FS: Pro mě osobě moc a to z jednoho prostého důvodu: že to, co děláme, dává smysl. Vize, nápady, práce s kolegy. Je to poděkování od kolegů z oboru jak za odvedenou práci, tak za myšlenku a snahu něco v rámci zvukových dokumentů prostřednictvím Virtuální národní fonotéky změnit.

IH: Je pro mne potvrzením toho, že VNF (Virtuální národní fonotéka, pozn. redakce) není efemérním a nepromyšleným nápadem, či nafouknutou bublinou, která za chvíli splaskne nebo dokonce přinese potíže či ostudu. Je pro mne určitě potvrzením toho, že naše práce dává smysl, že přináší lidem užitek, že stojí za to se poprat s nepříznivými podmínkami a jít za naší vizí i přes všechny překážky, s nimiž se zatím musíme potýkat.

Můžete popsat stručně projekt?

FS: Budu citovat sám sebe ze stránek portálu. Virtuální národní fonotéka má za cíl informovat o existenci, místě uložení a podobě daného zvukového dokumentu. To je asi to hlavní, co by měl vědět uživatel či laik o tomto projektu. A tedy ještě si uvědomit, že zvukové dokumenty nejsou jen magnetofonové kazety či kompaktní disky nebo MP3 hudba.

IH: Projekt si klade za cíl na jednom místě – tj. nyní mluvíme pouze o portálu VNF - shromáždit co největší penzum informací o existenci, podobě a stavu zvukových dokumentů na území České republiky, ať jsou uloženy v jakékoliv instituci či dokonce v soukromých rukách a umožnit tak zájemcům zjistit, zda a jak se k dané zvukové nahrávce lze dostat. Kromě této primárně informační hodnoty také vytváří základnu pro následnou digitalizaci, protože bez centrální evidence ji nelze provádět koordinovaně. A nakonec jeho silnou stránkou je integrace a spolupráce mezi institucemi a resorty, kde to doposud vůbec není obvyklé. Tím větší je komplexnost tohoto nástroje.

Perspektivy projektu?

FS: Snad můžeme napsat, že doufáme v dlouhou životnost portálu. Větší množství nasbíraných dat ale závisí na další osvětové činnosti. Dále poukazujeme na to, že zvukové dokumenty musí být prvotně zaevidovány nejen v knihovnách, neb se bavíme o mezioborovém a nadnárodním projektu, tedy o elektronickém informačním zdroji pro všechny uživatele v ČR a v zahraničí. To je strašně důležité zmínit, neboť někteří si neuvědomují, kam až obsah a význam portálu sahá. Shrnuto, perspektivy projektu jsou nejen ve větším objemu kvalitních dat, ale také v jejich dlouhé životnosti, v mezioborovosti a ve vytvoření vstupní brány pro prezentaci v zahraničí.

IH: Pokud jde o samotný portál, jeho další rozvoj – ať již rozšiřování spektra spolupracujících institucí či nových funkcionalit – je především otázkou finančního zabezpečení, které bohužel v současné době citelně chybí. Konkrétní plány, jak je třeba portál dále rozvíjet máme, ale nelze je dělat „na koleně“. Projekt však musíme vnímat v širší perspektivě: nejde jen o vlastní portál, protože podmínkou jeho komplexnosti je kvalitní evidenční základna primárních zvukových dokumentů. A ta u nás v ČR dosud značně zaostává. Řada sbírek není podchycena ani základním způsobem. Proto současně stále probíhá průzkum a sběr informací, na jehož základě bude možné si teprve udělat reálnou představu o šíři a obsahu našeho zvukového kulturního dědictví a o tom, co z něj je unikátní a je třeba ho uchránit pro budoucí generace.

Slabá místa projektu?

FS: Ač se to nezdá, je tam stále mnoho slabých míst: malý tým řešitelů, malý tým technické podpory, nedostatečné finanční zázemí, to jsou hlavní a pro mě zásadní otázky, jejichž zlepšení by umožnilo urychlit a usnadnit posun projektu žádoucím směrem. Samotnou kapitolou je velmi malá propagace nejen ve sdělovacích prostředcích, ale to je problém většiny projektů a většiny paměťových institucí, neumí propagovat jednoduše a přímočaře. Chybí nám propagační materiály, doteď jsem já jak v České republice, tak i v zahraničí rozdával placky a samolepky ,,ze své kapsy”, ale to k tomu patří. Pokud to člověk dělá od srdce a potřebuje se v danou chvíli někam posunout, není co řešit.

IH: Těch je bohužel poměrně dost. Především jde o velmi malý tým aktivně spolupracujících lidí. Nadšenci, kteří se práci na projektu věnují převážně dobrovolně, ve stávajícím složení nemohou pokrýt celou rozsáhlou oblast souvisejících okruhů a problémů, ať už jde o propagaci a osvětu, o vytváření a implementaci metodik. Ale chybí pracovní kapacity také na zpracovávání fondů na profesionální úrovni a na profesionální digitalizaci, na výchovu mladé generace odborníků, či na prosté udržování chodu portálu tak, aby fungoval 24 hodin denně bezchybně. Samozřejmě toto vše souvisí nejen s malým počtem ochotných a schopných osob, ale také s možností jejich práci finančně ohodnotit. A finance chybí i na vlastní digitalizaci.

Spočítáte, kolikrát jste o tomhle tématu přednášeli?

FS: Praha, Brno, Olomouc, Slovensko, Litva, Francie, Španělsko, Spojené státy americké, Jihoafrická republika. Evropa, Afrika, Amerika. To už je docela pěkný přehled zemí a kontinentů, že?

IH: Budu počítat jen za poslední dva roky, kdy se práce na projektu účastním: bylo to 14 příspěvků na 11 konferencích či seminářích v ČR, a do konce roku 2016 půjde o účast na 6 mezinárodních konferencích, kde máme 10 prezentovaných příspěvků, poster a dokonce i tutorial.

Kolik celkově vyšlo článku do této doby (tj. do 1. 6. 2016)?

FS: Docela dost. Pokud si představíme publikační činnost MZK, tak jsme společně s kolegyní Horovou a dalšími kolegy za celý rok 2015 vyprodukovali dle oficiální výroční zprávy MZK ⅓ všech článků. Je jich ale o něco více, ne všechny byly prezentovány formou oficiálního dokumentu. A to máme pouze rok 2015. V roce 2014, a pokud si dobře pamatuji tak i 2013, jsme měli jak recenzované odborné články, tak články ve sbornících či odborných periodikách v ČR i zahraničí. Přidejme publikaci o československé gramofonové firmě ESTA v roce 2014, nově za pár týdnů vycházející publikaci o zvukovém průmyslu na území v Českých zemí 1900-1946 a dostaneme celkový obraz o naší publikační činnosti, která ovšem zdaleka není jen o Virtuální národní fonotéce.

IH: Za poslední dva roky bylo zveřejněno 9 článků a návrh Koncepce pro ochranu, zpřístupňování a digitalizaci zvukových dokumentů v ČR. Členové týmu VNF sami uspořádali a vedli 4 semináře, dalších 6 plánujeme.

Plány do nejbližší budoucnosti?

FS: S Virtuální národní fonotékou? Vylepšit, naplnit, expandovat. Stále to opakuji dokola, VNF není jen o knihovnách, ale o mezioborovém propojení různých institucí. To je na tom to zajímavé. Respektive to je ta výzva, která je před námi.

A plány kolem problematiky zvukových dokumentů? Hodně osvětové činnosti, kterou je potřeba dále šířit. V neposlední řadě najít silnou instituci, která s námi bude koncepčně pracovat nad touto problematikou a která dokáže získat finance i přinést něco navíc do samotného portálu Virtuální národní fonotéky. Bohužel, Národní zvukový archiv zde asi nepostavíme.

IH: V tomto roce v rámci projektu VISK 1 bychom měli do ČR přinést jednu ze základních zahraničních metodik: přeložíme a vytvoříme intepretaci k normě tzv. TC 03 (Safeguarding the Audio Heritage: Ethics, Principles and Preservation Strategy), jejíž součástí bude také terminologie, která je u nás dosud zcela „neoraným polem“. Dále uspořádáme několik vzdělávacích seminářů v krajských knihovnách, kde se budeme snažit přesvědčit knihovny, aby pátraly po dalších sbírkách zvukových dokumentů a hlavně, aby se odhodlaly podat si projekty, které jim pomohou tyto dokumenty zpracovat a případně následně zdigitalizovat. Kromě toho máme řadu dalších plánů jak v oblasti rozvoje VNF, tak také ve spolupráci se zahraničním. O tom však ví více Filip.

Za rozhovor děkuje Renata Salátová

Summary: The electronic geographical index represents a database of authorities within the projects of State Regional Archives in Třeboň. It is a universal device, that effectively makes the description of digitized archives simpler in processing in-house and it makes possible their assortment according to contained localities.

Keywords: content, formation and application of geographic index,  geographic index, electronical index, South Bohemia

PhDr. Aleš František Plávek / Státní oblastní archiv v Třeboni, Husova 143, 379 01 Třeboň

V souvislosti s trendy, jež zaváděly a zavádějí moderní informační technologie také do českých paměťových institucí, zahájil roku 2007 Státní oblastní archiv v Třeboni digitalizaci písemných historických pramenů. V tomto směru se jeho prvním velkým projektem stalo zpracování poměrně rozsáhlého fondu Sbírka matrik Jihočeského kraje, čítajícího 6 944 evidenčních jednotek.^[1] Samotný proces snímkování začala smluvně provádět společnost, která potřebovala mít pro svou práci kvalitní vstupní data a v návaznti na ně i fyzicky připravený archivní materiál. Profesní tým okolo vznikajícího digitálního archivu proto musel urychleně přistoupit k takovému opatření, které by co nejdříve vyhovovalo jak zhotoviteli, tak archivu coby následnému zpracovateli dat a snímků. Paralelně s vytvořenou strukturou popisu budoucích digitalizátů se vyvíjela jasná potřeba provázanosti s potenciální databází, obsahující výčet sídelních jednotek v kontextu deponovaných archiválií v jihočeských státních archivech. Myšlenka vzniku elektronického zeměpisného rejstříku se tímto krokem stala optimálním řešením.

Obsah a tvorba rejstříkového hesla

Vize, která v žádném případě nepřipouštěla popis snímků, a vlastně vůbec celých digitalizovaných matričních knih, geografickými názvy v pouhém statickém výčtu byla v počátku naplněna jednoduchým technologickým krokem. Po nejnutnější revizi byl vzat za základ budoucího souboru dat analogový zeměpisný rejstřík, zpracovaný k celé matriční sbírce již v předchozích letech, a převeden do digitální podoby formou jednoduché databáze.^[2] Tím se objevila v digitálním archivu vývojově první verze zeměpisného rejstříku, jež obsahovala obce a jejich části v dalším administrativním řazení podle příslušnosti k aktuálnímu okresu a farnímu úřadu. Po otevření rejstříku tak uživatel získal základní abecední přehled v pořadí obec | okres | fara, byť zatím s nepřesným a nedostačujícím terminologickým označením.^[3] Především u pojmu „obec“ totiž docházelo k nejasnému vnímání tohoto pojmu, a to jednak v právním slova smyslu coby osídleného místa a územní správní jednotky, jednak v prostém smyslu, coby skupiny lidí žijících na nějakém místě v nějakou dobu z nějakých příčin. Nepřesné bylo rovněž používání zkratek spádových okresů se stavem k roku 1970, které však důsledně neodpovídalo oficiálně používaným variantám.^[4] Praxe po krátkém čase ukázala, že bude zapotřebí řešit právě vypořádání se s terminologií a její správnou aplikací do systému zeměpisného rejstříku a potažmo celého digitálního archivu. Původně nejasně používaný pojem „obec“ byl proto nahrazen pojmem ve smyslu platného právního předpisu, tedy obecního zřízení, čímž se eliminovaly případy, kdy byly za obec považovány také místní části a další menší sídelní jednotky.^[5] Spolu s dalšími nadřazenými i podřazenými administrativními jednotkami vplynul tento termín do celkového přehledu, který zpřesňuje každou položku obsaženou v rejstříku, jak o tom bude řeč níže. Základní jednotkou rejstříku se přitom nově stal pojem „lokalita“, jejíž název je jedinečným nositelem informace o územní sídelní jednotce. Lokalitou tedy může být obec stejně tak jako její místní část anebo samota, navíc u všech těchto kategorií je zohledněna skutečnost, zda územní sídelní jednotka existuje anebo již zanikla. Takové kritérium plně vyhovuje použitelnosti v prostředí paměťové instituce, především pak archivu, která zpřístupňuje a popisuje písemné prameny s vazbou na oba typy dochování lokalit se vztahem k dnešku. Současné registry totiž zaniklé lokality vůbec nezohledňují, a tak je nelze plně v historické (či snad přesněji řečeno v archivní) praxi využít. V konečném ideálním výsledku a na základě popsaných vstupních pravidel tedy zeměpisný rejstřík obsahuje veškeré zjištěné lokality, které jsou přímo provázané s digitalizovanými archiváliemi, deponovanými v jihočeských archivech, případně v knihovnách těchto archivů.

Obr. 1 Ukázka přehledu se základními informacemi po otevření rejstříkového hesla (DigiArchiv, zeměpisný rejstřík, lokalita Ledenice).

K tomu, aby práce s rejstříkem sloužila co možná nejpřesnější badatelské i archivní práci, přináší popisovaná databáze také komplexní územně-administrativní specifikaci veškerých v ní obsažených lokalit. Toto zařazení je členěno do oddílů Současné údaje a Historické údaje, které potřebná data dále třídí a přehledně zpřístupňují po otevření jakéhokoliv rejstříkového hesla. Současné údaje zpřesňují popis konkrétní lokality o nadřazené celky, tedy název státu, kraje (u zahraničních lokalit o hierarchicky adekvátní územně-správní jednotku), okresu (u zahraničních lokalit platí totéž co u kraje), obce, osady (tedy místní části, resp. části obce) a katastrálního území (uvádí se jen pro Českou republiku). Jádrem přehledu je vlastní název lokality doplněný o výčet všech podřízených lokalit k osadě a ke katastrálnímu území, jež uzavírá kód části obce podle RÚIAN (k tomu viz níže), odkaz na webové stránky (zpravidla jen u obcí), vlastní HTML odkaz a datum poslední aktualizace záznamu.^[6] Obsahově rejstřík zohledňuje pouze sídelní jednotky existující anebo zaniklé, tedy místa, která jsou anebo byla obydlená, a to do úrovně osady, resp. samoty. Naopak neobsahuje ty sídelní jednotky, jimiž jsou podle současných registrů chápány městské čtvrti, třídy a ulice, a to včetně těch, které existovaly v minulosti nebo jsou zaniklé. Ze stejného hlediska neobsahuje ani takové sídelní jednotky, které vznikly teprve v současnosti a digitalizovanými historickými písemnostmi se logicky dosud neprolínají. Rovněž zcela ignoruje zeměpisné názvy jiných než sídelních lokalit, tedy jména pohoří, luk, polí, vodních toků a rybníků atp.^[7]

Pomyslným protipólem k lokalitě je přehled uvedený v oddíle Historické údaje, který se rovněž zobrazuje po otevření každého záznamu v rejstříku. Jsou v něm uváděna německá, případně i jazykově jiná (především latinská, francouzská) variantní jména a jména v češtině zastaralá, což je nepochybně unikátní jev především z toho důvodu, že tyto údaje jsou neustále doplňovány tak, jak jsou objevovány přímo v archiváliích. Neomezují se tedy jen na oficiálně vydávané místopisy a topografie. Fakultativně jsou uváděny spádové osady z minulosti a příslušnost k soudním okresům, stejně tak jako k sídlu vrchnostenské správy. U jihočeských lokalit je zpravidla vždy uváděno sídlo římskokatolické farnosti.^[8] Ve výsledku si lze tedy na příkladu části osady Sádek předvést současné i historické údaje v praxi: stát Česká republika | kraj Jihočeský | okres České Budějovice | obec Lišov | osada Horní Slověnice | katastrální území Horní Slověnice || lokalita Sádek || další název v češtině Sádky | německý název Satka | římskokatolická farnost Dolní Slověnice | soudní okres Lišov.

Obr. 2 Ukázka abecedního hesláře s vyhledanou lokalitou Ledenice (DigiArchiv, zeměpisný rejstřík, oddíl L).

Zeměpisný rejstřík sám o sobě není svébytnou aplikací podobnou jiným takovým prostředkům pracujícím s geografickými údaji. Od svého začátku je nedílnou součástí jihočeského DigiArchivu, v němž tvoří páteřní databázi prolínající se všemi digitalizovanými archiváliemi.^[9] Tak jak pokračovaly jihočeské archivy v projektech digitalizace, docházelo ke zpřesňování rejstříkových údajů, ale hlavně k jejich rapidnímu narůstání ze strany zpracovatelů archiválií. Hned v roce 2010, kdy byla dokončena digitalizace matriční sbírky, byly do procesu snímkování zařazeny soupisy poddaných a následně sčítací operáty. Ani u jednoho ze jmenovaných typů písemných pramenů nebyla k dispozici žádná pomůcka v analogové podobě, na jejímž základě by lokality byly k jednotlivým archiváliím přiřazovány tak jako u matrik. V případě soupisů poddaných, jež se vyvinuly péčí vrchnostenských kanceláří ze starších sirotčích registrů, to pro zpracovatele znamenalo vedle logistických problémů, spojených se svozem z celého Jihočeského kraje do Třeboně, také fyzickou prohlídku každé knihy a vypisování lokalit, na něž je navázána. Pro ta místa, jež ve chvíli prohlídky nebyla do původního zeměpisného rejstříku zanesena, byly ihned vytvořeny nové položky, což znamenalo zvětšení obsahu rejstříku zhruba o 40 % a jejich okamžité provazování s digitalizáty.^[10] Vzápětí se ukázalo, že na tak obratný krok není celý digitální archiv uzpůsoben, a tak muselo dojít k nezbytnému napojení na oficiální registr vyššího než jen interního, ba regionálního řádu a z něj čerpat údaje alespoň k lokalitám dodnes existujícím. V polovině roku 2012 proto byla dokončena možnost převodu aktualizací z Územně-identifikačního registru základních sídelních jednotek (ÚIR-ZSJ) do webového rozhraní DigiArchivu s následným stažením ze stránek Českého statistického úřadu coby správce dat. Takovým krokem došlo k procesu obnovování údajů ze spolehlivého a především oficiálního celostátního zdroje, byť se databáze těchto informací aktualizovaly poněkud náročněji skriptem. Správce DigiArchivu proto hledal ještě vhodnější řešení s pohodlnějším obnovováním dat, které nalezl po vytvoření a testovacím zprovoznění importního modulu nového datového formátu z Rejstříku územních identifikací, adres a nemovitostí (RÚIAN).^[11] Popsaným krokem, spolu s využitím obecně dostupných informací z Katastru nemovitostí České republiky, tak získal zeměpisný rejstřík již ke konci roku 2012 velice kvalitně podložené, důvěryhodné informace, které nelze odborně ani jinak napadnout ze strany odborné archivní obce ani laické veřejnosti.

Vrátíme-li se k poznámce o katastru nemovitostí, pak je třeba zdůraznit, že z veřejně dostupných podkladů jsou v digitálním archivu využívány jen takové, které nezasahují do soukromoprávních vztahů držitelů nemovitostí. Zeměpisný rejstřík v žádném případě neuvádí adresy majitelů domů a pozemků ani jejich pobytové adresy a další data, která pro svůj účel vlastně nepotřebuje. Editoři rejstříkových záznamů využívají katastru pouze k verifikaci dat vážících se v rejstříku k nově založené lokalitě anebo k lokalitě, jejíž údaje je potřeba opravit.^[12] V první řadě se tedy jedná o získání polohy nemovitosti pomocí souřadnic GPS a dále o správné zařazení lokality ke spádové osadě, katastrálnímu území a obci. Fixace na jediný oficiální zdroj byla totiž po předchozí praxi, kdy se sháněla tato data z různých analogových i elektronických příruček a map, jedinou možností, jak zajistit hodnověrnost a především unifikaci takových informací, které by se vzájemně nerozcházely. Největším problémem v tomto ohledu je specifikace zaniklých lokalit, na něž klade DigiArchiv zvláštní důraz. Při práci s archivním materiálem se totiž stává, že jejich název už v současnosti není obecně znám ani archivářům, a tak se zeměpisný rejstřík stává v tomto ohledu jedinou pohotovou pomůckou při jejich práci. Identifikace takových míst se potom samozřejmě bez analogových příruček, mnohdy historických tisků, vůbec neobejde. Editor je tak v případě zaniklých lokalit nucen kolacionovat údaje z těchto příruček v historických mapách a vše složitě přenášet na současný mapový podklad katastru nemovitostí. Teprve po důkladném a bezpečném určení, jakkoliv zdlouhavém, může k lokalitě vytvořit nový záznam s patřičným popisem. Součástí záznamu je i určení důvodu zániku lokality, a sice z pěti charakteristik (s příklady): ztráta statutu sídelní jednotky (Přívořany | CB), vysídlení po roce 1945 (Cudrovice | PT), výstavba vodního díla (Jaroslavice | CB), zřízení vojenského prostoru (Ondřejov | CK), průmyslová činnost (Chotěnice | CV), absence názvu v Katastru nemovitostí České republiky (Vranínská Hájovna | JH), sloučení s jinou lokalitou (Wiesenmühl | CB) a důlní činnost (Kopisty | MO). Hlavní informační pole obsahu rejstříkového hesla uzavírá obrazem připojený obecní znak či vlajka, pokud tyto heraldické prostředky byly lokalitě úředně přiděleny, a grafem vývoje počtu obyvatel a jejich průměrného věku, pokud se jedná o obec, za posledních zhruba 10 let.

Popisované parametry byly nastaveny s menšími obměnami de facto pro každý záznam zeměpisného rejstříku a uživateli se zobrazují jako základní přehled hned po jeho otevření. Druhou částí obsahu jsou dílčí informace a odkazy přímo na digitalizovaný materiál, které je nutné otevřít pomocí záložek.^[13] Ty se přitom různí, někdy i významně, podle toho, kolik je k dané lokalitě pořízeno či na ni navázáno archivních fondů, elektronických rejstříků a především digitalizovaných i nedigitalizovaných obrazových materiálů, resp. jejich diplomatických typů, a databází.^[14] Utříděné do logického sledu vytvářejí záložky přehlednou sérii volitelných kategorií, v níž se uživatel rychle zorientuje a vybírá si konkrétní požadované informace. V současnosti se jedná, vedle již zmíněných základních informací, o 15 skupin:

1. Historie, v níž editor popisuje dějiny lokality;

2. Rejstříky, které automaticky shromažďují výsledky elektronické indexace digitalizátů;

3. Matriční knihy zpřístupňující obrazem digitalizované matriky, které byly popsány zvolenou lokalitou (tak i dále u obrazových materiálů);

4. Sčítání lidu zpřístupňující obrazem sčítací operáty;

5. Listy a listiny zpřístupňují především středověký a raně novověký písemný materiál, jehož profilovou součástí je také fond Historica Třeboň;

6. Soupisy poddaných zpřístupňující obrazem sirotčí registra a jejich diplomatické nástupce;

7. Urbáře, jež zatím nezobrazují žádný materiál, protože jejich digitalizace se teprve připravuje;

8. Kroniky zpřístupňují obrazem obecní, školní a spolkové kroniky uložené v jihočeských státních okresních archivech;

9. Mapa, na níž je transparentně vyznačena editorem zjištěná poloha zvolené lokality;

10. Fotografie, které editor či externí spolupracovník pořídil ke zvolené lokalitě a přiblížil ji uživateli obrazově;

11. Fondy, které jsou v archivu k dané lokalitě dostupné a jsou napojeny na celostátní aplikaci evidence pojmů a archivních sbírek PEvA;

12. Mapy a výkresy zpřístupňující obrazem digitalizované části mapových sbírek a stavebních plánů;

13. Pozemkové knihy, jež zatím nezobrazují žádný materiál, protože jejich digitalizace se v současnosti dokončuje a ke zpřístupnění se teprve připravuje;

14. Veduty zpřístupňující obrazem v roce 2009 uměle vytvořenou sbírku vedut v rámci celostátního projektu archivní správy;

15. Varia zpřístupňující obrazem ostatní materiál, který nesplňuje podmínky přiřazení ani k jedné z uvedených kategorií.

Využití rejstříku v praxi

Induktivní princip chápání vyhledávání (nejen) archiválií v DigiArchivu prostřednictvím zeměpisného rejstříku zcela záměrně napomáhá využití jak u profesních, tak u odborných a laických uživatelů. Ve chvíli, kdy má uživatel k jediné konkrétní lokalitě najednou pohromadě, vedle územně-správních údajů a variantních názvů, především všechny dostupné digitalizáty, není již nucen vyhledávat potřebná data a snímky v jinak složité struktuře DigiArchivu. Tyto přístupy využití se liší, určíme-li je třemi základními charaktery: 1. uživatelem, tedy badatelem, 2. zpracovatelem, tedy archivářem a 3. administrátorem, tedy informatikem. V prvním případě se jedná o odborný či laický přístup k digitálnímu archivu s převažujícím požadavkem vyhledat lokalitu s co možná největším počtem navázaných digitalizátů. Ve chvíli, kdy takový uživatel požadovanou lokalitu v rejstříku dohledá, získává ihned přehled o dostupných informacích tak, jak jsme je popsali výše (zeměpisný rejstřík tu zcela supluje, ba překračuje možnosti analogových topografií). Jako vítanou zpětnou vazbu tu lze vyzdvihnout komunikaci těchto uživatelů s administrátorem prostřednictvím zvlášť vytvořené e-mailové schránky, kam jsou zasílány náměty na zpřesnění, doplnění a opravy.

Obr. 3 Generální mapa všech lokalit s vycentrováním na vyhledávanou lokalitu Ledenice (DigiArchiv, zeměpisný rejstřík, mapa všech lokalit).

V případě druhém se jedná o přístup profesní a vychází přímo z potřeb archivářů. Rejstřík tu slouží jako prostředník při pořizování metadat pro popis stávajících digitalizátů anebo při vzniku databází před samotnou digitalizací. Zpracovatel již není limitován penzem svých znalostí z (regionální) historické geografie, nýbrž mu plně postačí, zvládne-li z archiválie poznat lokalitu a přečíst ji. Do editačních formulářů, kde má zeměpisný rejstřík své pevné místo, pak takový zeměpisný název opíše z originálu ve tvaru staročeském, německém, latinském či jazykově zkomoleném a rejstřík sám vybere současný název a přiřadí jej k digitalizátu.^[15] Ze stejných důvodů lze rejstřík využít i mimo práci s DigiArchivem, tedy při rutinních, především pořádacích pracích archiváře, při nichž potřebuje pohotově zjistit, s jakou lokalitou právě přišel v písemných pramenech do styku. V takovém případě rejstřík plně supluje analogový místopis. V posledním třetím případě se jedná o správce DigiArchivu, který rejstřík využívá k monitoringu všech pracovních kroků, které v něm provedli zpracovatelé a všech přístupů ze strany zpracovatelů i uživatelů. Administrátorské rozhraní umožňuje přidávat či odebírat přístupová práva k jednotlivým úkonům v rejstříku a vyhodnocovat chybová hlášení. Současně s tím je administrátor oprávněn ke všem krokům, které mnohou provádět jak uživatelé, tak zpracovatelé a ve svém spektru činností je pochopitelně nejširší.

Obsah, vytváření i využití zeměpisného rejstříku optimálně dokresluje mapa všech lokalit, která je v jeho databázi volně zpřístupněna a je pomyslným vrcholem zmíněného induktivního přístupu k digitalizovaným archiváliím. Při jejím otevření získává uživatel přehled o všech v rejstříku obsažených lokalitách, umístěných přímo na současném mapovém podkladu.^[16] Tento nástroj byl plně zprovozněn jako jeden ze zatím posledních, a to z toho důvodu, že jeho prostřednictvím lze rychle získat informaci o tom, které lokality jsou do rejstříku zaneseny, případně navést uživatele na lokalitu, kterou zná jen přibližně a v moderních mapách se již neobjevuje. Prostřednictvím této pomůcky je možné každou vyznačenou lokalitou otevřít a dále pracovat se záznamem stejně jako kdyby se jednalo o přístup z abecedního hesláře. Popisovaná generální mapa dokresluje fakt, který obráží funkčnost zeměpisného rejstříku a jeho odezvu u archivářů i badatelů. Tedy flexibilitu a vstřícnost paměťové instituce při cestě ke konečnému uživateli.

Obr. 4 Umístění a skladba zeměpisného rejstříku ve struktuře DigiArchivu (DigiArchiv, průzkumník, základní rozcestník)

Zhodnocení dílčího projektu a jeho budoucnost

Zeměpisný rejstřík jihočeského DigiArchivu je na první pohled interní záležitostí, ovšem při detailním popisu jeho funkcí a využitelnosti ztrácí toto tvrzení na opodstatněnosti. Původně úzce regionální databáze autoritních záznamů byla vytvořena především pro potřeby popisu archiválií určených k digitalizaci a pro vyloučení stavu, při němž by různí zpracovatelé zaznamenávali stejnou lokalitu různými způsoby. V průběhu několikaleté realizace projektů digitalizace však takové omezení začalo být nedostačující a muselo být změněno podle všeobecných potřeb archivu a jeho badatelů. Díky ochotě týmu lidí podílejících se na realizaci digitálního archivu a některých externích spolupracovníků se podařilo rejstřík naplnit 6 511 hesly se stoprocentní úspěšností zeměpisného určení lokalit.^[17] Z tohoto počtu je 3 747 lokalit napojených na RÚIAN a 795 lokalit zjištěných z písemných pramenů jako již zaniklých. Směle lze hovořit o tom, že zeměpisný rejstřík je více než regionální databází vznikající organickou činností a prací s archiváliemi deponovanými v jihočeských archivech. Ty totiž spravují velké množství materiálu, vážícího se i k území mimo současný Jihočeský kraj, nehledě na to, že v některých typech archiválií jsou krajové historické přesahy samozřejmostí (např. soudní okresy u sčítacích operátů, uložení fondů velkostatků ze severních Čech atp.). Není proto divu, že takových lokalit je v rejstříku 2 536 a k tomu jich dalších 247 leží mimo území České republiky.

Vedle všech digitalizovaných materiálů byl zeměpisný rejstřík od poloviny roku 2015 implementován také do nově vzniklé sekce Digitalizace všeobecných materiálů a knih. Jeho data lze tedy využít při popisu interně digitalizovaných jednotlivin a také při tvorbě vlastních knihovnických katalogů pro potřeby archivu. Ve druhém případě se předpokládá využití v rámci bibliografických celků, které jsou součástí archivních fondů, mají samy charakter Národního archivního dědictví anebo představují historickou knihovnu coby součást knihovny některého z jihočeských archivů. Ke každému popisovanému titulu je nyní možné připojit heslo zeměpisného rejstříku formou klíčového slova výběrem z databáze autoritních záznamů. Takový exemplář se pak automaticky objeví u příslušné lokality přímo v rejstříku. Toto využití je však zatím na svém počátku a záleží na koncepci archivu, jakými cestami se bude ubírat v budoucnu a bude-li rozšiřovat své služby veřejnosti nejen na poli archivním, nýbrž i knihovnickém. Ať tak či onak, zeměpisný rejstřík bude nadále využíván profesně i badatelsky, protože se jedná o originální účinný nástroj moderního přístupu paměťové instituce k historickému matriálu, který spravuje.

---

Poznámky pod čarou:

^[1] Počet je vztažen k aktuálnímu stavu o celkové délce 305,82 m, přičemž všechny evidenční jednotky archivního fondu, tedy 6 919 knih a 25 kartonů, jsou plně digitalizovány.

^[2] RÉPÁSOVÁ, Marie et al. Zeměpisný rejstřík k inventáři Sbírka matrik Jihočeského kraje. Třeboň 2007; aktualizované a doplněné vydání.

^[3] Analogový rejstřík čerpal údaje především z příručky Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1850–1970. Svazek 1, Česká socialistická republika. Praha 1978.

^[4] V elektronickém zeměpisném rejstříku jsou okresy a jejich zkratky přebírány z elektronické příručky Kraje a okresy České republiky – zkratky. Dostupné na:  https://www.czso.cz/documents/10180/20536384/13-72390704.pdf ^{[cit. 12. 02. 2016]}.

^[5] Zákon o obcích č. 128/2000 Sb. (Obecní zřízení) definuje obec jako základní správní jednotku a územní samosprávné společenství občanů, tvořící územní celek.

^[6] Webové adresy u jednotek nižších než obec zpravidla odkazují na servery cs.wikipedia.org anebo zanikleobce.cz.

^[7] V případě, že zpracovatel uzná za vhodné popsat digitalizát takovým údajem, má k dispozici databázi klíčových slov, která je podobně jako zeměpisný rejstřík propojena se všemi digitalizovanými materiály.

^[8] Fakultativní údaje jsou generovány automaticky u těch lokalit, k nimž existují digitalizované soupisy poddaných anebo sčítací operáty. Pro jihočeské římskokatolické farnosti je vzata jako závazná příručka TRAJER, Johann. Histrorisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis. Budweis, 1862. Pokud se v pramenech lokalita vyskytuje u více než jedné farnosti, je taková skutečnost v rejstříku vždy podchycena.

^[9] Na význam a důležitost zeměpisného rejstříku v DigiArchivu upozornili obecně jako první KAISERŠAT Jakub  a Martin HANKOVEC. Digitalizace a digitální archiv Státního oblastního archivu v Třeboni. In: Jihočeský sborník historický, 80, České Budějovice 2011, s. 283–286. Komplexní shrnutí poznatků po dokončení všech zásadních úprav rejstříku přináší PLÁVEK, Aleš František. Databáze elektronického zeměpisného rejstříku jihočeského DigiArchivu jako moderní nástroj pro zpracování archiválií. Archivní časopis. Praha: OASSS MV, 2015, 65(2), s. 117–136. ISSN 0004-0398. Adresa jihočeského digitálního archivu je http://digi.ceskearchivy.cz.

^[10] Nárůst rejstříkových hesel je administrátorem přesně sledován až od konce roku 2010, od kdy se meziroční nárůst ustálil přibližně na 10 % záznamů.

^[11] Správcem DigiArchivu je Ing. Martin Hankovec, který jej v roce 2007 spustil a zároveň vytvořil jako svůj autorský projekt.

^[12] S ohledem na potřebu velice přesné práce při editaci rejstříkových záznamů provádějí tuto činnost v současnosti pouze čtyři proškolení pracovníci. Tito pracovníci pracují zároveň jako supervizoři a vzájemně kontrolují a vylučují chybové záznamy.

^[13] Dosud popisované informace o lokalitě mají rovněž charakter záložky s názvem „Základní informace“, ovšem otevřou se automaticky při vstupu do požadované položky rejstříku, aniž by je uživatel musel vyhledávat.

^[14] Elektronickými rejstříky se rozumí zpracovávané jmenné a abecední (písmenné) indexy a indexy podle lokalit, které nahrazují anebo zcela doplňují historické indexy k matrikám a dalším archiváliím, především evidenční povahy. Tyto rejstříky jsou zpracovávané jak zaměstnanci archivu, tak prostřednictvím dobrovolných externistů.

^[15] V tomto případě se jedná o ideální případ, který je ovšem v poslední době naprosto většinový. Až na několik málo výjimek obsahuje každá položka rejstříku vždy jeden a více svých variantních názvů. Tyto názvy jsou neustále doplňovány.

^[16] Služba Mapy API funguje na serveru mapy.cz a umožňuje zobrazování několika typů map. Stejný mapový podklad se všemi typy pro určení lokality je použit u každého rejstříkového záznamu v záložce Mapa.

^[17] Stav je vztažen k datu 1. prosince 2015 (tak i dále).

PLÁVEK, Aleš František. Obsah, tvorba a využití elektronického zeměpisného rejstříku v jihočeských archivech. Knihovna plus [online], 2016, 12(1) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/obsah-tvorba-a-vyuziti-elektronickeho-zemepisneho-rejstriku-v-jihoceskych-archivech

Summary: The contribution presents researches of sound documents which were done in Czech Republic. The researches are compared with the Audit by British Library which was made in 2015. There is explained the importance of research related to national sound heritage preservation. In advanced countries, it is paid close attention to this preservation. Different methodology of Czech and British research is described.

Keywords: sound documents, research, audit, library, Moravian Library in Brno, British Library, The Division of Information and Library Studies

Bc. Helena Novotná / Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Schopnost zaznamenání a reprodukce zvuku prostřednictvím nosičů se váže ke konci 19. století, kdy byl Edisonem vynalezen fonováleček. Od tohoto okamžiku začaly vznikat zvukové dokumenty, artefakty pozoruhodné z pohledu kulturního a historického. S přihlédnutím k těmto hodnotám by na tyto dokumenty mělo být patřičně nahlíženo a nakládáno. Jedná se o zvukový obraz dané doby, stojící na téže úrovni, jako veškeré jiné fyzické dokumenty, od knihy po mapy nebo fotografie. Prostřednictvím těchto artefaktů můžeme do značné míry nahlížet na 120 let lidského vývoje v různých směrech. Řečeno slovy odborníků z Britské knihovny: “Zvukové záznamy nám pomáhají porozumět světu kolem nás. Dokumentují (...) tvůrčí úsilí, uchovávají klíčové okamžiky minulosti, zachycují osobní vzpomínky a přibližují obsah místní a regionální identitě.”^[1]

Nutnost ochrany zvukových dokumentů je zřejmá - zachování zvukového kulturního dědictví pro následující generace. Toto je však ideál, který se zatím s realitou v naší zemi neslučuje. Digitalizace, která by ochranu zvukových dokumentů zajistila, je “(...) dosud převážně jen nesystematickou a okrajovou činností většiny paměťových institucí, a to i těch s významnými sbírkami, jako je např. České muzeum hudby Národního muzea. Důvody jsou zřejmé: institucím chybí kapacity jak pracovní, tak finanční a je patrné, že všeobecně chybí také know-how.”^[2] Kromě toho jsou zvukové dokumenty ve vlastnictví paměťových institucí (knihoven, muzeí, archivů), dále institucí soukromých (vydavatelství Supraphon) nebo veřejnoprávních (Český rozhlas, Česká televize) a potom blíže neznámého počtu soukromých sběratelů. Neexistuje žádný registr, který by evidoval, kde se jaké zvukové dokumenty nachází či kdo a v jakém počtu je vlastní. Tento stav komplikuje, ba znemožňuje identifikaci sbírek, jež jsou:

• tvořeny nosiči, které se blíží ke konci své životnosti,
• složeny ze zvukových dokumentů značného stáří, pro jejichž přehrání přestávají být dostupná technická zařízení,
• kulturním dědictvím,
• a mohou být unikátní.

Na našem území rovněž chybí národní standardy a metodické materiály, nezbytné k profesionálnímu zajišťování správy a k dlouhodobému uchování zvukových dokumentů jak ve fyzické tak digitální podobě. Je tedy možné vycházet pouze ze stručných doporučení, která pochází z Metodiky^[3], týkající se digitalizace gramofonových nahrávek. V zahraničí však existuje standard TC 05 Handling and Storage of Audio and Video Carriers^[4], který, spolu s dalšími^[5], oblast komplexně ošetřuje.

S obdobou národní fonotéky (zvukového archivu) se setkáme ve Spojených Státech, ve Velké Británii, Rakousku, Německu; taktéž v zemích jako je Bulharsko, Norsko, Švédsko. Nejde vždy o instituci, která se věnuje výhradně jen zvukovým dokumentům, ale má je ve své gesci vedle dalších činností. V této oblasti je tedy bohužel Česká republika na jednoznačně nižší úrovni než výše jmenované státy.

S příchodem 21. století můžeme pozorovat zesílení iniciativ, které pramení z uvědomování si růstu problémů a závažnosti situace. Za počátek lze označit vydání knihy Michala Škopíka^[6], v níž se zmínil o neodkladnosti řešení stavu zvukových dokumentů; navázal Filip Šír, který v roce 2011 založil s Petrem Žabičkou Oddělení digitalizace zvukových dokumentů v Moravské zemské knihovně v Brně (dále MZK). Dalším milníkem bylo zprovoznění portálu Virtuální národní fonotéka, dostupným od roku 2014 na adrese https://narodnifonoteka.cz. Ve stejném roce se při MZK zformovala Pracovní skupina pro ochranu, digitalizaci a zpřístupňování zvukových dokumentů se záměrem tuto oblast dlouhodobě podchytit a usilovat o koncepční řešení.

Průzkum, tedy zjišťování, kde, v jakém stavu a případně jaké zvukové dokumenty existují, sehrává v problematice zásadní roli. Není možné se snažit ochránit něco, o čemž nevíme, že existuje, natož kde se nachází. Nelze usilovat ani o výběrovou ochranu např. podle kritéria unikátnosti, dokud nemáme ucelené povědomí o všech sbírkách. V roce 2013 se v České republice začal realizovat průzkum zvukových dokumentů ve spolupráci MZK se studenty Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně^[7] (dále KISK). Tento model stále pokračuje.

Studenti si mohou zapsat povinně volitelný předmět Terénní projekt^[8], který je orientován na získání praktických dovedností a zkušeností formou účasti v provozu paměťových institucí i ve firemním prostředí, v závislosti na pozici, kterou si student vybere na portále Jobbox^[9]. Od roku 2013 je každý semestr vypisována nabídka řešitele průzkumu zvukových dokumentů. Tento projekt probíhá pod vedením Filipa Šíra. Od podzimního semestru 2015 je koordinován Helenou Novotnou, která po úspěšném průzkumu Olomouckého kraje zpracovala v rámci své bakalářské práce metodiku průzkumu v paměťových institucích. Autorka se od té doby problematikou zvukových dokumentů soustavně zabývá.

Průzkum probíhal tak, že student dostal na starost vybraný kraj České republiky. Během jednoho semestru provedl rešerši paměťových institucí dané oblasti. Tyto individuálně oslovil e-mailem s vloženým odkazem na dotazník, který zjišťoval, zda oslovená instituce či jednotlivec vlastní zvukové dokumenty. Následoval sběr došlých e-mailových odpovědí a dotazníků; poté vyhodnocení obdržených dat. V případě kladné odpovědi na vlastnictví zvukových dokumentů byly instituce osloveny podruhé s žádostí o vyplnění dotazníku týkajícího se podrobností o sbírce nebo fondu zvukových dokumentů (počty nosičů, stav zpracování, katalogizace, možnost poskytnutí metadat a další). Při dosažení nízkého počtu responsí bylo oslovení zopakováno. Návratnost závisela jak na přístupu institucí, tak studenta. Ne každý student přistupoval ke své práci zodpovědně. Z tohoto důvodu průzkumy některých krajů zůstaly nedokončené. Jejich výsledky tak nelze považovat za reprezentativní. Nezdařené průzkumy nám dávají představu také o tom, do jaké míry jsou oslovené instituce schopny nebo ochotny spolupracovat.

V podzimním semestru roku 2015 se do průzkumu zapojila Krajská vědecká knihovna v Liberci, která rozeslala dotazníky v souvislosti s výkonem regionálních funkcí. Plánujeme takto postupovat i ve zbývajících krajích, aby se urychlil sběr dat ve spojení se získáním adekvátních kontaktů na dané knihovny. Student KISKu zabezpečí komunikaci s krajskou knihovnou, sběr odpovědí a jejich vyhodnocení. Od téhož roku doznalo změny i dotazníkové šetření, které bylo zredukováno z dvoukolového na jednokolové. Došlo rovněž ke změně poskytovatele dotazovacího nástroje z produktu firmy Survio (který bohužel přestal být finančně dostupný), na Formuláře od Google.

Popsané změny jsou výsledkem zkušeností, získaných v průběhu průzkumu. Jejich společným prvkem je snaha o co nejefektivnější a nejkomplexnější zmapování existence zvukových dokumentů na území České republiky, které provádějí jednotlivci a studenti s omezenými časovými možnostmi i prostředky. V současnosti je hotový průzkum mezi všemi 134 archivy a pokračují průzkumy v knihovnách a muzeích.

V době, kdy průzkum v České republice procházel změnami, směřujícími ke zvýšení jeho efektivity, provedla Britská knihovna obdobný průzkum. Byl uskutečněn v rámci projektu Save our Sounds^[10], v němž je uchopena problematika zvukových dokumentů zeširoka. Samotný průzkum byl jedním z více cílů tohoto projektu, mezi které patří digitalizace a zpřístupnění archivních nahrávek; ustavení národní sítě regionálních center pro operativní zpracování ohrožených sbírek zvukových dokumentů; odborné vyškolování personálu pro práci se zvukovými dokumenty; aktivity pro zvýšení informovanosti obyvatelstva a škol o problematice; online publikace návodných materiálů k péči o zvukové dokumenty.^[11] Základním východiskem Save our Sounds je mezinárodní shoda v názoru, který říká, že zbývá přibližně 15 let do okamžiku, kdy začnou nosiče postrádat funkčnost, nebudou zařízení na jejich přehrávání, a proces záchrany a uchování se stane drahým, složitým až neproveditelným.^[12] Britská knihovna funguje zároveň jako sídlo Národního zvukového archivu, což zásadně ovlivňuje způsob provedení průzkumu, jeho zabezpečení a především financování.

Hlavním zájmem britského průzkumu bylo zjistit, v jakém stavu se nachází sbírky zvukových dokumentů a takto odhalit kolekce, které jsou v ohrožení a bylo by je proto vhodné převést do digitální podoby. V Závěrečné zprávě (volně dostupný dokument^[13]) je průzkum nazýván “auditem”, tedy revizí nebo kontrolou. Ve Velké Británii byl totiž prvotní průzkum proveden již dávno (1989). V období 1989 až 2014 šlo o deset průzkumů vedoucích k vyhledávání vlastníků zvukových dokumentů, kterými Britská knihovna pátrala po vlastnících zvukových dokumentů. Průzkum knihovny v roce 2015 byl zaměřen na oslovení 900 respondentů, zahrnujících instituce i soukromé sběratele, kteří byli identifikováni v minulosti. Průzkum probíhal od ledna do května roku 2015. Celý první měsíc byl průzkum propagován mezi vlastníky zvukových dokumentů (budoucími respondenty) a to různorodými metodami^[14]:

• informováním o projektu prostřednictvím e-konference a diskuzního fóra,
• propagační aktivitou prostřednictvím sociálních médií/sítí (Facebook, Twitter),
• příspěvky na blogu Britské knihovny,
• výzvou vlastníkům sbírek, aby psali o projektu na svých vlastních blozích a v newsletterech,
• příspěvky oznamujícími spuštění projektu zveřejněné v tisku, v národním i regionálním televizním vysílání a radiovém vysílání.

Po fázi propagační se přistoupilo k dotazníkovému šetření. Pomocí něj byly zjišťovány kontaktní údaje (umístění sbírek); názvy, tematické údaje, úroveň katalogizace (popis sbírek); údaje o přidružených autorských právech; formát a existence v digitální podobě (rozsah sbírek). Bylo dosaženo 488 responsí, ze kterých vyplynuly informace o 3015 sbírkách obsahujících 1,9 milionu zvukových dokumentů^[15].

U nás se podařilo dosáhnout 101 responsí od archivů (šetření dokončeno) a 1023 odpovědí od knihoven (šetření stále probíhá).

Projekt Save our Sounds čerpal finance z Fondu kulturního dědictví^[16] ve výši 9,5 milionu britských liber. Kromě toho na něj byly vyhrazeny prostředky samotné Britské knihovny. Zajištění průzkumu z personálního hlediska sestávalo z hlavního výzkumníka, výzkumného asistenta, projektového vedení a specialistů z Britské knihovny; celkem 19 osob.

Britský průzkum se těší stálému institucionálnímu zakotvení, které souvisí se sepětím Národního zvukového archivu a Britské knihovny. Znamená to, že oblasti zvukových dokumentů je ze strany státu věnována systematická péče, finanční prostředky; dokumenty jsou plnohodnotně spravovány odborníky. Poskytnuté finance na projekt Save our Sounds, představující komplexní strategii uchování národního zvukového dědictví, signalizují fakt, že v této zemi jsou si vědomi problému, který je třeba urgentně řešit, což se také děje. Svědčí o tom i deset dokončených průzkumů zvukových dokumentů.

V naší republice je koordinace a metodická činnost na poli ochrany zvukových dokumentů a národního dědictví v nich uloženého obsažena nově ve statutu MZK (dostupný na adrese http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/doc20150625185154.pdf), která se však k věci staví poněkud váhavě. Nebýt silného osobního zaujetí hrstky konkrétních nadšenců, situace u nás by zůstávala bez jakéhokoliv pokroku. Neexistence/absence Národního zvukového archivu, nebo alespoň plnění jeho funkcí - tj. zejména metodické role na národní úrovni - je zde klíčová. O tom, proč i přes několik pokusů dosud nedošlo k jeho založení, pojednala Helena Novotná v teoretické části své bakalářské práce^[17]. Jde o výsledek působení více faktorů. Příčinu hledejme mj. například v politické situaci nebo malé dostupnosti technologického vybavení.

Od roku 2015 jsou průzkumy řešeny studenty bakalářského nebo magisterského studia, které problematika zaujala. Tedy nelze hovořit o odbornících v pravém slova smyslu, přestože v kurikulu KISKu se vyskytují povinné lekce metodologie výzkumu (to je jen ku prospěchu věci). Česká republika se pomalým tempem a na základě nadšení a uvědomělosti jednotlivců pokouší dostat na úroveň, kterou okolní státy v oblasti ochrany národního zvukového dědictví vykazují.

Alespoň v časové dotaci máme lepší podmínky. Student zpracovává průzkum během semestru, tj. pět až šest měsíců, časová dotace činí 40 až 100 hodin (dle volby studenta). Britská knihovna měla pět měsíců na průzkum celého území. Zato operovala s 900 (již známými) respondenty. ČR má kolem 6000 knihoven a s počtem ostatních paměťových institucí a soukromých sběratelů se toto číslo dále navyšuje.

Ve zjišťování dat jsme nezávisle zvolili stejnou metodu (dotazníkové šetření) i nástroj, totiž Formuláře od Google. Bohatšími zkušenostmi podložený britský průzkum byl zahájen a podpořen propagační fází, což pro český tým přináší podnět k úvaze do budoucna.

Ochrana zvukových dokumentů se prolíná s jejich zpřístupněním uživatelům (studentům a vyučujícím oboru muzikologie, historie, umělcům, spisovatelům a zájemcům všech vědních oborů, které tato problematika zajímá). Tuto funkci plní mj. i portál Virtuální národní fonotéka, podporovaná publikační činností, prezentacemi na tuzemských i zahraničních konferencích spolu s šířením povědomí o problematice zvukových dokumentů. Ta se díky činnosti několika málo osob dostává po delším období opět do pohybu a přes fakticky téměř neexistující institucionální podporu zaznamenává v posledním roce mnoho pozitivních kroků^[18].

Postavíme-li vedle sebe průzkum provedený v Británii a v České republice, zjistíme výrazné odlišnosti v kvantitativních ukazatelích. Kvalitativní, naproti tomu, se dostávají do diskutabilní roviny: Řešitelský tým, složený ze studentů a řízený jedním člověkem, dosáhl některých pozitivních výsledků. Workflow se snaží zefektivňovat svépomocí, musí se obejít bez výraznější podpory státu. Počínaje vydáním Závěrečné zprávy Britskou knihovnou a navázáním kontaktů^[19] s mezinárodní organizací IASA získal český řešitelský tým cennou možnost obohatit stávající metodologii o poznatky zahraničních kolegů. Vzhledem k jejich nepoměrně delší zkušenosti s vedením průzkumu jde o zdroj hodný inspirace, o kterém lze předpokládat, že nám přinese zkvalitnění postupů i možnosti prohloubení další spolupráce.

Poznámky pod čarou:

^[1] Projects: Directory of UK Sound Collections. The British Library [online]. 2015 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/projects/uk-sound-directory - “Sound recordings help us to understand the world around us. They document (...) creative endeavours, preserve key moments in history, capture personal memories, and give a sense of local and regional identity.” (překlad vlastní)

^[2] HOROVÁ, Iva, Veronika MORAVČÍKOVÁ a Filip ŠÍR. Zvukové dokumenty nejen v paměťových institucích – náš společný problém. ITlib: Informačné technológie a knižnice [online]. Bratislava, 2015, 2015(4), 17 [cit. 2016-02-12]. ISSN 1336-0779. Dostupné z: http://itlib.cvtisr.sk/buxus/docs/13_zvukove%20dokumenty.pdf

^[3] Dlouhodobé uchování dokumentů. ŠÍR, Filip a Petr ŽABIČKA. Metodika pro digitalizaci a on-line zpřístupňování gramofonových nahrávek pro paměťové instituce [online]. Brno: Moravská zemská knihovna, 2014, s. 33-34 [cit. 2016-02-12]. Dostupné z: http://goo.gl/kt0sr5

^[4] IASA Technical Committee, Standards, Recommended Practices and Strategies. Handling and Storage of Audio and Video Carriers: IASA-TC 05. UK, 2014. ISBN 978-0-9930690-0-0.

^[5] Standardy TC 03 a TC 04, viz http://www.iasa-web.org/iasa-publications.

^[6] ŠKOPÍK, Michal. Digitální konverze a archivace audiovizuálních a fotografických archivů: teorie a praxe digitalizace moderního audiovizuálního archivu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2010. 55 s. ISBN 978-80-87261-42-2.

^[7] ŠÍR, Filip. Terénními projekty k Virtuální národní fonotéce. Inflow [online]. 2015 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/terennimi-projekty-k-virtualni-narodni-fonotece

^[8] Informační systém Masarykovy univerzity: Informace o předmětu. VIKMB29 Terénní projekt [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2015/VIKMB29

^[9] JOBBOX: nabídka předmětů s praktickým dopadem pro studenty KISK FF MU [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://jobbox.knihovna.cz/index.php

^[10] Projects: Save our Sounds. British Library [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/projects/save-our-sounds

^[11] TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 34.

^[12] Background. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 6.

^[13] TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report [online]. The British Library, 2015 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/britishlibrary/~/media/subjects%20images/sound/national%20audit%20of%20uk%20sound%20collections%20-%20final%20report.pdf

^[14] Background. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 14. (překlad vlastní)

^[15] Overview of results. TOVELL, Adam a James KNIGHT. National Audit of UK Sound Collections: Final Report. The British Library, 2015, s. 4.

^[16] Heritage Lottery Fund [online]. 2016 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: https://www.hlf.org.uk/

^[17] NOVOTNÁ, Helena. Metodika průzkumu fondů paměťových institucí se zaměřením na zvukové dokumenty pro databázi Virtuální národní fonotéky [online]. Brno, 2015 [cit. 2016-02-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/399234/ff_b/>.

^[18] Vznik dokumentu Návrh Koncepce pro ochranu a zpřístupňování zvukových dokumentů v ČR, výstup na české konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě; na slovenském INFOSu; na IASA v Paříži. Aktivní publikační činnost. Zvolení Filipa Šíra předsedou Discography Committee organizace IASA.

^[19] Filip Šír reprezentuje Českou republiku na konferenci IASA od roku 2013.

NOVOTNÁ, Helena. Srovnání průzkumů v České republice a ve Velké Británii se zaměřením na zvukové dokumenty. Knihovna plus [online], 2016, 12(1) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/srovnani-pruzkumu-v-ceske-republice-a-ve-velke-britanii-se-zamerenim-na-zvukove-dokumenty

Anna Machová

Dovolte mi tuto osobní vzpomínku, jinak se mi psát nedaří.

Jarmila Burgetová si mě v první polovině 90. let sama našla. Měla jsem štěstí, byla frankofil a knihovnický profesionál.

Naší profesní organizaci SKIP bylo sotva několik let, já sama jsem nebyla jejím členem. Měla jsem za sebou nedávno dokončené specializační studium francouzštiny a „slávu“ člověka, který v Národní knihovně ČR zvládne tlumočit tehdy početným delegacím francouzských studentů a dalších zájemců o informace o našem oboru. Bylo jich tehdy, po „zvednutí železné opony“, poměrně hodně.

[Foto Olga Domorázková]. Fotografie byla pořízena na veletrhu Svět knihy v Praze v roce 2012, je to setkání Frankofonního klubu SKIP, jehož byla Mgr. Olga Domorázková zakládajícím členem.

Jarmila Burgetová byla již od 80. let členkou Mezinárodní asociace bibliologů (AIB – Association internationale de bibliologie) a pro jedno z kolokvií této frankofonně orientované organizace, které se v letech 1994–1995 konalo myslím v Maroku, potřebovala přeložit do francouzštiny referát o citační analýze v ČR a hledala někoho, kdo bude ochoten tu zapeklitou terminologii do francouzštiny převést. Citační analýzou jsem se do té doby neměla proč zabývat, internetové zdroje byly v plenkách, pana docenta Špálu jsem ještě neměla tu čest znát, nezbylo než se ponořit do sbírek Knihovny knihovnické literatury a prostřednictvím odkazů a bibliografií u článků v českých sbornících verifikovat vlastní představy o termínech, které se těžko daly ve slovnících najít (tehdy se ještě francouzština a francouzský odborný svět považovaly za nepominutelný zdroj při psaní odborných článků, takže i „analyse des citations“ se objevovala v upozorněních na literaturu).

Svého úkolu jsem se zřejmě zhostila dobře, protože následovalo pozvání ke vstupu do SKIP od samotné předsedkyně Burgetové – s tím, že „by mě tam potřebovala“…

Pak jsme spolu prostě 20 let pracovaly. Jarmila Burgetová měla zvláštní schopnost donutit člověka k práci, k níž by jinak možná těžko nacházel odvahu. Tak se zrodil první „speciál“ Bulletinu SKIP o francouzském knihovnictví (připravený narychlo a z toho, co bylo „po ruce“, protože dr. Kurkovi tehdy kdosi nedodal materiál o jiné zemi), náš společný česko-francouzský/francouzsko-český slovník (nebo spíš glosář) odborných výrazů z knihovnictví a informačních služeb (vydán péčí SDRUKu), další překlady referátů pro kolokvia AIB, společná účast a vystoupení na jednom z těchto kolokvií v Paříži (1996, pokud mně paměť neklame), intenzivní spolupráce s Mediatékou Francouzského institutu (a nešlo jen o vzájemné návštěvy a přátelské sklenky vína – mnozí s povděkem vzpomínají např. na kurz odborné francouzštiny nebo na mikrosemináře k novinkám v oboru). Plodná byla spolupráce s knihovnou v pařížském Pompidouově centru (Centre Georges Pompidou – Bibliotheque publique d´information, BPI), která vyústila v několik stáží a v dobrou neformální spolupráci s kolegy z francouzských knihoven (stvrzenou například účastí čtyř francouzských přednášejících na konferenci Knihovny současnosti v roce 2002). Nemohu pominout výborné kontakty Jarmily Burgetové se Sdružením informačních profesionálů (Association des professionnels de l´information et de la documentation, ADBS), která se zhmotnila v Evropském průvodci kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb (vydal SKIP v roce 2006).

Kontakty Jarmily Burgetové v největším francouzském knihovnickém spolku (Association des bibliothécaires francais, ABF) umožnily připravit řadu akcí a zajistit po mnoho let účast našich zástupců na výročních kongresech ABF. Šťastné bylo období let 2002–2007, kdy se podařilo spolu s francouzskými kolegy zorganizovat několik studijních cest – našich knihovníků do Francie a francouzských k nám. Naše cesta do Francie zaměřená na novostavby a architekturu knihoven roce 2002 měla výsledky: vznik Frankofonního klubu SKIP (protože lidé, spojení touto cestou, chtěli spolu nadále komunikovat), ale i nápady promítnuté do konkrétních rekonstrukcí v českých knihovnách. Nechtěli jsme zůstat dlužníky ABF, který v roce 2002 hradil velkou část nákladů na naši cestu, ale „přitáhnout“ na reciproční cestu do ČR skupinu Francouzů, všeobecně dosti skeptických k tomu, co by u nás mohli uvidět a čím se třeba i inspirovat, se nějaký čas nedařilo. Díky kontaktům a úpornosti Jarmily Burgetové se nakonec cesta, při níž jsme mohli prezentovat např. tehdy zánovní knihovny v Liberci, Brně, Jindřichově Hradci, uskutečnila. Dosti rezolutně a vůči svým krajanům nesmlouvavě se při našem společném hodnocení této akce vyjádřil jeden z bývalých ředitelů Mediatéky Francouzského institutu Alain Massuard: Francouzi si v českých knihovnách jasně uvědomili, že odborný diskurz s Čechy mohou vést na téže úrovni, na jakou jsou zvyklí, že Střední Evropa není exotika, ale země, kde není nutné „vyučovat od začátku“.

Snad mi čtenáři prominou, že jsem se soustředila na oblast, s níž je spojeno moje nejintenzivnější vzpomínání na Jarmilu Burgetovou. Její výjimečná energie, tělesná kondice a jazyková výbava jí umožnily velmi neformálně jednat a navazovat pro české knihovnictví prospěšné kontakty také např. v Německu a Rakousku. Měla svoje „knihovnické známé“ v Portugalsku, v Kanadě, v Itálii. Bojovala za to, aby český stát finančně podporoval členství SKIPu v IFLA. Byla také ale bez předsudků – věřila, že SKIP jednou naváže kontakt a spolupráci s Ruským knihovnických spolkem…

Před několika lety jsme si s Jarmilou Burgetovou říkaly, že by bylo zapotřebí připravit téma francouzského knihovnictví pro Bulletin SKIP znovu, protože uplynulo mnoho času, mnoho věcí se změnilo a soustavně se tím u nás nikdo nezabývá… Také slovník-glosář by potřeboval „zásah“ atd. atd. Pracovní vytížení nás obou, nemoci a neúprosný čas už nám to nedovolily.

MACHOVÁ, Anna.  PhDr. Jarmila Burgetová…místo nekrologu. Knihovna plus [online], 2016, 12(1) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/jarmila-burgetova-3.-7.-1931-14.-1.-2016

Co bylo podnětem k prvnímu uspořádání této konference?

Už si nevzpomínám, jak předseda SDRUK Jaromír Kubíček na jednání Rady SDRUK v roce 1993 zdůvodnil úmysl zorganizovat velkou knihovnickou konferenci. Patrně se zhlédl v konferencích, které pořádají velké knihovnické asociace, jako je například americká ALA. Jeho rozhodnutí možná uspíšila i velká konference Informace ’93, kterou uspořádala Albertina icome v pražském hotelu Krystal v dubnu 1993, tedy 7 měsíců před 1. ročníkem KKS, a jíž se kromě informačních pracovníků zúčastnili i knihovníci.

Kdy a kde byla konference Knihovny současnosti uspořádána poprvé?

První dva ročníky se konaly v královéhradeckém kongresovém centru Aldis, a to 23. - 24. listopadu 1993, resp. 15.-16. listopadu 1994. Pokaždé byly zvoleny tři tematické okruhy, přičemž jeden zajišťoval tehdejší předseda Ústřední knihovnické rady Jaroslav Vyčichlo, druhý Jaromír Kubíček. 3. okruh měla v roce 1993 na starost předsedkyně SKIP Jarmila Burgetová a rok nato Eva Sedláková z Ministerstva kultury. SDRUK, ÚKR, SKIP a MK ČR byly vždy hlavními organizátory, ale, po pravdě řečeno, největší míra zodpovědnosti ležela na bedrech předsedy SDRUK, na knihovně, kde pracoval, a na krajské knihovně, která byla nejméně vzdálena od místa konání. Vzpomínám si, že jsem v Hradci Králové přednášel o vytváření bází dat v českých knihovnách. Tehdy ještě nebylo dostupné žádné prezentační software a internet byl v plenkách, a tak jsem si nakopíroval ukázky záznamů z bází na průhledné fólie a promítal je jako jeden z mála přes zpětný projektor.

Proč byly další ročníky v Seči u Chrudimi a proč už se tam nekonají?

O účast na prvních dvou ročnících projevila knihovnická veřejnost nebývalý zájem, problémem však byl nedostatek levného ubytování v královéhradeckých hotelích. Dalších 16 ročníků proto proběhlo v Seči v bývalém pionýrském a svazáckém areálu. Jeho výhoda spočívala v tom, že jídelna, ubytovací i přednáškové místnosti byly na jednom místě. Účastníci navíc nemuseli odolávat touze odběhnout za lákadly velkoměsta v době přednášek a voda v Sečské přehradě v říjnu už nebyla vhodná k delšímu plavání, takže k osvěžení v ní stačila polední přestávka. Navíc se daly trávit večery u táborového ohně. Bohužel majitel areálu příliš ubytovací prostory nevylepšoval a pro zahraniční a VIP hosty se musely hledat hotely, aby si pořadatelé „neuřízli“ ostudu. Ani přístup k internetu nebyl v přednáškových místnostech dostatečný, takže se kolem roku 2008 už začalo hlasitě hovořit o změně místa konání.

Kde všude už konference proběhla?

V roce 2010 se konference konala naposledy v Seči. Toto místo se však natolik vrylo do paměti účastníkům, že o konferenci ve zkratce stále mluví jako o „Seči“, i když v roce 2011 museli jet do Českých Budějovic, v r. 2012 do Pardubic a od r. 2013 se setkávají v Olomouci. Po brněnské a hradecké knihovně se tedy s organizací tak velké akce (počet účastníků přesahuje 300 osob) úspěšně potýkala budějovická, pardubická a olomoucká knihovna, navíc moravskoslezská knihovna v době, kdy předsedkyní SDRUK byla Lea Prchalová, a letos i Městská knihovna v Praze, když řízení SDRUK převzal její ředitel.

Kdy se stanoví definitivní program konference?

Po skončení konference proběhne její zhodnocení na jednání rady SDRUK. V roce 2013 se mohlo vyjít i z názoru účastníků, kteří vyplnili anketní lístky. Na dalším jednání rady se navrhnou témata, přičemž je snaha, aby konference byla dostatečně pestrá. Konference má být přínosná nejen pro ředitele, ale i pro řadové pracovníky, a to nejen z krajských a ústředních knihoven, ale i z vysokoškolských a městských. Některá témata jsou na pořadu prakticky každoročně, k jiným se organizátoři vracejí po delší době. S tématy je seznámena ÚKR, k jejím připomínkám se rovněž přihlíží. Organizátoři jsou vděčni i za podněty od členů SKIP, i když mnoho jich nebývá. Zhruba půl roku před konferencí se přidělí k tématům moderátoři. Ti mají volné ruce při výběru přednášejících. Někteří zašlou výzvu do konference, jiní osloví konkrétní osoby. Požádají je o anotaci slíbeného vystoupení a podle jejího obsahu uspořádají přednášky do bloků podobného zaměření. Já jsem moderoval sekce týkající se internetu a automatizace v knihovnách nepřetržitě od r. 1998 do r. 2005, pak už jsem předal „veslo“ mladším, kteří dokáží sledovat změny v této oblasti lépe než já. Z dobrých moderátorů mi utkvěli v paměti kromě již zmíněných i Zlata Houšková, Vlastimil Ježek, Tomáš Gec, Radka Římanová, Štěpánka Žižková či Eva Svobodová.

V rámci konference se udílí od r. 2000 Medaile Z. V. Tobolky, kdo nominuje osobnosti?

S nápadem nechat zhotovit medaili a pojmenovat ji po Zdeňku Václavu Tobolkovi, kterého zná knihovnická veřejnost jako autora Pravidel popisu prvotisků, ale také jako zakladatele Státní knihovnické školy a osobu, která prosadila knihovnictví jako studijní obor na Karlově Univerzitě, přišel na konci 90. let rovněž Jaromír Kubíček. Mně připadl úkol shromažďovat návrhy osobností, předkládat je radě ke schválení a na „Seči“ moderovat předávání medailí z rukou předsedů SDRUK a Nadace knihoven ČR. Nominovat knihovníky, kteří se zasloužili o rozvoj českého knihovnictví nebo v knihovnách pracovali celý svůj život, může sice kdokoliv, ale mělo by to probíhat prostřednictvím knihoven zastoupených ve SDRUK. I když jsou někdy nominovány velmi známé osobnosti, vyžaduje se dodání podrobného životopisu. Jména navržených udržujeme v tajnosti. Z nich se v posledních letech vybírá pouze pět osob a jejich jména zná jen hodnotící komise a předsednictvo SDRUK. Pokud je budoucí nositel přihlášený na konferenci, o tom, že byl vybrán, se dozví až ve chvíli, kdy čtu jeho životopis. Rád vzpomínám na rok 2003, kdy jsem musel protahovat ceremoniál udílení, aby medaili stihl převzít nic netušící Jaroslav Vyčichlo, a jak mne překvapila Květa Cempírková, když si na závěr vzala slovo a sdělila publiku, že medaili dostanu i já. A předávání, kdy celý sál čekal na Hanku Novou, až doběhne z nádraží, mají v paměti snad všichni loňští účastnící konference.

Hlásí se spontánně účastníci i přednášející ze zahraničí nebo je oslovují organizátoři konference?

Mám pocit, že přednášející ze zahraničí čekají na naše oslovení, ale jednou se stalo, že jsme oslovili z dvojice knihovnic jen jednu a ta požádala, aby mohly přijet obě. Pokud se nepletu, první přednášející ze Západu (slovenští přednášející se hlásí a jezdí rádi, ale ty beru stále jako „naše“) vystoupili v Seči v roce 2002. Jarmile Burgetové se tehdy podařilo domluvit, aby přijela trojice knihovníků z Francie. Protože jen část účastníků konference umí světové jazyky, musíme platit tlumočení, a pokud má být kvalitní, není zrovna nejlevnější. Proto se v dalším zahraničním bloku (tentokrát nizozemském) pokračovalo až v r. 2006 (pominu-li vystoupení Viktora Zacharova z Ruska, který hovořil v Seči v r. 2003). Rada SDRUK si nizozemské odborníky vytipovala během studijní cesty do Nizozemska. Po pětileté přestávce hovořili v r. 2011 knihovnické osobnosti ze Skotska, Irska a Rakouska v Českých Budějovicích a od r. 2013 jsou do programu zařazovány přednášky zahraničních odborníků každoročně.

Je způsob zakončení konference rovněž tradiční?

V „Seči“ bylo zvykem, že na závěr konference udělovaly zúčastněné firmy ocenění nejlepšímu moderátorovi. Byla to láhev whisky a rád na její příjemnou chuť vzpomínám. Důvod, proč se od toho upustilo, neznám, ale zato vím, proč už se neuděluje cena nejsympatičtějšímu muži na „Seči“. Když byla už poněkolikáté předána Vítu Richterovi, začalo to ostatní mužské účastníky otravovat a hrozilo, že přestanou na konferenci jezdit. Tradicí tak zůstalo jen závěrečné zhodnocení konference. Musí probíhat zábavnou formou, s  kterou začal Josef Vlček  a po něm pokračovala Zlata Houšková. Po jejím odchodu do důchodu se snažím, aby se i při mé závěrečné řeči přítomní bavili.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová.

BROŽEK, Aleš a  Renáta SALÁTOVÁ. Rozhovor na téma konference Knihovny současnosti. Knihovna plus [online], 2015, 11(2) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/rozhovor-na-tema-konference-knihovny-soucasnosti.

Summary: The article presents the Dictionary of Czech Librarians – the cooperative project of the National Library of the Czech Republic and regional research libraries. It describes basic principles of cooperation between libraries, activities and the process of creating database. The purpose of the database is to present personalities who have made their mark in librarianship and information science in the Czech Republic.

Keywords: librarians, biographies, database, Czech Republic

Ing. Dana Smetanová / Knihovnický institut Národní knihovny ČR

Databáze Slovník českých knihovníků (dále jen SČK) (Navrhuji formou prolinku - http://aleph.nkp.cz/cze/sck) představuje osobnosti, které významným způsobem ovlivnily vývoj českého knihovnictví od 16. století až po současnost. Jádro databáze tvoří informace o osobnostech, které se zasloužily o vznik a rozvoj mnoha odborných činností, stály u zrodu knihoven, z nichž mnohé dodnes nosí jejich jméno. Stručná biografická hesla přinášejí informace o jejich životě, činnosti a díle. Zájemci se tak mohou seznámit i s vývojem knihovnického oboru, který prošel v průběhu dějin mnoha změnami a mnohdy musel bojovat o svoji pozici a uznání, prostřednictvím životů osob, které ho utvářely.

Databáze SČK je vytvářena ve spolupráci Národní knihovny ČR, krajských knihoven a některých odborných knihoven. Vznikla jako kooperační projekt již v roce 2007 pod záštitou Sdružení knihoven ČR (SDRUK). V roce 2014 byla data předána do Národní knihovny ČR a garanci za tvorbu slovníku převzal Knihovnický institut Národní knihovny ČR, který organizačně zajišťuje spolupráci s knihovnami a koordinuje další postup rozvoje databáze. Prvořadým úkolem bylo zrevidovat kritéria výběru osobností, vytvořit novou strukturu biografického hesla, stanovit rozsah selekčních termínů a rejstříků a nastavit pravidla spolupráce s partnerskými knihovnami.

Výběr osobnosti

Vybraní pracovníci spolupracujících knihoven navrhují podle stanovených kritérií osobnosti svého kraje/regionu, odborné knihovny osobnosti své instituce pro zařazení do SČK a zpracovávají jejich biografická hesla podle určených pravidel.

Kritéria výběru osobnosti

• zaměstnání v knihovně
• výuka odborných knihovnických předmětů na vysokých a středních knihovnických školách
• odborná, vědecká nebo spolková činnost v knihovnictví, osobní přínos k rozvoji oboru knihovnictví a informační vědy, publikační činnost
• významný podíl na rozvoji knihovny
• držitelé knihovnických ocenění
• významné působení v jiném oboru (pro zařazení do SČK má hodnotu pouze v návaznosti na ostatní kritéria)

Rozhodující je zaměstnání v knihovně nebo výuka odborných knihovnických předmětů na školách v kombinaci s některým z dalších uvedených kritérií.

Sběr dat o žijící osobnosti se uskutečňuje formou dotazníku. Na základě vyplněného dotazníku je zpracováno biografické heslo, které je před vložením do databáze dáno ke schválení dotyčné osobě. Součástí dotazníku je i souhlas s uveřejněním poskytnutých dat a fotografie, pokud je připojena, v databázi SČK, případně v tištěné verzi slovníku, o které se do budoucna uvažuje.

Biografická hesla nežijících osobností jsou vytvářena na základě rešerší v různých tištěných a elektronických informačních zdrojích.

Rozsah hesla závisí na významu osobnosti, dostupnosti informací o ní a přístupu zpracovatele.

Struktura biografického hesla

Biografická hesla jsou vytvářena v úzké vazbě na soubory Národních autorit ČR. Vybraná pole jsou přebírána přímo z autoritních záznamů, pokud je osobnost v databázi autorit uvedena. Pro přehlednost jsou uváděna pouze pole, která přinášejí informace o osobnosti a jsou individuálně zpracovávána a/nebo pole podle nichž je možné vyhledávat.

Záhlaví
Záhlaví je přebíráno z autoritního záznamu včetně identifikačního čísla jmenných autorit. To umožňuje jednoznačnou identifikaci osoby a  její publikační činnosti.

Odkazová forma
Odkazy se vytvářejí pro rozdílná jména téže osoby, jsou též přebírány z autoritního záznamu.

Narození, úmrtí
Uvádí se datum, místo a okres narození, úmrtí. Uvádějí se pouze známé a ověřené údaje. Zapisuje se název místa a okresu platné v době narození/úmrtí, současný název se uvádí do závorky.

Místa působení
Uvádí se místo, okres, instituce a roky působení. Zapisují se názvy místa, okresu a institucí platné v době působení, současný název se uvádí do závorky.

Biografická poznámka
Je přebírána z autoritního záznamu. Text může být doplněn o další aktuální údaje.

Životopis
Tvoří hlavní část biografického hesla. Obsahuje stručný životopis s údaji o vzdělání, pracovní kariéře, odborné a vědecké činnosti v oblasti knihovnictví a informační vědě, členství v regionálních, národních a mezinárodních organizacích, informace o další významné, nejen knihovnické, činnosti, popisuje hobby a zájmy.

Předmětové heslo
K popisu předmětovými hesly je využívána Databáze tematických autorit NK ČR.

Citace zdroje
Zdroje informací, ze kterých bylo čerpáno při zpracování biografického hesla.

Medaile a ocenění
Uvádí se název ocenění a rok, kdy bylo uděleno.

Další informace
Odkazy na externí zdroje, které uvádějí další informace o osobnosti, např. Wikipedie.

Odkazy
Odkazy do katalogů, přednostně do Souborného katalogu ČR a Databáze knihovnické literatury zprostředkovávají informace o publikační činnosti osobnosti.

Založení záznamu
Uvádí se datum založení záznamu a šifra zpracovatele.

Aktualizace
Uvádí se datum poslední aktualizace záznamu a šifra zpracovatele.

Systémové číslo
Je přiděleno automatizovaně systémem.

Strukturu biografického hesla ilustruje následující obrázek:

Obsah databáze

Databáze v současné době obsahuje více než 610 biografických hesel. Hesla jsou ve dvou různých strukturách. Hesla importovaná z původního systému spravovaného sdružením SDRUK mají jednoduchou strukturu, zpravidla obsahují pouze pole záhlaví, životní data a pole životopis. Tato hesla procházejí v současné době revizí, restrukturalizací a jsou obohacována o předmětová hesla a odkazy na další zdroje. Takto je zpracována zhruba třetina importovaných záznamů. Současně s korekturami původních záznamů jsou průběžně doplňována nová hesla žijících i nežijících knihovnických osobností. Zástupci spolupracujících knihoven jsou zodpovědní za správu záznamů o osobnostech svého kraje, k záznamům mají online přístup díky speciálně vytvořenému pracovnímu rozhraní knihovního programu. Všechny opravy i vkládání nových záznamů se dělají online, takže uživatel má okamžitý přístup k aktuálním informacím.

Zpřístupnění databáze

Databáze je vytvářena, spravována a provozována v knihovním systému ALEPH a je přístupná z webu Národní knihovny ČR prostřednictvím veřejně přístupného katalogu OPAC. Databázi je možné prohlížet listováním v abecedních rejstřících, které jsou k dispozici pro osobní jméno, místo narození, místo úmrtí, místo působení, předmětová hesla a medaile a ocenění. Další možností je vyhledávání zadáním rešeršního dotazu. Vyhledávat lze v jednoduchém i rozšířeném rozhraní, se zpřesňováním i filtrováním dotazů, vybrané záznamy pak mohou uživatelé ukládat do počítače nebo odesílat e-mailem.

Databáze je přístupná na adrese http://aleph.nkp.cz/cze/sck.

Další informace o projektu SČK jsou na webu Informace pro knihovny http://ipk.nkp.cz/oborove-baze-dat/slovnik-ceskych-knihovniku.

Smetanová, Dana. Slovník českých knihovníků. Knihovna plus [online], 2015, 11(2) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/slovnik-ceskych-knihovniku.

Summary:Between 2013 and 2014 a unique project of retroconversion of bibliographic data took place at the Library of the Faculty of Arts, Charles University. The project was partially supported by the VISK 5 grant and in its two years 400 000 paper catalogue cards were processed and made accessible through the Central Catalogue of the Charles University and the Union Catalogue of the Czech Republic. The classic retrospective processing of the catalogue would have taken ca. 40 years. The retroconversion method has brought about both a significant increase in the speed of the processing of the library catalogue as well as an improvement in its accessibility.

Keywords: retroconversion, card catalogue, automatization, scanning, college libraries, data import

PhDr. Klára Rösslerová/ředitelka Knihovny FF UK

Knihovna Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Knihovna Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (FF UK) je součástí Univerzity Karlovy v Praze a jednou z dvaceti tří knihoven jejích fakult , v čele této knihovní sítě stojí Ústřední knihovna UK, která je administrativním pracovištěm koordinujícím činnost jednotlivých knihoven a zajišťujícím společné nákupy elektronických informačních zdrojů, správu systému pro sběr dat o publikační činnosti apod.

Většina z ostatních univerzitních fakult má pouze jednu knihovnu. Knihovna FF UK je zcela specifická tím, že je tvořena celou sítí knihoven (oborovými knihovnami, které poskytují standardní knihovní služby všem čtenářům, a příručními knihovnami, které jsou určeny pouze akademikům) a Střediskem vědeckých informací (viz obr. 1). Zaměstnanci Střediska vědeckých informací (SVI) spravují pro všechny knihovny rozpočet (samotnou akvizici, tedy výběr a objednání tištěné literatury, zajištují přímo oborové knihovny), nákup časopisů a elektronických informačních zdrojů, zajištují meziknihovní a mezinárodní meziknihovní výpůjční službu, starají se o depozitáře knihoven zajišťují evidenci nakoupené literatury a její katalogizaci. Nově nakoupené dokumenty jsou přístupné ve společném Centrálním katalogu Univerzity Karlovy v Praze (www.ckis.cuni.cz). SVI dále zajišťuje metodickou podporu jednotlivým knihovnám, dohlíží na plnění zákonných norem, zajišťuje školení práce s elektronickými informačními zdroji jak pro studenty, tak pro zaměstnance, zajišťuje sběr dat o publikační činnosti a její odesílání do Rejstříku informací o výsledcích či Registru uměleckých výstupů.

Služby všech knihoven zajišťuje celkem 45 zaměstnanců, většinou vysokoškolsky vzdělaných knihovníků nebo odborníků v oblasti dané oborové knihovny.

Knihovna FF UK je značně složitým organismem, v němž však do sebe jednotlivé činnosti velmi přesně zapadají a tvoří fungující celek.

Projekt retrospektivní konverze

V letech 2013 až 2014 proběhl v Knihovně FF UK ojedinělý projekt retrospektivní konverze bibliografických záznamů. Východiskem projektu byl fakt, že fondy Knihovny FF UK čítají 1,1 milionu jednotek, ale z toho celých 660 000 bylo zpracováno pouze v lístkových katalozích a další část v databázích vytvořených nekoordinovaně, bez dodržení knihovnických standardů a uložených mimo Centrální katalog UK. Při klasickém retrospektivním zpracování knihovního fondu FF UK (katalogizace s knihou v ruce) by bývalo zpracování trvalo cca 40 let. Předpokládali jsme, že použití metody retrospektivní konverze katalogů výrazně zrychlí zpracování fondu a zlepší jeho zpřístupnění uživatelům prostřednictvím Centrálního katalogu UK.

Celkem bylo během realizace projektu zpracováno téměř 400 tisíc naskenovaných záznamů nebo záznamů ze samostatných databází ojedinělých dokumentů z fondu Knihovny FF UK, a to z oblastí germanistického semináře české univerzity, německé univerzity, archeologie včetně osobních knihoven významných českých archeologů, orientalistické literatury, klasické filologie, starověkých dějin, byzantologie, didaktiky latiny, lingvistiky, srovnávací jazykovědy, databáze knihovny fonetiky, databáze knihovny Ústavu pro klasickou archeologii, lístkového katalogu Historického semináře, Knihovny hudební vědy, Knihovny románských studií, Knihovny Ústavu pro dějiny umění, Knihovny etnologie. Pro projekt byl použit program ZRIS firmy Comdat (http://www.zris.cz/), který byl navržen pro retrospektivní konverzi za použití naskenovaných bibliografických záznamů a jejich stažení nebo přepisu přímo do struktury formátu MARC 21.

Volba metody retrospektivní konverze

Knihovna FF UK se potýkala s palčivým problémem, kterým byl relativně nízký podíl fondu zpřístupněného prostřednictvím elektronického katalogu. Řešení tohoto problému bylo navíc znesnadněno tím, že fond není uložen v jedné knihovně, a dokonce ani v jedné budově. Některé knihovny mají své fondy uloženy v depozitářích mimo Prahu, v několika budovách Filozofické fakulty, v různých podlažích, ve skříních po chodbách či učebnách, kde se běžně učí. Zároveň fakultu velmi trápí nedostatek pracovního místa. S těmito překážkami bylo nutné se nějak vypořádat, zároveň bylo sledováno časové a finanční hledisko. Způsob zpracování fondu metodou skenování katalogizačních lístků a následného zpracování bibliografických záznamů do elektronické databáze tak bylo dobrou volbou.

Nejprve byly vybrány katalogy pro zpracování. Jako první byly zvoleny velké katalogy největších knihoven (např. Historický seminář, Knihovna romanistiky), postupně pak byly přidávány menší katalogy. Čím byl katalog větší, tím byla metoda retrospektivní konverze efektivnější.

Postup práce

Postup práce byl u každého katalogu zhruba stejný. Nejprve byly naskenovány katalogizační lístky. Skenování prováděli studenti FF UK na standardních multifunkčních zařízeních umístěných v knihovnách. V počátku projektu skenovali „velkokapacitně“ v průběhu víkendů, aby nenarušili chod knihoven, postupně pak skenovali i během provozu knihovny, to však již v omezeném množství. Naskenované záznamy pak byly importovány do programu ZRIS. V programu byly rozděleny do jednotlivých virtuálních „skříní“ a zásuvek, které přesně odpovídaly fyzickému uložení lístků v katalozích knihovny (viz obr. 2).

Obr. 2 ZRIS

Toto rozdělení zároveň zjednodušovalo následnou manažerskou práci pracovníka zodpovědného za daný úsek: pro každý katalog byl jmenován tzv. supervizor, tedy osoba, která zodpovídala za rozdělení práce v daném katalogu, sledovala termíny a hlavně schvalovala výslednou podobu záznamů (viz níže). Dále byli vybráni katalogizátoři, tedy osoby, které přepisovaly záznamy do předem připravených šablon. Pro každý katalog byla vytvořena šablona pro zpracování, ve které byla připravena povinná pole, stále se opakující pole včetně předem vyplněných hodnot (např. konspekt, sigla, v jednotkách pak sbírky, prefixy signatur či přírůstkových čísel apod.). Některé knihovny si definovaly i další informace, které v záznamech chtěly mít uvedeny. Cílem bylo automaticky vyplnit maximum informací, aby zpracovatelé nejen ušetřili čas, ale aby byla zajištěna co nejmenší chybovost.

Dále byly vytvořeny velmi detailní návody práce, ve kterých byl nejen popsán systém ZRIS, ale i samotná katalogizace, a to s ohledem na vzhled bibliografických záznamů daného katalogu (katalogy se lišily, a to nejen vzhledem k dlouhému období, během kterého vznikaly, ale i kvůli dřívější naprosté decentralizaci a tedy nejednotnosti pravidel).

Následně byla v systému stanovena přístupová práva jednotlivých zpracovatelů (systém umožňuje přiřadit zpracovatele k jednotlivým „skříním“ a „zásuvkám“, takže ten nevidí jiné katalogy a má zpřístupněnu jen tu část systému, kterou pro svou práci potřebuje, čímž je zajištěna ochrana ostatních záznamů).

Personální zajištění

Na práci se podílelo více než 100 osob. Administrátor projektu pravidelně komunikoval se zástupci firmy Comdat. Na základě jeho požadavků na systém firma upravila program ZRIS a přizpůsobila ho potřebám knihovny, přiřadila šablony k jednotlivým katalogům, nastavila katalogy, které byly při práci prohledávány, nastavila přístupová práva zpracovatelům, případně v průběhu práce prováděla drobné změny.

Dále, jak již bylo zmíněno, byli jmenováni supervizoři, kteří zodpovídali za svůj katalog. Supervizory byli většinou knihovníci Střediska vědeckých informací, kteří měli danou knihovnu na starosti i mimo projekt retrospektivní konverze, znali tak její fond, komunikovali s knihovníkem knihovny a mohli se na něj obracet s případnými otázkami. Supervizoři zároveň sledovali rychlost zpracování a v případě potřeby do práce zapojovali další katalogizátory nebo je přesouvali do jiné části katalogu. Základ jejich práce však spočíval v kontrole záznamů, která byla vícestupňová.

Dále byli vybráni katalogizátoři. Katalogizátory byli zaměstnanci Knihovny FF UK a dále studenti fakulty, většinou studenti Ústavu informačních studií a knihovnictví nebo studenti, kteří již v některé knihovně FF UK pracovali a byli proškoleni v katalogizaci. Požadavky na ně byly tedy praxe nebo alespoň teoretická znalost katalogizačních pravidel a formátu

MARC 21, znalost jazyka (jazyků), které byly nejčastěji v dané knihovně zastoupeny (a to včetně nelatinkových abeced jako jsou cyrilice, hebrejština či arabština), svědomitost, pečlivost, vlastní počítač nebo notebook s připojením na internet a garance zpracování minimálního množství záznamů v určitém čase (dle pokynu supervizora). Dalšími osobami, které se práce zúčastnily, byla systémová knihovnice fakulty, jež měla na starost prvotní kontrolu exportů, a systémový knihovník univerzity zodpovědný za importy do Centrálního katalogu UK.

Většina těchto lidí se v průběhu práce navzájem nikdy nesetkala, přesto dokázali denně zpracovat často více než 2000 záznamů. Bez nutnosti poskytnutí tolika pracovních míst najednou pracovalo více než 60 katalogizátorů souběžně a v čase, který jim vyhovoval.

Program ZRIS

Pro práci byl použit speciální program pro retrospektivní konverzi firmy Comdat. Jeho velmi jednoduchou instalaci prováděli sami zpracovatelé. Systém byl v souvislosti s přidáváním dalších katalogů pravidelně automaticky aktualizován a každou noc byla v předem domluvený čas vytvořená data zálohována (studenti často pracovali i přes noc).

V programu se zobrazuje různá funkčnost odpovídající různým rolím zpracovatelů: katalogizátoři mají zpřístupněný svůj katalog, ve kterém mohou vyřazovat nebo zpracovávat záznamy. Jakmile určitý katalogizátor do záznamu jednou vstoupí, již ho nemůže nikdy editovat jiný katalogizátor. Supervizoři mají zpřístupněný taktéž svůj katalog, kromě funkcí pro katalogizátory však mohou vstupovat do všech záznamů katalogizátorů, mohou je editovat nebo vracet zpět ke zpracování. Administrátor přiděluje práva katalogizátorům i supervizorům, vidí kompletní statistiky a údaje zpracovatelů, spravuje hesla, může manipulovat se záznamy připravenými k exportu nebo měnit katalogizátory rozpracovaných záznamů.

Zpracování záznamů

Zpracování probíhalo následujícím způsobem: nejprve katalogizátor posoudil, zda záznam bude zpracovávat, tedy mohl vyřadit odkazové lístky, lístky, u kterých věděl, že jsou zpracované (u některých katalogů např. podle signatury nebo uvedení čárového kódu na lístku). Následně zjišťoval, zda záznam existuje v Centrálním katalogu Univerzity Karlovy v Praze. Pokud existoval, a to včetně totožné jednotky, katalogizátor záznam vyřadil. Pokud existoval, avšak jednotka byla jiná, pouze vytvořil jednotku. Pokud záznam v Centrálním katalogu neexistoval, katalogizátor zjistil, zda je možné záznam stáhnout z jiného předem nastaveného katalogu. Automaticky byl prohledáván Souborný katalog ČR a dále dle povahy katalogu byly prohledávány i další zdroje. Pokud záznam jinde existoval, katalogizátor ho stáhnul, upravil a uložil. Pokud neexistoval, nově ho zpracoval, a to včetně integrovaného systému pro kontrolu autorit. Jak již bylo uvedeno, pro zpracování byly použity předem definované šablony, ve kterých byly některé informace „napevno“ zapsány, jiné se měnily automaticky za použití předem definovaných algoritmů. Dále byly použity některé ochranné mechanismy pro zajištění maximální bezchybnosti (např. automatická kontrola zápisu signatury – aby byl pro danou knihovnu použit správný prefix apod.). Zpracovatel po dokončení záznamu mohl uložit dotaz nebo poznámku pro supervizora (např. upozornit na nejasnost) nebo mohl použít tzv. příznaky, což jsou předem definované „označovače“ záznamů, díky kterým lze nejen rychle záznam označit, ale následně záznamy např. podle příznaku filtrovat, exportovat zvlášť apod. Mezi použité příznaky patřily příznaky pro seriál, nečitelnou signaturu, duplicitní záznam apod.

Ihned po uložení byl záznam v systému označen ikonou ikonou dokončeného záznamu, takže supervizor vzápětí viděl, že záznam je připraven ke kontrole, případně si supervizor mohl záznamy filtrovat. Supervizor záznam pečlivě zkontroloval, přes systém mohl katalogizátorovi odpovědět na otázky, chybný záznam mohl katalogizátorovi vrátit k opravě (automaticky došlo ke změně ikony u záznamu) nebo ho v případě drobných chyb sám opravit. Pokud supervizor záznam vrátil, celý koloběh života záznamu začal znovu od počátku. Pokud však supervizor záznam schválil jako bezproblémový, záznam uzamkl a tím dal administrátorovi na vědomí, že záznam je připraven k exportu (viz obr. 3).

Obr. 3 ZRIS revize záznamů

Jakmile byly všechny záznamy v katalogu připraveny k exportu, byly zahájeny automatické kontroly systému (v průběhu prací se ukázalo, že je efektivní tyto kontroly spouštět i v průběhu práce, aby byly opravy prováděny průběžně a také aby byli katalogizátoři upozorněni na často se opakující chyby). Mezi automaticky kontrolované jevy patřily hlavně kódy zemí (zastaralé kódy pro Československo nebo kódy jednotlivých států USA), zapomenuté kódy rolí, chybějící nebo chybné indikátory. Po těchto automatických kontrolách došlo k automatické nebo ruční opravě. Následně byl katalog cvičně vyexportován a prohlédnut, tentokrát systémovou knihovnicí. K této kontrole došlo často i několikrát. Poté byly záznamy odeslány k importu do Centrálního katalogu Univerzity Karlovy v Praze. Před importem systémový knihovník opět provedl automatickou kontrolu záznamů včetně kontroly duplicit a existence záznamů, ke kterým měly být připojeny pouze jednotky. Tato kontrola byla velmi náročná, neboť systém často vyhodnocoval záznamy jako duplicitní falešně nebo naopak zcela právem, neboť práce probíhaly na některých katalozích delší dobu a během této doby bylo se záznamy v katalogu manipulováno, byly přesouvány apod. (přestože na FF UK byly práce na katalogu zastaveny vzhledem k existenci společného katalogu pro celou univerzitu se na jiných fakultách záznamy nadále zpracovávaly). Při všech těchto kontrolách byly odhalovány chyby, které vznikaly v důsledku „působení lidského faktoru“ a které ani při sebelepší ochraně a nastavení mechanismů práce nelze nikdy vyloučit.

Úskalí a přínosy projektu

Projektem retrospektivní konverze zpracování katalogu Knihovny FF UK nekončí. Importované záznamy jsou po skončení této etapy kvalitní či nekvalitní do té míry, jak kvalitní či nekvalitní byly již na lístkovém záznamu. Proto jsou při výpůjčce dokumentu záznamy okamžitě s knihou v ruce dopracovány. Při retrospektivní konverzi bylo zcela pominuto opatření knih čárovými kódy, neboť by bylo při hromadném provádění neefektivní a finančně náročné. Jejich umístění je tak prováděno až při výpůjčce. Dalším problémem bylo zpracování záznamů o knihách, které ve skutečnosti již ve fondu nejsou. Některé knihovny neudržovaly svůj lístkový katalog v aktuálním stavu a retrospektivní konverze to na ně tak vlastně prozradila. Občas tak knihovna dostane požadavek na výpůjčku knihy, kterou již nemůže poskytnout, v obrovském množství zpracovaných záznamů se však jedná o mizivý počet. Změnou pro knihovníky je i fakt zvýšeného zájmu o knihy, které jsou uloženy v depozitářích, a tedy nutnosti pro ně dojíždět.

V průběhu práce byla největším úskalím lidská nedůvěra, touha po dokonalosti a absolutní zaměření na záznam. Že projekt má smysl, se ukázalo ihned po prvním importu, kdy se začaly objevovat požadavky na knihy, které si dávno nikdo nepůjčil, protože prostě nebyly v elektronickém katalogu dohledatelné. Uskutečněná retrospektivní konverze tak pokračuje.  Zároveň je nyní zjednodušena revize fondů a jejich probírka.

Závěr v nastaveném trendu a jde ruku v ruce s předchozími kroky, jakými bylo např. zavedení automatizovaného výpůjčního protokolu do všech knihoven

Při současném využití moderních technologií se knihovní fond, zpracovaný pouze v lístkových katalozích, stal téměř mrtvým fondem, proto tento úspěšný projekt znamenal velký posun ve službách poskytovaných uživatelům a zároveň Knihovnu FF UK postavil na přední místo mezi českými knihovnami v oblasti retrospektivní konverze lístkových katalogů. Většina fondu Knihovny FF UK je nyní dostupná prostřednictvím Centrálního katalogu Univerzity Karlovy v Praze (www.ckis.cuni.cz), všechny oborové knihovny FF UK jsou plně automatizované. Knihovna FF UK se tak stala plnohodnotnou moderní knihovnou s knihovním fondem přístupným přes internet i nejširší veřejnosti.

Obr. 4 Ilustrační foto

Obr. 5 Ilustrační foto

Rösslerová, Klára. Projekt retrospektivní konverze lístkových katalogů Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Knihovna plus [online], 2015, 11(2) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/projekt-retrospektivni-konverze-listkovych-katalogu-knihovny-filozoficke-fakulty-univerzity-karlovy-v-praze.

V letošním roce byla doc. MUDr. Milanu Špálovi, CSc., (narozenému 20. listopadu 1930) udělena mimořádná cena konference INFORUM 2015, a to za dlouholetý přínos konferenci.[1] Cena byla jistě více než zasloužená, jak názorně dokládá v i archiv webových prezentací proběhlých ročníků[2]. V něm se mimo jiné můžeme dopátrat, že v letech 2000 a 2002 byl doc. Špála členem přípravného a organizačního výboru a od roku 2003 je nepřetržitě členem programového výboru konference INFORUM.

Působil také jako předseda či koordinátor řady sekcí na této konferenci, především pak sekcí vztahujících se k elektronickým informačním zdrojům, jejich zpřístupňování a využívání. Historie webových prezentací konference sahá do roku 1996, kdy se uskutečnil druhý ročník konference INFOMEDIA, tj. přímé předchůdkyně dnešní konference INFORUM.[3] Už ve zmíněném roce 1996 se setkáváme s doc. Špálou jako předsedajícím části konferenčního programu, poté od roku 2000 do současnosti (s výjimkou let 2008 až 2009 a 2013 až 2014) působí jako koordinátor vždy alespoň jedné sekce programu (v letech 2001 a 2002 pak dokonce dvou sekcí).

Nezanedbatelný je i počet příspěvků, které doc. Špála na konferencích INFOMEDIA a INFORUM v průběhu dosavadních 21 let jejich konání přednesl. Celkem se jedná o šestnáct přednášek na patnácti konferencích doplněných o jeden poster prezentovaný v letošním roce. Tematicky se ve svých příspěvcích doc. Špála zaměřuje především na scientometrii a „žurnalologii“ neboli na vědecké časopisy, ale také například na informační chování nebo elektronické dodávání dokumentů.

Bohatá publikační činnost je ostatně pro doc. Špálu charakteristická – pohlédneme-li do české odvětvové bibliografie zaměřené na lékařství a zdravotnictví,[4] zjistíme, že jako autor doc. Špála figuruje v záznamech 91 publikace (jedná se zejména o články z časopisů Československá fysiologie, Časopis lékařů českých a Sborník lékařský a příspěvky do sborníků z konference MEDSOFT). V citačních databázích Web of Science[5] se setkáme se sedmi záznamy se jménem doc. Špály.

Na příkladu doc. Špály je vidět, že propojení znalostí znalostí z různých oblastí (jistě není nutno zdůrazňovat, že v jeho případě se jedná o znalosti z medicíny a ze světa informací a publikování) může přinášet velmi podnětné výsledky. Není bez zajímavosti, že podobně je tomu v případě Eugena Garfielda, zakladatele scientometrie, kterého doc. Špála velmi obdivuje a s nímž měl možnost se i několikrát osobně setkat.

Poznámka autorky: Vzhledem ke skutečnosti, že o doc. Špálovi byl v roce 2010, tj. v roce, kdy oslavil své 80. narozeniny, vydán relativně obsáhlý článek v časopise Lékařská knihovna[6] a o čtyři roky dříve ve sborníku Křeslo pro Fausta vyšel rozsáhlý rozhovor s doc. Špálou, který je věnován jak jeho lékařské dráze, tak jeho dráze informační[7], je předložený medailonek zaměřen na představení doc. Špály jako osobnosti neoddělitelně spojené s konferencí INFORUM (resp. INFOMEDIA) od jejích prvopočátků až do současnosti.

Seznam použité literatury

• ALBERTINA ICOME (PRAHA), Renata SALÁTOVÁ a Anna MACHOVÁ. Konference Inforum. Knihovna plus [online]. 2013, č. 2 [cit. 2015-07-02]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus132/inforum..htm
• ALBERTINA ICOME (PRAHA). Archiv konference INFORUM [online]. Praha: Albertina icome Praha, c2015 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/cs/archiv
• ALBERTINA ICOME (PRAHA). Cena konference INFORUM 2015. INFORUM 2015 [online]. Praha: Albertina icome Praha, c2015 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/cs/infoceny
• LESENKOVÁ, Eva.  Doc. MUDr. Milan Špála, CSc. - 80 let (*20.11.1930). Lékařská knihovna [online]. 2010, č. 3-4 [cit. 2015-07-02]. ISSN 1804-2031. Dostupné z: http://www.nlk.cz/publikace-nlk/lekarska-knihovna/2010/lk2010-3-4/doc-milan-spala-80-let
• NÁRODNÍ LÉKAŘSKÁ KNIHOVNA (PRAHA, ČESKO). Bibliographia medica Čechoslovaca [online]. Praha: Národní lékařská knihovna [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.nlk.cz/informace-o-nlk/odborne-cinnosti/bmc
• ŠPÁLA, Milan a Jaroslav HOŘEJŠÍ. Milan Špála – Padesát let ve službách univerzity – od experimentální patologie přes saharskou anabázi po moderní žurnalologii. In: HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Křeslo pro Fausta 2006. Vyd. 1. Praha: Galén, 2006, s. 205–216. ISBN  80-7262-458-X.

• THOMSON REUTERS. Web of Science [online]. New York (NY, USA): Thomson Reuters, c2015 [cit. 2015-07-02]. Pro oprávněné uživatele dos

[1] ALBERTINA ICOME (PRAHA). Cena konference INFORUM 2015. INFORUM 2015 [online]. Praha: Albertina icome Praha, c2015 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/cs/infoceny

[2] ALBERTINA ICOME (PRAHA). Archiv konference INFORUM [online]. Praha: Albertina icome Praha, c2015 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/cs/archiv

[3] ALBERTINA ICOME (PRAHA), Renata SALÁTOVÁ a Anna MACHOVÁ. Konference Inforum. Knihovna plus [online]. 2013, č. 2 [cit. 2015-07-02]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus132/inforum..htm

[4] NÁRODNÍ LÉKAŘSKÁ KNIHOVNA (PRAHA, ČESKO). Bibliographia medica Čechoslovaca [online]. Praha: Národní lékařská knihovna [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.nlk.cz/informace-o-nlk/odborne-cinnosti/bmc

[5] THOMSON REUTERS. Web of Science [online]. New York (NY, USA): Thomson Reuters, c2015 [cit. 2015-07-02]. Pro oprávněné uživatele dostupné z: http://webofscience.com/

[6] LESENKOVÁ, Eva. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc. - 80 let (*20.11.1930). Lékařská knihovna [online]. 2010, č. 3-4 [cit. 2015-07-02]. ISSN 1804-2031. Dostupné z: http://www.nlk.cz/publikace-nlk/lekarska-knihWeb of Science [online]. New York (NY, USA): Thomson Reuters, c2015 [cit. 2015-07-02]. Pro oprávněné uživatele dostupné z: http://webofscience.com/ovna/2010/lk2010-3-4/doc-milan-spala-80-let

[7] ŠPÁLA, Milan a Jaroslav HOŘEJŠÍ. Milan Špála – Padesát let ve službách univerzity – od experimentální patologie přes saharskou anabázi po moderní žurnalologii. In: HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Křeslo pro Fausta 2006. Vyd. 1. Praha: Galén, 2006, s. 205–216.

ISBN 80-7262-458-X.

Poslední dva dotazy zodpověděl pan ředitel Albertina icome Praha, Vladimír Karen.

Kolik přispěvatelů zareaguje na výzvu do konference Knihovna?

Počet přihlášených odborných příspěvků je logicky pohyblivý. Výzvu neposíláme pouze do konference Knihovna, ale s pomocí programového výboru a mediálních partnerů na další české i zahraniční kontakty. Jednoznačně můžeme říci, že výsledná nabídka přihlášek příspěvků významně převyšuje časové možnosti konference a programový výbor se následně při výběru mnohdy řádně zapotí.

Jak se tvoří konkrétní tematické zaměření konference?

V tomto směru se INFORUM od jiných konferencí asi moc neliší. Některá témata jsou natolik zásadní, že se opakují, jiná se objevují nově – je to přirozená reakce na „pohyb“ v oboru. Výběr témat je výsledkem několikaměsíčních debat programového výboru, který tvoří lidé
z knihovnické praxe a pracovníci Albertina icome Praha. Oslovujeme zahraniční odborníky zapojené do zajímavých projektů nebo zabývající se tématy, o kterých se sice u nás mluví, ale pohled zvenčí, zvláště od člověka, který na domácích konferencích nevystupoval, může být přínosný. Musíme dát prostor také našim komerčním partnerům - producentům EIZ. Samozřejmě se snažíme o jejich zařazení tematicky odpovídajících sekcí a o vyvážení s odbornými příspěvky. Velkým problémem je sestavení sekcí – musíme totiž brát v úvahu různé aspekty (např. kapacitu sálů, časové omezení přednášejících). Je jasné, že výsledek je kompromisem, který nevyhovuje každému, ale bereme to jako realitu, v tomto směru tedy prosíme účastníky o shovívavost.

Potenciální témata pro příští ročník?

Na to je skutečně brzy, program se začíná rodit během podzimu, který předchází termínu konání konference. V každém případě jsme rádi za návrhy, které se objevují v anketě účastníků a které vždy dávají přinejmenším vodítko, jakou cestou se v příštím roce vydat, i když pochopitelně ne vždy se podaří splnit každé přání.

Jak probíhá diskuse ohledně zařazování určitých příspěvků - osobně nebo elektronickou komunikací?

Výběr probíhá ve dvou fázích. Nejprve jsou všechny příspěvky členy programového výboru "obodovány" a následně proběhne schůzka v Albertině, kde  ještě příspěvky postupně procházíme, posuzujeme, diskutujeme o nich. Často je to opravdu náročná práce, vše pečlivě zvažujeme, neboť můžeme přijmout pouze omezený počet vystoupení.

Mění se složení programového výboru?

Ano, příležitostně.

Kdo navrhuje/nominuje členy programového výboru?

Nominace obvykle přicházejí od stávajících členů programového výboru.

Jak dlouho tento výbor pracuje na přípravě konference?

Další ročník se začíná připravovat během podzimu roku předchozího
a poslední pracovní tečkou je pro některé členy výboru moderování sekce přímo na konferenci.

Zaznamenává konference nějaký ohlas ze zahraničí (např. v odborných periodikách)?

Součástí mediální spolupráce bývá samozřejmě reportáž či jiná zpráva z konference, což vítáme. Letos vyšla před několika dny v Information Today. V ostatních případech nám zahraniční portály pomáhají spíše s propagací konference před jejím konáním.

Hlásí se spontánně účastníci i přednášející ze zahraničí?

Rádi můžeme říci, že ano. Jak jsme se zmínili dříve, INFORUM propagujeme také prostřednictvím zahraničních časopisů, portálů, osobních kontaktů. Někteří účastníci i přednášející se do Prahy v květnu opakovaně vrací, což nás velmi těší. Zároveň ale samozřejmě vždy rádi uvítáme zahraniční nováčky.

Nyní dvě otázky na odlehčení:

Na jak dlouho dopředu máte ještě témata pro úvodní scénky?

Myslíte, jestli máme nějaký pořadník? To by bylo hezké, ale nemáme.
S velmi řídkými výjimkami zahájení vzniká nejvýš dva až tři týdny před vlastní konferencí, kdy někdo v kanceláři (už poněkolikáté) řekne: "Safra, měli bychom něco už konečně vymyslet na zahájení, je to už za chvilku." Pak většinou jdeme společně na oběd a povídáme páté přes deváté, až někoho napadne nějaké téma nebo třeba rekvizita, která by se dala použít, ostatní se toho chytí a začnou přidávat svoje. Potom to někdo v kanceláři sepíše do zárodku první verzi scénáře a ostatní jej upravují. Většinou není už čas zkoušet, každý si promyslí svoji roli a na zahájení je to zkouška, premiéra i derniéra naráz, samá improvizace. Letos to byla výjimka, vymysleli jsme si na sebe Rozmarné léto, které řada lidí zná skoro nazpaměť, takže jsme se texty opravdu museli naučit a poprvé v historii opravdu několikrát zkoušet. Ale Rozmarné léto nás tak bavilo, že jsme si to všichni opravdu moc užili. Účastníkům INFORA se líbilo, aspoň soudíme-li z bezprostředních reakcí. Ještě štěstí, že naše kolegyně a kolegové už mají organizaci vlastní konference tak v malíčku, že nás
k tomu moc nepotřebovali, a my jsme se mohli věnovat přípravě divadla.

Je to také v kompetenci programového výboru?

Jak už vyplývá z toho, co jsem říkal, zahájení INFORA je záležitost naší společnosti AiP. Tato tradice vznikla už někdy v roce 2001, kdy nám připadalo obvyklé, seriózní zahájení konference moc nudné a chtěli jsme ho nějak zpestřit pro sebe i pro účastníky. Po těch letech se s tím už vlastně nedá přestat, řada účastníků se těší "co zase bude" - a nás to navíc baví. Snad není moc těch, které by to otravovalo nebo dokonce odrazovalo od konference, to bychom neradi.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

Kolik je v průměru podáváno návrhů na ocenění?

Počet nominací je samozřejmě každý rok jiný, nicméně můžeme říci, že v posledních letech účastníci vybírají průměrně z deseti přihlášených návrhů.

Odkdy je cena udělována?

Jak si můžete všimnout níže (v tabulce) – od roku 1999. Od stejného roku se datuje existence konference INFORUM pod tímto názvem.  První čtyři ročníky konference se totiž uskutečnily pod názvem Infomedia.

Kde je publikován seznam či přehled všech, kteří ocenění získali?

Takový seznam dosud neexistoval – byl tedy vytvořen speciálně pro tento rozhovor.(Za což redakce velmi děkuje).

Tato cena je prestižní, náleží k ní i finanční odměna?

Ocenění je „pouze“ čestné, nikdy s ním žádná odměna nebyla spojena a ani to neplánujeme.

Přemýšlíte o rozšíření této ceny do více kategorií?

Vůbec poprvé byla cena udělena ve dvou kategoriích (InfoProdukt a InfoPočin), ale dospěli jsme k závěru, že jedna bude stačit. Počet laureátů se v minulosti měnil, od roku 2012 je vždy jeden.

Kolik členů poroty vybírá ceny do užšího výběru (nebo rozhoduje výhradně odborná veřejnost)?

Nominovat na cenu může na WWW stránkách konference před zveřejněním programu a registrace kdokoli, pravidelně o této možnosti informujeme také prostřednictvím knihovnických mailových konferencí. Hlavním kritériem pro přijetí nominace je to, aby odpovídala podmínkám, které se léta nemění. Jakmile je otevřena registrace, začíná hlasování účastníků.

Je hlasování anonymní?

Samozřejmě. Jak již bylo řečeno, hlasování probíhá v rámci online registrace účastníků a je přísně anonymní.

Kdo a kde navrhuje a vyrábí plastiku pro oceněné?

Krásné sošky, které ocenění obdrželi v posledních letech, jsou autorskou prací paní RNDr. Aleny Volkové Balvínové, které tímto mnohokrát děkujeme.

Máte zkušenost, že díky ocenění se určitá služba/produkt dostane do širšího povědomí odborné veřejnosti?

Předpokládáme – na základě reakcí z knihovnické komunity, že tento efekt naše cena skutečně má. Vždy ale záleží na tom, jak instituce, která ji dostane, této skutečnosti marketingově využije. Pochopitelně tou správnou cestou není cenu pouze vystavovatJ.

Co byste popřáli všem oceněným?

Přejeme jim, aby zůstali nadále kreativní a vymýšleli nové věci, které zpříjemní život těm, kterým mají sloužit. Nic jim nebráni se přihlásit znovu. Ostatní – třeba trochu nesmělé se pochlubit vlastními realizovanými nápady – ocenění jiných může povzbudit.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

Tabulka udělených cen

Resumé: Článek pojednává o modelu vědecké komunikace Open Access a jeho implementaci na Ukrajině. V úvodu autorka popisuje politiku, instituce a dokumenty (mandáty), které podporují Open Access. Dále jsou prezentovány konkrétní příklady repozitářů na Ukrajině. Na závěr seznamuje čtenáře s projektem DokŠyr.

Klíčová slova: otevřený přístup, otevřený časopis, Ukrajina, ELibUkr, eKAMIR, repozitáře, věděcká komunikace, DokŠyr

Summary :The paper handles the model of Open Access scientific communication and its implementation in the Ukraine. The policies, the institutions and documents (mandates) supporting Open Access are described in the introductory part of the article.  In addition to that some concrete  examples of repositories in the Unkraine are presented. The conclusion offers an introduction of  the DokŠyr project to the readers.

Keywords: open access, Ukraine, ELibUkr, eKMAIR, Repository, e-journal, scientific communication, DokŠyr

Keywords: open access, Ukraine, ELibUkr, eKMAIR, Repository, e-journal, scientific communication, DokŠyr

Open Access

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) pojem Open Access (dále OA)¹ definuje takto: „Online přístup k odborným informacím, především k plným textům recenzovaných vědeckých článků, ale i k textům preprintů, konferenčních sborníků ad., bez poplatků a komukoli. Jeho hlavním cílem je dosáhnout větší („neomezené“) možnosti šíření a zpřístupňování vědeckých poznatků pro odbornou, ale i laickou veřejnost v souladu s možnostmi, které poskytuje aktuální stav informačních technologií. Otevřený přístup se dělí dle uspořádání autorskoprávních vztahů na tzv. „volný otevřený přístup“ a tzv. „bezplatný otevřený přístup“. Druhým typem dělení je dělení na dva základní publikační modely – dvě cesty naplnění otevřeného přístupu, a to na tzv. „zlatou cestu otevřeného přístupu“ a tzv. „zelenou cestu otevřeného přístupu“. Definice otevřeného přístupu vychází z tzv. BBB-iniciativ (tj. Budapešťská iniciativa, Prohlášení z Bethesdy a Berlínská deklarace)²“. Přístup k vědeckým informacím je možné zajistit dvěma způsoby:

—   publikování v otevřených časopisech
—   autoarchivace článků v otevřených repozitářích.³

Otevřený časopis je „recenzovaný vědecký online časopis, který je budován ve smyslu otevřeného přístupu. Ve srovnání s klasickým vědeckým časopisem se liší především v modelu financování nákladů na vydání článku v časopise. Zpravidla za vydání a zpřístupnění článku platí plnou cenu autor nebo jeho instituce, nikoli koncový uživatel, jak je běžné u klasického časopisu (předplatné). Rozdílný bývá také autorskoprávní podklad uzavření smlouvy mezi autorem a vydavatelem. Uzavírání smluv mezi autorem a vydavatelem se řídí politikou daných otevřených časopisů, která se může lišit u jednotlivých vydavatelů. Pro konkrétní případ je vždy nutné se držet konkrétních podmínek daného vydavatele. Otevřený časopis může někdy vzniknout i přeměnou klasického časopisu"^4.

Otevřený repozitář – souhrnný název pro institucionální nebo oborový repozitář využívaný pro potřeby naplnění tzv. zelené cesty otevřeného přístupu. Otevřenost repozitáře určuje nejen míra větší či menší volné dostupnosti uložených dokumentů, ale zejména míra interoperability repozitáře s ostatními repozitáři umožňující jejich vzájemné propojování a spolupráci.⁵

Jakým způsobem je rozvíjena iniciativa OA na Ukrajině? Do jaké míry je zajištěn přístup k vědeckým informacím jak pro vědecké pracovníky, tak pro studenty? Jakým způsobem je možné zmenšit informační blokádu a jaký význam v tomto procesu mají knihovny, tedy instituce garantující přístup k informacím a plnící strategické cíle informační společnosti? Na tyto otázky se pokusím odpovědět ve svém článku.

Ukrajina je v současné době významným producentem vědeckých informací. Na Ukrajině je 904 vysokých škol (z nichž je 351 univerzit) a 119 vědeckovýzkumných ústavů Akademie věd Ukrajiny, kde pracuje přibližně 179 tisíc nositelů titulu Ph.D, včetně 84 400 s titulem CSc.⁶ V roce 2011 bylo na Ukrajině vydáno více než 1500 vědeckých časopisů a jiných odborných publikací^7,8. Každoročně se vydává více než 1 400 odborných časopisů a publikuje se přes 170 000 článků, přičemž 99 % publikací je v ukrajinštině a nemají ani anglický abstrakt.⁹ Náklad těchto časopisů zřídka překročí 150–200 kusů a mechanismus jejich distribuce je nepochopitelný a matoucí, tudíž větší část vědeckých publikací (od 170 do 200 000 za rok) zůstává nedostupná jak pro ukrajinského, tak pro zahraničního čtenáře. Faktor dopadu/vlivu výsledků vědeckých výzkumů na Ukrajině ve srovnání se světem je velmi nízký.¹⁰ Databáze Thomson Reuters obsahuje pouze 17 ukrajinských impaktovaných časopisů¹¹ a Scopus 34 titulů¹².

Národní politika na podporu vědy a výzkumu (VaV)

V roce 2007 Ukrajinská vláda přijala Zákon o nejdůležitějších zásadách vývoje informační společnosti na Ukrajině v letech 2007–2015 na podporu rozvoje informační společnosti pro období 2007–2015.¹³

Zákon o nejdůležitějších zásadách vývoje informační společnosti na Ukrajině v letech 2007–2015 deklaruje: „Otevřený přístup je jednou z priorit vývoje informační společnosti Paměťové instituce – knihovny, archivy a muzea – mají ve svých sbírkách velké množství vzácných cenných dokumentů, které vzhledem ke svému fyzickému nosiči nejsou dostupné široké veřejnosti. Knihovny, jejichž hlavní činností je získávání a shromažďování fondů tradičních dokumentů a jejich pořádání, plní své poslání, a tudíž realizují úkoly, jež jsou stanoveny v Zákoně o nejdůležitějších zásadách vývoje informační společnosti na Ukrajině v letech 2007–2015. Vytváření digitálních kopií dokumentů je jednou z možných variant, jak zpřístupnit dokumenty přes internet.¹⁴ I přesto, že oba způsoby – jak Zelená, tak Zlatá cesta – nabízejí možnost sdílení vědeckých výsledků, ředitelka knihovny z Národní univerzity Kyjevo-Mohyljanská akademie  Tetjana Jarošenko konstatuje, že

„model otevřených repozitářů se jeví jako jedna z nejlepších možností pro vědecké instituce na Ukrajině v 21. století, jak vkládat a sdílet výsledky VaV
A právě proto se Open Access může stát jedním z nástrojů, který pomůže prolomit informační blokádu ^15,16.

Krymská deklarace

Budapešťská iniciativa, Prohlášení z Bethesdy a Berlínská deklarace (dále BBB-iniciativy) definují dva způsoby, jak realizovat otevřený přístup – zelenou a zlatou cestu (zelenou cestu formou otevřených repozitářů a zlatou cestu formou otevřených časopisů).¹⁷ Je nutno dodat, že Budapešťskou deklaraci podepsalo 78 institucí a dalších signatářů z Ukrajiny.¹⁸

V červnu 2012 účastníci 19. mezinárodní konference „Krym-2012: Knihovna a informační zdroje v současném světě vědy, kultury, vzdělávání a podnikání“ přijali Krymskou Deklaraci¹⁹. Deklaraci mimo jiné podpořilo více než 150 vysokoškolských knihoven.²⁰ Deklarace vyzývá knihovny, aby popularizovaly myšlenku OA mezi svými uživateli, iniciovaly vytváření a rozvoj tematických a institucionálních repozitářů.²¹ Signatáři Deklarace prohlásili:

„…otevřený přístup k informacím je základem pro současnou informační a znalostní společnost, pro vývoj vědy, vzdělávání, a také jeden z faktorů, který ovlivní integraci do mezinárodní vědecké komunity. OA je aktuální zejména pro vědce z méně vyspělých zemí, které se začínají teprve formovat a upevňovat, kde dlouhou dobu existovala a nadále existuje informační bariéra“.²²

Dále účastníci prohlásili, že podporují známé iniciativy a mezinárodní projekty OA, zejména Budapešťskou a Berlínskou deklaraci, prohlášení IFLA, asociace a programy LIBER, eIFL, COAR, OASPA. Deklarace vyzývá vědce, výzkumné pracovníky, aby vkládali své výsledky do repozitářů, aby vyvíjeli náležitou iniciativu a strategii, vydavatele vyzývá, aby neznemožňovali vkládání postprintů, akademické knihovny vyzývá, aby popularizovaly otevřený přístup svým uživatelům, iniciovaly otevření institucionálních repozitářů, veřejné knihovny, aby iniciovaly vytváření repozitářů místních komunit, a to tak, aby repozitáře splňovaly podmínku interoperability.²³

Olvijská deklarace

Otevřený přístup k vědeckým informacím byl také zahrnout do tzv. Olvijské Deklarace (The Olbian Declaration of Universities)²⁴. Olvijská deklarace se snaží implementovat v prostředí Ukrajiny hlavní zásady „velké“ (Boloňské) deklarace univerzit Europy.²⁵ V roce 2009 na Ukrajině v rámci Olvijského fóra (Olvia Forum, 12. června 2009) 26 rektorů vysokých škol podpořilo Olvijskou deklaraci, která podporuje akademickou svobodu, nezávislost univerzit, vědu a vzdělání pro udržitelný rozvoj:

—   akademická svoboda zahrnuje otevřený přístup k informacím prostřednictvím rozvoje otevřených repozitářů a volně dostupných časopisů,

—   otevřený přístup k informacím je významnou součástí výzkumu v dnešním globalizovaném světě, klíčem k dalšímu rozvoji vědy, školství a společnosti. Dále napomáhá Ukrajině integrovat se do globální akademické obce. ²⁶

Asociace „Informatio-Konsorcium“

Open Acces na Ukrajině a Electronic Information For Libraries

Iniciativa OA má podporu také na mezinárodní úrovni. Jednou z organizací, která podporuje tuto myšlenku na Ukrajině, je eIFL.net²⁷.

eIFL.net podporuje následující programy:

–       eIFL – elektronické zdroje

–       vývoj knihovnických konsorcií

–       eIFL IP – duševní vlastnictví

–       eIFL FOSS – otevřené programové zajištění

–       eIFL OA – otevřený přístup

V rámci mezinárodního konsorcia eIFL Net²⁸ v roce 1999 na Ukrajině vznikla asociace „Informatio-Konsorcium“²⁹. Prostřednictvím konsorcia mají knihovny na Ukrajině přístup k široké škále vědeckých elektronických informačních zdrojů. K datu 28. 12. 2014 mělo toto sdružení 63 členů. Od roku 2000 mají knihovny přístup databázi EBSCO v rámci projektu „Elektronna informacija dlja bibliotek“ (Electronic Information For Libraries). Projekt vznikl v rámci společné iniciativy Open Society Foundations³⁰ a vydavatelství EBSCO publishing. Koordinátorem projektu je asociace „Informatio-Konsorcium“.

Asociace pravidelně organizuje různé konference (Informatio 2014, MEEC-14, Informatio-2013)³¹, semináře³², zajišťuje zkušební přístupy k různým EIZ. V rámci programu vznikly následující projekty:

-       překlad učebnice "Copyright for Librarians" a série vzdělávacích seminářů

-       přístup ke zdrojům vydavatelství Edward Elgar Journals and Development Studies Ebooks (do 31. 12. 2016)

-       přístup k systému BioOne (do prosince 2015)

-       přístup k IMF elibrary (do 31. 12. 2014)

-       přístup ke zdrojům New England Journal of Medicine (k 31. 12. 2014)

-       přístup k časopisu Pediatric Neurology Briefs (přístup do 31. 12. 2015)

Na období 2014–2015 asociace „Informatio-Konsorcium“ ve spolupráci s eIFL.net nabízí knihovnám, vysokým školám a vědeckovýzkumných institucím přístup k EIZ (BioOne {2014–2015}, Edward Elgar Publishing {2014–2016}, IMF Library{2014}, New England Journal of Medicine {2014} a Pediatric Neurology Briefs {2014}). Programu se mohou zúčastnit jak partnerské agentury Asociace „Informatio-Konsorcium“, tak jiné instituce, které mají zájem připojit se ke konsorciu.³³

Konsorcium  Electronic Library of Ukraine (ELibUkr)

V roce 2009 byl zahájen projekt „Digitální knihovna – vytváření center znalostí v rámci akademických knihoven na Ukrajině“ (Electronic Library of Ukraine (dále ELibUkr) ^34,35. Projekt se především zaměřuje na:

-       zpřístupnění digitalizovaných vědeckých a akademických prací

-       přístup do světových databází a ukrajinských digitálních depozitářů

-       informační vzdělávání jak pro knihovníky, tak pro uživatele knihoven

-       spolupráci mezi univerzitami, státními a jinými organizacemi

Základním kamenem ELibUkr© je portál, který poskytuje přístup k elektronickým informačním zdrojům. Účastníci projektu ELibUkr mají možnost zajišťovat elektronické dodávání dokumentů a odborných článků (EDD). Projekt sdružuje národní³⁶ a vysokoškolské knihovny a jiné organizace. Cílem projektu je poskytovat přístup k vědeckým informacím, vytvářet vlastní odborné informační zdroje a integrovat je do mezinárodní vědecké komunikace. 3. prosince 2014 bylo registrováno 31 členů projektu ELibUkr.

Formy propagace

Prostřednictvím budování institucionálních depozitářů knihovny pomáhají naplňovat myšlenku OA. Knihovny by se měly podílet na zvyšování povědomí o otevřeném přístupu, a to prostřednictvím různých vzdělávacích akcí, přednášek, propagačních videí, uváděním příslušných informací na svých webových stránkách, formou propagačních stánků v prostorách univerzit a různými výzvami. Jednou z takových akcí je propagační akce Open Access Week. Níže je seznam akcí, které byly realizovány knihovnami za poslední tři roky.

Open Acces week na Ukrajině

• 2014 workshop Open Access e-Resources on Medicine^37,38 
  (uspořádala Národní lékařská vědecká knihovna)
• 2012 workshop Open Access development in Ukraine³⁹

(knihovna Národní univerzity Kyjevo-Mohyľanské akademie)

• 2011 seminář „What is open access to scientific publications“⁴⁰
  (knihovna vědeckotechnické univerzity Ivana Puljuja města Ternopol⁴¹)
• 2011  webinář „Methodology publishing articles in the institutional repository ELARTU“^42,43
  (knihovna vědeckotechnické univerzity Ivana Puljuja).

Propagační videa:

-       https://www.youtube.com/watch?v=Fr1bpsiePF0

-       https://www.youtube.com/watch?v=5qhDJYMct94

V březnu 2015 by se měla konat 3. mezinárodní konference „Vědecká komunikace v digitální  epoše“. Konference bude primárně zaměřena na tato témata:

-       vědecké časopisy – nové modely a technologie vytváření a šíření

-       scientometrické a bibliometrické nástroje hodnotící vědecké výstupy

-       vytváření a využívání elektronických zdrojů a digitálních knihoven

-  otázky duševního vlastnictví v rámci vytváření a využívání elektronických zdrojů

-       nové informační a komunikační technologie a spolupráce knihoven

-       knihovny, archivy a muzea ve společném informačním prostoru

-       knihovnické vzdělávání: výzva znalostní společnosti

V rámci konference proběhne také 18. seminář „Elektronické zdroje pro vědu a vzdělávání – prezentace zdrojů od EBSCO, SpringerLink, Cambridge UP, IEEE, Emerald a jiných a výroční setkání účastníků ElibUkr.⁴⁴

Konkrétní příklady repozitářů

„Za poslední 3–4 roky bylo na Ukrajině vytvořeno 27 institucionálních repozitářů, včetně 22 v rámci univerzit. Podle žebříčku nejlépe hodnocených repozitářů z ledna 2011 jsou na prvních příčkách následující (první sloupec popisuje hodnocení repozitářů z celkových 1184)“ – takto popisuje situaci na Ukrajině v roce 2011 ředitelka knihovny Národní univerzity Kyjevo-Mohyljanské akademie Tetjana Jarošenko. Pro lepší orientaci uvádím tabulku z článku Teťany Jarošenko Open Access: Ukrainian Landscape

Zdroj: http://bit.ly/1CeSvXh

Electronic Library of Ukraine Open Archive (ELibUkr-OA)

S ohledem na to, že pouze 19 vysokých škol poskytovalo svým zaměstnancům možnost vkládát do repozitářů své výsledky, knihovna Národní univerzity Kyjevo-Mohyljanské akademie přišla s iniciativou vytvořit společný multidisciplinární otevřený repozitář pro všechny vysoké školy. Multidisciplinární otevřený elektronický repozitář ElibUkr-OA je dostupný prostřednictvím portálu ELibUkr; své služby nabízí vědeckým pracovníkům a jiným institucí, které nemají svůj vlastní institucionální repozitář. ElibUkr-OA vznikl za finanční podpory Vidrodžennja⁴⁵ a ELibUkr. Repozitář je registrován v mezinárodním harvesteru OpenDOAR (The Directory of Open Access Repositories – OpenDOAR) a ROAR (Registry of Open Access Repositories). ELibUkr-OA podporuje všechny mezinárodní potřebné standardy a protokoly pro výměnu metadat, čímž zajišťuje efektivní vyhledávání a spolehlivý přístup k výsledkům výzkumu vědců z Ukrajiny komukoli a kdekoli.

ELibUkr-OA sleduje tyto cíle:

-       Vytvářet informační infrastrukturu otevřených repozitářů pro rozvoj a šíření publikací ve veřejné sféře,

-       uchovávat, šířit, dlouhodobě a spolehlivě zajišťovat otevřený přístup k výsledkům vědeckých výzkumů,

-       propagovat výsledky výzkumu a tím zvyšovat dopad výzkumu na mezinárodní úrovni,

-       vytvářet prostředí, které umožní ukrajinským vědcům vkládat a zpětně vyhledávat vědecké informace.

Vybudování repozitářů se řídí těmito obecnými zásady vkládání:

-       do  repozitáře je možné vkládat vědecké a výukové dokumenty,

-       dokumenty do repozitáře mohou vkládat autoři z těch institucí, které nemají svůj vlastní repozitář ,

-       práce může být vložena jak samotným autorem, tak jinou pověřenou osobou,

-       vkládají pouze registrovaní uživatelé.⁴⁶

Registrace se provádí prostřednictvím portálu ELibUkr.⁴⁷ V prosinci 2014 bylo registrováno 66 organizací. ELibUkr-OA podporuje všechny mezinárodní standardy a protokoly výměny metadat, což zajišťuje efektivní a spolehlivý přístup k výsledkům výzkumu ukrajinských vědců.⁴⁸

Obr. 1 Společný archiv ukrajinských knihoven
Zdroj: http://oa.elibukr.org/

eKMAIR (Electronic Kyiv-Mohyly Academy Institutional Repozitory)

National University „Kyjev Mohyla akademie“ je jednou z univerzit, které se podílejí na šíření iniciativy OA. Univerzita vlastní institucionální repozitář.

Obr. 2 Archiv DSpace Kyjevsko Mogiljanská akademie
Zdroj: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/

Electronic Archive Khmelnitskiy National University

Vědecká knihovna národní univerzity města Chmelnyck v roce 2011 zahájila vytvoření institucionálního repozitáře Electronic Archive Khmelnitskiy National University (dále ElarKhNU). Cílem repozitáře je zvýšení popularity univerzity díky/ za pomoci šíření vědeckých výsledků, zvýšení citovanosti vědců; zajištění spolehlivého a dlouhodobého ukládání plných textů. Adresa repozitáře je http://library.tup.km.ua:8080/jspui/.⁴⁹

Naukova periodika Ukrajiny

Jak už bylo řečeno v úvodu článku, mechanismus distribuce časopisů na Ukrajině je nepochopitelný a matoucí. Tento problém částečně řeší projekt Naukova periodika Ukrajiny Národní knihovny Vernadského (http://www.nbuv.gov.ua/portal/). Články však nejsou indexovány ve světových vyhledávacích systémech a nemají vlastní metadata, což komplikuje vyhledávání relevantních informací.⁵⁰

Obr. 3 Databáze odborných periodik a článků z odborných periodik Národní knihovny Ukrajiny  (Zdroj:  http://bit.ly/1Cx7wUh)

Electronic Archive of TSTU (ELARTU)

Politiku OA přijala také Státní vědeckotechnická univerzita Ivana Puľuja města Ternopil, která požaduje, aby všechny články publikované v časopisech (za předpokladu, že vydavatel souhlasí s vložením dokumentu do repozitáře) a příspěvky konferencí byly uloženy v digitálním repozitáři Electronic Archive of TSTU (ELARTU)⁵¹.

Obr. 4 digitální repozitář Electronic Archive of TSTU (ELARTU)
Zdroj: http://elartu.tntu.edu.ua/

Odtajněné dokumenty z archivu Služby bezpečnosti Ukrajiny

Materiály jsou zpřístupněny prostřednictvím ELibUkr-OA.

Obr. 5 Odtajněné dokumenty z archivu Služby bezpečnosti Ukrajiny

Harvester vědeckých informací⁵²

Ukrajinský harvester indexuje metadata z různých repozitářů a zajišťuje globální vyhledávání. Tento projekt byl vypracován a realizován Státní univerzitou Ivana Franka města Žytomyr v rámci realizace projektu „Digitální knihovny vysokých škol integrované do evropských vědeckých a vzdělávacích knihovních systémů“. Systém umožňuje vyhledávání článků, knih, disertací a jiných dokumentů ve všech registrovaných ukrajinských repozitářích – v prosinci 2014 bylo celkem registrováno 49 repozitářů.

Projekt DokŠyr

O projektu

V roce 2012 byl v rámci Týdne otevřeného přístupu proveden mezi ukrajinskými knihovníky výzkum^53, jehož cílem bylo identifikovat faktory, které ovlivňují šíření myšlenky OA. I přes výraznou podporu hnutí za otevřený přístup většina knihovníku odpověděla, že dosti málo využívají příslušné nástroje a cítí určité překážky, pokud jde o otevřené komunikační kanály podporující OA. Vzniká paradoxní situace, kdy ukrajinští knihovníci přesvědčují své uživatele o významu OA, ale zároveň sami tuto iniciativu nepodporují. Výsledky výše uvedeného výzkumu posloužily jako impuls pro vznik projektu DokŠyr.⁵⁴ Jeho cílem je šířit iniciativu otevřeného přístupu mezi knihovníky na Ukrajině. Projekt nabízí komplexní informace o otevřených národních a mezinárodních knihovnických zdrojích, dále poskytuje technickou podporu pro autoarchivaci a zviditelnění dokumentů z oblasti knihovnictví.

Samotný název projektu DokŠyr vynikl sloučením slov „dokument“ a slova „šířit^“55,56 Projekt, tedy web, je rozdělen do pěti částí:

1. 1. Dokumenty
2. 2. Rozcestník zdrojů⁵⁷
3. 3. Informace o Otevřeném přístupu
4. 4. Elektronické informační zdroje (EIZ) z oblasti knihovnictví
5. 5. Rating

Stěžejní část projektu tvoří Rozcestník zdrojů⁵⁸ otevřených knihovnických EIZ, Informace o Otevřeném přístupu a Elektronické informační zdroje (EIZ) z oblasti knihovnictví.

Obr. 6 Rozcestník zdrojů otevřených knihovnických EIZ, Informace o Otevřeném přístupu a Elektronické informační zdroje  (EIZ) z oblasti knihovnictví
Zdroj: http://www.docshyr.info/?page_id=237

V první části se ukládají preprinty, knihy, prezentace, různé návody z oblasti knihovnictví a informační vědy. Druhá část s názvem Rozcestník zdrojů byla vytvořena za účelem popularizace nových kanálů vědecké komunikace mezi ukrajinskými knihovníky, a dále, aby zjednodušila vyhledávání důvěryhodných zdrojů z oblasti knihovnictví. Tato část obsahuje další tři části:

2. Rozcestník EIZ z oblasti knihovnictví

2.1   Otevřené časopisy z oblasti knihovnictví

2.1.1 Ukrajinské knihovnické časopisy
2.1.2 Knihovnické časopisy v azbuce
2.1.3 Knihovnické časopisy v DOAJ

2.2    Otevřené repozitáře

2.3 Vyhledávácí nástroje a katalogy

Tabulka 1 Vyhledávácí nástroje a katalogy (Zdroj: Vlastní zpracování)

Třetí část obsahuje informace o zlaté a zelené cestě OA, modelech časopisu OA, platformách otevřených konferencí. Čtvrtá část, rating, má za cíl propagovat OA mezi knihovníky a vydavateli, obsahuje hodnocení časopisů z oblasti knihovnictví a informační vědy.

Tabulka 2 Hodnocení knihovnických periodik (Zdroj: http://www.docshyr.info/?page_id=783)

"Výsledky hodnocení byly získány prostřednictvím Google Scholar a jsou z 20. září 2014. Cílem měření a hodnocení je popularizace OA mezi knihovníky a vydavateli knihovnických publikací. S ohledem na určité nedostatky metod, které nabízí Google Scholar, není možné využívat hodnocení časopisu jako hodnocení kvality těchto publikací. Hodnocení se bude provádět dvakrát ročně. Příští hodnocení se bude provádět v březnu 2015." – těmito slovy informuje autor projektu DokŠyr Serhij Nazarovec o hodnocení časopisů.

E-LIS versus Ukrajina

Jeden z nejvýznamnějších mezinárodních otevřených archivů (repozitářů) v oboru knihovní a informační vědy E-LIS (Eprints in Library and Information Science, E-LIS, http://eprints.rclis.org/) nabízí autorům možnost ukládat dokumenty, a to i v mateřském jazyce autora.⁶¹ Archiv zajišťuje trvalé uchovávání dokumentů, vytváří lepší podmínky pro vyšší citovanost, podporuje OA a nabízí lepší možnosti pro spolupráci odborníků v oblasti LIS. Správcem archivu je Sergij Nazaroveci^62. Repozitář se prakticky nepoužívá, počet vložených dokumentů je minimální.⁶³ K datu 15. prosince 2014 archiv obsahoval 117 dokumentů z Ukrajiny.⁶⁴ Podle Nazarovtse bude Ukrajina potřebovat nejméně deset let, aby dohnala například Španěly, kteří vkládají nejméně 100 dokumentů měsíčně. Pan Nazarovets, jako správce a také jako nadšený propagátor OA, vyzývá své kolegy k vkládání dokumentů do E-LIS a také nabízí pomoc s vložením těchto dokumentů.⁶⁵ Na svém blogu Pan Bibliotekar⁶⁶ velmi podrobně popisuje všechny náležitosti, které je třeba zaslat, aby bylo možno následně dokument vložit do archivu.

ZÁVĚR

Z výše popsaného vyplývá, že na Ukrajině byly v posledních několika letech učiněny konkrétní kroky zaměřené na podporu a šíření myšlenky Open Access. Podstatnou úlohu v prosazování OA plní knihovny, knihovnické organizace a sdružení. V letech 2007–2008 řada vysokých škol vytvářela vlastní institucionální repozitáře (digitální knihovny). Ve světovém měřítku byl největší nárůst databází v ukrajinštině registrován v letech 2010–2013 (viz obrázek). Za rok 2014 přibylo pouze 5 nových digitálních knihoven.⁶⁷ Bohužel ne všechny univerzity prosazují aktivně myšlenku Open Access. Mezi hlavní příčiny, které brzdí rozvoj repozitářů, patří:

• špatná administrativní podpora
• neznalost vědeckých pracovníků o výhodách OA, zejména o OA úložištích
• univerzity nevidí výhody a důvody, proč vkládat své práce do repozitářů
• nedostatek technické kapacity na univerzitách
• většina ukrajinských vědců stále používá počítač především za účelem vyřizování e-mailů a psaní na PC
• chybějící politika týkající se práv duševního vlastnictví

Obr. 7 Graf nárůstu elektronických dokumentů uložených ukrajinských elektronických deopozitářích  (Zdroj: http://bit.ly/1IXNdDI)

V roce 2011 Teťana Jarošenko konstatovala, že celkový počet dokumentů ve všech repozitářích v rámci Ukrajiny byl 57 000, což bylo v průměru pouze 2111 dokumentů v každém repozitáři, a domnívala se, že výsledek není uspokojivý.⁶⁸ V roce 2014 byl celkový počet repozitářů 73, v nich bylo uloženo 239 064 dokumentů, v průměru každý repozitář obsahoval 4800 dokumentů.⁶⁹ První repozitáře začaly vznikat před 3–5 lety, s ohledem na dynamiku jsou tedy výsledky velmi dobré. Na druhou stranu na Ukrajině je 351 univerzit, a protože každá univerzita by měla mít svůj vlastní repozitář, do něhož by vkládala vědecké informace produkované akademiky a studenty, měl by minimální počet repozitářů činit alespoň 300.

POZNÁMKY:

¹ český ekvivalent volný otevřený přístup

² HAVLOVÁ, Jaroslava, MAREK, Jiří. Otevřený přístup (k vědeckým informacím). In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000015817&local_base=KTD.

³ http://www.openaccess.cz/cs/openaccess/

⁴ HAVLOVÁ, Jaroslava, MAREK, Jiří. Otevřený časopis.  In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/4YAXQXHCQSYIM96NGI5PUGJCA7PU
76TPDVRNDLJF17EH2X1RUB-51744?func=find-b&find_code=WTR&request=
Otev%C5%99en%C3%BD+%C4%8Dasopis+++&adjacent=N&x=30&y=7

⁵ HAVLOVÁ, Jaroslava, MAREK, Jiří. Otevřený repozitář.  In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/GCM8FYERRFJ7BCLEREMVIF7N13IFJ62NCCE23XV7AQGY6R3YXQ-59310?func=find-b&find_code =WTD&request=otev%C5%99en%C3%BD+repozita%C5%99++++&adjacent=N&x=0&y=0

⁶ Titul CSc. kandidát věd se v současné době  v České republice nepoužívá.  Titul CSc. se v ČR uděloval krátce po roce 1990. Později byl titul  nahrazen zkratkou Ph.D. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=782

⁷ Ibid.

⁸ Údaje o počtu vysokých škol, akademických pracovníků a časopisů jsou z roku 2011.

⁹ Yaroshenko, Tetiana. Open Access to knowledge in the modern University: Ukrainian landscape [online prezentace]. 2011 [cit. 16. 01. 2015].
Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/handle/123456789/1052

¹⁰Yaroshenko, Tetiana. Open Access: State of Affairs in Ukraine [online prezentace]. 2011 [cit.  2015-01-16]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/17900/.

¹¹ http://admin-apps.webofknowledge.com/JCR/JCR?RQ=LIST_SUMMARY_JOURNAL

¹² http://bit.ly/1DJTOBw

¹³ Normatyvni akty Ukrajiny v bibliotečnij i sumižnych haluzjach: Zakon Ukrajiny – Pro osvnovni  zasady rozvytku informacijnoho suspiľstva na 2007–2015 roky vid 9. 1. 2007 N 537-V. In: Nacionaľna  biblioteka Ukrajiny imeni V. I. Vernads´koho, Kyjiv [online]. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://zakon1.rada.gov.ua/laws/anot/537-16.

¹⁴ Pro projekt: Koncepcija novogo integrovanoho resursu – elektronna biblioteka „Kuľtura Ukrajiny“. Elektronna biblioteka „Kuľtura Ukrajiny“ [on-line]. [2015-15-01]. Dostupné z: http://elib.nplu.org/content.html?id=3

¹⁵ Pojem „blokáda“ jsem ponechala záměrně tak, jak jej definuje Teťana Jarošenko (Tetiana Yaroshenko).

¹⁶ Ukraineopenaccess.mpg In: Youtube [online]. 24. 11. 2011 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Fr1bpsiePF0.  Kanál uživatele Tetiana Yaroshenko

¹⁷https://dspace.vsb.cz/bitstream/handle/10084/100657/it-lib-rygelova.pdf?sequence=1

¹⁸http://www.budapestopenaccessinitiative.org/list_signatures?indorg=all&b_start:int=0&keyword=ukraine%20

¹⁹http://www.gopetition.com/petitions/crimea-open-access-manifesto.html (plný text)

²⁰ Yaroshenko, Tetiana. OPEN ACCESS: UKRAINIAN LANDSCAPE [online prezentace]2011. [cit. 2015-01-16]. Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/bitstream/123456789/1116/1/IATUL%202011%20Yaroshenko_T.pdf

²¹ http://eprints.rclis.org/7310/1/SZI_2006_Kuchma.pdf

²² Krymska Deklaracija Vidkrytogo Dostupu: učasnyky 19-ji Mižnarodnoji Konferencii „Krym 2012: Biblioteka ta informacijni resursy u sučasnomu sviti nauky, kuľtury, osvity i biznesu“ prohološujuť Krymsku Deklaraciju Vidkrytogo Dostupu. In: Elektronna Biblioteka Ukrajiny (ElibUkr) [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.elibukr.org/uk/novini/krimska-deklaraciya-vidkrytogo-dostupu.html POZOR, HLÁSÍ 404 Not FoundÍ

²³ Krymska Deklaracija Vidkrytoho Dostupu: učasnyky 19-ji Mižnarodnoji Konferencii „Krym 2012: Biblioteka ta informacijni resursy u sučasnomu sviti nauky, kuľtury, osvity i biznesu“ prohološujuť Krymsku Deklaraciju Vidkrytogo Dostupu. In: Elektronna Biblioteka Ukrajiny (ElibUkr) [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.elibukr.org/uk/novini/krimska-deklaraciya-vidkrytogo-dostupu.html

²⁴ THE OLBIAN DECLARATION OF UNIVERSITIES: [Yalta, Ukraine, 12 June 2009]. In: Ukrajinian Universitiy Association [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://auu.kma.mk.ua/index.php?option=com_content&view=article&id=103&lang=en&Itemid=0

²⁵KAĽNYŠ, Ju. G. Perspektyvy rozvytku universytetskoji osvity v Ukrajini: Oľvijska Chartija. In: Nacionľnyj instytut strategičnych doslidžeň [online]. c2010 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://old.niss.gov.ua/book/Osvita/7.pdf

²⁶ Yaroshenko, Tetiana. Science, Libraries and Open Access: Ukrainian landscape[slid 32.] [online prezentace]. 2011 [cit. 16. 01. 2015].
Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/handle/123456789/1012

²⁷ Electronic Information For Libraries – elektronna informacija dlja bibliotek

²⁸ EIFL (Electronic Information for Libraries) [online]. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z:  http://www.eifl.net/

²⁹ EIFL in Ukraine.  EIFL (Electronic Information for Libraries) [online]. [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.irex.org/project/bibliomist-global-libraries-ukraine,

³⁰ Open Society Foundations [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://www.nbuv.gov.ua/abu/

³¹ Konferenciji, shcho orhanizovuje abo spivorhanizovuje Asociacija „Informatio-Konscorcium.  In: Asociacija „Informatio-Konscorcium" [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://informatio-consortium.net/?q=ownconference

³² Seminary, shcho orhanizovani za učasťu Asociaciji „Informatio-Konscorcium.  In: Asociacija „Informatio-Konscorcium“ [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://informatio-consortium.net/?q=node/6

³³ Projekty: Prohrama bezplatnoho dostupu do elektronnych resursiv na 2014-2016 rr.  In: Asociacija „Informatio-Konscorcium" [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://informatio-consortium.net/?q=projects

³⁴ Elektronna biblioteka Ukrajiny (ElibUkr). [online]. [cit. 2015-01-16]. Dostupné z: www.elibukr.org      

³⁵ další informace o projektu v angličtině http://kmfoundation.com/oldsite/newsletter/2/news-  elibukr-en.php

³⁶ Více o národních knihovnách na Ukrajině Kutsyn, Myroslava. Modernizace veřejných knihoven na Ukrajině. Knihovna plus [online]. 2014, č. 1 [cit. 2015-02-25]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus141/kutsyn.htm>. ISSN 1801-5948.

³⁷ 2014 Events: Open Access e-Resources on Medicine. Open Access Week [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/events/open-access-e-resources-on-medicine

³⁸ News and Events: Report about the workshop "E-resources of open access on medicine and related sciences". NATIONAL SCIENTIFIC MEDICAL LIBRARY OF UKRAINE [online]. c2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.library.gov.ua/en/main/209-news-and-events/375-report-about-the-workshop-e-resources-of-open-access-on-medicine-and-related-sciences

³⁹ 2014 Events: Open Access development in Ukraine. Open Access Week [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/events/open-access-development-in-ukraine

⁴⁰2014 Events: Seminar "What is open access to scientific publications". Open Access Week [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/events/seminar-what-is-open-access-to-scientific-publications

⁴¹Ternopil State Ivan Pul'uj Technical Universityvii (TSTU)

⁴²2014 Events: Webinar "Methodology publishing articles in the institutional repository ELARTU". Open Access Week [online]. [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/events/webinar-methodology-publishing-articles-in-the-institutional

⁴³ Naukovo-praktyčnyj vebinar „Metodyka rozmiščennja publikacij v intstytucionaĺnomu repozytariji ELARTU“. Naukovo-technična biblioteka Ternopiľska nacionaľno techničnyj universystet imeni Ivana Poľuja. ©2015. [cit. 2015-02-15]. Dostupné z:  http://library.tntu.edu.ua/allnews/naukovo-praktychnyj-vebinar-metodyka-rozmischennja-publikacij-v-instytucijnomu-repozytariji-elartu/

⁴⁴ Zaprošujemo do učasti v tretij Mižnarodnij naukovo-praktyčnij konferenciji „Naukova komunikacija v cyfrovu epochu“. In: Naukova biblioteka Nacionaľnoho universystetu „Kyjevo-Mohyľanska akademija“  [online]. © 2011-2015, [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://library.ukma.edu.ua/index.php?id=single&tx_ttnews%5Btt_news%5D=643&cHash=c8daa45cd03acd1d893e456e71fda471&fb_action_ids=1036375056378643&fb_action_types=og.recommends&fb_source=other_multiline&action_object_map=%5B775266412566292%5D&action_type_map=%5B%22og.recommends%22%5D&action_ref_map=%5B%5D

⁴⁵ Renaissance  www.irf.ua

⁴⁶ ELibUkr-OA: multydyscyplinarnyj vidkrytyj elektronnyj archiv dľa ukrajinskych včenych. [online prezentace]. Copyright © 2002-2005  [cit. 16. 01. 2015].
Dostupné z:  http://elartu.tntu.edu.ua/handle/123456789/663

⁴⁷ Elektronnyj archiv Nacionaľnoho universytetu „Kyevo-Mohyľanska akademija. [on-line]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/

⁴⁸ Yaroshenko, Tetiana. Vidkryyj dostup – šľach do prysutnosti Ukrajiny v svitovij naukovij spiľnosti. [online prezentace]. 2011 [cit. 16. 01. 2015].
Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/bitstream/123456789/1040/1/Yaroshenko_Vidkryty_dostup.pdf

⁴⁹ Yaroshenko, Tetiana. Vidkrytyj dostup – šľach do prysutnosti Ukrajiny v svitovij naukovij spiľnosti.   [online prezentace]. 2011 [cit. 16. 01. 2015].

Dostupné z: http://www.ekmair.ukma.kiev.ua/bitstream/123456789/1040/1/Yaroshenko_Vidkryty_dostup.pdf

⁵⁰ VELYKOSEĽSKA, Olga. Instytucionaľnyj repozytarij Chmeľnyckoho nacionaľnoho universystetu jak zasib populjaryzaciji naukovych publikacij universytetskoji spiľnoty  (str. 9–12). In: Biblioteka ta informacijni resursy: Materialy naukovo-praktyčnoji konferenciji Sevastopol 7–10 žovtnja 2013 [online]. Sevastopol: Kupol, 2013 [cit. 2014-12-28]. DOI: 1321313. Dostupné z: http://library.univ.kiev.ua/ukr/for_lib/konf-2013-3/konf-2013-3.pdf

⁵¹ http://elartu.tntu.edu.ua/

⁵² ZHYTOMYR IVAN FRANKO STATE UNIVERSITY. Simple Search Metadata(SSM): in Open Ukraine Archives [online]. [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.oai.org.ua/

⁵³NAZAROVEC, Serhij. Pidtrymka ruchu vidkrytogo dostupu u vitčyzňanomu bibliotekoznavstvi.   [cit. 16. 01. 2015].

Dostupné z: http://eprints.rclis.org/17964/1/nazarovets_case.pdf

⁵⁴NAZAROVEC, Sergij. Pro projekt. DokŠyr: dokumenty, shcho pragnuť pošyrennja [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.docshyr.info/?page_id=19

⁵⁵ V ukrajinštině slovo „dokument“ a  „šyryty“

⁵⁶ NAZAROVEC, Serhij. Pro projekt. DokŠyr: dokumenty, shcho prahnuť pošyrennja [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.docshyr.info/?page_id=19

⁵⁷ V ukrajinštině „Navigator“

⁵⁸ V ukrajinštině „Navigator“

⁵⁹ Bibliotekoznavstvo, Dokumentoznavstvo, Informakolohija: naukovyj žurnal. In: Naukova periodyka Ukrajiny: rezuľtaty pošuky [online]. [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.irbis-nbuv.gov.ua/cgi-bin/irbis_nbuv/cgiirbis_64.exe?

60 Visnyk Charkivskoji deržavnoji akademiji kuľtury: zbirnyk naukovych prac.  In: Naukova periodyka Ukrajiny: rezuľtaty pošuky [online]. [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.irbis-nbuv.gov.ua/cgi-bin/irbis_nbuv/cgiirbis_64.exe?

⁶¹ BRATKOVA, Eva. Otevřený archiv elektronických tisků E-LIS zve také české autory. In: INFORUM. 2006. ISSN 1801–2213. Dostupné z: http://generator.citace.com/dok/2EH9G3aA5nmBUKyr

⁶² Více o panu Nazarovtsi: http://scholar.google.com/citations?user=l8CUGyQAAAAJ ; http://orcid.org/0000-0002-5067-4498

⁶³ NAZAROVEC, Sergij. Pidtrymka ruchu vidkrytogo dostupu u vitčyzňanomu bibliotekoznavstvi. [cit. 16. 01. 2015].
Dostupné z: http://eprints.rclis.org/17964/1/nazarovets_case.pdf

⁶⁴ List of countries by continent: Ukraine. E-LIS: e-prints in library [online]. [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/view/countries/UA-.html

⁶⁵ Zakyň pracju v E-LIS. In: Pan Bibliotekar: blog pro bibliotešnu spravu ta informacijni technologiji [online]. © 2009-2014 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://panbibliotekar.blogspot.cz/2013/03/e-lis.html

⁶⁶ Ibid

⁶⁷ http://bit.ly/1IXNdDI

⁶⁸ Global Open Access Portal: Ukraine. In: UNESCO [online]. [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/portals-and-platforms/goap/access-by-region/europe-and-north-america/ukraine

⁶⁹ Písemná komunikace s Tetjanou Jarošenko na www.facebook.com

CITACE:
Kutsyn, Myroslava. Open Access a současné tendence v otevřeném publikování na Ukrajině.Knihovna plus [online]. 2015, č. 1 [cit. 2014-11-25] Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus151/kutsyn.htm>. ISSN 1801-5948.

UCL School of Slavonic and East European Library  je najväčšia britská univerzitná knižnica špecializovaná na región strednej a východnej Európy. Vo svojom fonde uchováva približne 400.000 kníh a iných tlačených materiálov, viac ako 220 archívnych fondov a unikátnu audiovizuálnu zbierku. UCL SSEES Library je odbornou knižnicou UCL School of Slavonic and East European Studies (Školy slovanských a východoeurópskych štúdií), ktorá tento rok oslávi 100 rokov od svojho založenia. Viac informácii o histórii a aktivitách spojených s výročím je možné nájsť na SSEES Centenary web stránke https://www.ucl.ac.uk/ssees/centenary.

Za jakých okolností, kdy a kým byla knihovna založena? K čemu původně knihovna sloužila, resp. jaké bylo původní zaměření školy?

Knižnica bola založená ako súčasť Školy slovanských štúdií. Návrh na jej založenie predostrel v marci roku 1915 R. W. Seton-Watson riaditeľovi King’s College. Už v júli toho istého roku bol návrh formálne schválený a škola bola oficiálne inaugurovaná 19. októbra 1915 Tomášom G. Masarykom pod názvom „Škola slovanských štúdií“. Súčasťou tejto slávnostnej udalosti bola verejná prednáška T. G. Masaryka na tému Problém malých národů v evropské krizi. V prvých desaťročiach existencie poskytla Československá vláda škole štedrú podporu pre výučbu českého a slovenského jazyka, literatúry a dejín a taktiež darovala knihy knižnici školy. Zásluhou jej vtedajšieho riaditeľa Bernarda Paresa sa škola v roku 1932 osamostatnila od King’s College a stala sa nezávislým univerzitným ústavom. Neskôr v roku 1999 si sama zvolila zjednotenie s UCL. Pôvodne sa škola orientovala na výučbu histórie slovanských a východoeurópskych krajín, politických dejín, jazykov a literatúr. Mnohí jej absolventi sa zamestnali v diplomatických a prekladateľských službách.

Počas svojej takmer storočnej  histórie knižnica získala mnohé cenné zbierky od vedeckých a politických predstaviteľov a priaznivcov školy z krajín strednej a východnej Európy. V období od roku 1946 do roku 1951 prijala veľkú zbierku historických, literárnych a literárnokritických diel od Československej vlády, Edvarda Beneša a približne 300 kníh z knižnice Jana Masaryka. Podobne česká ambasáda v Londýne darovala knižnici mnohé knihy a časopisy.

Stěhovala se knihovna? Popište prosím novou budovu.

Knižnica sa presťahovala niekoľkokrát. V januári 1939 škola aj s knižnicou presídlili do novootvorenej budovy Senate House, s finančnou podporou vtedajšej Československej vlády v hodnote 26.000 britských libier. Dnes je škola a knižnica situovaná v novej účelovej budove na 16 Taviton Street, ktorá bola otvorená v októbri 2005 princeznou Annou, za prítomnosti prezidenta Václava Klausa. Pri príležitosti 90. výročia školy prezident Klaus doručil adresu pod rovnakým názvom ako T. G. Masaryk pred rokmi Problém malých národů v evropské krizi, čím upriamil pozornosť na závažnosť tejto problematiky v súčasnom svete.

Budova bola navrhnutá tímom architektov Short and Associates a získala niekoľko britských ocenení za dizajn ako aj ocenenie SCONUL dizajn knižnice za rok 2007. Vo foyer sa nachádza socha Františka Bíleka  "Spirit of the Slavs" (Duch Slovanov), darovaná škole lordom Brotherton of Wakefield. Knižnica sa rozprestiera na štyroch poschodiach s centrálnym preskleným trojuholníkovým átriom, cez ktoré je možné pozorovať oddelenie výpožičiek (issue desk) a čitárne na každom poschodí.

Jak velký máte fond? Prosím, stručně popište jeho složení. Jaké provenience jsou tyto sbírky?

UCL SSEES Library uchováva vo svojom fonde približne 400.000 výtlačkov (knihy, pamflety, periodiká, staré tlače, mapy) a umožňuje prístup k viac ako 60.000 elektronickým informačným zdrojom (databázy, e-knihy, e-časopisy) sprístupneným cez UCL. V knižnom fonde je najviac zastúpené Rusko (vrátane niektorých štátov bývalého Sovietskeho zväzu) zaberajúce celé jedno poschodie knižnice. Takmer polovicu ďalšieho poschodia zaberá sekcia „Miscellaneous“, kde sú zastúpené krajiny vo všeobecnosti ako aj všeobecná študijná literatúra odborov vyučovaných na škole; druhá polovica patrí krajinám strednej Európy (Nemecko, Maďarsko, Československo, Česká Republika, Slovensko, Poľsko). Posledné poschodie je vyhradené krajinám juhovýchodnej Európy a pobaltským štátom.

Knižnica uchováva aj archívne fondy, ktoré vznikli z činnosti školy a jej predstaviteľov (napr. R. W. Seton-Watson, Bernard Pares); unikátne archívy darované knižnici súkromnými osobami (archív Jana Masaryka, archív Karla Lisického); a ďalšie archívne fondy viažuce sa k oblastiam záujmu školy (pozri http://www.ssees.ucl.ac.uk/archives/newguid2.htm).

Súčasťou fondu je aj audiovizuálna zbierka východoeurópskeho filmu prístupná odborným pracovníkom a študentom UCL.

Jste úzce specializovanou knihovnou. Na jaké obory se tedy zaměřujete?

UCL SSEES je jedným z hlavných špecializovaných centier v UK a vo svete pre štúdium centrálnej, východnej a juhovýchodnej Európy, Ruska a Eurázie. Knižnica sa teda špecializuje prevažne na podporu aktivít, odborného výskumu a hlavných študijných programov školy. V našich zbierkach sú najviac zastúpené humanitné a spoločenské vedy, z odborov najmä história, ekonómia a biznis, politika a politológia, sociológia, filológia, literatúra, film, umenie.

Podle jaké metody řazení máte uložený fond? Je celý fond přístupný v jedné budově?

Knižnica používa vlastnú klasifikačnú schému. Knihy sú uložené najskôr podľa geografickej oblasti, ku ktorej prináležia; napríklad klasifikačný znak pre knihy o Rusku (vrátane niektorých bývalých republík Sovietskeho zväzu) začína písmenom „R“; pre knihy o Československu „Cs“, ale o Českej Republike „Cz“. Ďalej nasleduje rímska číslica (I – XXIV) pre identifikáciu témy, napr. IX história, XII politika, XXIV literatúra. Tieto sú ďalej podrozdelené podľa komplexnosti témy arabskými číslami, napr. XXIV.5 antológie, XXIV.7 jednotlivé literárne diela. Posledným elementom klasifikácie je kód pozostávajúci z prvých troch písmen priezviska autora alebo titulu (v prípade editovaných prác).

Približne dve tretiny materiálu sa nachádzajú v budove knižnice, ďalšia tretina je uložená v depozitári mimo Londýna. Obvykle sú to staršie a menej využívané publikácie a periodiká. Pre tieto materiály je potrebne zaslať on-line žiadanku deň vopred.

Kdo jsou vaši uživatelé? Máte registrační poplatky? Kdo do vaší knihovny může přijít a využívat vašich služeb?

Ako špecializovaná knižnica radi uvítame vedeckých pracovníkov, študentov a nezávislých bádateľov z celého sveta. Odborným zamestnancom a PhD. študentom univerzít v UK a vo svete poskytujeme bezplatne referenčné členstvo po predložení identifikácie a potvrdenia z ich materskej univerzity. Sme však otvorení aj ďalším bádateľom a návštevníkom. Po predložení potrebných dokumentov a zaplatení registračného poplatku môže knižnicu využívať každý so záujmom o centrálnu a východnú Európu. V prípade záujmu o návštevu doporučujeme kontaktovať knižnicu vopred na e-mailovej adrese ssees-library@ucl.ac.uk.

Kolik máte zaměstnanců a co je hlavní náplní jejich práce?

V súčasnosti disponuje knižnica 19 zamestnancami zastavajúcimi pozície v oddeleniach užívateľských služieb, akvizície a katalogizácie a podpory IT. Hlavnou knihovníčkou a riaditeľkou informačných služieb je Lesley Pitman, pod ktorej vedením knižnica napreduje predovšetkým v oblastiach digitalizácie, sprístupňovania elektronických informačných zdrojov, open access a zapojenia verejnosti do aktivít knižnice prostredníctvom sociálnych médií.

Jaké elektronické informační zdroje mohou vaši uživatelé využívat?

Študenti a zamestnanci UCL majú neobmedzený prístup (z kampusu i mimo kampusu) k viac ako 60.000 elektronickým informačným zdrojom (e-časopisom, databázam, databázam e-kníh, dizertačným prácam, a digitálnym zbierkam sprístupneným prostredníctvom UCL) – pozri http://www.ucl.ac.uk/library/electronic-resources.

Ostatní užívatelia majú možnosť využívať vybrané elektronické zdroje cez e-terminály umiestnené v budove knižnice. Pre lepšiu orientáciu v druhoch a množstve zdrojov vypracovávajú odboroví knihovníci Guides to Resources, osobitných sprievodcov k zdrojom pre jednotlivé krajiny.

UCL SSEES Library taktiež umožňuje prístup k digitálnym zbierkam starších kníh, historických máp, a zbierkam fotografií Arthura Evansa a Margarety Hasluck, ktoré boli zdigitalizované vrámci projektu Európskej únie Europeana Travel a sú voľne dostupné cez portál Europeana.eu a UCL Digital Collections – pozri

http://digitool-b.lib.ucl.ac.uk:8881/R/?func=collections&collection_id=2156.

UCL ako prvá európska univerzita spomedzi 10 svetových univerzít (podľa Times Higher Education) vyhlásila tzv. Open Access mandát. Prostredníctvom UCL Discovery (OA univerzitného repozitára), dostupného na http://discovery.ucl.ac.uk/, sprístupňuje pre verejnosť vedecké práce odborných pracovníkov univerzity.

Způsob akvizice fondu? Podle čeho se vybírají přírůstky do fondu?

V minulosti knižnica nadobudla mnohé cenné zbierky prostredníctvom darov a medzinárodných knižničných výmen. V súčasnosti väčšinu titulov nakupujeme od dodávateľov z krajín strednej a východnej Európy ako aj nemeckého dodávateľa Kubon & Sagner, a len veľmi malé množstvo nadobúdame prostredníctvom medzinárodných knižničných výmen a darov. Knižnica systematicky dopĺňa fond v zhode so zásadami Collection Management Policy, podľa ktorej je cieľom knižnice nadobúdať, sprístupňovať a uchovávať materiál na akademickej úrovni v oblastiach vedeckého záujmu školy, ako aj materiál potrebný pre kurzy vyučované na škole.

Mluvily jsme spolu o prezidentských návštěvách. Kdo z politiků vaši knihovnu navštívil?

Z československých prezidentov poctili školu svojou návštevou T. G. Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel. Bohužiaľ sa mi nepodarilo dopátrať, či pri tejto príležitosti nahliadli aj do knižnice školy. Oboje, školu i knižnicu, v novej budove na Taviton Street navštívili viacerí súčasní i bývalí politickí predstavitelia – Václav Klaus, Petra Buzková, bývalý maďarský prezident Pál Schmitt, bývalý poľský prezident Aleksander Kwaśniewski. Slovenský premiér Robert Fico dokonca navštevoval školu ako Masaryk Scholar na začiatku 90tych rokov a v roku 1999 tu verejne vyhlásil plán založiť stranu SMER.

Kolik podobně tematicky zaměřených knihoven ve světě znáte?

Väčšina britských a amerických univerzít s centrami pre slovanské a východoeurópske štúdiá má podobne tematicky zamerané zbierky; ďaľšie: Slavic-Eurasian Research Center Library na Univerzite Hokkaido či Bibliothèque du Centre d'études slaves na parížskej Sorbonně atď. Žiadna zo spomínaných knižníc nemá úplne rovnaké zameranie, čo pridáva UCL SSEES Library na jej výnimočnosti. Podobne väčšina národných knižníc má slovanské zbierky, ktoré sú však oveľa všeobecnejšie ako naše zbierky.

Za rohovor Zuzaně Pinčíkové děkuje Renata Salátová

Resumé: V průběhu roku 2014 realizovali pracovníci oboru Restaurování fotografie na pražské FAMU vědecký projekt společně s vědeckými institucemi na Kubě, především s Fototékou města Havany. Projekt zahrnoval praktický workshop a konferenci zaměřenou na konzervaci a restaurování různých historických fotografických technik. Hlavním cílem workshopu byl průzkum fotografických sbírek v Havaně a výuka odborných pracovníků v hlavních kulturních institucích v Havaně různých konzervačních a restaurátorských technik fotografií. Naplánovaný program pro loňský rok byl úspěšně dokončen a je plánována další spolupráce v roce 2015.     

Summary: During the year 2014 the Studio of Restoration FAMU held a scientific project together with scientific institutions in Cuba, mainly with Havana Historical Institute of Photography. The project included a workshop and a conference concerning conservation and restoration of different historical photographic techniques. The aim of the workshop was survey the photographic collections in Havana and teaching the main conservation and restoration techniques of the photograph the professional stuff of the main institutions in Havana. The planned program for the last year was successfully finished and the cooperation will continue in 2015.

Klíčová slova: Kuba, Havana, konzervace, restaurování, kuturní dědictví, fotografie, historické fotografické techniky

Keywords: Cuba; Havana; Conservation; Restoration; Cultural Heritage; Photography, Historical Photographic Techniques

Kuba je nejen největším ostrovem v Karibském moři, ale rovněž i přirozeným hospodářským, politickým a kulturním centrem celého Karibiku. To plyne jak z jejího výhodného geografického umístění, tak z mnoha dalších tradičních výhod tohoto ostrovního státu, včetně velmi dobré úrovně vzdělání obyvatel atd. Dodnes existující kubánský revoluční režim, konstituovaný v 60. letech 20. století, znamenající mimo jiné důslednou společenskou centralizaci, přinesl pro Kubu a její mezinárodní postavení mnoho obtíží. To se odrazilo i na stavu kubánského kulturního dědictví, byť i díky zahraniční pomoci bylo na tomto poli dosaženo v několika posledních letech výrazného zlepšení.

Obr. 1 Pohled na město Havana a hotel Nacional v popředí s přímořskou promenádou Malecón z věže Fox (foto archiv autorů)

S přihlédnutím ke všem těmto aspektům se proto v průběhu roku 2013 začaly vytvářet předpoklady pro rozvoj spolupráce mezi oborem Restaurování fotografie Katedry fotografie na pražské FAMU a příslušnými odbornými kubánskými institucemi, zabývajícími se péčí o fotografické sbírky a fondy a jejich ochranou. V tomto ohledu se jedná především o tzv. Historickou fototéku města Havany, Národní archiv, Národní knihovnu José Mártího, Kubánskou fototéku a Kubánský historický ústav. Základem této spolupráce, zacílené na zvyšování efektivity péče o fotografické médium, uložené v kubánských veřejných sbírkách, byl přenos konkrétních zkušeností pedagogů oboru restaurování do kubánských podmínek, a to za přímé účasti studentů restaurátorského oboru. Z tohoto důvodu byla velká pozornost věnována základnímu průzkumu fyzického stavu tamních fotografických sbírek a celkovému seznámení se s jednotlivými institucemi pečujícími o fotografie a fotografické materiály na Kubě, resp. v Havaně. Restaurátorský obor FAMU tím úspěšně navázal na zkušenosti získané ve společných programech uskutečněných s britskými a slovinskými partnery v předchozích letech.¹

Obr. 2 Setkání s organizátory z Fototéky města Havany (foto archiv autorů)

Jestliže na české straně byl odborným garantem projektu výše zmíněný obor Restaurování fotografie Katedry fotografie FAMU, na straně kubánské šlo o Historickou fototéku města Havany – (Fototeca Histórica de la Oficina del Historiador de la ciudad de La HabanaTa je jednou z největších a nejprestižnějších kubánských fotografických institucí, muzejního a archivního charakteru. Činnost fototéky je zaměřena hlavně na fotografickou dokumentaci vývoje hlavního kubánského města a sbírka zahrnuje fotografické snímky od 40. let 19. století až po současnost. Zároveň s tím ovšem disponuje i reprezentativním průřezem kubánské fotografické tvorby 19. a 20. století. Ta vzhledem k promítnutí mnoha vlivů místních, španělských a severoamerických patřila prakticky vždy k tomu nejlepšímu, co v dané oblasti vzniklo. Skutečně reprezentativní je sbírka daguerrotypií^2, ambrotypií³ a ferrotypií, ⁴ v níž se velmi ilustrativním příkladem protnuly zmiňované vlivy severoamerické a evropské. Kubánská fotografie mapující události castrovské revoluce z poloviny 20. století poté dala vzniknout i takovým „ikonickým“ fotografiím, které se staly pevnou součástí dějin světové fotografie.

V rámci projektu se uskutečnily dvě cesty pedagogů a studentů KF FAMU do Havany – první jako přípravná (červen 2014), mj. zaměřená na seznámení se s kubánským odborným prostředím a institucemi, a v říjnu téhož roku druhá, při níž byla organizována společná odborná konference, dále praktické dílny, a stejně tak pokračovala i intenzivní jednání o další spolupráci v oblasti ochrany fotografických materiálů. Dvoutýdenní intenzivní odborný program vedený jak vyučujícími oboru (jmenovitě Liborem Jůnem a Petrou Vávrovou), tak studenty oboru restaurování fotografie umožnil přenos důležitých praktických informací pro kubánský odborný personál. Ten je všeobecně na velmi dobré úrovni, ovšem trpí značným nedostatkem vhodných materiálů a prostředků. Mnoho specializovaných zařízení získaných díky zahraniční pomoci je např. v kubánských podmínkách velmi složité udržet v regulérním provozu. Přetrvávajícími obtížemi jsou vysoká relativní vlhkost vzduchu, přítomnost plísní a hmyzu. Jak konference, tak praktické dílny byly pilotním projektem pro další vzdělávání konzervátorů a restaurátorů v kubánských institucích. Zároveň s tím byl obor Restaurování fotografie úspěšně představen tamní odborné veřejnosti. Pedagogové a studenti oboru si rozšířili své zkušenosti v oblasti zahraniční spolupráce a pro rok 2015 připravují pracovní pobyt pro kubánské odborníky v Praze.

Obr. 3 Přivítání na konferenci před budovou Fototéky města Havany (foto archiv autorů)

Obr. 4 Konference ve Fototéce města Havany (foto archiv autorů)

Obr. 5 Výuka kubánských restaurátorů – identifikace fotografických technik pomocí mikroskopu (foto archiv autorů)

Obr. 6 Výuka kubánských restaurátorů – čištění stříbroželatinových fotografií (foto archiv autorů)

I přes značnou vzdálenost Havany od Prahy (cca 12 hodin letu s jedním přestupem) je možno uvažovat o postupném rozšiřování vzájemných pracovních kontaktů a zajistit tak aktivní český podíl na péči o kubánské kulturní dědictví. Vždyť na bázi uskutečněné konference a praktických dílen vznikla v havanské fototéce konzervátorská dílna určená pro fotografické materiály a její následný rozvoj může významně ovlivnit budoucnost celého společného česko-kubánského programu. Navíc v průběhu obou pracovních cest se podařilo navázat i další velmi zajímavé pracovní kontakty s kubánskou Národní knihovnou či Národním archivem. Obě tyto kubánské profilové instituce řeší mnoho problémů a těžkostí, při nichž zkušenosti ověřené praxí v ČR mohou mít i zcela zásadní význam. Jedná se například o likvidaci plísní, hmyzu či o celkovou preventivní péči atd. Možnosti vzájemných odborných a pracovních kontaktů tak nejsou vůbec vyčerpány a spíše je možno uvažovat o jejich dalším rozvoji.

Obr. 7 Budova Národní knihovny (Biblioteca Nacional José Martí) na Plaza de la Revolución (foto archiv autorů)

Obr. 8 Diskuze s kolegy z Národní knihovny nad jejich sbírkami fotografií (foto archiv autorů)

Obr. 9 Závěr výuky kubánských kolegů – předávání diplomů (foto archiv autorů)

[1] Tato spolupráce probíhala v rámci programu dlouhodobého koncepčního rozvoje vědy a výzkumu na VŠ (AMU) v letech 2010 až 2013.

[2] Daguerrotypie – jedná se o první prakticky použitelnou fotografickou techniku, využívanou od roku 1839. Podstatou je fotografický obraz umístění na stříbrné nebo častěji postříbřené měděné desce. Tato technika nevyužívala negativu a proto je každá daguerrotypie jedinečnou. Choulostivý obraz vyžadoval stabilizaci solemi zlata a relativně složitou adjustaci.

[3] Ambrotypie – fotografická technika napodobující drahou a pracnou daguerrotypii. Základem je skleněný negativ, umístění na černém pozadí (černý lak, textilie) a opětovně druhotně adjustovaný.

[4] Ferrotypie – fotografická technika, kdy fotografický obraz je umístěn na kovovém plíšku (železném), často se jednalo o produkt levných fotografických automatů. V případě kubánského prostředí jde naopak o velmi honosné fotografické artefakty.

Mgr. Jiří Mazal/ Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci / Palacky University Library Olomouc

Finské knihovnictví zejména díky míře uplatňování informačních technologií již dlouho patří ke světové špičce, stejně jako úroveň finského vzdělávání. Ač země rozlohou mnohem větší než Česká republika- má ve srovnání s ČR pouze poloviční počet obyvatel. Nejen finským studentům je přitom k dispozici úctyhodných 14 univerzit¹.

V poslední době se tento stát potýká s hospodářskými problémy, souvisejícími mimo jiné s úpadkem firmy Nokia², tudíž i zde jsou veřejné rozpočty včetně knihovních omezovány. Finské knihovny však stále představují vzor hodný následování. Jejich typickým znakem je rozvinutá vzájemná spolupráce, proto nepřekvapí, že Finská národní knihovna³ je současně knihovnou univerzitní. Dochází tu k částečnému prolínání a sdílení funkcí městských i univerzitních knihoven ve větší míře, než jsme tomu zvyklí u nás.

V srpnu 2014 jsem prostřednictvím Fondu podpory zahraničních cest Asociace knihoven vysokých škol⁴ dostal příležitost navštívit jednu z největších univerzitních knihoven ve Finsku nacházející se na Univerzitě v Tampere. Jí budou věnovány následující řádky.

Obr. 1 Budova Linna, hlavní knihovna (archiv autora)

Obr. 2 Hlavní knihovna, zázemí samoobslužného stroje na vrácení knih (archiv autora)

Obr. 3 Hlavní knihovna, budky pro volání z mobilů (archiv autora)

Obr. 4 Hlavní knihovna, stoply pro práci studentů (archiv autora)

Obr. 5 Knihovna humanika, samoobslužné půjčovací zařízení (archiv autora)

Univerzita v Tampere má mírně odlišnou strukturu než je obvyklé v ČR. Je rozdělena do devíti škol (původně fakult) s převážně společenskovědními obory, ale také lékařstvím. Knihovna a ostatní provozy jsou označovány jako „nezávislé instituce“. Ředitel knihovny je podřízen přímo rektorovi, kterému je zodpovědný. Univerzita má dva prorektory. Jako poradní orgán slouží knihovní rada (14 členů), která má však pouze doporučující funkci.Dnešní Univerzita v Tampere (Tamperská univerzita, v originále Tampereen yliopisto) byla původně založena již v roce 1925, ale jmenovala se Občanská kolej a sídlila v Helsinkách. Až v roce 1960 se přemístila do třetího největšího finského města Tampere. Dnes představuje multidisciplinárně zaměřenou instituci s cca 15000 studenty a 2100 zaměstnanci ⁵. V Tampere navíc působí ještě Tamperská univerzita technologie zaměřující se na inženýrské obory.

Knihovna má tři části – Hlavní knihovnu, sídlící v budově Linna, knihovnu Humanika (pro humanitní a společenské obory) a Tertio (lékařskou knihovnu)⁶. Současně s těmito knihovnami však existuje množství knihoven na jednotlivých školách, některé ani nemají svůj fond evidovaný ve společném katalogu, provádějí vlastní akvizici a katalogizaci, spolupráce tudíž není příliš těsná.

Dále se článek zaměří na jednotlivé problémové okruhy, které byly cílem stáže.

Akvizice a akviziční politika

Pro všechny tři součásti knihovny jsou dokumenty nakupovány a zpracovávány centrálně. Výrazně se uplatňují e-dokumenty, přibližně 30 % knih je v elektronické formě, u periodik je tento objem ještě větší a tištěná periodika jsou již jen doplňková. V tištěné formě jsou nakupovány zejména učebnice a dokumenty ve finštině, které nemají alternativu v elektronické podobě.

Většinu finančních prostředků získává knihovna z rozpočtu univerzity, granty nebo projekty jsou zcela marginální. Velkou roli v nákupu elektronických zdrojů hraje konsorcium FinElib (Finnish National Electronic Library), do něhož jsou zapojeny převážně finské univerzitní knihovny^7. Toto konsorcium na základě licenčních ujednání zpřístupňuje tři tisíce zahraničních časopisů a 80 bibliografických databází v rozhraní jednotlivých producentů - EBSCO Online, JSTOR, HighWire, Cambridge Scientific Abstracts, Academic Press, SilverPlatter International aj.⁸

Při určování počtu multiplikátů pro nákup tištěných dokumentů je rozhodující množství studentů v příslušném oboru. Na každých pět studentů je pořízen jeden výtisk.

Používá se knihovní systém Voyager, který vlastní i ostatní finské univerzitní knihovny. Systémová podpora probíhá prostřednictvím Národní knihovny Finska. OPAC se označuje jako Tamcat⁹.

Velmi zajímavou statistiku všech finských univerzitních knihoven představuje Databáze statistiky vědeckých knihoven (Research library statistics database)¹⁰. Lze z ní zjistit řadu statistických údajů o jednotlivých knihovnách, například počet zaměstnanců, velikost fondu, počet uživatelů, výkon meziknihovních výpůjčních služeb apod. všech vědeckých knihoven, které jsou do tohoto statistického zjišťování zapojeny.

Knihovní management a marketing

Knihovna zaměstnává celkem 70 lidí, přičemž patrná je takřka úporná snaha o úsporu personálu. V hlavní knihovně je k dispozici vedle samoobslužných zařízení na půjčování také zařízení na vracení knih, které umí samo určit, do které části knihovny vrácené knihy spadají, a rozděluje je do příslušných vozíků. Knihovna má otevřeno i v době, kdy informační služby nefungují, pulty se zakrývají žaluziemi.

Uživatelé mohou využívat nonstop otevřenou studijní místnost. Každá knihovna má vlastní počítačovou učebnu, která slouží pouze pro školení a není běžně přístupná.

Knihovna má pracovníka, jenž se zabývá propagací knihovních služeb. Byla vypracována podrobná komunikační strategie, která kategorizuje služby a určuje, pro koho jsou určeny. Zároveň definuje, jak uživateli službu nabídnout a jaký k tomu má být použit komunikační kanál, tedy jednoduše „co říci, komu a jak“. Hlavní zásada zní „být profesionální a pomáhat“.

Ke zdrojům informování patří¹¹:

• Wiki-intranet – vlastní intranet pro sdílení znalostí
• Knihovní blog – propojen s univerzitním blogem, pro komunikaci s uživateli a jejich komentáře
• Library Thing – v katalogu implementovaný software, který informuje uživatele o nových knihách
• Feeds – pro odebírání novinek z knihovny
• SlideShare – uchovávání prezentací vytvořených zaměstnanci ve spolupráci s uživateli, aplikace do knihovního blogu
• Flickr – fotografie z knihovny
• Facebook – brán jako zábavní kanál, uživatel na něm nehledá odborné informace
• LindedIn – profily zaměstnanců knihovny
• Twitter – užíván zejména pro informace o nových elektronických informačních zdrojích
• Google Tools – využívány jsou kalendář, dokumenty a e-mail.

Za hlavní cíl sociálních sítí je považováno šířit informace co nejrychlejším způsobem, a tím změnit pohled uživatelů na knihovnu jako na moderní a iniciativní instituci, přístupnou mladým lidem.

Důležitý je také jednotný vizuální styl knihovny. Všechny nápisy a vývěsky mají být zpracovány jednotně, s logem knihovny, aby byly uživatelem jednoduše identifikovány.

Významná je také služba nazývaná „rezervujte si knihovníka“. Uživatel si může domluvit schůzku s knihovníkem a dopředu mu zaslat údaje o tom, čeho se jeho požadavek týká, což umožňuje pracovníkovi se dopředu na schůzku připravit. Služba je určena hlavně akademickým pracovníkům.

Velká pozornost je věnována marketingu informačního vzdělávání akademických pracovníků. Důležité je představit akademickým pracovníkům nové služby a programy.

Informační vzdělávání, elektronické informační zdroje

Informační vzdělávání je považováno za jednu z hlavních činností univerzitní knihovny. Stalo se povinnou součástí studijních plánů a knihovníci zajišťují výuku, k čemuž slouží počítačové učebny v každé knihovně.

Do výuky je zapojeno na třicet pracovníků knihovny. Velká pozornost byla věnována také překonávání obav vlastních zaměstnanců z nových technologií, aby se z nich stal plně kvalifikovaný personál pro práci s elektronickými informačními zdroji.

Studenti prvních ročníků společenských věd absolvují sedm hodin výuky informačního vzdělávání, u lékařství je to mnohem více. Za rok je odučeno cca 1340 hodin.

Studenti mají k dispozici také online podporu výuky, veškeré materiály jsou zveřejněny na stránkách knihovny¹², lékařská knihovna má samostatné rozhraní¹³.

Nezapomíná se ani na zahraniční studenty, výuka probíhá paralelně i v angličtině. Pro získání základní orientace v knihovně jsou uživatelé zváni na exkurze. V lékařské knihovně jsou také k dispozici iPady, které si uživatelé mohou půjčit domů, čímž je podporováno využívání e-knih a dalších e-zdrojů.

Digitální repozitář, zavádění otevřeného přístupu

Také Univerzita v Tampere se rozhodla pro open access. Původně měla tři repozitáře (dnes sloučené do jednoho), využívající softwarový systém DSpace. Technickou podporu zajišťuje Národní knihovna Finska.

V repozitáři jsou zejména uloženy plné texty diplomových prací (ze strany studentů se však jedná o dobrovolnou záležitost, zveřejnění mohou odmítnout), a materiály akademických pracovníků. Knihovna však za to nic neplatí, v repozitáři jsou tudíž jen takové dokumenty, které byly poskytnuty zdarma, nebo je vydavatelé zveřejňují bezplatně se zpožděním.

Lékařská knihovna

Lékařská knihovna Univerzity v Tampere (Tertio) sídlí na okraji města v budově označované jako Arvo v kampusu Kauppi, v areálu nemocnice TAYS. Samotná stavba je zcela nová, z roku 2009, v objektu se vedle knihovny nachází také učebny Školy zdravotních věd a Lékařské školy^14.

Knihovna nabízí velmi příjemné podmínky ke studiu, včetně nábytku od předního finského designéra Eera Aarnia¹⁵. Uživatelé tak mají možnost relaxovat v jeho typických křeslech vejcového typu, obklopeni zdařilými plastovými stromky. Nechybí ani příjemná houpací křesílka. Knihovna tak naplňuje svou vizi místa, které uživatelé rádi navštěvují z důvodu příjemného prostředí, byť sami nepotřebují fyzické dokumenty ke studiu.

Obr. 6  Lékařská knihovna Tertio (archiv autora)

Obr. 7 Lékařská knihovna Tertio, hlavní sál (archiv autora)

Obr. 8 Lékařská knihovna Tertio (archiv autora)

Obr. 9 Lékařská knihovna Tertio, odpočinková zóna (archiv autora)

Obr. 10 Lékařská knihovna Tertio, odpočinková zóna (archiv autora)

S tím také souvisí podstatně lepší finanční zabezpečení, finská knihovna dostává téměř všechny potřebné finanční prostředky od univerzity a nemusí nedostatečnou finanční situaci řešit prostřednictvím grantů, darů, projektů apod.Příznačný je zejména vysoký podíl e-knih, podstatně vyšší než u jakékoliv knihovny v ČR. Přitom se finští kolegové potýkají se stejnými problémy jako u nás (např. rozdílné licenční podmínky, neochota domácích nakladatelů vydávat e-knihy). Nejedná se však o samoúčelnou záležitost, těsně je s tím spojeno informační vzdělávání – jen vyškolený uživatel dokáže plně využívat nabízené elektronické zdroje. Tady je však nutná podpora univerzity, neboť na bázi dobrovolnosti nelze dosáhnout optimálního výsledku.Na základě výše uvedených údajů se nabízí zajímavé paralely mezi českými univerzitními knihovnami a knihovnou Univerzity v Tampere.Zhodnocení a shrnutí

Vzhledem k masivnímu nástupu e-zdrojů a úbytku tištěných dokumentů (markantní je to zejména u periodik) se také nabízí otázka samotné existence knihovny jako fyzické budovy. Knihovna se stává zejména místem ke studiu, kde ne všichni uživatelé využívají jejího tištěného fondu, ale chápou ji jako příjemné místo k učení i relaxaci.

Knihovna univerzity v Tampere by pro nás mohla být inspirací v následujícím:

• jednotný vizuální styl,
• vypracování komunikační strategie,
• důraz na informační vzdělávání,
• nákup e-knih, alespoň zahraničních,
• odběr elektronických verzí časopisů,
• vytváření co nejpříjemnějšího místa ke studiu.

Seznam použité literatury

AHOLA, Mervi. Social Media in the Work Practices in Tampere University Library. In: Prezi [online]. 2014-04-14 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://prezi.com/usxhzlwhyf7-/tampere-university-library-and-social-media/.

The Arvo Building. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2012-09-01 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/english/about/gallery/arvo.html

ASOCIACE KNIHOVEN VYSOKÝCH ŠKOL ČR. Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. 2003- [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/

Basics of information literacy. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2013-06-05 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://uta.fi/kirjasto/en/guides/search_guides/basics/index.html

Courses in Tertio: International programme. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2011-11-04 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/kirjasto/en/courses/courses_in_tertio.html

EERO AARNIO. Eero Aarnio homepage [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.eeroaarnio.com/

FinELib: The National Library of Finland. THE NATIONAL LIBRARY OF FINLAND. The National Library of Finland [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.nationallibrary.fi/libraries/finelib.html

KAPLAN, Jaromír. Nokia - legenda v kómatu?. EkonTech.cz : časopis pro studenty ekonomie a techniky [online]. 2013, 2013-04-21 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://ekontech.cz/clanek/nokia-legenda-komatu

KITT2: Finnish Research Library Statistics Database. THE NATIONAL LIBRARY OF FINLAND. The National Library of Finland [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://yhteistilasto.lib.helsinki.fi/index.php?lang=en

Tamcat: Tampereen yliopiston kirjasto. [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://tamcat.linneanet.fi/index-en.htm

Universities in Finland: study in Finland. CENTRE FOR INTERNATIONAL MOBILITY CIMO. Study in Finland [online]. 2015, 2015-01-21 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.studyinfinland.fi/where_to_study/universities

University of Tampere. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Tampere

UNIVERSITY OF TAMPERE. Tampere University Library [online]. 2014, 2014-11-10 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/kirjasto/en/index.html

Webvoyage. Tamcat [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://tamcat.linneanet.fi/cgi-bin/Pwebrecon.cgi?LANGUAGE=English&DB=local&PAGE=First&init=1

Poznámky

[1] Universities in Finland: study in Finland. CENTRE FOR INTERNATIONAL MOBILITY CIMO. Study in Finland [online]. 2015, 2015-01-21 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.studyinfinland.fi/where_to_study/universities

[2] KAPLAN, Jaromír. Nokia - legenda v kómatu?. EkonTech.cz : časopis pro studenty ekonomie a techniky [online]. 2013, 2013-04-21 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://ekontech.cz/clanek/nokia-legenda-komatu

[3] THE NATIONAL LIBRARY OF FINLAND. The National Library of Finland [online]. Helsinki, 2015 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.nationallibrary.fi/

[4] ASOCIACE KNIHOVEN VYSOKÝCH ŠKOL ČR. Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. 2003- [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/

[5] University of Tampere. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Tampere

[6] UNIVERSITY OF TAMPERE. Tampere University Library [online]. 2014, 2014-11-10 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/kirjasto/en/index.html

[7] FinELib: The National Library of Finland. THE NATIONAL LIBRARY OF FINLAND. The National Library of Finland [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.nationallibrary.fi/libraries/finelib.html

[8] Webvoyage. Tamcat [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://tamcat.linneanet.fi/cgi-bin/Pwebrecon.cgi?LANGUAGE=English&DB=local&PAGE=First&init=1

[9] Tamcat: Tampereen yliopiston kirjasto. [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://tamcat.linneanet.fi/index-en.htm

[10] KITT2: Finnish Research Library Statistics Database. THE NATIONAL LIBRARY OF FINLAND. The National Library of Finland [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://yhteistilasto.lib.helsinki.fi/index.php?lang=en

[11] AHOLA, Mervi. Social Media in the Work Practices in Tampere University Library. In: Prezi [online]. 2014-04-14 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: https://prezi.com/usxhzlwhyf7-/tampere-university-library-and-social-media/.

[12] Basics of information literacy. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2013-06-05 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://uta.fi/kirjasto/en/guides/search_guides/basics/index.html

[13] Courses in Tertio: International programme. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2011-11-04 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/kirjasto/en/courses/courses_in_tertio.html

[14] The Arvo Building. TAMPERE UNIVERSITY LIBRARY. Tampere University Library [online]. 2012-09-01 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.uta.fi/english/about/gallery/arvo.html

[15] EERO AARNIO. Eero Aarnio homepage [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.eeroaarnio.com/