů změní.
Závěrem lze říci, že WDL byla jednou ze snah soustředit prezentaci části světového kulturního dědictví na jedno místo. Ideově pak WDL byla de facto pokračovatelkou snah a iniciativ několika národních knihoven světa (zpočátku jen zemí G7) za vytvoření Univerzální knihovny: Bibliotheca Universalis (https://wikisofia.cz/wiki/Bibliotheca_Universalis) založená r. 1995 (r. 1997 se do ní zapojila i NK ČR) hledala cesty propojení již existujících digitalizačních programů.
Vzhledem ke způsobu spolupráce s možnými přispěvateli bylo toto pojetí od počátku odsouzeno k zániku. Jestliže je představitelné a nezbytné soustředit metadata z různých zdrojů v jedné databázi, učinit toto fyzicky i s daty je nesmírně náročné, pokud nekontrolujeme proces jejich výroby, jak to dělá Google ve své digitální knihovně Google Books (což je opravdu skutečná světová a ve světě největší digitální knihovna, ale jen pro určitou vymezenou oblast, v tomto případě tištěných knih; a v Evropě se to týká jen těch, které jsou volnými díly).
Technický rozvoj a standardizace v oblasti dynamického sdílení digitálních obrazů z heterogenních prostředí jde dál. Technologie IIIF dnes ledacos v tomto ohledu usnadňuje, resp. spíš v budoucnu usnadní. Uvést lze například prezentaci dat Manuscriptoria v Europeaně, ingest dat Finské národní knihovny v Manuscriptoriu nebo prezentaci dat partnerských knihoven francouzského projektu Biblissima (https://iiif.biblissima.fr/collections/). V tomto ohledu se ukazuje, že perspektivu mají spíše oborově zaměřené inciativy, nikoli iniciativy všeobjímající.
Medializace WDL ukazuje, jak se liší obecné, někdy upřímné, někdy falešné, jindy vypočítavé nadšení části veřejnosti a zájmových skupin od skutečných informačních potřeb odborné veřejnosti, tj. jednotlivých badatelů nebo vážných zájemců o zpřístupnění dat. S tímto fenoménem se musí ostatně vypořádat i Europeana, kterou ohrožuje její oborově nevyhraněný profil; to ji může za určitých okolností přiblížit ke konfrontaci s Google a nebezpečně ohrozit, pokud nedojde ke vzájemně výhodné spolupráci.
WDL v neposlední řadě doplatila i na to, že se UNESCO nedokázalo udržet vně politických tlaků a některými svými nešťastnými počiny dokonce samo politiku neuměle dělalo. Výsledkem je odchod USA a Izraele z UNESCO, rozhádanost některých členských zemí ohledně programu Paměť světa a de facto jeho pozastavení, v konečném důsledku pak pokles autority UNESCO ve světě.
Ať WDL hodnotíme z odborného hlediska jakkoli, zpřístupněná data představují práci řady lidí a mají svou hodnotu, takže zprávu o jejich migraci je třeba brát jako pozitivní signál o snaze zajistit dlouhodobější dostupnost těchto dat i v budoucnosti.
]]>Panelová diskuze, která zahájila konferenci Kniha ve 21. století, byla rozhodně inspirativní a mimo jiné ukázala třeba to, že veřejná správa při přípravě strategických dokumentů, které se knihoven dotýkají přímo, ale i nepřímo, rozhodně stojí, obtížněji však hledá partnery pro jednání. Hovořilo se také o roli knihoven jako nezávislého a nestranného zdroje informací v digitální době nebo jejich důležitém přínosu pro celoživotní vzdělávání.
2. V čem vidíte největší přínos tohoto „bloku expertů“?
Kromě inspirace, kterou panelová diskuze přinesla posluchačům, osobně vidím jako přínos i to, že se panelisté inspirovali a poznali mezi sebou navzájem. Mohla tak vzniknout zajímavá nová propojení a akademici i knihovníci mohou získat větší vliv na implementaci strategie Digitální Česko, na rozvoj průmyslu 4.0. nebo třeba na definování a hlavně rozvíjení digitální gramotnosti. Osobní setkávání, nové vazby a otevřené diskuze jsou vždy velkým přínosem každé odborné akce a panelová diskuze podnítila řadu otázek, které poté doznívaly ještě v dalších dnech konference K21 a v dalších příspěvcích.
3. Co si představujete pod pojmem Knihovna 4.0?
Knihovna 4.0 odkazuje ke čtvrté průmyslové revoluci, digitalizaci a rozvoji umělé inteligence. Znovu se proměňuje role i podoba knihoven, nicméně jejich podstata, jako důležitého zdroje informací, zůstává zachována. Vývoj, který může vzbuzovat obavy, je plný příležitostí hledat nové cesty, způsoby a možnosti. Snad se změní architektura prostoru knihoven nebo služby, které nabízí, ale knihovna jako instituce má ve společnosti své pevné místo. Mění se nástroje, ale vize zůstává. A je na nás, abychom ji naplnili smysluplným obsahem a adekvátně přizpůsobili potřebám čtenářů a nárokům doby.
4. Jak se podle Vás v budoucnosti změní knihovnické prostředí?
V bloku věnovaném architektuře knihoven jsme viděli řadu příkladů ze zahraničí, bloky věnované digitalizaci a vzdělávání zase naznačovaly možné proměny služeb a funkcí knihovny. Například institucionalizace knihoven jako center celoživotního vzdělávání bude mít určitě vliv na jejich prostorovou i obsahovou podobu.
5. Publikujete knihy, které nesouvisí s naším oborem, jako například Pravidla pozitivního sobectví, Pořádek v hlavě apod.). Co mohou tyto knihy přinést konkrétně knihovníkům?
Ke knihám, které vznikají vedle mé odborné práce a odborných textů, mě dovedly mimo jiné i dlouholeté zkušenosti s výukou na vysokých školách. Vysvětlit složitou problematiku jednoduše, srozumitelně a přístupně není vůbec snadné. V práci i v knihách se o to stále pokouším. Stejně důležité jako je nutnost konkrétní záležitosti velmi dobře a do hloubky porozumět, je se pak vynořit na povrch a o poznatky se podělit s lidmi, kteří na takové zkoumání nemají třeba čas, zázemí nebo chuť. Mé knihy jsou určené především těm, kteří odborné texty běžně nečtou. Takovou roli zprostředkovatele nebo překladatele informací právě knihovníci zastávají velmi často a mohou tak čtenáře navést na cestu za dalším poznáním. Například Kreativní diář je kniha o time managementu, Pravidla pozitivního sobectví staví na pozitivní psychologii a Pořádek nejen v hlavě je prodchnutý minimalismem, ekologií a zodpovědnou péčí o sebe i okolí.
6. Zabýváte se i jógou, jak jste se k ní dostala a co Vám do života přinesla?
Jógu už nepovažuji jen za svého koníčka, je to prostě životní styl. Na vysoké škole jsem hledala ten nejsnazší způsob, jak se vyhnout povinnému tělocviku, a byla z toho láska, která trvá dodnes. Udržuji se díky ní v dobré kondici po všech stránkách, chápu ji v mnohem širších souvislostech než jen jako zdravotní cvičení. Pomáhá mi třeba překlenout náročnější období a zvládnout stres, nebo mít srovnané hodnoty, ale přitom si zachovat otevřenou mysl. Asi nevyhnutelně se tak k ostatním knihám přidal také Jógový zápisník a nejnověji Krásná tvář. Kniha, na které aktuálně pracuji, propojuje tento jógový přístup k životu, ekologické myšlení a minimalismus s informační a digitální gramotností.
Děkuji za rozhovor.
Renáta Salátová
]]>V únoru 2020 v podstatě nečekaně zemřela PhDr. Lidmila Vášová (31. 12. 1939 - 18. 2. 2020). Byla spjata téměř celý profesní život s katedrou, která měla vztah ke knihovnictví a informačním studiím. Osobně pamatuji spojení s dvěma názvy pracovišť, kde jsem Lidmilu Vášovou mohl často potkávat. Byla to nejdříve Katedra vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a to v době mého studia na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy byla Lidmila Vášová nejen mojí oblíbenou pedagožkou v předmětech, které vyučovala, ale i mojí vedoucí diplomové práce. Od roku 1994 jsem se pak stal jejím kolegou na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚISK FF UK). Měl jsem to potěšení i čest patřit do bližšího okruhu jejích spolupracovníků, a toho si velice vážím a děkuji jí za to.
Doktorka Vášová vyučovala předměty, které se dotýkaly zejména práce se čtenářem a uživatelem, a to z pohledu pedagogických a psychologických oborů. S Lidmilou Vášovou a dalšími kolegyněmi jsem se mohl účastnit mnoha výjezdů na exkurze do knihoven a informačních institucí, a to po celé České republice, ale i na Slovensku. Mohl jsem s ní a dalšími rozjíždět úvodní kurzy pro zahajující studenty na sportovní základně Univerzity Karlovy na Albeři (od roku 1996), v magickém to místě nedaleko Nové Bystřice a blízko rakouských hranic, také blízko pověstného hradu Landštejna a úžasného města Slavonic. Lidmila Vášová měla mj. celoživotní vztah ke sportu a lidem kolem sportu. Zejména měla ráda sporty a aktivity, které tmelí partu a jsou spojeny s pobytem v přírodě (sjíždění řek, lyže, táboření, turistika). Byla velmi oblíbenou kolegyní a pedagožkou, odvedla stovky kvalifikačních prací a byla v kontaktu s mnoha kolegyněmi a kolegy v oboru, v knihovnách a informačních institucích, starala se obětavě organizačně o praxe studentů. Je moc dobře a potěšující, že na ní vzpomínají kolegyně a kolegové v dobrém a že si váží její práce, kterou odvedla.
Je vynikající, že Knihovnický institut Národní knihovny České republiky vede ve Slovníku českých knihovníků její profil, který si dovolím v následujících řádcích přejmout, neboť je zřejmě přesný a ověřený v kontextu mých znalostí o životě doktorky Lidmily Vášové.
"Byla absolventkou Gymnázia Jana Nerudy v Praze. V letech 1957 - 1962 studovala obor knihovnictví – čeština na FF UK v Praze, který zakončila diplomovou prací Čtenářské výzkumy N. A. Rubakina a jejich ohlas u nás. Rigorózní zkoušku složila v roce 1967. Od září 1962 působila dva roky jako metodička v Městské lidové knihovně v Praze, Obvodní knihovně v Praze 6. V listopadu 1964 byla přijata na Univerzitu Karlovu v Praze. Nejdříve působila ve funkci asistentky na Katedře knihovnictví v rámci bývalého Institutu osvěty a novinářství (ION) UK, od října 1966 pak ve funkci odborné asistentky na stejné katedře v rámci tehdy nově vzniklé Fakulty osvěty a novinářství (FON). Od října 1972 pokračovala ve stejné funkci na Filozofické fakultě UK, kam byla katedra přesunuta. Na plný úvazek pracovala na ÚISK FF UK až do konce roku 2007. Od roku 2008 na témž ústavu působila formou dohody až do roku 2012. V průběhu působení na ÚISK FF UK vedla přednášky a semináře v oblasti pedagogicko-psychologických disciplín, aplikovaných v oboru knihovní a informační vědy. Soustředila se zejména na pedagogické a psychologické otázky čtení, čtenáře a čtenářství a také biblioterapii. V letech 1971 - 1975 se podílela na řešení části vědeckovýzkumného úkolu Výchova informačních pracovníků z hlediska potřeb výstavby integrované soustavy v ČSSR. V letech 1973 - 1990 zajišťovala výuku předmětu studijního oboru knihovnictví a vědecké informace Čtenáři a uživatelé informací. V roce 1974 ve spolupráci s tehdejší Katedrou knihovědy a vědeckých informací FF Univerzity Komenského v Bratislavě připravila nový předmět Bibliopedagogika, který začala přednášet od školního roku 1975/1976. Zavedla tak u nás bibliopedagogiku jako samostatnou vědní disciplínu a vysokoškolský předmět. Novou koncepci vyučovaného předmětu promítla také do řešení výzkumné úlohy Vědní základ studijního oboru Vědecké informace a knihovnictví. V letech 1976 - 1992 vedla specializovaný seminář pro knihovnické zaměření studijního oboru knihovnictví a vědecké informace Metodika práce s dětmi a mládeží v knihovnách. V roce 1984 koncipovala předmět Metodika práce s dětmi a mládeží pro program specializačního pomaturitního studia absolventů středních knihovnických škol. V roce 2000 zpracovala 40 odborných hesel pro novou online Českou terminologickou databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV). V rámci nově akreditovaného oboru informačních studií a knihovnictví zavedla nový seminář Úvod do rétoriky. Od svého nástupu na UK také řídila provozní praxe posluchačů ÚISK FF UK a vedla odborné exkurze. Od roku 1969 měla na starosti také organizační zabezpečení studia při zaměstnání (dnes kombinovaného studia). V rámci ÚISK FF UK vedla několik kursů celoživotního vzdělávání. Mimo vysokou školu přednášela od roku 1966 odborná témata z oblasti pedagogicko-psychologických aspektů v knihovnictví včetně knihovnické práce s handicapovanými občany. Výraznou částí její publikační činnosti je kolekce učebnic a učebních textů pro vysoké i střední odborné školy a jiných studijních a metodických materiálů. V roce 1970 publikovala k předmětu Práce se čtenářem první rozsáhlejší vysokoškolské skriptum Teorie výchovy čtenáře. K předmětu Čtenáři a uživatelé informací publikovala ve dvou vydáních rozsáhlé stejnojmenné vysokoškolské skriptum."
Uzavřela se životní a profesní dráha jednoho dobrého a laskavého člověka, ve vztahu pak k jejím osobním životním událostem i člověka, který si nikdy nestěžoval. Uměla se v životě zatnout a bojovat, nenaříkat. Obdivoval jsem ji nejen jako milou a váženou pedagožku, ale rovněž pro její lidskost a přátelskost, a to v podstatě od prvního setkání s ní, tedy je to již 35 let. Inspirovala řadu generací studentek a studentů, kteří ji měli rádi a kteří na ni budou vždy rádi a s úsměvem vzpomínat.
]]>V souvislosti s rychlým rozvojem internetu, elektronických publikací i sociálních médií v posledních desetiletích by se mohlo zdát, že nový digitální svět již zcela pohltil svět tradičních tištěných médií. Není tomu však zcela tak. „Nejnovější data z výzkumu MEDIA PROJEKT za 2. a 3. čtvrtletí 2019 ukázala, že tiskové tituly oslovují většinu populace v ČR. Tiskové tituly čte téměř 9 z 10 obyvatel ČR mezi 12 – 79 lety. Celkový zásah tisku je více než 86 % populace.“1 Výzkum čtenosti tisku MEDIA PROJEKT je na českém tiskovém trhu dlouhodobě zavedeným „one currency výzkumem“ zjišťujícím sledovanost tiskových titulů v populaci ve věku 12 – 79 let. Výzkum realizují od roku 2013 společnosti společnosti STEMMARK a MEDIAN, jeho zadavateli jsou Unie vydavatelů a Asociace mediálních agentur (ASMEA). Od roku 2018 probíhá nová fáze realizace, hlavním rozdílem je postupný přechod na dotazování prostřednictvím metody CAWI. Data jsou prezentována účastníkům projektu 2x ročně a to v únoru a v srpnu.
Tisk tvoří velkou a historicky nejvýznamnější část mediálního archivu databáze Anopress2 přístupné čtenářům v českých knihovnách. Zdroje tištěných médií jsou do databáze Anopress zpracovávány, a tedy kontinuálně sledovány více jak 25 let. Zpráva, která byla dříve novinkou, může být dnes historicky cennou informací. A protože je třeba držet krok s dobou, s postupem času byly do databáze Anopress zařazovány další oblasti mediálních zdrojů. Doslovné přepisy televizních a rozhlasových zpravodajských nebo publicistických pořadů jsou v archivu dostupné zpětně až od roku 1998. V roce 2000 začal být uchováván obsah internetového zpravodajství a nejnověji od roku 2019 pokrývá databáze Anopress i příspěvky ze sociálních médií, konkrétně Facebook, Twitter, YouTube a Instragram. Na jedné platformě se tak potkávají informace z minulého století (tisíciletí) s pár minut starými informacemi z internetových serverů či sociálních sítí. Co se počtu zpráv, které denně přibývají do databáze, týče, tak sociální média vzhledem ke své povaze umožňující rychlé vytváření a sdílení obsahu dnes tvoří nejvýznamnější procento celkového přírůstku (viz Graf 1).
Graf 1 Počet článků dle mediatypu v databázi Anopress v roce 2019 (tradiční média)
Graf 2 Počet článků dle mediatypu v databázi Anopress v roce 2019 (tradiční vs. sociální média)
Uživatelé aplikace Anopress se k novým mediálním příspěvkům mohou dostat velmi rychle a ani nemusí vědět, v rámci jakého informačního kanálu hledat. Někdy je potřeba čerstvých novinkových zpráv, jindy jsou naopak hledány takové informace, na které už v oddělení periodik knihoven sedá prach. Z archivu Anopress lze získat historické články stejně rychle jako pět minut staré příspěvky z Twitteru.
Jako příklad možno použít jakékoliv letité téma. My zde představujeme jedno z oblíbených a diskutovaných pražských témat, konkrétně stavbu čtvrté linky metra D. Na grafu je možné sledovat mediální publicitu v posledních dvaceti letech v tradičních médiích (viz Graf 3) a také to, jak téma rezonovalo skrze nově monitorovaná média v loňském roce (viz Graf 3).
Graf 3 Mediální publicity tématu Metro D v tradičních médiích za posledních 20 let
Graf 4 Mediální publicita tématu Metro v databázi Anopress v roce 2019
Ačkoliv uživatel ví, co přesně hledá, může být mnohdy překvapen velkým množstvím získaných dat. Proto je dobré vyzkoušet, co všechno vyhledávač aplikace Anopress umí – od jednoduchého filtrování podle konkrétního data vydání, přes filtraci mediatypů nebo jednotlivých médií až po televizní nebo rozhlasové relace. Nad vyhledanými výsledky lze zadání zpřesňovat pomocí dalších klíčových slov, autorů, případně se pokusit získaná data jen přeřadit podle různých kritérií. Chytré náhledy originální podoby článků pomohou rychle se zorientovat ve větším množství dat. Jednoduše lze spustit také grafické zobrazení výsledků, které data automaticky zachytí v čase a s rozdělením podle jednotlivých mediatypů. Interaktivní grafy pomáhají další rychlé filtraci. Možnost doplňovat vyhledané zprávy přímo v aplikaci Anopress různými štítky či hodnotícími ikonkami dodává práci s daty další možný rozměr subjektivního třídění.
Je třeba mít na paměti, že vyhledávat informace v databázi Anopress nelze způsobem obvyklým pro internetové vyhledávače. Při hledání v rámci aplikace Anopress je třeba dodržovat správný diakritický zápis slov. Aby bylo dosaženo přesného výsledku zpráv, musí být, pracujeme-li s více slovy pro jeden text a nejedná-li se o frázi, vždy využito logických operátorů.
Databáze Anopress je určena jednak pracovníkům PR a marketingových oddělení různých firem, institucí, vysokých škol a knihoven, ale velmi dobře poslouží i uživatelům knihoven k dohledání informace z médií. Aplikace Anopress již pomohla k sepsání mnoha studentských diplomových prací a desítek, možná i stovek seminárních prací a rozličných studií. O tom svědčí i stále rostoucí počet položených dotazů v knihovnách zapojených do projektu VISK (viz Graf 5)
Graf 5 Počty položených dotazů do databáze Anopress v knihovnách zapojených do projektu VISK
Za zmínku stojí například i publikační řady Nadačního fondu proti korupci, které dlouhodobě mapují činnost různých politiků a politických organizací a z veřejně dostupných zdrojů vytváří zajímavé materiály, z nichž je patrné, že jedna zpráva nebo jediný článek nemusí přinést nic zajímavého, ale dlouhodobé sledování kauz, jejich kontextu a mnohdy i zdánlivě nesouvisejících informací může přinést jiný pohled na události či osoby.
1 Výsledky MEDIA PROJEKTU za 2. a 3. čtvrtletí 2019 [online]. Tisková zpráva Unie vydavatelů, 7. 11. 2019 [cit. 30. 1. 2020]. Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/cs/home/novinky/3718-vysledky_media_projektu_za_2_a_3_ctvrtleti_2019
2 Databáze Anopress patří od začátku roku 2020 do produktového portfolia společnosti NEWTON Media, a.s.
]]>Po prednáške na 20. konferencii Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2019 v Prahe (2019) o praktických príkladoch využívania digitálnych technológií pre rozvíjanie kreativity som dostala spätnú väzbu:
Vôbec som nevedela, že žijem v I 4.0, musím sa na to pripraviť?
Nikdy som nevidel tlačiť 3D tlačiareň a nemal som možnosť chytiť do ruky veci vyrobené digitálnymi technológiami výroby.
Je vôbec potrebný a vhodný takýto „LAB“ do knižnice?
Nie len staršia generácia sa borí s otázkou, ako sa orientovať v súčasnom svete technológií, prebytku informácií v novej digitálnej dimenzii. Vystačíme si s rovnakým prístupom myslenia a s dôverou v to, že sa nemusíme pripraviť na rýchlo prebiehajúce zmeny? Ako môžu knižnice pomôcť rodičom (ktorí už ukončili formálne vzdelávanie), aby uspeli v digitálnej transformácii a následne pomohli svojim deťom, ktoré vyrastajú v úplne odlišnom prostredí než vyrastali oni? Alebo sa uspokojíme s konštatovaním, že miera adaptability na nové podmienky rýchle meniaceho sa sveta sa prirodzene vekom spomaľuje?
Na našich prednáškach a workshopoch sa pýtame detí, študentov a aj dospelých, ako si predstavujú svoje uplatnenie v pracovnom procese o 5–10 rokov. Čo vedia o súčasnej Štvrtej priemyselnej revolúcii? Uvedomujú si jej vplyv na možnosti uplatnenia sa po skončení školy? Väčšinou dostaneme odpoveď, že nie.
Pre priblíženie porovnávame prvú priemyselnú revolúciu s tou súčasnou, štvrtou. Prvá priemyselná revolúcia v 19. storočí znamenala náhradu časti ľudskej práce strojmi. Súčasná revolúcia sa skrátene nazýva Priemysel 4.0 (Industry 4.0, I 4.0) a nadväzuje na digitálnu revolúciu. Prináša nové spôsoby využívania technológií, napríklad digitálnych technológií výroby (3D tlač), nanotechnológií, umelej inteligencie, internetu vecí... Koncept Industry 4.0 vychádza z dokumentu, ktorý bol predstavený na veľtrhu v Hannoveri v roku 2013. Základná vízia tzv. štvrtej priemyselnej revolúcie sa objavila už v roku 2011.
V médiách sa objavujú rôzne dohady o tom, aké percento súčasných pracovných miest by mohlo zaniknúť alebo sa radikálne zmeniť kvôli novým technológiám v najbližších desiatich až dvadsiatich rokoch, ale aj o tom, aké percento nášho obyvateľstva má dostatočné digitálne kompetencie pre nastávajúce obdobie. Ľudia na Slovensku len veľmi málo tušia, ako sa aktuálne mení demografia trhu práce, pribúdajú zamestnania, ktoré si vyžadujú síce menej fyzickej práce, ale o to viac digitálnych či kognitívnych zručností. Stretávame sa aj s prístupom, že „veď sa nič nedeje“ a na Priemysel 4.0 nie je potrebné sa špeciálne pripraviť. Na to nám dáva odpoveď aj vyjadrenie Pavla Šajgalíka, predsedu Slovenskej akadémie vied:
„Rozvoj v oblasti informačných technológií v súčasnosti je bezpochyby revolúciou minimálne obdobného rozsahu, ak nie väčšou ako prvá priemyselná revolúcia. „Umelá inteligencia“, ak chceme použiť tento pojem, je už tu. Nemá zmysel rozbíjať stroje, navyše je to v tomto prípade (a to je zásadný rozdiel medzi vtedajšou a súčasnou technologickou revolúciou) nemožné.“
Centrum vedecko-technických informácií SR má dlhoročné skúsenosti ako špecializovaná vedecká knižnica. Už to nie je len klasická technická knižnica so zväzkami publikácií, ale moderná, digitálna, v ktorej sa informácie zdieľajú na diaľku. Má tiež silné skúsenosti s neformálnym IT vzdelávaním v rámci viacerých národných a nadnárodných projektov ktoré realizovala. Zároveň sa využívajú aj poznatky z iných knižníc vo svete, ktorých priamou súčasťou sú digitálne Laby.
Preto, práve knižnice ktoré integrujú do svojho programu aj IT Lab môžu slúžiť ako efektívny priestor pre inšpirovanie ľudí k získaniu potrebných digitálnych zručností a k pochopeniu architektúry, ktorá sa uplatňuje pri prepájaní súvislostí medzi informáciami v období Industry 4.0 (ďalej I 4.0).
Pri osobných stretnutiach s riaditeľmi škôl v rámci projektov sa pýtame, prečo sa veľké množstvo škôl nezapojilo napr. do využívania bezplatných inovatívnych metodík v rámci projektu IT Akadémia1 Reagujú rôzne, ale častými odpoveďami je:
„Nemám informatika – kto by to učil... (*pozn. aj keď metodiky nevyžadujú učiteľa informatika)
„Mám starší pedagogický kolektív. Aj po prehliadnutí si metodík nemajú záujem o takéto učenie. Sú preťažení a už nič naviac nechcú.
Metodiky pozostávajú z metodických pokynov pre učiteľa, výučbových materiálov, podporných a doplňujúcich materiálov pre predmety matematika, chémia, biológia, geografia, fyzika, informatika na ZŠ a SŠ a informatika pre 3.–4. triedu ZŠ. Lektor/učiteľ dostáva kompletný popis, ako zrealizovať vyučovaciu hodinu, aj pre učebnú látku napríklad z informatiky s ktorou sa doteraz nestretol (napr. microbit).
Okrem organizačných pokynov, popisu priebehu vyučovacej hodiny/workshopu, metodiky poskytujú podporné elektronické materiály (súbory), diagnostické nástroje, testy a pod.
Potešil nás záujem slovenských knihovníkov o workshop Nové technológie a financovanie projektov v knižniciach (18. 10. 2019), ktorý zorganizovala Krajská knižnica Ľudovíta Štúra vo Zvolene. Knihovníci si počas prvej časti 3hodinového workshopu prakticky vyskúšali 3D modelovanie, videli tlačiť 3D tlačiareň, diskutovali aj o najčastejších chybách, prečo by sa nemusela podariť 3D tlač. V druhej časti si vyskúšali programovanie s microbitom na 15 Micro:bit-och, ktoré so sebou nosíme. Na programovanie mikropočítačovej dosky Micro:bit sme použili bezplatné online grafické prostredie MakeCode, v ktorom vytvárali pomocou spájania blokov funkčné programy. Prostredie MakeCode na programovanie pomocou grafických blokov je vhodné najmä pre začiatočníkov – aby sa nebáli programovania. Výhodou tohto prostredia je nízka technická náročnosť prípravy, nakoľko prostredie je online a nie je potrebná žiadna inštalácia. Po vytvorení programu v prostredí si každý knihovník stiahol svoj vlastný program ako obyčajný súbor na dosku veľkosti ako polovica kreditnej karty. Každému sme ukázali, ako súbor stiahnuť v rozličných internetových prehliadačoch. Micro:bit sme mali pripojený k počítaču pomocou kábla USB a na počítači sa zobrazilo ako klasické USB úložisko, na ktoré stiahnutý súbor s programom stačilo skopírovať. Program sa následne automaticky spustil na ich Micro:bit-e.
To čo nás potešilo najviac, boli telefonáty knihovníkov o rady, aké zariadenia si majú napísať do žiadosti do rôznych grantov na vybavenie LABu v ich knižnici.
Foto 1- Workshop Nové technológie a financovanie projektov v knižniciach (18. 10. 2019), ktorý zorganizovala Krajská knižnica Ľudovíta Štúra vo Zvolene
Keď deti prídu do prvej triedy, sú zvedavé a hravé. Niektorí piataci v bežnej škole už často pôsobia znudene, niektorých deviatakov už takmer nič nezaujíma, ak im nedáme správne a zaujímavé podnety. Čítanie v období puberty prestáva byť „cool“. Ale je potrebné, aby deti a mladí nestratili zvedavosť, neprestali sa pýtať „prečo?“ a namiesto strácania sa v nezáujme rozvíjali svoju kreativitu a kritické myslenie. A knižnice v LABoch im opäť môžu poskytnúť niečo „cool“, čo doma nemajú, čo ich často nemôžu naučiť ich rodičia.
Musíme rešpektovať aj vlastnosti súčasnej mladej miléniovej generácie, ktorá je často označovaná ako generácia x, y, z, alebo nazývaná generáciou snehových vločiek. Niekedy sú označovaní aj ako „digitálni domorodci“ – toto ich pomenovanie vyjadruje, že sa vedia naučiť oveľa rýchlejšie akékoľvek technologické a digitálne aspekty našej doby, ale sú aj menej trpezliví a vraj vďaka tomu často nachádzajú kreatívnejšie spôsoby riešenia problémov. To im umožňuje rýchlejšie sa prispôsobiť prebiehajúcim zmenám. Ako im ponúknuť niečo, čo ich zaujme – chytí za srdce... nenápadne, hravým a tvorivým spôsobom ich privedie k digitálnym technológiám?
Našim vzorom toho, čo je to, čo študenta chytí za srdce, je skúsenosť z MIT (Massachusetts Institute of Technology) v Bostone, kde sa katedra technológií a katedra sociológie rozhodli naučiť študentov používať digitálne technológie výroby, ale zároveň sa rozhodli nepovedať im, čo s nimi majú vyrobiť. Prihlásilo sa veľa študentov a na otázku: „Prečo ste sa prihlásili?“ bola odpoveď: „Celý život som chcel robiť to, čo chcem ja. A teraz môžem.“ A našou snahou na workshopoch je ukázať deťom už od prvého stupňa základných škôl, mladej generácií až po najstarších, digitálne technológie výroby, ktorými si môžu zhmotňovať svoje sny, predstavy, projekty. Vychádzame zo skúseností amerických kolegov, ktorí nám aj prakticky ukázali zapojenie detí a mládeže do tohto procesu pri návšteve Bostonu v roku 2015.
Argumentom pre rozšírenie stávajúcich knižníc o funkcie IT LABov je aj fakt, že v nich ide o záujmovú činnosť, ktorá má skôr krúžkovú povahu a určite by mala byť dostupná pre každého potenciálneho záujemcu, napríklad aj pre sociálne znevýhodnených. Tak ako si nie každý žiak môže kúpiť drahú knihu, ani každý rodič, ktorého dieťa má veľký záujem o robotiku, mu nemôže kúpiť robotické stavebnice LEGO, a je len veľmi malo osvietených učiteľov, ktorí ich aspoň cez prázdniny poskytnú žiakom, aby mali možnosť sa rozvíjať. Súčasne technologické vybavenie pre IT LABy sa neustále vyvíja a nie všetky školy dokážu držať krok s vývojom, kým knižnice sú verejné a vybavenie a pomôcky na bádateľskú či konštruktérsku prácu sa môžu skôr dostať k skutočným záujemcom. Tak môžu mladí návštevníci mať možnosť držať krok s vývojom. Priestor LABu v knižnici môžu využívať aj celé rodiny, ale na vyučovaní sa obvykle nemôže zúčastniť člen rodiny so žiakom. Príkladom môže byť aj využitie 3D tlačiarne v knižnici vo Vranove nad Topoľov, kde otec a syn vymodelovali a vytlačili urologickú pomôcku na 3D tlačiarni v knižnici a následne si ju dali patentovať na Patentovom úrade. Záujem o 3D tlač a digitálny vyšívací stroj má nie len mladá generácia, ale aj seniori. 3D tlačiareň vo Vranovskej knižnici prilákala za necelý rok viac ako 150 nových návštevníkov.
A ešte jeden dôvod, prečo s IT LABom do knižníc – IT technológii v knižniciach sa netreba báť! Knižnice predstavujú neformálne vzdelávacie prostredie, v ktorom neplatí hierarchia učiteľ – žiak.
Foto 2 - Prvé workshopy na prácu s Micro:bit-om, deti a dospelí spolu (2018)
Často pri rozhovoroch s knihovníkmi počujeme sťažnosť na nedostatok finančných prostriedkov pre dovybavenie knižníc. Jedným z charakteristických rysov I 4.0 je zdieľanie. Zdieľať sa môžu nielen informácie, ale aj zariadenia!
Ak majú knižnice spoločného zriaďovateľa, potrebné vybavenie si po 3–4 mesiacoch môžu medzi sebou vymieňať a tým zabezpečiť pestrosť ponúkaných workshopov v knižniciach nie len pre základné a stredné školy, ale aj pre širokú verejnosť. Pritom potrebné zariadenie LABu je len 30 % úspechu. To podstatné je nadšenie knihovníkov dať priestor všetkým generáciám zhmotňovať svoje sny.
Postupom času sa stala finančne menej náročnou položkou. Je možné ju zakúpiť už od 770 € ako skladačku, ktorú si v LABe poskladáte (s nami na bezplatnom tábore si deti od 11 rokov skladali 3D tlačiarne – viď foto 3). Pre tých trochu menej zručných je možné zakúpiť kompletne postavenú, kalibrovanú a otestovanú 3D tlačiareň už od 999 € s DPH. Odporúčame spoľahlivú tlačiareň Original Prusa s automatickou kalibráciou, s možnosťou konzultácií zdarma, pre jej kvalitu, ktorá okrem iných ocenení získala v minulom roku v teste 3D tlačiarni amerického časopisu MAKE prvé miesto.
Foto 3 - Skladanie 3 D tlačiarni deťmi od 11 rokov
Microbit
Novinkou, ktorú je možné využiť pre workshopy v knižnici, je Microbit – najjednoduchší programovateľný mikropočítač dostupný na súčasnom trhu. Bol vyvinutý anglickou televíziou BBC v rámci kampane na podporu výučby programovania vo Veľkej Británii (2016). Je odporúčaný pre deti od 11 rokov. Zo skúseností na Slovensku vieme, že už žiaci 3. triedy učili svojho učiteľa pracovať s microbitom (mali radosť – aj ja som učiteľ, tvrdili, keď to svojej pani učiteľke vysvetlili). Niektorí učitelia nám pred workshopom povedia: „naše deti to nezvládnu“. Odpovedáme: „Zatiaľ to na workshopoch zvládli všetky deti“. A realita nám to po workshopoch aj potvrdzuje – s radosťou to zvládli všetky deti. V knižniciach máme možnosť dať šancu na nové poznatky aj deťom zo škôl, kde neučí iformatiku informatik, a ani rodič nemôže pomôcť dieťaťu s rozvojom digitálnych zručností na voľne dostupných softvéroch, pretože nevie, čo má na internete hľadať (napríklad modelovanie pre 3D tlač https://www.tinkercad.com/ – aj v češtine). Pri programovaní na workshopoch sa u detí a študentov rozvíja nie len strategické a analytické myslenie, plánovanie postupnosti krokov na dosiahnutie riešenia problému, ale aj komunikácia, prezentovanie a obhájenie si vlastných názorov. Workshop v knižnici nemusí viesť pedagóg-informatik, ale veľmi dobre to zvládne aj dobrovol´ník/zanietený študent vysokej školy, a po absolvovaní dvoch workshopov to zvláda aj zanietený pracovník/pracovníčka knižnice.
Naše skúsenosti pri práci s deťmi na workshopoch ukazujú, že pre deti je jednoduchšie pochopiteľné, keď programujú s hardvérom, majú možnosť hneď zistiť, keď urobili chybu. Tým, že majú skúsenosť s blokovým programovaním, ktoré získajú hrou s microbitom, majú dobrý základ pre programovanie v náročnejších programovacích jazykoch.
Úplné bezplatné návody na prácu je možné si stiahnuť na https://www.ucimeshardverom.sk/materialy/. Návody na tejto stránke sa naďalej budú dopĺňať aj pre stredoškolákov
Pracovné listy sú ako návody na prácu a deti ich musia vedieť čítať s porozumením. Zo skúseností škôl (aj stredných) vieme, že ak pracujú deti, ale aj študenti stredných škôl, prvýkrát s pracovnými listami text „skimujú“, t.j. povrchne preletia očami, ale veľmi rýchlo zistia, že kĺzať po obsahovom povrchu im nestačí na to, aby dokázali úspešne vypracovať bádateľsky orientované zadanie. Pri ďalšej práci s pracovnými listami žiaci už tento problém nemajú.
Na slovenskom trhu je Micro:bit možné kúpiť v základnom sete do 20 € a v rozšírenom s LED programovateľným farebným pásikom a s reproduktorom do 30 € .
3D modelovanie bezplatne
Základy 3D modelovania zvládnu všetky vekové kategórie vo voľne dostupnom softvéri Tinkercad. Pre prácu v programe je nutná registrácia. Všetky modely sa tvoria zo základných tvarov, čiže z kocky, gule, kvádra, ktoré sa potom prekrývajú ďalšími tvarmi „vo forme“ diery, čiže prekryv spôsobí to, že jeden objekt sa „odreže“ ďalším objektom. Toto sa deje cez tzv. grupovanie (zoskupenie objektov, spájanie viacerých objektov).
Vymodelované objekty môžeme na 3D tlačiarni vytlačiť alebo ich stiahnuť do Minecraftu, čo sa deťom veľmi páči. Tento bezplatný program je zaujímavý aj pre rozvíjanie priestorovej predstavivosti. Pre náročnejších je tu codeblocks – možnosť vytvárania modelu pomocou blokového kódovania.
Foto 4 - 3D model vytvorený pre 3D tlač žiakmi 7. triedy v programe Tinkercad
K reálnym modelom bez skenera – pochopenie princípu fotogrametrie
Rýchly nástup digitálnej fotografie so sebou priniesol vzostup fotogrametrie. Je to metóda, vďaka ktorej možno jednoducho preniesť reálny objekt do počítača aj v takom prípade, že nemáte prístup k drahším 3D skenerom. Pomocou fotogrametrie sa dá vytvoriť trojrozmerný model z fotografií reálneho objektu, ktorý by nebolo možné inak jednoducho naskenovať (môže ísť aj o pomerne veľký objekt – napr. Beckovský hrad, ktorý máme „vyfrézovaný“ a vytlačený 3D tlačou). Pri praktickom učení na workshope urobíme 20–30 fotografií objektu pod rôznymi uhlami a zo všetkých strán. Tie presunieme do bezplatne dostupného softvéru (napr. AliceVision). Program hľadá spoločné prvky na všetkých fotografiách a snaží sa pomocou nich vypočítať, z akého uhlu bol na danej fotografii predmet vyfotografovaný. Z týchto informácií potom dokáže softvér vytvoriť body v 3D priestore.
Foto 5 - Print Screen obrazovky počas spracovania fotografií softvérom pre vytvorenie 3D modelu sochy z roku 1905 a pre následné vytvorenie kópie sochy rôznymi digitálnymi technológiami výroby
Ak vás zhmotňovanie nápadov zaujalo a mali by ste záujem pomocou spomenutých technológii zhmotniť svoj nápad, pozývame vás do bezplatnej tvorivej dielne FabLab CVTI SR v Bratislave. Ak potrebujete poradiť alebo naučiť sa pracovať s jednotlivými technológiami (v článku sme sa zatiaľ nevenovali veľmi obľúbenému digitálnemu vyšívaciemu stroju, vinylovému vyrezávaču ani robotickým hračkám, ktoré si u nás deti skladajú od 10 rokov), radi Vás privítame a svoj vyrobený model si môžete vziať domov iba za cenu materiálu.
KALUŽÁKOVÁ, E., VAŠKO, J. Holistické učenie sa hrou v období 4. priemyselnej revolúcie Zborník konf. Vedecká hračka 2019, Banská Bystrica.
Veľká anketa vedcov: bude nástup umelej inteligencie prínosom či stratou? https://tech.sme.sk/c/22137081/velka-anketa-vedcov-ako-nastup-umelej-inteligencie-ovplyvni-spolocnost.html#ixzz5siGGGfYo
Programovanie hardvéru, robotika a IoT v praktických príkladoch https://onedrive.live.com/?authkey=%21AKD41K0YbwRGA%5FI&cid=C1ED7A5EE67AB2EB&id=C1ED7A5EE67AB2EB%21155452&parId=C1ED7A5EE67AB2EB%21112173&o=OneUp
1Národný projekt IT Akadémia – vzdelávanie pre 21. storočie: jeho hlavným cieľom je vytvorenie modelu vzdelávania a prípravy mladých ľudí pre aktuálne a perspektívne potreby vedomostnej spoločnosti a trhu práce. Okrem iných benefitov ponúka školám aj bezplatné inovatívne metodiky pre šesť predmetov, ktoré vzdelávajú žiakov bádateľským spôsobom. Zoznam metodík z jednotlivých predmetov je možné nájsť na http://itakademia.sk/inovativne-metodiky/.
Lucie Leišová, Tereza Hager / CoderDojo Česká republika z.s
Hnutí CoderDojo vzniklo v roce 2011 v irském městě Cork, kde jeden technicky vzdělaný student „haknul“ iPod nano. Jeho spolužáky zajímalo, jak to udělal, a myšlenka bezplatných klubů programování byla na světě. Kluby měly takový ohlas, že se brzy začaly šířit dále do Evropy a v zápětí pak i do Severní Ameriky, Afriky a Asie. Nejnovější čísla ukazují, že na celém světě nyní funguje přes 1860 programovacích klubů ve více než 95 zemích.
Program CoderDojo je založen na dobrovolné práci takzvaných šampionů, organizátorů, kteří se starají o chod klubů, a mentorů, což jsou lidé, kteří mají programátorské dovednosti a mohou je předat dál. Tito dobrovolníci vyhledávají skupinky dětí (v „CoderDojo jazyce“ se jim říká nindžové) a učí je svým IT dovednostem – ať už je to vytváření webových stránek, programování vlastních her a aplikací, nebo třeba robotika. Obsah hodin se odvíjí od znalostí mentorů a zapálení dětí. Každý klub je tedy trochu jiný. Jejich činnost se nesoustřeďuje jen na programování, důraz je kladen i na komunikaci, prezentování, práci ve skupinkách a pomoc ostatním. CoderDojo je otevřeno všem dětem bez rozdílu. Všechny kluby musí být proto pro děti zcela zdarma, to je základní pravidlo hnutí CoderDojo.
CoderDojo do České republiky přivedl v roce 2016 europoslanec Luděk Niedermayer, který se zároveň stal jeho ambasadorem. V současnosti je zapojeno 13 klubů (v jazyce CoderDojo se právě jim říká „dojo“), konkrétně v Praze (na Vysoké škole ekonomické a v Data4You), Mostě, Náchodě (Jazykové centrum Link a Základní škola Náchod), Ústí nad Labem, Frýdku-Místku, Olomouci, Brně, Úsově, Ostravě, Českých Budějovicích a Vsetíně. Navštěvuje je přes 150 dětí a s organizací pomáhá více než 25 dobrovolníků. Bezpečné a příjemné prostředí, kde se děti mohou učit, je pro vznik a fungování klubů rozhodující. V České republice se kluby scházejí na základních, vysokých i jazykových školách, v knihovnách a soukromých firmách. Někde se děti učí v učebnách IT, ale jinde jim stačí pár stolů, připojení na wifi a zásuvky. CoderDojo je komunita malých i velkých počítačových nadšenců, kteří jsou ochotni trávit svůj volný čas dobrovolnictvím a pomáhat tak budoucí generaci lépe pochopit, jak výpočetní technika pracuje.
Hledání místa, kde by se členové klubů mohli bezplatně scházet, není vždy jednoduché. Proto je spolupráce se Svazem knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP ČR) pro hnutí velmi přínosná. Knihovny mohou klubům poskytnout nejen zázemí, ale třeba také dobrovolníky, kteří se fungování klubu ujmou. Díky různým dotačním programům také mohou pro kluby nakupovat speciální vybavení, jako jsou ozoboti nebo micro:biti. Dva kluby, olomoucký a ústecký, úspěšně v knihovnách fungují již druhým rokem. Olomoucký klub se schází ve Vědecké knihovně Olomouc a ústecký v Severočeské vědecké knihovně. Před několika měsíci jsme v komunitě přivítali další knihovnický klub – vsetínského Dojo, které se schází v Masarykově knihovně. Věříme, že spolupráce s knihovnami je přínosná jak pro CoderDojo, tak pro knihovny. Děti se díky navštěvování dojo s prostředím knihovny lépe sžijí a cítí se v něm dobře. To je pak může přimět využívat knihovnu i k jejímu původnímu účelu – půjčování a čtení knih.
Česká komunita je oproti jiným evropským ještě malá, ale i tak se snaží využívat všechny příležitosti, které se díky mezinárodnímu aspektu projektu nabízejí. A nejde jen o vyměnování zkušeností a výukových materiálů s kolegy z ciziny, ale české kluby se zúčastnily již i několika zahraničních zájezdů. Mezinárodní CoderDojo totiž pořádá každoroční konference, na které přijíždějí tisíce malých i velkých počítačových expertů. Na takovéto akce mezinárodní organizace poskytuje finanční příspěvky, díky nimž se v minulosti podívalo např. CoderDojo Frýdek Místek do Bruselu na akci EU Dojo, nebo CoderDojo Ústí nad Labem na konferenci do irského města Kilkenny. Nejnověji nás reprezentovalo CoderDojo Náchod na konferenci Coolest Project v irském Dublinu. Dobrovolníci mají také možnost zúčastnit se na pozvání europoslance Luďka Niedermayera poznávacího zájezdu do sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku.
Ani v Česku se nechceme, co se pořádání konferencí týče, nechat zahanbit, již proběhy dvě velké celorepublikové akce, kterým jsme dali název DojoCon. V roce 2018 se DojoCon konal na Vysoké škole ekonomické v Praze. Do Prahy se sjely děti a dobrovolníci z celé České republiky, byly představeny projekty, na kterých děti pracovaly ve svých klubech, následoval společný programovací workshop a pedagogické školení pro dobrovolníky. Na závěr byla součástí akce i prohlídka Prahy, aby si účastníci mohli kromě nových technických znalostí odvézt i trochu historicko-kulturních poznatků. Letos jsme podobnou akci zopakovali na VOŠ a SPŠE v Olomouci, kde děti nejprve čekal workshop o bezpečnosti na internetu, následovaný workshopy o grafice, micro:bitu či virtuální realitě. Společné akce se nám velmi osvědčily, a proto je plánujeme i do budoucna. Tyto akce by se nemohly uskutečnit bez pomoci partnerů. CoderDojo dlouhodobě spolupracuje například s firmou Microsoft, Českou asociací manažerů informačních technologií, poskytovatelem webových služeb Active24 či RPishopem, internetovým obchodem prodávajícím počítačové vybavení. Jsme také členy uskupení Digikoalice.
Pokud máte zájem o CoderDojo (ať už si chcete založit své vlastní „dojo“ nebo jinak pomoci naší komunitě), obraťte se na nás prostřednictvím mailu (kontakt.cz@coderdojo.com). Můžete nás také navštívit na webových stránkách www.coderdojocesko.cz. Rádi vás v naší programovací komunitě uvítáme a vysvětlíme, co vše je třeba pro úspěšnou činnost obstarat a připravit.
Fotografie: archiv autorek
]]>Koncem devadesátých let dostal atelier Biblio, kde pracovala moje žena, za úkol navrhnout městskou knihovnu v Neratovicích. Jednalo se především o stavební rekonstrukci části objektu sloužícího jinému účelu. Takové projekty ovšem byly mimo působnost atelieru Biblio, který se zabýval interiéry, a hledal se architekt na projekt stavby. Ten pak skončil na mém "rýsovacím prkně". Zpracoval jsem studii dispozičního řešení včetně základních funkčních prvků knihovny, prováděcí projekt a dozoroval výstavbu. Tak jsem se dostal k tématice knihoven. Další knihovnu, po několikaleté přestávce, jsem už projektoval celou - zaměření původního prostoru, studii, prováděcí projekt stavby i interiéru, dozory. O všem jsem měl přehled, od bourání po poslední detail interiéru. To je dobré nejen pro architekta, kterému se dobře sledují souvislosti technického i výtvarného řešení, ale i pro investora (objednatele): má totiž jediného partnera pro projekt stavby i projekt interiéru, pro dozor nad stavbou i interiérem. Byla to pobočka Městské knihovny v Praze (MKP) "Sedmička" v Holešovicích, stavba dost komplikovaná, zejména stavebně technicky. V interiéru jsem musel použít regály z nedaleké rušené původní pobočky - technicky zachovalé, vizuálně už méně, takže úprava... Celkově však akce dopadla dobře.
Foto 1 - Pobočka MKP Lužiny
2. Kolik knihoven Váš ateliér realizoval?
Deset. I když ve dvou případech (Neratovice, pobočka MKP Černý Most) jsem nedělal projekt interiéru, takže snad felliniovských osm a půl? Do toho už započítávám pobočku MKP Zahradní Město, která je prakticky hotová včetně interiéru, jen je nutno dokončit několik drobností, i pobočku MKP Jezerka, kde se dokončuje stavební část a vyrábí se interiérové vybavení. Počítám i Městskou knihovnu v Mělníku, která se začne stavět na podzim, ale z hlediska práce architekta už jsou "kostky vrženy". Dále menší knihovnu v Cholticích. Pro Městskou knihovnu v Praze jsem kromě již uvedených tří poboček realizoval Sedmičku, Novodvorskou, Lužiny, Korunní, a v Ústřední budově interiér "Klubovny" (konferenční sál).
Charakter úloh byl různý, od menších knihoven a s použitím původních regálů (které jsem vždy upravil), až po zcela nové velké knihovny s užitnou plochou přes tisíc metrů čtverečních, kde jsem navrhl dispozici i interiér do posledního detailu (Lužiny, Jezerka, Mělník).
Foto 2 - Pobočka MKP Korunní
3. Který z těchto projektů považujete za nejdůležitější a proč?
Za nejdůležitější nepovažuji jeden z projektů, ale naplnění dvou principů. Prvním je tvůrčí dialog s erudovanými investory a tím i možnost stavět knihovny současné a moderní: knihovny v posledních letech procházejí velkými změnami a tento vývoj sledovat a kriticky o něm přemýšlet je myslím nezbytné.
Druhým principem je to, že se vždy snažím zadání obohatit o nějaký nápad, který stavbě dodává identitu a osobitost, i když se často jedná o drobnost: v Sedmičce celostěnovou tapetu s grafickými zkratkami významných budov Prahy 7 (k tapetě je legenda, návštěvníci mohou hádat co je co), v Novodvorské a Korunní měkké kostky s písmeny nebo se slovy šesti přísloví (děti mohou přísloví skládat nebo i tvořit nová, absurdní); na Korunní i jakýsi divan, který je tak lákavý, že o něj formou „kdo dřív přijde, ten obsadí" soupeří školáci s teenagery či studenty s notebooky; na Lužinách podlahový scrabble (k tomu bych se ještě rád vrátil); v Mělníku coworkingový prostor. Ve většině poboček jsem navrhl podlouhlé měkké molitanové bloky, ze kterých děti staví doupata, ohrádky a tvoří všechno možné - v některých případech je hra rozdovádí natolik, že je knihovníci musí krotit, aby nerušili ostatní návštěvníky.
Na Jezerce toho bude víc: pojetí hlavního prostoru jako komunitního centra, poslechová "věž" kde děti budou moci poslouchat audio od pohádek po jiné nahrávky, podlahová hra s kostkou na téma Alenka v kraji divů, kreativní dílna atd. - Káva, fontánky na pití jsou u mnoha knihoven samozřejmostí.
A malá poznámka: vždy se v rámci možností pokouším v návrhu počítat s tím, že za pár let mohou být požadavky jiné a knihovna by se měla umět přizpůsobit bez velkých stavebních zásahů. To se týká jak prostorového řešení, tak elektroinstalací atp.
Kdybych měl ale některý projekt přece jen zmínit samostatně, tak určitě Lužiny a budoucí Jezerku - i když každý z nich představuje jiný vývojový stupeň. Lužiny jsou ještě ta elegantní knihovna, jaksi "lesklá" a exkluzivní, Jezerka (a její předchůdce - Zahradní Město) jsou inkluzívní, pobytové knihovny všedního dne, kde se člověk usadí a bydlí tam... Kde je důraz kladen nejen na přátelské prostředí, ale i na bohatost náplně a komunitní fungování. (Na okraj: pro architekta je obtížnější navrhnout interiér inkluzívní, pobytový, který vypadá "jako by se navrhl sám", než exkluzivní interiér "na efekt").
Foto 3 - Pobočka MKP Lužiny
4. Jaká je podle Vás spolupráce knihoven a architektů?
To je zásadní věc. Tak jako u jiných stavebních druhů, i v případě navrhování knihoven je porozumění investora (zadavatele, stavebníka) s architektem prvním předpokladem dobrého výsledku. Pokud vám zadání připravují lidé, kteří po celá desetiletí sledují vývoj veřejného knihovnictví, zahraniční trendy a poslední realizace, tak je tzv. zaděláno na dobrou knihovnu. To, co se nakonec v knihovně zhmotní, sice navrhuje architekt, ale kořeny jsou obvykle v požadavcích investora. Sám samozřejmě také přicházím s nápady týkajícími se i různých funkcí, ale většinou jde o výsledky kolektivního úsilí. Příkladem může být i výše zmíněný podlahový scrabble na Lužinách. Při rozpravě nad rozpracovanou studií investor přednesl požadavek umístit nějaký herní prvek, společný pro více věkových skupin. Cestou z jednání mě na zadní plošině tramvaje č. 17 napadlo: což udělat scrabble velikosti cca 4x4m, na podlaze? Hra scrabble je založena na slovech, která jsou i základním stavebním kamenem knih a tak s knihovnou souvisí... Investor souhlasil, a vznikl tedy „scrabblový" prostor vymezený skládacími skleněnými příčkami, kterému jsme pracovně říkali "akvárium". To pak tomuto prostoru zůstalo i jako oficiální název. Když jsem později řešil bezpečnostní polep skleněných desek, napadlo mě, že by to nemusely být obligátní čtverečky, a grafická designérka (moje dcera Zuzana) vymyslela stylizované medúzy, ryby a jiné mořské potvory složené z písmen a diakritických znamének, takže tyto obrazce mají vazbu jak na knihy a scrabble, tak na přijatý název prostoru - akvárium.
A poznámka obecnější: navrhoval jsem leccos, od rodinných domů přes velké prodejny oděvů mezinárodního řetězce po rekonstrukce unikátních památkově chráněných prostor, takže jsem poznal investory opravdu různé. S knihovníky se mi pracuje dobře, protože jde obvykle o lidi kultivované, kteří se už z povahy své profese nenechávají unášet snadno stravitelnou módností a nad svými náměty i návrhy architekta přemýšlejí. Jsem uvnitř utvářen podobně a tak mi to vyhovuje.
Foto 4 - Pobočka MKP Lužiny
5. Letos se zúčastníte jako partner konference Knihovny současnosti, co Vás k tomu vedlo a případně co si od toho slibujete?
Jako partner se zúčastním už po čtvrté a vždycky alespoň na den do Olomouce přijíždím. Kromě toho, že partnerstvím dávám najevo určitou sounáležitost se světem knihoven a knihovníků, je pro mě konference přínosem i z profesních důvodů. I když jako architekt samozřejmě nemohu knihovnickou problematiku ovládat, je dobré vědět "jaký vítr knihovnami vane": o čem se mluví, co se mění, jaké problémy nás čekají... co se zkouší (knihovny bez pultů, jen knihovníci s mobilním zařízením? Další nové funkce, které by v tradiční knihovně nikdo nečekal?). Proto mě zajímají referáty zahraničních hostů konference - a neméně i reakce auditoria na ně. Takže, desátého září v Olomouci...
Foto 5 - Městská knihovna Mělník
Za rozhovor děkuje Renáta Salátová
Zdroj fotografií: archiv autora
Jana Frýbertová / Anopress IT
Společnost Anopress IT, a.s. působí na českém trhu od roku 1996 jako tvůrce unikátní mediální databáze a poskytovatel monitoringu médií. 365 dní v roce monitoruje licencovaná média: na 2000 tištěných titulů, 4000 internetových médií, 500 hodin televizního a rozhlasového vysílání měsíčně a nově také příspěvky na sociálních médiích. V databázi Anopress je dnes již více než 100 milionů dokumentů a obsah zdrojů je nadále průběžně aktualizován (téměř v reálném čase).
Rozšíření nabídky o kvalitní informační zdroj neklade na knihovnu žádné speciální nároky. Stačí počítač a napojení knihovny k internetu. Fulltextová databáze je pak dostupná prostřednictvím speciálního automatického přihlašovacího odkazu.
Anopress v letošním roce připravil pro své uživatele hned několik významných a užitečných novinek.
Obr. 1 Ukázka nové vyhledávací aplikace
Zásadní změnou bylo spuštění nové vyhledávací aplikace. Hledání i nadále probíhá zadáním libovolného dotazu, který může tvořit jedno klíčové slovo, sousloví nebo více klíčových slov spojených vyhledávacími operátory. Všechny zadané výrazy jsou automaticky vyskloňovány. Složitější dotazy se tvoří za pomoci logických operátorů, případně závorek. Pokračuje se volbou období, které má uživatel zájem prohledat, a případným výběrem či vyloučením sledovaných zdrojů. Nově je však možné zadané dotazy pojmenovat a uložit pro další opakované použití. Vyhledané zprávy si mohou uživatelé odkládat do schránek a jednoduše je tak archivovat pro pozdější zpracování. Čtenářům knihoven poslouží privátní schránky navázané na e-mailovou adresu, kde jsou přístupné pouze jim. Výtečným pomocníkem jsou také náhledy originální podoby článků z tištěných periodik včetně obrázků a fotografií, ty je možné zobrazit nebo v knihovně přímo vytisknout. V rámci knihovnického přístupu k databázi lze také automaticky vyexportovat citaci nalezeného dokumentu do citačního manažeru citace.com a tam s ní dále pracovat, podle potřeb uživatele.
Výsledné rešerše získané pomocí aplikace Anopress slouží uživatelům často jako podklady pro přípravu a zpracování studijních prací. I proto využitelnost přístupů k databázi v knihovnách stoupá především v měsících zkouškového období (viz obr. 2).
Obr. 2 Graf využitelnosti
Unikátnost databáze spočívá zejména v množství a rozsahu obsažených dat. Součástí jsou i dnes již historické či zaniklé zdroje, u kterých je dohledání jejich obsahu jinak téměř nemožné nebo skutečně komplikované.
Další inovace databáze se odehrála na začátku letošního roku. Společnost Anopress IT, jako jediná na trhu, doplnila tradiční média také médii sociálními – byly implementovány Facebook, Instagram, Twitter a YouTube. Mezi záznamy obsaženými v databázi lze tedy nyní najít i příspěvky typické pro toto moderní online prostředí – obohacené o emotikony a hashtagy, pomocí nichž je možné rovněž vyhledávat. Tím uživatelé získávají možnost rychle a přehledně získat informace o náladách a postojích, které jejich témata na sociálních sítích vyvolávají. Zpřístupnění sociálních sítí v databázi Anopress představuje velkou výhodu i pro ty, kteří z jakýchkoliv důvodů tyto služby primárně nevyužívají. Díky databázi Anopressu tak získávají přehled o tématech, která tzv. hýbou sociálními médii a tím pádem často i obecným veřejným míněním.
Obr. 3 Ukázka vyhledávání a výstupů sociálních médií
Přístupem do databáze českých médií vytváří Anopress významný komplement, kterým může knihovna rozšířit a zkvalitnit nabídku informačních služeb a elektronických zdrojů pro své uživatele. Tím také může motivovat další zájemce o využívání služeb knihoven. Knihovny mohou navíc využívat databázi v rámci grantového programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) 8A. V případě pozitivního výsledku, tj. zařazení knihovny do programu, je potřebná finanční spoluúčast knihovny pouhé čtyři měsíce v roce.
Anopress pro pracovníky knihoven každoročně pořádá školení, která jsou hojně navštěvovaná a oblíbená. Zde jsou podrobně seznámeni s novinkami v oblasti monitoringu médií a informačních zdrojů. Doposud využívá přístup do této mediální databáze přes 60 českých knihoven. Vzrůstající počet indexovaných médií i mediatypů a aktuálnost zpráv ukazuje objem spotřebovaných dat uživatelů knihoven za několik posledních let.
Obr. 4 Využitelnost v knihovnách
Aplikace je uživatelsky přívětivá, vzhled lze konfigurovat dle potřeb uživatele. Případnou pomoc s vyhledáváním poskytne obsluha knihovny nebo je možné obrátit se na zkušené pracovníky společnosti Anopress, a to – kromě obvyklých kontaktů – nově i prostřednictvím live chatu. Zájemci o více informací mohou požádat mj. i o bezplatný zkušební přístup.
Databázi Anopress díky její unikátnosti využívají i mnohé vysoké školy – vysokoškolské knihovny. Těm je pro potřeby studentů poskytován multilicenční přístup s různými nadstavbami. Studenti připravující svoje seminární nebo závěrečné práce tak mohou s databází pracovat velmi pohodlně i např. z domova pomocí propojení přes školní systémy.
S mediálním světem dnes přichází do styku každý z nás, média se významným způsobem podílejí na společenském, politickém i kulturním životě. Z těchto důvodů je zapotřebí mít nástroj, který rozličné mediální informace různého původu agreguje, třídí, uchovává a díky pokročilým propracovaným rešerším a funkcím také umožňuje jejich snadné prohledávání. Kdo jiný než knihovna, sdružující mnohé kategorie čtenářů napříč generacemi, by pak měl zdroj toho typu uživatelům poskytnout a přispět tak k lepší orientaci v mediální a veřejném informačním prostoru.
V prostředí informační přesycenosti a rozmachu nových technologií je pro knihovny důležité nabídnout svým čtenářům a návštěvníkům relevantní elektronický zdroj. Databáze Anopress je zdrojem, jenž je využitelný na půdě veřejných, akademických i speciálních knihoven, jeho používání je intuitivní a umožňuje tak snadno se zorientovat v „informačním smogu“. Elektronický archiv databáze se neustále rozrůstá, společnost Anopress IT reaguje průběžnou online aktualizací obsahu své databáze, ve které se nové zprávy z médií objevují jen velmi krátce po jejich vydání.
]]>Vít Beneš, Igor Červený, Andrej Kafka / Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, U Kříže 661/8 158 00 Praha - Jinonice
Cílem tohoto textu je popsat zjištění o využívání cookies na webových stránkách vybraných knihoven, tedy zda jsou soubory cookies vytvářeny či nikoli, zda webové stránky svého návštěvníka o jejich vytváření informují, jakými servery jsou případně využívány a o jaké konkrétní cookies se jedná. Závěrem jsou navržena témata pro případný další výzkum.
Jedná se o práci studentskou, jsou tedy vysvětleny základní pojmy jako „cookies“, „webové stránky“, „webový prohlížeč“ i pojem „analýza“.
Z důvodu velkého množství webových stránek knihoven byl definován vzorek, tedy množina vybraných webových stránek knihoven, který byl analyzován. Analýza byla provedena nástrojem matic v podobě tabelárního přehledu.
Analýzou byla zjištěna řada možných kombinací přístupů správců webových stránek, od neupozorňování o využívání cookies, přes využívání buď pouze pro vlastní potřebu, ale i pro cizí domény.
Obecným zjištěním je, že neexistuje jednotný přístup knihoven k této problematice a že v souladu s právními předpisy nepostupují ani knihovny zřízené vládními institucemi.
Článek je výstupem projektu realizovaného v rámci předmětu Informační a knihovnické služby v Ústavu informačních studií a knihovnictví Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, při jehož realizaci se autoři příspěvku zabývali analýzou používání souborů cookies na webových stránkách českých knihoven, tedy zjišťováním, jaké informace o cookies dostává návštěvník webových stránek českých knihoven, a porovnáním těchto údajů s reálným stavem. Z důvodu, že na zadané téma, neexistuje v České republice, ani v zahraničí adekvátní literatura, rozhodli jsme se pro zmapování situace vlastním výzkumem.
Začínáme definováním pojmů. Základním pojmem je COOKIES, což jsou, „krátké textové soubory vytvářené webovým serverem a ukládané prohlížečem do počítače uživatele, resp. návštěvníka. Prohlížeč pak při opakované návštěvě serveru poskytuje „zpětnou vazbu“ o předchozí návštěvě: nastavení jazyka, přihlašovací jméno formulářů apod. Cookies rozdělujeme na cookies vytvářené na základě vztahu klient – navštívená webová stránka, zjednodušeně informace, které sbírá daná doména – ta, která je právě navštívena a cookies jsou využívány například pro individuální nastavení vzhledu stránek nebo pro systém Google Analytics, a dále pak cookies „třetí strany“, což jsou informace pro jiné domény – uživatele lze „sledovat“ prostřednictvím jiných domén, např. Facebooku (BRUNEC, 2017).
Tyto textové soubory se používají pro tzv. personalizaci, tedy odlišení uživatele. Jedná se například o přihlašovací údaje, jazyk apod. Další možností využití je autentizace, kdy se ukládá přihlášení uživatele, např. při rezervaci knihovní jednotky nebo platbě apod.
Třetím způsobem využití je webová analytika, tedy statistika návštěvnosti: čas strávený na předmětné webové stránce, zdroj návštěvy – např. z jakého jiného serveru byla návštěva provedena.
Slovo „cookies“ v angličtině znamená sušenky, a proto se pro právní předpis upravující nakládání s cookies v internetovém prostředí vžil pojem „sušenkový zákon“. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES musí webový server poskytnout uživateli informaci o používání cookies a získat uživatelův souhlas ještě před tím, než se cookies uloží do uživatelova počítače (EU, 2009/136/ES). Důvodem je, že informace, které jsou shromažďovány i odesílány, obvykle vypovídají také o samotném jednání a chování uživatelů, a proto Rada Evropy a parlament přijaly restriktivnější pravidla a výše zmíněnou směrnicí došlo k posílení ochrany uživatelů internetu. Souhlas uživatele také musí být odvolatelný. Někdy však není souhlasu potřeba, pokud jsou cookies využívány pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jsou nezbytné k tomu, aby mohl poskytovatel služeb informační společnosti zajistit služby, které si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal (Úřad pro ochranu osobních údajů, ©2018).
Obr. 1 Příklad upozornění na používání „cookies“ – snímek obrazovky
Pro úplnost je třeba doplnit definici pojmu „prohlížeč“. Prohlížečem označujeme počítačový program, který slouží pro prohlížení webových stránek. Webový prohlížeč dle pokynů uživatele (kliknutí na odkaz, zadání URL adresy) komunikuje pomocí HTTP protokolu s webovým serverem a přijatá data pomocí obsažených značek (HTML, XHTML, XML apod.) zformátuje a zobrazí na obrazovce počítače (Wikipedia, ©2018). Mezi nejrozšířenější webové prohlížeče lze jistě zařadit Google Chrome, Mozilla Firefox, Microsoft Edge Tyto prohlížeče uvádíme zejména pro jejich odlišné řešení uživatelského přístupu k informacím o cookies, kdy některé prohlížeče jsou uživatelsky poměrně „unfriendly“, tzn., že najít způsob, jak zjistit proces používání „cookies“, je poměrně složité. Každý z prohlížečů nabízí jiný postup pro přístup k těmto informacím, jiná pojmenování záložek apod.
V případě prohlížeče Google Chrome je postup takový, že pravým tlačítkem myši kdekoli v prostředí zobrazované stránky – v uvedeném případě stránky knihovny – zvolí uživatel z roletové nabídky příkaz „Prozkoumat“, dále zvolí kartu „Application“ a v roletě pak vybere „Storage“, kde najde cookies. Zde je pak možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.
Obr. 2 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Google Chrome – snímek obrazovky
V případě prohlížeče Mozilla Firefox je počátek postupu sice totožný, tzn., že uživatel kdekoliv v okně prohlížeče vyvolá pravým tlačítkem myši nabídku a vybere příkaz „Prozkoumat“, ale již s dodatkem „prvek“ – tedy „Prozkoumat prvek“. Liší se i další názvy, resp. struktura prohlížeče. Je nutno zvolit záložku „Úložiště“ – zde je možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.
Obr. 3 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Mozilla Firefox – snímek obrazovky
Prohlížeč Microsoft Edge používá jiné výrazy: „Zkontrolovat prvek“ – karta „Ladicí program“ – roleta „Soubory cookie“; zde jsou pak žádané informace.
Obr. 4 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Microsoft Edge – snímek obrazovky
Dle zadání byla analýza prováděna na webových stránkách českých knihoven, které jsou v současnosti asi nejdůležitějším „kontaktním“ bodem, resp. „rozhraním“ mezi knihovnou jako institucí a uživatelem. V zásadě lze konstatovat, že webové stránky knihoven jsou co do struktury nabídky prakticky shodné: vyhledávání v katalogu, přihlášení k čtenářskému účtu za účelem registrace, rezervace apod.
Obr. 5 Příklad webové stránky knihovny – snímek obrazovky
Analýza obecně znamená „rozbor“. Dle slovníku cizích slov se jedná o „metodu založenou na dekompozici celku na elementární části, jejímž cílem je identifikovat podstatné a nutné vlastnosti těchto elementárních částí a poznat jejich podstatu a zákonitosti“ (Slovník cizích slov, ©2018). V uvedeném případě se bude jednat o „dekompozici celku“, který bude chápán vždy jako webová stránka konkrétní knihovny z vybraného vzorku českých knihoven, a to za účelem poznání těchto vzájemných vztahů – tedy zjištění:
- zda webová stránka tzv. „sbírá“ cookies či nikoli,
- zda svého návštěvníka o „sběru“ cookies informuje či nikoli,
- pro jaké servery případně cookies sbírá,
- o jaké konkrétní cookies se jedná.
Při analýze je využita tzv. „maticová analýza“ v podobě tabelárního přehledu výše uvedených zjištění. Následně budou vztahy interpretovány tak, aby bylo možné vyvodit podstatu
a zákonitosti těchto vztahů a navrhnout témata pro případný další výzkum.
Při definování vzorku, tedy množiny knihoven a jejich webových stránek, jsme se neomezili jedním regionem ani jedním druhem knihoven, ale zahrnuli jsme do výběru jednak knihovny různých úrovní tak, jak je systém knihoven definován § 3 zákona 257/2001Sb., knihovního zákona, a dále knihovny v různých regionech. Nejde tedy o vzorek náhodný, ale řízený. Pro výběr vzorku jsme stanovili šest základních skupin: knihovny přímo zřízené Ministerstvem kultury České republiky, dle § 3, odst. 1, písm. a) knihovního zákona, knihovny tzv. „krajské“ – zřízené dle § 3, odst. 1, písm. b) zákona, knihovny městské a obecní – zřízené orgány obcí, tzn. dle písmene c) výše zmíněného ustanovení knihovního zákona a knihovny vědecké/univerzitní nebo knihovny kulturních institucí, tedy knihovny tzv. „specializované“ odpovídající ustanovení § 3, odst. 1, písm. d) knihovního zákona. Pro dosažení větší diverzity jsme do výběru zahrnuli knihovnu významné vládní instituce (náhodným výběrem byla zvolena Knihovna Ministerstva zahraničních věcí ČR), dále knihovnu přímo zaměřenou na osoby se speciálními potřebami (Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana) a knihovnu propojenou s výukou knihovnictví a informační vědy (Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích). Ostatní knihovny byly, v rámci svých kategorií, vybrány náhodně.
Velikost vzorku jsme stanovili na dvacet knihoven s tím, že pokud zjištěný stav bude vykazovat významnou shodu v rámci nějaké konkrétní skupiny, rozšíříme vzorek tím směrem, abychom zjištěný výsledek ověřili. Vzhledem k charakteru výsledků výzkumu jsme však další rozšíření vzorku nepovažovali za nutné. Vzorek jsme rozvrhli rovnoměrně po všech skupinách.
Simulovali jsme situaci při vstupu návštěvníka na stránky knihovny, aniž by se návštěvník pokoušel o registraci nebo přihlášení. Zároveň tento návštěvník nemá v prohlížeči zakázáno poskytování údajů třetím stranám a neblokuje je ani server, přes který se uživatel připojuje (pokud se připojuje např. z počítačové sítě nějaké organizace). Základním sledovaným jevem bylo, zda knihovna upozorňuje na používání souborů cookies. Následně byl ověřen reálný stav pomocí analytického softwaru od firmy Netscape Communications Corporation.
Dalším sledovaným jevem tedy bylo, zda daná knihovna soubory cookies skutečně používá, a pokud ano, tak pro jakou doménu (vlastní nebo cizí) a kolik údajů sbírá. Množství nalezených souborů cookies jsme rozdělili do tří skupin podle závažnosti sbíraných dat
z hlediska ochrany osobních údajů.
První skupina: 1 až 2 soubory cookies. Jediný nalezený soubor bývá název serveru, který hostuje stránky. Pokud si někdo vytvoří stránky například pomocí nástroje Webnode, nemusí ani vědět, že se tento soubor vytváří. Zároveň však nemusí nutně jít o soubor, s jehož používáním je spojena povinnost upozorňovat.
Druhá skupina: 3 až 6 souborů cookies. Takové množství používají organizace zpravidla pro vlastní použití, jedná se především o statistické nástroje pro vyhodnocování návštěvnosti jako je Google Analytics.
Třetí skupina: 7 a více souborů cookies. Takové množství bylo při našem průzkumu vytvářeno pouze v případech, kdy organizace sbírá údaje pro cizí doménu.
Zjištěné výsledky byly uloženy do tabulky, která byla doplněna ještě o poznámky, převážně jména třetích stran, pro které knihovna sbírá data.
NÁZEV KNIHOVNY |
TYP KNIHOVNY |
UPOZORŇUJE |
SBÍRÁ |
PRO VLASTNÍ DOMÉNU |
PRO CIZÍ DOMÉNU |
1-2 ÚDAJE |
3-6 ÚDAJŮ |
≥ 7 ÚDAJŮ |
POZNÁMKA |
Národní knihovna |
Zřízená Ministerstvem kultury České republiky |
1 |
1 |
1 |
1 |
||||
Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana |
Zřízená Ministerstvem kultury České republiky |
1 |
1 |
1 |
|||||
Krajská knihovna Karlovy Vary |
Krajská |
1 |
1 |
1 |
1 |
1 |
2x Facebook |
||
Středočeská vědecká knihovna v Kladně |
Krajská |
1 |
1 |
1 |
|||||
Krajská knihovna Vysočiny |
Krajská |
||||||||
Krajská knihovna v Pardubicích |
Krajská |
1 |
1 |
1 |
|||||
Městská knihovna Louny |
Městská |
1 |
1 |
1 |
|||||
Knihovna města Olomouce |
Městská |
1 |
1 |
1 |
|
||||
Městská knihovna Česká Třebová |
Městská |
1 |
1 |
1 |
1 |
||||
Městská knihovna Nový Jičín |
Městská |
1 |
|||||||
Knihovna Vinoř |
Obecní |
||||||||
Obecní knihovna Lipov |
Obecní |
1 |
1 |
1 |
|||||
Obecní knihovna Kobeřice |
Obecní |
||||||||
Obecní knihovna Rohatec |
Obecní |
1 |
1 |
1 |
1 |
|
|||
Vědecká knihovna UJEP |
Vědecká/univerzitní |
1 |
1 |
1 |
1 |
|
|||
Vědecká knihovna Ministerstva zahraničních věcí České republiky |
Vědecká/univerzitní |
1 |
1 |
1 |
|
||||
Knihovna společenských věd T. G. M. v Jinonicích |
Vědecká/univerzitní |
1 |
1 |
1 |
1 |
Informuje jen v angličtině |
|||
Knihovna Národního muzea |
Knih. kulturní instituce/vědecká knihovna |
1 |
1 |
1 |
|||||
Knihovna Židovského muzea v Praze |
Knih. kulturní instituce |
1 |
1 |
1 |
1 |
1 |
Google + Facebok |
||
Knihovna Muzea a galerie v Prostějově |
Knih. kulturní instituce |
||||||||
CELKEM |
20 |
6 |
15 |
14 |
6 |
2 |
7 |
5 |
|
30% |
75% |
70% |
30% |
13% |
47% |
33% |
|||
40% |
93% |
40% |
Tab. 1. Výsledky výzkumu (stav platný k 17. 10. 2018)
Z výsledků našeho průzkumu vyplývá, že převažuje stav, kdy knihovny, resp. webové stránky knihoven soubory cookies sbírají – jde o 75 % vzorku, avšak pouze 30 % vybraných knihoven na tuto skutečnost upozorňuje, což je 40 % knihoven, které cookies sbírají a tedy méně než polovina těchto knihoven splňuje zákonné podmínky (zák. 468/2011 Sb.).
Drtivá většina vybraných knihoven (93 %) sbírá cookies pro vlastní doménu, tzn., že jde o tzv. cookies „první strany“, avšak 40 % knihoven sbírá i pro „cizí“ doménu, tzn., že jde o cookies tzv. „třetích stran“.
Z tabelárního přehledu rovněž vyplývá, že existují knihovny, resp., že ve zvoleném vzorku byly identifikovány knihovny, které na sbírání cookies neupozorňují, ale ukládají je a to dokonce pro cizí domény.
I přes relativně nižší počet analyzovaných knihoven (20) jsme dostali prakticky všechny podstatné kombinace. Od situace, kdy například městská knihovna v Olomouci na používání cookies neupozorňuje a sbírá výhradně pro cizí doménu, přes knihovnu v Jinonicích, která na používání cookies upozorňuje v jiném než úředním jazyce, až po městskou knihovnu v Novém Jičíně, která sice upozorňuje, ale žádné cookies nesbírá.
Závěry lze taktéž interpretovat tak, že nelze stanovit hranici, která by jednoznačně ukázala, že knihovny určitého typu systému knihoven dle knihovního zákona, nebo regionu postupují nebo nepostupují v souladu se zákonem č. 468/2011 Sb. o elektronických komunikacích. Naše očekávání, že taková hranice bude na rozhraní městských a obecních knihoven, se nepotvrdila. Ukázalo se, že v tomto směru nepostupují správně ani některé vládní organizace – například Vědecká knihovna Ministerstva zahraničních věcí České republiky neupozorňuje, přitom sbírá data dokonce i pro třetí stranu.
Obr. 6 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – snímek obrazovky
Obr. 7 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – přehled domén, pro které webová stránka sbírá „cookies“
Z analýzy i takto malého vzorku je tedy zřejmé, že v knihovnách České republiky není uplatňován jednotný (a často dokonce ani legální) postup u organizací stejné úrovně, přitom postavených na horních stupních knihovnické hierarchie, například u krajských knihoven.
Pro případný další výzkum se nabízí několik logicky navazujících témat. Především posoudit, jaká organizace je zodpovědná za metodické vedení, respektive tvorbu doporučení pro knihovny stran zpracování souborů cookies, a pokud žádná metodika ještě není zpracována, tak ji navrhnout. S tím souvisí potřeba ověřit, pro které typy cookies není nutný souhlas s jejich používáním. Dále by bylo vhodné zjistit, jaká data jsou sbírána pro třetí strany a zda je vlastně vůbec žádoucí, aby internetové stránky organizací placených z veřejných prostředků zprostředkovávaly tyto informace soukromým subjektům.
BRUNEC, Jan. Google analytics. Praha: GRADA Publishing, 2017. ISBN 9788027103386.
Cookies: přechod z principu opt-out na opt-in. Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. Praha: Úřad pro ochranu osobních údajů, 2012, 15. června 2012 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/cookies-prechod-z-principu-opt-out-na-opt-in/ds-1853/archiv=0
EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. In: Úřední věstník Evropské unie. 18. 12. 2009 CS L 337/11. Dostupný také z: https://edps.europa.eu/sites/edp/files/publication/dir_2009_136_cs.pdf
HTTP cookie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 17. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_cookie
MOJZISEK, Julius. Pojem analýza. Slovník cizích slov [online]. Praha: scs.abz.cz [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/analyza
Webový prohlížeč. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 7. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Webov%C3%BD_prohl%C3%AD%C5%BEe%C4%8D
Národní knihovna České republiky |
|
Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana |
|
Krajská knihovna Karlovy Vary |
|
Středočeská vědecká knihovna v Kladně |
|
Krajská knihovna Vysočiny |
|
Krajská knihovna v Pardubicích |
|
Městská knihovna Louny |
|
Knihovna města Olomouce |
|
Městská knihovna Česká Třebová |
|
Městská knihovna Nový Jičín |
|
Vinořské kulturní a vzdělávací centrum |
|
Obecní knihovna Lipov |
|
Obecní knihovna Kobeřice |
|
Obecní knihovna Rohatec |
|
Vědecká knihovna Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem |
|
Vědecká knihovna Ministerstva zahraničních věcí České republiky. |
|
Knihovna společenských věd T. G. M. v Jinonicích |
|
Knihovna Národního muzea |
|
Knihovna Židovského muzea v Praze |
https://www.jewishmuseum.cz/informace/navstivte-nas-rozcestnik/knihovna/ |
Knihovna Muzea a galerie v Prostějově |
Mgr. Katarína Tomková, Vedúca oddelenia informačných procesov CDA, Univerzitná knižnica v Bratislave, Bratislava, Slovensko
Centrálny dátový archív (ďalej „CDA“) sa vybudoval v rámci Operačného Programu Informatizácia Spoločnosti (OPIS) na základe výzvy č. OPIS-2011/2.1/08-NP. Projekt CDA realizuje Univerzitná knižnica v Bratislave. Cieľom projektu bolo vybudovať komplexný integrovaný systém dlhodobého uchovávania a ochrany digitálneho obsahu, jeho získavania, spracovania, ochrany a využitia (ANDROVIČ, Alojz et al., 2016). V rámci projektu sa vybudoval centrálny dátový archív, ktorý v zmysle predpísaných štandardov zabezpečuje uloženie troch kópií digitálnych objektov v troch lokalitách, z toho dve (CDA-A – Bratislava, CDA-B – Martin) sú navzájom vzdialené približne 200 km. Lokality sú vybavené príslušným hardvérovým i softvérovým vybavením a prostredníctvom dátových telekomunikačných sietí sú vzájomne prepojené. Súčasťou dátového archívu je aj pasívny sklad pamäťových médií (CDA-C – Bratislava), ktorý je umiestnený v objekte Univerzitnej knižnice v Bratislave. (RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018)
Poslaním CDA je:
CDA ukladá, sprístupňuje a ochraňuje zdigitalizované kultúrne dedičstvo z vybraných pamäťových a fondových inštitúcií vo svojom repozitári s kapacitou 25 petabajtov, z ktorých má k dnešnému dňu využitých 16% .
Aj kvôli takto zaväzujúcej úlohe, ktorú v CDA máme, musíme dodržiavať na presné postupy, riadené procesy a dbať na bezpečnosť dát, ktoré k nám pamäťové a fondové inštitúcie vkladajú. Najefektívnejším spôsobom ako budovať a rozvíjať takýto systém dlhodobého uchovávania je vybrať si normu na to určenú a postupovať podľa nej krok po kroku.
Úroveň poskytovaných služieb a zabezpečovaných funkcií CDA ako dôveryhodného dlhodobého úložiska sa opiera o medzinárodne prijaté normy najmä ISO 16363 a ISO 14721. V CDA je implementovaný aj systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001.
Repozitáre sa pre zdôraznenie svojej dôveryhodnosti označujú za „kompatibilné s OAIS“ (angl. Open Archival Information System). Svoju dôveryhodnosť však musia aj dokázať a obhájiť.
Medzinárodná norma ISO 14721 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model (angl. Space data and information transfer systems. Open archival information system (OAIS). Reference model.), definuje referenčný model otvoreného archívneho informačného systému (ďalej OAIS) (STN ISO 14721, 2014).
Systém OAIS môžeme charakterizovať ako archív pozostávajúci z organizácie, ktorá má za úlohu uchovávať informácie a sprístupňovať ich určenému spoločenstvu. Takýto archív plní úlohy definované v tejto norme, a tým sa odlišuje archív OAIS od iných archívov.
Medzinárodná norma ISO 14721 s modelom OAIS:
Norma tiež rozširuje konsenzus o prvkoch a postupoch dlhodobého uchovávania a sprístupňovania digitálnych informácií a propaguje väčší trh, ktorý môžu dodávatelia podporovať a usmerňuje identifikáciu a tvorbu noriem súvisiacich so systémami OAIS.
V CDA je architektúra systému vybudovaná v súlade s modelom OAIS. Máme jasne definovaný model prostredia pre systém OAIS (producentov, manažment a spotrebiteľov), máme zreteľne identifikované údajové objekty, presne definované formy archívnych (AIP), vkladaných (SIP) a výdajných informačných balíkov (DIP).
Archív OAIS ďalej dojednáva a prijíma príslušné informácie od ich producentov, stanovuje, ktoré spoločenstvá by sa mali stať určenými spoločenstvami, teda skupinou inštitúcií, pre ktoré bude archív ponúkať svoje služby. Archív OAIS vždy postupuje podľa zdokumentovaných politík a postupov. V neposlednom rade sprístupňuje uchovávané informácie.
Nižšie je pre ilustráciu funkčný model archívu OAIS, v ktorom sú zobrazené len tie hlavné toky informácií. Čiary spájajúce celky označujú komunikačné cesty, cez ktoré prúdia informácie oboma smermi. Čiary k administratíve a plánovaniu uchovávania sú prerušované iba kvôli lepšej prehľadnosti schémy.
Obrázok 1 Funkčný model archívu OAIS (STN ISO 14721, 2014)
Norma ISO 16363 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk (angl. Space data and information systems – Audit and certification of trustworthy digital repositories) je technickým odporúčaním pre certifikáciu digitálnych repozitárov. V norme sú obsiahnuté zreteľné a podrobné kritéria, podľa ktorých sa dá stanoviť, čo je dôveryhodné úložisko a čo nie (STN ISO 16363, 2014). Normatívne metriky, pomocou ktorých možno úložisko hodnotiť, sú v norme rozdelené do troch kapitol podľa zamerania:
Normou je teda možné sa riadiť pri auditovaní a certifikovaní digitálneho úložiska, ale taktiež pri jeho budovaní. Metriky obsiahnuté v tejto norme je možné využiť pri navrhovaní či budovaní postupov pre digitálne úložisko. Úvod normy sa okrem samotného účelu a rozsahu normy venuje najmä základnej terminológií, akronymom a skratkám, čo ocenia tí, ktorí s digitálnym repozitárom začínajú.
Pri budovaní CDA sme sa pridržiavali normy ISO 16363, avšak našim prvým krokom bolo si túto normu preložiť a požiadať o jej začlenenie do systému slovenských technických noriem (STN). Následne sme požiadali Moravskú zemskú knihovnu o vykonanie „predbežného“ auditu, aj keď sme boli v budovaní dlhodobého úložiska len niečo za polovicou. Aj tento audit nám pomohol s finálnou fázu budovania CDA k úspešnému dokončeniu.
Norma ISO 27001 Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky (angl. Information technology. Security techniques. Information security management systems. Requirements) popisuje požiadavky na vytvorenie, zavedenie, údržbu a zlepšovanie systému manažérstva/riadenia informačnej bezpečnosti (ďalej SMIB). Hlavným cieľom zavedenia SMIB je chrániť dôvernosť, integritu a dostupnosť informácií (STN ISO 27001, 2014).
Certifikácia podľa tejto normy prebieha v cykle štyroch auditov (1. rok certifikačný audit pri zavedení SMIB v organizácii, 2. rok 1. dozorný audit, 3. rok 2. dozorný audit a 4. rok recertifikačný audit SMIB v organizácii).
Ako už bolo vyššie spomenuté, certifikácia podľa normy ISO 27001 prebieha v cykle štyroch auditov. Prvý rok je rokom, kedy sa koná certifikačný audit pri zavedení systému riadenia informačnej bezpečnosti v organizácii, v druhom a treťom roku prebieha v organizácii dozorný audit a štvrtý rok prebieha recertifikačný audit SMIB.
Samotná norma vyžaduje v organizácii vykonávanie interných auditov, ktoré majú za úlohu preveriť, či zavedený systém riadenia informačnej bezpečnosti je efektívny a udržiavaný a či spĺňa vlastné požiadavky organizácie a požiadavky normy. Tieto audity sú základným východiskom pre audítora pri vykonávaní dozorného alebo recertifikačného auditu. Aj keď interné audity prebiehajú raz ročne, ich príprava musí byť systematická.
Pre efektívny systém riadenia informačnej bezpečnosti a úspešný priebeh auditov je potrebné riadiť sa a dodržiavať požiadavky normy, ktoré sú obsiahnuté v desiatich kapitolách.
Organizácia si musí pri zavádzaní SMIB určiť aj zainteresované strany, ktorých sa bude SMIB týkať a tiež ich požiadavky. Zároveň si definuje hranice a aplikovateľnosť SMIB, ktorými sa vytvorí rozsah.
Dôležité je vytvorenie politiky informačnej bezpečnosti. Tú vytvára vrcholový manažment a musí obsahovať merateľné a uskutočniteľné ciele, alebo aspoň rámec pre ich stanovenie, a schválenie na splnenie aplikovateľných požiadaviek a na kontinuálne zlepšovanie SMIB.
Pri zavádzaní systému riadenia informačnej bezpečnosti, od ktorého chceme, aby bol efektívny a funkčný, nesmieme zabudnúť aj na riziká a hrozby, ktoré môžu náš systém narušiť a ohroziť. Je potrebné aby si organizácia definovala riziká a zaviedla proces riadenia rizík. Za riziká sú zodpovední vlastníci rizík. V spolupráci s organizáciou analyzujú riziká, určia ich možné následky, posúdia reálnu pravdepodobnosť a v prípade výskytu ich ošetria.
V CDA bol systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001 zavedený v roku 2014, kedy prebehol certifikačný audit. Nasledujúci dva roky sa konali dozorné audity a v roku 2017 CDA prešlo recertifikačným auditom. Jednu etapu zloženú zo štyroch auditov už máme úspešne za sebou a druhú sme začali dozorným auditom v roku 2018.
Ako už bolo vyššie spomenuté, interné audity prebiehajú raz ročne a ich príprava musí byť systematická. Malo by to tak byť, no realita je iná. S prevádzkou dlhodobého archívu a s povinnosťami, ktoré to so sebou každý deň prináša však niekedy nezvýši časť na systematickú prípravu SMIB na audit. Systém manažérstva informačnej bezpečnosti si vyžaduje obrovské množstvo dokumentácie, či už v elektronickej alebo v tlačenej podobe. Každý dokument má dané pravidlá, kedy má byť vytvorený, za akých podmienok, s akou periodicitou, kto ho má vytvoriť a kým má byť schválený. Pred auditom si treba prejsť celú dokumentáciu a skontrolovať aktuálnosť dokumentov, dátumy, označenia, podpisy.
U nás v CDA prebieha najprv interný audit expertmi z firmy Tempest a.s., po ňom sa koná externý audit, ktorý vykonáva audítor certifikačného orgánu TÜV SÜD Slovakia s.r.o. Prípravou na interný audit a jeho vykonaním sa môžu objaviť drobnosti, ktoré do externého auditu opravíme a doladíme, aby bol náš systém na externom audite stopercentný.
V každom prípade systém manažérstva informačnej bezpečnosti je veľmi rozsiahly a vyžaduje si dostatok času, precíznosti a trpezlivosti na prípravu, prevádzku a na následné preskúmanie audítorom.
Certifikáciu CoreTrustSeal poskytuje organizácia DANS – Data Archiving and Networked Services z Holandska (CoreTrustSeal About, 2016). Ešte do roku 2018 bola však táto certifikácia známa pod názvom Data Seal of Approval. Pravidlá a požiadavky na jej získanie však ostali nezmenené.
Certifikát je udeľovaný na 2 roky a má veľmi silné postavenie najmä medzi európskymi inštitúciami a konzorciami (CESSDA), ktoré participujú na významných európskych projektoch (CLARIN, DARIAH, EUDAT). Administratívny poplatok za certifikáciu je 1 000 EUR a jej získanie pozostáva z troch krokov.
Certifikácia sa vykonáva prostredníctvom online webového nástroja formou sebahodnotenie. Po jeho vyplnení bude odoslaná faktúra na vyplatenie administratívneho poplatku a po prijatí platby začne preskúmanie odborníkmi – hodnotenie na základe dôvery, a následné udelenie/neudelenie certifikátu CoreTrustSeal.
Sebahodnotenie archívu pozostáva z odpovedania na šestnásť požiadaviek, ktoré sa nachádzajú na webe certifikácie CoreTrustSeal v osobitnom dokumente na stiahnutie (https://www.coretrustseal.org/why-certification/requirements/). Prvým krokom je vytvorenie užívateľského konta, cez ktoré je možné prihlásiť sa do online nástroja a zadávať alebo upravovať svoje odpovede a údaje.
Sebahodnotenie, resp. dotazník sebahodnotenia pozostáva zo šestnástich požiadaviek/otázok, ktoré musia byť zodpovedané. Taktiež sa pri každej požiadavke zadáva úroveň zhody na škále 0 (neaplikovateľné) – 4 (plne implementované).
V úvode dotazníka sa vyžaduje zadať kontext, typ archívu, krátky popis archívu a jeho komunity.
Obrázok 2 Úvod dotazníka
Ďalšie požiadavky v dotazníku sú rozdelené do troch sekcií – 1. Organizačná infraštruktúra, 2. Správa digitálnych objektov, 3. Technológie, a zároveň do šestnástich povinných požiadaviek a dvoch dobrovoľných. Každá požiadavka má rovnakú štruktúru – názov požiadavky, popis požiadavky, úroveň zhody, miesto pre odpoveď a rady, čo by malo byť k danej požiadavke opísané.
Obrázok 3 Dotazník
V závere dotazníka sa nachádza priestor na spätnú väzbu, otázky alebo na vloženie prílohy. Po vyplnení dotazníka a povinných požiadaviek je možné ho uložiť ako pracovnú verziu, ktorú je potom možné ešte upravovať, požiadať o spätnú väzbu alebo priamo odoslať dotazník na preskúmanie odborníkmi.
Obrázok 4 Feedback
V CDA sme si kvôli príprave k získaniu certifikácie najprv stiahli a preštudovali súbor so šestnástimi požiadavkami CoreTrustSeal. Rozdelili sme si ich medzi sebou tak, aby každý pracoval na časti, ktorej sa venuje aj v práci. Po niekoľkých vzájomných kontrolách a poradách, sme úspešne vypracovali celý dotazník a pristúpili sme k jeho online vyplneniu na webe CoreTrustSeal. Aj keď dotazník nemá časový limit a je možné si svoje odpovede uložiť ako pracovnú verziu, radšej sme zvolili túto metódu, kde sme si vypracovali samostatný dokument s odpoveďami na všetkých šestnásť požiadaviek. Samotné vyplnenie dotazníka nám tak trvalo necelých 15 minút. Na obrázku nižšie je ukážka, ako to vyzeralo pri samotnom vyplňovaní dotazníka. Na ľavej strane obrazovky sme mali otvorený náš vopred vypracovaný dokument, z ktorého sme postupne kopírovali odpovede ku každej požiadavke do dotazníka na pravej strane.
Obrázok 5 Príklad - vypĺňanie dotazníka
V tomto momente je naša žiadosť o certifikáciu CoreTrustSeal v stave preskúmania odborníkmi (Under Review), čo môžete vidieť na obrázku nižšie. V tomto stave nemôžeme vo svojom dotazníku robiť žiadne úpravy. Môžeme byť dodatočne oslovení a požiadaní o dodanie ďalších potrebných informácií, alebo dokumentov, ktoré by pomohli odborníkom pri preskúmavaní nášho archívu, v prípade, ak by sme niektorú požiadavku vyplnili nedostatočne alebo nejasne. V inom prípade musíme len čakať na výsledok.
Obrázok 6 Stav dotazníka – Under Review
Centrálny dátový archív je dôveryhodným dlhodobým dátovým úložiskom. Vďaka certifikáciám, na ktoré v CDA dbáme, si toto svoje poslanie vieme obhájiť a udržať. Preto veríme, že sa nám podarí získať certifikát CoreTrustSeal a zvýšime si ním charakteristiku CDA v oblasti dôveryhodnosti.
ANDROVIČ, Alojz et al., 2016. Centrálny dátový archív v roku 1. In: ITlib, 2.2016, s. 37-52
RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018. Stav a perspektívy rozvoja Centrálneho dátového archívu. In: CDA 2018: Trvalá udržateľnosť a perspektívy ďalšieho rozvoja LTP archívov. Zborník príspevkov z 3. medzinárodnej konferencie o dlhodobej archivácii. Bratislava, 7-18. ISBN 978-80-89303-68-7.
STN ISO 14721, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model. Bratislava, 2014.
STN ISO 16363, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk. Bratislava, 2014.
STN ISO 27001, 2014. Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky. Bratislava, 2014.
CoreTrustSeal About, 2016. CoreTrustSeal [online]. [Cit. 30.01.2019]. Dostupné z: https://www.coretrustseal.org/about/
]]>Má něco společného stupňovitost piva a Národní technická knihovna? Možná vás překvapí zjištění, že ano. Spojnicí je významný představitel české vědy 19. století Karl Joseph Napoleon Balling. Profesor chemie a rektor pražské polytechniky se totiž zasloužil o vynález sacharometru a o zavedení stupnice, na jejímž základě se začala rozlišovat stupňovitost piva. Balling byl také první, kdo zavedl pořádek do knihovny své školy, jejímiž pokračovateli jsou dnešní ČVUT a VŠCHT. Ballingem uspořádaná sbírka knih tvoří dodnes základní vrstvu fondu dnešní Národní technické knihovny (NTK).
Připomeňme si život a dílo vědce, jenž se stal postavou neodmyslitelnou od vývoje české chemické vědy i chemické výroby v 19. století a od jehož úmrtí letos uplynulo 150 let. Karel Joseph Napoleon Balling pocházel z rodiny významných odborníků na výrobu železa a chemiků. Na svět přišel 21. dubna 1805 v Gabrielině Huti u Chomutova, kde v té době pracoval jeho otec Michael jako kontrolor a poté jako šichtmistr. Děd Kaspar byl architektem ve službách šlechtické rodiny Rottenhanů na jejich panství v Červeném Hrádku v severních Čechách. Významným chemikem a odborníkem na železářství byl i Karlův starší bratr Friedrich a chemikem byl také Karlův syn pojmenovaný Karl Albert Max, který se stal profesorem na Báňské akademii v Příbrami. Zajímavostí je, že vnuk Karla Josepha Napoleona Ballinga Karel (1889-1972) byl hudebním skladatelem. Působil mimo jiné ve slavném pražském kabaretu Červená sedma, v němž byl vedle Eduarda Basse jednou z vůdčích osobností. Hudebním skladatelem byl i jeho pravnuk Mojmír, který zemřel v roce 1999.
Malý Karel Josef vyrůstal se svým bratrem Fridrichem v prostředí železářských hutí, které ovlivnily jejich rozhodování při volbě povolání. Balling studoval soukromě jako externista na gymnáziu v Plzni, kde se podrobil příslušným zkouškám, a poté se přihlásil do Královského českého stavovského technického učiliště v Praze (pražská polytechnika), kam nastoupil v patnácti letech. Jeho učitelem v oboru matematiky a mechaniky byl první ředitel polytechniky F. J. Gerstner, učitelem přírodopisu profesor F. M. Zippe a chemie profesor J. Steinmann. Po ukončení studia v roce 1823 se Karel Josef vydal s bratrem Fridrichem na poznávací cestu po českých železných hutích a rudných dolech a ve stejném roce vstoupil jako praktikant do služeb císařských železáren na zbirožském panství, kde byl v té době jeho otec ředitelem. Zde ale nezůstal. Ballingův velký vědecký potenciál totiž rozpoznal profesor Steinmann, který si ho v roce 1824 v jeho 19 letech vybral za asistenta chemie na pražské polytechnice, kterou Karel Josef od té doby neopustil.
Vlivem rodinné tradice se zpočátku věnoval problémům železářské výroby, jako například konstrukcím vysokých pecí, zkoumal rovněž tepelné hospodářství a redukční pochody. Od druhé poloviny 30. let 19. století soustředil svůj vědecký zájem na kvasnou chemii a aktivně propagovat cukrovarnictví. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo za napoleonských válek, kdy Velká Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru ze zámořských kolonií. Ve 30. letech 19. století zažily české země velký rozvoj tohoto průmyslu, ovlivněný státní podporou. Habsburská monarchie totiž osvobodila roku 1830 domácí výrobu řepného cukru od daní.
Profesorem chemie byl Balling jmenován 16. července 1835. Roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Jeho úsilí směřovalo k tomu, aby podrobil cukrovarnickou výrobu vědeckému zkoumání a aby výsledky bádání okamžitě sloužily tomuto průmyslu, který se rychle stával jednou z předních českých továrních produkcí. Kromě cukrovarnictví Ballingův chemický výzkum a vynález sacharometru zanechal nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Díky Ballingově stupnici, která měří hustotu extraktu původní mladiny, se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. K úspěchům Karla Josefa Ballinga patří také metodika určování kvality cukerných roztoků a zavádění nového vědeckého názvosloví (např. polarizace, sacharizace či kvocient čistoty). Připravoval též chmelové preparáty, které se zavedly do praxe teprve v 50. letech 20. století.
Jaký byl význam Ballinga pro knihovnu pražské polytechniky? Správou sbírky knih v majetku školy jmenoval Ballinga v roce 1831 její ředitel F. J. Gerstner. Ballingovým prvním úkolem bylo soustředit knihy doposud rozptýlené v pracovnách jednotlivých učitelů. Shromážděné publikace poté sepsal do inventárního seznamu, knihy roztřídil do pěti oborových skupin, pořídil index podle autorů a vedl evidenci výpůjček. Teprve od doby Ballingova řízení je tak možno mluvit o ucelené knihovně pražské polytechniky. Balling za knihovnu odpovídal až do roku 1865, kdy se stal rektorem školy.
Literaturu, kterou v roce 1831 nalezl, sepsal v tzv. Ballingově indexu. Knihy roztřídil do pěti skupin: A – astronomie, matematika; B – architektura; C – chemie; F – fortifikace, vojenství; M – mechanika. V roce 1831 bylo ve vlastnictví školy celkem 1887 knih. V Ballingově členění se knihy rozdělovaly následovně: astronomií a matematikou se zabývalo 292 titulů, architekturou 503 titulů, chemií 443 titulů, vojenstvím 236 titulů a mechanikou 413 titulů.
Účelem knihovny bylo další vzdělávání učitelského sboru a jeho seznámení s pokrokem v technických vědách a vynálezech. Půjčovat knihy si tehdy mohli jen členové kateder. Pouze vynikajícím studentům mohlo být povoleno užívání knihovny, a to na doporučení profesora. Všem studentům byla knihovna zpřístupněna otevřením čítárny až v lednu 1865. Náplň knihovny byla na svou dobu obsáhlá. Zaměřovala se nejen na technické obory v celé šíři, ale sledovaly se i technické novinky v manufakturách, továrnách a v neposlední řadě i pokroky v umění, důležité pro vzdělávání domácích řemeslníků a umělců.
Knihovna byla umístěna v zadním traktu 1. poschodí budovy Svatováclavského semináře v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici č. 5, která byla uvolněna po zrušení jezuitského řádu. V roce 1786 ji zemské stavy přidělily profesoru Hergetovi pro jeho stavovskou inženýrskou školu. V této budově se stavovská inženýrská škola změnila v roce 1806 na pražskou polytechniku. Podle popisu z roku 1856 zabírala tři místnosti o celkové rozloze 31,8 čtverečních sáhů, tedy asi 115 m2. Knihovna zde sídlila do roku 1935, kdy se přestěhovala do východního křídla Klementina.
Odkaz profesora Ballinga je v Národní technické knihovně živý i dnes. Na jeho počest byl jeho jménem nazván velký konferenční sál, který je součástí budovy knihovny otevřené pro veřejnost v roce 2009. Konají se zde konference a přednášky, v poslední době například přednášky dvou francouzských nositelů Nobelovy ceny za chemii. Při příležitosti 150. výročí jeho úmrtí se v březnu roku 2018 pořádala v NTK akce „Dej si jedno na Ballinga“. Návštěvníci zde mohli ochutnat pivo z výzkumného pivovaru VŠCHT, který si mohli v prostorách školy prohlédnout. VŠCHT se také v roce 2016 ujala správy Ballingovy hrobky, objevené při rekonstrukci staré části hřbitova na pražských Olšanech, v níž vědec spočinul po své smrti v roce 1868. VŠCHT rovněž zajistila obnovu rozpadlé stavby do původního stavu.
Až si v restauraci objednáte pivo a požádáte o slabší desítku nebo silnější dvanáctku, vzpomeňte si na profesora Ballinga. Ačkoliv není veřejnosti příliš znám, jeho práce proslavila českou vědu po celém světě a zaslouží si proto naše uznání.
]]>