Díky programu Erasmus + jsme měly v červnu 2025 možnost navštívit Národní knihovnu Portugalska (Bibliotheca Nacional de Portugal. https://www.bnportugal.gov.pt/). Jelikož pracujeme v akvizici (knih a časopisů) a také ve službách, naší prioritou bylo navštívit v Národní knihovně Portugalska oddělení zaměřená na zpracování fondu a na služby. Součástí pobytu byla i návštěva knižního veletrhu, který se konal od 4. do 22. 6.

Obr. 1 Současná podoba budovy

Obr. 2 Historický pohled na budovu NK

Národní knihovna Portugalska - Biblioteca Nacional de Portugal - BNP

Národní knihovna má dlouhou historii. V roce 1796 byla založena na příkaz Marie I. Portugalské jako Královská veřejná knihovna . V roce 1797 se otevřela veřejnosti v prostorách paláce Convento de São Francisco v Lisabonu, kde knihovna působila až do svého přestěhování v roce 1969. Po útěku portugalského dvora do Brazílie v letech 1808–1821 byla část sbírek přemístěna do Rio de Janeira. Po vzniku Portugalské republiky (1910) byla knihovna přejmenována na Biblioteca Nacional de Lisboa. V letech 1956–1969 probíhalo plánování a výstavba nové budovy knihovny v areálu Campo Grande (Lisabon) a v roce 1969 byla nová knihovna oficiálně otevřena. V roce 2007 došlo ke zprovoznění Digitální knihovny Biblioteca Nacional Digital, která obsahuje vzácné dokumenty včetně rukopisů. V letech 2008–2011 byly rekonstruovány a rozšířeny depozitáře, díky čemuž se zvýšila kapacita skladů. Byl také odstraněn azbest. V roce 2012 knihovna změnila název na Biblioteca Nacional de Portugal (Národní knihovna Portugalska).

Knihovní fond v současné době čítá více než tři miliony knih, rukopisů, map, grafik, tisků, partitur a dalších dokumentů. Osahuje stovky vzácných historických map (např. z období zámořských objevů v 15.–17. století). Pracuje zde kolem 200 zaměstnanců včetně neslyšících osob. Zaměstnanci jsou velmi přátelští, ale nejsou příliš zběhlí v angličtině.

Generálním ředitelem je nyní historik a profesor Diogo Ramada Curto, 22. dubna 2024 dočasně jmenovaný za ředitelku, která odešla do důchodu.

Návštěva Národní knihovny

První den po seznámení s mentorkou Aurorou Machado nás čekalo překvapení v podobě dopolední návštěvy u ředitele národní knihovny Dioga Ramada Curta.

Po návštěvě u pana ředitele jsme absolvovaly prohlídku knihovny, poté již následovalo důkladnější seznámení s Oddělením akvizice (Serviço agência Bibliográfica Nacional e Aquisições) patřícího do odboru Direção de Serviços Bibliográficos Gerais řízené ředitelkou Aurorou Machado. Oddělení má kolem 10 zaměstnanců.

.Knihovna získává do fondu dokumenty nákupem, dary a povinným výtiskem.

Pro nákup jsou určeny specializované obchody, využívají se online aukce. Knihovna získává katalog v předstihu a při nákupu má přednost před dalšími subjekty. Pokud chce knihovna něco zakoupit, posílá seznam knih včetně cen ke schválení řediteli, který dle aktuální finanční situace rozhode o případném nákupu.

Dalším způsobem získávání dokumentů jsou dary. Knihovna si vybírá ze seznamu, přijímá i celé knihovny, např. po smrti významných osobností. Větší dary jsou obvykle podchyceny smlouvou mezi ředitelem a dárcem, ve které je uvedeno, jak může knihovna s darem nakládat.

Pro zpracování darů používá knihovna akviziční modul systému HORIZON. Do systému se vkládá v případě darů jméno a adresa dárce a vytváří se akviziční záznam. Pokud již záznam existuje, jen se připojí označení jednotky. V záznamu se uvede způsob získání dokumentu (aukce, nákup) a do jaké sbírky kniha bude umístěna. Přidělí se přírůstkové číslo.  Přírůstkové číslo tvoří sbírka, rok získání dokumentu, pořadové číslo v daném roce.

Povinný výtisk je důležitým zdrojem získávání dokumentů. Je stanoven zákonem č. 74/82 ze dne 3. března 1982 a následnými vyhláškami. Odevzdává se celkem 11 povinných výtisků. Výjimkou jsou náklady do 100 exemplářů, drahé bibliofilie vydané nákladem do 300 exemplářů, plakáty, pohlednice, katalogy k výstavám nebo programy divadel, u nich se odevzdává pouze jeden exemplář do BNP.

Nakladatelé posílají všechny výtisky do BNP, která je pak cca 1x měsíčně rozesílá do dalších knihoven (např. Městská knihovna v Lisabonu, Univerzitní knihovna Coimbra, do měst Porto, Évora, Rio de Janeiro, na Azory a Madeiru).

Každé publikaci, která v Portugalsku vyjde, musí být přiděleno číslo povinného výtisku. Vydavatel (nebo autor) musí před vydáním publikace požádat o přidělení čísla povinného výtisku. Lze to provést elektronicky (portál Depósito Legal, který je na stránkách BNP), případně je možné požádat písemně. Po schválení žádosti systém vygeneruje číslo povinného výtisku, které je nutné uvést v publikaci (obvykle na rubu titulního listu nebo v tiráži). Po vydání publikace je nakladatel povinen zaslat stanovený počet výtisků.

Obr. 3 Systém registrace povinných výtisků

Obr. 4 Záznam povinného výtisku

Obr. 5 Oddělení akvizice

Obr. 6 Povinné výtisky připravené do dalších knihoven

Obr. 7 Lístek, který se vkládá do knihy a putuje celým procesem zpracování dokumentu

Oddělení zpracování dokumentů

V Oddělení zpracování pracuje 15 lidí. V Oddělení zpracování dokumentů zpracovávají všechny druhy dokumentů, jednotliví pracovníci se specializují, např. na časopisy. Pracují v knihovnickém systému Horizon, používají formát UNIMARC a portugalská katalogizační pravidla. V oddělení zpracování se vytváří katalogizační záznam a záznam autorit. Oproti české praxi se autoritní záznam vytváří i pro nakladatele, u časopisů i pro šéfredaktora.

Národní knihovna v rámci povinného výtisku získává dva exempláře. Jeden se zpracovává jako originál a druhý jako kopie, což je vidět i na štítku se signaturou. V OPACu je druhý exemplář skrytý, viditelný je jen pro pracovníky knihovny. U časopisů se dlouhodobě uchovává pouze jeden exemplář.

Signatura dokumentu obsahuje písmena a čísla: označení sbírky (všeobecné, kartografické a další dokumenty), předmět a formát dokumentu a také, zda se jedná o originál (1PV) anebo duplikát (2PV), ten má označení D.

Při oběhu dokumentu linkou zpracování se používá barevný lístek, kde se zaznamenávají jednotlivé fáze jeho zpracování od počátku až do uložení ve skladu. Pro každý měsíc se používá jedna barva. Dokud nejsou dokumenty z daného měsíce zpracovány a neprojdou supervizí, nezačínají se zpracovávat přírůstky za nový měsíc. Přednostně se zpracovávají povinné výtisky a až pak dary.

Dokumenty kromě čísla povinného výtisku obsahují také CIP – maketu katalogizačního lístku v knize.

Časopis se katalogizuje dle prvního došlého čísla. Při změně vydavatele nebo podnázvu se záznam již neaktualizuje. V záznamu se eviduje nové došlé číslo, nevytvářejí se jednotky pro ročník (nebo došlé číslo). Čtenář si při objednání dokumentu musí napsat rok, o který má zájem.

Dokumenty při zpracovávaní dostávají štítek se signaturou, čárový kód se lepí na zadní stranu dokumentu. Jelikož se dokumenty nepůjčují domů, nejsou opatřeny žádnou elektronickou ochranou. Při zpracování se skenují obálky novin a časopisů přímo v oddělení katalogizace, které jsou pak součástí záznamu v OPACu.

Obr. 8 + Obr. 9 Zpracované dokumenty

Obr. 10 Oddělení zpracování

Obr. 11 Zpracování dokumentu v systému Horizon

Projekt DDJ

Projekt DDJ  (Depósito Digital de Jornais) je tři roky starý projekt digitalizace novin a časopisů, respektive projekt přístupu k plným textům novin a časopisů. V současné době je zapojeno 25 vydavatelů a je snaha zapojit i další knihovny. Projekt umožňuje přístup k dokumentům v elektronické podobě dle licenčního ujednání s vydavateli. Přístup je k dokumentům možný např. po 90 dnech od vydání/zveřejnění? Řada titulů je přístupná pouze v rámci NK. Webová stránka projektu: https://ddj.bnportugal.gov.pt/.

Referenční centrum

Referenční centrum v BNP slouží jako vstup do knihovny. Vstup do referenčního centra je zdarma a je možné zde využívat počítače s přístupem na internet. V referenčním centru se uživatel registruje do knihovny (na týden nebo rok) nebo si zde může registraci prodloužit. Čtenář si tady elektronicky objedná místo ve studovně, může si také objednat přes své konto dokumenty ke studiu v hlavní studovně. Objednávky jsou možné v době od 9:30 do 17:00 hodin. Dokumenty je nutné si při každé návštěvě objednat znovu, jelikož vypůjčené dokumenty se každý den vrací do skladiště. Objednávky dokumentů jsou možné online nebo i papírovou žádankou. Národní knihovna má cca 80 % dokumentů zpracovaných v systému Horizon a vyhledatelných přes OPAC PORBASE. Cca 20 % dokumentů je nutné dohledat v lístkovém katalogu a objednat přes papírovou žádanku. U časopisů je nutné uvést roky, které čtenář chce studovat.

V referenčním centru poskytují referenční informace, zpracovávají odpovědi na dotazy včetně rešerší a také zajištují meziknihovní služby (MVS z Portugalska) včetně výpůjček z knihoven ze zahraničí (MMVS). MMVS z Evropy jsou možné vyjma Velké Británie. Na zajištění MMVS jsou využívány vouchery IFLA.

V Referenčním centru je možné také zakoupit publikace vydávané Národní knihovnou.

Obr. 12 - 14 Výběr místa v hlavní studovně

Všeobecná studovna

Všeobecná studovna je hlavní studovnou v Národní knihovně. Slouží pro studium objednaných dokumentů. Nabízí 240 míst, speciální místa jsou vepředu před pultem u služby. Ta jsou určena především ke studiu speciálních či vzácných dokumentů, kde je nutný větší dohled na čtenáře a dokumenty samotné. Dokumenty jsou expedovány na předem zamluvené místo, po zadání požadavku čtenář své dokumenty dostává přímo na zadané místo.

Ke Všeobecné studovně přiléhá studovna mikrofilmů s 12 čtečkami mikrofilmů a také reprografické centrum, kde je možné si zhotovit tištěné nebo digitální kopie nebo o ně požádat.

Obr. 15

Obr. 16 K Všeobecné studovně přiléhá studovna mikrofilmů a reprografické centrum

Obr. 17 Dvanáct čteček mikrofilmů

Obr. 18 Reprografické centrum - samoobslužné nebo je možné požádat o zhotovení tištěné nebo digitální kopie

Depozitáře

Depozitáře Portugalské národní knihovny jsou součástí hlavní budovy. Je zde devět pater skladů, které jsou rozděleny dle druhu dokumentů. Používá se formátové řazení – tři velikosti formátů. Sklady byly rozšířeny v letech 2010–2011, ale jejich kapacita se již naplňuje. Bude nutné je rozšířit, pravděpodobně přístavbou ke stávajícím skladům.

Ve skladech je uloženo velké množství vysokoškolských prací, v současné době se uchovávají již pouze dizertace a vědecké práce vysokých škol z celé země. Postupně jsou fondy digitalizovány, včetně dizertací. Co je zdigitalizované, to se již v papírové podobě nepůjčuje.

V depozitářích jsou kromě expedice výpůjček prováděny drobné opravy poškozených dokumentů. Větším opravám se věnuje specializované oddělení. Dokumenty jsou pak ukládány do archivních krabic.

Zajímavostí jsou barevné lístky v dokumentech. Z nich lze rychle vyčíst, zda je dokument digitalizovaný, zda potřebuje nějakou opravu nebo vazbu, což umožňuje rychlou přípravu dokumentů např. právě na vazbu.

V depozitáři je denně vyřizováno cca 200 požadavků. Na každé patro skladu jsou určeni 1–2 zaměstnanci, u periodik jsou vždy dva zaměstnanci. Vyhledávání dokumentů dle požadavků čtenářů je průběžné po celou otevírací dobu. Expedice dokumentů končí v 17 hodin, otevírací doba knihovny je do 19:30. Požadavky jsou do cca 20 minut vyřízeny.

Časopisy jsou ve skladu ukládány průběžně, daný titul je po celou dobu na stejné signatuře na jednom místě – je tedy nutné rezervovat místo u pokračujících titulů. Většina časopisů je již zdigitalizována.

Obr. 19 - 21 Dokumenty v archivních krabicích

Obr. 22 Největší dokumenty ve skladech

Obr. 23 Sklad časopisů

Obr. 24 Výtah pro převoz dokumentů ze skladů do Všeobecné studovny

Knižní veletrh Lisabon – Feira do Livro de Lisboa

V letošním roce se konal již 95. ročník knižního veletrhu Feira do Livro de Lisboa v Lisabonu, a to ve dnech 4.–22. 6. 2025. Veletrhu se koná v parku Parque Eduardo VII, vstupné je zdarma a otevírací doba 12–22 hodin ve všední den, v pátek dokonce do 23 hodin a o v sobotu 10–23, v neděli 10–22 hodin.

Veletrh nabídl kromě prodeje knih i řadu doprovodných akcí jako autogramiády, workshopy či literární debaty. Výhodou bylo příjemné prostředí parku v blízkosti stanice metra a možnost využití různých speciálních slevových akcí.

Obr. 25–29 Knižní veletrh v Lisabonu

Závěr

Portugalská národní knihovna je zajímavá, určitě stojí za návštěvu. Jedná se o knihovnu zapojenou do sítě CENL. Spravuje národní kulturní dědictví. Nabízí zázemí pro studenty i badatele. V národní knihovně je možné studovat cenné historické fondy i moderní dokumenty. Knihovna má řadu dokumentů již digitalizovaných a v digitalizaci dále pokračuje. Dokumenty získává povinným výtiskem, dary a nákupy. Elektronický povinný výtisk bohužel zatím nemá. Snaží se spolupracovat s vydavateli na dobrovolném odevzdávání elektronických dokumentů, které se nyní rozbíhá. Katalogy knihovny jsou přístupné ve formě otevřených dat, knihovna se zapojuje do řady projektů a je také aktivní v pořádání různých seminářů a akcí ve svém sídle i mimo ně. Díky své poloze v centru města a v blízkosti univerzit je pro uživatele dobře dostupná. Výhodou jsou depozitáře v hlavní budově, odpadá tedy nutnost dokumenty dovážet a je možné je po objednávce rychle studovat. Dokumenty knihovna domů nepůjčuje, jsou přístupné pouze k prezenčnímu studiu. Lidé pracující v Národní knihovně jsou velmi přátelští a ochotní.

Použité zdroje:

Web: Lisabon VIP dostupné z:  The National Library of Portugal

Web: Biblioteca Nacional de Portugal. Dostupné z: Biblioteca Nacional de Portugal

Fotografie jsou z archivu autorek.

Úvod

Knihovnictví, a spolu s ním informační věda, je považováno za malý obor, i když dle informací Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Association and Institutions, IFLA) z roku 2020 v knihovnách na různých pozicích pracuje přes 2,1 milionů pracovníků¹ a přibližně 650 tisíc dobrovolníků². Sdílení informací, zkušeností, pravidel a norem je v tomto oboru běžnou praxí, přičemž významné postavení zde zaujímají například knihovna amerického Kongresu (Library of Congress), Britská knihovna (British Library) aj. V jednotlivých zemích hraje mnohdy důležitou roli knihovna národní, která vydává standardy a metodicky vede celý systém knihoven.

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má již několik let akreditaci programu Erasmus+ Mobility³ v oblasti vzdělávání dospělých. Díky němu jsou podporovány zahraniční cesty knihovníků do zemí Evropské unie, jež slouží k vylepšení jazykových dovedností, zlepšení znalostí v online i fyzickém vzdělávání a v neposlední řadě je tento program důležitý pro výměnu informací a know-how s ostatními kolegy a experty v daném oboru. Erasmus+ umožňuje domluvit si krátkodobý či dlouhodobý studijní pobyt v partnerských institucích, které stážisty přijímají.

V NK ČR působíme v Odboru novodobých digitálních fondů (Michaela Bežová jako ředitelka odboru, Marie Haškovcová jako vedoucí Oddělení Webarchivu), jenž má tři oddělení. Úkolem Oddělení standardů digitálních sbírek je tvorba a vývoj standardů pro digitalizaci a dlouhodobou archivaci, Oddělení správy a archivace novodobých dokumentů má na starosti obsahovou správu digitálních dokumentů, zahrnující i opravy a replikace dat a kurátorskou činnost v digitální knihovně, a Oddělení Webarchivu se stará o akvizici, zpracování, uložení a zpřístupnění webových zdrojů. V rámci programu mobility jsme chtěly navštívit některou z evropských národních knihoven, abychom mohly porovnat činnost ve stejném typu instituce, ve které pracujeme i my. Volba padla na stát jižní Evropy, a to na Řecko. Obě země mají podobný počet obyvatel, liší se však rozlohou – zatímco Česko má přes 78 tisíc km², Řecko přibližně 132 tisíc km². Věděly jsme, že řecká národní knihovna se zaměřuje na činnosti, kterým se věnujeme – digitalizace, zpřístupnění digitálních sbírek a archivace webu, a proto jsme se domluvily na dvoudenní stáži (job shadowing). Měly jsme příležitost zjistit, jak se v knihovně dokumenty zpracovávají, digitalizují a zpřístupňují uživatelům. Navštívily jsme depozitáře, restaurátorské centrum a studovny speciálních dokumentů, přičemž stěžejní pro nás byla možnost seznámit se s tím, jak knihovna digitalizuje dokumenty a jak pracuje s webovými zdroji, což detailněji přiblížíme v následujícím textu.

Historie Národní knihovny Řecka

Založení Národní knihovny Řecka se váže k roku 1829, kdy byl na ostrově Aegina zřízen sirotčinec, který plnil zároveň roli tiskárny, školy, muzea a depozitáře knih. Ten se stal první částí budoucí knihovny. Oficiálně byla knihovna ustavena dekretem č. 11 Správního výboru Řecka v roce 1832 a o dva roky později byla přesunuta do Athén, nového hlavního města státu. Během 1. poloviny 19. století došlo k dočasnému sloučení národní a univerzitní knihovny, jež se v roce 1866 stalo definitivním, včetně používání názvu Národní knihovna Řecka. Pro uložení dokumentů byly až do roku 1903 používány univerzitní prostory, poté se knihovna přesunula do neoklasicistní budovy Vallianeion Megaron, která nese název po jednom z donátorů. Budova však měla omezené kapacity a postupně přestala vyhovovat požadavkům knihovny 20. století. V roce 1998 se začalo s plánováním stavby nových budov Národní knihovny a Národní opery, jež měly být financovány mezinárodní filantropickou společností Stavros Niarchos Foundation. V roce 2006 bylo rozhodnuto, že projekt obou institucí bude řešen společně na prostoru bývalého koňského dostihového závodiště. Architektem celého komplexu, jehož součástí je kromě knihovny a opery i rozsáhlý park, byl v roce 2008 zvolen respektovaný italský architekt Renzo Piano. O čtyři roky později začala stavba, jež byla v roce 2016 dokončena. Celý komplex (s názvem Kulturní centrum nadace Stavrose Niarchose) byl roku 2017 věnován řeckému státu. Do nové budovy knihovny bylo přesunuto přibližně 750 tisíc knihovních jednotek a 15 tisíc starých tisků a rukopisů⁴. Všechny dokumenty, které se nacházejí v nové budově knihovny, byly zabezpečeny proti zcizení (technologie RFID). Některá starší periodika zůstala uložena v původním areálu knihovny, tj. ve Vallianeion Megaron.

Při prvním vstupu do budovy ohromí tzv. book castle („knižní hrad“), který slouží nejen jako architektonický prvek interiéru, ale rovněž pro uložení dokumentů, jež si mohou uživatelé objednat za pomoci knihovního systému KOHA, který v národní knihovně používají. Knihovna nabízí rovněž velký počet studijních míst, až 725. Studovny jsou standardně otevřené až do 20:00 hodin (studovny speciálních sbírek – periodika, archiv, rukopisy apod. však mají kratší provozní dobu), ale určité veřejně přístupné zóny knihovny, které jsou dostupné všem bez registrace, jsou uživatelům k dispozici až do půlnoci. V přízemí se nachází i zóna pro nejmenší návštěvníky, která slouží jako čtecí a herní koutek.

Digitalizace a zpřístupnění digitálních dokumentů

Celý proces digitalizace má v Řecku a Česku některé podobné a některé odlišné rysy. Obě národní knihovny před digitalizací svazky fyzicky připravují, včetně případných ambulantních oprav pomocí restaurátorských špachtlí či přímo konzervačních zásahů, pokud to svazek vyžaduje. Rozdílný je počet zaměstnanců a velikost pracovišť, jež se digitalizaci věnují, a rovněž výběr předloh ke zpracování. V případě české digitalizační linky je celý systém rozdělen mezi šest oddělení – první oddělení má na starosti strategické plánování digitalizace, vytipovává prioritní tituly na digitalizaci, které poté předává druhému oddělení, jež se zabývá expedicí daných titulů, jejich kontrole (fyzické i z pohledu správného katalogizačního záznamu) a rovněž zaevidování dokumentů do digitalizačního workflow. Ty poté putují do třetího oddělení, kde jsou naskenovány, vytvořená data posléze přecházejí do čtvrtého oddělení, které se věnuje postprocessingu a vytvoření metadat. Hotové balíčky se pak přenášejí do dlouhodobého úložiště, přičemž balíčky určené pro zpřístupnění se zobrazují v digitální knihovně. Všechna data musí odpovídat Standardu NDK⁵, což je soubor předpisů pro vytváření dat a metadat při digitalizaci; vytváří ho šesté oddělení NK ČR, jež je do digitalizačního procesu zapojené. Linka je rovněž uzpůsobena pro digitalizaci novodobých textových materiálů – nejčastěji se reformátují monografie, periodika a časopisy, v menší míře pak grafiky, mapy a hudebniny. Knihovna má k dispozici 20 manuálních a automatických skenerů, jež jsou využívány podle typu a charakteru připravených předloh a jejich fyzického stavu.

V Řecku je situace poměrně rozdílná. V knihovně je zaměstnán menší počet stálých zaměstnanců, a tudíž je i počet skenerů výrazně nižší než v Česku. Navíc se do skenování zapojují i externí spolupracovníci, kteří skenují dokumenty přímo ve sdílených prostorách knihovny, kde se pohybují uživatelé, a data poté posílají na kontrolu supervizorovi. Oproti Česku se však Řekové zaměřují – kromě digitalizace textových zdrojů – také na zpracování fotografií, plakátů, kreseb, grafik a dalších speciálních dokumentů. K tomuto typu reformátování je určen i specializovaný fotoaparát, pro jehož používání je vyhrazena samostatná místnost. V digitalizační lince se rovněž digitalizují historické tisky – ty se v Česku zpracovávají prostřednictvím externí služby. Pokud jde o dlouhodobé uložení dat, řecká strana stále vytváří mikrofilmy, které poté ukládá ve svých depozitářích. V Česku se již od tohoto způsobu upustilo a NK ČR ukládá svá data na páskové knihovny v několika kopiích. Česká i řecká národní knihovna se prioritně zaměřují na digitalizaci starších titulů, které již nejsou vázány autorskými právy (obě strany dodržují stejné znění autorského zákona, tj. titul je volný 70 let po smrti posledního autora). Řekové rovněž ve větší míře provádějí digitalizaci tzv. na zakázku, kdy se na ně obrací externí subjekt s žádostí o digitalizaci titulů nebo sbírek.

Obě instituce své digitální sbírky zpřístupňují na vlastních digitálních platformách. NK ČR využívá pro prezentaci novodobých fondů Národní digitální knihovnu, v níž je pro uživatele k dispozici více než 296 tisíc titulů, přičemž téměř 79 milionů stran pochází z vlastní produkce, produkce Moravské zemské knihovny v Brně a knihoven zapojených do dotačního programu VISK 7⁶. Historické dokumenty zpřístupňuje v digitální knihovně Manuscriptorium, kde je uloženo více než 175 tisíc titulů z vlastní produkce i od partnerských institucí⁷. Národní knihovna Řecka nemá vytvořenu centralizovanou digitální knihovnu, která by sdružovala veškeré sbírky. Na své platformě pro digitální kolekce⁸ umožňuje uživatelům přístup k více než tisíci položkám, přičemž téměř 800 svazků jsou rukopisy, dále zahrnuje 125 monografií, bezmála 100 statistik, v menší míře i mapy a periodika. Pro poslední jmenovaný typ dokumentů má knihovna vytvořené své vlastní rozhraní, ve kterém prezentuje sedm významných periodik o více než 270 tisících stran⁹.

Obr. 1 Pohled na digitální knihovnu Národní knihovny Řecka - mapa, zdroj: https://digitalcollections.nlg.gr/

Archivace webu v Řecku

Součástí stáže byla výměna zkušeností v oblasti archivace národního webu. Podobně jako v Česku, za archivaci řeckého webu nese odpovědnost národní knihovna. První pokusy o archivaci webu spadají do období let 2015–2017, kdy Národní knihovna Řecka ve spolupráci s Athénskou univerzitou ekonomie a obchodu v rámci projektu ΕΣΑΕΙ¹⁰ realizovala první sklizně a vyvinula vlastní rozhraní pro zpřístupnění sbírek (NLG Curator Tool). Vedle dvou sklizní dat z řecké domény .gr, které byly popsány pomocí procesů strojového učení, byly vytvořeny tři tematické kolekce zaměřené na weby místní samosprávy, dále na zpravodajství a vzdělávání, přičemž sbírka zaměřená na zpravodajství zahrnovala 661 webových stránek. Knihovna ve sklízení dat po skončení projektu nepokračovala a rozhodla se spolupracovat formou placené služby s americkou organizací Internet Archive. Internet Archive (IA) je pro oblast archivace webu klíčovou organizací, která od konce 90. let sklízí webové zdroje z celého světa, a to včetně českých. Spolupráce spočívá v tom, že národní knihovna nabízí svým uživatelům vhled do historie řeckého webu prostřednictvím archivních dat IA. Pomocí rozhraní¹¹, které bylo zprovozněno v roce 2022¹², zpřístupňuje archivní kopie webů, jež IA sklidil z řecké domény od roku 1996 až do současnosti.

Podobně jako v případě řeckého webového archivu i první české snahy o archivaci webu vznikaly díky projektovým aktivitám, na nichž NK ČR spolupracovala s Moravskou zemskou knihovnou a Masarykovou univerzitou od roku 2000. Výstupy se však podařilo rozvinout v kontinuální činnost zaměřenou na archivaci národního webu, kterou zajišťuje pětičlenný tým Oddělení Webarchivu¹³. Archivaci řeckého webu je s ohledem na spolupráci s IA aktuálně vyhrazen pouze jeden poloviční úvazek.

Oproti českému webovému archivu, který zajišťuje celý proces archivace národního webu – od stanovování akvizičních strategií, přes způsob sklízení a správy dat až po jejich badatelské využití, řecký archiv aktuálně pouze zobrazuje data, která IA sbírá a spravuje dle vlastních politik a ukládá na svých serverech. Archivní kopie získávané oběma knihovnami podléhají legislativě, která limituje jejich zpřístupnění. Data shromážděná v projektu ΕΣΑΕΙ nikdy zveřejněna nebyla. České archivní verze jsou dostupné v budově NK ČR, volně dostupné jsou pouze licencované zdroje (opatřené licenční smlouvou nebo vystavené pod licencí Creative Commons). Vzhledem k tomu, že řecký webový archiv zobrazuje data amerického archivu, jejichž zpřístupnění podléhá jiné legislativě, uživatelé si data mohou prohlížet bez omezení. Výhodou využívání služeb IA je také možnost pokročilého vyhledávání dat. Oproti českému webovému archivu, který nabízí vyhledávání prostřednictvím URL adres nebo podle katalogu, řecký webový archiv používá rozhraní IA, jež umožňuje vyhledávat i pomocí klíčových slov nebo podle typů souborů – obrázků, zvukových souborů, videa či pdf.

Český webový archiv je autonomní, disponuje lepším technickým vybavením, má větší personální zázemí i širší rozsah činností. Kromě samotné archivace se věnuje i licencování zdrojů z důvodu jejich širší dostupnosti, popisu archivních dat a katalogizaci či jejich vědeckému výzkumu. Prostřednictvím svého rozhraní zobrazuje pouze svá vlastní data. Řecký webový archiv je odkázán na politiky IA, zprostředkovává jeho data, avšak uživatelé mohou využívat možnosti jako je pokročilé vyhledávání. Obě národní knihovny spojuje členství v konsorciu webových archivů International Internet Preservation Consortium a zapojení do tvorby společných mezinárodních kolekcí, tzv. collaborative collections, zaměřených na globální témata jako je klimatická krize, pandemie Covidu nebo olympijské hry.

Obr. 2 Rozhraní řeckého webového archivu na webu Národní knihovny Řecka. Zdroj: https://webarchiv.nlg.gr/

Závěr

Návštěva Národní knihovny Řecka nám umožnila detailně nahlédnout do činností, které jsou blízké i našemu každodennímu pracovnímu zaměření, v rámci debat s kolegy prezentovat naši odbornou činnost, sdílet zkušenosti, porovnávat pracovní postupy a konfrontovat přístupy ke vzdělávání knihovníků i odborné veřejnosti. Přestože se obě instituce zabývají digitalizací, zpřístupněním dokumentů i archivací webu, přístupy, personální zajištění a infrastruktura k tomu určená jsou rozdílné. Zaujalo nás například zapojení externích pracovníků do procesu digitalizace a větší důraz na digitalizaci vizuálních (obrazových) dokumentů, jako jsou fotografie nebo plakáty. Bylo také zajímavé porovnat přístupy knihoven k uchování národního webu i zpřístupnění archivních kopií a vidět, jak může využití služeb Internet Archive vypadat v praxi.

Poznámky

1 https://blogs.ifla.org/lpa/2020/03/12/library-stat-of-the-week-9-globally-one-in-every-1525-workers-is-a-member-of-library-staff-but-its-1-in-613-in-north-america-and-1-in-237-in-estonia/?utm_source=chatgpt.com

2 https://librarymap.ifla.org/map

3 https://erasmus-plus.ec.europa.eu/

4 https://transition.nlg.gr/

5 https://standardy.ndk.cz/ndk

6 https://ndk.cz/

7 https://new.manuscriptorium.com/

8 https://digitalcollections.nlg.gr

9 http://efimeris.nlg.gr/ns/main.html

10 https://www.nlg.gr/collection/archeiothetisi-istou-stin-ebe/

11 https://webarchive.nlg.gr

12 https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Web_archiving_initiatives

13 https://www.webarchiv.cz/

26.–30. května 2025 se uskutečnil 7. ročník vzdělávacího týdne Erasmus+ pro knihovníky s letošním mottem „Kouzlo sedmi“. Akci pořádala Univerzitní knihovna v Mariboru (Univerzitetna knjižnica Maribor). Součástí tohoto Erasmus pobytu byl také seznamovací týden, který proběhl ve dnech 5.–9. května ve formě online prezentací v angličtině. Toto bylo pro všechny účastníky povinné. Každý měl za úkol představit svoji instituci a také svoji práci. Akce se zúčastnilo 17 kolegů z různých zemí – Bulharska, Rumunska, Chorvatska, České republiky, Německa, Rakouska, Španělska, Belgie, Srbska, Kosova, Itálie. Všichni účastníci byli z vysokoškolských, univerzitních i akademických knihoven. Já jediná jsem byla z národní knihovny. Celou akci měli na starosti Mateja Borak, Renata Močnik a Saša, kteří se o nás vzorně starali.

Maribor je malebné město v regionu Štýrsko. Je druhým největším městem Slovinska a má cca 110 000 obyvatel. Město se nachází na severovýchodě Slovinska, poblíž rakouských hranic. Leží na řece Drávě. První zmínky o tomto městě jsou již ze 12. století. Do Mariboru se dostanete pohodlně z Prahy vlakem, a to s jedním přestupem v Grazu. Cesta vlakem je nejen pohodlná, ale jsou zachovány i principy ekologické dopravy. Akce se uskutečnila v Univerzitní knihovně v Mariboru. Ta byla založena v roce 1903 jako Knihovna Historické společnosti pro Slovinské Štýrsko. Dalším mezníkem byl rok 1975, kdy byla dne 12. června podepsána Dohoda o sloučení s Univerzitou v Mariboru, kterou podepsala tehdejší Vysokoškolská a studijní knihovna v Mariboru jako rovnocenný spoluzakladatel Univerzity v Mariboru. Dne 3. července 1975 byla Univerzita v Mariboru založena. 23. září pak byla knihovna přejmenována na Univerzitní knihovnu v Mariboru. Více o historii knihovny na https://ukm.um.si/zgodovina-knji-nice a na https://ukm.um.si/en/content/history.

Knihovna (viz foto 1 a 2) v současnosti sídlí v budově z 80. let minulého století, která prošla na začátku 21. století několika úpravami. Je to ústřední univerzitní knihovna. Jednotlivé fakulty mají svoje vlastní knihovny.

Obr. 1 Interiéry knihovny

Obr. 2 Budova knihovny

Mezi probíranými tématy zazněla i témata technická jako například slovinský knihovní systém, otevřená věda, informační gramotnost, akvizice, vztahy s veřejností a služby uživatelům.

Kolegové z Mariboru nás seznámili se svojí prací v Univerzitní knihovně a se službami knihovny: nejen s mnoha digitálními službami, včetně univerzitního vyhledávače UM:NIK, (https://ukm.um.si/en/content/umnik), BrowZine (aplikace umožňující sledovat elektronickou nabídku vědeckých časopisů dostupných na Univerzitě v Mariboru, přizpůsobenou pro tablety a chytré telefony https://ukm.um.si/novice/aplikacija-browzine), LibGuides, ale také se skladbou uživatelů, fondů, výpůjčních služeb, vědeckou a publikační činností univerzity, public relations atd.

Během prohlídek ústřední knihovny, včetně skladů a speciálních sbírek, jsme se seznámili s historií knihovny i se slovinskou literární historií. Knihovna má čtyři patra, která jsou určena pro volný výběr dokumentů, individuální studovny, galerii a specializované knihovny/sbírky: originální „knihovnu“ modelů orgánů a částí lidského těla nacházející se v Anatomické studovně (viz foto 3) https://ukm.um.si/zbirka-modelov-organov, hudební a filmovou sbírku, dále tzv. Maisterovu knihovnu – osobní bibliofilskou knihovnu básníka Rudolfa Maistera (Maistrova knjižnica https://ukm.um.si/maistrova-knjiznica, viz foto 4) či sbírku slovinského básníka, literárního historika a knihovníka Janko Glazera (Glazerjeva knjižnica, viz https://ukm.um.si/glazerjeva-knji-nica).

Obr. 3 Sbírka modelů orgánů v Anatomické studovně

Obr. 4 Maistrova studovna

Ukázalo se, jak důležité jsou dobře vybavené učebny. Čítárna ČUK (místní označení čítárny Univerzitní knihovny v Mariboru) má nejen velmi dobrou otevírací dobu, která je oblíbená zejména ve zkouškovém období, ale i dobré a praktické vybavení. Hned vedle knihovny se nachází také elegantní kavárna, která je aktivně využívána.

Samotný vzdělávací týden (Staff Training Week for Librarians) začal tím, že jsme v pondělí ráno měli menší brainstorming, kde každý z nás sdělil, co máme a nemáme na knihovnictví rádi (viz obr 5 mapy  zemí účastníků, obr 6 foto účastníků samotných).

Obr. 5 Mapa zemí účastníků

Obr. 6 Účastníci studijního pobytu

Každý den se pak odehrávaly prezentace zaměřené na jednu či více oblastí činnosti knihovny. Během prezentací jsme mohli reagovat svými zkušenostmi z našich institucí a porovnávat je navzájem.

Tyto prezentace kolegů z Mariboru nabídly komplexní vhled do problémů moderních knihoven, které byly známy téměř všem účastníkům. Účastníci často diskutovali o podobných či odlišných přístupech, například o tom, jak se vypořádat s transformačními smlouvami v oblasti otevřeného přístupu. Mezi zeměmi byly jasné rozdíly: Ve Španělsku je 17 smluv pro každého vydavatele, což je způsobeno decentralizovanou politickou strukturou. Ve Slovinsku vyjednává národní konsorcium univerzitních knihoven s příslušnými vydavateli takzvané „poukázky“, které musí být následně distribuovány jednotlivým univerzitám.

Byla také zorganizována návštěva knihovny lékařské fakulty (viz foto 7), kde nám mimo jiné byly představeny nové zajímavé výukové metody (viz foto 8).

Obr. 7 Knihovna lékařské fakulty

Obr. 8 Nové výukové metody v knihovně lékařské fakulty

Program byl v pátek ukončen návštěvou IZUM (viz foto 9), Ústavu informačních věd (Institut informacijskih znanosti, https://www.izum.si/), který je veřejnou infrastrukturou, informačním systémem a službou pro slovinskou vědu, kulturu a vzdělávání (není součástí univerzity). Vrcholem byla návštěva prostor zdejšího superpočítače HPC Vega s nepředstavitelnými IT-technickými fakty a čísly (parametry superpočítače viz https://www.izum.si/hpc/). Hostuje zde také autonomní knihovnický informační systém COBISS, který využívají knihovny v dalších sedmi zemích (COBISS.net, https://www.cobiss.net/si/). Více o IZUM: https://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2025-01/informace-a-konference/institut-informacnich-ved-v-mariboru-a-system-cobiss.

Kulturně vzdělávací program týdne se skládal z prohlídky města Maribor s místním historikem, který dokázal, jak velký je efekt učení prostřednictvím vyprávění příběhů, a naopak nebezpečí informací o městě generovaných umělou inteligencí. Kromě hlavního a kulturně vzdělávacího programu jsme také chodili na procházky do krásného okolí Mariboru (např. Pohorje), a i tak jsme si společně předávali naše pracovní zkušenosti. Při našich procházkách jsme potkali studenty, kteří pobývali v Mariboru v rámci Erasmu, a dali jsme se s nimi do řeči. Bylo to velmi zajímavé a obohacující. Jedno odpoledne jsme věnovali návštěvě nedalekého města Ptuj (viz foto 10) a jeho krásné knihovně. Město Ptuj leží ve východní části Slovinska, asi 30 km od Mariboru. Je to nejstarší slovinské město, osídlené již v pravěku. Dále bylo významným římským centrem. Má přibližně 18 000 obyvatel.

Navštívili jsme Knjižnicu Ivana Potrča Ptuj pojmenovanou po významném regionálním spisovateli Ivanu Potrčovi (1913–1993). Po jeho manželce, dětské spisovatelce Brance Jurca (Branka Jurca, v češtině užíván též tvar Jurcová) pojmenovali oddělení pro děti. Knihovna se nachází v historické budově zvané Mali grad (Malý hrad) původně ze 13. století, přestěhovala se sem v roce 2000. Rozloha užitných prostor Malého hradu je cca 2900 m². Nacházejí se zde bohaté a krásné čtenářské prostory pro všechny věkové kategorie čtenářů. Nahoře je místnost se středověkými trámovými stropy (viz foto 11).

V knihovně je sedm oddělení: oddělení nákupu, zpracování fondů, rozvoje a digitalizace, administrativních a technických služeb, studijní oddělení, oddělení pro mládež, regionální historie a pojízdná (putovní – potujoča knjižnica, viz foto 12) knihovna. Organizuje bibliopedagogické programy, výstavy a kulturní akce (kolem 300 ročně). Mimo jiné se aktivně věnuje práci s příběhy (storytellingu) pro děti. Knihovna má 33 zaměstnanců, z toho pět pracuje v dětském oddělení. (https://www.kamra.si/digitalne-zbirke/sedem-desetletij-ptujske-studijske-knjiznice-1948-2018/). Knihovna též spravuje pozůstalost Ivana Potrče.

Městská knihovna slouží jako regionální centrum knihoven (tj. poskytuje odbornou pomoc dalším knihovnám), například spravuje lokální sbírky pro spádové obce v okolí města Ptuj. Uchovává vzácné staré tisky, například protestantskou tzv. Dalmatinovu Bibli ve slovinštině (tisk 1583–1584) a tisk Kranjska Slava (Sláva Vévodství Krańského) či hudební rukopisy ze 17.–18. století.

V knihovně je registrováno 12 000 aktivních čtenářů, kteří ročně vykonají kolem 150 000 návštěv a uskuteční 900 000 výpůjček.

Program týdne byl bohatý a nesmírně zajímavý. Ráda bych se ještě podrobněji zastavila u následujících témat přednášek, které jsme absolvovali v univerzitní knihovně: otevřená věda, univerzitní nakladatelství (University of Maribor Press), informační vzdělávání, public relations.

Otevřená věda – na začátku přednášky jsme byli seznámeni s druhy open access (OA), s nimiž pracuje univerzita. Používají zlatou cestu, hybridní cestu i diamantovou cestu a licenci CC, která je nejběžnější licencí pro OA. Připravují sérii motivujících aktivit pro Festival otevřeného vzdělávání pod sloganem „Otevřená věda přináší otevřenou mysl.“ S otevřenou vědou souvisí také projekt Skriptarnica, což je virtuální prostor, kde se nachází sbírka e-materiálů a otevřených vzdělávacích zdrojů z oborů vyučovaných na této univerzitě (původní význam slova skriptarnica je prodejna skript, výukové literatury apod.). Všechno je tudíž na jednom místě. Knihovník ručí za správnost a aktuálnost materiálů a přístupnost materiálů.

University of Maribor Press (UMP) – univerzitní vydavatelství. Jeho vedoucí zdůraznil důležitost otevřeného přístupu a identifikátoru DOI. Každá fakulta této univerzity má svoji redakční radu, která navrhuje tomuto nakladatelství publikace k vydání. Fakultní redakční rady jsou zodpovědné za obsah jednotlivých publikací. Dále pracuje speciální redakční rada, která se věnuje jazykové stránce. Nakladatelství má externí autory (tj. nejen zaměstnance univerzity) a také externí recenzenty. Autoři jsou především z řad výzkumných univerzitních pracovníků.

Nakladatelství vydává ročně 100 knih a 16 časopisů z různých oborů. Používá redakční systém Open MonographicPress či Open Journal System. UMP si dává za úkol šíření publikací, ať již jako elektronických (OA), nebo tištěných. Snaží se zařadit svoji produkci do databází shromažďujících publikace s otevřeným přístupem (jako DOAB, DOAJ, OAPEL library, ScienceOpen). Dále do institucionálního repozitáře (DKUM), který je kompatibilní právě s Open AI. Samozřejmé je zahrnout publikace do databází důležitých pro hodnocení slovinského výzkumného prostředí jako jsou WOS, Scopus.

Informační vzdělávání je realizováno s ohledem na zapojení a využívání ICT ve výuce a při tvorbě vzdělávacích textů. Knihovna nabízí rozvojovou a podpůrnou službu pedagogickým pracovníkům při implementaci pedagogických přístupů a didaktického využití ICT ve výuce.

Byly nám představeny různé vzdělávací formy: akce pro univerzitní studenty a další uživatele knihovny, informační lekce, kulturně vzdělávací lekce v oblasti umění, informační gramotnosti; informace o knihovně (formou exkurze) pro studenty, a to i zahraniční – ty jsou zvlášť apod. Vzdělávací lekce jsou určeny nejen univerzitním studentům, výzkumným pracovníkům, ale také studentům středních škol a žákům škol základních, současně i jiným uživatelům knihovny. Tyto lekce jsou garantovány tzv. knihovnickým tutorem, který je zodpovědný za informační gramostnost univerzitních studentů. Tutor garantuje, že jsou informace aktuální a dostupné. Knihovna pořádá mimo jiné Informační dny pro studenty, Studentský říjen v univerzitní knihovně, Informační dny pro postgraduální studenty aj. Do výuky je samozřejmě zakomponována práce s AI.

Informačnímu vzdělávání se zde věnuje veliká pozornost. Začíná u žáků základních škol a končí u seniorů. Jde o determinaci informační potřeby přes přístup k relevantním informačním zdrojům, rozeznání fake news od pravdivých informací, také dodržování principů informační etiky. O této problematice se mohou všichni uživatelé knihovny dozvědět prostřednictvím slovinského odborného časopisu Knjižnica (vydává ho univerzita v Lublani, https://journals.uni-lj.si/knjiznica), různých článků a videí.

Public relations – hlavními cíli práce s veřejností jsou: zvýšení návštěvnosti knihovny, zvýšení uživatelské spokojenosti, zvýšení počtu uživatelů, informování veřejnosti (navázání spojení s místní komunitou). PR informuje o službách knihovny, akcích, výstavách, úspěších knihovníků a knihovny samotné apod. Informuje prostřednictvím webové stránky univerzity, sociálních sítí (Facebook, Instagram, YouTube, LinkendIn), médií (noviny, rozhlas, televize, newsletter), e-mailů, „Cobissnotification“ apod. K uživatelům se řadí kromě univerzitních studentů a výzkumných pracovníků také studenti středních škol a žáci základních škol, senioři, nezaměstnaní. Každá tato skupina vyžaduje jiný druh komunikace a komunikačních kanálů. Informují o svých akcích, viz předcházející text.

V Mariboru jsme společně s dalšími účastníky tohoto zajímavého Erasmu strávili pět pracovních dnů. Dní naplněných přednáškami, prezentacemi, prohlídkami, ale také diskusemi nad situací v knihovnictví té, které země. Začali jsme brainstormingem nad naší prací a skončili jsme evaluací formou prezentace, co nám tento pobyt přinesl. Obohatily mne zkušenosti zahraničních kolegů. Zlepšila jsem si svoje jazykové schopnosti a po letech oprášila svoji znalost němčiny, kterou bych i dále ráda rozvíjela.

Obr. 9 IZUM	Obr. 10 Město Ptuj
Obr. 11 Interiéry městské knihovny v Ptuji	Obr. 12 Putovní (pojízdná) knihovna

Použité fotografie jsou z archivu autorky.

Jak ses k trénování paměti dostala? Co bylo spouštěcím „impulsem“?

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě začala nejprve nabízet aktivity klubu Mozkový jogging. Tehdy jsme ještě neměli v knihovně certifikovaného trenéra paměti, ale viděli jsme, že o aktivity spojené s procvičováním mozkových závitů je velký zájem. I mne osobně tato problematika začala zajímat, a tak jsem v lednu 2020 absolvovala kurz a stala se trenérkou paměti. Bohužel však vzápětí přišla covidová pandemie, a tak jsem se trénování mohla naplno začít věnovat až v roce 2021.

Jaké vzdělání je potřeba k tomu, aby se člověk stal trenérem paměti? Je možné se vzdělávat i dál?

Trénování paměti v České republice zaštiťuje Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Ta jednou ročně pořádá kurz, po jehož úspěšném absolvování je možno získat certifikát trenéra paměti 1. stupně a začít pořádat kurzy pro laickou veřejnost. Vážní zájemci pak mohou získat po absolvování dalších fází vzdělávání i certifikáty 2. a 3. stupně.

Průběžné proškolování trenérů paměti je nejen možné, ale i povinné. Je nutno sbírat kredity v rámci kontinuálního vzdělávání, které společnost připravuje.

Jak často vědecká knihovna organizuje kurzy trénování paměti? Jsou všechny stejné?

Základním kurzem je v naší knihovně kurz pro začátečníky, který se skládá z 10 lekcí. Účastníci se scházejí jedenkrát týdně a během kurzu si vyzkoušejí základní mnemotechniky a také řadu dalších cvičení. Na tento kurz pro začátečníky pak navazují kurzy pro pokročilé, kde se věnujeme již složitějším technikám nebo prohlubujeme ty základní.

Kromě všeobecně zaměřených lekcí je naší specialitou kurz trénování paměti pro studium cizích jazyků, v němž obecné principy a zásady trénování paměti aplikujeme na snahu o zapamatování si slovíček či pravidel gramatiky.

Kromě dlouhodobějších kurzů pravidelně nabízíme i jednorázové ukázkové lekce. Ty mohou být zaměřeny podle potřeb knihovny na různá témata. V loňském roce jsme například připravili lekci Trénování paměti s Mendelem, která byla součástí oslav 200. výročí narození genetika Gregora Johanna Mendela. Pro Noc vědců jsme přichystali workshop Trénujeme všechny smysly, který během čtyř hodin navštívilo více než 180 účastníků. V létě jsme se pro změnu vydali s trénováním paměti ven a vyzkoušeli si techniku loci (spojení informací a specifického místa) v prostředí parku za knihovnou.

Jaká skladba (věk, pohlaví, povolání) lidí navštěvuje tyto kurzy?

Je zažitou představou, že kurzy trénování paměti jsou určeny především seniorské populaci. To samozřejmě platí i v naší knihovně, ale v poslední době výrazně vzrůstá zájem i mezi lidmi v produktivním věku, a to bez ohledu na profesi. Co však platí dlouhodobě, je převaha žen.

Děláte něco i pro školy a studenty?

Ano, postupem času o naše akce projevilo zájem i několik středních škol. Chystáme pro ně buď klasické ukázkové lekce, kde se studenti dozvědí základní informace o různých typech paměti a vyzkoušejí si v praxi několik mnemotechnik, nebo připravujeme speciální lekce na míru. Ty jsou většinou zaměřeny na techniky a strategie učení, protože to je téma, které je s pamětí úzce propojeno a je pro úspěšné studium klíčové. Ve školách mu přitom málokdo věnuje dostatečnou pozornost.

Novinkou loňského roku pak bylo to, že jsme akce pořádali i pro všechny tři univerzity Moravskoslezského kraje (Ostravská univerzita, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Slezská univerzita v Opavě).

Jsou nějaké speciální kurzy pro lidi s handicapem, resp. v čem se liší od běžných kurzů?

Při přípravě lekcí je samozřejmě nutno brát v potaz typ handicapu. Například pro zrakově znevýhodněné uživatele nemůžeme začleňovat klasická cvičení na pozornost zaměřená na využití zraku. Vždy se dá ale najít k jednotlivým typům aktivit nějaká alternativa.

Kolik trenérů paměti má MSVK? Kolik zorganizuje za rok lekcí?

V loňském roce jsme v MSVK uspořádali celkem 58 lekcí pro 758 účastníků.

Trénování paměti se nyní věnujeme dvě. Osvědčilo se nám pořádat lekce a kurzy ve dvojici, což není úplně běžným standardem. Máme tak více času věnovat se individuálně našim klientům a zároveň jsou lekce díky tomu pestřejší.

Ani jedna z nás se samozřejmě nevěnuje trénování paměti na plný úvazek – já pracuji jako projektový pracovník a zástupkyně ředitelky a kolegyně Jana Slezáková si k trénování „odskakuje“ z mateřské dovolené.

Jak se připravuje lekce či celý běh/kurz?

Řekla bych, že lekce a kurzy se připravují vlastně nonstop. Někdy ty správné nápady přicházejí samy, jindy je potřeba se inspirovat u kolegů, z knih či videí. Naštěstí materiálů je dnes k dispozici spousta, a tak dá někdy největší práci promyslet, jak lekci co nejefektivněji uspořádat a sestavit.

V čem může absolvování kurzu, podle Tebe, pomoci absolventům? Zvláště seniorům, lidem v produktivním věku či studentům?

Věřím, že absolventi kurzu získají sebevědomí, protože si uvědomí, že jsou schopni si toho zapamatovat mnohem více, než si dosud mysleli. Snažíme se dávat praktické rady pro každodenní situace – například pro zapamatování si jmen a tváří. Pro ty, kteří se potřebují něco naučit, je určitě užitečné znát základní principy toho, jak náš mozek funguje (např. křivku zapomínání a metody správného opakování).

Co je však neméně důležité, je možnost smysluplného trávení volného času ve společnosti podobně aktivních lidí. Snažíme se, aby v našich lekcích panovala příjemná atmosféra a aby trénování paměti byla hlavně zábava. Podle dotazníků spokojenosti se nám to snad daří.

Je nějaké celoroční setkání trenérů paměti či jak se sdružují (např. SKIP?)?

Knihovníci-trenéři paměti jsou sdruženi v samostatné sekci SKIP, která má aktuálně 60 členů. Každoročně se scházíme na dvoudenní dílně, která je pro všechny účastníky vždy velmi inspirativní. Letos se bude konat v dubnu v Kutné Hoře.

Jaké jsou plány do budoucna?

Nyní nás čeká velmi rušný březen – kromě klasických kurzů budeme realizovat několik lekcí pro střední a vyšší odborné školy a také ukázkové lekce, které pořádáme v rámci Národního týdne trénování paměti. Tentokrát jsme zvolili témata Jak si zapamatovat hesla a Umění koncentrace.

V dlouhodobější perspektivě plánujeme i nadále rozšiřovat naši nabídku.

Za rozhovor děkuje Renáta Krejčí Salátová

Úvodem

V květnu 2018 nabylo účinnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), známé pod zkratkou GDPR (General Data Protection Regulation) (dále jen „Nařízení“). Toto Nařízení korigovalo dosavadní právní rámec ochrany osobních údajů v procesech správy a zpracování osobních údajů včetně archivní praxe.

Základní právní úpravu nakládání s osobními a citlivými osobními údaji v archiváliích a archivních souborech v České republice představuje zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové služby (dále jen „Zákon“), který ve svých ustanoveních upravuje proces výběru archiválií včetně archiválií s osobními či citlivými osobními údaji, ale také následné ryze archivní procesy, jako je jejich zpracování a zpřístupňování.

Problematika nakládání a ochrany osobních a citlivých osobních údajů v archivních souborech při výběru archiválií, zpracování a zpřístupňování představují minimálně v poslední dekádě skutečnou výzvu pro archivy i odborné archiváře.¹ Nejjednodušší část právní úpravy představují ta ustanovení archivního zákona, která se týkají výběru archiválií. Pokud se v procesu výběru archiválií objevují dokumenty, které obsahují osobní či dokonce citlivé údaje žijících osob, ustanovení zákona umožňují výběr dokumentů s osobními a citlivými osobními údaji k trvalému archivnímu uložení bez omezení. Stávající právní úprava v ustanovení § 13 odst. 3 Zákona („K výběru archiválií z dokumentů obsahujících osobní údaje a k jejich trvalému uchovávání se nevyžaduje souhlas fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu.“) výběr k trvalému uložení umožňuje, a to bez souhlasu subjektu údajů a je tak zcela konzistentní s úpravou čl. 17 Nařízení.

Je však důležité zdůraznit, že uložením do veřejného archivu se archiválie, a to ani archiválie s osobními či citlivými osobními údaji, nestávají automaticky veřejnými.

K vlastní implementaci Nařízení do archivních procesů je nutné uvést, že archivy jako správci osobních údajů zavedly pravidla Nařízení do svých procesů před nabytím jeho účinnosti, a to zejména v oblasti provozní. Zpracovaly Záznamy o činnostech zpracování podle čl. 30 Nařízení, určily své pověřence, přijaly potřebné interní předpisy, přizpůsobily své weby a učinily zadost informačním a dalším povinnostem plynoucím z přímo účinného Nařízení, např. z čl. 13 Nařízení. Hned v úvodní fázi implementace Nařízení se archivy spolu s Ministerstvem vnitra soustředily na eliminaci negativního vlivu mediálně zkratkovité interpretace čl. 17 Nařízení (právo být zapomenut), a to zejména směrem k původcům, kdy jednoznačně na veřejných fórech či v pracovních skupinách kladly důraz na úplnost interpretace uvedeného článku, který v případě „práva být zapomenut“ upravuje výslovně výjimku z tohoto práva právě pro účely archivnictví.² Ve spolupráci archivů a Ministerstva vnitra byla připravena a vydána metodika „Ochrana osobních údajů při výkonu spisové služby, zejména v informačních systémech spravujících dokumenty u veřejnoprávních původců“³. Důsledná implementace do celého procesu zpracování archiválií si však vyžádala další úsilí včetně nepřetržité a dodnes neskončené pravidelné edukace odborných archivářů včetně oborových nováčků pro udržení vysokého standardu a v zájmu pokračování snahy o odhalení slabých a kolizních míst v archivních procesech. Jednoznačné ztížení představuje komplikovanější úprava ochrany osobních a citlivých osobních údajů žijících osob versus výjimky z ní definované v Zákoně z důvodu přístupnosti archivních souborů pro účely vyrovnávání se s totalitní minulostí. O tom, o jak komplikovaný proces se jedná, ostatně svědčí i sám fakt, že proces zpřístupňování archiválií a výjimka z ochrany osobních a citlivých osobních údajů se dokonce staly předmětem přezkumu Ústavním soudem.⁴

Právní úprava a ochranná lhůta

Zpřístupnění pro nahlížení a s tím související ochrana osobních a citlivých osobních údajů jsou řešeny v § 37 archivního Zákona. V ustanovení § 37 odst. 1 jde o obecnou třicetiletou lhůtu pro předkládání archiválií k nahlížení, nestanoví-li zákon jinak.⁵ Podmínkou uplatnění ochranné třicetileté lhůty je, že se nejedná o archiválie již zveřejněné nebo se nejedná o archiválie, které byly zveřejněné jako dokumenty. V případě těchto výjimek by uplatnění 30leté ochrany nedávalo smysl, jestliže by se jednalo o informace již předtím zveřejněné. Ochranná třicetiletá lhůta nepředstavuje úpravu s přímým vlivem na ochranu osobních či citlivých osobních údajů žijících osob. Ve skutečnosti se ochrana osobních či citlivých osobních údajů k ochranné třicetileté lhůtě jen mimoděk připojuje, ale i bez existence tohoto ustanovení o ochranné třicetileté lhůtě by byly osobní či citlivé osobní údaje žijících osob chráněny, protože opora pro jejich ochranu se nachází v jiných ustanoveních Zákona a také v dalších právních předpisech včetně Nařízení.

Právní úprava a souhlas subjektu údajů⁶

Další části téhož ustanovení (§ 37 odst. 2, 3 a 5, 6 Zákona)⁷ obsahují speciální právní úpravu pro procesy k získání souhlasu osoby, které se osobní nebo citlivé osobní údaje uvedené v archiváliích týkají. S tím souvisí také určité disonantní využívání pojmu osobní a citlivý osobní údaj v národní legislativě a v Nařízení, se kterým se musela česká národní úprava při implementaci Nařízení vyrovnat. To, co evropské právo definuje jako osobní údaj, národní právo člení jemněji na osobní a citlivý osobní údaj, přičemž na první a druhou definici národního pojmosloví váže v Zákoně různé procesní postupy související s ochranou osobního údaje / citlivého osobního údaje žijící osoby v archiváliích. Zatímco u „obyčejného“ osobního údaje (údaj, kterým lze identifikovat konkrétní osoby) se lze za určitých okolností spolehnout na pasivní souhlas (vyvěšení informace o tom, že archiválie s osobními údaji žijící osoby bude zpřístupněna konkrétnímu badateli, a pokud se dotčená osoba nevyjádří, má se za to, že se zpřístupněním pro nahlížení souhlasí; pokud se dotčená osoba vyjádří negativně, archiválii samozřejmě nelze zpřístupnit). U citlivého osobního údaje je situace přesně opačná: pokud se dotčená osoba nevyjádří, pak platí, jako by vyjádřila s nahlížením nesouhlas. Celou situaci pak pro archivní zpracování komplikuje správná úprava procesů souvisejících s archivním zpracováním, jak je formulován v čl. 89 Nařízení.

„Zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely podléhá v souladu s tímto nařízením vhodným zárukám práv a svobod subjektu údajů. Tyto záruky zajistí, aby byla zavedena technická a organizační opatření, zejména s cílem zajistit dodržování zásady minimalizace údajů. Tato opatření mohou zahrnovat pseudonymizaci za podmínky, že lze tímto způsobem splnit sledované účely. Pokud mohou být sledované účely splněny dalším zpracováním, které neumožňuje nebo které přestane umožňovat identifikaci subjektů údajů, musí být tyto účely splněny tímto způsobem.“

Archivy se v souvislosti s tímto článkem v poslední fázi implementace Nařízení zaměřily na činnosti a procesy zpracování s cílem zavést vhodná technická a organizační opatření (včetně případné minimalizace či pseudonymizace, či speciálních postupů při zpracování).

V roce 2019 schválilo Ministerstvo vnitra ČR výzkumný projekt z programu bezpečnostního výzkumu „Analýza zpracování osobních údajů v archiváliích“. Mezi sledované cíle projektu patřila ochrana osobních a citlivých osobních údajů žijících osob a její výjimky pro účely poznání a vyrovnání se s totalitní minulostí, zpřístupňování versus zveřejňování, zpřístupňování online versus in situ, anonymizace versus pseudonymizace a procesy ochrany „by design“/při vzniku nebo v archivu při archivním zpracování. Pro získání zdrojových údajů, na základě kterých došlo k dílčí právní úpravě a vzniku mj. dvou metodik, vznikly v roce 2019 při řešení projektu dotazníky, jejichž smyslem bylo získat data k procesům ochrany osobních údajů z jednotlivých archivů či k jednotlivým konkrétním archivním souborům. První dotazník, zaměřený na informace z obecných procesů ochrany v archivech, byl strukturován do následujících bloků:

Blok obecného managementu archivů

• Existence interních pokynů a metodik pro oblast ochrany osobních údajů

Blok procesů skartačního řízení / výběr archiválií

• Evidence osobních údajů již při skartačním řízení.
• Archivní soubory tradičně vybírané k trvalému uložení bez trvalé hodnoty.
• Archivní soubory tradičně nevybírané k trvalému uložení, které by k trvalému uložení vybírány být měly.
• Anonymizace původcem a její využití.

Blok procesů zpracování archivních souborů

• Evidence existence osobních údajů v archivních souborech.
• Vliv existence osobních údajů v archivních souborech na zpracování.
• Procesy při zpracování a rozdílnost postupů u archiválií tzv. born digital (dokumentů digitálních původem) a digitalizátů.
• Anonymizace versus pseudonymizace.
• Atypické badatelské žádosti na celé archivní soubory s osobními údaji (kartotéky, jmenné evidence, bloky agend).

Blok nahlížení/využívání

• Specifické postupy podle typu archiválií a badatelů.
• Vědecké nahlížení a jak s ním archivy nakládají.
• Vazba na registry a využívání zákonného mechanismu získávání souhlasu.
• Atypické badatelské žádosti na celé archivní soubory s osobními údaji (kartotéky, jmenné evidence, bloky agend).
• Dálkové nahlížení/využití elektronické identity badatele.
• Existence monitoringu v archivu.
• Neoprávněné zveřejnění osobních údajů žijících osob badatelem.

Blok budoucí politika archivu

• Návrhy, pravidla pro zpracování, co archivům chybí, jak s digitalizací, dálkové nahlížení atd.

Druhý dotazník se pak zaměřil na typologii archivních souborů obsahujících osobní a citlivé osobní údaje zejména žijících osob, a to dotazy směřovanými ke konkrétním vytypovaným archivním souborům ve struktuře:

• základní údaje o archivním souboru (časový rozsah, evidenční číslo, metráž, zpracovanost, zveřejnění, zvláštní režim uložení, uzavřenost archivního souboru),
• zákonné parametry zpřístupňování (30letá ochranná lhůta, výjimka z ochrany, pravidlo pro statistické operáty, smlouva, jiné),
• existence osobních a citlivých osobních údajů žijících osob v archivním souboru,
• kategorizace osobních údajů,
• anonymizace versus pseudonymizace,
• badatelé – účel nahlížení (soukromé/veřejné včetně úředních agend), počty nahlížení a detaily – rešerše, témata/agendy,
• případy zneužití známé archivu z jeho činnosti,
• rizikovost archivních souborů z hlediska ochrany osobních údajů při nahlížení pohledem archiváře,
• opatření přijatá archivem při archivních činnostech,
• anonymizace archivních souborů původcem před předáním do archivu k trvalému uložení.

Dotazníky se zaměřily také na slovně popsané situace a zkušenosti odborných správců archivních souborů, a to nejen v současnosti, ale také v minulosti, a dále na komplex činností od akvizice archivního souboru přes zpracování ke zpřístupňování a na rizika v jednotlivých fázích.

Pro dotazníkovou akci zaměřenou na konkrétní archivní soubory byly vytypovány soubory podle evidence archivních souborů v ČR – PEvA, a to tak, aby obsahovaly dokumenty a činnosti sloužící ke shromažďování osobních údajů jako např. osobní spisy, členské kartotéky politických stran, chorobopisy, badatelské listy, sčítací operáty, spisy kádrové a personální, soudní a rehabilitační agendy.

Následně pak byla v druhém kole přidána další kritéria, a to:

• soubor obsahuje archiválie s osobními údaji,
• soubor není starší 100 let – preferovány soubory vzniklé po 2. světové válce,
• soubor je přístupný k badatelskému nahlížení.

Aby, i přes uvedený výběr, nedošlo k opominutí některých podstatných archivních souborů, byly po konzultaci se státními oblastními a okresními archivy doplněny fondy územní samosprávy jako národní výbory / obecní úřady, školy, podnikové fondy a osobní fondy, a dále Archiv bezpečnostních složek navrhl sbírku Správy vyšetřování StB – vyšetřovací spisy, Hlavní správu rozvědky SNB – svazky, Personální spisy příslušníků ministerstva vnitra; specializované archivy přispěly dle svého zaměření archivními soubory jako např. spisy poslanců, studentů a úvěrovými spisy. Výsledný výběr se promítl ve srovnání s ostatními archivními soubory v zúčastněných archivech takto (tab 1).

Tab 1 (vysvětlivky: SOA = státní oblastní archiv, KPR = Kancelář prezidenta republiky, MZA = Moravský zemský archiv)

Vzhledem k tomu, že záměrem bylo sledovat zejména archivní soubory, kterými procházejí osobní a citlivé osobní údaje žijících osob, v celkovém objemu uložených archivních souborů se množství sledovaných archivních souborů projevilo tak, jak ukazuje obrázek 1.

Obr.1 Graf znázorňující množství sledovaných fondů v poměru k celkovému počtu archivních souborů v jednotlivých archivech

Časový rozsah sledovaných archivních souborů odpovídal záměru, tj. jednalo se o fondy obsahující osobní a citlivé osobní údaje žijících osob, jak ukazuje následující obrázek.

Obr. 2 Časový rozsah analyzovaných archivních fondů (Data nezahrnují archivní soubory ČVUT)

Obecné 30leté ochranné lhůtě podléhaly sledované archivní soubory v tomto poměru (viz obr 3).

Obr. 3 Celkové množství i procentuální zastoupení fondů podléhajících či nepodléhajících 30leté ochranné lhůtě u zkoumaných souborů

V rámci dotazníkové akce byly archivům položeny předem připravené otázky týkající se digitalizace, opatření k ochraně údajů, interních předpisů, případně konkrétní rizikové situace. Výběrově lze představit některé z výstupů:

Na otázku: „Zaznamenali jste případy neoprávněného zveřejnění osobních údajů z archiválií badatelem nebo archivem (příklad: historik pro svoji publikaci si neopatřil souhlas dotčených osob)?“ – odpověděly archivy v pěti případech pozitivně.

Na připravenou dotazníkovou otázku: „Přijali jste nějaká specifická opatření již během procesu zpřístupňování (zpracování) archiválií?“ – odpověděly archivy u sledovaných archivních souborů takto:

Tab 2

Pokud šlo o zavedení specifických opatření v archivech, výsledky odpovědí byly následující (Obr. 4):

Obr. 4 Výsledky odpovědí jednotlivých archivů pro specifická opatření při nahlížení

V otázce návrhů na řešení situace archivy preferovaly zejména přenesení odpovědnosti za osobní a citlivé osobní údaje žijících osob v archivních souborech na badatele. Ostatní způsoby, jako získání souhlasu subjektu údajů před zpřístupnění archivem, případně anonymizace / pseudonymizace, preferenčně značně ztrácely, jak ukazuje obrázek 5.

Obr. 5 Návrhy na řešení sledovaných problémů - celkové množství i procentuální poměr

V zásadě se ve svých názorech představených v obou dotaznících shodli účastníci na nezbytnosti přijetí

1) archivní obci i badatelům srozumitelné a aplikovatelné realistické právní úpravy (např. legislativní znemožnění získat archivním nahlížením celé datové sady, jejichž jádrem jsou konkrétní subjekty a jejich osobní údaje, důsledná aplikace jen osobního nahlížení identifikovaným badatelem, přesnější vyhodnocení a cílenější struktura ochranných lhůt po vzoru okolních států, cílené modelování zpřístupňování podle stavu zpracování archivního souboru, stáří archiválie, účelu nahlížení a typu badatele, vypracování srozumitelného „manuálu“ pro badatele pro jejich lepší orientaci při využití získaných informací včetně osobních a citlivých osobních údajů třetích osob),

2) přenesení odpovědnosti na badatele a rozvinutí závěru Ústavního soudu, že zpřístupnění není totéž, co zveřejnění,

3) zásady kvalitního zpracování archivních souborů včetně kvalitního popisu archivních entit (např. zaznamenání přítomnosti osobních údajů v archivním souboru do evidence PEvA, připojení archivů na základní registry veřejné správy),

4) principů důsledného zabezpečení informačních systémů (archivní zpracování, digitální archivy),

5) průběžné proškolování archivářů / správců fondů o procesech souvisejících se zpracováním archivních souborů a jejich zpřístupňováním.

Kromě uvedené analýzy, která přinesla konkrétní zjištění z archivních procesů z pohledu archivářů, proběhly v rámci výše uvedeného výzkumného projektu z programu bezpečnostního výzkumu „Analýza zpracování osobních údajů v archiváliích“ také dva workshopy za účasti širší veřejnosti. První byl uspořádán ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy na téma „Právní aspekty ochrany osobních údajů v kontextu jejich uchovávání a zpřístupňování“⁸, druhý navazující workshop ve spolupráci s Filozofickou fakultou Masarykovy Univerzity s názvem „Prameny mlčí... naší vinou? Perspektivy výzkumu serielních pramenů v kontextu ochrany osobních údajů“⁹. Dále byla uspořádána mezinárodní konference s názvem „Osobní údaje v archivech: soukromí a otevřenost v informačním věku“ za účasti předních odborníků na toto téma.¹⁰ Dále byla publikována závěrečná knižní monografie¹¹ a řada odborných studií.¹²

Analýza a data z ní získaná posloužily také jako podklad k přípravě dvou metodik, publikovaných ve Věstníku Ministerstva vnitra (VMV). První metodika je obecným posouzením vlivu zpracování osobních údajů v archivech podle čl. 35 Nařízení (DPIA) a je publikována ve VMV 91/2022^[13]. Druhá zveřejněná metodika s názvem „Ochrana osobních a citlivých osobních údajů v archivní praxi“ (VMV 92/2022)¹⁴ se zaměřuje na procesy archivního zpracování archivních souborů s osobními údaji žijících osob, a to v celém životním cyklu archiválie od posouzení hodnoty dokumentu ve skartačním a mimo skartační řízení, přes převzetí k trvalému uložení, zpracování včetně archivního popisu až po zpřístupnění pro nahlížení a posouzení rizikovosti archivních souborů podle časového a obsahového kritéria.

Cílem projektu a provedeného analytického sběru dat bylo v návaznosti na původní řešení v analogovém prostředí popsat problém ochrany osobních a citlivých osobních údajů v nových souvislostech při zakotvení České republiky do evropského právního prostředí a ve stejně tak novém prostředí digitálního světa, a dále ukázat odborné i laické veřejnosti toto téma v detailu archivních procesů a nelehkost jeho řešení při střetávajících se či přímo kolizních společenských zájmech otevřeného přístupu k informacím souběžně s ochranou osobnosti zejména v prostředí expanze sociálních sítí a digitálního sdílení informací. Tato práce projektem nikterak nekončí.

Poznámky

1 Souhrnně v mezinárodním kontextu k ochraně osobních údajů, osobnostních práv a soukromí ve vztahu k archivům a správě dokumentů srv. ČTVRTNÍK, Mikuláš. Archives and Records – Privacy, Personality Rights, and Access. Palgrave Macmillan, Cham (Switzerland) 2023. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-031-18667-7.

2 K „právu být zapomenut“ v českém a mezinárodním kontextu srv. ČTVRTNÍK, Mikuláš. Archives and Records – Privacy, Personality Rights, and Access. Palgrave Macmillan, Cham (Switzerland) 2023. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-031-18667-7; ČTVRTNÍK, Mikuláš. Právo být (ne)zapomenut. Výmazy dějin, inflace historických pramenů, ochrana soukromí, vy(zne)užívání dat a prekérní situace archivů v mladém 21. století ‒ podněty k diskusi. Archivní časopis 68, 2018, č. 3, s. 266–297; ČTVRTNÍK, Mikuláš. Přístup k dokumentům, archiváliím a informacím. Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 2022.

3 Ochrana osobních údajů při výkonu spisové služby, zejména v informačních systémech spravujících dokumenty u veřejnoprávních původců [online]. In: Ministerstvo vnitra, 4. 12. 2017 [cit. 2023-02-10]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/gdpr/clanek/metodicka-podpora-a-konzultace-spisova-sluzba-spisova-sluzba.aspx.

4 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 3/14 [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/Pl._US_3_14_vcetne_disentu.pdf. Ústavní soud zamítl v nálezu návrhu na zrušení ustanovení, které prolamuje ochranu osobních a citlivých osobních údajů v archivních souborech, a postavil se na stranu veřejného zájmu v poznávání totalitní minulosti, nicméně v nálezu zdůraznil, že nahlížení do archiválií není totéž, co zveřejnění. Badatel je tedy zavázán respektovat ochranu osobních a citlivých osobních údajů, a to i přes to, nebo právě proto, že mu byly na základě výjimky z ochrany poskytnuty k volnému nahlížení. V nálezu však zůstala nedořešena otázka přenesené odpovědnosti na badatele a nemožnost uplatnit zákonné postupy podle Zákona v některých situacích (např. získání souhlasu fyzické osoby – cizince, na kterého nelze získat kontakt, zahraniční studenti, emigrace atd.).

5 K ochranným lhůtám včetně jejich historického vývoje srv. ČTVRTNÍK, Mikuláš. Closure periods for access to public records and archives. Comparative-historical analysis. Archival Science 21(4), 2021, s. 317–351. DOI: https://doi.org/10.1007/s10502-021-09361-4; ČTVRTNÍK, Mikuláš, Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným archiváliím a dokumentům. Komparativně-historická analýza. Archivní časopis 69, 2019, č. 4, s. 341–370.

6 ŠIMŮNKOVÁ, Karolína. Ochrana osobních údajů a osobnostních práv v českých archivech: sběr dat ve veřejných archivech české republiky v roce 2020 ve vytipovaných archivních souborech a jejich analýza. Slovenská archivistika [online]. Bratislava: Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky – Odbor archívov a registratúr Ministerstva vnútra Slovenskej republiky a Slovenský národný archív, 2022, 52(1), 46–64 [cit. 2023-02-11].

7 Ve znění od 1. 2. 2022, ve znění do 31. 1. 2022 se jednalo o odstavce 2, 3 a 11, 12 § 37 Zákona.

8 Prezentace z workshopu dostupné online: https://digi.nacr.cz/pravniaspekty/. Záznam workshopu Právní aspekty ochrany osobních údajů v kontextu jejich uchovávání a zpřístupňování [online]. In: Právnická fakulta UK [cit. 2023-02-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=bYHlVco4RGU (2,1 tis. shlédnutí).

9 Stránky a odkazy na akci https://digi.nacr.cz/pramenymlci; Záznam z workshopu Prameny mlčí... naší vinou? [online]. In: Ústav pomocných věd historických a archivnictví FF MU [cit. 2023-02-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=64LHH-LnCHA (563 shlédnutí).

10 Webové stránky akce a záznamy z ní: Konference Osobní údaje v archivech [online]. In: Národní archiv [cit. 2022-03-07]. Dostupné z: https://www.nacr.cz/konference-a-seminare/osobni-udaje-v-archivech.

11 ČTVRTNÍK, Mikuláš. Archives and Records – Privacy, Personality Rights, and Access. Palgrave Macmillan, Cham (Switzerland) 2023. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-031-18667-7.

12 Mimo jiné jde o následující studie: ČTVRTNÍK, Mikuláš. Public versus private status of records and archives and analysis of the implications for their access. An example demonstrating top political representatives of political power in the United States, France and Germany. Archival Science 22(4), 2022 (Published: 02 November 2021), s. 437–464. DOI: https://doi.org/10.1007/s10502-021-09375-y; Mikuláš ČTVRTNÍK, Classified Records and the Archives. Archival Science 22(2), 2022 (Published: 18 October 2021), s. 129–165. DOI: https://doi.org/10.1007/s10502-021-09370-3; Mikuláš ČTVRTNÍK, Closure periods for access to public records and archives. Comparative-historical analysis. Archival Science 21(4), 2021 (Published: 03 April 2021), s. 317–351. DOI: https://doi.org/10.1007/s10502-021-09361-4; Mikuláš ČTVRTNÍK, Ochrana osobnosti a test veřejného zájmu ve Spojeném království. Slovenská archivistika 50, 2020, č. 1, s. 123–145. https://www.minv.sk/swift_data/source/verejna_sprava/odbor_archivov_a_registratur/archivnictvo/slovenska_archivistika/Slovenska%20archivistika_1-2020.pdf; Mikuláš ČTVRTNÍK, Přístup k archiváliím ve Francii a nástroje pro otevírání přístupu k uzavřeným archiváliím. Archivní časopis 70, 2020, č. 3, s. 229–251; Mikuláš ČTVRTNÍK, Právně jisté – Archivy a jejich právní rámec. Německý archivní sjezd v Suhlu v roce 2019. Archivní časopis 71, 2021, č. 1, s. 49–76; Mikuláš ČTVRTNÍK, Otevřené archivy. Konference „Offene Archive“ ve Stasi-Zentrale v Berlíně v roce 2019. Archivní časopis 70, 2020, č. 4, s. 382–394.

13 VMV čá. 91/2022 na webových stránkách Ministerstva vnitra, In: Ministerstvo vnitra [cit. 2023-02-11]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/vestnik-ministerstva-vnitra-vestnik-ministerstva-vnitra.aspx.

14 VMV čá. 92/2022 na webových stránkách Ministerstva vnitra, In: Ministerstvo vnitra [cit. 2023-02-11]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/vestnik-ministerstva-vnitra-vestnik-ministerstva-vnitra.aspx.

Digitalizace knihovních fondů v České republice běží na plné obrátky již mnoho let, na začátku druhého čtvrtletí 2022 bylo evidováno téměř 595 000 zdigitalizovaných svazků různých druhů dokumentů. S tím, jak se zvyšuje počet zapojených institucí i objem digitalizované produkce, roste také potřeba koordinace, spolupráce a celkového zefektivnění procesu na národní úrovni. Na podzim 2022 proto Národní knihovna České republiky (dále NK ČR) zveřejnila dokument nazvaný Národní strategie digitalizace novodobých knihovních fondů, jenž vznikl jako jeden z úkolů daných Koncepcí rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 za spolupráce pracovní skupiny pro prioritu III. Digitální fondy a služby.² Strategie je primárně zaměřena na tituly vydané po roce 1801; historických fondů, které se také v některých paměťových institucích digitalizují, se dotýká pouze okrajově. Účelem strategie je popsat systém knihoven v České republice z hlediska jejich potenciálu zapojení se do digitalizace knihovních fondů a typy dokumentů, které knihovny uchovávají, představit současný stav digitalizace knihovních fondů, jmenovat související strategické dokumenty, charakterizovat metody výběru dokumentů na digitalizaci v jednotlivých typech knihoven a navrhnout možnosti dalšího postupu digitalizace českého kulturního dědictví uloženého v knihovnách a dalších paměťových institucích. Strategie je dostupná na webových stránkách Národní knihovny ČR.³

Obecným cílem digitalizace novodobých knihovních fondů v České republice bylo mělo být zpracování národní produkce a bohemikálních dokumentů v nejširším slova smyslu. Zpracovávat by se měly tituly vydané na území současné České republiky, napsané českým autorem, v českém jazyce nebo zabývající se Českou republikou, respektive historickými českými zeměmi. Tyto dokumenty mají ve většině případů přidělený unikátní identifikátor v podobě čísla České národní bibliografie (dále ČNB), výjimky nastávají v případě tzv. šedé literatury (výroční zprávy, katalogy atp.) a bohemikálních dokumentů vydaných mimo území ČR. Informace o procesu digitalizace knihovních fondů je z důvodu předejití nežádoucí duplicitní digitalizace potřeba zaznamenávat v nástroji zvaném Registr digitalizace, jenž byl vyvinut před více než deseti lety a je využíván především knihovnami a institucemi, které soustavně digitalizují. Digitalizovaná data jsou zpřístupňována v digitálních knihovnách, nejčastěji v systému Kramerius. Metadata z digitálních knihoven zapojených institucí sklízí Česká digitální knihovna (dále ČDK). Pokud uživatel nalezne v ČDK požadovaný titul, digitalizovaný dokument se bezprostředně stáhne do webového rozhraní ČDK a uživatel tak stále pracuje v jednom prostředí.

Pokud jde o historické knihovní fondy, mělo by postupně dojít ke kompletní digitalizaci všech svazků nacházejících se v knihovních fondech. U části historických fondů, zejména starších titulů s dobou vzniku do poloviny 17. století, je každý exemplář považován za unikátní svazek vhodný k digitalizaci. Postup při digitalizaci novějších starých tisků (1651–1800) se různí, například NK ČR upřednostňuje dokumenty s rukopisnými poznámkami či provenienčními znaky, kterými se jednotlivé fyzické dokumenty odlišují. Pro zpřístupňování digitalizovaných historických dokumentů byla vyvinuta digitální knihovna Manuscriptorium, která zároveň slouží jako katalog bibliografických záznamů. Tuto digitální knihovnu využívají vedle českých institucí i významné organizace ze zemí Evropské unie.

Graf 1 Dokumenty evidované v Registru digitalizace k 30. 4. 2022

Strategie definuje osm typů knihoven z hlediska jejich digitalizačního potenciálu. Samostatnou skupinu tvoří Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna v Brně (dále MZK), které jsou největšími producenty digitalizovaných knihovních fondů a mají vlastní digitalizační linky s propojeným workflow. MZK má zároveň status krajské knihovny pro Jihomoravský kraj. Krajských knihoven je v České republice čtrnáct a tvoří druhý typ knihoven, které jsou již do digitalizace zapojeny nebo mají předpoklady se připojit. V současné době funguje kromě digitalizační linky v MZK dalších devět krajských digitalizačních jednotek (nefungující nebo neexistující digitalizační centra jsou v Karlovarském, Libereckém, Zlínském a Pardubickém kraji). Jejich technické vybavení a digitální produkce se různí, společně s NK ČR a MZK však mají největší množství zaměstnanců, nejrozsáhlejší knihovní fondy a největší možnost je digitalizovat. Dalším typem knihoven jsou základní knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí, jež často vlastní digitalizační linky nemají, ale mohou s krajskými knihovnami spolupracovat. Specializované knihovny umístěné ve veřejných objektech, vysokoškolské knihovny a knihovny Akademie věd ČR charakterizují specifika spojená s jejich odborným zaměřením. Početné další dvě skupiny pak tvoří archivní knihovny a muzejní a galerijní knihovny, jejichž fondy i digitalizační cíle se úzce váží ke sbírkám spravovaným mateřskou institucí.

V dokumentu se pracuje s typologií knihovních dokumentů definovaných dle České národní bibliografie (ČNB).⁴ Členění je následující: knihy, pokračující zdroje, grafiky, hudebniny, zvukové záznamy, kartografické dokumenty a videodokumenty. Digitalizující instituce se zpravidla zaměřují na ty nejběžnější typy dokumentů, tedy knihy (dle sledovaných údajů v Registru digitalizace jich bylo mezi dubnem 2021–2022 evidováno 12 463) a pokračující zdroje (1 704 svazků),⁵ méně pak na hudebniny (321 titulů), mapy (296 titulů) a zvukové dokumenty (111 titulů), nejméně se digitalizují grafiky (16).

Graf 2 Počet digitalizovaných dokumentů mezi dubnem 2021 a 2022 evidovaných v Registru digitalizace

Stěžejními body národní strategie jsou kapitoly nazvané Kritéria výběru dokumentů na digitalizaci a Návrhy postupů pro jednotlivé typy knihoven v oblasti digitalizace. V dokumentu byly definovány tři základní možnosti výběru titulů určených k digitalizaci, které jsou společné pro všechny typy knihoven. Jedná se o selekci dokumentů za účelem ochranného reformátování, dále se sem řadí digitalizace systematická a digitalizace výběrová. První možnost, ochranné reformátování, je jednou z metod, jak knihovny a další paměťové instituce chrání své fyzické svazky. Již prvotní digitalizace knihovních fondů v 90. letech 20. století se zaměřovala na tituly, které byly ohroženy degradací papíru, a tudíž má tento způsob výběru dlouhou tradici. Druhá možnost, systematický výběr dokumentů na digitalizaci, zahrnuje procházení titulů dle signaturních řad, uložení na regálech nebo například s ohledem na kompletnost titulů, které byly vydány ve více dílech nebo postupně po ročnících. Dalším důležitým faktorem pro rozhodnutí titul digitalizovat je rovněž vypršení doby trvání autorsko-majetkových práv, díky čemuž může být digitalizovaný dokument volně zpřístupněn, nebo také zařazení titulu do Seznamu děl nedostupných na trhu (dále SDNNT). Dokumenty, které jsou zahrnuty v SDNNT, jsou přístupné registrovaným uživatelům dané knihovny prostřednictvím vzdáleného přístupu. Třetí možnost, výběrová digitalizace, se úzce váže k charakteru dané knihovny. Obecně by se tak při výběru titulů na digitalizaci měly krajské knihovny a základní knihovny pověřené regionální funkcí zaměřit na regionální tituly a specializované veřejné knihovny zase na dokumenty, které jsou svým obsahem relevantní pro jejich tematické zaměření. Totéž platí pro archivní knihovny a pro knihovny muzejní a galerijní, které ve svých fondech mají často uložené tituly, jež se váží k dané lokalitě nebo ke sbírkám, které tyto instituce uchovávají. Vysokoškolské knihovny by měly zpracovávat tituly žádané studenty, dokumenty, které jsou důležité pro danou univerzitu či fakultu nebo které byly institucí přímo vydány. Podobný cíl by měly mít i jednotlivé knihovny Akademie věd ČR, které by se při výběru měly zaměřit na tituly vydané jednotlivými ústavy Akademie věd ČR nebo se obsahově k nim váží. Nakonec, NK ČR by se společně s MZK měla zaměřovat na tituly, které mají všeobecný nebo celospolečenský význam pro historické české země. Jelikož MZK rovněž vykonává funkci krajské knihovny, měla by do svých digitalizačních plánů rovněž zahrnout tituly regionální.

Poslední kapitola tohoto dokumentu shrnuje silné a slabé stránky jednotlivých typů knihoven z hlediska digitalizačního potenciálu a rovněž předkládá různé návrhy postupů v oblasti digitalizace knihovních fondů, které by mohly tuto činnost zefektivnit. Silnými stránkami NK ČR a MZK je již zmíněná společná digitalizace, která umožňuje úzkou spolupráci, dále jsou to vlastní digitalizační pracoviště v každé z knihoven a současně snaha o koordinaci digitalizace knihovních fondů v ČR. K slabým stránkám patří jednostranná orientace na digitalizaci textových dokumentů (především na straně NK ČR) nebo limitované prostředky na personál a provoz pracovišť. Obě knihovny by tak měly usilovat o posílení svých provozů zahrnující i obměnu softwarů a využití nových technologií. Krajské knihovny mají výhodu mnoha silných stránek – spravují regionální fond a mohou se podílet na koordinaci digitalizace na národní úrovni prostřednictvím pracovních skupin. Ne všechny krajské knihovny mají ale vybudované krajské digitalizační jednotky, některé knihovny navíc vznikly teprve na počátku tisíciletí, a proto prozatím nedisponují tak rozsáhlým regionálním fondem, který by se mohl digitalizovat. Možným řešením je například spolupráce s ostatními institucemi v daném kraji, které tento fond mají, mimo jiné i z důvodu kompletace titulů. Knihovny, které se na digitalizaci mohou tímto způsobem podílet, jsou například základní knihovny pověřené regionální funkcí, které mají velkou interakci s uživateli, takže dokáží vytipovat tituly, které jsou uživatelsky žádané a jež by bylo třeba zdigitalizovat.

Specializované veřejné knihovny jsou největšími oborovými knihovnami, přičemž některé z titulů uchovávají pouze ve svých fondech jako jediné exempláře v zemi. Proto je důležité, aby se tyto knihovny do procesu digitalizace také zapojily, ať už svým digitalizačním pracovištěm nebo například prostřednictvím externího dodavatele. K silným stránkám knihoven jednotlivých ústavů Akademie věd ČR patří propojenost s vědeckou komunitou a odbornou veřejností, ke slabým stránkám naopak to, že digitalizace nepatří mezi primární činnosti mateřských ústavů. Speciální postavení má Knihovna Akademie věd ČR, která má vytvořené digitalizační pracoviště a podílí se na vývoji nástrojů užívaných při digitalizaci nebo prezentačního softwaru. Rovněž od jednotlivých ústavů získává jimi nově vydané tituly ve formátu PDF, díky čemuž odpadá nutnost jejich opětovného skenování. Vysokoškolské knihovny jsou neodmyslitelně spojeny se studenty a pedagogy jako primárními uživateli, mají k dispozici velký objem knihovních fondů nebo mají předplacené e-zdroje, aby měli uživatelé přístup k nejnovějším titulům. Některé vysokoškolské knihovny mají vybudované digitalizační pracoviště, přičemž v některých se digitalizují pouze akademické závěrečné práce. Digitalizační centrum má vytvořeno i poměrně velké množství archivů, ty se však při digitalizaci zaměřují především na archiválie, nikoli na knihovní fondy. Některé z archivů nemají vybudovanou klasickou knihovnu, ale pouze příruční fond pro badatele, jenž ale může být v duplicitní vzhledem k dokumentům, které se běžně digitalizují. Možností dalšího postupu jsou například zápůjčky z archivních knihoven do knihoven provozujících interní digitalizační linky. To platí i pro muzejní a galerijní knihovny, které jsou sdruženy v knihovní sekci Asociace muzeí a galerií.⁶ Digitalizaci samotné se v jejich případě věnují pouze jednotlivé instituce, a to především s využitím dotačních mechanismů VISK 6 nebo VISK 7, v některých institucích také funguje aktivní spolupráce s krajskými digitalizačními jednotkami.

Národní strategie digitalizace novodobých fondů si při svém vzniku nekladla za cíl popsat celý proces digitalizace, chtěla se, s určitými přesahy, zaměřit zvláště na možnosti výběru titulů vhodných k digitalizaci v jednotlivých typech knihoven. Poznatky získané při sestavování tohoto dokumentu ukazují, že jednotlivé typy knihoven se při digitalizaci zaměřují na to, co je pro ně nejdůležitější – ochránit své fondy a zároveň ty nejzajímavější a nejpodstatnější dokumenty zpřístupnit svým uživatelům. Před knihovnami do budoucna stojí ještě mnoho výzev, například v podobě systematického zařazování netextových dokumentů do digitalizačních plánů nebo využívání moderních technologií při prezentaci digitalizovaných titulů uživatelům. Národní strategie se může stát dalším z prostředků, které mohou knihovny a paměťové instituce využít při sestavování vlastních digitalizačních plánů nebo vytváření strategických dokumentů digitalizace knihovních fondů, a rovněž by měla sloužit jako vstupní dokument směřující k lepší koordinaci a spolupráci při digitalizaci novodobých knihovních fondů v ČR.

Poznámky

1 Vznik tohoto článku byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, projekt č. LM2023062 LINDAT-CLARIAH/CZ

2 Úkol č. 45, Vypracovat národní strategii digitalizace knihovních fondů.  Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030, s. 46. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027

3 https://www.nkp.cz/soubory/ostatni/narodni_strategie_digitalizace2022.pdf

4 Česká národní bibliografie Národní knihovna České republiky. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, © 2012 [cit. 2023-01-27]. Dostupné z: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/ceska-narodni-bibliografie. Čísla ČNB jsou přidělována i elektronickým dokumentům, ty však nejsou vzhledem ke své povaze předmětem této strategie

5 Počítají se do nich i ty pokračující zdroje, kterým se čČNB nepřidává – výroční zprávy, šedá literatura apod. V případě periodik se navíc v Registru digitalizace započítávají do celkové statistiky knihovní jednotky, nikoli počet titulů, jako je to v případě ostatních typů dokumentů. V současné době je do Registru digitalizace nahlášeno přibližně 8 500 titulů periodik, které jsou buď kompletně digitalizované, nebo rozpracované

6 https://www.cz-museums.cz/web/amg/organy-amg/komise/knihovnicka-komise

Úvod

Knihovny lze považovat za infrastruktury (Newman et al. 2010; Jerkov et al. 2015, Mattern 2014), které jsou schopny nabízet služby podporující rozličné komunity (Williment 2020), přičemž často využívají inovativní technologie (Ylipulli et al. 2017). K takovým technologiím patří již dlouhou dobu i webové knihy. Webové knihy, přístupné prostřednictvím internetové sítě, existují v několika podobách – některé jen jako textová stránka, která umožňuje rolování (scrollování), některé kopírují strukturu papírové knihy tím, že obsahují prvky, jako jsou obsah, poznámky pod čarou či čísla stránek, jiné se blíží spíše webovým stránkám a zahrnují funkce typické pro web, například fulltextové vyhledávání (Wilson a Landoni 2001). V praxi se uplatňuje mnoho knihovních iniciativ využívajících a podporujících webové knihy, zejména ve volné doméně (např. projekt Gutenberg, Bartleby.com, Internet Public Library). V roce 2020 začala Městská knihovna v Praze (MKP), která spravuje rozsáhlý fond elektronických knih (Prokop a Stejskal 2021), pracovat s novou technologií webových knih – formátem next-book. V našem článku chceme ukázat, jak tato knihovna ve spolupráci s Masarykovou univerzitou (MUNI) experimentovala s novými technologiemi v době celosvětové pandemie COVID-19, aby zpřístupnila knihy novým skupinám čtenářů bez ohledu na umístění svých poboček.

Pro pochopení kontextu potřeby experimentování s novými typy zpřístupňování knih je zapotřebí vrátit se k roku 2020, ve kterém začal projekt MKP a MUNI s názvem Redesign knihovních služeb 2020: webové knihy. Pandemie onemocnění COVID-19 v letech 2020 a 2021 přiměla knihovny, aby přehodnotily podobu interakcí s uživateli (Jarolímková a Drobíková 2021) a znovu promyslely, jak mohou digitální technologie podpořit změnu role knihoven a jaké nové problémy mohou nastat. Během epidemie byla řada knihoven nucena uzavřít své pobočky a budovy, což uživatelům dočasně znemožnilo přístup ke knihám, studijním materiálům, digitálním technologiím a prostoru pro práci. Knihovny hledaly cesty, jak nově zpřístupňovat své sbírky knih, videí, zvukových nahrávek, novin a časopisů (Jones 2020). V České republice se podařilo zpřístupnit dočasně řadu elektronických knih a e-zdrojů.

Pozornost autorů této studie se v tomto kontextu zaměřila na několik dílčích aspektů podpory online čtenářství:

1. Podpora plynulého čtení na webu a sociálních aspektů online čtenářství
   Elektronické knihy jsou často považovány za produkt nižší kvality, odvozený od tištěných knih nebo dokonce produkovaný na základě primárně vyráběných tištěných verzí a zbavený jedinečných vizuálních charakteristik. Vědecký a populární diskurz, který rámuje „válku“ elektronických knih jako dichotomii mezi papírem a obrazovkou (Fontaine et al. 2021), opomíjí širší kontext – namísto toho, abychom se soustředili pouze na individuální čtenářský zážitek, je třeba uchopit mnohem komplexnější a významnější změnu, kterou do čtení přinášejí změny v distribuci informací. Vzhledem k intenzivní monopolizaci vydávání elektronických knih dochází jen k malému rozvoji čtenářských a manipulačních praktik s knihami – možnosti pro manipulaci s textem jsou většinou omezeny nebo odstraněny, nebo zachovány v podobě, která se velmi podobá papírové knize. Standardizace může čtenářům pomoci při přechodu na digitální čtení. Pomáhá však také stabilizovat trh pro distributory (e-)knih (Bogost 2021). Vzhledem k tomu, že na trh s elektronickými knihami se obtížně dostávají alternativní formáty, předpokládáme, že mezi potenciálem forem digitálního čtení a skutečnou čtenářskou praxí existuje velká propast, a to jak v individuálním, tak v sociálním rozměru čtení. Taková změna perspektivy nám umožňuje přeskočit od zaměření na srovnání hardwaru (papír, e-ink, tablety, telefony, hlasové čtečky atd.) k analýze a vývoji softwaru (interakce a možnosti čtení, analytika, změna chování atd.), a to za předpokladu, že široce používaný hardware (telefony, tablety a počítače s kvalitními displeji) jsou životaschopná čtecí zařízení. Tato změna také umožňuje nemonopolním poskytovatelům webových knih – tedy např. knihovnám – přinést změnu na většinou konsolidované trhy s elektronickými knihami.
   
   
2. Technologické možnosti webových knih a formát next-book
   V roce 2021 začala MKP používat pro svou kolekci elektronických knih nový otevřený formát next-book (Next-book 2021). Next-book je platforma, která umožňujevytvářet knihy publikované nativně v otevřeném webovém prostředí. Čtení v prostředí webu je však náchylné k distrakcím (rozptýlení pozornosti) a bývá nesoustředěné. Liu (2021) dokonce uvádí, že značná část čtenářů se vrací k papírové verzi knihy právě proto, že se chtějí na obsah knihy lépe koncentrovat. Základním principem webové knihy založené na formátu next-book je optimalizace pro soustředěné čtení knih. Aplikace vychází z přijatých webových standardů, využívá aktuální standardy vyvinuté konsorciem W3C (manifest EPUB) a využívá pokročilé webové nástroje (React, Hugo, Node. Aj.). Elektronické knihy vždy používaly webové technologie: buď otevřeně (EPUB), nebo v uzavřeném prostředí (formáty používané společnostmi Amazon, Apple atd.). Buď kvůli jejich proprietární povaze, nebo kvůli omezeným možnostem hardwaru v prvním desetiletí 21. století byly tyto technologie omezené a oddělené od primárních standardů samotného webu. I když se od té doby EPUB posunul směrem k webovým standardům (W3C Community group, n.d.), standardní webový prohlížeč se pro e-knihy nestal běžným zobrazovacím a čtecím zařízením. Jednou z nejdůležitějších ambicí next-booku je tedy překlenout propast mezi čtením fyzických a elektronických knih s velkým důrazem na estetické, typografické, sociální a uživatelské hledisko. Typografické a estetické hledisko představuje několik výzev. Omezující faktory jsou především technologické – HTML a CSS jsou robustní nástroje, ale při konfrontaci s požadavky knižní typografie se potýkají s problémy, například s nespolehlivostí a nestabilitou sazby – text se musí přetvářet a přizpůsobovat různým velikostem obrazovky a zařízení, což vytváří neúměrně vysoké hardwarové nároky (Etemad et al. 2022). Next-book proto ve své současné verzi využívá pouze text zarovnaný vlevo a implementuje co nejvíce typografických pravidel, aby text vypadal příjemně a eliminoval většinu rušivých prvků. To považujeme za dostatečnou výchozí úroveň pro čtenářský zážitek, která by měla být a bude rozšiřována, kdykoli to bude možné. Next-book nabízí podobné vizuální přístupy k estetické úrovni, jaké jsou k dispozici v tištěném prostředí. Díky tomu, že next-book je ve své podstatě webová stránka, lze definovat styly textu, nadpisů a dalších textových prvků, včetně písma, velikosti, odsazení, okrajů atd. To dovoluje přizpůsobit identitu knihy od titulní strany až po vnitřní strukturu a styly podobně, jako u knihy tištěné, včetně vytvoření elektronické verze tištěné knihy s identickým designem. Next-book navíc neodrazuje od použití interaktivních nebo animovaných prvků, což je je možné díky rozsáhlé škále výtvarného vyjádření, které může nahradit materialitu tištěných knih. Dalším aspektem této problematiky je společenská funkce knih. Next-book umožňuje v blízkých budoucích verzích začlenit nástroje pro sociální čtení, tedy čtení poskytující společenské interakce (Gárcia a kol. 2013), včetně sdílených anotací a zvýraznění. Rozhraní next-booku je přizpůsobeno pro různé způsoby čtení. Ve výchozím nastavení poskytuje uživateli možnost plynule přepínat mezi režimy čtení rolováním a stránkováním (např. text je rozdělen na obrazovky podobné stránkám, kterými může uživatel listovat). Mezi pokročilé funkce patří psaní poznámek a zvýrazňování atd. Nastavení nabízí také několik možností pro zpřístupnění – nastavení velikosti písma, barvy a kontrastu. Přenesením knih na otevřený web – např. pomocí otevřeně standardizovaných webových technologií a zacílením na prohlížeče na různých zařízeních jako portály pro čtení knih – chce next-book poskytnout předvídatelnou, tvárnou a rychle se rozvíjející platformu, která usnadňuje  experimentovat s formou knih, čtenářskými praktikami, distribucí knih, psaním a publikováním a dalšími souvisejícími praktikami (veřejné knihovny, festivaly, čtenářské a sdílené knihovny, nakupování a vystavování v osobním i digitálním prostředí, výzkum atd.).
   
   
3. Měnící se role knihoven na poli zpřístupňování knih: od důrazu na knižní jednotku k důrazu na holistickou digitální službu
   Podle mnoha autorů pandemie COVID-19 ještě více zdůraznila potřebu knihoven vytvářet a zpřístupňovat digitální sbírky (Warren 2020). Během první vlny pandemie vzrostl počet stažení elektronických knih z Městské knihovny v Praze o více než 400 % oproti stejnému období předchozího roku (zdroj informací: statistiky MKP). Nárůst zájmu o elektronické knihy přinesl potřebu řešit nové problémy, s nimiž se uživatelé této technologie potýkají, zejména omezenou dostupnost formátů elektronických knih, které jsou závislé na specializovaném softwaru a hardwaru, a nedostatek služeb podporujících komunity v digitálním čtení. V návaznosti na výsledky průzkumu provedeného v roce 2020 mezi uživateli MKP může být nedostupnost zařízení pro čtení elektronických knih významnou překážkou pro používání digitálních knih (Stejskal et al. 2021) a typ zařízení ovlivňuje zážitek ze čtení (Prokop & Stejskal, 2021). Zařízení pro čtení elektronických knih se odlišuje i podle věkových skupin uživatelů knihoven. Mládež čte elektronické knihy pomocí chytrých telefonů, tabletů, notebooků nebo osobních počítačů, přičemž na posledním místě je elektronická čtečka (Stejskal et al. 2021). MKP tak stála před výzvou poskytovat svým uživatelům nejen elektronické knihy, ale také dostupné, použitelné a hodnotné digitální služby.

Obr. 1 Zobrazení titulní strany vybrané knihy na mobilním telefonu

Hlavními designovými výzvami vyplývajícími z výše uvedených kontextů jsou následující otázky:

- Jak zpřístupnit webové knihy v prostředí internetu cílovým skupinám tak, aby forma přístupu ke knize odpovídala kontextu jejich každodenních aktivit a zároveň nekladla překážky a poskytovala komfortní uživatelský zážitek ze služby?

K zodpovězení této otázky jsme se rozhodli využít metodiky designu zaměřeného na člověka a výzkumu prostřednictvím designérského přístupu. Výchozím nástrojem výzkumu byla samotná webová kniha (přesněji platforma next-book). Tato technologie nám umožnila experimentovat s rozličnými formami přístupu k elektronickým knihám.

Metodologie

Metodologický rámec této studie vychází z principů designového myšlení (Razzouk & Shute 2012) a přístupu k výzkumu prostřednictvím designu („Research through Design, RtD“, Zimmerman et al. 2007). Designové myšlení je často označováno za způsob, jak nalézt a efektivně řešit problémy (Bell 2018; Culén & Gasparini 2015). V praxi přístup designového myšlení znamená, že na služby knihoven lze nahlížet jako na nekonečnou řadu prototypů a jejich zlepšování sloužících komunitě čtenářů a uživatelů (Bech-Petersen, 2020). S designovým myšlením souvisí i koncept designu služeb. Design služeb nahlíží na službu jako na systém složený z touchpointů, tj. prvků kontaktu služby s uživatelem a procesů, které mohou být pro uživatele neviditelné. Z pohledu designu služeb se knihovní procesy jeví spíše jako systémy než jako jednotlivé součásti služby.

Metodologie designu zahrnují různé metody, od experimentálních výzkumných metod po analýzu, idealizaci, prototypování a testování. Tyto fáze bývají označovány různými způsoby; například model designového myšlení nazvaný Double Diamond (Design Council, n.d.) pracuje s fázemi nazvanými 1. objevování, 2. definování, 3. vývoj, 4. dodání. Společnost IDEO (2015) vytvořila metodiku přizpůsobenou knihovnám, v níž označuje jednotlivé fáze jako 1. inspirace, 2. ideace a 3. iterace. V odborné literatuře se pro tyto přístupy k designu objevuje termín „výzkum prostřednictvím designu“ (Research through Design, Zimmerman et al., 2007). Clarke (2019) provedla analýzu a syntézu epistemologických prvků designových přístupů a ukazuje, že využívání těchto prvků je charakteristické i pro knihovnictví a že je tedy nutné hovořit o designové epistemologii jako o základním kognitivním východisku knihovnictví. Podle Clarke (2019, s. 28) je potřeba posunout narativ od „knihovní vědy“ ke „knihovnímu designu“. Souhlasíme s tím, že při vývoji nových služeb pro knihovny poskytuje přístup výzkumu prostřednictvím designu lepší možnost popsat a pochopit proces vytváření nové služby v prostředí knihoven.

Vodítkem celého designového procesu byla hlavní výzkumná otázka (nebo lépe designová výzva): Jak zpřístupnit webové knihy v prostředí internetu cílovým skupinám tak, aby forma přístupu ke knize odpovídala kontextu jejich každodenních aktivit a zároveň nekladla překážky a poskytovala komfortní uživatelský zážitek ze služby?

Jako hlavní metodologický rámec, kterým se designový výzkum řídil, jsme zvolili tzv. dvojitý diamant (Design Council, n.d.) – především kvůli jeho systematičnosti a také proto, že již byl použit v kontextu akademického výzkumu (Martins 2017; Banbury et al. 2021; Pyykkö et al., 2021).

Výzkumně návrhářský proces byl realizován v několika fázích:

1. Rozhovory s interními zainteresovanými stranami. Bylo provedeno šest hloubkových rozhovorů s klíčovými informátory MKP. Konkrétně se jednalo o projektového manažera e-knihovny, komunikačního pracovníka, vedoucího oddělení digitalizace, hlavního technického pracovníka, metodika pro kulturně vzdělávací činnost a pracovníka s odbornou způsobilostí pro editaci obsahu a licencování. Tito lidé byli zaměstnanci nebo spolupracovali s MKP. Rozhovory nám pomohly pochopit, jak lze z pohledu knihoven vylepšit webové knihy a související digitální komunitní knihovní služby.
   
   
2. Rozhovory s uživateli a čtenáři MKP, testování katalogu a testování webových knih. Rozhovorů a testování se zúčastnilo jedenáct respondentů, nábor probíhal prostřednictvím komunikačních kanálů MKP. Rozhovory byly vedeny online a účastníci používali notebook či telefon a svá obvyklá čtecí zařízení. Výzkumu se zúčastnilo osm žen a tři muži. V sedmi případech účastníci používali systém Android, ve dvou případech Linux, v jednom případě Windows a v jednom případě MacOS. Testování bylo prováděno prostřednictvím aplikace Lookback (https://www.lookback.com) a analyzováno v aplikaci Dovetail (https://dovetailapp.com). Rozhovory byly polostrukturované – zpočátku obsahovaly otázky týkající se čtenářského chování, čtenářských návyků a návyků v oblasti digitálního čtení. Rozhovor byl přepsán a analyzován. Při analýze bylo použito otevřené kódování a cílené kódování. V druhé polovině výzkumného sezení jsme zařadili uživatelské testování současné podoby online katalogu MKP a next-booku. Tato část byla nahrána jako video a následně byl spolu s videem analyzován přepis. Byla použita kombinace strukturovaného, otevřeného a cíleného kódování.
   
   
3. Pilotní nasazení webových knih a nastavení analytik. Webová analytika je kvantitativní metoda, která umožňuje výzkumníkům shromažďovat údaje o chování pomocí aplikace, jež zaznamenává chování uživatelů na webových stránkách (Jansen 2009), v našem případě webových knihách. Dokud knihovna nabízela elektronické knihy pouze ve formátech PDF, EPUB a podobných, mohla sledovat pouze základní metriky, jako je počet stažení knihy nebo počet otevření souboru PDF v prohlížeči. V létě 2021 jsme pro účely pilotního testování webových knih v knihovně spustili stránku https://capek.mlp.cz, která zpřístupňovala dvě testovací webové knihy. Testování nám poté umožnilo získat množství požadavků a podnětů pro vývoj samotného formátu webové knihy, pro grafiku i pro nastavení analytik tak, aby knihy umožňovaly sběr dat o čtenářském chování uživatelů webových knih.
   
   
4. Analytické a ideové workshopy založené na předchozích fázích. Na výsledky výzkumu z předchozí fáze navázala série tří workshopů – nejprve s interním projektovým týmem a poté s rozšířeným týmem zahrnujícím rozhodující zúčastněné strany z knihovny. První workshop byl především analytický a jeho cílem bylo dát smysl předchozím rozhovorům a údajům z uživatelského testování. Druhý workshop byl ideový a po něm následoval třetí – skicovací a prototypovací workshop. Workshopů se zúčastnilo patnáct lidí – zástupců výzkumníků, designérů, rozhodovacích orgánů a zásadních zainteresovaných stran. Výsledkem série workshopů byl koncept nové služby. Workshopy probíhaly také online v prostředí MS Teams a Miro.
   
   
5. Uživatelské testování nového konceptu služby. Skici nové služby byly následně dopracovány do podoby interaktivního prototypu v programu Figma. Ke dni odevzdání textu byl testován důkaz konceptu se čtyřmi interními zainteresovanými stranami z MKP a pěti čtenáři. Testování probíhalo v prostředí MS Teams a analýza byla zpracována v programu Dovetail.

Výsledky

Poznatky z interních rozhovorů

Během rozhovorů jsme identifikovali tři různé aspekty vnímání elektronických a webových knih a digitální knihovny v kontextu MKP. Za prvé, digitální knihy mohou podpořit knihovnu při plnění jejího tradičního a komplexnějšího institucionálního poslání, kterým je zpřístupňování kulturních statků a „ [...] poskytování co nejširšímu okruhu čtenářů co největšího počtu titulů s co nejmenšími překážkami“ (anonymní respondent). Kromě toho mohou webové knihy podpořit i aktivity zaměřené na ochranu, neboť knihovny obecně umožňují občanům přístup k publikacím, které již nemusí mít komerční využití, ale jsou stále žádané. V tomto tradičním přístupu jsou knihy považovány především za obsah a uživatelé jsou většinou představováni jako jednotliví pasivní příjemci, kteří mají zájem pouze knihy vyhledávat a číst.

Za druhé, respondenti vyjadřovali svůj zájem o využití digitálních knih k rozvoji interaktivnějších vztahů knihovny s komunitami. Knihovna již disponuje různým digitálním obsahem, většinu českých děl s volnou licencí si již lze stáhnout z webových stránek knihovny. Jeden z respondentů ale současně zdůraznil, že cílem knihovny je „najít nový způsob, jak knihy lidem představit“ (anonymní respondent). Jak zdůraznil jiný anonymní respondent, e-knihovna MKP nemůže nabízet jiné (komunitní) služby, než pouze umožnit čtenářům stahovat elektronické knihy ve vybraném formátu. Z tohoto důvodu je třeba si představit interakci s uživateli a komunitami, která nekončí samotným stažením, ale obsahuje různé sociální interakce.

Za třetí, digitální knihovna byla představována jako platforma umožňující interakci s knihami. Jedním z cílů elektronické knihovny mělo být nabídnout uživatelům místo, kde je zaručena kvalita knih (z hlediska zpracování a vizuální stránky). Někteří respondenti zdůraznili možnost představit si e-knihovnu jako vydavatele neznámých nebo nových autorů. Podobně další respondent uvedl, že e-knihovna by měla fungovat jako samostatná značka – vydavatel a distributor. V těchto případech je e-knihovna představována jako infrastruktura, která pracuje s e-knihami jako s artefakty a kde se uživatelé mohou stát producenty těchto artefaktů, jejichž realizace by mimo tento kontext nebyla možná.

Druhý a třetí typ reprezentace elektronických knih a digitální knihovny MKP nejlépe odpovídá rozšířeným možnostem formátů webových knih a next-booku, proto byly tyto reprezentace elektronických knih použity jako výchozí body v dalších fázích vývoje služby.

Poznatky z rozhovorů s uživateli a čtenáři MLP a z testování webových knih

Hloubkové rozhovory se čtenáři a uživateli elektronických knih se týkaly čtenářského chování, čtenářských návyků a návyků v oblasti digitálního čtení. V odpovědích jsme identifikovali pět základních aspektů čtenářského chování souvisejících s používáním elektronických knih.

Za prvé, čtenáři v mnoha případech považují elektronické knihy za cenově nejdostupnější a nejpřístupnější možnost. Elektronické knihy jsou čtenářům velmi snadno a rychle dostupné prostřednictvím různých služeb (včetně platforem pro stahování) nebo sdílených úložišť: „Mobilní telefon mám vždy po ruce, mám ho v malé kabelce, knihu si tam mohu kdykoli stáhnout, kdykoli mohu začít číst. To je pro mě asi nejdůležitější“ (anonymní respondent). Vlastnit čtecí zařízení, ať už elektronickou čtečku, nebo mobilní telefon, navíc znamená vybrat si knihu bezprostředně před čtením podle své nálady a rozpoložení. Nemusí číst jen tu knihu, kterou mají právě u sebe. „Když mě napadne nějaký autor nebo něco jiného, prostě si to vyhledám, stáhnu a můžu hned číst“ (anonymní respondent). Dostupnost elektronických knih také znamená, že v některých případech jsou elektronické knihy vnímány jako knihy na vyzkoušení: „Třeba si stáhnu knihu, o které vůbec nevím, co je zač, kterou mi někdo doporučil, a pokud se mi líbí a je to opravdu něco, co budu číst víckrát, pořídím si papírovou verzi“ (anonymní respondent).

Za druhé, čtení probíhá v mnoha kontextech, včetně těch, které jsou výrazně limitované časem i prostorem. Respondenti uváděli, že čtou cestou do práce, před spaním a ve všech volných chvílích. V takových případech je nutné přizpůsobit formy čtení situaci a kontextu, jak ukazuje příklad našeho dalšího respondenta: „V práci si čtu trochu tajně. Mám takový mobilní telefon, který schovávám“ (anonymní respondent).

Za třetí, čtení je epizodický proces a často probíhá na různých zařízeních. Jeden z respondentů popisuje velmi podobnou situaci: „Když jsem byl ve vlaku, četl jsem si na Kindlu, na tom jsem četl nejvíc, a když jsem neměl Kindle u sebe a byl jsem někde delší dobu, tak jsem si otevřel mobil“ (anonymní respondent). Takové přizpůsobení a přepínání zařízení však může způsobit i technické problémy a vyžaduje od uživatele pokročilou znalost formátů.

Za čtvrté, i digitální čtení obsahuje sociální prvky. Naši respondenti uváděli situace, kdy doporučují nebo přímo sdílejí knihy: „Knihu jsem získal výměnou, protože mám nějaké kontakty, kde si knihy vyměňujeme“ (anonymní respondent).

Páté zjištění z našich rozhovorů se týká spíše popisované skutečnosti, že elektronické knihy neuspokojují všechny smysly. Respondenti postrádali například kvalitnější ilustrace, fyzickou materialitu knihy, emoce spojené s listováním knihou a další obsah, který je v elektronické podobě přehlížen: „To všechno dohromady, citáty nebo podobné věci na obálce, to dělá z [papírové] knihy příjemnější pocit, člověk si ji tak nějak víc užije“ (anonymní respondent).

Poznatky z testování katalogu e-knihovny MKP

Samostatně jsme vyhodnocovali testování průchodu katalogem MKP. Testovány byly dva scénáře – vyhledávání knihy na základě obecnějších kritérií a vyhledávání konkrétní knihy. Vizualizace průchodu uživatele katalogu ve formě tzv. cesty službou umožnila formulovat celkem 19 doporučení pro katalog MKP týkající se menu stránek, konkrétních stránek, popisy stránek, vyhledávání, filtrace i pohybu ve výsledcích vyhledávání.

Testování ukázalo, že přístup k elektronickým knihám prostřednictvím běžného knihovního katalogu má řadu výhod, ale také z pohledu uživatele může být matoucí orientace a rozlišení mezi tištěnými a elektronickými knihami.

Obr. 2 Cesta službou – vyhledání elektronické knihy na webu MKP

Obr. 3 Cesta službou – vyhledání elektronické knihy na webu MKP

Poznatky z pilotního nasazení webových knih a nastavení analytik

Se zavedením formátu webové knihy získala knihovna možnost sledovat další metriky a získat odpovědi na nové otázky, například kolik uživatelů otevřelo webovou knihu? Jak dlouho strávil čtenář s elektronickou knihou? Kolik stránek čtenáři přečetli? Kolik uživatelů opustilo knihu, aniž by ji začali číst? Pohybují se v textu pomocí klávesnice, pohybů prstů na obrazovce nebo dávají přednost tlačítkům? Vytvářejí si v elektronické knize poznámky a anotace? Jaké nastavení barev si při čtení knihy přejí? Listují v knize? Jak se v knize pohybují tam a zpět?

Nejčastějším způsobem pohybu v knize bylo vertikální scrollování (celkem 91,67 %), následované horizontálním posouváním (33,33 %). Pohyb prostřednictvím klávesnice uživatelé využívali minimálně (5,56 %). Anotace vytvářelo 13,33 % čtenářů, zatímco poznámku vytvořil pouze jeden uživatel (0,56 %). Z funkcí uživatelského rozhraní byly nejvíce využívány funkce změny velikosti písma a otevírání nabídek. Během testovacího období nikdo nepoužíval navigační tlačítka pro pohyb v knihách. Pro tvůrce příštích knih to může znamenat, že tato tlačítka jsou zbytečná a mohou být z rozhraní dokonce odstraněna. Pilotní nasazení metody tedy potvrdilo, že metriky čtení webových knih založené na službě Google Analytics jsou vhodné pro měření čtenářského chování uživatelů webových knih. Pomohly odpovědět na výzkumné otázky týkající se samotného čtení a designovému týmu přinesly řadu poznatků o chování čtenářů při čtení knihy včetně používání jednotlivých funkcí.

Obr. 4 Cesta službou – vyhledání elektronické knihy na webu MKP

Poznatky z analytického a ideového workshopu a designová výzva

Elektronická podoba knih přináší nové možnosti čtení obecně. Zjištění na základě rozhovorů se čtenáři MKP, kteří používají elektronické knihy, nám dále pomohla přemýšlet o zkušenostech s elektronickým čtením v kontextu webových knih (formát next-book), s nimiž MKP v současné době experimentuje.

Identifikace zásadních možností a nápadů proběhla v rámci analytického a ideového workshopu za účasti zástupců univerzity, knihovny a dalších odborníků a zástupců uživatelů. Během analytického workshopu jsme identifikovali velké množství příležitostí, které jsme rozdělili do pěti hlavních kategorií:

1. ucelená kolekce doporučené školní četby ve formě elektronických knih;
2. virtuální čtenářský klub podporující společné čtení v online prostředí;
3. webový portál literárních knih pro konkrétní cílovou skupinu s možností tematického výběru;
4. čtení krátkých úryvků literatury ve volných chvílích přímo v mobilním telefonu;
5. obohacení knih o další multimédia, odkazy a kurátorské komentáře pomáhající s výběrem knih v rámci katalogu elektronických knih MKP.

Objevené příležitosti jsme hodnotili podle náročnosti a očekávaného dopadu. Výsledkem analytického workshopu bylo rozhodnutí vyvinout službu umožňující čtení krátkých úryvků z literatury v kombinaci s rolí knihovníka jako kurátora.

Nový koncept služby a jeho uživatelské testování

Na základě analytických a koncepčních workshopů byl definován koncept nové služby, která by měla splňovat následující parametry:

• čtení na mobilním zařízení;
• čtení krátkých úryvků (do 15 minut);
• využití obsahu digitální knihovny MKP – knih licencovaných knihovnou a volných děl (především současné české a slovenské beletrie a klasické literatury) a propojení se stávajícími službami MKP, zejména webovými knihami v podobě next-book.

Služba by pak měla čtenářům nabídnout:

• odbornou pomoc knihovníků s výběrem beletrie;
• možnost využít ke čtení jakoukoli chvíli (např. při čekání na MHD);
• čtení zdarma, bez registrace, na jedno kliknutí (princip mít knihovnu všude).

Obr. 5 Uživatelské scénáře pro službu Beletrion

Obr. 6 Uživatelské scénáře pro službu Beletrion

Koncept s názvem Beletrion byl postupně rozpracován do prototypů: od jednoduchých uživatelských scénářů prezentovaných formou storyboardů až po interaktivní makety v prostředí pro návrh uživatelského rozhraní Figma (https://figma.com). Makety byly postupně testovány uživateli i knihovníky, aby byla zajištěna jak užitečnost, přístupnost a uživatelský zážitek, tak provozuschopnost a udržitelnost služeb na straně knihovny.

Obr. 7 Prototyp (wireframe) konceptu komunitní služby založené na webových knihách

Obr. 8 Funkční prototyp čtenářské služby

V současnosti probíhá uživatelské testování prototypů a vyhodnocování pilotního provozu služby Beletrion.

Závěr

V článku jsme představili postupný proces navrhování a vývoje nové knihovní služby Beletrion, který byl založen na uživatelských potřebách i možnostech technologie webových knih ve formátu next-book. Služba je nyní dostupná na stránkách www.beletrion.cz. Návrh a vývoj nové služby byl řízen metodikou založenou na designovém myšlení. Domníváme se, že v souladu s přístupem výzkumu prostřednictvím designu je užitečné podobné případové studie sdílet, aby mohlo docházet k vzájemnému obohacování a sdílení zkušeností s vývojem nových knihovních služeb. Na tento článek, jenž shrnuje dříve publikované výsledky projektu, by měla navázat série dalších publikací, které představí podrobnější výsledky uživatelského testování nové služby nebo přinesou podrobnější pohled na kurátorství jejího obsahu.

Poznámka

Článek popisuje výzkum realizovaný v projektu „Redesigning Library Services 2020: Web-books“. Projekt (TL04000391) je podpořen Technologickou agenturou ČR v rámci programu Eta.

Text článku vychází z dříve publikovaných i nepublikovaných textů, které vznikaly při řešení projektu Redesign knihovních služeb 2020: webové knihy (Porsche a kol., 2022; Zbiejczuk Suchá a kol., 2022)

Autoři dále děkují Městské knihovně v Praze, Anetě Nejezchlebové a Jakubu Tesařovi, kteří umožnili nasazení nového formátu webových knih v elektronické knihovně; Richardu Olehlovi, Janě Trnobranské, Jitce Řehákové a dalším, kteří se podíleli na designových workshopech a setkáních; Robertu Cibinovi, Jitce Bartošové, Kristíně Ježíkové, Daniele Luňáčkové a Alexandře Jakabové za účast na návrhu webu, uživatelském výzkumu, designových workshopech a uživatelském testování.

Literatura

BANBURY, Annie, Sonja PEDELL, Lynne PARKINSON a Louise BYRNE, 2021. Using the Double Diamond model to co-design a dementia caregivers telehealth peer support program. Journal of Telemedicine and Telecare [online]. 27(10), 667–673 [vid. 2022-04-17]. Dostupné z: doi:10.1177/1357633X211048980.

BECH-PETERSEN, Sidsel, 2020. Design Thinking as a Framework for Innovation in Libraries. Bibliothek Forschung und Praxis [online]. 44(1), 7–11 [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.1515/bfp-2020-0009.

BELL, steven, 2018. Design Thinking + User Experience = Better-Designed Libraries [online]. [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.17613/M60Z70W60.

BOGOST, Ian, 2021. Ebooks Are an Abomination. The Atlantic [online]. Dostupné z: https://www.theatlantic.com/books/archive/2021/09/why-are-ebooks-so-terrible/620068/.

CLARKE, Rachel Ivy, 2019. From „Library Science“ to „Library Design“: Recasting the Narrative of Academic Librarianship. In: Proceedings of the Association for College and Research Libraries [online]. Dostupné z: https://www.ala.org/acrl/sites/ala.org.acrl/files/content/conferences/confsandpreconfs/2019/FromLibraryScienceLibraryDesign.pdf.

CORDÓN-GARCÍA, José Antonio, Julio ALONSO-ARÉVALO, Raquel GÓMEZ-DÍAZ a Daniel Peter LINDER, 2013. Social reading: platforms, applications, clouds and tags. Oxford: Chandos Publishing. Chandos information professional series. ISBN 9781843347262.

CULÉN, Alma L. a Andrea GASPARNI, 2015. HCI and design thinking: Effects on innovation in the academic library. In: Proceedings of the international conference on interfaces and human computer interaction 2015. s. 3–10.

DESIGN COUNCIL, [b.r.]. Design methods for developing services [online]. B.m.: Design Council. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/sites/default/files/asset/document/Design%20methods%20for%20developing%20services.pdf.

ETEMAD, Erika J., Koji ISHII, Alan STEARNS a Florian RIVOAL, 2022. CSS Text Module Level 4. W3C Working Draft.

FONTAINE, Guillaume, Ivry ZAGURY-ORLY, Marc-André MAHEU-CADOTTE, Alexandra LAPIERRE, Nicolas THIBODEAU-JARRY, Simon de DENUS, Marie LORDKIPANIDZÉ, Patrice DUPONT a Patrick LAVOIE, 2021. A Meta-Analysis of the Effect of Paper Versus Digital Reading on Reading Comprehension in Health Professional Education. American Journal of Pharmaceutical Education [online]. 85(10), 8525 [vid. 2022-05-01]. Dostupné z: doi:10.5688/ajpe8525.

GRUNING, Jane, 2018. Displaying Invisible Objects: Why People Rarely Re-read E-books. In: CHI ’18: CHI Conference on Human Factors in Computing Systems: Proceedings of the 2018 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems [online]. Montreal QC Canada: ACM, s. 1–12 [vid. 2022-04-16]. ISBN 9781450356206. Dostupné z: doi:10.1145/3173574.3173713.

LIU, Ziming, 2022. Reading in the age of digital distraction. Journal of Documentation [online]. 78(6), 1201–1212 [vid. 2022-10-14]. Dostupné z: doi:10.1108/JD-07-2021-0130.

JANSEN, Bernard J., 2009. Understanding user-web interactions via web analytics. San Rafael, Calif.: Morgan & Claypool. Synthesis lectures on information concepts, retrieval, and services, 6. ISBN 9781598298512.

JAROLÍMKOVÁ, Adéla a Barbora DROBÍKOVÁ, 2021. Knihovny v České republice v době pandemie Covid-19: výsledky kvalitativní studie. ProInflow [online]. 13(2) [vid. 2022-08-15]. Dostupné z: doi:10.5817/ProIn2021-2-2.

JERKOV, Aleksandar, Adam SOFRONIJEVIC a Dejana Kavaja STANISIC, 2015. Smart and Sustainable Library: Information Literacy Hub of a New City. In: Serap KURBANOGLU, Joumana BOUSTANY, Sonja ŠPIRANEC, Esther GRASSIAN, Diane MIZRACHI a Loriene ROY, ed. Information Literacy: Moving Toward Sustainability [online]. Cham: Springer International Publishing, s. 22–30 [vid. 2022-04-16]. ISBN 9783319281964. ISBN 9783319281971. Dostupné z: doi:10.1007/978-3-319-28197-1_3.

MARTINS, Ricardo, 2017. Analysis of Available Design Implementation Methods. A Study About Scarcity of Implementation Methods. The Design Journal [online]. 20(sup1), S4730–S4733 [vid. 2022-04-17]. Dostupné z: doi:10.1080/14606925.2017.1352974.

MATTERN, Shannon, 2014. Library as Infrastructure. Places Journal [online]. (2014) [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.22269/140609.

NEWMAN, Lareen Ann, Katherine Rebecca BIEDRZYCKI a Fran BAUM, 2010. Digital Technology Access and Use among Socially and Economically Disadvantaged Groups in South Australia. The Journal of Community Informatics [online]. 2010(6). Dostupné z: doi:10.15353/joci.v6i2.2554.

NEXT-BOOK, 2021. Working with Municipal Library in Prague and Masaryk University [online]. Dostupné z: https://www.next-book.info/articles/project/.

PROKOP, Viktor a Jan STEJSKAL, 2021. E-books in the Czech Republic: Analysis of demand and readers’ behaviour. IFLA Journal [online]. 034003522198936 [vid. 2021-11-26]. Dostupné z: doi:10.1177/0340035221989366.

PYYKKÖ, Harri, Mari SUOHEIMO a Stefan WALTER, 2021. Approaching Sustainability Transition in Supply Chains as a Wicked Problem: Systematic Literature Review in Light of the Evolved Double Diamond Design Process Model. Processes [online]. 9(12), 2135 [vid. 2022-04-17]. Dostupné z: doi:10.3390/pr9122135.

RAZZOUK, Rim a Valerie SHUTE, 2012. What Is Design Thinking and Why Is It Important? Review of Educational Research [online]. 82(3), 330–348 [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.3102/0034654312457429.

STEJSKAL, Jan, Petr HAJEK a Viktor PROKOP, 2021. The role of library user preferences in the willingness to read and pay for e-books: case of the Czech Republic. The Electronic Library [online]. 39(4), 639–660 [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.1108/EL-01-2021-0001.

W3C COMMUNITY GROUP, [b.r.]. EPUB 3.2 [online]. Dostupné z: https://www.w3.org/publishing/epub3/index.html.

WARREN, Scott, 2020. Community-building without a Building: Can Libraries Resume Their Place as the Academic Hearts of their Campuses?: Reflections on the Consequences of Corona from the Perspective of the Syracuse University Libraries. Bibliothek Forschung und Praxis [online]. 44(2), 183–186 [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.1515/bfp-2020-2093.

WILLIMENT, Ken, 2020. It Takes a Community to Create a Library. Public Library Quarterly [online]. 39(5), 410–420 [vid. 2022-04-16]. Dostupné z: doi:10.1080/01616846.2019.1590757.

WILSON, Ruth a Monica LANDONI, 2001. Evaluating Electronic Textbooks: A Methodology. In: Panos CONSTANTOPOULOS a Ingeborg T. SØLVBERG, ed. Research and Advanced Technology for Digital Libraries [online]. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg, s. 1–12 [vid. 2022-10-14]. ISBN 9783540425373 9783540447962. Dostupné z: doi:10.1007/3-540-44796-2_1.

YLIPULLI, J., A. LUUSUA a T. OJALA, 2017. On Creative Metaphors in Technology Design: Case „Magic“. In: C&T ’17: Communities and Technologies 2017: Proceedings of the 8th International Conference on Communities and Technologies [online]. Troyes France: ACM, s. 280–289 [vid. 2022-04-16]. ISBN 9781450348546. Dostupné z: doi:10.1145/3083671.3083691.

ZBIEJCZUK SUCHÁ, Ladislava et al. From undistracted to instant reading and back. Qualitative and Quantitative Methods in Libraries, [S.l.], v. 11, n. 3, p. 553–572, oct. 2022. ISSN 2241-1925. Dostupné z: http://www.qqml-journal.net/index.php/qqml/article/view/791.

ZIMMERMAN, John, Jodi FORLIZZI a Shelley EVENSON, 2007. Research through design as a method for interaction design research in HCI. In: CHI07: CHI Conference on Human Factors in Computing Systems: Proceedings of the SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems [online]. San Jose California USA: ACM, s. 493–502 [vid. 2022-04-16]. ISBN 9781595935939. Dostupné z: doi:10.1145/1240624.1240704.

Poznámky

1 Katedra informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita

2 Městská knihovna v Praze

Konference Do černého se uskutečnila 23. ledna 2023 v Městské knihovně v Praze. Na začátku vystoupili mimo jiné předseda SDRUK Tomáš Řehák, generální ředitel Národní knihovny České republiky Tomáš Foltýn, Michal Broža, vedoucí kanceláře informačního centra OSN v Praze, a další. Odbornou část jednání otevřela svojí přednáškou Ann Berit Hulthin z Norské asociace knihoven, která představila norské knihovnictví a zvláště zapojení norských knihoven do udržitelnosti zdrojů. Uvedla, že Norsko je velká země s malým počtem obyvatel, tudíž jsou zde spíše malé knihovny, které disponují většinou pouze jedním plným pracovním úvazkem.

V dalším bloku byly představeny příklady dobré praxe z českých knihoven v oblasti udržitelnosti: byly to Krajská knihovna F. Bartoše ve Zlíně, Městská knihovna Mělník, Krajská knihovna Vysočiny, Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Národní knihovna ČR a další. Tematicky se zaměřily na recyklovatelnost použitých materiálů, výchovu dětí a dospělých, vzdělávací akce pro seniory i mládež (například omezování odpadů v domácnosti), dále na akce typu Do práce na kole, Noc s Andersenem, kde se děti mohou vzdělávat a pracovat s recyklovatelnými materiály, příměstský letní tábor v Národní knihovně ČR aj. Tento blok uváděla Martina Košanová. Knihovny se prezentovaly v minutových videích.

Následovala přednáška s tematikou zvýšení psychické odolnosti nejen v zaměstnání. Přednášející Lucie Zernerová, zakladatelka Institutu ACT+ (ACT je anglická zkratka výrazu Acceptance and Commitment Therapy/Training, do češtiny se překládá jako terapie přijetí a odhodlání; ACT+ je vzdělávací projekt aplikující metodu ACT) hovořila o třech pilířích odolnosti z pohledu ACT: otevřenost, všímavost, odhodlané jednání. Všímavá pozornost je plně obrácená k dané věci. Všímavost – schopnost uvědomit si to, co teď právě prožíváme. Otevřenost – vůči tomu, co prožíváme a schopnost nenechat se tím unášet. Odhodlané jednání – vědět, na čem nám opravdu záleží a jednat v souladu s tím, co je důležité. Lektorka se věnovala zdrojům osobní odolnosti: všímavost – je možný všímavý život ve městě; otevřenost vůči svému prožívání a zdravý nadhled; hodnoty a odhodlané jednání – co je pro nás v životě důležité? A jaký nejmenší krok můžeme udělat právě dnes? Například, jakým sousedem chci být, jakým rodičem chci být, jakým kolegou chci být apod.

Dále vystoupila Yvonna Gaillyová z Ekologického institutu Veronica https://www.veronica.cz/, nositelka ceny Josefa Vavrouška (nejvyšší vyznamenání v oblasti životního prostředí). Uváděla příklady mezigeneračního aktivismu. Vyvracela také to, že jen mladí lidé protestují proti globálnímu oteplování či jiným ekologickým hrozbám. Jsou i aktivisté ve starším věku. Na závěr představila svoji „iniciativu babičkám“, ve které apeluje na seniory ohledně ekologického způsobu života a ochrany životního prostředí.

Mirjana Petrik, působící v neziskové organizaci Město přátelské k dětem https://sites.google.com/2fresh.cz/mpd/kdo-jsme/o-n%C3%A1s a na Fakultě architektury ČVUT v Praze, přednášela na téma Participace dětí a mládeže v plánovacích procesech. Podotkla, že kvalita prostředí ovlivňuje kvalitu našeho života, zdraví i vztahy. Uvedla, že je přínosné a důležité aktivní zapojování dětí a mládeže do rozhodování o budoucnosti našich měst a současně varovala před tzv. tokenismem, tj. symbolickou participací. Příklady dobré praxe uvedla na konkrétních projektech realizovaných v Praze 6.

Odpolední program v Malém sále v sekci Menšiny ve městech byl zahájen příspěvkem Blanky Klimešové s názvem Pěšky městem. Město prosperuje tam, kde jsou chodci.

Druhý příspěvek byl z prostředí neziskové organizace InBáze https://inbaze.cz/komunitni-centrum/ pomáhající migrantům. InBáze je nezisková organizace – komunitní centrum zabývající se sociálním a právním poradenstvím. Organizuje programy pro děti, věnuje se interkulturní práci, mimo jiné ethnocateringu (starší ženy svoji vaří svoje národní jídla), podpoře lidí z Ukrajiny, pořádá RefuFest https://refufest.com/. Přednášely Natallia Allen a Anna Darašenka. Přednášející mj. uvedly, že komunitní centrum je místem setkávání a sdílení pro jednotlivce a skupiny lidí ohrožené sociálním vyloučením nebo samotou. Stejně tak je určeno pro širokou veřejnost (pro Čechy i aktivní migranty). Příklad dobré praxe: koordinační tým tvoří převážně zaměstnanci s migračním původem. Část aktivit se odehrává také o víkendech či svátcích a zjišťuje tak nabídku v období, kdy jsou obdobné služby nedostupné. Rozvinula se spolupráce s knihovnami v Praze. Byly představeny „bedýnky příběhů“ (multikulturní vzdělávací programy pro děti ve věku od 5 do 12 let), komunitní akce v knihovně, interkulturní kluby, nabídka školení a seminářů. Autorky předložily seznam dalších aktérů, kteří se věnují tématu integrace cizinců.

O dobrovolnictví v knihovně mluvili zástupci Krajské knihovny Karlovy Vary: kdo může být dobrovolníkem, co obnáší práce dobrovolníka. Přítomní byli pozváni na konferenci Dobrovolnictví v knihovnách (9. 3. 2023 v Kalových Varech). Dobrovolnictví v Městské knihovně v Praze přiblížil Ondřej Hudeček. Dobrovolnictví se začalo rozvíjet již roku 2002 v souvislosti s povodněmi. Zaměřuje se na dosud ne-typické knihovnické činnosti – pomoc při akcích pod otevřeným nebem, kluby deskových her, rukodělné workshopy, jazykové kurzy, od roku 2020 kreativní dílny. Dobrovolníci pomáhají v bibliobusech, při činnosti kreativního centra. MKP hledá dobrovolníky do knihovny přes sociální sítě. Se svými zkušenostmi se podělily též Dana Pešková a Eva Vodičková.

Poslední příspěvek s názvem Senior-akční hrdina přednesl David Drvot z organizace Elpida https://www.elpida.cz/. Autor charakterizoval centrum Elpida, jeho dvě pobočky a představil jeho klientelu. Seznámil konferenci s projekty jako je Akademie SEFTE (Senior Friendly Teacher) či časopisem Vital.

Konference byla tematicky rozmanitá a myslím, že každý z nás si  našel téma, které ho oslovilo. Mně osobně se moc líbila a těším se na další ročník.

Rolf Hapel se stal přidruženým instruktorem na iSchool Washingtonské univerzity v Seattlu poté, co sloužil jako profesor praxe v rámci programu „Distinguished Practitioner in Residence“, 2018–2020. V letech 2006–2018 byl ředitelem občanských služeb a knihoven v dánském Aarhusu a v letech 1994–2006 byl městským knihovníkem. Vzděláním je knihovník a má magisterský titul v oboru Digitalizace a veřejná správa. Působil v manažerských funkcích v knihovnách a městské správě ve čtyřech dánských městech.

Byl předsedou mnoha řídicích skupin, výborů a rad, napsal mnoho článků a je mezinárodně uznávaným řečníkem k tématu rozvoje a transformace knihoven. Působil jako expert v architektonických soutěžích na nové městské knihovny v hlavních městech Norska a Finska a spolupracoval se čtyřmi různými mezinárodními nadacemi jako poradce v oblasti knihoven. Mezi pracovní úkoly patřilo vedení koordinačního orgánu Dánské digitální knihovny, iniciování a plánování série konferencí Next Library, které se konají dvakrát ročně, čímž se Aarhus dostal na mapu jako jedno z inovačních ohnisek mezinárodního knihovnictví. Rolf Hapel se spolu s Veřejnými knihovnami Chicaga podílel na vývoji sady nástrojů pro designové myšlení pro knihovny (Design Thinking Toolkit for Libraries) a vedl vývoj a dokončení hlavní knihovny Dokk1 v Aarhusu. Tato uznávaná knihovna byla otevřena v roce 2015 a na Světovém knihovnickém a informačním kongresu 2016 byla oceněna jako Knihovna roku.

Jak vzpomínáte na konferenci Knihovny současnosti 2021, které jste se loni v září zúčastnil?

Pamatuji si to pro její pulzující atmosféru, tak skvěle organizovanou a odehrávající se v tak krásném prostředí Olomouce. Mnoho skvělých workshopů a projevů udělalo velký dojem a byl jsem ohromen ambicí pokročit vpřed, která se odrážela v publiku a ochotě angažovat se a zapojit se do debaty.

Co je to vlastně „game changing“, o čemž jste hovořil na naší konferenci?

Domnívám se, že game changing znamená rostoucí pochopení důležitosti fyzických knihoven jako míst smyslu a hodnoty, a to širokou veřejností. Knihovny, které podporují nové komunální a sociální formáty učení a umožňují lidem zapojit se do digitálního učení, čímž rozvíjejí nezbytné sady dovedností pro zvládnutí výzev moderních hyperkomplexních společností, jsou rozhodně smysluplné a potřebné v každé komunitě.

V čem vidíte budoucí roli knihoven?

Jsem přesvědčen, že knihovny budou hrát v budoucnu ještě důležitější roli a že fyzická knihovna se svými mnoha příležitostmi učení, socializace, kontemplace bude tvořit zásadní prvek v sociální infrastruktuře moderních komunit.

Jak se podle Vás změnila role knihoven v průběhu pandemie nemoci covid-19?

Domnívám se, že jak veřejnost, tak i vnímaví rozhodující činitelé ve většině zemí viděli a pochopili důležitost podpory knihoven. V mnoha případech knihovny během pandemie fungovaly jako první zasahující a poskytovaly znovuobjevené služby.

Posílilo či oslabilo se postavení knihoven?

Posílilo. Aktivnějším zapojením a rozvojem nových služeb se knihovny vypořádaly s výzvami a prokázaly svou neutuchající schopnost přizpůsobit se okolnostem.

Za rozhovor děkuje Renata Salátová

Úvod

S rozmachem počítačových technologií ve všech oblastech včetně kultury roste potřeba digitalizace zdrojů o pramenech a vytváření jednotných archivů, kde je možné veškeré tyto informace ve vhodné struktuře shromažďovat a následně s nimi také dále pracovat. Popisovaná data mohou být různé povahy: od článků, kronik a knih přes obrazové a audio dokumenty až k různým fyzickým objektům. Digitalizace těchto dat probíhá pomocí manuálního vytváření metadatových sad přesně popisujících tyto objekty, které jsou následně ukládány do specializovaného digitálního úložiště. Sesbíraná a jednotně uložená metadata mohou být díky tomu jednoduše zpřístupněna široké veřejnosti a mohou v nich být snadno dohledatelné důležité informace, jež původní data popisují. Existuje velké množství systémů, které tuto problematiku řeší, ty ale často mají určité nedostatky; mezi největší z nich patří jejich technologická neefektivita a uživatelská nepřívětivost pracovního prostředí.

Tato studie popisuje vytváření demoverze (resp. prototypu) software a na něj navázané specializované databáze v rámci projektu NAKI II Prameny Krkonoš¹. Pokusili jsme se vytvořit komplexní řešení digitálního archivu pro sběr, centralizaci a zpřístupnění metadatových záznamů popisujících data o historii Krkonoš široké veřejnosti. Navrhované řešení se skládá ze specializované databáze pro ukládání dat a uživatelského rozhraní přístupného přes webovou aplikaci, které umožní uživatelům základní práci s daty – vytváření a editaci metadatových popisků, sbíraných dat a jejich zpětné prohlížení založené na nejmodernějších technologiích, které mezi existující systémy vnášejí nové přístupy a možnosti, a tím je v určitých oblastech jako rychlost, čitelnost a velikost záznamů rozšiřují a překonávají. V průběhu řešení projektu NAKI II Prameny Krkonoš ale došlo k přehodnocení priorit, a tudíž i ke změně strategie pro vývoj software. Pro další vývoj tedy byly zvoleny jiné cesty a vzhledem k použití jiných technologií, došlo i k proměně programátorského týmu. Další vývoj software potom probíhal na základě zpětné vazby z testování popisované demoverze software. Navrhovaná struktura databáze byla z implementačních důvodů restrukturalizována a dotkla se především použité databáze. Jako báze pro ukládání dat bylo použito existujícího řešení v podobě open-source knihovního systému KOHA. Nicméně tato studie možného řešení ukazuje cestu pro tvorbu komplexního řešení digitálního archivu a jeho použitelnost pro různorodá data byla studií prokázána.

Cíle a výstupy projektu

Hlavním výstupem projektu je databáze pro ukládání dat a webová aplikace pro jejich prohlížení a další práci s nimi. Druhým důležitým výstupem jsou editovatelné reprezentativní statické stránky informující veřejnost o průběhu a výsledcích celého projektu. Mezi další neméně důležité výstupy patří vyhledávací a zobrazovací prostředí pro usnadnění přístupu k datům uloženým v databázi a získávání důležitých informací z nich, včetně geografických map s vizualizací změn obyvatelstva a katastrálních území sloužících k pozorování vývoje osídlení Krkonoš.

Použité technologie

Technologie, které jsme zvolili, cílil na moderní výkonné databázové a webové technologie, které co nejlépe odpovídají požadavkům systému, pokud jde o rychlost, rozšiřitelnost a uživatelskou přívětivost. Jako nejvhodnější technologie pro tento projekt jsme se rozhodli použít čtveřici MERN, neboli MongoDB², pro ukládání dat do databáze, Express³ pro server, kde webová aplikace běží (tzv. backend) a React⁴ a Node⁵ pro webovou aplikaci, kterou uživatel vidí ve svém prohlížeči (tzv. frontend).

MongoDB

Obr 1 Logo MangoDB (zdroj: lie.mangodb.com)

Jako úložiště dat jsme využili NoSQL databázi MongoDB, která je na rozdíl od běžných relačních SQL databází využívajících tabulky založená na ukládání dokumentů ve speciálním formátu BSON. BSON je binárně uložený soubor podobného stylu, jako je JSON, který podporuje nadstavbu datových typů, a proto je, pokud jde o velikost, optimalizovatelnější a čitelnější nejen pro uživatele, ale i pro další aplikace, které mohou data efektivněji dále využívat. Díky vzájemné kompatibilnosti obou výše zmíněných formátů a jeho celkové čitelnosti a efektivnosti při práci jsme formát JSON využili jako formát pro ukládání dat do databáze. Tento způsob zápisu dat je také nezávislý na počítačové platformě a data proto mohou být lépe organizována v polích nebo dokonce v objektech. Jeho největší výhodou je univerzálnost a snadná čitelnost pro stroje i pro člověka. Jako alternativní formát ukládání dat jsme zvažovali formát XML, který jsme ale nakonec zamítli, jelikož jeho načítání a generování (tzv. parsování) je pomalejší než u formátu JSON, a také je celkově méně přehledný. Navíc v budoucnu budeme chtít k databázi připojit další moduly, které budou primárně naprogramované v jazyce Python a pro práci v tomto jazyce je JSON mnohem vhodnější formát než XML, protože se v něm data lépe parsují a zpracovávají.

Express

Obr. 2 Logo Express (zdroj: pngfind.com)

Samotná webová aplikace se skládá ze dvou částí: frontend a backend. Backend slouží k propojení komunikace webové aplikace s databází a na frontendu se vytváří přívětivé uživatelské rozhraní k práci s daty v databázi. Obě tyto části se tedy liší nejen ve svých funkcionalitách, ale i v technologiích, které používají. V backendové části, neboli na straně serveru, je aplikace postavená na knihovně ExpressJS, která svou jednoduchostí a zároveň snadnou nastavitelností dle požadavků zákazníka (tzv. customizací) dokáže uživateli velmi rychle poskytnout potřebná data. Tato knihovna využívá model událostí a asynchronní I/O operace pro minimalizaci výpočetní režie na procesoru a maximalizaci výkonu a výrazně tím urychluje komunikaci databáze se serverem, na kterém je spuštěna webová aplikace, a uživatel může pozorovat – zvláště u výpočetně náročnějších požadavků – mnohem kratší reakční dobu, než se kterou by se setkal u starších webových aplikací v jazycích jako PHP⁶. Proto jsme se pro backend rozhodli využít technologie založené na knihovně Express.

React

Obr. 3 Logo React (zdroj: subpng.com)

Knihovna React nám slouží k vývoji frontendu – interaktivní webové aplikace a přívětivého uživatelského rozhraní, které pomocí asynchronního zpracování mění obsah stránek bez nutnosti jejich kompletního opětovného načítání. Umožňuje rychlejší reakce na uživatelské požadavky a zásadně nižší spotřebu dat. Použití principu aplikace single-page, a tudíž přesunutí zátěže způsobené opakovaným načítáním (tzv. renderováním) stránky na klienta, bylo nevyhnutelné pro snížení latence při přechodu mezi různými scénami v aplikaci. Její reakční doba na požadavky ze strany uživatelů je opět kratší než při použití obdobných starších technologií jako například MPA⁷.

Node

Obr. 4 Logo Node (zdroj: pngwing.com)

Obě námi použité knihovny – Express a React – jsou napsané v programovacím jazyce JavaScript a pro jejich implementaci do systému bylo využito balíčkovacího manageru NPM⁸. Tím se zjednodušilo importování knihoven a zároveň umožnilo knihovny udržovat v nejnovější verzi a spolu s tím i server-side interpreter (postavený na Chrome V8 JavaScript engine) zvaný Node.js, v němž je spuštěna aplikace na backendu.

Webové prostředí

Webové prostředí je rozděleno na čtyři hlavní části: statické stránky sloužící jako reprezentativní část projektu, rozhraní pro zobrazování dat, rozhraní pro editaci a vkládání dat a část pro správu webu.

Obr. 5 Úvodní strana webové aplikace digitální databáze a projektu Prameny Krkonoš

První část webové aplikace se skládá ze sady statických stránek, které slouží k propagaci a sdílení základních informací o projektu, jeho cílech, významu a jeho hlavních řešitelích včetně kontaktů, aktualit a základních informacích o Krkonoších. Web je navíc vícejazyčný a propojený se sociálními sítěmi Facebook a Instagram, které slouží jako další prostředek pro rozšíření povědomí o tomto projektu. Součástí těchto stránek je i redakční systém pro přihlášené uživatele (s odpovídajícími oprávněními), kteří mohou obsah těchto stránek libovolně editovat.

Druhá část webové aplikace tedy slouží pro správu webu a rozděluje se na dvě další části. První je už výše zmíněný redakční systém, kde mají určití uživatelé oprávnění pro editaci statických stránek sloužících k reprezentaci projektu. Statické stránky tedy obsahují jednoduché redakční prostředí, aby se jejich obsah mohl upravovat přímo přes prohlížeč a nikoli přes přístup do kódu. Tento systém je založený na editoru WYSIWYG⁹. Druhou částí určenou pro správu webu je administrátorský systém, který slouží pro správu dat o uživatelích, tedy vytváření a mazání dat, přidělování práv a základní kontrolu nad jejich účty. Tento systém je založený na RBAC¹⁰ a umožňuje hierarchizovat a lépe určovat a odlišovat role různých uživatelů, kteří se na webu pohybují.

Třetí část webové aplikace se skládá ze zobrazovacího rozhraní, kde si uživatelé mohou prohlížet a vyhledávat vložené metadatové záznamy a čerpat z nich potřebné informace. Je zde umožněno data vyhledávat podle různých polí a hodnot v nich uložených. Výsledky vyhledávání se zobrazují v přehledné tabulce, která se velice rychle přepisuje současně se změnou vyhledávacích požadavků.

Obr. 6 Grafické schéma frontendu a backendu webové aplikace

Poslední část webové aplikace obsahuje rozhraní pro vkládání a editaci dat. Skládá se ze dvou stránek, přičemž každá z nich obsahuje pro každý typ vkládaných objektů vlastní formulář, kde uživatel s oprávněním vkládat může vyplnit odpovídající pole a záznam uložit, a to buď manuálně, nebo data importovat z jiného zdroje. Podporované zdroje pro import jsou MARC21, XML a JSON. U každého pole je uvedena stručná nápověda pro dané pole a na webu je navíc kompletní manuál pro práci v tomto rozhraní. Každé pole je buď textové, číselné, nabídkový seznam z předem stanovené nabídky hodnot nebo jde o odkaz do jiného rejstříku, s nímž je vkládaný záznam případně provázaný, takže umožňuje nahrávat rejstříková hesla a objekty mezi sebou vzájemně propojovat. Některá pole nebo skupiny polí mohou být navíc opakovatelná. Kontrola polí na frontendu navíc obsahuje různé užitečné drobné funkce, jako je kontrola platnosti odkazů, typová kontrola a kontrola duplicit. Standard pro minimální záznam je zajištěn označením některých polí za povinná a neumožnění záznam odeslat bez jejich vyplnění. Obvykle je povinný jen název, autor a zadavatel, nicméně se to může mezi rejstříky a metadaty lišit.

Editační rozhraní umožňuje načíst uložený záznam a upravit v něm hodnoty, v případě metadat i změnit typ objektu na jiný. Opravovat se dá jednotlivý záznam, případně i skupiny záznamů, pomocí hromadných oprav v tabulce. Opět jsou použity formuláře popsané už ve vkládacím rozhraní výše. Obě tyto rozhraní jsou psané v jazyce React za použití knihovny MaterialUI¹¹, která poskytuje grafické komponenty k tvorbě přehledných formulářů.

V zadavatelském a editačním prostředí má každý uživatel své pracovní prostředí, odkud může ukládat a editovat datové záznamy v databázi. Publikovaný záznam se dá i zpětně stáhnout a opravit v případě dodatečně nalezené chyby či pro jeho zneplatnění. U vkládacího rozhraní se u každého políčka nachází nápověda, která usnadňuje uživatelům práci s vyplněním polí ve formulářích pomocí nápovědy, která určuje, co se má do daného pole vyplnit. Toto umožňuje základ pro přehledné uživatelské rozhraní, ve kterém lze snadno a rychle pracovat a jednoduše vkládat a editovat datové záznamy.

Obr. 7 Redakční systém webové aplikace digitální databáze a projektu Prameny Krkonoš

Workflow s daty

Pracovní postup při vytváření jednotlivých záznamů je následující. Existující data jsou historiky manuálně sesbíraná z muzeí, soukromých sbírek apod. a vložena přes vkládací rozhraní do databáze, odkud mohou být následně zobrazitelná ve vyhledávacím a zobrazovacím rozhraní. Ve webovém prostředí se totiž mohou pohybovat jak přihlášení, tak nepřihlášení uživatelé. Nepřihlášení uživatelé mohou jen prohlížet statické stránky a vyhledávat mezi publikovanými daty v zobrazovacím a vyhledávacím prostředí. Přihlášení uživatelé mají navíc další práva. Dělí se do tří skupin: První skupinou jsou uživatelé, kteří využívají pracovní prostředí s vkládacím a editačním rozhraním pro vytváření metadatových sad. Ti jsou hierarchizováni do struktury a mohou mít práva buď pouze na zadávání a editaci, tedy mohou jen vkládat a upravovat dokumenty, nebo mohou mít práva supervizorská, a tedy mohou opět data vkládat a editovat a navíc data i kontrolují, čistí a mohou je následně publikovat. Druhou skupinou jsou uživatelé, kteří mají práva na redakční systém, tedy mají právo upravovat obsah statických stránek s informacemi o projektu a průběžně tam doplňovat a aktualizovat informace. Poslední skupinou jsou administrátoři, kteří mají kontrolu nad uživatelskými účty všech přihlášených uživatelů. Tyto účty mohou spravovat, tedy mohou vytvářet další účty novým uživatelům, případně existujícím uživatelům měnit práva, aby měli přístup k odpovídajícím prostředím, ve kterých pak mohou dále adekvátně pracovat.

Backend

Na serveru je spuštěn hlavní kontrolní program, jenž obsluhuje požadavky ze strany API (rozhraní obsahující různé knihovny a funkce sloužící programátorům k vývoji webových aplikací) a poskytuje statickou React aplikaci. Kromě toho se zde nachází i další programy, jež fungují jako moduly pro hlavní aplikaci (např. cors-anywhere).

API

Pro fungování aplikace a všech jejích modulů je implementováno API, přes které mohou uživatelé nahlížet a vyhledávat záznamy. S vhodnými oprávněními se vytvořené záznamy dají i dále měnit a mazat, stejně tak jako se s příslušnými oprávněním dá měnit obsah statických stránek nebo uživatelské role. K API se může (minimálně pro čtení) připojit kdokoliv a procházet nasbíraná data. Pro orientaci je dostupná i dokumentace API, jež zobrazuje kolekce, syntaxi dotazů i odpovědí a schémata s přesnými datovými typy nebo zdroji reference.

Obr. 8 Dokumentace k webové aplikaci a databázi

Databáze

Databázové prostředí umožňuje ukládání nejen vytvořených metadatových popisků sbíraných dat a samotná digitalizovaná data současně veškerá data pro web a jeho reprezentativní stránky. Část databáze je určená k ukládání metadat a jejich dalšímu zpracování. Skládá se z několika kolekcí obsahujících vzájemné provazby. První je kolekce metadat obsahující různé metadatové typy dokumentů, které se mohou mezi historickými prameny vyskytovat: archivní dokument, archivní sbírka, audiovizuální dokument, článek, elektronické zdroje, formulář pro kapitoly, obrazový dokument, periodikum, svazek a 3D objekt. Každý tento objekt je specifický přiřazenou sadou polí, kterými ho můžeme popsat, od názvu přes autora, místo a datum vydání, jazyk, nakladatelské údaje, vydavatelské údaje, umístění a fyzický popis, obsahovou a tematickou charakteristiku a případné další poznámky k dílu.

Dalšími kolekcemi jsou soubory rejstříků, konkrétně: rejstřík osob, rejstřík korporací, rejstřík rodů, geografický rejstřík, rejstřík dílo/výtvor, rejstřík událostí a rejstřík klíčových slov. Rejstřík osob slouží jako úložiště významných osobností, převážně autorů děl. Rejstřík rodů sdružuje osobnosti podle rodů. Rejstřík korporací slouží jako úložiště autorů děl v případě, že autorem je korporace a nikoli konkrétní osoba. Geografický rejstřík ukládá významná místa, například, kde se dané dílo nachází nebo kde vzniklo, případně místo, s nímž je dílo spojené. Rejstřík událostí popisuje události, které vedly například ke vzniku nebo zániku díla, případně měly na dílo jiný vliv. Rejstřík dílo/výtvor, popisuje další díla, která nejsou specifikovaná v metadatech. Rejstřík klíčových slov ukládá významná klíčová slova vycházející z tematiky a obsahu dokumentu. Každý rejstřík je specifický svou sadou polí, která daný objekt popisuje; z nich některá pole mohou být odkazy do dalších rejstříků, a to i do původního rejstříku metadat. Jako příklad můžeme uvést v případě rejstříku osob a rodů třeba biografické údaje, jako je jméno a příjmení, místo a datum narození a úmrtí, různé variantní názvy a další obecné, geografické či chronologické doplňky, dále údaje jako pohlaví, obor působnosti, příslušnost k zemi, určení jazykové oblasti, související vztahy a události, vyobrazení osoby a životopis a jiné přílohy. U ostatních rejstříků se jedná o preferované a variantní označení názvu, popis objektu s jeho souřadnicemi, časové a geografické údaje o vzniku a zániku, které mohou být spojeny s dalšími díly a událostmi, popis a možné další zařazení, vyobrazení a další poznámky k objektu, údaje o jiném zdroji, z něhož byl objekt přejat, a přílohy k danému objektu. Co se týče geografického rejstříku máme navíc ještě statistická data, která jsou používána jako podklad geografických map.

Každé jednotlivé pole v databázi obsahuje informaci, jakého je pole typu (libovolný text, číslo, odkaz na jiný rejstřík nebo výběr z předem stanovené nabídky hodnot), zda je pole povinné (to obvykle bývá jen název, případně autor a zadavatel objektu do databáze), a protože databáze podporuje opakovatelnost polí nebo bloků polí, je také uvedeno, zda je pole opakovatelné či nikoli. V databázi navíc probíhá i kontrola duplicity záznamů a kontrola správnosti zápisu některých polí.

Kromě částí pro ukládání metadat a rejstříků databáze obsahuje také další důležité kolekce pro správné fungování rozhraní pro správu dat, kde jsou uložena data například o všech uživatelích, kteří mají do webového rozhraní pro práci s daty přístup, včetně jejich přihlašovacích údajů. Každý takovýto uživatel má navíc v databázi svůj vlastní prostor, který mu zajišťuje pracovní prostředí obsahující jeho vkládané, editované, případně jinak rozpracované dokumenty.

Posledním využitím databáze je uložení veškerých statických stránek, které slouží k prezentaci celého projektu a webu. Databáze i celý web jsou navíc zabezpečeny proti napadení a běžným uživatelským chybám.

Moduly

Kromě hlavní aplikace, jež se zaměřuje převážně na textová data, máme k dispozici i několik modulů pro další typy historických zdrojů a jejich odlišnou interpretaci.

Virtuální katalog

Tento modul slouží jako virtuální katalog výstavy „Opevněná krajina – lidé ve východních Krkonoších 1938“. Tato výstava byla realizována v souvislosti s řešením projektu Prameny Krkonoš. Zde se návštěvníci webu mohou dočíst o pramenech k historii a kultuře Krkonoš a o jejich využití ve výzkumu a edukaci.

Obr. 9 Virtuální katalog k projektu Prameny Krkonoš

Virtuální výstava

Jako další rozšiřující modul jsme do webové aplikace zakomponovali online verzi výše uvedené výstavy. Tato výstava byla vytvořena v online prostředí a díky tomu nepotřebuje instalaci a může být zpřístupněna celoročně návštěvníkům ze všech koutů světa.

Obr. 10 Ukázka digitální výstavy k projektu Prameny Krkonoš

Prohlížení 3D modelů

Sbíranými a ukládanými soubory zachycujícími historii Krkonoš mohou být nejen fotografie, dokumenty, knihy a videa, ale i složitější 3D modely a detailní digitalizované miniatury skutečných objektů. Ty jsme zakomponovali do naší webové virtuální výstavy a návštěvníci si je zde mohou prohlédnout. Součástí je i režim hologramu s digitálními modely letadel, tanků a rozsocháčů, který funguje na principu Pepper’s Ghost Illusion¹².

Obr. 11 3D modely letadel BF 109

Prohlížení historických dokumentů

V modulu prohlížeč map se dají prohlížet historické mapy uložené ve vysoké kvalitě. Jedná se o mapy stabilního katastru, které jsme v rámci projektu scelovali. Každá mapa obsahuje informace o příslušnosti k danému okresu, včetně zákresu budov a čísel popisných.

Obr. 12 Zrestaurované digitální mapy z oblasti Krkonoš

Test responzivnosti a rychlosti

K ověření výkonnosti webové aplikace a efektivnosti použitých technologií bylo provedeno několik testů: test na rychlost načtení domovské stránky, test na opětovné načtení už dříve načtené aplikace, test na rychlost běžného hledání a test na rychlost objemného hledání. Jednotlivé testy byly provedeny opakovaně, abychom snížili statistickou odchylku a zvýšili tak přesnost měření. Testy rychlosti načtení domovské stránky a načtení aplikace byly puštěny 100x a při testech na rychlost a objem hledání byly requesty provedeny 1000x. Výsledné hodnoty AVG jsou tedy průměrem z těchto běhů. Odchylky min. 5 % a max. 5 % znázorňují hodnoty, které uživatel může dostat ve výjimečných případech.

Obr. 13 Tabulka s výsledky testů rychlosti a responzivnosti stránek

Testy načtení domovské stránky měří, jak dlouho trvá první načítání domovské stránky bez jejího předchozího navštívení, nebo při opětovném načtení s aplikací uloženou v rychlé malé paměti (tzv. cache).
Velikost vzorku činila 100 opakování stejného dotazu při stejných podmínkách. První načtení trvalo v průměru 470 ms a opětovné načtení trvalo v průměru 335 ms.

Test na rychlost hledání měří, jak rychle dokáže server odpovědět na dotaz uživatele, tedy čas od okamžiku, kdy uživatel stiskne enter, až do chvíle, kdy vidí výsledek vyhledávání na monitoru. Testy zaměřené na objem vyhledávání pak měří, jak dlouho by obdobné hledání trvalo při větším objemu dat (1000 položek z DB). Velikost vzorku činila 1000 opakování stejného dotazu (tzv. RegExp¹³). Rychlé hledání trvalo v průměru 32.7 ms a objemné a náročnější hledání v průměru 578 ms.

Testy prokazují, že naše webová aplikace je rychlejší než 94%¹⁴ stránek a má velkou rezervu¹⁵ i při připojení s pomalým internetem.

Závěr

V rámci vytváření demoverze digitálního archivu jsme vytvořili prototyp možného řešení pro ukládání a prezentaci heterogenních objektů. Vytvořili jsme systém, který se skládá z databáze a webového rozhraní, jež umožní uživatelům základní práci s vytvářením a editací dat založenou na nejmodernějších technologiích, které sjednocují veškeré zdroje a informace o historii Krkonoš na jedno virtuální místo pomocí jednotných formátů, což otevírá nové možnosti k další práci s těmito informacemi, jejich uživatelsky pohodlné vizualizaci a získávání konkrétních detailů pomocí různých chytrých vyhledávání. Většina funkcionalit vychází z existujících knihovnických systémů, která jsou navíc rozšířeny o další funkce, které obdobné systémy nenabízejí a které jsou viditelné hlavně na frontendu webu při vyhledávání, filtrování a zpracovávání datových objektů s cílem uživateli zpřehlednit a usnadnit práci ve webovém rozhraní. Tento systém byl vytvořen a dedikován pro projekt Prameny Krkonoš a jedná se o prvotní verzi (demo verzi) takového systému sloužícího k vytvoření prototypu digitálního archivu založeného na moderních výkonných a rychlých technologiích. Jsou zde tedy implementovány základní funkce, jejichž úkolem bylo primárně otestovat a otevřít možnosti, které výměna starých technologií za nové přináší. Aby se tento systém tedy stal kompletní a stoprocentně využitelný v produkčním prostředí, bylo by zapotřebí ho obohatit a rozšířit hlavně základní vyhledávací a vkládací rozhraní o složitější operace. Dále by bylo potřeba nabídnout uživatelům širší možnosti pro práci s daty, jako jsou například možnosti hromadných úprav záznamů, vytváření šablon a skupin vkládaných dokumentů, barevné odlišení záznamů na rozpracované, vrácené nebo hotové, včetně e-mailové notifikace o změnách stavu záznamů při jejich předávání mezi vkladateli a supervizory, která by usnadnila práci nejen jednotlivým uživatelům, ale zpřehlednila by i celou komunikaci mezi nimi. Pro pohodlnější vyhledávání v již vložených záznamech by zároveň bylo vhodné doplnit i přehlednější vyhledávací rozhraní, které by se skládalo z různých časových, prostorových a jiných filtrů pro efektivnější vyhledávání mezi záznamy včetně kombinací a grafickým zobrazením výsledků vyhledávání. Dále by byly užitečné i výpisy statistických hodnot a procentuálních shod s nejbližšími dokumenty a našeptávání podobných záznamů. Aktuálně se záznamy zobrazují pouze v tabulce dle nejlepší shody filtrovaných polí. I přes to je tato webová aplikace velmi dobrým základem pro implementaci digitálního archivu a systému, který bude paměťově i výkonnostně nenáročný, a mohl by také nabídnout přehledný prostředí pro vkládání dat a další práci s nimi a vyhledávací systém pro jejich zpětné prohlížení, který by ve své rychlosti a uživatelské přívětivosti překonával systémy aktuální.

Vysvětlivky

1 Projekt je financován Ministerstvem kultury ČR z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II), Doba realizace: 2020–2022, Kód: DG20P02OVV010
2 mongodb.com
3 expressjs.com
4 reactjs.org
5 nodejs.org
6 hackernoon.com/nodejs-vs-php-which-is-better-for-your-web-development-he7oa24wp
7 MultiPage Application, viz www.cleveroad.com/blog/single-page-app-vs-multi-page-application-what-to-choose
8 Node Package manager, viz npmjs.com
9 WYSIWYG = What You See Is What You Get, viz: en.wikipedia.org/wiki/WYSIWYG
10 Role-based access control, viz en.wikipedia.org/wiki/Role-based_access_control
11 MUI poskytuje robustní, přizpůsobitelnou a přístupnou knihovnu základních a pokročilých komponent. Viz mui.com.
12 Pepper’s Ghost efekt je iluzivní technika používaná v divadle, kině, zábavních parcích, muzeích, televizi a na koncertech, viz en.wikipedia.org/wiki/Pepper%27s_ghost.
13 Regular Expression, viz cs.wikipedia.org/wiki/Regulární_výraz.
14 Viz www.semrush.com/blog/how-fast-is-fast-enough-page-load-time-and-your-bottom-line.
15 Viz www.semrush.com/blog/how-to-improve-your-google-pagespeed-insights-score

Pod záštitou ministra kultury Mgr. Martina Baxy a primátora hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba a díky pořadatelské spolupráci České národní skupiny IAML¹ (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres² – Mezinárodní sdružení hudebních knihoven, archivů a dokumentačních středisek), Národní knihovny ČR, Městské knihovny v Praze a s podporou Mezinárodního výboru IAML, nevládní organizace pod patronací UNESCO, hostila Praha v posledním červencovém týdnu již dvakrát odložené (od roku 1949 takřka pravidelné) mezinárodní výroční setkání hudebních knihovníků, hudebních dokumentaristů a muzikologů 2022 IAML Congress³ (vis maior 2020 bez kongresu, 2021 kongres online), k němuž se podobně jako v roce předchozím připojila též mezinárodní výroční konference DLfM⁴ (Digital Libraries for Musicology – Digitální knihovny pro muzikologii).

Partnerská spolupráce obou knihoven, ke které se dále přihlásily Institut Bohuslava Martinů, Národní muzeum, Národní muzeum – České muzeum hudby, DLfM a Obecní dům, vytvořila zázemí pro cca 330 účastníků (více než čtvrtina jich byla na setkání IAML vůbec poprvé) z celkem 30 zemí. Na rozdíl od předchozího pražského setkání v roce 1991 v Kongresovém paláci se jednání odehrávala přímo v prostorách obou výše zmíněných pořadatelských knihovních institucí.

Diskuse se věnovaly zejména problematice ochrany – především digitální – hudebně historických fondů a sbírek, jejich prezentace, zpracování a zpřístupňování, tedy též jejich vydávání, s čímž dále souvisí na setkáních projednávaná problematika tematických katalogů a kritického vydávání hudebních děl. Velkého prostoru se díky českému pořadatelství dostalo českým knihovním a archivním institucím – kromě Národní knihovny ČR a Městské knihovny v Praze se v rámci přednáškových bloků (někdy až čtyř paralelně běžících) představili kolegové z Národního muzea, Národního muzea – Českého muzea hudby, Muzea Antonína Dvořáka a Smetanova muzea, a dále z Institutu Bohuslava Martinů, Národní technické knihovny, Českého rozhlasu, Knihovny Jiřího Mahena v Brně, Moravského zemského muzea, Moravské zemské knihovny, Janáčkovy akademie múzických umění, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci, Ústavu dějin umění AV ČR a Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové.

Ke dvěma ze čtyř tzv. R-projektů v rámci struktury IAML⁵, jejichž české redakce pracují v Národní knihovně ČR a jsou vždy zmiňovány jako ty aktivní (jedná se o redakce projektů RISM a RILM), podáváme rozsáhlejší zprávu.

Nový ředitel RISM⁶ (Répertoire International des Sources Musicales – Mezinárodní soupis hudebních pramenů) p. Balázs Mikusi podrobně referoval o současném stavu prací a průběžných výsledcích činnosti (zahrnující statistiku uložených dat, výkon národních skupin nebo finanční podporu projektu). Novinky pro uživatele online katalogu RISM představili jeho kolegové z Bavorské státní knihovny v Mnichově (Jürgen Diet a Bernhard Lutz) a Digitálního centra RISM⁷ v Bernu (Andrew Hankinson a Laurent Pugin) a rovněž seznámili auditorium s pokročilými možnostmi vyhledávání. Během kongresového týdne se uskutečnily i dva workshopy pro přihlášené katalogizátory RISM, a to v prostorách Národní knihovny ČR. Pracovníci centrální redakce RISM (sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem)⁸ Guido Kraus a Jennifer Ward se v nich věnovali problematice katalogizace v programu Muscat⁹ a svůj výklad doplnili praktickými příklady. Zájem o zpracování hudebních pramenů má narůstající tendenci a památek ke zpracování je stále mnoho.

Závěrečné celodenní sobotní setkání RISM bylo zahájeno příspěvkem dlouholetého ředitele redakce RISM se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem p. Klause Keila, jímž shrnul své třicetileté působení v této organizaci. Výsledky české pracovní skupiny RISM, která pracuje v hudebním oddělení Národní knihovny ČR a koordinuje práce spojené se soupisem hudebních pramenů v České republice, představila Eliška Šedivá, s důrazem na vydávání tematických katalogů hudebních sbírek ve spolupráci s mezinárodním soupisem RISM. Aris Bazmadelis referoval o projektu RISM – sérii C (Directory of Music Research Libraries – Adresář vědeckých hudebních knihoven), která se mj. zabývá vytvářením či modifikováním polí MARC 21 a autorit pro řecké instituce do programu Muscat. Dále Jennifer Ward představila vhled do katalogizace hudebních tisků, který doplnil Martin Bierwisch příspěvkem o datování tištěných hudebnin. Tým vyvíjející nové nástroje vyhledávání a práci s daty v RISM (rovněž referující na již zmíněném velkém zasedání RISM, p. Lutz, Hankinson a Pugin) rekapituloval novinky v online katalogu RISM. Balázs Mikusi a L. Pugin představili novinky ve vyhledávání v incipitovém¹⁰ katalogu RISM. Sobotní setkání uzavřela Jennifer Ward a Rodolfo Zitellini tzv. „Muscat Coffee Hour“, zde nastal prostor pro živou diskusi.

Také v případě projektu RILM¹¹ (Répertoire International de Littérature Musicale – Mezinárodní bibliografie literatury o hudbě) dochází v tomto roce ke změně v nejvyšším vedení. Pražské setkání bylo posledním pro Barbaru Dobbs Mackenzie ve funkci výkonné ředitelky (zastávala ji od roku 1996). Během jejího působení se hlavní výstup RILM (RILM abstracts of music literature) proměnil z papírového zdroje na elektronický, z bibliografické ročenky (vycházející v letech 1967–1983 čtvrtletně) na bibliografickou databázi dostupnou online (od roku 2000), a konečně z bibliografické online databáze na platformu, spojující bibliografickou databázi (s neustále se dynamicky rozvíjejícím vyhledávacím potenciálem) s databází full-textovou. Ostatně právě ta byla jedním z hlavních témat veřejné prezentace newyorské centrály, jíž její představitelé Barbara Dobbs Mackenzie, vedoucí redaktorka Jadranka Važanová a výkonný redaktor Zdravko Blažeković (RILM International Center, The City University of New York) věnovali svůj odpolední čtvrteční přednáškový blok v hlavním sálu Městské knihovny.

Projekt RILM Abstracts with Full Text (RAFT¹², od 2016) v současné době plně online zpřístupňuje cca 270 odborných hudebních časopisů (z toho pět českých: Czech music quarterly, Hudební věda, Miscellanea musicologica, Musicologica brunensia a Musicologica olomucensia). Počet encyklopedických titulů online zpřístupňovaných výstupem RILM Music Encyclopedias (RME¹³, od 2015) se za poslední rok, kdy přibyly tři nové (Castil-Blaze: Dictionnaire de musique moderne, Paris 1825, 2 vol.; Terry Moran: Vietnamese musical instruments: A monographic lexikon, Singapore 2020; Sokol Shupo: Enciklopedia e muzikës shqiptare, Tiranë 2002) rozrostl na úctyhodných 67 (nalezneme mezi nimi též náš dvousvazkový Československý hudební slovník osob a institucí, ed. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň a Zdenko Nováček, Praha 1963 a 1965). Vynikající zprávou ovšem je, že RILM získal do svého portfolia šestnáctisvazkový Dizionario enciclopedico universale della musica e dei musicisti (DEUMM, ed. Alberto Basso, Torino 1983–2005), jejž hodlá jako samostatný výstup spravovat podobně, jako spravuje dvacetidevítisvazkový Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG, ed. Friedrich Blume a Ludwig Finscher, Kassel 1994–2008), ovšem s tím rozdílem, že vedle online zpřístupněného tištěného obsahu jeho veškerý online obsah nový, tj. aktualizace původních hesel (aniž by byla vytěsněna původní verze) a tvorba hesel nových (MGG Online¹⁴, od 2016), již nebude v gesci původního vydavatele, nýbrž redakce RILM.

Se spuštěním elektronické encyklopedie DEUMM Online¹⁵, k jejímuž představení její koordinátor za RILM Zdravko Blažeković přizval do Prahy též šéfredaktora zmíněného projektu Antonia Baldassarra (Hochschule Luzern – Musik), se počítá v roce 2023. Stručně k digitální databázi IPM¹⁶ (Index to Printed Music – Rejstřík tištěné hudby), kterou RILM převzal od společnosti James Adrian Music Company v roce 2018 (zal. v r. 2000 Georg R. Hill) a která jako jediná umožňuje podrobné vyhledávání jednotlivých hudebních děl (obsahuje detailní věcný i hudebně technický popis děl – obsazení, klíče, jazyk…) v bibliograficky jí soustřeďovaných publikovaných hudebních edicích, edičních řadách, sbírkách a antologiích: k dovršenému administrativnímu roku databáze podchytila 586 557 takových konkrétních hudebních titulů. (Národní knihovna ČR v současné době poskytuje svým uživatelům licencovaný přístup do všech výše jmenovaných běžících databází vyjma zmíněné poslední.)

Vlastní pracovní setkání RILM proběhlo ve středu dopoledne v prostorách Národní knihovny ČR pod vedením Jadranky Važanové. Bylo věnované zprávě o průběžných výsledcích činnosti newyorské centrály, činnosti jednotlivých redakcí (česká stojí v počtu zpracovaných a odeslaných bibliografických citací v řadě hned za Spojenými státy americkými, Ruskou federací a Německem), především však vzájemné diskusi, týkající se jak redakčního systému Ibis2, tak problematice zpracování rozličných druhů dokumentů.

Pro účastníky kongresu byl připraven i bohatý doprovodný program ve formě koncertů, výletů, výstav a exkurzí. Všechny události byly hojně navštíveny a pozitivně hodnoceny.

Illud addendum est: Kromě finanční podpory Hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR pražský kongres IAML sponzorovala vydavatelství Nkoda (hlavní sponzor), Harrassowitz, Hollitzer, ProQuest (zlatí sponzoři), Bärenreiter Praha, Berliner Philharmoniker Digital Concert Hall, QwestTvEdu, PWM Edition (stříbrní sponzoři), Breitkopf & Härtel a Český rozhlas.

Poděkování náleží vedení Národní knihovny ČR za vstřícný postoj a poskytnutí zázemí pro klidný průběh jednání. Kongres se těšil dobrovolnické podpoře s oborem spjatých zájemců dokonce i ze Slovenské republiky, za niž vděčí nepřerušené úzké česko-slovenské spolupráci obou národních skupin IAML i po rozpadu Československa.

Slavnostní zakončení konference v Obecním domě (29. 7.)

Osoby: Anna Žilková, Hanka Borková, Blanka Ellederová, Pia Shekhter, Zuzana Petrášková, Anders Cato, Zoja Seyčková

Slavnostní zahájení konference na Révovém nádvoří NK ČR (24. 7.)

Osoby: Tomáš Řehák, Tomáš Klimek, Emanuele Gadaleta, Zoja Seyčková, Pia Shekhter, Tomáš Foltýn

Polní výbava každého účastníka konference

Koncert v Zrcadlové kapli (26. 7.)

Slavnostní zahájení konference na Révovém nádvoří NK ČR (24. 7.)

Osoby: Tomáš Řehák, Tomáš Klimek, Pia Shekhter, Tomáš Foltýn

Poznámky

1 https://wwwold.nkp.cz/iaml/
2 https://www.iaml.info/
3 https://www.iaml.info/congresses/2022-prague
4 https://dlfm.web.ox.ac.uk/
5 https://www.iaml.info/r-projects
6 https://rism.info/index.html
7 https://rism.info/digital-center.html
8 https://rism.info/editorial-center.html
9 https://rism.info/community/muscat.html
http://muscat-project.org/history.html
10 Incipit – začátek notového záznamu.
11 https://www.rilm.org/
12 https://www.rilm.org/abstracts/
13 https://www.rilm.org/encyclopedias/
14 https://www.rilm.org/mgg-online/
15 https://www.rilm.org/news/2022/01/5861/
https://bibliolore.org/category/rilm/
16 https://www.rilm.org/ipm/
https://www.ebsco.com/cs-cz/produkty/odborne-databaze/index-printed-music-ipm

Od 1. augusta 2022 na Slovensku platí nový zákon o vydavateľoch publikácií a o registri v oblasti médií a audiovízie a o zmene a doplnení niektorých zákonov (zákon o publikáciách). Tento zákon zrušil zákon o povinných výtlačkoch č. 212/1997 Z. z. a tlačový zákon č. 167/2008 Z. z. Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky aj prostredníctvom tejto novinky reflektuje aktuálny vývoj a nové požiadavky v oblasti šírenia informácií, a to nielen prostredníctvom tradičnej periodickej tlače, ale aj prostredníctvom elektronických periodických publikácií a spravodajských webových portálov. Dôvodom na zmenu bol technologický a spoločenský vývoj, ktorý spôsobil, že celý zákon o povinných výtlačkoch bolo potrebné zmeniť.

Predmetom zákona je okrem iného aj úprava systému evidovania periodických publikácií. Súčasťou evidencie sú s ohľadom na novú definíciu periodickej publikácie aj elektronické periodické publikácie a webové portály. Práve tie sú v súčasnosti jedným z najvyužívanejších zdrojov informácií, preto ich zaradenie do evidencie je logickým vyústením digitálneho progresu. Súčasťou zákona je zároveň aj úprava povinností vydavateľov periodických publikácií a tlačovej agentúry pri šírení informácií. S tým súvisí aj budovanie konzervačného fondu a digitálneho depozitného fondu. Popri reflektovaní súčasných digitalizačných trendov je zámerom predmetného zákona aj úprava systému odovzdávania deponátov publikácií oprávneným subjektom, tzv. depozitárom, a dosiahnutie stavu, kedy je jednoznačne definované, aké publikácie majú byť obsahom konzervačného fondu a digitálneho depozitného fondu. Cieľom bolo priblížiť sa štandardu krajín Európskej únie, kde sa počet povinne odovzdávaných exemplárov publikácií pohybuje od jedna do päť. Zákon zároveň umožňuje knižniciam odovzdaný deponát publikácie používať na knižnično-informačné služby v súlade s príslušnými ustanoveniami zákona o knižniciach.¹ Zákon ďalej rozdeľuje publikácie na periodické publikácie ako je periodická tlač, elektronická periodická publikácia webový portál, a neperiodické publikácie. Popri tomto rozdelení publikácií prináša aj nové kategórie vedeckých publikácií a odborných publikácií, ktoré predurčujú, akým depozitárom sa majú povinné deponáty takýchto publikácií odovzdávať. Zákon upravuje aj počet depozitárov, ktorým sa majú odovzdávať povinné deponáty publikácie. Depozitármi sa stali predovšetkým Slovenská národná knižnica a Univerzitná knižnica v Bratislave, ktorým sa odovzdávajú povinné deponáty všetkých druhov periodických publikácií a neperiodických publikácií tak v tlačenej, ako aj elektronickej forme, s výnimkou tlačených publikácií v Braillovom písme a neperiodických publikácií vo forme audioknihy. Odborná a vedecká periodická aj neperiodická tlač (okrem elektronickej) sa odovzdáva okrem už dvoch spomínaných knižníc aj Štátnej vedeckej knižnici v Banskej Bystrici, Štátnej vedeckej knižnici v Košiciach a Štátnej vedeckej knižnici v Prešove. Lenže ak vydavateľ odovzdá Slovenskej národnej knižnici tlačenú a zároveň aj elektronickú verziu periodickej tlače alebo neperiodickej publikácie, v tomto prípade vydavateľ nie je povinný odovzdávať deponát do troch štátnych vedeckých knižníc a do Univerzitnej knižnice. V tomto prípade je Slovenská národná knižnica povinná digitálnu kópiu deponátu periodickej tlače a digitálnu kópiu deponátu neperiodickej publikácie vydanej aj v tlačenej podobe odovzdať ďalším depozitárom určeným v prílohe zákona a zároveň aj jednej knižnici určenej Ministerstvom školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky, ktorá je v jeho zriaďovateľskej pôsobnosti. Všeobecne záväzný právny predpis, ktorý vydá Ministerstvo kultúry SR, ustanoví podrobnosti o technických požiadavkách na digitálnu kópiu deponátu periodickej tlače a digitálnu kópiu deponátu neperiodickej publikácie v tlačenej podobe, ktoré sú odovzdané depozitárom podľa tohto zákona.²

Periodickú tlač v Braillovom písme a neperiodické publikácie v Braillovom písme v tlačenej podobe a neperiodické publikácie v podobe audioknihy sa odovzdávajú len Slovenskej knižnici pre nevidiacich Mateja Hrebendu v Levoči. Zo zoznamu vypadli Centrum vedecko-technických informácií SR a Slovenský filmový ústav. Do roku 2020 povinnými depozitármi boli aj regionálne knižnice s krajskou pôsobnosťou, ktorým sa zo zákona odovzdávali regionálne tlače a regionálne tlače s krajskou pôsobnosťou. Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky vykonáva úlohu depozitára za účelom výkonu dohľadu nad dodržiavaním povinností podľa tohto zákona a najneskôr do dvoch rokov od nadobudnutia deponátov ich odovzdá Slovenskému národnému archívu alebo niektorej knižnici v zriaďovateľskej pôsobnosti ministerstva.

Okrem toho zákon ďalej upravuje:

• povinnosti vydavateľov periodických publikácií a tlačovej agentúry pri šírení informácií,
• povinnosti vydavateľov periodických a neperiodických publikácií a prevádzkovateľov webových portálov za účelom budovania konzervačného fondu a digitálneho depozitného fondu,
• odlíšiteľnosť inzercie a zodpovednosť za jej obsah (pravdivosť zverejnenej inzercie), inej formy propagácie či klamlivej a porovnávacej reklamy,
• sponzorovanie vo vzťahu k neperiodickej publikácii, komunikátu periodickej publikácie alebo časti agentúrneho servisu,

• pojmové vymedzenie iných foriem propagácie (napr. politická, charitatívna, informačná kampaň) a pod.

Ďalším krokom zákona je aj vytváranie digitálneho depozitného fondu, kedy prevádzkovateľ spravodajského webového portálu je povinný na účel zberu a uchovávania komunikátov sprostredkovávaných verejnosti prostredníctvom spravodajského webového portálu umožniť Univerzitnej knižnici v Bratislave vyhotovenie kópie a uloženie obsahu svojho spravodajského webového portálu, bez technologických ochranných opatrení, do dlhodobého digitálneho depozitného fondu webového kultúrneho dedičstva. Zároveň Univerzitná knižnica v Bratislave nie je oprávnená bez súhlasu prevádzkovateľa spravodajského webového portálu alebo inej osoby, ktorá vykonáva majetkové práva k spravodajskému webovému portálu, sprístupniť verejnosti obsah uložený do dlhodobého digitálneho depozitného fondu webového kultúrneho dedičstva.

Významným krokom je aj zriadenie registra v oblasti médií a audiovízie, ktorý by malo viesť Ministerstvo kultúry SR. Register by mal umožňovať prístup verejnosti k aktuálnym informáciám o poskytovateľoch, službách a produktoch v oblasti médií a audiovízie. Tento register by mal obsahovať údaje o vydavateľoch periodických publikácií, o prevádzkovateľoch webových portálov, o prevádzkovateľoch retransmisie či o distributéroch audiovizuálnych diel a iné. Vydavateľ periodickej publikácie, ktorý k 31. júlu 2022 verejne rozširoval alebo sprístupňoval elektronickú periodickú publikáciu, a prevádzkovateľ spravodajského webového portálu, ktorý k 31. júlu 2022 umožňoval verejnosti prístup k obsahu spravodajského webového portálu, sú povinní požiadať o zápis periodickej publikácie do zoznamu najneskôr do 31. decembra 2022.

Zákon zaviedol aj nové definície, ktoré sa týkajú takých pojmov, ako je publikácia, periodická publikácia, spravodajský webový portál, vedecká/odborná periodická publikácia, neperiodická publikácia, vedecká/odborná neperiodická publikácia a iné. Zaviedol sa tak spôsob, ako sa majú depozitárom odovzdávať povinné deponáty.

Je pravda aj to, že pôvodný zákon o povinnom výtlačku, ktorý platil do roku 2020, sa umiestnil v ankete Byrokratický nezmysel roka 2019 na druhom mieste. V tomto období všetci slovenskí vydavatelia mali povinnosť zasielať na vlastné náklady povinné výtlačky vydaných kníh do zákonom stanovených knižníc, inak im hrozila pokuta viac ako 3000 €. Konzervačnú funkciu plnili viaceré knižnice. Okrem Slovenskej národnej knižnice a Univerzitnej knižnice v Bratislave konzervačnú funkciu plnili aj tri štátne vedecké knižnice, Parlamentná knižnica Národnej rady SR či knižnica Centra vedecko-technických informácií, kam museli vydavatelia povinne zasielať aj publikácie, ktoré so zameraním týchto knižníc nemali nič spoločné. . Do ôsmych krajských knižníc vydavatelia museli posielať regionálnu tlač. V Parlamentnej knižnici podľa zákona ročne končili stovky románov pre ženy či knihy pre deti. Je jednoznačné, že povinných výtlačkov pre vydavateľov bolo veľa a bola potrebná úprava zákona. Prvá zmena prišla už v roku 2020, kedy sa menili počty povinných výtlačkov pre niektoré knižnice a regionálne knižnice úplne vypadli zo zoznamu s nárokom na povinný výtlačok regionálnej tlače. Ako zmena v roku 2020, tak aj prijatie zákona o publikáciách bolo uskutočnené len z pohľadu vydavateľa a nie z pohľadu potreby uchovávania a šírenia kultúrneho dedičstva.

Návrh nového zákona vyvolal na Slovensku vlnu diskusií a v legislatívnom procese bolo vznesených 78 pripomienok, z toho 33 zásadných. Pripomienky boli vznesené ako z iných ministerstiev, tak aj z knihovníckeho prostredia. Návrh tohto zákona pripomienkovala Slovenská národná knižnica, Slovenská asociácia knižníc, ale aj Slovenská akadémia vied. Pripomienky sa týkali hlavne povinných deponátov a zasielania elektronickej verzie deponátov. Niektoré boli akceptované, niektoré nie. Knižnice poukazovali hlavne na to, že vydavatelia majú povinnosť posielať depozitárom iba jeden výtlačok z každého vydania periodickej tlače a neperiodickej publikácie. Zákon síce umožňuje ho využívať na knižnično-informačné služby knižnice, ale nie raz knižnica rieši stratu alebo poškodenie publikácií. V takomto prípade dôjde k trvalej strate a častokrát, keď sa stane publikácia obchodne nedostupnou, nie je možné ju ničím nahradiť. Pokiaľ depozitár mal dva výtlačky z publikácie, jeden trvale uchovával ako konzervačný fond a druhý používal na knižnično-informačné služby. Ak sa duplikát poškodil, vždy ho knižnica vedela nahradiť kópiou z konzervačného fondu. Prijatím tohoto zákona sa odborná literatúra stane pre niektorých ešte viac nedostupnou. Pokiaľ sa výtlačky vypredali v obchodnej sieti, vždy tieto tituly mohli používatelia nájsť v knižnici. Teraz sa stane jediný výtlačok konzervačným a knižnica ho bude môcť zapožičať len vo výnimočných prípadoch, aj to len v priestoroch knižnice, aby zachovala uchovávanie konzervačného fondu. Povinné deponáty by mali byť základom slobodného prístupu k informáciám a fungovania zrelej a informovanej občianskej spoločnosti. Mali by podporovať uchovanie dokumentárneho dedičstva a prispievať k jeho dlhodobému pretrvaniu. Požičiavať konzervačný výtlačok hoc aj v priestoroch knižnice, aby knižnica zabezpečila slobodný prístup k informáciám, berie na seba knižnica obrovské riziko, že o daný titul príde poškodením alebo odcudzením. Depozitárom tak ostáva len nákup kníh, o ktoré majú záujem ich používatelia, alebo ich sprístupňovať v elektronickej/digitálnej forme prostredníctvom vlastných portálov. Aj pri sprístupňovaní digitálnych foriem je dôležité dbať na povinnosť dodržiavať autorský zákon a elektronickú knihu, pokiaľ je autorsky chránená, sprístupňovať len v priestoroch knižnice alebo prostredníctvom vzdialeného prístupu do databázy.

Konečným výsledkom snahy vydavateľov znížiť počty povinných výtlačkov pre knižnice je prijatie zákona o publikáciách, ktorého plný text je prístupný na stránke Slov-lex https://www.slov-lex.sk/static/pdf/2022/265/ZZ_2022_265.pdf.

Zoznam použitej literatúry

Byrokratický nezmysel [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné z: https://www.byrokratickynezmysel.sk/historia-byrokratickeho-nezmyslu/2019.

Dôvodová správa [online]. Bratislava, 2022, 47 s. [cit. 2022-08-11]. Dostupné z: https://www.nrsr.sk/web/Dynamic/DocumentPreview.aspx?DocID=507888.

POHORELÁ, Petra. Nový zákon o publikáciách – čo prinesie od 1. 1. 2022?. Podnikajte.sk [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné z: https://www.podnikajte.sk/pripravovane-zmeny-v-legislative/novy-zakon-o-publikaciach-1-1-2022.

SENEŠI, Norbert. Povinné výtlačky vydaných kníh. Podnikajte.sk [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné z: https://www.podnikajte.sk/zakonne-povinnosti-podnikatela/povinne-vytlacky-vydanych-knih.

STASSELOVÁ, Silvia. Vyhlásenie IFLA o povinných deponátoch [online]. Haag: IFLA, 2011 [cit. 2022-08-12]. Dostupné z: https://www.infolib.sk/files/Novy_portal_infolib_subory/dokumenty_ifla/vyhlasenie-ifla-povinnych-deponatoch_sk.pdf.

Zákon o vydavateľoch publikácií a o registri v oblasti médií a audiovízie a o zmene a doplnení niektorých zákonov (zákon o publikáciách). In: Zbierka zákonov Slovenskej republiky. Bratislava, 2022, 265/2022 Z. z. Dostupné také z: https://www.slov-lex.sk/static/pdf/2022/265/ZZ_2022_265.pdf.

Poznámky

1 V predchádzajúcom zákone o povinných výtlačkoch táto možnosť nebola.

2 Do uzávierky časopisu táto vyhláška ešte nebola vydaná.

Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) se stal opět jedním z odvětvových svazů zapojených do dalšího projektu, který realizuje Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů společně se svými členy a partnerem projektu – Českomoravskou konfederací odborových svazů. Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Operačního programu Zaměstnanost plus, byl zahájen 1. ledna 2023 a jeho ukončení je naplánováno na konec roku 2025.

Jedná se již o třetí projekt, na kterém má SKIP ČR možnost spolupracovat. Všechny projekty jsou zaměřeny na zaměstnaneckou problematiku a řešení klíčových témat s ní spojených a podporu role odborových organizací v knihovnách. První projekt měl název „Společným postupem sociálních partnerů k přípravě na změny v důchodovém systému“ a byl realizován v letech 2015 až 2019. V něm byly definovány největší problémy a témata, která by se v knihovnách měla řešit. Na něj navázal projekt „Společným postupem sociálních partnerů k řešení klíčových témat v odvětvích“, který skončil v lednu 2022. Ten byl zaměřen především na dvě oblasti – na syndrom profesního vyhoření knihovníků a jeho prevenci a na vytvoření vzorových podkladů, které mohou knihovny využít pro založení odborové organizace a celkově ke zlepšení tzv. sociálního dialogu v knihovnách.¹

Do projektů jsou kromě knihovnictví zapojena další odvětví – školství, stavebnictví, zemědělství, textilní průmysl a některá další. Každý svaz má svého sociálního partnera, v případě SKIP ČR je to v tomto projektu Odborový svaz pracovníků knihoven; pracují společně v rámci projektu na tzv. bipartitní platformě.

Nový projekt je rozdělen do dvou klíčových aktivit. První má název „Budoucnost práce v odvětvích, podpora zvyšování adaptability zaměstnanců i zaměstnavatelů“. V této aktivitě budou řešena dvě témata – digitální kompetence knihovníků a ergonomie pracoviště. Druhá klíčová aktivita má název „Podpora sociálního dialogu a tvorby strategických odvětvových dokumentů“, v ní bude primárně řešena problematika zavedení práce na dálku (home office) v knihovnách.

Prvním úkolem bylo oslovit odborníky z řad knihovníků a dalších oborů a managementu knihoven a vytvořit pracovní skupiny, které se budou zabývat řešením jednotlivých témat.

Téma: Digitální kompetence

Cílem řešení tohoto tématu je přispět ke zvýšení kompetencí a digitálních dovedností pracovníků v souvislosti s digitalizací a modernizací služeb v celé síti veřejných knihoven, a to zmapováním současného stavu v oblasti digitálních služeb knihoven, kompetencí pracovníků knihoven, znalosti informačních zdrojů; dále vypracovat doporučení pro zavádění nových služeb v online prostředí, včetně popisu nezbytných kompetencí pracovníků knihoven.

V pracovní skupině jsou zastoupeni knihovníci ze služeb, metodici, vyučující z oboru knihovnictví a informační věda na vysokých školách.

V první fázi se pracovní skupina zaměřila na zjištění úrovně digitálních kompetencí knihovníků. Prvním krokem bude získání relevantních dat od zaměstnanců knihoven, které se uskuteční online dotazníkovým šetřením. Základem pro strukturu dotazníku byl zvolen Evropský rámec digitálních kompetencí (DigComp, resp. DigiComp)², otázky jsou v jednotlivých částech dotazníku doplňovány, upravovány a konkretizovány pro oblast knihovnictví s cílem identifikovat aktuální stav v českých knihovnách. Distribuce dotazníku je plánována na podzim 2023.

Téma: Ergonomie pracoviště

Kvalita pracovního prostředí ovlivňuje pracovní výkon zaměstnanců knihoven. Ergonomie pracoviště, to neznamená jen zařízení a vybavení, se kterými se pracovníci setkávají, ale i celkové pracovní prostředí a podmínky.

Pracovní skupina si klade za cíl zformulovat soubor vhodných ergonomických opatření, která budou v interiérech knihoven uskutečnitelná a současně budou mít požadovaný přínos pro zaměstnance. Cílem bude také zpracovat na základě navržených opatření vhodné způsoby jejich zavádění.

Pracovní skupina se skládá především z ředitelů knihoven, členů odborových organizací knihoven, zapojeni jsou také odborník v oblasti ergonomie a architekt.

Pracovní skupina se v počátku realizace soustřeďuje na sběr podkladů ke zpracování metodického materiálu, který bude výstupem této aktivity. Osnova připravovaného materiálu vychází jak z teoretických podkladů, tak ze zkušeností z praxe a poznatků z reálného provozu knihoven, které jsou zprostředkovány odborníky na ergonomii i knihovníky – členy pracovního týmu. Pracovní skupina uskutečnila návštěvu Městské knihovny Poděbrady a plánuje se návštěva dalších knihoven – v Kutné Hoře a Havlíčkově Brodě. Cílem je seznámit se s tím, jak je ergonomie pracovišť zohledněna v různých typech budov – rekonstruovaných knihovnách či budovách nově postavených speciálně pro účely knihoven.

Téma: Zavedení práce na dálku

Práce z domova je jednou z žádaných flexibilních forem práce, které mohou být motivačním faktorem pro zaměstnance a mohou vést k umožnění výkonu pracovních činností i v případě různých omezení. Efektivní využití tzv. home office by mělo být oboustranně výhodné pro zaměstnance i zaměstnavatele. Neexistují však jednotná pravidla, o něž by se knihovny mohly v této oblasti opřít.

Pracovní skupina složená se zástupců z řad knihovníků, ředitelů knihoven, odborových organizací a právníků se zaměří především na činnosti vedoucí k definici nejvhodnější formy práce na dálku u vybraných pozic, ke stanovení podmínek pro její zavedení v knihovnách či definici možných rizik této formy práce.

Pracovní skupina se rozhodla, že pro zjištění reálného stavu práce na dálku ve veřejných knihovnách v ČR bude využito dotazníkových šetření, a to jak z pohledu zaměstnavatele, tak zaměstnance.

Pro tyto účely byly vytvořeny dva modifikované dotazníky. Sběr dat z dotazníků určených zaměstnavatelům (ředitelům a vedoucím knihoven) proběhl v červenci 2023 a bylo získáno 244 odpovědí. Dotazník pro zaměstnance byl distribuován během srpna a odpovědělo na něj 690 knihovníků. Po zpracování získaných dat pracovní skupina vyhodnotí výsledky ankety. Výsledky budou sloužit jako podklad pro další práci pracovní skupiny při formulaci podmínek pro zavádění práce na dálku v knihovnách a tvorbu vzorových dokumentů, které budou určeny pro další využití knihovnami.

Další aktivity projektu

Poté, co jednotlivé pracovní skupiny dokončí výstupy ze svých aktivit, bude probíhat tzv. přenos informací na cílovou skupinu. V praxi to znamená především organizaci seminářů v knihovnách, jejichž pracovníci tak budou seznamováni s výsledky a výstupy projektu. Uskuteční se také závěrečný kulatý stůl složený z odborníků a zástupců cílové skupiny. Všechny informace o projektu jsou průběžně přidávány na webové stránky SKIP ČR v sekci projekty – https://www.skipcr.cz/projekty/pap.

Poznámky

1 Více viz PILLEROVÁ, Vladana. Knihovny a jejich zapojení v projektu „Společným postupem sociálních partnerů k řešení klíčových témat v odvětvích“: shrnutí výsledků aktivit projektu. Knihovna: knihovnická revue. 2022, 33(2), 96–113. ISSN 1801-3252. Dostupné z: https://knihovnarevue.nkp.cz/archiv/2022-2/knihovny-a-informace/knihovny-a-jejich-zapojeni-v-projektu-spolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-reseni-klicovych-temat-v-odvetvich

2 https://joint-research-centre.ec.europa.eu/digcomp/digcomp-framework_en nebo https://www.digiskills.cz/blog/digicomp-2-0-jake-jsou-vase-digitalni-kompetence

Díky programu Erasmus+ Mobility (Vzdělávání dospělých) jsem mohla uskutečnit svoji vzdělávací cestu do Národní knihovny Finska (Kansalliskirjasto) https://www.kansalliskirjasto.fi/fi, která je součástí helsinské univerzity, ale má svoji samostatnost, tzn., že je jejím nezávislým institutem. Název Národní knihovna používá až od roku 2006. Má za úkol uchovávat finské kulturní dědictví. Současně má bohatou sbírku slovanské literatury a největší sbírku rusistického fondu 19. století mimo území Ruska. Byla založena v roce 1640, dnes je financována ministerstvem školství. Sídlí v centru Helsinek v historické budově od architekta Carla Ludvwiga Engela z poloviny 19. století, v níž proběhla citlivá rekonstrukce. Součástí naplánovaného studijního programu byla i exkurze po budově s přednáškou o historii této památky i její citlivé rekonstrukci provedené s ohledem k fungování knihovny ve 21. století.

Finská národní knihovna má rovněž depozitní funkci a v současnosti spravuje přes 6 mil. svazků, zpracovává národní bibliografii. Je servisním střediskem pro ostatní knihovny, mimo jiné i v ediční činnosti.

FinELib https://finelib.fi/ Národní elektronická knihovna je konsorcium finských univerzit výzkumných institucí a veřejných knihoven. Podporuje dostupnost elektronických zdrojů a otevřeného publikování. Kancelář FinELib neboli Servisní jednotka tohoto konsorcia se nachází v Národní knihovně. Má devět zaměstnanců, kteří vyjednávají podmínky nákupu elektronických materiálů, jako jsou e-časopisy, e-knihy, příručky a databáze. Kancelář FinELib také každoročně vyjednává o pořízení nových materiálů, které jsou vybírány na základě návrhů členských organizací konsorcia FinELib. Navíc poskytuje členům konsorcia podporu při získávání materiálů mimo konsorcium. Konsorcium podporuje používání a dostupnost elektronických materiálů prostřednictvím různých rozvojových projektů. Díky konsorciu jsou vyjednány dohody o otevřeném přístupu. Z těchto dohod mimo jiné vyplývá, že finské školní publikace jsou přístupné komukoliv, zvyšuje se celkový počet publikací s otevřeným přístupem. Důsledky pro poplatky a předplatné jsou například takové, že výdaje na předplatné tištěných zdrojů jsou převedeny na podporu otevřeného přístupu. Diskutovali jsme o autorských právech k publikovaným článkům a o použití autorských licencí Creative Commons. Mezi hlavní cíle samotného FinELib patří prosazení plného modelu otevřeného publikování ke všem dokumentům, dále prosazení diamantové cesty open access a vydávání hybridních časopisů asi do roku 2024 aj.

Byla jsem seznámena s repozitáři v Národní knihovně a jejich funkcemi. Všechny finské univerzity, univerzity aplikovaného výzkumu a mnoho státních výzkumných institucí má svoje institucionální repozitáře. Většina z nich využívá hostitelských služeb Národní knihovny vyjma pěti velkých univerzit, které nabízejí svoje vlastní služby. Repozitáře se zaměřují na vědecké, odborné publikace, včetně vysokoškolských prací a disertací. Existuje samostatná národní infrastruktura pro výzkumná data financovaná Ministerstvem vzdělávání a kultury, provozovaná Centrem pro vědu (CSC IT). Národní knihovna poskytuje hostitelské úložiště 47 finským organizacím. Tato služba není placena státem, tudíž každá organizace platí roční fixní poplatek pokrývající náklady. Mezi klienty patří univerzity, státní výzkumné ústavy, vládní organizace. Národní knihovna je zodpovědná za technickou platformu. Každá organizace spravuje svoje vlastní sbírky v rámci repozitáře. Všechna úložiště fungují na virtuálních serverech se standardizovanou technickou infrastrukturou a podporou. Věnuje se jim malý tým odborníků. Služby jsou založeny na open source platformě Dspace. V době mojí cesty bylo zpřístupněno více než 500 000 volných dokumentů, a to diplomové a disertační práce, knihy, odborné články, časopisy, vládní zprávy, dokumenty věnující se kulturnímu dědictví. Texty lze snadno najít.

Byla jsem seznámena s ediční činností Národní knihovny, která vydává několik zpravodajů: Zpravodaj Finské národní knihovny je dvoujazyčný newsletter informující o novinkách a kulturních akcích. Byl obnoven na jaře 2022. Zpravodaj Finské národní knihovny pro pracovníky knihoven, archivů a muzeí se zaměřuje na profesionály. Byl obnoven na jaře 2021. Zpravodaj Finské národní knihovny pro výzkumné pracovníky – newsletter určený badatelům Národní knihovny.

Mluvila jsem se šéfredaktorkou časopisu Tietolinja https://tietolinja.kansalliskirjasto.fi/, což je online časopis vydávaný Národní knihovnou, nejvíce zaměřený na tematiku technologií, standardů, služeb a digitální knihovny, na změny, které přinesla digitalizace do knihoven. Články jsou většinou ve finštině, některé v angličtině. Čtenáři jsou většinou z našeho oboru, tj. knihovníci a informační specialisté. Shodly jsme se na tom, že vidíme budoucnost naší redakční práce například v dalším vzdělávání redaktorů, ale i autorů aj.

Byly mi představeny jednotlivé publikační kanály a platformy: Signum (časopis vydávaný sdružením Finnish Research Library Assotiation), Think Open (blog, University of Helsinki), Library Publishing Sevices, Editori (platforma pro časopisy), Helda Open Books (místo pro publikování), Helsinki University Press (vydavatelství). Dále o nich podrobněji:

Signum https://journal.fi/signum je periodikum vydávané Finskou vědeckou knihovnickou společností (Finnish Research Library Association) od r. 1968. Preferovanými tématy jsou knihovnictví a informační sektor, sleduje aktuální dění a vývoj oboru. Poskytuje informace o činnosti této vědecké společnosti. Vychází 4x ročně (tři čísla v elektronické podobě, jedno číslo v tištěné podobě). Není recenzované.

Finnish Research Library Association (STKS) https://www.stks.fi/in-english/ – sdružení podporující úlohu knihoven ve vědě a vzdělávání. Tato asociace byla založena v roce 1929 a má kolem 400 institucionálních členů i několik aktivních pracovních skupin. Jedním z úkolů je mezinárodní spolupráce (IFLA, EBLIDA aj.).

Think Open https://blogs.helsinki.fi/thinkopen/ – univerzitní blog pro výzkumné pracovníky. Založen v roce 2018. Hlavními tématy jsou: otevřená věda, knihovnické publikační služby, digitální výzkumné služby aj. Hlavními přispěvateli jsou učitelé, studenti, akademičtí pracovníci a knihovníci.

Editori https://journals.helsinki.fi/ – publikační platforma (platforma Open Journal Systems) pro časopisy založená v roce 2019. Je to nástroj pro vydávání časopisů a také výuku vědeckých postupů (například pro recenzování). Nástroj Editori mohou zdarma použít studenti a vyučující Helsinské univerzity. V roce 2022 vydávali sedm časopisů, z toho tři mezinárodní recenzované časopisy, dva finské časopisy, dva další časopisy.

Helda Open Books https://helda.helsinki.fi/handle/10138/302626?locale-attribute=en – sbírka kvalitní vědecké literatury. Autoři, pro které je platforma otevřena, jsou výzkumní pracovníci a studenti Helsinské univerzity. Publikace dostávají DOI a jsou vydávány pod licenci CC. Neposkytuje se recenzní řízení ani profesionální grafické úpravy.

Helsinki university press https://hup.fi/ – vědecké vydavatelství s otevřeným přístupem, které bylo založeno v r. 2020. Vydává recenzované knihy a časopisy ze všech oborů, zejména humanitních a společenských věd, příspěvky akademiků z celého světa, samozřejmě po splnění předem daných požadavků. Je vlastněno Helsinskou univerzitní knihovnou a provozováno společností Gaudeamus.

Journal.fi https://journal.fi/ – platforma pro finské online časopisy spravovaná sdružením Federation of Finnish Learned Societies založená v r. 2017. Nejde o národní platformu, většinou se týká malých časopisů s omezenými finančními zdroji. Vydavatelé mimo Federaci musejí mít úplný otevřený přístup, členové Federace mají možnost uplatnit 12měsíční embargo na plný volný přístup. Journal.fi se účastní projektu Kotilava project (pro finské akademické časopisy).

Dlouho jsme diskutovali o finské iniciativě Helsinki Initiative on Multilingualism https://www.helsinki-initiative.org/cs. Je důležité podporovat šíření výsledků vědy ku prospěchu společnosti v mateřském jazyce, a to hlavně z terminologických důvodů (vytváření a udržování odborné terminologie v národních jazycích, zejména v případě „malých“ jazyků). Dále podporovat jazykovou rozmanitost v systému hodnocení a financování výzkumu či chránit vnitrostátní infrastrukturu pro publikování místního relevantního výzkumu. Kampaň „ve všech jazycích“ má vést k podpoře mnohojazyčnosti ve vědecké komunikaci.

S redaktory vědeckých časopisů jsme diskutovali o recenzním řízení a jeho úskalích, o výhodách a nevýhodách elektronických časopisů, tištěných časopisů či časopisů hybridních, o způsobu práce s autory, redakční radou a recenzenty. Součástí programu byla přednáška profesora Dava Kaplana, který je šéfredaktorem dvou časopisů.

Součástí programu byla exkurze ve zmíněné Slovanské knihovně, přednáška o automatické indexaci, návštěva několika redakcí, například recenzovaného časopisu s tematikou vzdělávání. Dále návštěva Oodi – Městské knihovny v Helsinkách. V r. 2019 na světovém kongresu IFLA byla vyhlášena nejlepší knihovnou na světě.

Ze své studijní cesty jsem si odnesla mnoho nových poznatků z oblasti publikačních platforem, vedení časopisu, fungování repozitářů. Pracovala jsem se šéfredaktory recenzovaných časopisů z oblasti knihovnictví i vzdělávání. Sdělovali jsme si zkušenosti z práce s redakční radou, recenzenty a autory. Podnětů pro moji vlastní práci jsem načerpala mnoho, cesta byla velice užitečná.

(Autorka je šéfredaktorkou časopisů Knihovna: knihovnická revue a Knihovna plus, které vydává Národní knihovna ČR.)

Budova Národní knihovny Finska (Kansalliskirjasto)	Kansalliskirjasto interiéry
autorka příspěvku, Liisa Savolainen, Deputy Director National Library, Mrs Veronica Jurgena, professor Dave Kaplan, Riitta Koikkalainen, Information Specialist	Liisa Savolainen, Deputy Director National Library a autorka příspěvku
Kansalliskirjasto interiéry	Kansalliskirjasto interiéry
Kansalliskirjasto interiéry	Kansalliskirjasto interiéry
Oodi – Městská knihovna v Helsinkách	Oodi – Městská knihovna v Helsinkách
Oodi – Interiéry Městské knihovny v Helsinkách

Foto: archiv autora

Použitá literatura:

SVOBODOVÁ, Eva. Knihovny v Helsinkách. Knihovnicko-informační zpravodaj U nás, 2018, roč. 28, č. 4. Dostupné z: https://www.svkhk.cz/Pro-knihovny/Zpravodaj-U-nas/Clanek.aspx?id=20180423.

PAVELKOVÁ, Jindra. Knihovny Finska. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2018, 32(4) [cit. 2023-08-18]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/knihovny-finska.

V roce 2022 proběhl první ročník ocenění Bibliotheca inspirans zaměřený na mediální vzdělávání. Za své aktivity, jimiž inspirují i další knihovny, bylo oceněno celkem sedm knihoven, od velkých krajských až po menší knihovny v obcích do 50 tisíc obyvatel. Byla mezi nimi například Krajská knihovna Karlovy Vary, která díky hře pro středoškoláky nazvané CrashFAKE! učí studenty, jak pracovat s informacemi, ověřovat si zdroje a orientovat se ve světě médií. Městská knihovna Hodonín, která ukazuje dětem, jak se bezpečně chovat na internetu, seznamuje je s virtuální realitou a pořádá pro ně online turnaje v e-sportu. Nebo například Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, jež díky metodě Filozofie pro děti učí malé čtenáře, jak diskutovat, jak o věcech přemýšlet, jak formulovat své myšlenky a obhajovat vlastní výroky.

Ocenění uděluje v rámci podpory rozvoje knihoven Nadace OSF spolu s Českou spořitelnou. Pro nadaci je udělování ocenění jednou z forem podpory veřejných knihoven, s nimiž dlouhodobě spolupracuje. „Chceme posilovat to nejlepší, co v tuzemských knihovnách, respektive v lidech, kteří v nich pracují, je. A veřejné ocenění práce, která za nimi stojí, je jednou z forem, jak to děláme,“ říká Tereza Lišková z Nadace OSF, koordinátorka programu knihoven.

Letos Nadace OSF společně s Českou spořitelnou ocení knihovny, které díky konkrétním lidem, kteří v nich pracují, ve svých programech i dlouhodobém směřování vytvářejí prostor pro dialog, celoživotní vzdělávání a dobré sousedské vztahy. Zaměření druhého ročníku ocenění Bibliotheca inspirans reflektuje, jak nás dění posledních let vede k tomu, abychom znovu pojmenovali sdílené hodnoty a v souladu s nimi také jednali. Na kvalitě našeho soužití se aktivně podílí síť tuzemských veřejných knihoven – právě ony na mapě otevřené a odolné občanské společnosti fungují jako bezpečné přístavy vědění, porozumění a solidarity.

To, jak knihovny sehrávají svoji komunitní roli, v posledním roce nejvíce zviditelnila válka na Ukrajině. Knihovny zareagovaly bezprostředně po vypuknutí konfliktu a s příchodem lidí prchajících před válkou na Ukrajině veřejně deklarovaly, že jejich informační, vzdělávací a komunitní služby jsou k dispozici i nově příchozím. Poskytly podporu prohlubování potřebných jazykových dovedností, bez nichž je podle sociologické výzkumné organizace PAQ research integrace cizinců takřka nemožná. Nabídly elektronické slovníky, učebnice českého jazyka, kurzy češtiny nebo angličtiny. Dětem a mládeži daly možnost neformálního vzdělávání a volnočasových aktivit, poskytly jim psychologickou podporu, společně s místními pomohly ukrajinským uprchlíkům poznat místo, kde dnes žijí –⁠ organizovaly výlety, společné návštěvy divadel, promítání českých filmů apod. Mezi účastníky měla rozšířená nabídka služeb pozitivní odezvu. Řadu pracovních kolektivů knihoven dokonce obohatili noví ukrajinští kolegové či kolegyně.

„Ze zkušenosti víme, že v knihovnách pracuje spousta inspirativních osobností, které mají velmi úzký vztah k místní komunitě a dokážou jí nabídnout potřebné služby. Významný je i fakt, že knihovny mají potenciál oslovit lidi různých věkových skupin. V průběhu minulého roku knihovny akčně prokázaly, že v celonárodním měřítku umí oslovit i skupiny různých národností a poskytnout oporu v době krize. V Nadaci OSF knihovny podporujeme, protože právě bez důvěryhodných institucí, které vytvářejí bezpečné útočiště pro setkávání lidí, vzdělávání, rozvoj kultury a růst komunit, se v přítomnosti ani budoucnosti jako společnost neobejdeme,“ doplňuje Tereza Lišková z Nadace OSF.

Jména inspirativních knihoven, které letos získaly ocenění Bibliotheca inspirans, budou zveřejněna 12. září během konference Knihovny současnosti 2023. Už teď ale můžeme prozradit, že jde o 11 knihoven z celé České republiky, jež uspěly v konkurenci 90 nominovaných. Vítězkám blahopřejeme! Více můžete sledovat na www.osf.cz/bibliothecainspirans/.

Foto: archiv autora