V srpnu 2023 jsem uskutečnila svoji služební cestu realizované z projektu Erasmus+ Mobility (Vzdělávání dospělých). Mimo jiné jsem navštívila oddělení, které má na starosti vzdělávání (anglický název oddělení je Library System Development Consulting and Professional Training). Ve svém příspěvku bych ráda přiblížila tuto krásnou knihovnu a systém knihovnického vzdělávání pod vedením této instituce.
Národní a univerzitní knihovna Slovinska
Národní a univerzitní knihovna Slovinska (Narodna in univerzitetna knjižnica, dále NUK; https://www.nuk.uni-lj.si/) sídlí v hlavním městě Lublani v krásné budově, kterou projektoval Josip (Jože) Plečnik. Je to národní a ústřední státní knihovna Slovinské republiky a současně univerzitní knihovna pro Univerzitu v Lublani. Jejím posláním je shromažďovat, chránit a zajišťovat využívání národního fondu knihoven, poskytuje odbornou podporu knihovnám při poskytování veřejných služeb a budování národního bibliografického systému COBISS (viz níže). Zastupuje knihovny na mezinárodním poli. Pečuje o odkaz architekta Jože Plečnika. Více o knihovně také například zde https://knihovnarevue.nkp.cz/archiv/2019-1/knihovny-a-informace/postaveni-narodni-knihovny-ceske-republiky-a-jeji-srovnani-s-dalsimi-vybranymi-evropskymi-narodnimi-knihovnami.
Funkci univerzitní knihovny plní díky zákonu o knihovnictví a navazující smlouvě mezi univerzitou v Lublani a Národní knihovnou. Financována je ministerstvem kultury, malou částí pak ministerstvem pro vzdělávání.
Plány pro stavbu této budovy předložil Jože Plečnik v letech 1930–1931. Do nové budovy, která je v těsném sousedství univerzity, se knihovna přestěhovala až v roce 1941. Plečnikova knihovna je kulturní památkou a chloubou (nejen) hlavního města Slovinska.
Prostory knihovny jsou však pro 21. století již nevyhovující. Asi dvacet let se mluví o stavbě nové budovy. Dokonce je ve vestibulu knihovny umístěna maketa představující novou knihovnu (viz foto). Nyní je projekt nové budovy známý pod názvem NUK2 (https://www.nuk2.si/).
NUK má ve fondech 2,9 milionu knihovních jednotek. Tento fond je složen z několika částí/sbírek: základní národní fond, fond základní vědecké literatury a fond speciálních knihovních materiálů. Speciální knihovní fond je rozdělen na sbírku rukopisů, sbírku starých tisků, hudební sbírku, kartografickou sbírku, sbírku obrazového materiálu (autorské původní nebo jakýmkoliv způsobem reprodukované grafiky, kresby, ilustrace, fotografie na libovolném médiu (pohlednice, fotografie, plakáty, kalendáře, grafické složky, jednotlivé grafické listy, ilustrace, kresby apod.1), fond knižních kolekcí Slovinců v zahraničí (exteriorika, slovinské knihy vydané v zahraničí, literatura zakázaná v letech 1945–1991, slovinské tisky z uprchlických táborů v Rakousku a Itálii v letech 1945–1949, emigrantské literární a archivní pozůstalosti. materiál, který do Slovinska přivezli navrátilci, ad.); sbírku drobných tisků a šedé literatury. Sbírka emigrantských dokumentů čítá 200 000 knih, fond obrazových dokumentů 100 000 položek. Kartografická sbírka obsahuje dokumenty z 16. do konce 18. století, jde o více než 23 000 plánů a map a více než 2000 atlasů atd.
Jádrem fondu NUK je sbírka písemného dědictví slovinského národa. Zahrnuje všechna díla, která byla vydána nebo vytištěna ve Slovinsku, vztahující se ke Slovinsku, napsaná ve slovinském jazyce nebo slovinskými autory. Tato tzv. Sbírka Slovenika má status kulturní památky. NUK má také ze zákona právo povinného výtisku, a to od roku 1945. NUK převzala svoji národní funkci právě až od roku 1945.
Vzdělávání knihovníků ve Slovinsku
Každá profese v současné době se musí přizpůsobovat rychle se vyvíjejícím požadavkům. Udržení kroku s dnešní stálou změnou a inovací je náročným úkolem vyžadujícím po každém knihovníkovi/knihovnici neustále se zlepšující profesní znalosti a dovednosti, aby udrželi krok s vývojem v oboru.
Formální vzdělání a odborná příprava knihovníků ve Slovinsku
Formální vzdělávání v oboru knihovnictví na vyšším stupni je realizováno Oddělením knihovnictví a informační vědy a knižních studií na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Nabízí studijní programy tří stupňů: bakalářské, magisterský, doktorandský.
Pokračující profesní vzdělávání pro knihovníky
Pokračujícímu profesnímu vzdělávání a odborné přípravě se věnují různé profesní instituce a organizace, včetně Národní a univerzitní knihovny (dále NUK), Slovinské asociace knihoven, Institutu pro informační vědu v Mariboru (Institut informacijskih znanosti, IZUM, https://izum.si/), Vzdělávacího centra Městské knihovny v Lublani, Národního vzdělávacího institutu Slovinska aj.
NUK prostřednictvím oddělení vzdělávání připravuje a provádí širokou škálu pokračujícího formálního i neformálního vzdělávání pro knihovníky. Toto vzdělávání je rozděleno do tří oblastí:
Začátečnické kurzy cílené na adepty národní knihovnické zkoušky a jejich mentory.
Pokračující vzdělávací kurzy, které jsou zacíleny na profesní znalosti a kompetence a drží krok s novým vývojem v oboru.
Kurzy katalogizace zacílené na budoucí katalogizátory ve sdíleném národním bibliografickém systému COBISS2.
Mnoho knihovníků také absolvuje volně přístupné odborné kurzy, které jsou primárně zaměřeny na uživatele a poskytují znalosti i inovace nezbytné pro každodenní práci s uživateli. Toto odborné vzdělávání se soustřeďuje na úvod do práce s informačními zdroji, které jsou běžně užívány při řešení uživatelských informačních požadavků.
COBISS reprezentuje/představuje organizační model propojení knihoven do národního knihovnického informačního systému sdílené katalogizace. Téměř všechny knihovny ve Slovinsku jsou členy systému COBISS. Systém je hlavním vstupním bodem pro většinu knihovních katalogů ve Slovinsku. Toto je velký benefit pro uživatele.
Národní knihovnická zkouška
Podle slovinského knihovního zákona je každý knihovník pracující ve veřejné, akademické, speciální, Národní a univerzitní knihovně povinen složit národní knihovnickou zkoušku. Tyto zkoušky jsou dvojího druhu. První je pro knihovníky, kteří dokončili střední stupeň vzdělání, druhá je určena těm, kteří dokončili jeden z vyšších vzdělávacích programů.
Pro první z nich je doplňující podmínka, že kandidát pracuje v knihovně a musí absolvovat připravující kurzy v NUK na tuto zkoušku. Kandidát musí podstoupit profesní odbornou přípravu v práci.
Na uchazeče, kteří jsou absolventy vyššího vzdělání, jsou ještě vyšší požadavky, aby mohli složit zkoušku. Musí mít formální knihovnické vzdělání. Pokud nemají, potřebují získat kreditní body z oblasti knihovnictví a informační vědy. Musejí také napsat odbornou práci o vybraném profesním problému. Proces je velmi náročný zvláště pro nováčky.
Tato skupina silně závisí na vedení mentora, který je provází celou odbornou přípravou v práci. Úloha mentora v tomto procesu je velmi důležitá a náročná; spočívá hlavně v následujícím:
NUK je odpovědná za vedení knihovnických zkoušek. Její role spočívá také v poradenství při průvodcovství kandidátů a jejich mentorů celým procesem přípravy na knihovnickou zkoušku. Také připravuje periodické odborné vzdělávání pro kandidáty a jejich mentory.
Výjimku ovšem tvoří knihovníci ve školních knihovnách, kteří skládají jednodušší zkoušku zaměřenou na pedagogické znalosti a schopnosti. Podmínky pro složení zkoušky jsou: aktivní znalost slovinského písemného projevu, bakalářský stupeň vzdělání a pedagogické znalosti. Musí absolvovat 6 až 10 měsíců praxe před složením této zkoušky. Ve Slovinsku je 600–700 školních knihoven a zaměstnanci těchto knihoven skládají zkoušky organizované Ministerstvem pro vzdělávání (nikoli NUK).
Závěrem bych chtěla napsat, že vzdělávání v našem oboru je velmi zajímavá a rychle se rozvíjejíc oblast a Národní a univerzitní knihovna Slovinska v ní má své nezastupitelné místo. Počet knihoven je ve Slovinsku menší než v České republice (58 městských knihoven,10 regionálních, 269 poboček, 13 mobilních knihoven)3, a přesto mají tak dobře zpracovaný systém vzdělávání svých pracovníků. Jak již bylo řečeno výše, NUK vzdělává pouze knihovníky z veřejných, akademických, speciálních a z Národní a univerzitní knihovny. Školní knihovny a jejich pracovníci to mají jinak.
Poznámky
1 https://www.nuk.uni-lj.si/nuk/organizacija/slikovna-zbirka
2 https://www.cobiss.net/cobiss-platform.htm
3 https://www.ff.cuni.cz/2017/07/knihovnicke-nebe-ve-slovinsku/
Vchod do národní a univerzitní knihovny | Okna ve tvaru otevřené knihy |
Projekt na novou národní knihovnu | Výstava věnovaná historii Lublaně, včetně Plečnikova odkazu |
Moderní knihovny nejsou pouhými půjčovnami knih, do jejich současných kompetencí spadá daleko více činností a aktivit. Jednou z nich je i rozvíjení digitální gramotnosti, která je nedílnou součástí dnešní společnosti, ať už co se týká využívání nejrůznějších digitálních dokumentů, tak i komunikace s úřady, práce s technologiemi v zaměstnání a mnoho dalšího. Digitální svět se vyvíjí rychleji, než jsme schopni se mu přizpůsobovat, proto je vzdělávání v této oblasti nejen potřebné, ale doslova nutné, a to již od útlého věku.
Digitální gramotnost je relativně novodobým termínem, jehož definice ještě není plně ustálena. Její kořeny bychom mohli hledat v jiných, velmi blízkých, i když jednodušeji definovatelných pojmech, jimiž jsou počítačová a informační gramotnost. Počítačovou gramotnost lze definovat jako „dovednosti a znalosti potřebné k efektivnímu využívání IT systémů – obvykle se jedná o soubor konkrétních schopností používat hardware a standardní sotfwarové balíčky“ (Bawden a Robinson, 2017, s. 372–373). Pojem informační gramotnost obvykle znamená „schopnost vědět, kdy jsou informace zapotřebí, být schopný tyto informace identifikovat, najít, vyhodnotit a efektivně použít k řešení daného úkolu či problému“ (Bawden a Robinson, 2017, s. 372-373).
Neoddělitelnou součástí nově vzniklé digitální gramotnosti se staly již dříve existující e-dovednosti (někdy též e-skills) (MPO, 2013), bez nichž by lidé nebyli schopni základní obsluhy informačních a komunikačních technologií a orientace v prostředí internetu. (Anon, 2016)
Ačkoli byl pojem digitální gramotnost zmiňován některými odborníky a autory již dříve, populárním a více využívaným se poprvé stal až v roce 1997, kdy z něj Paul Gilster udělal hlavní téma své knihy, jež nese název Digital Literacy. Paul Gilster v rozhovoru s Carolyn Pool definoval digitální gramotnost jako „schopnost porozumění informacím a umění je využít, a to v různých formátech a ze širokého spektra zdrojů, v případě jejich prezentace prostřednictvím počítače“ (Pool, 1997), především s využitím internetu. Ve svém díle Digital Literacy (1997) dále vymezil čtyři klíčové digitální kompetence, které jsou potřeba k dosažení této gramotnosti, jimiž jsou shromažďování znalostí, hodnocení obsahu informací, vyhledávání na internetu a navigace pomocí hypertextu. Zároveň zdůrazňuje, že součástí digitální gramotnosti je i pochopení toho, kdy a jak je potřeba doplnit digitální formáty klasickými, nedigitálními zdroji informací.
Na rozdíl od současného přístupu byl P. Gilster přesvědčen, že digitální gramotnost je životní dovedností, nikoli však součástí formálního vzdělávání. (Bawden a Robinson, 2017, s. 380) Budoucí možnost práce s technologiemi ve školních třídách spatřoval především ve využití internetu a informací v něm obsažených a také v přenesení výuky do online prostředí, například pomocí videokonferencí na univerzitách, jež by mohly nabídnout alternativní možnost studia těm, kteří by nemohli studovat vysokou školu prezenční formou. (Pool, 1997)
Gilster nebyl jediný, kdo se snažil termín digitální gramotnost definovat a vymezit, s rozvojem modernější společnosti přicházely další, rozšířené definice této dovednosti. Zároveň si jako taková musela najít své místo mezi mnoha jinými, nově vzniklými gramotnostmi, kromě již výše zmiňovaných počítačové a informační to byly například také mediální, síťová či e-gramotnost. (Bawden a Robinson, 2017)
Nové dovednosti však do společnosti nepřinesly pouze moderní náhled na svět a širokou paletu výhod. Díky nim může docházet k novému rozdělování společnosti, a to na ty, kteří mají přístup k technologiím a umí s nimi zacházet, a na ty, kteří mají přístup k vybavení a potřebné schopnosti jeho ovládání jen v omezené formě nebo vůbec. Popsaný jev bývá označován jako digitální rozdělení (známější pod anglickým pojmem digital divide), případně digitální propast (známější pod anglickým pojmem digital gap). Zároveň je třeba brát v potaz, že zvyšování úrovně digitální gramotnosti ve společnosti může přinést velké množství problémů a rozdílů, ať už sociálních, společenských, ekonomických nebo politických, i do virtuálního prostředí, kde bude potřeba naučit se s nimi nově vypořádat. (Polakovič, 2016)
Dřívější pojetí digitální gramotnosti bychom dnes mohli považovat za současnou verzi běžné představy o tradiční gramotnosti. S rychlým rozvojem informačních a jiných technologií se však mění také potřeby lidí a způsob jejich běžného i pracovního života. Nová, globální ekonomika potřebuje nové, moderní technologie – a ty zase vzdělané pracovníky schopné s nimi pracovat. Digitální gramotnost proto přestává být pouze „schopnost určit, zařadit, rozumět, vyhodnocovat a analyzovat informace při používání digitálních technologií. Digitální gramotnost vyžaduje aktivní znalost technologií a porozumění tomu, jak mají být užívány“. (MPO, 2013)
V dnešní době tedy považujeme za digitálně gramotného toho, kdo umí technologie nejen ovládat pomocí jednoduchých, předem vytvořených a nastavených nástrojů, ale dokáže je i upravovat, formovat a jinak ovlivňovat dle vlastních potřeb a preferencí. Aby toho bylo možné dosáhnout, je třeba zařazovat digitální gramotnost do vzdělávání již od útlého věku. Za tímto účelem vznikla řada novodobých digitálních kompetencí, na nichž staví vzdělávací systémy ve většině vyspělých zemí. Napříč jednotlivými zeměmi se mohou znění a cíle digitálních kompetencí mírně lišit, i přesto však zůstávají ve stěžejních bodech stejné. Obecně lze říci, že se jedná o pomyslnou pyramidu, jejíž hlavní část tvoří základní vědomosti a dovednosti pro efektivní využití technologií a informací v digitální podobě, jimiž v současné době disponují všichni běžní uživatelé počítače a internetu. Druhým stupněm rozvoje digitálních kompetencí je schopnost komunikovat, spolupracovat, řešit problémy a spravovat informace v digitálním prostředí. Nejvyšší příčku zaujímá strategické, kritické a tvůrčí využívání technologií, a to samostatně, bez pomoci informačních či počítačových specialistů. (Svoboda, 2020) Ačkoli je naplnění digitálních kompetencí primárně vyžadováno od vzdělávacích institucí, systematicky od mateřských škol až po vysokoškolská studia, je také očekáváno, že se stane součástí přirozeného celoživotního učení běžných občanů, ať už pro účely pracovního, nebo soukromého života. Ti k tomuto účelu mohou využít instituce nabízející neformální vzdělávání, k nimž patří mimo jiné i knihovny. (MPO, 2013)
V České republice se první pokusy o zavedení digitální gramotnosti do vzdělávání objevily v roce 2014, kdy byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále MŠMT) vydána Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (MŠMT, ©2013–2023). Ta se zaměřovala na vytvoření vhodných podmínek pro nové metody výuky pomocí digitálních technologií a pro rozvoj kompetencí dětí v dané oblasti. V následujících letech byla zřízena tzv. DigiKoalice (©2021) a realizován projekt s názvem Podpora rozvoje digitální gramotnosti (©2023), jež měly za cíl přípravu pedagogů na vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti a tvorbu metodických a didaktických materiálů.
Školní osnovy základních škol se současným trendům přizpůsobily v roce 2021, kdy se do rámcového vzdělávacího programu poprvé začlenily digitální kompetence, pro gymnázia byla tato změna účinná až od roku 2022. (MŠMT a NPI, ©2023)
Digitální kompetence jsou brány jako průřezové, což znamená, že bez nich není možné plně rozvíjet další klíčové kompetence. V praxi to představuje především využívání digitálních technologií při řešení problémů a při plnění různých činností téměř ve všech školních předmětech. (Růžičková, 2021)
I přes to, že cílem digitální gramotnosti není připravit každého žáka na odbornou práci s počítači, mělo by se každé z dětí setkat alespoň se základními algoritmy a principy programování a robotiky. (Boháčová, 2020) Fenoménem v této oblasti vzdělávání se staly především robotické technologie, odstupňované dle obtížnosti programování pro různé věkové kategorie, od dětí v mateřských školách až po středoškolské studenty.
Ne všechny školy však mají dostatečné materiální vybavení či proaktivní pedagogy ochotné vzdělávat se v robotických technologiích a práci s nimi. V takovém případě přichází na řadu neformální, mimoškolní vzdělávání, jež by mělo alespoň částečně reflektovat rámcový vzdělávací program a rozvíjet jednotlivé kompetence. V případě knihoven jsou neformální vzdělávání, spolupráce se školami a práce s digitálními technologiemi zakotveny v Koncepci rozvoje knihoven 2021–2027 s výhledem do roku 2030 (Národní knihovna ČR). V mnoha knihovnách bychom proto mohli najít nejen různorodé robotické technologie, ale také vzdělávací lekce pro školní kolektivy, jednorázové kurzy či pravidelné zájmové aktivity pro děti zaměřené na programování a robotiku.
V posledních letech se na trhu objevilo nepřeberné množství robotů pro děti, které se liší nejen podle výrobce, ale také podle způsobu ovládání a programování. Několik z nich je zřejmě oblíbenějších či známějších, proto je v českých knihovnách nacházíme častěji. Všechny tyto interaktivní hračky podporují rozvoj logického myšlení, dovednost plánování několika kroků dopředu, prostorovou orientaci, identifikaci a opravení vlastních chyb a pomáhají v procvičování jemné motoriky.
Pro nejmenší děti ve věku od tří do deseti let je často využíván Bee-Bot. Jedná se o „robůtka“ ve tvaru včely s několika tlačítky umístěnými na zádech. Pomocí těchto tlačítek děti stanoví směr jízdy, přičemž je možné zadat kombinaci až čtyřiceti pokynů, a pak robota vyšlou na určenou cestu. Bee-Bot může být využíván samostatně, často je však kombinován se speciálními mřížkovými podložkami umožňující zabývat se různými tématy a vzdělávacími oblastmi. Pro usnadnění je velikost mřížky shodná s délkou jednotlivých kroků robota. (Bee-Bot Včelka: Robotická hračka)
Hojně využíván je Ozobot, který nabízí možnost programování více způsoby. Základní programování, které zvládnou i nejmenší děti, je jízda po namalovaných čárách a plnění příkazů pomocí barevných kódů. Prostřednictvím bluetooth je možné propojení s tabletem a programování ve volně dostupných aplikacích. Poslední možností je internetová aplikace Ozoblockly, ve které se děti učí na různých úrovních obtížnosti blokové programování. (Ozobot, ©2023) Vzhledem k celosvětovému rozšíření Ozobota v oblasti vzdělávání existuje databáze již hotových zadání a aktivit, Ozobot Classroom (©2023), kde je možné se inspirovat či cokoli volně stáhnout.
Firma LEGO uvedla na trh několik robotických stavebnic, které jsou rozděleny podle věku a obtížnosti. Nejvyužívanějšími sety v knihovnách jsou LEGO Boost pro děti od sedmi let a LEGO Mindstorms pro cílovou kategorii od deseti let. Obě tyto varianty nabízejí možnost několika různých modelů, které lze po sestavení uvést do pohybu pomocí programovací aplikace. Pro mladší děti je připraveno blokové programování s piktogramy, starší se učí pokročilou techniku založenou na programovacím jazyku Scratch. (LEGO, ©2022)
Interaktivní hračka iRobot Root má multifunkční a věkově široce zaměřené možnosti programování. Robot obsahuje magnet, díky čemuž zvládá pohyb po vertikální magnetické tabuli, a na jeho těle bychom mohli nalézt úchyt pro fixu nebo pero. Lze jej také doplnit vlastními komponenty vytvořenými na 3D tiskárně. (Rambousková, 2020) Umí psát, kreslit, následovat předem zadané trasy podobně jako Ozobot či jezdit po mřížkových podložkách určených pro Bee-Boty. Obsahuje celkem tři úrovně programování, rozdělené dle obtížnosti – intuitivní obrázkové bloky, příkazy zadávané pomocí slovních bloků a programování prostřednictvím textových programovacích jazyků. (Kupilíková, 2020)
Ačkoli se v knihovnách objevují shodní či podobní roboti, práce s nimi se v jednotlivých institucích liší. Na základě informací získaných z webových stránek knihoven byly některé z nich osloveny e-mailem s dotazem, jak tyto technologie využívají.
Městská knihovna v Praze pořádá pro děti od pěti do dvanácti let jednorázové lekce robotiky, na nichž jsou předem připraveny metodiky, pracovní listy a aktivity podle věku a zkušeností účastníků. Akce probíhá pravidelně a zdarma, přičemž zájemci se musejí registrovat. Nabízeny jsou lekce s Bee-Boty a Ozoboty, rozdělené podle věku dětí. Ozoboti jsou také v kombinaci s 3D tiskárnou součástí rodinné únikové hry, při níž děti s rodiči hledají a shromažďují klíče k ukrytým speciálním hodinkám zajišťujícím bezproblémový „chod klasických knižních příběhů“.
Brněnská Knihovna Jiřího Mahena nabízí kroužek pro děti od osmi do třinácti let, konající se jednou za tři týdny. Jednotlivá setkání mají předem určená témata (Ozoboti, 3D tisk, LEGO apod.), na která se děti přihlašují na každé zvlášť, podle vlastního zájmu. Každého setkání se účastní průměrně deset dětí a dva lektoři, kteří jsou k dispozici po celou dobu. Díky přítomnosti dvou lektorů je možné v jedné lekci soustředit začátečníky a pokročilé, což podporuje také vzájemné sdílení dovedností mezi samotnými dětmi.
Knihovna města Olomouce organizuje robotický kroužek pro tři až čtyři účastníky starší deseti let. Jednotlivá setkávání probíhají dvakrát do měsíce a jsou na nich využívány stavebnice LEGO. Děti společně s lektorem tvoří domluvený model, ten se potom učí od základů programovat a plní nejrůznější aktivity a úkoly. Podle schopností a zkušeností dětí se postupuje od jednoduchého obrázkového programování až po složitější programovací jazyky.
V Krajské knihovně v Liberci prošly robotické kurzy poměrně velkým vývojem. V současnosti se ustálily jako půlroční kroužek pořádaný dvakrát do měsíce, do něhož je nutné se registrovat. Účastníci jsou podle věku rozděleni na dva samostatné kroužky – do deseti let a od deseti let. Kroužek pro mladší je veden formou volné zábavy s roboty, děti si samy určují, jakým způsobem a s jakými roboty budou pracovat. Na setkáních pro starší je využíván předem vytvořený koncept včetně aktivit a práce s roboty je rozvíjena postupně, systematicky.
Specifické místo mezi knihovnami zaujímá Městská knihovna Polička a její prostor Půda nabízející nepřeberné množství robotických hraček, které si zde mohou děti i dospělí vyzkoušet a hravě se vzdělávat v oblasti programování. Poličská knihovna také umožňuje krátkodobé výpůjčky některých robotů do škol či jiných knihoven v daném regionu, včetně zaškolení pověřených osob pro práci s nimi. (Městská knihovna Polička, 2008)
Díky mnohým projektům a většímu povědomí o tématu se robotické hračky dostávají i do menších knihoven, přičemž každá s nimi pracuje svým vlastním, originálním způsobem. Základy digitální gramotnosti tak lze šířit k širší cílové skupině (nejen) dětí a zároveň přilákat do knihoven také ty uživatele, kteří by jejich služby jinak nemuseli využít.
Závěr
Děti jsou oproti dospělým ve velké výhodě, protože se jim v rámci školní docházky dostává rozsáhlejšího vzdělávání v této oblasti. Aby však společnost fungovala, prosperovala a dále se vyvíjela, je potřeba zapojit technologie do života všech obyvatel všech věkových kategorií. A právě knihovny jsou institucemi, jež by mohly a měly cílit na tuto oblast celoživotního učení nejvíce. Knihovny nejen vzdělávají své uživatele, ale také se samy modernizují a využívají čím dál více technologií ve svůj prospěch. V současné době existuje jen málo knihoven, které nemají online katalog, novinkou již není ani digitalizace fondů. V některých institucích bychom mohli dokonce najít umělou inteligenci, jež do oboru knihovnictví proniká čím dál více. Díky ní mohou knihovny například nabízet komplexnější služby, pomocí chatbotů poskytovat ucelenější informace v kratším čase a čtenáři si mohou nechat doporučovat knihy přímo „na míru“. Aby to vše bylo možné nejen zavést, ale i smysluplně využívat, je potřeba zvýšit úroveň digitální gramotnosti nejen knihovníků, ale i čtenářů knihovny, kteří budou tyto služby následně také využívat.
Lego Boost | Lego Boost |
Ozobot | Modelování klíčenky na 3D tisk |
Fotografie: Archiv Knihovny Jiřího Mahena
Použité zdroje:
BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Doubravník: Flow, 2017. 451 s. ISBN 978-80-88123-10-1.
BOHÁČKOVÁ, Petra a kol. Programování (nejen) v mezinárodních projektech: aktivity do výuky. Praha: Dům zahraniční spolupráce, 2020. 41 s. ISBN 978-80-88153-78-8.
DIGIKOALICE. Kdo jsme: O DigiKoalici. NPI: DigiKoalice [online]. ©2021 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://digikoalice.cz/my-jsme-digikoalice/.
DIGITÁLNÍ GRAMOTNOST. Projekt Podpora rozvoje digitální gramotnosti. Podpora rozvoje digitální gramotnosti [online]. © 2023 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://digigram.cz/.
GILSTER, Paul. Digital literacy. New York: John Wiley, 1997. 276 s. ISBN 0-471-24952-1.
Glossary:E-skills. In: Eurostat: Statistics explained [online]. 21 September 2016 [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php?title=Glossary:E-skills
KUPILÍKOVÁ, Martina. Pojďme programovat robota Root. In: itfitness.cz [online]. 11. 5. 2020 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: http://itfitness.cz/pojdme-programovat-robota-root/.
LANKSHEAR, Colin and Michele KNOBEL. Digital Literacy and Digital Literacies: Policy, Pedagogy and Research Considerations for Education. Nordic Journal of Digital Literacy [online]. 2006-2016, p. 8-20 [cit. 2023-07-05]. ISSN 1891-943X. Dostupné z: https://core.ac.uk/download/pdf/303779381.pdf
LEGO [online]. The LEGO Group, ©2022 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.lego.com/cs-cz.
MĚSTSKÁ KNIHOVNA POLIČKA. Roboti pro region. Půda: Městská knihovna Polička [online]. 2008 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: http://puda.knihovna.policka.org/roboti-pro-region/.
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU (MPO). Digitální Česko 2.0: Cesta k digitální ekonomice [online]. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2. 4. 2013 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/dokument127530.html.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. © 2013–2023 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY a NÁRODNÍ PEDAGOGICKÝ INSTITUT ČESKÉ REPUBLIKY. Digitální kompetence v RVP ZV. Revize RVP: edu.cz [online]. ©2023 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://revize.edu.cz/digitalni-gramotnost-v-rvp-zv.
NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Koncepce rozvoje knihoven 2021–2027. IPK: Informace pro knihovníky [online]. 70 s. [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/ipk/ipk/docs/koncepce-rozvoje-2021-2027/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027/view.
Ozobot [online]. Ozo EDU, Inc., ©2023 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://ozobot.com/.
Ozobot Classroom [online]. Ozo EDU, Inc., ©2023 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://classroom.ozobot.com/account/login.
POLAKOVIČ, Peter a kol. Informačné a komunikačné technológie - prostriedok zvyšovania efektivity edukačného procesu. 1. vydání. Praha: ExtraSYSTEM, 2016. Didaktika - pedagogika, sv. 26, 104 s. ISBN 978-80-87570-31-9.
POOL, Carolyn R. A New Digital Literacy: A Coversation with Paul Gilster. Educational Leadership [online]. 1997, Vol. 55, No. 3 [cit. 2024-02-23]. ISSN 0013- 1784. Dostupné z: https://www.ascd.org/el/articles/a-new-digital-literacy-a-conversation-with-paul-gilster
RAMBOUSKOVÁ, Jitka. Seznamte se – robot Root. In: Co jsem vyzkoušela: ve škole a okolním vesmíru [online]. 7. 7. 2020 [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.cojsemvyzkousela.cz/?p=6553.
ROBOT WORLD. Bee-Bot Včelka: Robotická hračka. Robot World [online]. [Cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://www.robotworld.cz/bee-bot-vcelka#popis.
RUŽIČKOVÁ, Daniela a kol. Čtenářská, matematická a digitální gramotnost v uzlových bodech vzdělávání. 1. vydání. Praha: Národní pedagogický institut České republiky, 2021. 50 s. ISBN 978-80-7578-081-2.
SVOBODA, Petr a kol. Digitální kompetence učitelů středních odborných škol jako výzva současného vzdělávání. Brno: Paido, 2020. 291 s. ISBN 978-80-7315-272-7.
]]>Národní knihovna ČR zpracovala v roce 2023 dokument „Strategie rozvoje NK ČR na léta 2024–2027“1. Tato strategie vznikla díky společnému úsilí řady pracovníků knihovny, kteří se do její přípravy zapojili. Pro tuto náročnou úlohu bylo vedením knihovny sestaveno osm pracovních týmů z pracovníků různých oddělení knihovny. Každý tým přispěl k jedné kapitole dokumentu. Strategie prošla interním i externím připomínkováním. Průvodkyní celým procesem její tvorby byla PhDr. Bohdana Stoklasová.
Práce na strategii trvala téměř půl roku. Na začátku se uskutečnilo dvoudenní výjezdní zasedání pracovníků knihovny. Výsledkem jeho intenzivní práce byl popis současného stavu knihovny a formulace cílů, jichž by mělo být dosaženo do roku 2027, dále dosažení shody na tom, jaké máme příležitosti, kde vnímáme rizika, jaké jsou významné vnější a vnitřní vlivy. Během jednání se ukázalo důležité zabývat se dilematy, kterých bylo vytypováno šest, a vzájemně o nich mezi sebou diskutovat. Jedním z důležitých dilemat bylo postavení se k otázce, zda NK ČR chce do roku 2027 řešit výstavbu nové budovy nebo upřednostní aktivity související s oživením Klementina a areálu v Hostivaři. Výsledkem debat bylo, že upřednostníme oživení Klementina a dokončení výstavby nového depozitáře v Hostivaři před podnikáním aktivních kroků pro realizaci novostavby. Dalším bodem k rozhodování bylo, zda upřednostnit masivní vytváření nových dat před jejich lepší vyhledatelností, provázaností, využitím a propagací. V tomto bodě jsme se shodli, že se nejedná vlastně o dilema, že pro větší využitelnost našeho datového bohatství je kromě uživatelsky přívětivého rozhraní postaveného nad kvalitním systémem v zázemí důležitá i kvalitní a soustavná propagace směrem ke všem cílovým skupinám. Třetí dilema se týkalo vícezdrojového financování a fundraisingu, kde jsme došli k závěru, že je třeba aktivně usilovat o vícezdrojové financování s citlivostí vůči poslání organizace a unikátním prostorám zejména Klementina. Vše je třeba zároveň přizpůsobit charakteru a způsobu financování příspěvkové organizace. Další dilema se týkalo využití prostor knihovny. Výsledkem diskusí na toto téma bylo, že v knihovně může být širší nabídka akcí nového typu, u nichž je nutné počítat s občasným snížením komfortu knihovníků i uživatelů, ale nebudou zde pořádány akce, které by mohly ohrozit uložené knihovní fondy. Páté dilema se týkalo lidských zdrojů. Zde jsme se shodli, že je potřeba vyšší investice do lidského kapitálu, přestože to může znamenat snížení financování jiných oblastí. Posledním dilematem byla otázka míry otevřenosti k novým postupům a pozicím. NK ČR je do značné míry tradiční., tj. i konzervativní institucí, kde zásadní organizační změny a změny pracovních postupů neprobíhají často, z čehož logicky vyplývá lpění na určitých „zaběhaných“ stereotypech a odpor k jejich změnám. U tohoto dilematu jsme se shodli, že tento přístup je nutné zásadně změnit.
Jako významné vnější vlivy byly určeny tyto: rychlý rozvoj umělé inteligence a dalších technologií, změna charakteru dat (open data, smart data, propojená data), dezinformace / informační přesycenost / fake news, rozpad hodnotového ukotvení společnosti / rozrůstání společenských bariér, vnitřní a vnější politická situace a implementace cílů udržitelného rozvoje. K významným vnitřním vlivům patří: problematika ekonomické udržitelnosti instituce, sídelní strategie, potřeba modernizace agend / procesů, aktuální personální kapitál instituce, budování vnitřního oborového sebevědomí a mentální bariéry.
Shrneme-li stručně jednotlivé kapitoly, pak strategie vyzdvihuje postavení NK ČR jako ústřední knihovny České republiky a významné výzkumné organizace, zodpovědné za celou řadu činností a národních funkcí. Ke klíčovým činnostem NK ČR patří poskytování knihovnicko-informačních služeb, budování a zpracování sbírek, dlouhodobá správa a ochrana historických a novodobých fondů, vytváření České národní bibliografie, správa Souborného katalogu ČR a souborů národních autorit. Významnými aktivitami jsou též digitalizace fondů a zpřístupnění digitálního obsahu, výzkum v oblastech knižní kultury, hudební vědy, slavistiky, dlouhodobé ochrany knihovních a digitálních fondů, archivace webu a digitálního zpřístupnění fondů.
Strategie zdůrazňuje, jakým výzvám čelí a bude čelit NK ČR: jak plnohodnotně a dobře fungovat v podmínkách omezených finančních prostředků, nedostatečné infrastruktury, umístění fondů a pracovníků v různých lokalitách, zastaralého softwaru, nedostatečné obnovy areálu Klementina a dalších. Chybějící legislativní rámec pro odevzdávání elektronického povinného výtisku a nedostatečné zálohování dat představují rizika pro uchování kulturního dědictví.
Přes všechna nynější omezení a těžkosti knihovna nerezignuje na nové trendy a zejména vzhledem k rychlému rozvoji umělé inteligence a robotiky se strategie zaměřuje na testování těchto moderních technologií v knihovnických procesech. Důraz je kladen na vzdělávání v této oblasti a spolupráci s mezinárodními partnery, zejména v oblasti digitalizace. Cílem je dosáhnout do roku 2027 výrazných změn nejenom v oblastech příjmu, zpracování, správy, ochrany fondů, poskytování služeb uživatelům, ale i v oblasti lidských zdrojů. Klíčovým bodem je vytvoření motivujícího pracovního prostředí a stabilního zázemí pro zaměstnance. K tomu patří i modernizace knihovních systémů, rozvoj digitálních nástrojů a spolupráce se vzdělávacími institucemi. Důležitou součástí je také otevřený dialog mezi vedením a zaměstnanci. Úspěšná realizace cílů stanovených strategií bude záviset na úzké spolupráci mezi jednotlivými útvary NK ČR, stejně jako na dostatečné finanční a legislativní podpoře ze strany zřizovatele. Vydáním strategického dokumentu práce na strategii nekončí, je to vlastně začátek činností, které z ní vyplynuly.
Poznámky
1 https://www.nkp.cz/soubory/ostatni/nkcr_strategie2024.pdf/
Konference TEI se konají od roku 2001 s výjimkou mimořádných událostí každý rok2. TEI (Text Encoding Initiative)3 je mezinárodní konsorcium specializující se na digital humanities a hledání popisných standardů pro popis historických dokumentů v digitálním prostředí. V konsorciu je Národní knihovna ČR také zastoupena. Konference TEI se poměrně záhy začali účastnit také zástupci Národní knihovny ČR. Tato každoroční setkání se snaží mapovat poslední trendy v tzv. digital humanities, a to zejména v oblasti zpracování historického písemného a tištěného materiálu ve virtuálním prostředí. Již druhým rokem se tato konference koná také hybridní formou. Přiznejme si však popravdě, že osobní setkání mají značnou váhu a umožňují díky osobním rozhovorům dořešení mnohých otázek, se kterými se i my v Národní knihovně při zpracování historických fondů musíme vypořádávat.
V době „pocovidové“ se konference více méně ustálily v Evropě. Pořadatelem tohoto ročníku konference konané ve dnech 4–8. září 2023 byla menší, zato značně moderní univerzita v Paderbornu4. Zvolený název Encoding cultures ukazuje, jakým směrem se v současnosti jedna z oblastí digital humanities ubírá. Značně osvěžující, i když na jednu stranu poněkud zavádějící, bylo spojení s konsorciem MEI (Music Encoding Initiative5), které se paralelně k TEI zabývá zpracováním hudebních zdrojů ve virtuálním prostředí. Oproti TEI se více orientuje na textové historické fondy. Jednotlivé prezentované příspěvky jsou v abstraktech přístupné na stránkách konference, online přenosy nebyly následně zpřístupněny z důvodu ochrany jednotlivých účastníků.
Účast pracovníků Národní knihovny ČR v konsorciu TEI je velmi cenná a představuje tak s krátkodobými výpadky již jistou tradici. Gudelines TEI6 jsou pro Národní knihovnu spolu se staršími tištěnými Zásadami popisu rukopisů7 výchozími při zpracování rukopisů v Oddělení rukopisů a starých tisků. Z toho důvodu je také zástupcem NK ČR v tomto konsorciu specialista na rukopisy (autorka textu).
Během konference byla zvoleným výborem TEI ohlášena řada změn, které odrážejí měnící se podobu konsorcia. Samotné konsorcium v první dekádě 21. století fungovalo jako aktivní centrum řešící problematiku zpracování historických dokumentů ve virtuálním prostředí. Je pochopitelné, že v této době převládali ve vedení osoby specializující se na problematiku IT, které byly méně orientovány na samotné historické fondy. Po stanovení základních návodných pravidel a postupů a zároveň vytvoření řady funkčních modelů začaly ve vedení převažovat osoby, které se zaměřují na využití popisných formátů TEI v praxi a také ve výuce. Tento měnící se trend, vedoucí k převaze specialistů na historické fondy a výuku, vedl a vede k hledání nových cest, kam se chce a bude konsorcium ubírat.
Konsorcium se také musí v současnosti vypořádat s oslabením své členské základny. Náznaky ekonomického oslabení jsou, obdobně jako v řadě institucí, patrny i v této organizaci, která tak bude muset hledat další aktivní zdroje financování.8 Vše je navíc umocněno tím, že konsorcium není pevně vázáno na některou ze státních institucí.
Významné proměny jsou patrny také v samotných Guidelines (tedy Zásady). V současnosti je již v přípravě další verze, která by měla být o něco přívětivější a uživatelsky vhodnější především pro technicky, respektive počítačově, méně zdatné specialisty. V tomto směru je nutno zdůraznit, že komunita TEI je velmi otevřená a vede živou komunikaci se specialisty stojící mimo TEI. Vhodnou formou je korespondenční platforma (e-mail), v které jsou problémy řešeny hned na základě jednotlivých zkušeností z praxe. Podobně je tomu také na samotných internetových/webových stránkách TEI. Značně komunikativní a otevřený je samotný Technical Council (tedy Technický výbor). Konsorcium TEI také sleduje nejrůznější současné trendy – jedním z intenzivně řešených témat je zaznamenání gender v TEI i v historických dokumentech a vliv AI (tedy umělé inteligence).
Jednou ze změn v TEI je také nová podoba loga. Původní žluto černé logo se změní na zajímavě pojaté logo ve čtverci. Leč na jeho konečnou podobu si ještě budeme muset chvíli počkat. Mimochodem, nová podoba loga je také námětem diskuze, která je otevřena všem zájemcům z řad široké veřejnosti.
Změna čeká také na samotné webové stránky TEI. Slovy Hugha Kaylese: „It is horrible and awful. It makes me sad. It looks like ass.“9 Nová podoba stránek je mnohem přívětivější, i když stále ještě značně technicky zaměřená. Na druhou stranu jsou tyto webové stránky mnohem přehlednější a umožňují rychlou orientaci. Jako odborník ze střední Evropy považuji za zbytečné vytvořit samostatný španělský profil.
Jednou z dalších aktivit TEI je také vydávání jTEI Publications10. V rámci této řady bylo v roce 2022 publikováno celkem 13 článků, které byly prezentovány na konferenci ve Štýrském Hradci v roce 2019. Každému zájemci o uvedenou problematiku mohu tyto články jen doporučit.
Aktivními skupinami jsou SIGs, malé skupiny pracující na specializovaných tématech. Pro Národní knihovnu ČR je důležité zejména SIG Manuscripts, pracující na vývoji zpracování rukopisů. Komunikace probíhá formou e-mailů pomocí ListServis a setkáním v průběhu konference během samostatné schůze. Popravdě řečeno byly aktivity této skupiny v minulém roce poněkud slabší. Hlavními problémy jsou v současnosti popisy rukopisů (<msDesc>), především s ohledem na uspořádání jednotlivých elementů kolidujících mnohdy s odlišnými zvyklostmi různých kulturních a jazykových oblastí.
Značným osvěžením celé konference je prezentace projektů a dalších novinek formou posterů. Samotné postery jsou vždy umístěny v chodbách před jednotlivými sály. Autoři mají možnost je prezentovat během samostatného bloku, každý z nich má na prezentaci vyhrazenu přesně jednu minutu. Letos to bylo celkem 23 posterů, přičemž jeden z nich prezentoval celý tým autorů. Dva postery byly zprostředkovány jako hudební produkce a další jako divadelní hra. Nechyběly barevně pojaté postery a animované prezentace. Témata byla skutečně rozmanitá, od digitálního zpracování buddhistických textů, přes Wagnerova díla až po indexaci Mahlerových dopisů. Pro české prostředí byl podstatný zejména poster zabývající se tzv. Biblí Václava IV., uloženou v současnosti v Rakouské národní knihovně ve Vídni11.
Jedním z důležitých úkolů každoročního setkání jsou také volby nového výboru (Board). Do vedení byly letos jmenovány dvě dámy (Diane Jakaci a Gimena del Rio Riande). Mimochodem, jsou reflexí toho, že IT problematika v historických fondech již dávno není mužská záležitost.
Na konci konference také došlo k ohlášení místa konání v roce 2024. Konference TEI se bude konat 17. – 22. 11. 2024 v Buenos Aires. Uvidíme, zda se této konference bude moci zástupce z Národní knihovny ČR zúčastnit.
Poznámky
1 Dostupné z: https://teimec2023.uni-paderborn.de/ [cit.12.9.2023].
2 Dostupné z: https://members.tei-c.org/Events/meetings [cit.12.9.2023].
3 Dostupné z: https://tei-c.org/ [cit.12.9.2023].
4 Více na webových stránkách univerzity v Paderbornu dostupných zde: https://www.uni-paderborn.de/ [cit.12.9.2023].
5 Dostupné z: https://music-encoding.org/ [cit.12.9.2023].
6 Dostupné z: https://tei-c.org/release/doc/tei-p5-doc/en/html/index.html [cit.12.9.2023].
7 Zásady popisu rukopisů. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum. Praha: Národní muzeum, 1983, 28(2), s. 49-96 (ISSN 0036-5351). Dostupné také z: https://publikace.nm.cz/periodicke-publikace/amnphl/28-2/csav-komise-pro-soupis-a-studium-rukopisu-zasady-popisu-rukopisu [cit.12.9.2023].
8 Národní knihovna je uvedena jako podporovatel (s ročním poplatkem 250 USD) mezi dvaceti pěti dalšími podporovateli.
9 „Je to hrozné a strašné. Jsem z toho opravdu smutný. Vypadají jako …“ Upřímně, sama tento názor do jisté míry sdílím, i když bych nejspíše volila jiná slova. Webové stránky TEI si jistě zaslouží hezčí a přívětivější design. Neuškodilo by také jejich zjednodušení a lepší přehlednost. Současné webové stránky jsou dostupné z: https://tei-c.org/ [cit.12.9.2023].
10 Dostupné z: https://journals.openedition.org/jtei/ [cit.12.9.2023].
11 Dostupné z: https://teimec2023.uni-paderborn.de/contributions/118.html [cit.12.9.2023].
]]>Konference Bibliotheca Antiqua pořádaná Vědeckou knihovnou v Olomouci, respektive jejím Oddělením rukopisů a starých tisků probíhá kontinuálně již třicet jedna let. Je to specializovaná konference zaměřená na historické knižní fondy. Vedle četných odborných příspěvků a zpráv nabízí také prostor pro osobní setkání specialistů na historické fondy a zájemců o uvedenou problematiku, četné diskuze nad jednotlivými problémy, ale také odlehčené rozhovory o příjemných či nepříjemných novinkách na našich pracovištích.
V minulých letech se výše jmenovaná konference konala v půvabných historických interiérech Arcidiecézního muzea Olomouc. V roce 2023 se přesunula do nově opraveného Červeného kostela. Musím zdůraznit, že to bylo místo více než důstojné. Oprava tohoto vysokého novogotického kostela severoněmecké cihlové gotiky sice trvala trochu déle, než bylo původně plánováno, zato se více než vydařila. Především spojení zrekonstruovaného kostela s novou budovou knihovny vytvořilo jedinečný prostor. Samotná stavba již zvenku působí úctyhodně a vše korunují vkusně upravené vnitřky. Původní loď kostela je zajímavě pojatým místem, vhodným například právě ke konferencím. Zaujala mě jeho značná světlost a otevřenost, tolik odlišná od stísněných a tmavých vnitřních místností jiných historických budov. Je to místo, které se vyplatí navštívit a do kterého byla konference jedinečným způsobem zasazena.
Samotná konference se konala ve dvou dnech, a to 15.–16. listopadu 2023, ve kterých byly rovnoměrně rozvrženy příspěvky s tematikou rukopisných (v menší míře) a tištěných (ve větší míře) fondů. Příspěvek k nejstarším knižním dějinám jsem měla tentokráte já sama a týkal se zajímavého souboru rukopisů Kunhuty, dcery českého krále Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.
Z Národní knihovny, respektive z Oddělení rukopisů a starých tisků, se ujala referování o posledních fázích projektu databáze e-ilustrace1 naše kolegyně Lucie Heilandová. S ohledem na to, že celý projekt Technologické agentury ČR (TAČR)2 byl realizován ve spolupráci s Knihovnou Akademie věd ČR, vystupovala společně s kolegou Vojtěchem Šíchou.
Na konferenci se již tradičně programově podíleli kolegové ze Slovenska. Zaměřili se zejména na mladší tištěné fondy ze slovenských knihoven a zprávy o posledních projektech a výzkumech tamtéž. Zejména Jana Cabadajová nabídla zajímavý příspěvek o dějinách knižních sbírek šlechtických majitelek.
Z jednotlivých příspěvků bych dále ráda zdůraznila prezentaci Aleny Černé věnovanou Danielovi Adamovi z Veleslavína a jeho vnímání Čech a cizinců. Byl to ten z příspěvků, kdy necháte prostřednictvím referujícího mluvit prameny a ponoříte se skrze tištěné knihy o několik století zpátky. A přitom si ani nevšimnete, že čas určený pro prezentaci příspěvku už dávno uplynul!
Druhý konferenční den byl zahájen dvěma příspěvky, ve kterých byly zhodnoceny výsledky činností dvou klíčových institucí. V prvním případě Jiří Dufka nabídl komplexní náhled na činnosti a výsledky Oddělení rukopisů a starých tisků Moravské zemské knihovny, ve druhém případě (v menším rozsahu) totéž přednesla Andrea Jelínková za Knihovědné oddělení Akademie věd ČR.
Podobně jako v předcházejících letech i tentokráte se mluvilo o probíhajících či končících projektech. Již výše jsem zmiňovala projekt databáze e-ilustrace Akademie věd ČR a Národní knihovny ČR. Mária Bôbová nabídla bližší informace o projektu Transkribus. A na samotný závěr – v neposlední řadě – Rostislav Krušinský, díky němuž se tato konference konala, přinesl zprávy o EODOPEN3.
Těm, kteří měli dostatek času po ukončení samotné konference, byla nabídnuta možnost zúčastnit se komentované prohlídky výstavy Marx?. Ta se konala v konferenčních prostorách a vedl ji osobně kurátor výstavy Lubomír Novotný.
Některé prezentace byly publikovány ve stejnojmenném sborníku, který je tradičně vydáván Vědeckou knihovnou v Olomouci. V celé řadě příspěvků se nejedná o prosté přepsání prezentovaných textů, ale o stěžejní a zajímavé vědecké články. Nově byl sborník také recenzován dvěma recenzenty.
Na závěr lze jen říci, že ač samotný koncept konference byl standardní, jednoznačnou novinkou byl prostor Červeného kostela. Pevně doufám, že se stane místem, kde se budeme potkávat při dalších konferencích. Ostatně Bibliotheca Antiqua je jedinou konferencí pro specialisty v oblasti historických fondů v České republice! Na závěr zejména děkuji Vědecké knihovně v Olomouci, hlavně Rostislavovi Krušinskému, za pořádání akce a jedinečnou možnost setkat se s kolegy z jiných knihoven, a to formálně i neformálně.
Poznámky
1 https://e-ilustrace.cz/ [citováno 2023-02-01].
2 https://starfos.tacr.cz/cs/projekty/TL05000157 [citováno 2023-02-01].
3 https://www.lib.cas.cz/o-knihovne/projekty/eodopen/ [citováno 2023-02-01].
Foto: archiv autorky
]]>