Renáta Krejčí Salátová / Knihovnický institut Národní knihovny ČR

Ve dnech 11.–15. května 2026 hostila knihovna Suna Kıraç (Suna Kıraç Library) při univerzitě Koç (Koç University) v Istanbulu sedmý ročník knihovnického týdne (International Istanbul Library Staff Week), tentokrát s mottem Rethinking Higher Education and Libraries in the Age of AI (Přehodnocení vysokoškolského vzdělávání a knihoven v éře umělé inteligence). Do Istanbulu přijelo přibližně třicet knihovníků z evropských zemí, Ázerbájdžánu, Libanonu a Gruzie, aby sdíleli zkušenosti s proměnou knihovnické práce v době generativní umělé inteligence.

Foto 1 Účastníci Erasmu (archiv autorky)

Hostitelská Suna Kıraç Library má pět poboček ve třech tureckých městech a ústřední knihovnu. Její čtyřpatrová budova nabízí klasické studovny, místnosti pro individuální i skupinovou práci a otevřené pracovní zóny. O více než deset tisíc uživatelů se stará 39 zaměstnanců spolu s dvaceti placenými studenty-dobrovolníky, kteří jsou vybíráni vždy na začátku akademického roku.

Foto 2 Koç University (archiv autorky)

Foto 3 Suna Kıraç Library (archiv autorky)

První dva dny patřily prezentacím účastnických institucí a praktickým workshopům zaměřeným na práci s AI. Následující přednášky a diskuse se věnovaly digitálním sbírkám, automatizaci metadat, AI gramotnosti, tématu AI a její rizika, čtecím robotům, převodu lístkových katalogů i tvorbě digitálních výstav atd.

Foto 4 Učebna v Suna Kıraç Library (archiv autorky)

AI v digitálních sbírkách

Jedním z témat byla činnost Suna Kıraç Library na poli digitalizace (https://librarydigitalcollections.ku.edu.tr/en/), která představuje digitální platformu zpřístupňující jak speciální sbírky, tak digitalizované i původem digitální (e-born) dokumenty, například rukopisy, fotografie, noviny, mapy, plakáty, pohlednice, závěrečné práce a audiovizuální zdroje, a zajišťující jejich dlouhodobé uchování, dohledatelnost a zpřístupnění. V prezentaci bylo řečeno, že digitální archivace nepředstavuje pouze samotné skenování, ale zahrnuje tvorbu a správu metadat, migraci formátů, kontrolu kvality, dokumentaci provenience a průběžné zajišťování dlouhodobé ochrany digitálních objektů.

V digitální archivaci lze s pomocí AI automatizovat tvorbu metadat, rozpoznávání textu (OCR – Optical Character Recognition), analyzovat obrazový obsah, přiřazovat věcná hesla nebo podpořit vícejazyčné vyhledávání. Jsou zde ovšem i rizika: ochrana osobních údajů a autorských práv, algoritmická zaujatost, nepřesné výstupy, závislost na komerčních platformách či vysoké výpočetní nároky.

Čtyři zásady práce s AI

Významným metodickým východiskem prezentovaným v průběhu programu byl model 4D, který poskytuje praktický rámec pro odpovědné a kontrolované využívání AI v informačních profesích.

4D zahrnuje principy delegování, popisu, rozlišování a důslednosti. Delegování představuje vědomé rozhodnutí o tom, které úkoly je vhodné svěřit AI a které musí zůstat v odpovědnosti člověka. Popis vychází z potřeby zadávat AI jasné, strukturované instrukce. Rozlišování znamená kritické posouzení výstupů AI z hlediska přesnosti, relevance a možných zkreslení. Konečná odpovědnost za využívané či zveřejňované výstupy zůstává vždy na člověku.

Pravidla a odpovědnost

Další významnou částí programu bylo téma institucionálního řízení umělé inteligence (AI governance), tedy soubor pravidel s odpovědností, které organizaci umožňují AI zavádět, spravovat, kontrolovat a využívat v souladu s právními, etickými a provozními požadavky. Bez odpovídajícího dohledu může AI přinášet právní, reputační i provozní rizika – od porušení ochrany osobních údajů a diskriminačních výstupů až po oslabení důvěry zaměstnanců a uživatelů.

Diskuse: co mohou knihovny udělat?

Bylo doporučeno zejména zpracování interních zásad používání AI, systematické vzdělávání zaměstnanců, kontrola používaných nástrojů, klasifikace dat před jejich použitím v systémech AI a jasné a srozumitelné informování uživatelů o tom, kdy a jak jsou nástroje AI využívány. Součástí diskuse byla rovněž regulatorní rovina využívání AI, zejména dopady evropské legislativy a související povinnosti organizací poskytujících služby uživatelům v Evropské unii. Zdůrazněna byla potřeba systematicky rozvíjet gramotnost zaměstnanců v AI, věnovat zvýšenou pozornost oblastem s vyšší mírou rizika, jako je například využití AI v personálních procesech, a průběžně posuzovat dopady nasazovaných nástrojů na ochranu dat, dále transparentnost a odpovědnost instituce.

Jako inspirace byl vysvětlen třístupňový model Koç University, který dělí nástroje AI podle rizika do tří úrovní, a to na bezpečné institucionální nástroje, kontrolovaně použitelné externí služby a veřejné platformy vhodné pouze pro práci s veřejně dostupnými informacemi.

Roboti podporují čtení

V rámci programu byl představen rovněž doktorandský výzkum zaměřený na využití „čtecích robotů“ v každodenním životě, zejména při podpoře dětského čtenářství. Prezentované poznatky ukázaly, že společné čtení může dětem poskytovat podpůrné a podnětné prostředí pro rozvoj jazykových a sociálních dovedností. Bylo zjištěno, že roboti mohou v určitých situacích fungovat jako trpěliví a nehodnotící partneři pro čtení, což může být přínosné zejména pro děti, které nemají pravidelnou podporu při čtení v domácím prostředí.

Digitalizace lístkových katalogů

Další představený projekt byl zaměřen na digitalizaci tradičních lístkových katalogů a jejich převod do podoby využitelné v moderních digitálních knihovních systémech. Bylo poukázáno na skutečnost, že staré lístkové katalogy často nejsou včleněny do současných digitálních katalogů, a přestože bývají digitalizovány ve formě obrazových kopií, zůstávají pro uživatele obtížně využitelné. Tento stav omezuje dohledatelnost dokumentů ve fondech, snižuje využívání tištěných materiálů a komplikuje meziinstitucionální spolupráci. Navržené řešení spočívalo ve využití nástrojů AI pro převod obrazu na text, automatizovanou extrakci metadat a vytváření exemplářových záznamů v digitálním katalogu. Cílem bylo zlepšit možnosti vyhledávání, zvýšit dostupnost a viditelnost fondů a současně posílit odborné kapacity v oblasti HTR (Handwritten Text recognition – rozpoznávání rukopisu), zpracování metadat a automatizovaných workflow.

AI gramotnost ve výuce

Samostatná část programu byla věnována rovněž AI gramotnosti ve vysokoškolském vzdělávání. Z prezentovaných poznatků vyplynulo, že gramotnost v oblasti AI zahrnuje nejen technické porozumění nástrojům umělé inteligence, ale také schopnost kriticky hodnotit jejich výstupy, rozumět jejich společenským dopadům a etickým rizikům a smysluplně je začleňovat do vzdělávacího procesu. Bylo zdůrazněno, že generativní AI již významně proměňuje humanitní a sociální vědy, a to jak z hlediska výzkumných metod, tak z hlediska výuky a očekávaných kompetencí absolventů. Současně však přetrvává výrazná mezera mezi reálným používáním nástrojů AI studenty a jejich schopností tyto nástroje kriticky vyhodnocovat. Jako vhodný přístup bylo identifikováno začlenění AI gramotnosti přímo do existujících oborových kurzů, nikoli jako oddělené tematické oblasti. Představený výukový model ukázal, že AI gramotnost lze systematicky rozvíjet prostřednictvím strukturovaných modulů založených na debatě, argumentaci a aktivní práci studentů s konkrétními situacemi. Navíc studenti humanitních a sociálních věd již mají předpoklady pro rozvoj těchto kompetencí, zejména schopností kritické analýzy, etického uvažování, interpretace kontextu a citlivosti vůči společenským nerovnostem. Tyto obory tak mohou představovat vhodné prostředí pro systematické budování AI gramotnosti.

Digitální výstavy

Závěrečná tematická část byla věnována přechodu od fyzických archivů k digitálním výstavám a širším souvislostem digitalizace kulturního dědictví. Digitalizace podporuje výzkum a vzdělávání, chrání fyzicky ohrožené materiály a zpřístupňuje je širšímu publiku. Vedle archivních principů provenience a původního uspořádání je třeba řešit výběr materiálů, obrazové standardy, metadata, OCR a HTR, kontrolu kvality i dlouhodobou udržitelnost. U digitálních výstav je stejně důležitá přístupnost, srozumitelnost a promyšlený příběh. Další rozvoj mohou přinést sémantické vyhledávání, participativní archivy, propojená data a objevování obsahu podporované umělou inteligencí.

Odbornost rozhoduje

AI může knihovnám pomoci zpřístupnit i skryté fondy, urychlit rutinní procesy a nabídnout nové formy vzdělávání. Žádný z představených projektů se však neobešel bez kvalitních metadat, znalosti kontextu, kontroly výstupů a jasně určené odpovědnosti. Právě v tom spočívá nezastupitelná role knihovníků a dalších informačních profesionálů. Nejdůležitějším závěrem proto není otázka, zda AI v knihovnách používat, ale jak ji používat bezpečně, transparentně a smysluplně. Instituce, které propojí technologické možnosti s odborným úsudkem, průběžným vzděláváním a respektem k uživatelům, mohou z proměny vytěžit nejvíce – aniž by ztratily důvěru, na níž jejich služby stojí.

Program doplnily návštěvy istanbulského Muzea literatury a knihovny Ahmeta Hamdiho Tanpınara https://ahtem.kutuphane.gov.tr/# a rozsáhlé knihovny Rami https://ramikutuphanesi.gov.tr/en

Foto 5 Knihovna Rami (archiv autorky)

Foto 6 Muzeum literatury a knihovna Ahmeta Hamdiho Tapinara (archiv autorky)

Ve dnech 10. až 13. srpna 2026 hostil jihokorejský Busan, česky tradičně Pusan 90. Světový knihovnický a informační kongres IFLA (World Library and Information Congress – WLIC)¹. Do Koreje se kongres vrátil po dvaceti letech, naposledy se zde konal v roce 2006 v Soulu. Letošní ročník přivítal přes 3 tisíce účastníků ze 111 zemí a teritorií, 305 řečníků a nabídl více než dvě stovky odborných setkání. Výrazné zastoupení měli domácí, korejští knihovníci a celému kongresu byla věnována značná pozornost i ze strany korejských veřejných institucí.

Foto 1  Prezidentka IFLA Leslie Weir při zahajovacím ceremoniálu (archiv autorky)

Knihovny jako hybatelé proměny

Motto letošního kongresu „Libraries Powering Transformation“ – knihovny jako hybatelé proměny – nebylo jen zastřešujícím sloganem. V různých podobách se vracelo po celou dobu kongresu. Program se soustředil na tři hlavní oblasti: proměnu společnosti, proměnu života lidí a proměnu informačního prostředí. V pozadí přitom stála otázka, zda jsou knihovny především institucemi, které se musí přizpůsobovat změnám kolem sebe, nebo zda mají samy schopnost tyto změny aktivně ovlivňovat.

Jedním z témat, která nejvíce rezonovala, byla podle očekávání umělá inteligence. Nešlo však primárně o prezentace jednotlivých nástrojů. O AI se diskutovalo v souvislosti s přístupem k informacím, nerovnostmi, vzděláváním, důvěrou a budoucí rolí knihoven. První keynote speaker Jiho Cha, lékař a výzkumník, vycházel mimo jiné ze zkušeností z oblastí zasažených krizemi a ze znevýhodněných regionů, kde chybějí odborníci a potřebné znalosti. AI podle něj může pomoci část těchto nerovností překonávat. Knihovny přitom mohou sehrát důležitou roli při zajišťování spravedlivého a důvěryhodného přístupu k novým technologiím.

V Koreji samozřejmě nezůstává jen u teorie. Na kongresu bylo možné vidět například roboty určené k doporučování knih, navigaci mezi regály nebo manipulaci s vrácenými dokumenty. Do jaké míry jsou podobná řešení v korejských knihovnách běžně rozšířena, je ale obtížné posoudit. Některé technologie už nicméně své místo v knihovnách mají. Příkladem je malý AI čtenářský asistent Luka, který pomocí kamery rozpozná obrázkovou knihu a při obracení stránek ji dítěti předčítá. V několika korejských veřejných knihovnách je již součástí služeb pro děti a někde si jej mohou rodiny půjčit i domů společně s knihami. Technologie zde slouží především jako prostředek k podpoře zájmu dětí o čtení.

Foto 2 Robot Luka (archiv autorky)

Jiným způsobem otevřel téma změny druhý hlavní řečník, politolog a futurista Sohail Inayatullah. Publikum zapojil do přemýšlení o možných scénářích budoucnosti knihoven. Základní poselství bylo jednoduché: budoucnost knihoven není předem daná. Záleží také na tom, jak o knihovnách přemýšlíme dnes a jaké představy o jejich poslání máme. Transformace neznamená pouze digitalizaci nebo zavádění AI, ale znamená také proměnu vztahu knihoven ke komunitám a společnosti.

Knihovny pod tlakem

Zatímco velká část kongresu hleděla do budoucnosti a zabývala se tím, jak se knihovny mohou rozvíjet a aktivně podílet na proměně společnosti, blok přednášek „Libraries Under Attack“ připomněl problémy, kterým musí čelit už dnes. Tématem byl rostoucí tlak na knihovny a problematika svobodného přístupu k informacím. Tlak na knihovny dnes nemusí mít podobu tradiční státní cenzury. Může přicházet prostřednictvím organizovaných kampaní, stížností, požadavků na odstranění knih, politického a společenského tlaku nebo osobního zastrašování zaměstnanců. Zazněly zde zkušenosti knihovníků z Jižní Koreje, USA, Irska a Brazílie. Výrazným příkladem jsou Spojené státy, které téma omezování přístupu ke knihám přináší na kongresy IFLA opakovaně – američtí kolegové o sílícím tlaku na knihovny hovořili také na předchozím WLIC v Astaně. V Busanu byla velmi výrazná především informace, že nejde jen o množství knih, které byly napadány, ale také o stále koordinovanější charakter těchto aktivit. American Library Association² zaznamenala v roce 2025 pokusy o omezení přístupu k 4 235 různým titulům, což je druhý nejvyšší počet v historii jejího sledování. Za 92 % požadavků stály nátlakové skupiny, veřejní činitelé a další rozhodovací orgány, zatímco jednotliví rodiče představovali méně než 3 %. Často přitom nejde o spontánní námitku proti jedné konkrétní knize. Organizované skupiny pracují s rozsáhlými seznamy titulů a připravenými nástroji, které umožňují stejné nebo podobné požadavky uplatňovat v různých školách a knihovnách. V roce 2025 bylo 94 % napadených titulů součástí právě takových hromadných podnětů. Terčem jsou zejména knihy věnované tématům LGBTQIA+, rasové problematice a dalším společenským otázkám.

Podobný tlak má v různých zemích odlišné podoby. V Irsku se tlak přesunul přímo do knihoven, kde aktivisté natáčeli zaměstnance a požadovali odstranění knih s tematikou LGBTQ+, přičemž využívali postupy známé již z USA. Knihovny reagovaly nejen veřejnou obhajobou svobodného přístupu k informacím, ale také přípravou pravidel pro tvorbu fondů a školením pracovníků. Zapojily se rovněž do širších aktivit zaměřených na boj proti dezinformacím.

V Jižní Koreji se pozornost přesouvá od historické cenzury „shora“, spojené s autoritářskými režimy, k současnému tlaku různých zájmových skupin „zdola“. Příkladem je provincie Gyeonggi, kde bylo z volného výběru odstraněno přes 2 500 knih, včetně díla pozdější nositelky Nobelovy ceny Han Kang; jiné případy zároveň otevírají otázku, kde končí ochrana dětí a začíná cenzura. Korean Library Association proto v roce 2024 vydala doporučení k ochraně intelektuální svobody.

V Brazílii se pozornost soustředila především na reakci knihovnické komunity na případy cenzury. Brazilská federace knihovnických asociací FEBAB zahájila v roce 2020 kampaň Bibliotecas que não se calam („Knihovny nebudou mlčet“), na kterou navázal výzkum mapující případy cenzury od roku 1989. Jeho výsledkem je také interaktivní mapa, časová osa a praktický průvodce pro knihovníky.

Diskuse směřovala nejen k obraně svobody přístupu k informacím, ale také k velmi praktické otázce, jak knihovníky na podobné situace připravit a jakou institucionální oporu jim poskytnout.

Foto 3  Brazilský příspěvek v bloku přednášek "Knihovny pod tlakem"  (archiv autorky)

Knihovny, důvěra a společnost

Další výraznou linkou kongresu byla důvěra a společenská role knihoven. Objevovala se v debatách o AI, dezinformacích, vědě i demokratické společnosti. Závěrečná přednáška spojila dva rozdílné pohledy na tuto roli knihoven – malajsijské odbornice na komunikaci vědy Mahaletchumy Arujanan a finského odborníka na veřejný prostor a městské služby Tommiho Laitia. Arujanan zdůraznila knihovnu jako prostředníka mezi vědou a společností, Laitio jako prostor, kde se společnost učí žít se svou rozmanitostí. Knihovny nejsou vědeckými institucemi ani médii, ale mohou vytvářet prostředí, v němž se lidé dostávají k ověřeným informacím, mohou jim porozumět a diskutovat o nich. Právě důvěryhodnost, otevřenost a relativně nízké bariéry vstupu mohou být v době rostoucí nedůvěry ve veřejné instituce jednou z jejich největších předností.

Evropský pohled do programu přineslo zasedání věnované nové zprávě „Strengthening Europe through Public Libraries“³, která vznikla jako výsledek práce expertní skupiny OMC (Open Method of Coordination – tevřená metadata spolupráce, neformální pracovní skupina odborníků ze zemí EU) v rámci Pracovního plánu EU pro kulturu 2023–2026. Nešlo přitom pouze o představení samotného dokumentu. Následující panelová diskuse se zaměřila především na otázku, nakolik mohou jeho závěry inspirovat veřejné knihovny i mimo Evropu. Zpráva pojmenovává širší společenskou roli knihoven prostřednictvím čtyř metafor knihovny a sedmi rolí knihovníků a nabízí tak též argumenty využitelné při prosazování významu knihoven vůči zřizovatelům a tvůrcům veřejných politik.

Na téma nepřímo navázala také „prezidentská session“ A User’s Guide to Being Bold („Návod, jak být odvážnější“), vedená prezidentkou IFLA Leslie Weir. Zdůraznila potřebu, aby knihovny dokázaly jasně formulovat a obhajovat svou roli ve společnosti a nebály se vystupovat na podporu svobodného přístupu k informacím a demokratických hodnot. Odvaha v tomto pojetí neznamená politický aktivismus, ale ochotu knihoven stát si za principy, na nichž je jejich činnost založena.

Mezinárodní spolupráce a vzdělávání knihovníků

Kongres je tradičně také místem, kde se představují projekty a aktivity odborných sekcí IFLA a dalších mezinárodních knihovnických organizací. Jedním z nich byl evropský projekt ELAN (European Library Association Network), který realizuje EBLIDA a který se zaměřuje na vzájemnou spolupráci knihovnických asociací a schopnost prosazovat společné zájmy. Dosavadní zkušenosti projektu představila samostatná sekce věnovaná významu profesních sítí, rozvoji kapacit a jejich dopadu na knihovnický sektor.

Vzdělávání knihovníků se věnoval programový blok připravený sekcí IFLA pro vzdělávání a odbornou přípravu. Pět krátkých příspěvků nabídlo zkušenosti z různých částí světa – od mezinárodního propojování studentů a komunitní práce až po rozvoj měkkých dovedností a přípravu knihovníků na práci v prostředí ovlivněném umělou inteligencí. Na přípravě programu a moderování závěrečné diskuse se podílela také ředitelka Knihovnického institutu NK ČR Michaela Mrázová jako členka této sekce.

Inspirace z Koreje

Kongresový program doplnily tradiční návštěvy knihoven. A právě ty dobře ukázaly, že korejské pojetí knihovny často překračuje představu jedné univerzální instituce. Zajímavou inspirací jsou venkovní knihovny, se kterými jsme se setkali v Busanu i v Soulu. Nejde přitom jen o přenesení knih a několika křesel před budovu knihovny. Soul pracuje s konceptem „knihovny bez budovy“ systematicky a jednotlivé venkovní knihovny přizpůsobuje místu i skupinám, které se v něm přirozeně pohybují. Jinak je tak koncipována knihovna pro rodiny na Seoul Plaza, jinak prostor v Gwanghwamun určený mimo jiné mladým lidem a kancelářským pracovníkům a jinak knihovna podél vodního toku Cheonggyecheonu, kterou využívají také turisté. V roce 2026 Soul nabídku pro zahraniční návštěvníky ještě rozšířil o speciální programy a komentované trasy propojující jednotlivé venkovní knihovny. Soul Outdoor Library⁴ funguje od roku 2022 a v roce 2025 měla 2,83 milionu návštěvníků. Koncept se rozšířil také do městských částí a dalších korejských měst. Soul uvádí, že v roce 2025 fungovaly venkovní knihovny celkem ve 229 lokalitách v Koreji, jako například právě v Busanu. Bibliotheca Busan v Millak Waterside Park funguje přímo na pobřeží a propojuje knihy, čtení, odpočinek a kulturní program. Venkovní knihovny tak ukazují velmi jednoduchý princip – knihovna nemusí čekat, až lidé přijdou za ní, ale může sama vstoupit do veřejného prostoru a stát se přirozenou součástí života města.

Foto 4  Venkovní knihovna na nábřeží Cheonggyecheonu v centru Soulu (archiv autorky)

Závěrem

Busanský kongres ukázal knihovny v širokém rozpětí – od institucí experimentujících s robotikou a umělou inteligencí přes knihovny podporující vědu, vzdělávání a demokratickou diskusi až po knihovny fungující jako komunitní centra nebo dočasné veřejné prostory na pláži. Právě v tomto smyslu dobře fungovalo motto „Libraries Powering Transformation“. Nešlo jen o otázku, jak se knihovny dokážou přizpůsobit technologickým a společenským změnám. Mnohem zajímavější byla druhá část této úvahy: jakou změnu mohou samy vyvolat.

Foto 5  V. Pillerová a M. Mrázová z Národní knihovny ČR (archiv autorky)

Poznámky

1 INTERNATIONAL FEDERATION OF LIBRARY ASSOCIATIONS AND INSTITUTIONS. IFLA WLIC 2026: Libraries Powering Transformation [online]. 2026 [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://2026.ifla.org/

2 AMERICAN LIBRARY ASSOCIATION. Censorship by the Numbers: Banned Books Data [online]. Chicago: American Library Association [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://www.ala.org/bbooks/book-ban-data

3 EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Education, Youth, Sport and Culture. Strengthening Europe through public libraries: How sustained investment in public libraries and their multiple roles delivers social, cultural and democratic returns. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2026. ISBN 978-92-68-29124-5. DOI 10.2766/1906144

4 SEOUL METROPOLITAN GOVERNMENT. Seoul Outdoor Library [online]. Seoul: Seoul Metropolitan Government [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://english.seoul.go.kr/seoul-outdoor-library/

Kateřina Lukaničová / Transitions

Co se stane, když se u jednoho stolu sejdou knihovník, student, senior, rodič a učitel? Možná se neshodnou na tom, které zprávě věřit, co už je podvod nebo zda lze poznat obrázek vytvořený umělou inteligencí. Právě ale z odlišných názorů může vzniknout skvělá diskuse.

Desková hra “Člověče, neklikej!” se opírá o situace z digitálního světa, odehrává se však zcela offline. Lidé sedí naproti sobě, házejí kostkou, posouvají figurky a mluví spolu. Bez displeje mezi nimi, bez komentářů anonymních uživatelů a bez algoritmu, který rozhoduje, co komu ukáže. Jen tady a teď. A právě takové chvíle nám dnes možná trochu chybějí.

Na internetu se každý pohybujeme v trochu jiném prostředí. Vidíme jiné příspěvky, sledujeme jiné lidi a máme za sebou jiné zkušenosti. To, co jednomu připadá jako zjevný podvod, může druhý považovat za běžnou nabídku. Co jednoho rozčílí, nad tím se jiný jen pousměje. U společného stolu se tyto rozdílné světy na chvíli potkají.

Hra, která nezačiná poučováním

Když se mluví o mediální gramotnosti, často přicházejí na řadu velká slova: dezinformace, manipulace, polarizace, kybernetické hrozby. Jsou důležitá, ale také únavná. Mohou vyvolávat dojem, že digitální prostředí je minové pole a člověk potřebuje odborníka, který ho jím bezpečně provede.

V Transitions se snažíme začít jinde: u zvědavosti a každodenní zkušenosti. Člověče, neklikej! využívá princip hry, kterou zná téměř každý. Na herním plánu se ale místo obyčejného čekání na šestku objevují situace z online života – zpráva o nedoručeném balíku, překvapivý titulek, neobvyklá fotografie, podezřelá nabídka nebo obsah vytvořený umělou inteligencí.

Nejcennější chvíle nepřichází nutně tehdy, když někdo rychle řekne správnou odpověď. Přichází ve chvíli, kdy se hráči zastaví a jeden se druhého zeptá: Proč si to myslíte? Podle čeho jste to poznal? Stalo se vám někdy něco podobného? Z otázky na kartičce se stává rozhovor, ve kterém se propojují zkušenosti lidí různého věku i profesí.

Nejde jen o to, kdo zná odpověď

Mediální vzdělávání se někdy podobá testu: poznáte, co je pravda a co lež? Jenže skutečný život většinou nenabízí tři přehledné možnosti, z nichž je právě jedna správná. Často rozhodujeme ve spěchu, s neúplnými informacemi a pod vlivem emocí. A někdy odpověď jednoduše neznáme.

Hra dovoluje tuto nejistotu přiznat. Nemusíme předstírat, že máme jasno, ani se stydět za to, že jsme někdy naletěli. U herního stolu lze situaci bezpečně prozkoumat, vyslechnout jiný pohled a třeba svůj názor změnit. Nejde o souboj těch, kteří se na internetu vyznají, s těmi, kteří se teprve učí. Každý může do rozhovoru přinést něco jiného.

Senior může znát přesvědčovací taktiku z doby dávno před sociálními sítěmi. Student může ukázat, jak se podobný princip proměnil na TikToku. Knihovník přidá zkušenost s hledáním zdrojů, rodič s rodinnými skupinami a učitel s otázkami, které slýchá od žáků. Role se přirozeně střídají: jednou něco vysvětluji já, za chvíli se učím od člověka naproti.

Satrší lidé nejsou jen cílová skupina

Hra Člověče, neklikej! původně vzniká především pro práci se staršími dospělými. Od začátku však nechceme seniory vnímat jen jako příjemce pomoci. Jsou nositeli zkušeností, znalostí a paměti, kterou může společný rozhovor zpřístupnit ostatním. Při testování hry proto nejsou pouze hráči. Svými reakcemi, připomínkami a příběhy spoluutvářejí její další podobu.

Ukazuje se také, že otázky nepatří jedné generaci. Falešná zpráva může přijít komukoli. Tlak na rychlou reakci, silný titulek nebo dokonale upravený obraz působí na mladé i starší, jen se s nimi každý setkává jinde. Mezigenerační skupina proto není překážkou, ale předností. Rozdílnost zkušeností udržuje rozhovor v pohybu.

Knihovna jako místo, kde můžeme být spolu

Právě knihovny mohou podobným setkáním nabídnout přirozené zázemí. Jsou jedním z mála míst, kam lze přijít bez nutnosti něco koupit a kde vedle sebe mohou sedět lidé, kteří by se jinak možná nepotkali. Knihovny mají důvěru svých komunit a dokážou propojit informace, vzdělávání i obyčejnou lidskou blízkost.

Hra do tohoto prostředí přináší téma digitálního světa, ale nenutí účastníky zůstat v něm. Naopak je na chvíli vrací ke společnému stolu. Internet je námětem rozhovoru, nikoli jeho prostředníkem. V době, kdy spolu často komunikujeme prostřednictvím obrazovek, je i toto samo o sobě důležitou zkušeností.

Mediální gramotnost jako společná činnost

Člověče, neklikej! vzniká v návaznosti na několik evropských projektů, které hledají hravé a zapojující cesty k mediálnímu vzdělávání starších lidí. Český tým Transitions hru dále vyvíjí a testuje se seniory, knihovníky i dalšími vzdělavateli. Její finální podoba se teprve rodí – stejně jako dobrý rozhovor vzniká postupně a s lidmi, kterým je určena.

Možná tedy lekce mediální gramotnosti nemusí vždy začínat prezentací o hrozbách. Může začít rozloženým herním plánem, kostkou a otázkou, nad níž se lidé na chvíli zastaví. Ne proto, aby zjistili, kdo z nich ví nejvíc, ale aby si navzájem lépe porozuměli. A možná je právě to jedna z nejdůležitějších dovedností, které dnes potřebujeme.

O projektu a organizaci

Transitions je nezisková organizace se sídlem v Praze, která se věnuje mediálnímu vzdělávání, podpoře nezávislé žurnalistiky a občanské angažovanosti. Programy pro seniory propojují témata dezinformací, online bezpečnosti, umělé inteligence a mezilidské komunikace. Projekt je spolufinancován Evropskou unií. Pokud máte zájem uspořádat podobné setkání nebo se jen chcete dozvědět víc, napište nám na e-mail Tereza.Baubinova@tol.org. Více vzdělávacích materiálů najdete na některé z našich projektových stránek, například: levelup.fundacionmaldita.es/cz/ nebo www.wearesum.eu/.

V druhém zářijovém týdnu se konala stálice mezi českými knihovnickými konferencemi – konference Knihovny současnosti v Mahlerově městě a srdci Vysočiny – Jihlavě. Sjeli jsme se tradičně ze všech koutů naší republiky, ale byli zde i hosté ze Slovenska, Dánska a Islandu. Mimo jiné zazněly příspěvky na témata knihovny v době algoritmů, jak komunikovat hodnoty a značku knihoven, bezpečnost knihoven v těžkých časech, lidé-generace, které se v knihovnách potkávají.

První den, po zdravici, následoval diskusní panel, ve kterém vystoupili bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a publicista Erik Tabery. Debatu moderoval Tomáš Foltýn, generální ředitel Národní knihovny ČR. Po tomto „kulatém stole“ následovalo vyhlášení Ceny Z. V. Tobolky a ceny Bibliotheca Inspirans. Závěr prvního dne patřil zahraničním hostům: Naděždě Andrejčíkové, která mluvila o umělé inteligenci a jejích úskalích, Lisbeth Overgaard a Susanne Gilling z Dánka a Soffíi Karlsdóttir a Líse Zachrison Valdimarsdóttir z Islandu. V článku nepopisujeme celou konferenci, ale jen vybrané přednášky a workshopy, kterých jsme se zúčastnily.

Foto 1 Kulatý stůl se Zuzanou Čaputovou, Erikem Táberym a Tomášem Foltýnem (archiv autorů)

Foto 2, 3 Časopisy Knihovna : knihovnická revue a Knihovna plus byly mediálním partnerem konference (archiv autorů)

Druhý den jsme začali i zakončili příjemným cvičením pilates, která vedla naše kolegyně z městské knihovny v Táboře Iva Horatlíková.

Druhý den byl rozdělen do několika bloků. Blok s názvem Knihovny v éře algoritmů otevřel svou přednáškou o tvorbě obsahu Tomáš Novák z videoportálu Stream.cz. Naznačil, že se obsah nabízený lidem bude nadále více personalizovat a že platformu Stream.cz čekají do budoucna jisté změny. Následovala panelová diskuse s názvem Od katalogu k Netflixu: Jak navrhovat knihovní platformy, které lidé skutečně používají moderovaná Danielem Zachem z Českého rozhlasu Vysočina, které se zúčastnil výše zmíněný Tomáš Novák, dále přizváni byli Maya Veselá Kopecká (z Alma Career Czechia) a za knihovny Libuše Pavlicová a Michal Denár. Zajímavý byl střet komerční sféry s pohledem knihovnickým. Ukázalo se totiž, že klienta/diváka/čtenáře chceme oslovit všichni a všichni k tomu hledáme ty nejvhodnější strategie. V další přednášce Lenka Maixnerová z Národní knihovny ČR představila Registr českých knih. Reček (nebo také Křeček, jak ReČeku/ReČKu v knihovně říkají) má pro nakladatele startovat 2. listopadu 2026 a měl by být revolucí – nejen – v přidělování čísel ISBN.

O novinkách ve službě Získej referovala Petra Kubálková. Služba má do budoucna nabídnout modernější uživatelský zážitek či chytřejší algoritmy. O podpoře studia češtiny díky projektu HičKoK mluvily Michaela Bežová a Jana Hrzinová a představily tak další možnosti práce s digitalizovanými daty. V následující přednášce Martin Krčál shrnul deset let práce na portálu knihovny.cz a dopolední blok Knihoven v éře algoritmů uzavřel Tomáš Vlasák ze strakonické knihovny, který pro svou knihovnu interně vyvinul mobilní aplikaci, která nabízí rozhodně víc než jen kartičku do knihovny.

Souběžně s výše popsaným blokem se uskutečnil blok Naše značka – vaše značka: jak budovat dojem naší nepostradatelnosti. V této sekci jsem vyslechla tři přednášky. První od Pavlíny Kolínové, která se zabývala tím, co si o knihovnách myslí mladí uživatelé do 30 let. Svá zjištění nám přednesla na základě svého výzkumu. Druhým přednášejícím byl Jan Páv, který nastínil zajímavou věc – když jste pro všechny, tak nejste pro nikoho. Stručně shrnuto: i knihovny si musí vybrat, na koho zacílí. Dále se věnoval tomu, proč je důležité mít svoje vlastní logo, přičemž logo není značka. Třetí přednáškou tohoto bloku byl příspěvek Radka Blažka, který představil, jak funguje knihkupectví Luxor na sociálních sítích. Bylo to velmi zajímavé a poučné.

Foto 4 přednáška Jana Páva (archiv autorů)

Odpoledne se redakce zúčastnila několika přednášek v bloku Lidé: generace v dialogu. Zaznělo několik zajímavých krátkých přednášek, např. příspěvek na téma pubescentů v knihovně – teenager kluby v různých knihovnách a zkušenosti s nimi. Poté následovaly opět tři delší přednášky. Začala Beáta Soperová se zajímavou přednáškou Od novinky ke skladové jednotce aneb Životní cyklus knihovníka. Přednášející navazovala na svoje pracovní zkušenosti v Národní technické knihovně a snažila se popsat „životní cyklus“ pracovníka knihovny. Ve své přednášce vedené s jemným humorem nikoho neurážela, ale spíše se zamýšlela nad generacemi knihovníků ve své instituci.

Iva Zadražilová se zaměřila na důvody, proč z knihoven odcházejí (mladí) knihovníci. Průzkum, který provedla, se sice týkal jen několika málo osob, přesto přinesl zajímavá zjištění. Proč vlastně z knihoven odcházejí mladí a oborově vzdělaní lidé? A proč se často nechtějí vracet?

Poslední příspěvek této sekce byl věnován roli odborů v knihovnách. Monika Horáková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy představila odbory jako nedílnou součást fungování demokratické instituce. Vyzdvihla úlohu odborů při sociálním dialogu, péči o zaměstnance a prosazování jejich práv.

Jedním z nabízených odpoledních setkání byl workshop Mariky Zadembské s názvem Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Účastníci workshopu měli za úkol pracovat s obrazy, na nichž jsou vyobrazeny právě ženy čtoucí knihy nebo s knihami pózující. Vznikaly tu plodné diskuse a odhalili jsme nejedno tajemství, které by při letmém pohledu na daný obraz zůstalo pozorovateli možná skryto. Pokud neznáte stejnojmennou knížku Stefana Bollmanna, po absolvování workshopu vám ji rozhodně doporučujeme.

Další odpolední akcí byl workshop s názvem S knihovnou na Erasmus, který vedla Eliška Bartošová ve spolupráci s Domem zahraniční spolupráce. Po představení Domu zahraniční spolupráce (příspěvková organizace MŠMT), který zprostředkovává granty, pobyty, konzultace a školení, byla samozřejmě řeč zejména o projektu Erasmus+. Čerstvou novinkou je to, že od roku 2027 se k projektu připojují další dvě země: Velká Británie a Švýcarsko. Rozšířily se tak možnosti spolupracujících zemí a institucí. I když pro někoho může být první výjezd stresující, není se čeho bát. Po vyplnění několika formulářů a vyřízení dalších nezbytností vám nic nebrání rozjet se do světa zjistit, jak to funguje v knihovnách jinde.

Dalším ze zajímavých workshopů byl workshop organizovaný Moravskou zemskou knihovnou v Brně, vydavatelkou časopisu Duha, který slavil 40. výročí vydávání. V souvislosti s tímto výročím MZK na konferenci předložila „návod“ Jak chytit čtenáře na útěku? Filip Rožánek, novinář a mediální analytik, upozornil, že lidská pozornost ke čtení se zkracuje, a poradil, jak zaujmout čtenáře v době, která nabízí tolik druhů mediálního rozptýlení. Na konkrétních příkladech ukázal, proč je např. lepší mít e-časopis nejen ve formátu pdf, ale rovnou umístění článku na stránku https, nebo jakou roli může hrát kanál WhatsApp v šíření obsahu článku apod.

Foto 5, 6 foto z prezentace Jak chytit čtenáře na útěku (archiv autorů)

Poslední den jsme se věnovali Koncepci knihoven a její aktualizaci (Libuše Nivnická a Roman Hájek), dále tématu umělé inteligence a jejího vlivu na naši paměť (Filip Dechtěrenko z Psychologického ústavu AV ČR), tématům Cesta k digitální demokracii, AI média v žurnalistice. Blok byl zakončen panelovou diskusí.

Součástí programu byly i exkurze po Jihlavě, do jejího podzemí, návštěva nově zrekonstruované budovy Galerie Vysočina.

Foto 7, 8 foto z exkurze do zrekonstruované budovy Galerie Vysočiny a z procházky po Jihlavě (archiv autorů)

Celkově konference splnila naše očekávání – dozvědět se něco nového, potkat kolegy ze všech koutů republiky a Slovenska. Zajímavý byl i výběr hostů do panelových diskusí. Začínat i končit konferenční den cvičením, jít si „pohrát“ na workshopu, vyslechnout zajímavé přednášky a podnětné diskuse – i to byly Knihovny současnosti 2026. Organizátorům děkujeme za možnost být u toho a přejeme jim hodně sil v jejich přínosné práci.