Lucie Leišová, Tereza Hager / CoderDojo Česká republika z.s

Hnutí CoderDojo vzniklo v roce 2011 v irském městě Cork, kde jeden technicky vzdělaný student „haknul“ iPod nano. Jeho spolužáky zajímalo, jak to udělal, a myšlenka bezplatných klubů programování byla na světě. Kluby měly takový ohlas, že se brzy začaly šířit dále do Evropy a v zápětí pak i do Severní Ameriky, Afriky a Asie. Nejnovější čísla ukazují, že na celém světě nyní funguje přes 1860 programovacích klubů ve více než 95 zemích.

Program CoderDojo je založen na dobrovolné práci takzvaných šampionů, organizátorů, kteří se starají o chod klubů, a mentorů, což jsou lidé, kteří mají programátorské dovednosti a mohou je předat dál. Tito dobrovolníci vyhledávají skupinky dětí (v „CoderDojo jazyce“ se jim říká nindžové) a učí je svým IT dovednostem – ať už je to vytváření webových stránek, programování vlastních her a aplikací, nebo třeba robotika. Obsah hodin se odvíjí od znalostí mentorů a zapálení dětí. Každý klub je tedy trochu jiný. Jejich činnost se nesoustřeďuje jen na programování, důraz je kladen i na komunikaci, prezentování, práci ve skupinkách a pomoc ostatním. CoderDojo je otevřeno všem dětem bez rozdílu. Všechny kluby musí být proto pro děti zcela zdarma, to je základní pravidlo hnutí CoderDojo.

CoderDojo v České republice

CoderDojo do České republiky přivedl v roce 2016 europoslanec Luděk Niedermayer, který se zároveň stal jeho ambasadorem. V současnosti je zapojeno 13 klubů (v jazyce CoderDojo se právě jim říká „dojo“), konkrétně v Praze (na Vysoké škole ekonomické a v Data4You), Mostě, Náchodě (Jazykové centrum Link a Základní škola Náchod), Ústí nad Labem, Frýdku-Místku, Olomouci, Brně, Úsově, Ostravě, Českých Budějovicích a Vsetíně. Navštěvuje je přes 150 dětí a s organizací pomáhá více než 25 dobrovolníků. Bezpečné a příjemné prostředí, kde se děti mohou učit, je pro vznik a fungování klubů rozhodující. V České republice se kluby scházejí na základních, vysokých i jazykových školách, v knihovnách a soukromých firmách. Někde se děti učí v učebnách IT, ale jinde jim stačí pár stolů, připojení na wifi a zásuvky. CoderDojo je komunita malých i velkých počítačových nadšenců, kteří jsou ochotni trávit svůj volný čas dobrovolnictvím a pomáhat tak budoucí generaci lépe pochopit, jak výpočetní technika pracuje.

CoderDojo v knihovnách

Hledání místa, kde by se členové klubů mohli bezplatně scházet, není vždy jednoduché. Proto je spolupráce se Svazem knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP ČR) pro hnutí velmi přínosná. Knihovny mohou klubům poskytnout nejen zázemí, ale třeba také dobrovolníky, kteří se fungování klubu ujmou. Díky různým dotačním programům také mohou pro kluby nakupovat speciální vybavení, jako jsou ozoboti nebo micro:biti. Dva kluby, olomoucký a ústecký, úspěšně v knihovnách fungují již druhým rokem. Olomoucký klub se schází ve Vědecké knihovně Olomouc a ústecký v Severočeské vědecké knihovně. Před několika měsíci jsme v komunitě přivítali další knihovnický klub – vsetínského Dojo, které se schází v Masarykově knihovně. Věříme, že spolupráce s knihovnami je přínosná jak pro CoderDojo, tak pro knihovny. Děti se díky navštěvování dojo s prostředím knihovny lépe sžijí a cítí se v něm dobře. To je pak může přimět využívat knihovnu i k jejímu původnímu účelu – půjčování a čtení knih.

Aktivity CoderDojo

Česká komunita je oproti jiným evropským ještě malá, ale i tak se snaží využívat všechny příležitosti, které se díky mezinárodnímu aspektu projektu nabízejí. A nejde jen o vyměnování zkušeností a výukových materiálů s kolegy z ciziny, ale české kluby se zúčastnily již i několika zahraničních zájezdů. Mezinárodní CoderDojo totiž pořádá každoroční konference, na které přijíždějí tisíce malých i velkých počítačových expertů. Na takovéto akce mezinárodní organizace poskytuje finanční příspěvky, díky nimž se v minulosti podívalo např. CoderDojo Frýdek Místek do Bruselu na akci EU Dojo, nebo CoderDojo Ústí nad Labem na konferenci do irského města Kilkenny. Nejnověji nás reprezentovalo CoderDojo Náchod na konferenci Coolest Project v irském Dublinu. Dobrovolníci mají také možnost zúčastnit se na pozvání europoslance Luďka Niedermayera poznávacího zájezdu do sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Ani v Česku se nechceme, co se pořádání konferencí týče, nechat zahanbit, již proběhy dvě velké celorepublikové akce, kterým jsme dali název DojoCon. V roce 2018 se DojoCon konal na Vysoké škole ekonomické v Praze. Do Prahy se sjely děti a dobrovolníci z celé České republiky, byly představeny projekty, na kterých děti pracovaly ve svých klubech, následoval společný programovací workshop a pedagogické školení pro dobrovolníky. Na závěr byla součástí akce i prohlídka Prahy, aby si účastníci mohli kromě nových technických znalostí odvézt i trochu historicko-kulturních poznatků. Letos jsme podobnou akci zopakovali na VOŠ a SPŠE v Olomouci, kde děti nejprve čekal workshop o bezpečnosti na internetu, následovaný workshopy o grafice, micro:bitu či virtuální realitě. Společné akce se nám velmi osvědčily, a proto je plánujeme i do budoucna. Tyto akce by se nemohly uskutečnit bez pomoci partnerů. CoderDojo dlouhodobě spolupracuje například s firmou Microsoft, Českou asociací manažerů informačních technologií, poskytovatelem webových služeb Active24 či RPishopem, internetovým obchodem prodávajícím počítačové vybavení. Jsme také členy uskupení Digikoalice.

Kontaktujte nás!

Pokud máte zájem o CoderDojo (ať už si chcete založit své vlastní „dojo“ nebo jinak pomoci naší komunitě), obraťte se na nás prostřednictvím mailu (kontakt.cz@coderdojo.com). Můžete nás také navštívit na webových stránkách www.coderdojocesko.cz. Rádi vás v naší programovací komunitě uvítáme a vysvětlíme, co vše je třeba pro úspěšnou činnost obstarat a připravit.

Fotografie: archiv autorek

Koncem devadesátých let dostal atelier Biblio, kde pracovala moje žena, za úkol navrhnout městskou knihovnu v Neratovicích. Jednalo se především o stavební rekonstrukci části objektu sloužícího jinému účelu. Takové projekty ovšem byly mimo působnost atelieru Biblio, který se zabýval interiéry, a hledal se architekt na projekt stavby. Ten pak skončil na mém "rýsovacím prkně". Zpracoval jsem studii dispozičního řešení včetně základních funkčních prvků knihovny, prováděcí projekt a dozoroval výstavbu. Tak jsem se dostal k tématice knihoven. Další knihovnu, po několikaleté přestávce, jsem už projektoval celou - zaměření původního prostoru, studii, prováděcí projekt stavby i interiéru, dozory. O všem jsem měl přehled, od bourání po poslední detail interiéru. To je dobré nejen pro architekta, kterému se dobře sledují souvislosti technického i výtvarného řešení, ale i pro investora (objednatele): má totiž jediného partnera pro projekt stavby i projekt interiéru, pro dozor nad stavbou i interiérem. Byla to pobočka Městské knihovny v Praze (MKP) "Sedmička" v Holešovicích, stavba dost komplikovaná, zejména stavebně technicky. V interiéru jsem musel použít regály z nedaleké rušené původní pobočky - technicky zachovalé, vizuálně už méně, takže úprava... Celkově však akce dopadla dobře.

Foto 1 - Pobočka MKP Lužiny

2. Kolik knihoven Váš ateliér realizoval?

Deset. I když ve dvou případech (Neratovice, pobočka MKP Černý Most) jsem nedělal projekt interiéru, takže snad felliniovských osm a půl? Do toho už započítávám pobočku MKP Zahradní Město, která je prakticky hotová včetně interiéru, jen je nutno dokončit několik drobností, i pobočku MKP Jezerka, kde se dokončuje stavební část a vyrábí se interiérové vybavení. Počítám i Městskou knihovnu v Mělníku, která se začne stavět na podzim, ale z hlediska práce architekta už jsou "kostky vrženy". Dále menší knihovnu v Cholticích. Pro Městskou knihovnu v Praze jsem kromě již uvedených tří poboček realizoval Sedmičku, Novodvorskou, Lužiny, Korunní, a v Ústřední budově interiér "Klubovny" (konferenční sál).

Charakter úloh byl různý, od menších knihoven a s použitím původních regálů (které jsem vždy upravil), až po zcela nové velké knihovny s užitnou plochou přes tisíc metrů čtverečních, kde jsem navrhl dispozici i interiér do posledního detailu (Lužiny, Jezerka, Mělník).

Foto 2 - Pobočka MKP Korunní

3. Který z těchto projektů považujete za nejdůležitější a proč?

Za nejdůležitější nepovažuji jeden z projektů, ale naplnění dvou principů. Prvním je tvůrčí dialog s erudovanými investory a tím i možnost stavět knihovny současné a moderní: knihovny v posledních letech procházejí velkými změnami a tento vývoj sledovat a kriticky o něm přemýšlet je myslím nezbytné.

Druhým principem je to, že se vždy snažím zadání obohatit o nějaký nápad, který stavbě dodává identitu a osobitost, i když se často jedná o drobnost: v Sedmičce celostěnovou tapetu s grafickými zkratkami významných budov Prahy 7 (k tapetě je legenda, návštěvníci mohou hádat co je co), v Novodvorské a Korunní měkké kostky s písmeny nebo se slovy šesti přísloví (děti mohou přísloví skládat nebo i tvořit nová, absurdní); na Korunní i jakýsi divan, který je tak lákavý, že o něj formou „kdo dřív přijde, ten obsadí" soupeří školáci s teenagery či studenty s notebooky; na Lužinách podlahový scrabble (k tomu bych se ještě rád vrátil); v Mělníku coworkingový prostor. Ve většině poboček jsem navrhl podlouhlé měkké molitanové bloky, ze kterých děti staví doupata, ohrádky a tvoří všechno možné - v některých případech je hra rozdovádí natolik, že je knihovníci musí krotit, aby nerušili ostatní návštěvníky.

Na Jezerce toho bude víc: pojetí hlavního prostoru jako komunitního centra, poslechová "věž" kde děti budou moci poslouchat audio od pohádek po jiné nahrávky, podlahová hra s kostkou na téma Alenka v kraji divů, kreativní dílna atd. - Káva, fontánky na pití jsou u mnoha knihoven samozřejmostí.

A malá poznámka: vždy se v rámci možností pokouším v návrhu počítat s tím, že za pár let mohou být požadavky jiné a knihovna by se měla umět přizpůsobit bez velkých stavebních zásahů. To se týká jak prostorového řešení, tak elektroinstalací atp.

Kdybych měl ale některý projekt přece jen zmínit samostatně, tak určitě Lužiny a budoucí Jezerku - i když každý z nich představuje jiný vývojový stupeň. Lužiny jsou ještě ta elegantní knihovna, jaksi "lesklá" a exkluzivní, Jezerka (a její předchůdce - Zahradní Město) jsou inkluzívní, pobytové knihovny všedního dne, kde se člověk usadí a bydlí tam... Kde je důraz kladen nejen na přátelské prostředí, ale i na bohatost náplně a komunitní fungování. (Na okraj: pro architekta je obtížnější navrhnout interiér inkluzívní, pobytový, který vypadá "jako by se navrhl sám", než exkluzivní interiér "na efekt").

Foto 3 - Pobočka MKP Lužiny

4. Jaká je podle Vás spolupráce knihoven a architektů?

To je zásadní věc. Tak jako u jiných stavebních druhů, i v případě navrhování knihoven je porozumění investora (zadavatele, stavebníka) s architektem prvním předpokladem dobrého výsledku. Pokud vám zadání připravují lidé, kteří po celá desetiletí sledují vývoj veřejného knihovnictví, zahraniční trendy a poslední realizace, tak je tzv. zaděláno na dobrou knihovnu. To, co se nakonec v knihovně zhmotní, sice navrhuje architekt, ale kořeny jsou obvykle v požadavcích investora. Sám samozřejmě také přicházím s nápady týkajícími se i různých funkcí, ale většinou jde o výsledky kolektivního úsilí. Příkladem může být i výše zmíněný podlahový scrabble na Lužinách. Při rozpravě nad rozpracovanou studií investor přednesl požadavek umístit nějaký herní prvek, společný pro více věkových skupin. Cestou z jednání mě na zadní plošině tramvaje č. 17 napadlo: což udělat scrabble velikosti cca 4x4m, na podlaze? Hra scrabble je založena na slovech, která jsou i základním stavebním kamenem knih a tak s knihovnou souvisí... Investor souhlasil, a vznikl tedy „scrabblový" prostor vymezený skládacími skleněnými příčkami, kterému jsme pracovně říkali "akvárium". To pak tomuto prostoru zůstalo i jako oficiální název. Když jsem později řešil bezpečnostní polep skleněných desek, napadlo mě, že by to nemusely být obligátní čtverečky, a grafická designérka (moje dcera Zuzana) vymyslela stylizované medúzy, ryby a jiné mořské potvory složené z písmen a diakritických znamének, takže tyto obrazce mají vazbu jak na knihy a scrabble, tak na přijatý název prostoru - akvárium.

A poznámka obecnější: navrhoval jsem leccos, od rodinných domů přes velké prodejny oděvů mezinárodního řetězce po rekonstrukce unikátních památkově chráněných prostor, takže jsem poznal investory opravdu různé. S knihovníky se mi pracuje dobře, protože jde obvykle o lidi kultivované, kteří se už z povahy své profese nenechávají unášet snadno stravitelnou módností a nad svými náměty i návrhy architekta přemýšlejí. Jsem uvnitř utvářen podobně a tak mi to vyhovuje.

Foto 4 - Pobočka MKP Lužiny

5. Letos se zúčastníte jako partner konference Knihovny současnosti, co Vás k tomu vedlo a případně co si od toho slibujete?

Jako partner se zúčastním už po čtvrté a vždycky alespoň na den do Olomouce přijíždím. Kromě toho, že partnerstvím dávám najevo určitou sounáležitost se světem knihoven a knihovníků, je pro mě konference přínosem i z profesních důvodů. I když jako architekt samozřejmě nemohu knihovnickou problematiku ovládat, je dobré vědět "jaký vítr knihovnami vane": o čem se mluví, co se mění, jaké problémy nás čekají... co se zkouší (knihovny bez pultů, jen knihovníci s mobilním zařízením? Další nové funkce, které by v tradiční knihovně nikdo nečekal?). Proto mě zajímají referáty zahraničních hostů konference - a neméně i reakce auditoria na ně. Takže, desátého září v Olomouci...

Foto 5 - Městská knihovna Mělník

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

Zdroj fotografií: archiv autora

Jana Frýbertová / Anopress IT

Společnost Anopress IT, a.s. působí na českém trhu od roku 1996 jako tvůrce unikátní mediální databáze a poskytovatel monitoringu médií. 365 dní v roce monitoruje licencovaná média: na 2000 tištěných titulů, 4000 internetových médií, 500 hodin televizního a rozhlasového vysílání měsíčně a nově také příspěvky na sociálních médiích. V databázi Anopress je dnes již více než 100 milionů dokumentů a obsah zdrojů je nadále průběžně aktualizován (téměř v reálném čase).

Rozšíření nabídky o kvalitní informační zdroj neklade na knihovnu žádné speciální nároky. Stačí počítač a napojení knihovny k internetu. Fulltextová databáze je pak dostupná prostřednictvím speciálního automatického přihlašovacího odkazu.

Anopress v letošním roce připravil pro své uživatele hned několik významných a užitečných novinek.

Obr. 1 Ukázka nové vyhledávací aplikace

Zásadní změnou bylo spuštění nové vyhledávací aplikace. Hledání i nadále probíhá zadáním libovolného dotazu, který může tvořit jedno klíčové slovo, sousloví nebo více klíčových slov spojených vyhledávacími operátory. Všechny zadané výrazy jsou automaticky vyskloňovány. Složitější dotazy se tvoří za pomoci logických operátorů, případně závorek. Pokračuje se volbou období, které má uživatel zájem prohledat, a případným výběrem či vyloučením sledovaných zdrojů. Nově je však možné zadané dotazy pojmenovat a uložit pro další opakované použití. Vyhledané zprávy si mohou uživatelé odkládat do schránek a jednoduše je tak archivovat pro pozdější zpracování. Čtenářům knihoven poslouží privátní schránky navázané na e-mailovou adresu, kde jsou přístupné pouze jim. Výtečným pomocníkem jsou také náhledy originální podoby článků z tištěných periodik včetně obrázků a fotografií, ty je možné zobrazit nebo v knihovně přímo vytisknout. V rámci knihovnického přístupu k databázi lze také automaticky vyexportovat citaci nalezeného dokumentu do citačního manažeru citace.com a tam s ní dále pracovat, podle potřeb uživatele.

Výsledné rešerše získané pomocí aplikace Anopress slouží uživatelům často jako podklady pro přípravu a zpracování studijních prací. I proto využitelnost přístupů k databázi v knihovnách stoupá především v měsících zkouškového období (viz obr. 2).

Obr. 2 Graf využitelnosti

Unikátnost databáze spočívá zejména v množství a rozsahu obsažených dat. Součástí jsou i dnes již historické či zaniklé zdroje, u kterých je dohledání jejich obsahu jinak téměř nemožné nebo skutečně komplikované.

Další inovace databáze se odehrála na začátku letošního roku. Společnost Anopress IT, jako jediná na trhu, doplnila tradiční média také médii sociálními – byly implementovány Facebook, Instagram, Twitter a YouTube. Mezi záznamy obsaženými v databázi lze tedy nyní najít i příspěvky typické pro toto moderní online prostředí – obohacené o emotikony a hashtagy, pomocí nichž je možné rovněž vyhledávat. Tím uživatelé získávají možnost rychle a přehledně získat informace o náladách a postojích, které jejich témata na sociálních sítích vyvolávají. Zpřístupnění sociálních sítí v databázi Anopress představuje velkou výhodu i pro ty, kteří z jakýchkoliv důvodů tyto služby primárně nevyužívají. Díky databázi Anopressu tak získávají přehled o tématech, která tzv. hýbou sociálními médii a tím pádem často i obecným veřejným míněním.

Obr. 3 Ukázka vyhledávání a výstupů sociálních médií

Přístupem do databáze českých médií vytváří Anopress významný komplement, kterým může knihovna rozšířit a zkvalitnit nabídku informačních služeb a elektronických zdrojů pro své uživatele. Tím také může motivovat další zájemce o využívání služeb knihoven. Knihovny mohou navíc využívat databázi v rámci grantového programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) 8A. V případě pozitivního výsledku, tj. zařazení knihovny do programu, je potřebná finanční spoluúčast knihovny pouhé čtyři měsíce v roce.

Anopress pro pracovníky knihoven každoročně pořádá školení, která jsou hojně navštěvovaná a oblíbená. Zde jsou podrobně seznámeni s novinkami v oblasti monitoringu médií a informačních zdrojů. Doposud využívá přístup do této mediální databáze přes 60 českých knihoven. Vzrůstající počet indexovaných médií i mediatypů a aktuálnost zpráv ukazuje objem spotřebovaných dat uživatelů knihoven za několik posledních let.

Obr. 4 Využitelnost v knihovnách

Aplikace je uživatelsky přívětivá, vzhled lze konfigurovat dle potřeb uživatele. Případnou pomoc s vyhledáváním poskytne obsluha knihovny nebo je možné obrátit se na zkušené pracovníky společnosti Anopress, a to – kromě obvyklých kontaktů – nově i prostřednictvím live chatu. Zájemci o více informací mohou požádat mj. i o bezplatný zkušební přístup.

Databázi Anopress díky její unikátnosti využívají i mnohé vysoké školy – vysokoškolské knihovny. Těm je pro potřeby studentů poskytován multilicenční přístup s různými nadstavbami. Studenti připravující svoje seminární nebo závěrečné práce tak mohou s databází pracovat velmi pohodlně i např. z domova pomocí propojení přes školní systémy.

S mediálním světem dnes přichází do styku každý z nás, média se významným způsobem podílejí na společenském, politickém i kulturním životě. Z těchto důvodů je zapotřebí mít nástroj, který rozličné mediální informace různého původu agreguje, třídí, uchovává a díky pokročilým propracovaným rešerším a funkcím také umožňuje jejich snadné prohledávání. Kdo jiný než knihovna, sdružující mnohé kategorie čtenářů napříč generacemi, by pak měl zdroj toho typu uživatelům poskytnout a přispět tak k lepší orientaci v mediální a veřejném informačním prostoru.

V prostředí informační přesycenosti a rozmachu nových technologií je pro knihovny důležité nabídnout svým čtenářům a návštěvníkům relevantní elektronický zdroj. Databáze Anopress je zdrojem, jenž je využitelný na půdě veřejných, akademických i speciálních knihoven, jeho používání je intuitivní a umožňuje tak snadno se zorientovat v „informačním smogu“. Elektronický archiv databáze se neustále rozrůstá, společnost Anopress IT reaguje průběžnou online aktualizací obsahu své databáze, ve které se nové zprávy z médií objevují jen velmi krátce po jejich vydání.

Vít Beneš, Igor Červený, Andrej Kafka / Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, U Kříže 661/8 158 00 Praha - Jinonice

Cílem tohoto textu je popsat zjištění o využívání cookies na webových stránkách vybraných knihoven, tedy zda jsou soubory cookies vytvářeny či nikoli, zda webové stránky svého návštěvníka o jejich vytváření informují, jakými servery jsou případně využívány a o jaké konkrétní cookies se jedná. Závěrem jsou navržena témata pro případný další výzkum.

Jedná se o práci studentskou, jsou tedy vysvětleny základní pojmy jako „cookies“, „webové stránky“, „webový prohlížeč“ i pojem „analýza“.

Z důvodu velkého množství webových stránek knihoven byl definován vzorek, tedy množina vybraných webových stránek knihoven, který byl analyzován. Analýza byla provedena nástrojem matic v podobě tabelárního přehledu.

Analýzou byla zjištěna řada možných kombinací přístupů správců webových stránek, od neupozorňování o využívání cookies, přes využívání buď pouze pro vlastní potřebu, ale i pro cizí domény.

Obecným zjištěním je, že neexistuje jednotný přístup knihoven k této problematice a že v souladu s právními předpisy nepostupují ani knihovny zřízené vládními institucemi.

Úvod

Článek je výstupem projektu realizovaného v rámci předmětu Informační a knihovnické služby v Ústavu informačních studií a knihovnictví Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, při jehož realizaci se autoři příspěvku zabývali analýzou používání souborů cookies na webových stránkách českých knihoven, tedy zjišťováním, jaké informace o cookies dostává návštěvník webových stránek českých knihoven, a porovnáním těchto údajů s reálným stavem. Z důvodu, že na zadané téma, neexistuje v České republice, ani v zahraničí adekvátní literatura, rozhodli jsme se pro zmapování situace vlastním výzkumem.

Základní pojmy

Začínáme definováním pojmů. Základním pojmem je COOKIES, což jsou, „krátké textové soubory vytvářené webovým serverem a ukládané prohlížečem do počítače uživatele, resp. návštěvníka. Prohlížeč pak při opakované návštěvě serveru poskytuje „zpětnou vazbu“ o předchozí návštěvě: nastavení jazyka, přihlašovací jméno formulářů apod. Cookies rozdělujeme na cookies vytvářené na základě vztahu klient – navštívená webová stránka, zjednodušeně informace, které sbírá daná doména – ta, která je právě navštívena a cookies jsou využívány například pro individuální nastavení vzhledu stránek nebo pro systém Google Analytics, a dále pak cookies „třetí strany“, což jsou informace pro jiné domény – uživatele lze „sledovat“ prostřednictvím jiných domén, např. Facebooku (BRUNEC, 2017).

Tyto textové soubory se používají pro tzv. personalizaci, tedy odlišení uživatele. Jedná se například o přihlašovací údaje, jazyk apod. Další možností využití je autentizace, kdy se ukládá přihlášení uživatele, např. při rezervaci knihovní jednotky nebo platbě apod.
Třetím způsobem využití je webová analytika, tedy statistika návštěvnosti: čas strávený na předmětné webové stránce, zdroj návštěvy – např. z jakého jiného serveru byla návštěva provedena.

Slovo „cookies“ v angličtině znamená sušenky, a proto se pro právní předpis upravující nakládání s cookies v internetovém prostředí vžil pojem „sušenkový zákon“. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES musí webový server poskytnout uživateli informaci o používání cookies a získat uživatelův souhlas ještě před tím, než se cookies uloží do uživatelova počítače (EU, 2009/136/ES). Důvodem je, že informace, které jsou shromažďovány i odesílány, obvykle vypovídají také o samotném jednání a chování uživatelů, a proto Rada Evropy a parlament přijaly restriktivnější pravidla a výše zmíněnou směrnicí došlo k posílení ochrany uživatelů internetu. Souhlas uživatele také musí být odvolatelný. Někdy však není souhlasu potřeba, pokud jsou cookies využívány pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jsou nezbytné k tomu, aby mohl poskytovatel služeb informační společnosti zajistit služby, které si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal (Úřad pro ochranu osobních údajů, ©2018).

Obr. 1 Příklad upozornění na používání „cookies“ – snímek obrazovky

Pro úplnost je třeba doplnit definici pojmu „prohlížeč“. Prohlížečem označujeme počítačový program, který slouží pro prohlížení webových stránek. Webový prohlížeč dle pokynů uživatele (kliknutí na odkaz, zadání URL adresy) komunikuje pomocí HTTP protokolu s webovým serverem a přijatá data pomocí obsažených značek (HTML, XHTML, XML apod.) zformátuje a zobrazí na obrazovce počítače (Wikipedia, ©2018). Mezi nejrozšířenější webové prohlížeče lze jistě zařadit Google Chrome, Mozilla Firefox, Microsoft Edge Tyto prohlížeče uvádíme zejména pro jejich odlišné řešení uživatelského přístupu k informacím o cookies, kdy některé prohlížeče jsou uživatelsky poměrně „unfriendly“, tzn., že najít způsob, jak zjistit proces používání „cookies“, je poměrně složité. Každý z prohlížečů nabízí jiný postup pro přístup k těmto informacím, jiná pojmenování záložek apod.

Postup ověření ukládání souborů cookies v nejrozšířenějších prohlížečích

V případě prohlížeče Google Chrome je postup takový, že pravým tlačítkem myši kdekoli v prostředí zobrazované stránky – v uvedeném případě stránky knihovny – zvolí uživatel z roletové nabídky příkaz „Prozkoumat“, dále zvolí kartu „Application“ a v roletě pak vybere „Storage“, kde najde cookies. Zde je pak možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.

Obr. 2 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Google Chrome – snímek obrazovky

V případě prohlížeče Mozilla Firefox je počátek postupu sice totožný, tzn., že uživatel kdekoliv v okně prohlížeče vyvolá pravým tlačítkem myši nabídku a vybere příkaz „Prozkoumat“, ale již s dodatkem „prvek“ – tedy „Prozkoumat prvek“. Liší se i další názvy, resp. struktura prohlížeče. Je nutno zvolit záložku „Úložiště“ – zde je možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.

Obr. 3 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Mozilla Firefox – snímek obrazovky

Prohlížeč Microsoft Edge používá jiné výrazy: „Zkontrolovat prvek“ – karta „Ladicí program“ – roleta „Soubory cookie“; zde jsou pak žádané informace.

Obr. 4 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Microsoft Edge – snímek obrazovky

Analýza

Dle zadání byla analýza prováděna na webových stránkách českých knihoven, které jsou v současnosti asi nejdůležitějším „kontaktním“ bodem, resp. „rozhraním“ mezi knihovnou jako institucí a uživatelem. V zásadě lze konstatovat, že webové stránky knihoven jsou co do struktury nabídky prakticky shodné: vyhledávání v katalogu, přihlášení k čtenářskému účtu za účelem registrace, rezervace apod.

Obr. 5 Příklad webové stránky knihovny – snímek obrazovky

Analýza obecně znamená „rozbor“. Dle slovníku cizích slov se jedná o „metodu založenou na dekompozici celku na elementární části, jejímž cílem je identifikovat podstatné a nutné vlastnosti těchto elementárních částí a poznat jejich podstatu a zákonitosti“ (Slovník cizích slov, ©2018). V uvedeném případě se bude jednat o „dekompozici celku“, který bude chápán vždy jako webová stránka konkrétní knihovny z vybraného vzorku českých knihoven, a to za účelem poznání těchto vzájemných vztahů – tedy zjištění:

- zda webová stránka tzv. „sbírá“ cookies či nikoli,

- zda svého návštěvníka o „sběru“ cookies informuje či nikoli,

- pro jaké servery případně cookies sbírá,

- o jaké konkrétní cookies se jedná.

Při analýze je využita tzv. „maticová analýza“ v podobě tabelárního přehledu výše uvedených zjištění. Následně budou vztahy interpretovány tak, aby bylo možné vyvodit podstatu
a zákonitosti těchto vztahů a navrhnout témata pro případný další výzkum.

Výběr vzorku

Při definování vzorku, tedy množiny knihoven a jejich webových stránek, jsme se neomezili jedním regionem ani jedním druhem knihoven, ale zahrnuli jsme do výběru jednak knihovny různých úrovní tak, jak je systém knihoven definován § 3 zákona 257/2001Sb., knihovního zákona, a dále knihovny v různých regionech. Nejde tedy o vzorek náhodný, ale řízený. Pro výběr vzorku jsme stanovili šest základních skupin: knihovny přímo zřízené Ministerstvem kultury České republiky, dle § 3, odst. 1, písm. a) knihovního zákona, knihovny tzv. „krajské“ – zřízené dle § 3, odst. 1, písm. b) zákona, knihovny městské a obecní – zřízené orgány obcí, tzn. dle písmene c) výše zmíněného ustanovení knihovního zákona a knihovny vědecké/univerzitní nebo knihovny kulturních institucí, tedy knihovny tzv. „specializované“ odpovídající ustanovení § 3, odst. 1, písm. d) knihovního zákona. Pro dosažení větší diverzity jsme do výběru zahrnuli knihovnu významné vládní instituce (náhodným výběrem byla zvolena Knihovna Ministerstva zahraničních věcí ČR), dále knihovnu přímo zaměřenou na osoby se speciálními potřebami (Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana) a knihovnu propojenou s výukou knihovnictví a informační vědy (Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích). Ostatní knihovny byly, v rámci svých kategorií, vybrány náhodně.

Velikost vzorku jsme stanovili na dvacet knihoven s tím, že pokud zjištěný stav bude vykazovat významnou shodu v rámci nějaké konkrétní skupiny, rozšíříme vzorek tím směrem, abychom zjištěný výsledek ověřili. Vzhledem k charakteru výsledků výzkumu jsme však další rozšíření vzorku nepovažovali za nutné. Vzorek jsme rozvrhli rovnoměrně po všech skupinách.

Metoda

Simulovali jsme situaci při vstupu návštěvníka na stránky knihovny, aniž by se návštěvník pokoušel o registraci nebo přihlášení. Zároveň tento návštěvník nemá v prohlížeči zakázáno poskytování údajů třetím stranám a neblokuje je ani server, přes který se uživatel připojuje (pokud se připojuje např. z počítačové sítě nějaké organizace). Základním sledovaným jevem bylo, zda knihovna upozorňuje na používání souborů cookies. Následně byl ověřen reálný stav pomocí analytického softwaru od firmy Netscape Communications Corporation.

Dalším sledovaným jevem tedy bylo, zda daná knihovna soubory cookies skutečně používá, a pokud ano, tak pro jakou doménu (vlastní nebo cizí) a kolik údajů sbírá. Množství nalezených souborů cookies jsme rozdělili do tří skupin podle závažnosti sbíraných dat
z hlediska ochrany osobních údajů.

První skupina: 1 až 2 soubory cookies. Jediný nalezený soubor bývá název serveru, který hostuje stránky. Pokud si někdo vytvoří stránky například pomocí nástroje Webnode, nemusí ani vědět, že se tento soubor vytváří. Zároveň však nemusí nutně jít o soubor, s jehož používáním je spojena povinnost upozorňovat.

Druhá skupina: 3 až 6 souborů cookies. Takové množství používají organizace zpravidla pro vlastní použití, jedná se především o statistické nástroje pro vyhodnocování návštěvnosti jako je Google Analytics.

Třetí skupina: 7 a více souborů cookies. Takové množství bylo při našem průzkumu vytvářeno pouze v případech, kdy organizace sbírá údaje pro cizí doménu.

Zjištěné výsledky byly uloženy do tabulky, která byla doplněna ještě o poznámky, převážně jména třetích stran, pro které knihovna sbírá data.

Tab. 1. Výsledky výzkumu (stav platný k 17. 10. 2018)

Vyhodnocení

Z výsledků našeho průzkumu vyplývá, že převažuje stav, kdy knihovny, resp. webové stránky knihoven soubory cookies sbírají – jde o 75 % vzorku, avšak pouze 30 % vybraných knihoven na tuto skutečnost upozorňuje, což je 40 % knihoven, které cookies sbírají a tedy méně než polovina těchto knihoven splňuje zákonné podmínky (zák. 468/2011 Sb.).

Drtivá většina vybraných knihoven (93 %) sbírá cookies pro vlastní doménu, tzn., že jde o tzv. cookies „první strany“, avšak 40 % knihoven sbírá i pro „cizí“ doménu, tzn., že jde o cookies tzv. „třetích stran“.

Z tabelárního přehledu rovněž vyplývá, že existují knihovny, resp., že ve zvoleném vzorku byly identifikovány knihovny, které na sbírání cookies neupozorňují, ale ukládají je a to dokonce pro cizí domény.

I přes relativně nižší počet analyzovaných knihoven (20) jsme dostali prakticky všechny podstatné kombinace. Od situace, kdy například městská knihovna v Olomouci na používání cookies neupozorňuje a sbírá výhradně pro cizí doménu, přes knihovnu v Jinonicích, která na používání cookies upozorňuje v jiném než úředním jazyce, až po městskou knihovnu v Novém Jičíně, která sice upozorňuje, ale žádné cookies nesbírá.

Závěry lze taktéž interpretovat tak, že nelze stanovit hranici, která by jednoznačně ukázala, že knihovny určitého typu systému knihoven dle knihovního zákona, nebo regionu postupují nebo nepostupují v souladu se zákonem č. 468/2011 Sb. o elektronických komunikacích. Naše očekávání, že taková hranice bude na rozhraní městských a obecních knihoven, se nepotvrdila. Ukázalo se, že v tomto směru nepostupují správně ani některé vládní organizace – například Vědecká knihovna Ministerstva zahraničních věcí České republiky neupozorňuje, přitom sbírá data dokonce i pro třetí stranu.

Obr. 6 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – snímek obrazovky

Obr. 7 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – přehled domén, pro které webová stránka sbírá „cookies“

Závěr a doporučení pro možný další výzkum

Z analýzy i takto malého vzorku je tedy zřejmé, že v knihovnách České republiky není uplatňován jednotný (a často dokonce ani legální) postup u organizací stejné úrovně, přitom postavených na horních stupních knihovnické hierarchie, například u krajských knihoven.

Pro případný další výzkum se nabízí několik logicky navazujících témat. Především posoudit, jaká organizace je zodpovědná za metodické vedení, respektive tvorbu doporučení pro knihovny stran zpracování souborů cookies, a pokud žádná metodika ještě není zpracována, tak ji navrhnout. S tím souvisí potřeba ověřit, pro které typy cookies není nutný souhlas s jejich používáním. Dále by bylo vhodné zjistit, jaká data jsou sbírána pro třetí strany a zda je vlastně vůbec žádoucí, aby internetové stránky organizací placených z veřejných prostředků zprostředkovávaly tyto informace soukromým subjektům.

Zdroje:

BRUNEC, Jan. Google analytics. Praha: GRADA Publishing, 2017. ISBN 9788027103386.

Cookies: přechod z principu opt-out na opt-in. Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. Praha: Úřad pro ochranu osobních údajů, 2012, 15. června 2012 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/cookies-prechod-z-principu-opt-out-na-opt-in/ds-1853/archiv=0

EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. In: Úřední věstník Evropské unie. 18. 12. 2009 CS L 337/11. Dostupný také z: https://edps.europa.eu/sites/edp/files/publication/dir_2009_136_cs.pdf

HTTP cookie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 17. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_cookie

MOJZISEK, Julius. Pojem analýza. Slovník cizích slov [online]. Praha: scs.abz.cz [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/analyza

Webový prohlížeč. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 7. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Webov%C3%BD_prohl%C3%AD%C5%BEe%C4%8D

Příloha – analyzované knihovny

Mgr. Katarína Tomková, Vedúca oddelenia informačných procesov CDA, Univerzitná knižnica v Bratislave, Bratislava, Slovensko

1. Centrálny dátový archív

Centrálny dátový archív (ďalej „CDA“) sa vybudoval v rámci Operačného Programu Informatizácia Spoločnosti (OPIS) na základe výzvy č. OPIS-2011/2.1/08-NP. Projekt CDA realizuje Univerzitná knižnica v Bratislave. Cieľom projektu bolo vybudovať komplexný integrovaný systém dlhodobého uchovávania a ochrany digitálneho obsahu, jeho získavania, spracovania, ochrany a využitia (ANDROVIČ, Alojz et al., 2016). V rámci projektu sa vybudoval centrálny dátový archív, ktorý v zmysle predpísaných štandardov zabezpečuje uloženie troch kópií digitálnych objektov v troch lokalitách, z toho dve (CDA-A – Bratislava, CDA-B – Martin) sú navzájom vzdialené približne 200 km. Lokality sú vybavené príslušným hardvérovým i softvérovým vybavením a prostredníctvom dátových telekomunikačných sietí sú vzájomne prepojené. Súčasťou dátového archívu je aj pasívny sklad pamäťových médií (CDA-C – Bratislava), ktorý je umiestnený v objekte Univerzitnej knižnice v Bratislave. (RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018)

Poslaním CDA je:

• zabezpečenie spoľahlivej, dlhodobej ochrany zverených digitálnych objektov,
• poskytovanie nástrojov na ich správu, vkladanie, kontrolu a výdaj,
• priebežné udržiavanie a rozvoj prevádzkovej funkcionality a služieb,
• udržiavanie interoperability informačných systémov určeného spoločenstva a okolia.

CDA ukladá, sprístupňuje a ochraňuje zdigitalizované kultúrne dedičstvo z vybraných pamäťových a fondových inštitúcií vo svojom repozitári s kapacitou 25 petabajtov, z ktorých má k dnešnému dňu využitých 16% .

Aj kvôli takto zaväzujúcej úlohe, ktorú v CDA máme, musíme dodržiavať na presné postupy, riadené procesy a dbať na bezpečnosť dát, ktoré k nám pamäťové a fondové inštitúcie vkladajú. Najefektívnejším spôsobom ako budovať a rozvíjať takýto systém dlhodobého uchovávania je vybrať si normu na to určenú a postupovať podľa nej krok po kroku.

2. Certifikácia a audit

Úroveň poskytovaných služieb a zabezpečovaných funkcií CDA ako dôveryhodného dlhodobého úložiska sa opiera o medzinárodne prijaté normy najmä ISO 16363 a ISO 14721. V CDA je implementovaný aj systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001.

2.1 Súlad CDA s normou ISO 14721 a modelom OAIS

Repozitáre sa pre zdôraznenie svojej dôveryhodnosti označujú za „kompatibilné s OAIS“ (angl. Open Archival Information System). Svoju dôveryhodnosť však musia aj dokázať a obhájiť.

Medzinárodná norma ISO 14721 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model (angl. Space data and information transfer systems. Open archival information system (OAIS). Reference model.), definuje referenčný model otvoreného archívneho informačného systému (ďalej OAIS) (STN ISO 14721, 2014).

Systém OAIS môžeme charakterizovať ako archív pozostávajúci z organizácie, ktorá má za úlohu uchovávať informácie a sprístupňovať ich určenému spoločenstvu. Takýto archív plní úlohy definované v tejto norme, a tým sa odlišuje archív OAIS od iných archívov.

Medzinárodná norma ISO 14721 s modelom OAIS:

• poskytuje rámec na pochopenie a zvýšené povedomie o archívnych pojmoch potrebných na dlhodobé uchovávanie a sprístupňovanie digitálnych informácií,
• poskytuje a popisuje potrebné pojmy organizáciám, ktoré nie sú archívnymi organizáciami, aby boli efektívnymi účastníkmi v procese uchovávania,
• poskytuje rámec vrátane terminológie a pojmov na opísanie a porovnanie architektúry a činnosti súčasných a budúcich archívov,
• poskytuje rámec na opis a porovnanie rôznych stratégií a postupov dlhodobého uchovávania,
• poskytuje základ na porovnávanie dátových modelov digitálnych informácií, ktoré uchovávajú archívy,
• poskytuje rámec, ktorý možno ďalším úsilím rozšíriť tak, aby pokrýval dlhodobé uchovávanie informácií, ktoré nie sú v digitálnej forme (napríklad fyzické médiá),

Norma tiež rozširuje konsenzus o prvkoch a postupoch dlhodobého uchovávania a sprístupňovania digitálnych informácií a propaguje väčší trh, ktorý môžu dodávatelia podporovať a usmerňuje identifikáciu a tvorbu noriem súvisiacich so systémami OAIS.

V CDA je architektúra systému vybudovaná v súlade s modelom OAIS. Máme jasne definovaný model prostredia pre systém OAIS (producentov, manažment a spotrebiteľov), máme zreteľne identifikované údajové objekty, presne definované formy archívnych (AIP), vkladaných (SIP) a výdajných informačných balíkov (DIP).

Archív OAIS ďalej dojednáva a prijíma príslušné informácie od ich producentov, stanovuje, ktoré spoločenstvá by sa mali stať určenými spoločenstvami, teda skupinou inštitúcií, pre ktoré bude archív ponúkať svoje služby. Archív OAIS vždy postupuje podľa zdokumentovaných politík a postupov. V neposlednom rade sprístupňuje uchovávané informácie.

Nižšie je pre ilustráciu funkčný model archívu OAIS, v ktorom sú zobrazené len tie hlavné toky informácií. Čiary spájajúce celky označujú komunikačné cesty, cez ktoré prúdia informácie oboma smermi. Čiary k administratíve a plánovaniu uchovávania sú prerušované iba kvôli lepšej prehľadnosti schémy.

Obrázok 1 Funkčný model archívu OAIS (STN ISO 14721, 2014)

2.2 Charakter CDA podľa normy ISO 16363

Norma ISO 16363 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk (angl. Space data and information systems – Audit and certification of trustworthy digital repositories) je technickým odporúčaním pre certifikáciu digitálnych repozitárov. V norme sú obsiahnuté zreteľné a podrobné kritéria, podľa ktorých sa dá stanoviť, čo je dôveryhodné úložisko a čo nie (STN ISO 16363, 2014). Normatívne metriky, pomocou ktorých možno úložisko hodnotiť, sú v norme rozdelené do troch kapitol podľa zamerania:

• Kapitola 3 Organizačná štruktúra – úložisko si musí definovať vyhlásenie o poslaní, ktoré bude odrážať záväzok uchovávať, dlhodobo udržiavať, spravovať a sprístupňovať digitálne informácie. V rámci záväzku dlhodobého uchovávania je potrebné mať spracovaný strategický plán uchovávania, ktorý definuje prístup úložiska k dlhodobej podpore svojho poslania. Dôležité ale je myslieť aj na zabezpečenie kontinuity uchovávania v prípade ukončenia prevádzky úložiska alebo jeho poruchy. Na to je potrebné mať spracované havarijné plány a plány následnosti. Úložisko musí mať zdokumentovanú históriu všetkých zmien svojich aktivít, postupov, softvéru či hardvéru. Na podporu všetkých potrebných funkcií a služieb musí mať úložisko zodpovedajúci počet pracovníkov, ktorí budú mať definované role a zodpovednosti.
• Kapitola 4 Manažérstvo digitálnych objektov – úložisko musí mať identifikované, aké informácie bude uchovávať s ohľadom na ich obsah a vlastnosti. Tiež musí mať presne dané špecifikácie umožňujúce rozpoznanie a analýzu vkladaných informačných balíkov (SIP) a proces overenia ich správnosti a úplnosti. Rovnaké špecifikácie musia byť dané aj pre každý archívny informačný balík (AIP) alebo ich triedu. Nesmie samozrejme chýbať popis prevodu SIP balíka na AIP s jeho jedinečným identifikátorom.
• Kapitola 5 Infraštruktúra a manažérstvo bezpečnostných rizík – pri uchovávaní dát musíme rátať aj s možnými rizikami, ktoré môžu nastať. Pre tento prípad treba mať riziká identifikované a riadiť ich. Riziko môže spôsobiť aj zastaraný hardvér alebo softvér, preto je nutné zaviesť postup hodnotenie, kedy je nutné túto položku vymeniť. V neposlednom rade musí byť úložisko pripravené aj na najhorší scenár, a pre taký prípad mať vypracovaný havarijný plán/plán obnovy.

Normou je teda možné sa riadiť pri auditovaní a certifikovaní digitálneho úložiska, ale taktiež pri jeho budovaní. Metriky obsiahnuté v tejto norme je možné využiť pri navrhovaní či budovaní postupov pre digitálne úložisko. Úvod normy sa okrem samotného účelu a rozsahu normy venuje najmä základnej terminológií, akronymom a skratkám, čo ocenia tí, ktorí s digitálnym repozitárom začínajú.

Pri budovaní CDA sme sa pridržiavali normy ISO 16363, avšak našim prvým krokom bolo si túto normu preložiť a požiadať o jej začlenenie do systému slovenských technických noriem (STN). Následne sme požiadali Moravskú zemskú knihovnu o vykonanie „predbežného“ auditu, aj keď sme boli v budovaní dlhodobého úložiska len niečo za polovicou. Aj tento audit nám pomohol s finálnou fázu budovania CDA k úspešnému dokončeniu.

2.3 Certifikácia podľa normy ISO 27001

Norma ISO 27001 Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky (angl. Information technology. Security techniques. Information security management systems. Requirements) popisuje požiadavky na vytvorenie, zavedenie, údržbu a zlepšovanie systému manažérstva/riadenia informačnej bezpečnosti (ďalej SMIB). Hlavným cieľom zavedenia SMIB je chrániť dôvernosť, integritu a dostupnosť informácií (STN ISO 27001, 2014).

Certifikácia podľa tejto normy prebieha v cykle štyroch auditov (1. rok certifikačný audit pri zavedení SMIB v organizácii, 2. rok 1. dozorný audit, 3. rok 2. dozorný audit a 4. rok recertifikačný audit SMIB v organizácii).

2.3.1 Audit systému riadenia informačnej bezpečnosti

Ako už bolo vyššie spomenuté, certifikácia podľa normy ISO 27001 prebieha v cykle štyroch auditov. Prvý rok je rokom, kedy sa koná certifikačný audit pri zavedení systému riadenia informačnej bezpečnosti v organizácii, v druhom a treťom roku prebieha v organizácii dozorný audit a štvrtý rok prebieha recertifikačný audit SMIB.

Samotná norma vyžaduje v organizácii vykonávanie interných auditov, ktoré majú za úlohu preveriť, či zavedený systém riadenia informačnej bezpečnosti je efektívny a udržiavaný a či spĺňa vlastné požiadavky organizácie a požiadavky normy. Tieto audity sú základným východiskom pre audítora pri vykonávaní dozorného alebo recertifikačného auditu. Aj keď interné audity prebiehajú raz ročne, ich príprava musí byť systematická.

Pre efektívny systém riadenia informačnej bezpečnosti a úspešný priebeh auditov je potrebné riadiť sa a dodržiavať požiadavky normy, ktoré sú obsiahnuté v desiatich kapitolách.

Organizácia si musí pri zavádzaní SMIB určiť aj zainteresované strany, ktorých sa bude SMIB týkať a tiež ich požiadavky. Zároveň si definuje hranice a aplikovateľnosť SMIB, ktorými sa vytvorí rozsah.

Dôležité je vytvorenie politiky informačnej bezpečnosti. Tú vytvára vrcholový manažment a musí obsahovať merateľné a uskutočniteľné ciele, alebo aspoň rámec pre ich stanovenie, a schválenie na splnenie aplikovateľných požiadaviek a na kontinuálne zlepšovanie SMIB.

Pri zavádzaní systému riadenia informačnej bezpečnosti, od ktorého chceme, aby bol efektívny a funkčný, nesmieme zabudnúť aj na riziká a hrozby, ktoré môžu náš systém narušiť a ohroziť. Je potrebné aby si organizácia definovala riziká a zaviedla proces riadenia rizík. Za riziká sú zodpovední vlastníci rizík. V spolupráci s organizáciou analyzujú riziká, určia ich možné následky, posúdia reálnu pravdepodobnosť a v prípade výskytu ich ošetria.

V CDA bol systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001 zavedený v roku 2014, kedy prebehol certifikačný audit. Nasledujúci dva roky sa konali dozorné audity a v roku 2017 CDA prešlo recertifikačným auditom. Jednu etapu zloženú zo štyroch auditov už máme úspešne za sebou a druhú sme začali dozorným auditom v roku 2018.

Ako už bolo vyššie spomenuté, interné audity prebiehajú raz ročne a ich príprava musí byť systematická. Malo by to tak byť, no realita je iná. S prevádzkou dlhodobého archívu a s povinnosťami, ktoré to so sebou každý deň prináša však niekedy nezvýši časť na systematickú prípravu SMIB na audit. Systém manažérstva informačnej bezpečnosti si vyžaduje obrovské množstvo dokumentácie, či už v elektronickej alebo v tlačenej podobe. Každý dokument má dané pravidlá, kedy má byť vytvorený, za akých podmienok, s akou periodicitou, kto ho má vytvoriť a kým má byť schválený. Pred auditom si treba prejsť celú dokumentáciu a skontrolovať aktuálnosť dokumentov, dátumy, označenia, podpisy.

U nás v CDA prebieha najprv interný audit expertmi z firmy Tempest a.s., po ňom sa koná externý audit, ktorý vykonáva audítor certifikačného orgánu TÜV SÜD Slovakia s.r.o. Prípravou na interný audit a jeho vykonaním sa môžu objaviť drobnosti, ktoré do externého auditu opravíme a doladíme, aby bol náš systém na externom audite stopercentný.

V každom prípade systém manažérstva informačnej bezpečnosti je veľmi rozsiahly a vyžaduje si dostatok času, precíznosti a trpezlivosti na prípravu, prevádzku a na následné preskúmanie audítorom.

2.4 Certifikácia CoreTrustSeal

Certifikáciu CoreTrustSeal poskytuje organizácia DANS – Data Archiving and Networked Services z Holandska (CoreTrustSeal About, 2016). Ešte do roku 2018 bola však táto certifikácia známa pod názvom Data Seal of Approval. Pravidlá a požiadavky na jej získanie však ostali nezmenené.

Certifikát je udeľovaný na 2 roky a má veľmi silné postavenie najmä medzi európskymi inštitúciami a konzorciami (CESSDA), ktoré participujú na významných európskych projektoch (CLARIN, DARIAH, EUDAT). Administratívny poplatok za certifikáciu je 1 000 EUR a jej získanie pozostáva z troch krokov.

Certifikácia sa vykonáva prostredníctvom online webového nástroja formou sebahodnotenie. Po jeho vyplnení bude odoslaná faktúra na vyplatenie administratívneho poplatku a po prijatí platby začne preskúmanie odborníkmi – hodnotenie na základe dôvery, a následné udelenie/neudelenie certifikátu CoreTrustSeal.

Sebahodnotenie archívu pozostáva z odpovedania na šestnásť požiadaviek, ktoré sa nachádzajú na webe certifikácie CoreTrustSeal v osobitnom dokumente na stiahnutie (https://www.coretrustseal.org/why-certification/requirements/). Prvým krokom je vytvorenie užívateľského konta, cez ktoré je možné prihlásiť sa do online nástroja a zadávať alebo upravovať svoje odpovede a údaje.

Sebahodnotenie, resp. dotazník sebahodnotenia pozostáva zo šestnástich požiadaviek/otázok, ktoré musia byť zodpovedané. Taktiež sa pri každej požiadavke zadáva úroveň zhody na škále 0 (neaplikovateľné) – 4 (plne implementované).

V úvode dotazníka sa vyžaduje zadať kontext, typ archívu, krátky popis archívu a jeho komunity.

Obrázok 2 Úvod dotazníka

Ďalšie požiadavky v dotazníku sú rozdelené do troch sekcií – 1. Organizačná infraštruktúra, 2. Správa digitálnych objektov, 3. Technológie, a zároveň do šestnástich povinných požiadaviek a dvoch dobrovoľných. Každá požiadavka má rovnakú štruktúru – názov požiadavky, popis požiadavky, úroveň zhody, miesto pre odpoveď a rady, čo by malo byť k danej požiadavke opísané.

Obrázok 3 Dotazník

V závere dotazníka sa nachádza priestor na spätnú väzbu, otázky alebo na vloženie prílohy. Po vyplnení dotazníka a povinných požiadaviek je možné ho uložiť ako pracovnú verziu, ktorú je potom možné ešte upravovať, požiadať o spätnú väzbu alebo priamo odoslať dotazník na preskúmanie odborníkmi.

Obrázok 4 Feedback

V CDA sme si kvôli príprave k získaniu certifikácie najprv stiahli a preštudovali súbor so šestnástimi požiadavkami CoreTrustSeal. Rozdelili sme si ich medzi sebou tak, aby každý pracoval na časti, ktorej sa venuje aj v práci. Po niekoľkých vzájomných kontrolách a poradách, sme úspešne vypracovali celý dotazník a pristúpili sme k jeho online vyplneniu na webe CoreTrustSeal. Aj keď dotazník nemá časový limit a je možné si svoje odpovede uložiť ako pracovnú verziu, radšej sme zvolili túto metódu, kde sme si vypracovali samostatný dokument s odpoveďami na všetkých šestnásť požiadaviek. Samotné vyplnenie dotazníka nám tak trvalo necelých 15 minút. Na obrázku nižšie je ukážka, ako to vyzeralo pri samotnom vyplňovaní dotazníka. Na ľavej strane obrazovky sme mali otvorený náš vopred vypracovaný dokument, z ktorého sme postupne kopírovali odpovede ku každej požiadavke do dotazníka na pravej strane.

Obrázok 5 Príklad - vypĺňanie dotazníka

V tomto momente je naša žiadosť o certifikáciu CoreTrustSeal v stave preskúmania odborníkmi (Under Review), čo môžete vidieť na obrázku nižšie. V tomto stave nemôžeme vo svojom dotazníku robiť žiadne úpravy. Môžeme byť dodatočne oslovení a požiadaní o dodanie ďalších potrebných informácií, alebo dokumentov, ktoré by pomohli odborníkom pri preskúmavaní nášho archívu, v prípade, ak by sme niektorú požiadavku vyplnili nedostatočne alebo nejasne. V inom prípade musíme len čakať na výsledok.

Obrázok 6 Stav dotazníka – Under Review

Záver

Centrálny dátový archív je dôveryhodným dlhodobým dátovým úložiskom. Vďaka certifikáciám, na ktoré v CDA dbáme, si toto svoje poslanie vieme obhájiť a udržať. Preto veríme, že sa nám podarí získať certifikát CoreTrustSeal a zvýšime si ním charakteristiku CDA v oblasti dôveryhodnosti.

Zoznam použitej literatúry

ANDROVIČ, Alojz et al., 2016. Centrálny dátový archív v roku 1. In: ITlib, 2.2016, s. 37-52

RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018. Stav a perspektívy rozvoja Centrálneho dátového archívu. In: CDA 2018: Trvalá udržateľnosť a perspektívy ďalšieho rozvoja LTP archívov. Zborník príspevkov z 3. medzinárodnej konferencie o dlhodobej archivácii. Bratislava, 7-18. ISBN 978-80-89303-68-7.

STN ISO 14721, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model. Bratislava, 2014.

STN ISO 16363, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk. Bratislava, 2014.

STN ISO 27001, 2014. Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky. Bratislava, 2014.

CoreTrustSeal About, 2016. CoreTrustSeal [online]. [Cit. 30.01.2019]. Dostupné z: https://www.coretrustseal.org/about/

Má něco společného stupňovitost piva a Národní technická knihovna? Možná vás překvapí zjištění, že ano. Spojnicí je významný představitel české vědy 19. století Karl Joseph Napoleon Balling. Profesor chemie a rektor pražské polytechniky se totiž zasloužil o vynález sacharometru a o zavedení stupnice, na jejímž základě se začala rozlišovat stupňovitost piva. Balling byl také první, kdo zavedl pořádek do knihovny své školy, jejímiž pokračovateli jsou dnešní ČVUT a VŠCHT. Ballingem uspořádaná sbírka knih tvoří dodnes základní vrstvu fondu dnešní Národní technické knihovny (NTK).

Připomeňme si život a dílo vědce, jenž se stal postavou neodmyslitelnou od vývoje české chemické vědy i chemické výroby v 19. století a od jehož úmrtí letos uplynulo 150 let. Karel Joseph Napoleon Balling pocházel z rodiny významných odborníků na výrobu železa a chemiků. Na svět přišel 21. dubna 1805 v Gabrielině Huti u Chomutova, kde v té době pracoval jeho otec Michael jako kontrolor a poté jako šichtmistr. Děd Kaspar byl architektem ve službách šlechtické rodiny Rottenhanů na jejich panství v Červeném Hrádku v severních Čechách. Významným chemikem a odborníkem na železářství byl i Karlův starší bratr Friedrich a chemikem byl také Karlův syn pojmenovaný Karl Albert Max, který se stal profesorem na Báňské akademii v Příbrami. Zajímavostí je, že vnuk Karla Josepha Napoleona Ballinga Karel (1889-1972) byl hudebním skladatelem. Působil mimo jiné ve slavném pražském kabaretu Červená sedma, v němž byl vedle Eduarda Basse jednou z vůdčích osobností. Hudebním skladatelem byl i jeho pravnuk Mojmír, který zemřel v roce 1999.

Malý Karel Josef vyrůstal se svým bratrem Fridrichem v prostředí železářských hutí, které ovlivnily jejich rozhodování při volbě povolání. Balling studoval soukromě jako externista na gymnáziu v Plzni, kde se podrobil příslušným zkouškám, a poté se přihlásil do Královského českého stavovského technického učiliště v Praze (pražská polytechnika), kam nastoupil v patnácti letech. Jeho učitelem v oboru matematiky a mechaniky byl první ředitel polytechniky F. J. Gerstner, učitelem přírodopisu profesor F. M. Zippe a chemie profesor J. Steinmann. Po ukončení studia v roce 1823 se Karel Josef vydal s bratrem Fridrichem na poznávací cestu po českých železných hutích a rudných dolech a ve stejném roce vstoupil jako praktikant do služeb císařských železáren na zbirožském panství, kde byl v té době jeho otec ředitelem. Zde ale nezůstal. Ballingův velký vědecký potenciál totiž rozpoznal profesor Steinmann, který si ho v roce 1824 v jeho 19 letech vybral za asistenta chemie na pražské polytechnice, kterou Karel Josef od té doby neopustil.

Vlivem rodinné tradice se zpočátku věnoval problémům železářské výroby, jako například konstrukcím vysokých pecí, zkoumal rovněž tepelné hospodářství a redukční pochody. Od druhé poloviny 30. let 19. století soustředil svůj vědecký zájem na kvasnou chemii a aktivně propagovat cukrovarnictví. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo za napoleonských válek, kdy Velká Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru ze zámořských kolonií. Ve 30. letech 19. století zažily české země velký rozvoj tohoto průmyslu, ovlivněný státní podporou. Habsburská monarchie totiž osvobodila roku 1830 domácí výrobu řepného cukru od daní.

Profesorem chemie byl Balling jmenován 16. července 1835. Roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Jeho úsilí směřovalo k tomu, aby podrobil cukrovarnickou výrobu vědeckému zkoumání a aby výsledky bádání okamžitě sloužily tomuto průmyslu, který se rychle stával jednou z předních českých továrních produkcí. Kromě cukrovarnictví Ballingův chemický výzkum a vynález sacharometru zanechal nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Díky Ballingově stupnici, která měří hustotu extraktu původní mladiny, se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. K úspěchům Karla Josefa Ballinga patří také metodika určování kvality cukerných roztoků a zavádění nového vědeckého názvosloví (např. polarizace, sacharizace či kvocient čistoty). Připravoval též chmelové preparáty, které se zavedly do praxe teprve v 50. letech 20. století.

Jaký byl význam Ballinga pro knihovnu pražské polytechniky? Správou sbírky knih v majetku školy jmenoval Ballinga v roce 1831 její ředitel F. J. Gerstner. Ballingovým prvním úkolem bylo soustředit knihy doposud rozptýlené v pracovnách jednotlivých učitelů. Shromážděné publikace poté sepsal do inventárního seznamu, knihy roztřídil do pěti oborových skupin, pořídil index podle autorů a vedl evidenci výpůjček. Teprve od doby Ballingova řízení je tak možno mluvit o ucelené knihovně pražské polytechniky. Balling za knihovnu odpovídal až do roku 1865, kdy se stal rektorem školy.

Literaturu, kterou v roce 1831 nalezl, sepsal v tzv. Ballingově indexu. Knihy roztřídil do pěti skupin: A – astronomie, matematika; B – architektura; C – chemie; F – fortifikace, vojenství; M – mechanika. V roce 1831 bylo ve vlastnictví školy celkem 1887 knih. V Ballingově členění se knihy rozdělovaly následovně: astronomií a matematikou se zabývalo 292 titulů, architekturou 503 titulů, chemií 443 titulů, vojenstvím 236 titulů a mechanikou 413 titulů.

Účelem knihovny bylo další vzdělávání učitelského sboru a jeho seznámení s pokrokem v technických vědách a vynálezech. Půjčovat knihy si tehdy mohli jen členové kateder. Pouze vynikajícím studentům mohlo být povoleno užívání knihovny, a to na doporučení profesora. Všem studentům byla knihovna zpřístupněna otevřením čítárny až v lednu 1865. Náplň knihovny byla na svou dobu obsáhlá. Zaměřovala se nejen na technické obory v celé šíři, ale sledovaly se i technické novinky v manufakturách, továrnách a v neposlední řadě i pokroky v umění, důležité pro vzdělávání domácích řemeslníků a umělců.

Knihovna byla umístěna v zadním traktu 1. poschodí budovy Svatováclavského semináře v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici č. 5, která byla uvolněna po zrušení jezuitského řádu. V roce 1786 ji zemské stavy přidělily profesoru Hergetovi pro jeho stavovskou inženýrskou školu. V této budově se stavovská inženýrská škola změnila v roce 1806 na pražskou polytechniku. Podle popisu z roku 1856 zabírala tři místnosti o celkové rozloze 31,8 čtverečních sáhů, tedy asi 115 m². Knihovna zde sídlila do roku 1935, kdy se přestěhovala do východního křídla Klementina.

Odkaz profesora Ballinga je v Národní technické knihovně živý i dnes. Na jeho počest byl jeho jménem nazván velký konferenční sál, který je součástí budovy knihovny otevřené pro veřejnost v roce 2009. Konají se zde konference a přednášky, v poslední době například přednášky dvou francouzských nositelů Nobelovy ceny za chemii. Při příležitosti 150. výročí jeho úmrtí se v březnu  roku 2018 pořádala v NTK akce „Dej si jedno na Ballinga“. Návštěvníci zde mohli ochutnat pivo z výzkumného pivovaru VŠCHT, který si mohli v prostorách školy prohlédnout. VŠCHT se také v roce 2016 ujala správy Ballingovy hrobky, objevené při rekonstrukci staré části hřbitova na pražských Olšanech, v níž vědec spočinul po své smrti v roce 1868. VŠCHT rovněž zajistila obnovu rozpadlé stavby do původního stavu.

Až si v restauraci objednáte pivo a požádáte o slabší desítku nebo silnější dvanáctku, vzpomeňte si na profesora Ballinga. Ačkoliv není veřejnosti příliš znám, jeho práce proslavila českou vědu po celém světě a zaslouží si proto naše uznání.

Historický vývoj

Již od dob Tyršových probíhala v sokolských jednotách společenská a vzdělávací činnost, ke které právě Tyrš pobízel a kladl na ni důraz. Pořádaly se výlety, hrálo se divadlo. Jak se Sokol v 19. století rozrůstal, vznikala i jeho organizační hierarchie. Jednoty se se začaly sdružovat do žup a v roce 1889 byla ustavena Česká obec sokolská (dále také ČOS). Dnes je Sokol moderní organizací, ale přesto jednou z jeho základních složek jsou vzdělavatelé. Název je poněkud archaický a pro „nesokolskou“ veřejnost i trochu matoucí až zavádějící. Vzdělavatelskou činností v Sokole se v dnešní době rozumí zajišťování kulturně-společenské činnosti v jednotách a župách. Jedná se především o aktivity kulturních těles, organizaci společenských a pietních událostí a šíření myšlenek a idejí Sokola, s čímž je nerozlučně spjata právě činnost historicko-dokumentační. Vzdělavatelé iniciují vznik výstav, pořádají přednášky, besedy, píší o historii Sokola. V prostorách sokoloven tak existují sokolské knihovny a archivy. Každá sokolská jednota (dnes jich je přibližně 1100) vlastní vzdělavatelskou činnost organizuje sama na základě závazného pokynu k organizování vzdělavatelské činnosti v ČOS.

Jak bylo psáno již výše, ústředí Sokola – Česká obec sokolská (ČOS), byla založena v roce 1889 a sbírková činnost ji provázela od prvopočátku. První výstava se uskutečnila již v roce 1891 při Jubilejní výstavě v Královské oboře v Praze. Veřejnosti se ukazovaly především ceny získané v závodech a čestné dary, např. od Unie francouzských gymnastů. Na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 měli sokolové vlastní dřevěný pavilon, který byl modelem venkovské sokolovny včetně cvičebního nářadí uvnitř. Výstavní činnost pokračovala i v následujících letech a především během všesokolských sletů nesměla chybět. A je tomu tak dodnes. První prostory k uskladnění předmětů se nacházely v malých místnostech přímo na městské radnici. Odtud v roce 1914 předměty putovaly do větších a světlejších místností v letohrádku v parku Santoška. Během první světové války panoval oprávněný strach o sbírkové předměty, jelikož se mezi nimi nacházely i dary a upomínkové věci ze zájezdů do Francie, Ruska nebo Srbska.

V roce 1921 zakoupila ČOS zámecké prostory Michnova paláce v Praze na Újezdě. Nejstarší zmínky osídlení této lokality jsou z konce 13. století. V době renesance zde stál šlechtický dům, který koupil Pavel Michna z Vacínova a přestavěl jej na výstavný palác, který obdivujeme dodnes. Dalším majitelem se stal rakouský „erár“ a v unikátních raně barokních prostorech byla zřízena zbrojnice. Armáda zanechala palác ve velmi špatném stavu. ČOS vypsala veřejnou soutěž na opravu a dostavbu areálu s novým názvem Tyršův dům. Soutěž vyhrál architekt a sokol František Krásný. Úplně nově byla postavena budova tělocvičny, severní a východní křídlo bylo protaženo, čímž došlo k uzavření severního nádvoří ze všech stran a propojení tělocvičny s Michnovým palácem. Slavnostní otevření nově vystavěného areálu proběhlo až v roce 1925, ale již koncem září 1924 se sbírky přestěhovaly ze Santošky do Tyršova domu. Od této doby sídlilo muzeum, archiv a knihovna v Michnově paláci až do změny režimu v roce 1948 a následného sjednocení tělovýchovy a zániku Sokola.

Archivní materiály byly součástí sbírek sokolského muzea a značně utrpěly během nacistické okupace. Část sbírek a archiválií byla vystěhována a rozvezena po různých koutech Prahy, ale i mimo ni. Po konci války se veškeré sbírkové předměty opět navezly do Tyršova domu. Rozhodnutím Předsednictva ČOS se k 1. 1. 1951 archivní materiály i sbírkové předměty dostaly do Muzea tělesné výchovy a sportu, odtud pak byly archiválie v sedmdesátých letech převzaty Státním ústředním archivem a v dnešním Národním archivu se fond Československá obec sokolská nachází dodnes. Předměty z původní velké sokolské sbírky uložené v Tyršově domě se nadále nacházejí v Národním muzeu, v Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu.

Historicko-dokumentační středisko České obce sokolské dnes

Vzdělavatelský odbor České obce sokolské zahrnuje Historicko-dokumentační středisko, které se stará o sbírky nově nabyté po roce 1990. Jedná se o archiv, fotoarchiv, knihovnu a předměty sbírkové povahy. Sbírky se od roku 1990, kdy se Tyršův dům navrátil znovu obnovené České obci sokolské, tvoří především z darů a koupí. Za dobu delší než 25 let se podařilo zřídit sokolskou knihovnu, která má zhruba 5 000 svazků především se sokolskou a sportovní tematikou. Badatelé nejvíce využívají sokolská periodika Sokol, Sokolský Věstník, Jas, Poupě, Sokolice a periodika vydávaná sokolskými župami. Byly nám věnovány i ucelené knihovny, za všechny jmenujme např. sbírku bratra Procházky, který byl zavražděn nacisty během druhé světové války a v jehož knihovně se dochovaly tisky vydávané ČOS za první republiky.

Archivní materiál tvoří především hudebniny a tisky vztahující se k všesokolským sletům. Fondy jednot, žup a osob se zde nenacházejí, nebo jenom torzovitě.

Trojrozměrné předměty jsou uchovávány v depozitáři, jelikož ČOS nemá stálé výstavní prostory, ale při příležitosti všesokolských sletů nebo jiných událostí jsou využívány při vytváření krátkodobých výstav, jak tomu bylo např. během letošního XVI. všesokolského sletu v prostorách Michnova paláce. Předměty jsou také půjčovány především sokolským jednotám pro jejich prezentaci, ale i institucím mimo organizaci Sokola.

Služby pro veřejnost

Katalogy knihovny, inventáře ani jiné soupisy nejsou veřejnosti k dispozici. Informace o sbírkách podáváme telefonicky nebo přes e-mailovou korespondenci. Badatele přijímáme po předchozím objednání. Veškeré knihy jsou půjčovány pouze prezenčně. Uživatelé k nám nejčastěji chodí nahlížet do sokolských periodik a sletových tisků. Základní informace o muzeu, knihovně a archivu jsou uvedeny na stránce http://www.sokol.eu/obsah/5414/archiv-muzeum-a-knihovna. Zajímavé aspekty z historie Sokola, při jejichž výběru hojně využíváme naše sbírky, široké veřejnosti zpřístupňujeme ve Vzdělavatelských listech, které vycházejí čtyřikrát do roka a jsou online zpřístupněny na webu Sokola (přístup je z adresy http://www.sokol.eu/obsah/31/vzdelavatelsky-odbor-cos .

Michnův palác kolem roku 1921

Obálka sokolského časopisu Poupě

Obálka sokolského časopisu Vzkříšení

Dekorace obálky časopisu Sokol, vydávaného od roku 1871

Obálka sokolského časopisu Nazdar

Interiér sokolského muzea v Michnově paláci v roce 1935

Figurka dívky cvičící na sletu ze sbírek ČOS

O Digitální knihovně Špalíček se v časopise Knihovna Plus¹ psalo poprvé v roce 2010, ještě před jejím zpřístupněním veřejnosti. Jde o projekt, který měl v první fázi zpřístupnit v digitalizované formě část sbírky kramářských tisků Knihovny Národního muzea. V roce 2011² byla Digitální knihovna Špalíček zveřejněna na adrese www.spalicek.net, kde ji lze nalézt dosud.

Dnes je možno si v ní virtuálně zalistovat téměř čtyřmi tisíci tisky a konvoluty. Jedná se o necelou desetinu celé sbírky kramářských tisků spravované oddělením knižní kultury Knihovny Národního muzea. Po obsahové stránce odpovídá skladba digitalizovaných dokumentů proporčně celé sbírce, obsahuje písně zpravodajské, morytáty, lyrické náměty a v neposlední řadě hojně zastoupené poutní písně a náboženské náměty.

Cílem projektu bylo nejen představení části fondu veřejnosti prostřednictvím jeho virtuálního zpřístupnění, ale také ochrana samotných tisků, na kterých se již podepsaly zub času, škůdci či necitlivé zacházení v minulosti. Při práci na projektu byl tedy kladen důraz na kvalitní digitalizaci, tvorbu archivních kopií v dostatečné kvalitě pro dlouhodobé uložení a s cílem vyhovět požadavkům na zpřístupnění a případné publikování bez nutnosti znovu manipulovat s originálním tiskem, a to po co nejdelší dobu. Digitalizaci provedla firma AiP Beroun ve speciálním formátu JPG bez komprese (s rozlišením cca 400 DPI a barevnou kalibrací). Jak se ukazuje, zvolený formát vyhovuje z hlediska kvality i nároků na uložení – na rozdíl například od formátu TIFF jsou výsledné soubory výrazně méně náročné na místo na disku. Po deseti letech zatím můžeme konstatovat, že zvolený přístup stále naprosto vyhovuje všem potřebám.

Pro digitální knihovnu samotnou byly vygenerovány tzv. uživatelské kopie v nižší kvalitě (cca 190 DPI), které pro prohlížení na obrazovce počítače taktéž plně postačí.

1 - Obrázek špalíčku. [Název digitální knihovny je odvozen od zvyku majitelů kramářských tisků, zvláště písní a modliteb, vázat si je podomácku do konvolutu, zvaného vzhledem k malému formátu špalíček. Do špalíčků se mnohdy v průběhu let přivazovaly stále nové tisky a často se v rodině i dědil. [Signatura: KNM KP Špal. 69]

Dalším úkolem projektu bylo zpracování bibliografických záznamů ve formátu, který by umožňoval snadné napojení obrazových dat a strukturované vyhledávání. V počátcích projektu byl zvolen mezinárodní XML formát TEI³ MASTER, posléze aktualizovaný na novější TEI P5.

V době plánování projektu jej používala platforma Národní knihovny ČR Manuscriptorium a kromě možnosti připojení obrazových dat formát umožňoval i případné další rozšíření o hudební záznamy nebo přepisy plných textů, které sice nebyly součástí původního projektu, ale počítalo se s nimi jako s pravděpodobným budoucím doplňkem digitální knihovny.

V rámci projektu byly vytvořeny metodika záznamu kramářských tisků v TEI⁴ a nástroj na zpracování bibliografických záznamů Ignis, které jsou stále dostupné pod otevřenou licencí GNU.

V období po skončení projektu se úpravy Špalíčku týkaly spíše zajištění jeho fungování z technického hlediska, případně vzhledu, ale v roce 2017 se začalo s plánováním nové fáze fungování digitální knihovny.

S použitím novějšího systému Gulliver byla aktualizována platforma portálu, portál tak získal nový vzhled ⁵ Portál Spalicek.net umožňuje také připojení drobných informačních článků či publikování různých dokumentů. Takto je například uveřejněna a pravidelně doplňována bibliografie ke kramářským tiskům⁶.

2 a 3 - Obrázky starého a nového vzhledu databáze

Přibyla také možnost vytvářet virtuální výstavy z materiálů digitální knihovny a dalších materiálů, doplněných textovými dokumenty a vysvětlivkami a prezentovat je tak široké veřejnosti. Současná virtuální výstava se jmenuje Poslechněte, co se vpravdě stalo⁷a věnuje se několika vybraným tématům z oblasti východních Čech a jejich prezentaci v kramářských textech. Lze v ní najít například morytát z okolí Přelouče, doklady poutní tradice k obrazu Salvátora v Chrudimi nebo tisky z prusko-rakouské války roku 1866, která byla spojena s posledním velkým rozkvětem žánru kramářské písně.

4 - Obrázek virtuální výstavy

Ve fázi testování je v roce 2018 i transliterace vybraných textů kramářských tisků v XML formátu TEI P5, kterou se snažíme koordinovat s Národní knihovnou a Manuscriptoriem.

V následujícím roce plánujeme spuštění správního systému, který výrazně zjednoduší úpravu a obohacování záznamů v databázi. Budeme též pracovat na tvorbě autoritních bází, údajů týkajících se kramářských tisků. V první fázi půjde o místa tisku a místa, obsažená v textech tisků, o tiskaře a tiskárny, které se tiskem tohoto druhu literatury zabývaly, a osoby, o kterých tisky pojednávají.

Tato infrastruktura by měla sloužit nejen jako pomůcka při katalogizaci kramářských tisků, ale v budoucnu také umožní podrobněji pracovat s geografickými a historickými souvislostmi kramářských tisků a usnadní i jejich prezentaci široké veřejnosti pomocí internetových nástrojů.

Do konce roku 2018 budou do Špalíčku přidány digitalizované sbírky některých partnerských institucí, například část digitalizované sbírky kramářských tisků Etnologického ústavu AV ČR nebo sbírky Městského muzea Skuteč.

V následujících letech bychom rádi oslovili další instituce, které mají sbírky kramářských tisků, s nabídkou spolupráce. Není třeba zpracovávat sbírky stejným způsobem, jakým se postupuje v Knihovně Národního muzea. Záznamy je možno převést i z jiných knihovnických či muzejních a archivních databází a některých dalších variant zpracování. Věříme, že pokud se podaří postupně vybudovat multiinstitucionální bázi pro knihovnu kramářských tisků, získáme platformu, která bude přínosem nejen pro poznání kramářské písně a příbuzných žánrů na území České republiky s přesahem do sousedních zemí, ale také pro studium recepce historických událostí lidovými vrstvami obyvatelstva, zdrojem poznání regionální historie i pramenem schopným oživit výuku společenských věd na různých typech škol.

¹ BYDŽOVSKÁ, Iva. Špalíček – projekt digitální knihovny kramářských tisků KNM. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 [cit. 2018-07-31]. Dostupný z: http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/bydzov.htm. ISSN 1801-5948.

² Čtyřletý projekt s názvem Vytvoření otevřeného badatelského prostředí pro kramářské tisky, financovaný z prostředků programu Výzkumu a vývoje ministerstvem kultury České republiky, se řešil v letech 2008–2011.

³ Text Encoding Initiative. Online: http://www.tei-c.org/.

⁴ Ke stažení na: https://code.google.com/archive/p/ignis/downloads.

⁵ Více informací lze nalézt na: http://www.aipberoun.cz/?q=cs/node/15.

⁶ Bibliografie kramářských tisků je řazena tematicky. Není úplná, ale průběžně se doplňuje o další publikace a články. Bibliografie je dostupná na: http://www.spalicek.net/Bibliografie.pdf.

⁷ Virtuální výstava je k zhlédnutí online na: http://www.spalicek.net/?q=poslechnete_co_se_stalo.

Knihovna ministerstva železnic Republiky Československé, tehdy s hlavičkou „Úřední“ vznikla krátce po vzniku ČSR, resp. ministerstva železnic, jehož byla součástí, v prvním pololetí roku 1919. Základy jejích fondů tvořily nákupy knih a menší dary, protože, jak si posteskl její první a dlouholetý ředitel Václav Keller, z vídeňské úřední knihovny (Amtsbibliothek des k. k. Eisenbahnministeriums založené roku 1896) „podle ustanovení mírových smluv se jí nedostalo ani jediného svazku“, přičemž fond vídeňské knihovny čítal už roku 1911 přes padesát tisíc svazků. Naopak často velmi hodnotné knihy získala česká ministerská knihovna z rušených knihoven soukromých železničních společností (ATE, BEB, BWB či PDE), Spolku českých úředníků železničních, soukromých dárců anebo třeba dílen Společnosti státní dráhy (StEG – Staatseisenbahn-Gesellschaft) v Bubnech. Knihovna obsahovala díla ze všech vědních oborů a sloužila v první řadě potřebám úředníků ministerstva železnic a ředitelstev státních drah. Informovala o obsahu odborných časopisů domácích i zahraničních, denního i regionálního tisku, obstarávala agendu pro tiskové oddělení a schvalovala návrhy ředitelství na koupi knih a periodik. Za první rok činnosti získala 2471 knižních jednotek.

Byla-li léta První republiky obdobím stabilního rozvoje, po temném období protektorátu a hlavně po Únoru 1948 nastalo údobí četných organizačních změn na železnici, které se projevovaly i občasnou změnou zřizovatele či oficiálního názvu (VÚD-ODIS, ÚTK FMD, ÚTKD – CIT/DATIS). Poslední roky provázelo osud knihovny několikeré stěhování. V prvních deseti letech po založení sídlila na známé „železniční“ adrese Praha, Dlážděná 5, měla pět zaměstnanců pod vedením ředitele Václava Kellera, v posledním roce první republiky už deset pracovníků. Od roku 1932 knihovna sídlila v budově ministerstva železnic, jež setrvalo až do 50. let minulého století v reprezentativní budově architekta Engela v Praze na Petrském nábřeží, a od roku 1960 (v souvislosti s „výměnou“ sídel ÚV KSČ a Ministerstva dopravy) se knihovna přestěhovala do podzemních prostor Sweerts-Sporckova paláce v ulici Hybernská 5. Dnem 1. 2. 2007 byla knihovna uzavřena a během roku 2007 probíhalo stěhování do opět podzemního podlaží Nákladového nádraží Žižkov. Část fondů zde byla umístěna v „minus druhém“ podlaží, bývalém skladu zeleniny, což se brzy projevilo vybujením plísní na knihách. Později se je podařilo přemístit o poschodí výše do vhodnějších prostor a s pomocí externí firmy dezinfikovat. Roku 2016, kdy byla výpůjční doba omezena na jediný den v týdnu a o chod knihovny se staraly pouze dvě zaměstnankyně, představenstvo ČD v rámci projektu Knihovny, archivy rozhodlo o přestěhování knihovny do modernizovaného objektu ČD v bývalém lokomotivním depu v Kralupech nad Vltavou. Stěhování fondů, včetně regálů, do moderního a pro knihy optimálního objektu proběhlo v září a říjnu roku 2017.

Fondy knihovny čítají po několika vlnách odpisů na 120 tisíc svazků. Ústřední databází jsou původní lístkové katalogy – sdružený titulový a autorský plus heslový a soustavný. Do lístkového katalogu se s přechodem na počítačový program (KPwin) nové záznamy již nepořizují. Záznamy se prováděly krasopisně rukou, „teprve roku 1947 se začalo pomýšlet na využití psacího stroje“. Rokem 1952 knihovna, zaměstnávající už 10 osob, začala zpracovávat taktéž rešerše a poskytovat bibliografické služby. Od roku 1977 do roku 2016 aktivně fungoval TRIS (automatizovaný integrovaný informační systém pro zpracování anotací především ze zahraničních periodik včetně mikrofišového zpracování). Aktuálně knihovna objednává několik titulů železničních časopisů včetně zahraničních. Spolupracuje s dalšími knihovnami a čtenářům jsou v omezené míře poskytovány meziknihovní výpůjční služby.

Knihovna se může pochlubit několika tituly zahraničních periodik, která jsou zde od poloviny 19. století až do současnosti, resp. do doby ukončení vydání. Součástí fondů jsou historické mapy a průvodce, skripta z oboru dopravy, normy, ale třeba také kolekce železničních (a jiných) předpisů z různých období, kterou bychom mohli označit za největší v ČR.

Otevřeno pro veřejnost je tři dny v týdnu. Knihovna je přístupna všem zájemcům. Čtenář by měl mít představu, co shání či si chce vypůjčit, fondy nejsou přístupné k volnému výběru, ale zaměstnanci návštěvníkovi titul donesou k prezenčnímu studiu do čítárny či poradí. Tituly mladší padesáti let je možné půjčit i domů. Kralupy jsou z Prahy snadno dostupné vlakem, který sem jezdí každých třicet minut.

Kde a kdy nás zastihnete?

Otvírací doba knihovny:

Úterý 12 – 15 hodin

Středa 9.30 – 15.30 hodin.

Čtvrtek 9.30 – 12.30 hodin

Adresa: Poděbradova ul., 278 01 Kralupy nad Vltavou (v areálu bývalého depa na vlakovém nádraží)

Web: http://odis.cd.cz/knihovna.asp

E-mail: knihovna@gr.cd.cz

Z „firemního stříbra“ knihovny namátkou uveďme:

Různé seznamy stanic, lokomotiv a vozů – od roku 1904

Statistické zprávy železnice rakousko-uherské monarchie už od roku 1870 (Statistische Nachrichten über die Eisenbahnen der Ö-U. Monarchie)

Statistiky železnic německých států, resp. spolku VDEV od roku 1850 (Deutsche Eisenbahnstatistik, od r. 1858 včetně železnic na území Česka)

Deutsche Verkehrszeitung od roku 1877

Statuty zaměstnanců (Beamten Statut) 1902

Výroční zprávy železničních společností včetně kkStB (Kaiserlich-königliche österreichische Staatsbahnen – Císařskokrálovské rakouské státní dráhy), ČSD od 60. let 19. století

Normálie nádražních budov, např. Arlbergbahn či Královských maďarských státních drah

Plány osobních vozů StEG z 80. let 19. století

Zákoník pro Království České (Provinzial Gesetzsammlung des Königsreich Böhmen) – od r. 1827

Adresáře firem

Mapa železniční sítě střední Evropy z roku 1845

Železniční a další dopravní předpisy už od roku 1865

Foto 1 Čítárna (archiv autora)

Foto 2 Objekt knihovny 3717 (archiv autora)

Foto 3 Pohled do fondu (předpisy) (archiv autora)

Foto 4 Pohled do fondu (archiv autora)

Foto 5 Přebal knihy Brennerbahn (archiv autora)

S využitím textu Miroslava Kunta Ústřední technická knihovna dopravy - historické ohlédnutí.

Ing. Jaroslav Silhanek, CSc. was a strong ambassador for proving the best information tools to the Czech scientific community stretching well beyond his own university, the ICT in Prague (now University of Chemistry and Technology, Prague – UCT Prague). He had a close contact to CAS and I am privileged and honored to have worked with him for so many years.

We probably met at one of the CAS Conferences that were held every other year in the mid 1990’s and early 2000’s. My first visit to ICT in Prague was in the spring of 1999. At that time, ICT Prague subscribed to our printed products and also had adopted the CA on CD product that came out in 1996. Prior to that Jaroslav performed searches in CAS databases on STN.

Jaroslav published his first article on chemical information tools in 1992 in Chemicky Prumysl with the English title “What is the price of chemical and chemical engineering information?” He and his assistant Mgr. Ludmila Zetkova, would stay close to publishers of chemical information and finds ways to form a consortium to purchase these tools ever since.

In 2000 Jaroslav invited me to give a talk at the 52th Congress of the Czech and Slovak Chemical Societies in Ceske Budejovice. The talk of CAS and SciFinder introduced the Czech and Slovak community to the new way of searching for published information. In 2003, Jaroslav and I went around all the Czech Universities to do training sessions for SciFinder to the various students. From the usage of SciFinder it was clear that the students of ICT Prague had the great advantage of having such a dedicated teacher of chemical information. Still today the SciFinder usage at ICT Prague is the largest from the universities in Central Europe and is in the top 25 in Europe.

Jaroslav published an extensive article on the 100 years of CAS in Chem Listy (2007), 101, p593-628, which described the transformation of CAS as a publisher of books to an organization to provide tools for chemists and other scientists. Jaroslav does give his concluding remark on the future of CAS with the question if universities can continue to afford SciFinder with the price of covering the enormous amount of information in SciFinder to produce this tool. The question is certainly relevant today and in the next decades.

Since 2008, I have hired Mr. Veli-Pekka Hyttinen from Finland as the regional manager for Central and Eastern Europe and Veli-Pekka also developed a friendly and personal relationship with Jaroslav. On Nov 28^th in 2008 we had a special meeting in Prague with speeches and gifts to recognize Jaroslav’s contribution to the chemical information field.

In September 2013, we celebrated with Jaroslav and all his colleagues in Pardubice, the first 5-year consortium agreement signed in Europe at that time for the regional Czech universities. Using special funding by the EU he had secured availability of SciFinder for the near future.

The last time I met Jaroslav was at the ICIC conference in Heidelberg. We had a passionate discussion about chemical information and the various providers in the industry. I am very grateful to have worked with Jaroslav Silhanek for so many years and have learned so much from him. We will all miss you.

Archiv autora

Archiv autora

V březnu r. 2018 zemřel náhle nestor chemické informatiky a milovník knihovnictví ve věku 81 let Ing. Jaroslav Šilhánek. CSc.  Nastupujícím informačním technologiím se věnoval  cca od 70. let minulého století.

Zasloužil se o to, aby od roku 1996 se postupně vědecké informace dostaly - pomocí  grantů Ministerstva školství  a kultury ČR na všechny vysoké školy a Akademii věd.  Nejdříve to byl zkušební program s Univerzitou Palackého na databázi Beilstein, specializovaný na organickou chemii. Následovala Americká společnost Chemical Abstracts, která od tištěných svazků přešla na vydávání CAonCD, posléze na online provoz SciFinder, a tím nastala etapa zprostředkování přístupu formou konsorcií pro všechny VŠ  a AV v ČR.  Následovalo v rámci vzniklých konsorcií zakoupení archivů časopisů Americké chemické společnosti ACS a Royal Society of Chemistry. Tato etapa probíhala pod hlavičkou Ústřední knihovny VŠCHT Praha, která vznikla především  zásluhou Ing. Šilhánka s jeho neutuchajícím elánem i veškerou duševní a fyzickou pomocí pro její vybudování a fungování, a to až do roku 2015.

Nelze nezmínit skutečnost, že Ing. Šilhánek byl vzdělaný muž,  s obrovským přehledem ve vědecké, kulturní, hudební i literární oblasti a zcela oddaný své milované chemii, a také průkopníkem chemické informatiky u nás.

Své vědomosti předával nejen svým studentům, ale i jeho přednášky na konferencích byly vždy se zájmem poslouchány. Přednášel s neobyčejně srozumitelnou erudicí, ale i vtipem a lidským porozuměním. Jeho publicistická činnost byla velmi rozsáhla, ale dvě věci už nestihl. Slibovaný článek pro tento časopis a knihu, která čekala ve vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně  na vydání.

Bude nám všem chybět nejen  jako uznávaný chemik, pedagog, ale i jako dobrý člověk…

Summary: The article deals with the creation and design of high quality web sites. Emphasis is placed on elements of information architecture, but also on specific quality attributes of web sites, including accessibility, findability, usability and credibility. Here is presented the methodology of user testing, its implementation and evaluation. Through the testers, the key issues of Study and Scientific Library in Hradec Kralove's web site were identified. On the basis of the findings, suggestions are made to improve and resolve problematic areas of the web site. The text refers to the diploma thesis defended at the Silesian University in Opava in 2017.The article was supported by SGS / 9/2016 "Mobile Information Literacy for the Information Society".

Keywords: web sites, Study and Scientific library in Hradec Kralové, users testing, methodology, webdesign

Článek byl podpořen v rámci projektu SGS/9/2016 „Mobilní informační gramotnost pro informační společnost“.

Hana Bajerová / Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Hradecká 1250/2, 500 03 Hradec Králové ; Jindra Planková / Slezská univerzita v Opavě, Ústav informatiky, Bezručovo nám. 13, Opava 1, 746 01

Úvod

V dnešní době je bráno jako samozřejmost, že mnohé instituce mají webové prezentace, kde mohou návštěvníci zjistit informace o jejich fungování a nabízených službách. Netýká se to jen organizací, které působí na komerčním trhu, ale i neziskových subjektů a vzdělávacích institucí, kam řadíme také knihovny. Knihovny nevlastnící webové stránky se ochuzují o možnost oslovit další uživatele, kteří by mohli mít o jejich služby zájem. Webové stránky mohou plnit také funkci vzdáleného přístupu k některým službám (např. vstup do digitální knihovny nebo jiným elektronickým zdrojům). Webové sídlo je nejen informačním materiálem pro čtenáře a návštěvníky knihovny, ale i významnou informační podporou pro knihovny a knihovníky v regionu. Webová sídla jsou pro knihovny primárně důležitá, jelikož je to hlavní a mnohdy jediný zdroj informací o instituci, a to nejen pro stávající uživatele, ale i pro možné budoucí čtenáře. Cílem uživatelského testování webového sídla je v prvé řadě zjistit aktuální stav webového sídla a identifikovat klíčové problémy. Uživatelské testování jako takové nemusí být finančně či technicky náročné a může přinést cenné poznatky o nefunkčnosti některých cest či prvků webového sídla. Pokud jsou nedostatky včas odhaleny, je možné s nimi pracovat a zmírnit tak negativní důsledky, či je úplně odstranit.

Terminologie

V souvislosti se zaměřením článku se autorka domnívá, že je vhodné uvést přehled základní terminologie a vymezit zejména termíny, které jsou obecně známy, ovšem pro účel našeho článku je podstatná jejich přesná specifikace. Je třeba se zabývat základními termíny – webové sídlo a webová stránka. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) nemá pro anglický termín website český ekvivalent. Uvádí termín website jako oficiální pojem, jehož ekvivalenty jsou webové sídlo a webová prezentace (Sklenák, website, 2003).

Webové sídlo je celý soubor webových stránek a webovou stránkou je každá jednotlivá složka webového sídla. Informace obsažené na webové stránce jsou v textové, vizuální nebo audiovizuální formě. Konkrétní webové stránky jsou dostupné z jedinečné internetové adresy URL (zkr. Uniform Resource Locator), která odkazuje na domovskou stránku.

Významným činitelem v rámci webového sídla je domovská stránka (angl. homepage), která slouží jako přístupový bod k informacím na webovém sídle, a to ve formě hypertextových odkazů (Sklenák, domovská stránka, 2003).

Pokud hovoříme o uspořádání, organizaci a správě informací ve webovém prostředí, volíme termín informační architektura. Pokud umožníme uživatelům na webovém sídle, aby instinktivně našli na webovém sídle informace, které hledají, v nejkratším možném čase, pak plní informační architektura svou funkci. Informační architektura je oborem, který si všímá tří zásadních prvků (Rosenfeld a kol., 2015, s. 31–32): uživatelů (angl. Users), obsahu (angl. Content) a kontextu (angl. Context). Všechny výše popsané roviny se vzájemně prolínají a jsou důležitou součástí návrhů informační architektury webových sídel. Pro použití v praxi tedy platí, že přehlížení jakékoliv z nich se negativně podepíše na kvalitě výsledné informační architektury.

Webová analytika, díky níž je možné získávat přesný a detailní obraz o chování velkého počtu uživatelů na webu, ukáže, co tito uživatelé na webu dělají, ale nemůže zjistit, proč se k takovému chování rozhodli, jaká byla jejich motivace. (Krug, 2010, s. 22). Nezjistíme také, zda jsou prvky na webovém sídle pro uživatele snadno ovladatelné a pochopitelné. Vedle toho nám uživatelské testování s reálnými testujícími může jednotlivé kroky objasnit a ukázat mentální modely testujících.

Mezi kvalitativní prvky webového sídla řadíme nalezitelnost, přístupnost, použitelnost a kredibilitu. Platí zde přímá posloupnost, tedy pokud není webové sídlo nalezitelné, nelze zkoumat ostatní atributy.

Na nalezitelnost webového sídla má vliv celá struktura informační architektury (která ideálně dodržuje standardy Konsorcia World Wide Web), a SEO (zkr. seach engine optimazation, čes. ekvivalent optimalizace pro internetové vyhledávače) (Makulová, 2009, s. 113). Oba principy umožňují zlepšení pozice webového sídla při vyhledávání ve fulltextových vyhledávačích.

Webové sídlo lze považovat za přístupné, pokud neklade žádné (nebo klade co nejmenší) překážky pro uživatele s různými schopnostmi. Významnou roli v této oblasti hraje Konsorcium World Wide Web, které vydává doporučení a směrnice k budování bezbariérových webových sídel s celosvětovou platností. V současnosti jsou v platnosti pravidla Web Content Accessibility Guidelines 2.0 (W3C Recommendation 11. 12. 2008), tato směrnice však není jediným doporučením – mezi další patří např. Metodika Blind Friendly Web 2.3 a jiné (Metodiky 2017).

Ve vztahu k webovým sídlům lze uvést, že webové sídlo je použitelné, pokud je přehledné, srozumitelné a lehce ovladatelné (Makulová 2005).

„Použitelný je takový web, který se návštěvníkům dobře používá. Kde se dobře orientují a rychle naleznou, co hledají. Kde se neztrácejí, nedělají zbytečné chyby. Jsou to weby, ze kterých mají uživatelé dobrý pocit.“ (Tichý 2010)

Kredibilita je posledním uvedeným kvalitativním prvkem webového sídla a lze ji definovat jako důvěryhodnost. Není to objektivní vlastnost webového sídla, důvěryhodnost je vnímána ze subjektivního hlediska jednotlivých uživatelů (Buzová 2010).

Na webovém sídle se mohou vyskytovat prvky, které činí webové sídlo více či méně důvěryhodným. Hodnota těchto prvků není absolutní, jelikož na každého uživatele dané prvky působí s jinou intenzitou.

Z pohledu informační architektury je kredibilita důležitá, protože v sobě zahrnuje principy a hlediska sdílení osobních informací uživatelů sídla. Na důvěryhodném webovém sídle uživatelé nebudou mít strach se zaregistrovat, zakoupit výrobek či službu a – co Makulová (2005) zdůrazňuje – znovu se na webové sídlo vrátit.

Uživatelské testování, metodika

Uživatelské testování je výzkumný nástroj, který se opírá o experimentální metodologii (Rubin, 2008, s. 21). Základním úkolem je nechat otestovat výrobek či službu vybranými testujícími a zaznamenat jejich reakce. Dále je nutné zhodnotit použitelnost a navrhnout úpravy jejího zlepšení. Testování webového sídla prostřednictvím uživatelů obecně probíhá následovně: testující obdrží konkrétní úkoly či otázky a moderátor sleduje jejich počínání na webu, ptá se na důvody výběru a zapisuje jejich komentáře. Po ukončení testování facilitátor analyzuje a interpretuje výsledky (Barnum 2011).

Cílem uživatelského testování je zejména odhalit problematická místa produktu, aby ta mohla být napravena, tím pak minimalizována či alespoň snížena frustrace uživatelů z použití produktu. K odhalení problematických míst však mohou pomoci i další metody testování použitelnost např. card sorting^[1], persony^[2], focus group^[3] a další (Řezáč 2014).

Specifikace testování SVK HK

Uživatelské testování bylo zaměřeno na empirické měření. Hlavní důvod zvolené metody pro webové sídlo Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové je snaha vyhnout se mýtu průměrných uživatelů patřící do nějaké skupiny, např. středoškoláci, vysokoškoláci a jiné (Krug, 2006, s. 110).

Dle Nielsena (2012) postačuje k uživatelskému testování 5 testujících, což zdůvodňuje provedenými studiemi svých 83 projektů testujících použitelnost webových sídel. I v případě, kdy bylo zvoleno více uživatelů k testování webového sídla, byl odhalen přibližně stejný počet chyb, jako když webové sídlo testovalo pět uživatelů. Nielsen (2012) však upozorňuje i na výjimky – v případě, že je webové sídlo určeno pro zaměstnance i klienty, např. webové sídlo nemocnice, je nutné provést uživatelské testování s oběma cílovými skupinami (zde volí počet 3–4 testující na jednu cílovou skupinu).

Pro realizaci uživatelského testování jsou zastoupeni jednak testující, kteří jsou členové Studijní a vědecké knihovny, a tedy webové sídlo znají, ale i testující, kteří jsou zástupci veřejnosti a webové sídlo navštíví poprvé.

Pro facilitátora platí tato omezení: jako neutrální pozorovatel nemůže uživatele ovlivňovat nebo jim udílet rady, jak se mají na webovém sídle pohybovat. Pokud facilitátor nerozumí jednání testujících či nedostává zpětnou vazbu, může položit doplňující či upřesňující dotazy.

Ovšem i tyto dotazy mají být položeny neutrálně, aby nedošlo k ovlivňování testujících (Gondoľ 2009).

Testující nebyli omezeni přílišnými pravidly, přesto platila zásada, aby při vyhledávání informací zůstali primárně na webovém sídle (nevyužívali tak vyhledávač Google atd.). Další zásadou bylo, aby testující nepoužívali k navigaci na webovém sídle vyhledávací pole (angl. search box). K těmto krokům lze přistoupit po předchozí domluvě s moderátorem jen v případě, že by pro testujícího byla informace na webovém sídle nedohledatelná a volil by jiný způsob interakce s knihovnou (telefonický dotaz, e-mail) s primárním cílem opustit webové sídlo a ukončit vyhledávání (Krug, 2010, s. 58).

Webové sídlo Studijní a vědecké knihovny bylo otestováno celkem šesti testujícími, samotné testování proběhlo na přelomu ledna–února 2017. Hlavním cílem testování bylo zjistit, zda webové sídlo vyhovuje uživatelským potřebám. Pro potřeby uživatelského testování byli vybráni tři testující jako aktivní uživatelé knihovny a tři testující z řad veřejnosti. Zastoupeni byli muži i ženy ve věku 24–50 let. Každý testující obdržel 7 úkolů k řešení, část úkolů byla pro obě skupiny testujících společná. Při řešení úkolů byli testující jednotlivě sledování facilitátorem, který zaznamenával jejich počínání, případně vznášel doplňující dotazy k porozumění a motivaci jejich kroků. Zaznamenány byly též komentáře či návrhy na zlepšení od testujících.

Otázky a úkoly byly přizpůsobeny tomu, zda testující knihovnu zná a aktivně využívá jejích služeb. Jednotlivé úkoly lze řadit do následujících kategorií: orientace v knihovně, informace o členství v knihovně, základní informace o provozu knihovny, poskytované služby a akce knihovny. Úkoly byly hodnoceny škálou stupňů 1–3 podle závažnosti komplikací na webovém sídle (1 – nejlepší hodnocení, 3 – nevyhovující hodnocení).

Tab. 1 Seznam úkolů k uživatelskému testování (zdroj: vlastní zpracování)

Co může testování odhalit?

1. Zda uživatelé na webovém sídle naleznou potřebné informace;

2. zda jsou informace podány srozumitelně;

3. zda jsou odkazy členěny asociačně či v logických celcích;

4. zda nejsou na webu zbytečné překážky;

5. zda je na webu smysluplná navigace (mapa webu, globální navigace, …);

6. zda je web pravidelně aktualizován / přidávány aktuální informace a odstraněny zastaralé;

7. zda se na webu nevyskytují informace mylné, chybné či jinak snižující důvěryhodnost webového sídla a celé organizace;

8. zda není příliš dlouhá doba odezvy (načtení příslušné webové stránky);

9. zda se nevyskytují problémy s kompatibilitou webového sídla s webovými prohlížeči.

Vyhodnocení a nejdůležitější problematické oblasti

Pro každý úkol byl zpracován záznamový arch (viz tabulka č. 2), kde bylo zadání úkolu a řešení jednotlivých testujících společně s uděleným hodnocením. Do záznamového archu byli uvedeni ti testující, kteří ohodnotili zpracování úkolu stupněm 2–3. Zaznamenány byly i případné komentáře. Komentáře testujících, které byly vyhodnoceny jako přínosné, jsou uvedeny bez ohledu na hodnocení úkolu.

Tab. 2 Úkol č. 5 Vyplnění přihlášky (zdroj: vlastní zpracování)

Obr. 1 Registrační formulář (zdroj: Registrační formulář nového čtenáře, 2014)

Vyskytovaly se problémy, které se týkaly:

- vyhledatelnosti informací,

- přístupu do čtenářského konta z různých prohlížečů,

- nesrozumitelnosti termínů a pojmů,

- velkého množství informací,

- nesrozumitelného řazení v kategoriích,

- chybějících informací nebo vysvětlení,

- neaktuálních informací,

- nedostatečného rozlišení hypertextových odkazů a textu.

Vlastním zhodnocením uživatelského testování se dospělo k odhalení základních problémových oblastí: velké množství položek na webovém sídle, nepřehlednost a chaotické řazení v kategoriích a dále chybějící informace.

V obou skupinách – jak ve skupině laická veřejnost, tak ve skupině aktivní členové knihovny – se objevily zásadní problémy, které znemožnily dokončení daného úkolu. Každý testující se ocitl v situaci, která byla hodnocena stupněm 2–3. Z celkového počtu 42 úloh jich bylo 20 vyřešeno bez potíží (tedy 48 %), 16 vyřešeno s obtížemi (38 %) a 6 nevyřešeno (14 %), což není příliš příznivý výsledek.

Mnoho položek a nepřehlednost

Častou praxí je, že na webovém sídle organizace je sdíleno velké množství informací různé závažnosti. Tento jev lze vysvětlit přesvědčením, že sdílení veškerého obsahu na webovém sídle znamená větší zapojení uživatelů, více možností prodeje a tím pádem i více finančního zisku (Halvorson a Rach, 2012, s. 6). Ovšem v případě, že uživatel dostane více informací, než v daný moment potřebuje, nebo nedostane ty, které žádá, s největší pravděpodobností webové sídlo opouští. Míra využitelnosti nadbytečných nebo nedohledatelných informací je nulová.

Pokud jde o SVK HK, na obrázku níže je znázorněna webová stránka Akce, která informuje návštěvníky o kulturně vzdělávacím programu. V této kategorii se setkali testující s obtížemi, jelikož jim vyhledávání na této stránce činilo potíže především z důvodu neuspořádanosti. Vyskytovaly se zde položky, které s danou kategorií nesouvisely nebo které nebyly aktuální. Testující měli problém se zorientovat i v množství akcí, které byly chaoticky uspořádány (akce organizované knihovnou byly smíšeny s ostatními oznámeními). Např.: na obrázku č. 2 lze označit položku Technika, která vám zpříjemní služby, kde nalezneme informace o Wi-Fi, boxu na vracení knih atd., jako nesouvisející s kategorií Akce. Podobně je zde také Změna v půjčování starší literatury mimo budovu knihovny, která s danou kategorií Akce opět nesouvisí. Položku Významná výročí roku 2015 lze vyhodnotit jako vysoce neaktuální informaci.

Obr. 2 Akce (zdroj: Akce, 2017)

Testování potvrdilo, že v současné verzi webového sídla je přístup pro uživatele k elektronickým informačním zdrojům vcelku obtížný. Při přístupu z domovské stránky je nutné vybrat kategorii Pro veřejnost, zde zvolit Informační zdroje, databáze, vzdálený přístup. Tato kategorie je umístěna na pátém místě od konce (tedy na 15. pozici z celkových 20), je tedy snadno přehlédnutelná.

Úvodní stránka působí vzhledem k velkému množství informací značně neuspořádaně a chaoticky. Důležité informace zcela zapadnou mezi vágními a uživatelé si jich nevšimnou (hledání otevírací doby, provozu parkoviště, rychlé nabídky). Testující měli potíže s přílišným počtem položek v kategorii Novinky – např. v květnu 2016 je zde 17 položek – zahrnuty jsou akce i provozní informace (viz obr. 3 níže).

Obr. 3 Úvodní stránka webového sídla (zdroj: Studijní a vědecká knihovna, 2016)

Chybějící, neúplné či zavádějící informace

Další informace chyběly testujícím, kteří hledali, kdy přichází druhá upomínka za včas nevrácenou výpůjčku. Tuto informaci bylo možno nalézt pouze v knihovním řádu, např. v ceníku uvedena nebyla.

Obtíže nastaly u úkolu č. 5 (tabulka č. 2) i při vyplňování formuláře a s následným uvedením hesla ve formě zkratky RRRRMMDD. Tato zkratka představuje pojem RokMěsícDen, tedy v případě narození čtenáře 1. 1. 1999 jde o zápis tohoto data ve formě 19990101. Zkratka je však na webovém sídle užita několikrát v různé podobě. V registračním formuláři je uvedena ve tvaru RRRRMMDD (viz obr. 1), avšak při přihlašování do čtenářského konta z online katalogu je již ve tvaru RRMMDD (viz obr. 4 níže). V druhém případě není zkratka opatřena žádným vysvětlením. Z uživatelského hlediska není jasné, z jakého důvodu je jednou užit první tvar (úplné datum narození) a v jiném případě druhý (zkrácené datum narození).

Obr. 4 Vstup do čtenářského konta z online katalogu (zdroj: Čtenářské konto, 2017)

Při testování vyšlo najevo, že přihlašování do čtenářského konta z Úvodní stránky pro uživatele není snadné. Pokud totiž k prohlížení webového sídla uživatelé využívají prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge, musí pro přihlášení do čtenářského konta stisknout tlačítko Přihlásit. Automatické potvrzování klávesou enter je možné pouze v případě prohlížeče Internet Explorer. Tato situace, při které se nezobrazuje žádné upozornění, že uživatel postupuju chybně (např. potvrďte zadání hesla stisknutím klávesy XY), uživatele mate a může přivádět k myšlence, že zadávají špatné heslo.

Pokud uživatelé vstupují do čtenářského konta z online katalogu, stisknutí klávesy enter jako potvrzení hesla je dostačující. Uživatel se tímto způsobem přihlásí bez problémů na všech testovaných prohlížečích.

Testující však v některých případech potřebovali informace uvedené knihovnou doplnit či vysvětlit – v uživatelském testování se to týkalo pojmu plná aktivace čtenářského průkazu k parkování. V informacích o parkování (viz obr. 5 níže) není uvedeno, jak (a zda vůbec) je zpoplatněna tzv. aktivace služby parkování, která je nutná pro parkování vozidla v podzemním parkovišti.

Obr. 5 Informace o parkování (zdroj: Informace o parkování v areálu SVK HK, 2016)

Při testování vyšlo najevo, že přihlašování do čtenářského konta z Úvodní stránky pro uživatele není snadné. Pokud totiž k prohlížení webového sídla uživatelé využívají prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge, musí pro přihlášení do čtenářského konta stisknout tlačítko Přihlásit. Automatické potvrzování klávesou enter je možné pouze v případě prohlížeče Internet Explorer. Tato situace, při které se nezobrazuje žádné upozornění, že uživatel postupuju chybně (např. potvrďte zadání hesla stisknutím klávesy XY), uživatele mate a může přivádět k myšlence, že zadávají špatné heslo.

Pokud uživatelé vstupují do čtenářského konta z online katalogu, stisknutí klávesy enter jako potvrzení hesla je dostačující. Uživatel se tímto způsobem přihlásí bez problémů na všech testovaných prohlížečích.

Testující však v některých případech potřebovali informace uvedené knihovnou doplnit či vysvětlit – v uživatelském testování se to týkalo pojmu plná aktivace čtenářského průkazu k parkování. V informacích o parkování (viz obr. 5 níže) není uvedeno, jak (a zda vůbec) je zpoplatněna tzv. aktivace služby parkování, která je nutná pro parkování vozidla v podzemním parkovišti.

Obr. 6 Kalendář akcí (zdroj: vlastní zpracování)

Otevírací doba

Doporučující návrh k této oblasti se týká umístění aktuální otevírací doby na Úvodní stránku. Testující měli s vyhledatelností otevírací doby problémy a vhodné umístění a grafické znázornění by vyhledatelnost zlepšilo. Níže je návrh zkrácené otevírací doby, která reflektuje daný den a další den otevření. Vhodné je i doplnění celé otevírací doby např. ve formě odkazu: jak má knihovna otevřeno v jiné dny?

Obr. 7 Otevírací doba (zdroj: vlastní zpracování)

Jazyková mutace

Pro zlepšení současné situace je navrženo posunutí ikony jazykové mutace do horního záhlaví úvodní stránky, kde bývá na webových sídlech zpravidla umístěna. Uživatelé tak nemusí scrollovat do zápatí a jazyková mutace je snadno vyhledatelná.

Dalším doporučením je umístění ikony sociální sítě Facebook do levé části úvodní stránky pod oblast Rychlý kontakt. Uživatelé opět uvidí odkaz na sociální síť bez nutnosti scrollování stránky, zvýší se tím vyhledatelnost tohoto odkazu.

Závěr

Z kvantitativního hlediska je třeba zmínit, že počet uživatelů webového sídla SVK HK i počet jednotlivých zobrazených stránek stoupá, je tedy namístě pracovat na kvalitě webového sídla, aby se uživatelé na webové sídlo vraceli. Zvyšuje se také počet uživatelů, kteří prohlížejí webové sídlo z jiného zařízení než ze stolního počítače. Z hlediska přístupnosti je nutné, aby na všech prohlížečích fungovaly interakce uživatelů stejným způsobem, což se v současnosti neděje. Uživatelské testování ukázalo, že potvrzení vyplněného formuláře s přihlašovacím jménem a heslem klávesou enter nefunguje u všech prohlížečů. Nutnost vyhledatelné a funkční jazykové mutace potvrdil počet návštěv uživatelů, kteří mají zvolený jiný jazyk než češtinu (5 % z celkového počtu návštěv za rok 2016).

Důležitým výsledkem uživatelského testování je: pouze 20 úloh z celkového počtu 42 bylo ohodnoceno stupněm č. 1, tedy méně než polovina (48 %). Při zpracování zbytku úloh se testující potýkali s většími či menšími problémy, s obtížemi bylo vyřešeno 16 úloh (38 %) a celkem 6 úloh (14 %) nebylo vyřešeno vůbec (hodnocení stupněm č. 3).

Problematické oblasti byly zmapovány a návrhy jsou zaměřeny především na lepší vyhledatelnost informací, srozumitelnost, jednoduchost a celkovou uživatelskou přívětivost webového sídla.

Seznam bibliografických odkazů

Akce. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2017-02 [cit.2017-02-10]. Dostupné z: http://www.svkhk.cz/Akce.aspx.

BARNUM, Carol M. Usability testing essentials: ready, set-- test. Burlington, MA: Morgan Kaufmann Publishers, 2011. 382 s. xxii. ISBN 978-0-12-375092-1.

BUZOVÁ, Katarína. Kredibilita v kontexte informačnej architektúry. In: Kredibilita na internete: informácie o dôveryhodnosti informačných zdrojov a služieb vo webovom prostredí [online]. Blogger. Poslední změna 2010-05-16 [cit. 2017-04-11]. Dostupné z: http://kredibilita.blogspot.cz/2010/05/kredibilita-v-kontexte-informacnej.html.

Čtenářské konto. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2017 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: https://aleph.svkhk.cz/idp/profile/SAML2/Redirect/SSO?execution=e3s1.

GONDOĽ, Ján. Ako testovať použiteľnosť webových sídiel? ITlib [online]. 2009(3) [cit. 2016-11-23]. ISSN 1336-0779. Dostupné z: http://itlib.cvtisr.sk/archiv/2009/3/ako-testovat-pouzitelnost-webovych-sidiel.html?page_id=1089.

HALVORSON, Kristina a Melissa RACH. Content strategy for the web. 2nd ed. Berkeley: New Riders, 2012. 216 s. xviii. ISBN 978-0-321-80830-1.

Informace o parkování v areálu SVK HK. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2016 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.svkhk.cz/Uvodni-stranka/Provozni-informace/Clanky/ZMENA!-Informace-o-parkovani-v-arealu-SVK-HK.aspx.

KRUG, Steve. Nenuťte uživatele přemýšlet!: praktický průvodce testováním a opravou chyb použitelnosti webu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010. 165 s. ISBN 978-80-251-2923-4.

KRUG, Steve. Web design: nenuťte uživatele přemýšlet!. Vyd. 2. Brno: Computer Press, 2006. 167 s. ISBN 80-251-1291-8.

LIDWELL, William a kol. Univerzální principy designu: 125 způsobů jak zvýšit použitelnost a přitažlivost a ovlivnit vnímání designu. Brno: Computer Press, 2011. 272 s. ISBN 978-80-251-3540-2.

MAKULOVÁ, Soňa. Analýza použiteľnosti webových sídiel slovenských knižníc. In: INFOS 2009. Bratislava: Spolok slovenských knihovníkov, 2009, s. 103–115.

MAKULOVÁ, Soňa. Hodnotenie webových stránok. Ikaros [online]. 2005, 9(11) [cit. 2016-11-24]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11941.

Metodiky. Blind Friendly [online]. TyfloCentrum Brno, o. p. s. a SONS ČR, © 2000–2017. Poslední změna 2017 [cit. 2017-05-11]. Dostupné z: http://blindfriendly.cz/metodiky.

MORGAN, David L. The focus group guidebook. California: Sage publications, 1998. 96 s. ISBN 0-7619-0760-2.

NIELSEN, Jakob. How many test users in a usability study? In: Nielsen Norman Group: Evidence-based user experience research, training, and consulting [online]. Nielsen Norman Group, © 1998–2017. Poslední změna 2012-06-04 [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/how-many-test-users/.

Registrační formulář nového čtenáře. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2014 [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: https://aleph.svkhk.cz/F/LUB1AJT93Y1KQDYMP2GLGGYD7NI9RSU1L6LXDQ1QE6841H2R39-22552?func=bor-new-0&pds_handle=GUEST.

ROSENFELD, Louis, Peter MORVILLE a Jorge ARANGO. Information architecture for the web and beyond. 4th ed. Sebastopol: O'Reilly Media, 2015. 461 s. xix. ISBN 978-1-491-91168-6.

RUBIN, Jeffrey. Handbook of usability testing: how to plan, design and conduct effective tests. New York: Wiley, 1994. 330 s. xxxvi. ISBN 0-471-59403-2.

ŘEZÁČ, Jan. Web ostrý jako břitva: návrh fungujícího webu pro webdesignery a zadavatele projektů. Vyd. 1. Jihlava: Baroque Partners, 2014. 211 s. ISBN 978-80-87923-01-6.

SKLENÁK, Vilém. Domovská stránka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000602&local_base=KTD.

SKLENÁK, Vilém a Ludmila CELBOVÁ. Website. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000574&local_base=KTD.

Studijní a vědecká knihovna [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2016-03-17 [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://web.archive.org/web/20160417020515/http://www.svkhk.cz:80/.

TICHÝ, Jan. Použitelnost webu. In: Slideshare [online]. LinkedIn Corporation, © 2017. Poslední změna 2010 [cit. 2017-02-21]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/h1cz/pouitelnost-webu-3799667.

^[1] Card sorting (český ekv. Třídění karet) je metoda testování, která může pomoci s popisem navigačního systému a jeho strukturou. Metoda zkoumá, jakou kategorizaci jednotlivých položek preferují uživatelé. Testující karty třídí do jednotlivých kategorií.

^[2] Persony jsou specifickou metodou, která se věnuje vyvrácení mýtu průměrného homogenního uživatele. V rámci testování jsou vytvořeny profily návštěvníku, které bohatě pokryjí cílovou skupinu – obvykle stačí malý počet tj. 3-5 profilů. (Lidwell a kol., 2011, s. 182).

^[3] Focus Group (český ekv. ohniskové skupiny) je metoda skupinové diskuze na určité téma, kterou vede faciliátor (Morgan 1998). Cílem je pochopit a poznat uživatelské potřeby a očekávání.

V průběhu roku 2017 realizovala Národní knihovna ČR velký výzkum zaměřený na čtenářství a vztah ke knihám a knihovnám u mladších čtenářských kategorií. Výzkum se stejně jako v roce 2013 zaměřoval na dětské čtenáře, tentokrát však byla cílová skupina rozšířena o mládež ve věku 15–19 let. Tato cílová skupina je zajímavá zejména proto, že se jedná o mladé lidi na prahu dospělého života, a to, jaké si s sebou z dětství odnášejí čtenářské návyky a vztah ke knížkám i knihovnám, se zdá být klíčové pro jejich další čtenářský život. Ukazuje se, že právě v tomto věku dochází také k většímu odlivu návštěvníků knihoven.

Mladí lidé mají dnes nepřeberné množství možností, jak trávit volný čas

Na rozdíl od mladších dětí, jejichž volný čas je v dnešní době významně organizován prostřednictvím různých mimoškolních aktivit, ať již sportovních či uměleckých, dochází u mládeže ve věku 15–19 let postupně k výraznému utlumení těchto aktivit. Sociální kontakt s vrstevníky hraje v tomto věku velkou roli, proto také významně roste frekvence využívání sociálních sítí. Je to období, kdy mladí lidé navazují první milostné vztahy, chodí na různé brigády a navštěvují častěji i různé společenské akce. Nejvíce svého volného času však dnešní mládež tráví mediálními aktivitami s využitím různých zařízení, od návštěvy sociálních sítí (nejčastější aktivita), přes vyhledávání na internetu, poslech hudby, sledování filmů a videí na YouTube, sledování televize a hraní elektronických her.

Čtení knížek nepatří mezi preferované způsoby trávení volného času

Ať se nám to líbí nebo ne, čtení knih nepatří v rámci mediálních a volnočasových aktivit k těm preferovaným. Denně se čtení knížek věnuje pouze 12 % mladých, alespoň jednou týdně čte polovina z nich. Ty, kteří uvedli, že se ke čtení knížky dostanou méně často než jednou za tři měsíce (zhruba 25 % respondentů), lze považovat za „nečtenáře“.

Graf 1.

K výraznému nárůstu „nečtenářů“ dochází také mezi 15.–16. a 17.–19. rokem (ze 17 % na 31 %). Zhruba 17 % 17-19letých nepřečetlo v uplynulém roce ani jednu knihu, což je téměř dvojnásobek ve srovnání s 15-16letými (9 %). Častěji než knížky čte dnešní mládež různý obsah (články, delší příspěvky, blogy atd.) na internetu a na sociálních sítích. Této činnosti se několikrát týdně věnuje téměř polovina mládeže (48 %).

Vztah mladých lidí ke knihám a čtení se vyvíjí, střídají se období, kdy mladí čtou více, a období, kdy čtou méně. A to nejen v průběhu roku, kdy intenzita čtenářství kolísá a je ovlivněna například povinnou školní četbou, dárkem v podobě knížky, nebo ročním obdobím. Někteří čtou intenzivněji o prázdninách, kdy mají více času, jiní naopak v zimě, když se dříve stmívá a nemůžou tedy trávit tolik času venku. Řada mladých lidí však prošla v rámci své čtenářské historie i delším obdobím, kdy četla více nebo naopak méně. Naprosto klíčové pro intenzitu čtení je však to, aby vybraná knížka mladé lidi zaujala.

Vztah ke knihám a čtenářství

Jak vyplynulo z 20 individuálních rozhovorů, které byly součástí výzkumu, vztah mladých lidí ke čtení a knihám se utváří v průběhu celého dětství. Nejvíce jej pochopitelně ovlivňuje rodina, jednak předčítáním v předškolním a raném školním věku, ale také doporučováním vhodných knížek a vůbec celkovým vztahem ke knihám, jaký v rodině panuje, včetně čtenářství rodičů. Přes nesporný vliv rodiny formuje postoje ke čtenářství dnešní mládeže také škola, a to zejména prostřednictvím povinné školní četby (s většími či menšími úspěchy), ale také prostřednictvím těch učitelů, kteří dokáží nadchnout mladé lidi pro četbu, doporučit vhodné tituly, autory. Škoda, že takových pedagogů není více.

Mládež a knihovny

Také knihovny hrály v rozvoji čtenářství dnešní mládeže svoji roli, a to nejen jako nejvýznamnější zdroj knih, ale také prostřednictvím různých besed a akcí pořádaných knihovnami. Výzkum ukázal, že drtivá většina mladých lidí mezi 15 a 19 lety (83 % respondentů) navštívila alespoň jednou v životě veřejnou knihovnu, téměř dvě třetiny z nich chodily v určitém období do knihovny pravidelně. V současné době však chodí do knihovny (tedy navštívilo ji v uplynulém roce alespoň jednou) zhruba 43 % mladých lidí ve věku 15–19 let.

Graf 2.

Výsledky výzkumu ukazují, že právě v době přechodu mezi základní a střední školou dochází k výraznějšímu odlivu návštěvníků knihovny a významný je také pokles návštěvníků mezi 15–16 a 17–19 lety, což zřejmě souvisí i s poklesem čtenářství a také s nižší mírou povinné školní četby v této věkové skupině. I v rámci individuálních rozhovorů mladí lidé přiznávali, že do knihovny chodí méně než dříve, zejména kvůli tomu, že mají méně času, ale také díky dostupnosti knih z jiných zdrojů (například internetu). Mezi další důvody však patří i fakt, že mládež v tomto věku prostě dává před návštěvou knihovny přednost jiným volnočasovým aktivitám.

Výzkum ukázal, že přitáhnout mladé lidi zpět do knihoven není jednoduché, 45 % z nich není možné jakkoli motivovat. I když někteří „nenávštěvníci“ nevylučovali, že do knihovny v budoucnu opět začnou chodit například ze studijních důvodů. Nejsilnějším motivátorem pro mladé se zdá být vytvoření příjemného prostředí s nabídkou kavárny nebo občerstvení, lepší a modernější vybavení technologiemi (počítači a notebooky), možnost hrát počítačové hry, půjčovat si herní konzole (zejména je to charakteristické pro mladší respondenty) a lepší a širší nabídka knih včetně žádaných titulů a knižních novinek.

Pozitivním zjištěním však je, že i u těch mladých lidí, kteří knihovnu v současné době nenavštěvují vůbec, nebo ji navštěvují málo, přetrvává pozitivní vztah ke knihovnám. „To prostředí knihoven mám moc rád, jenom prostě nemám čas se tím zaobírat. Dělám jiné věci. Není to tak, že bych měl negativní vztah ke knihovnám, mám tam rád to prostředí, ty budovy, ta atmosféra, sálají z toho ty vědomosti.“ (chlapec, 16 let).

Docent MUDr. Milan Špála, CSc., patofyziolog, pedagog a informační profesionál, odešel z tohoto světa 30. ledna 2018. V letech 1956–1989, po studiích medicíny, obhájení kandidátské dizertace a habilitace z patologické fyziologie významně působil v oboru patologické fyziologie. V roce 1990 založil bibliograficko-informační oddělení Ústavu vědeckých informací na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, které vedl do roku 2000.

Zdroj: Albertina icome Praha s.r.o. a INFORUM

Desítky let se věnoval vědecké, pedagogické a publikační činnosti v oblasti informační vědy a vědeckých lékařských informací, kde významně ovlivňoval a vychoval řadu spolupracovníků z řad knihovníků, bibliografů i zdravotnických informatiků. Nelze opomenout a nezdůraznit, že se v této oblasti stal u nás „průkopníkem scientometrie“ ^[1], jak pana docenta nazval u příležitosti jeho 85. narozenin doc. Petr Bartůněk. Zásluhou docenta Špály navštívil Prahu v roce 1995, kde získal čestný doktorát Univerzity Karlovy, prof. Eugene Garfield, zakladatel bibliometrie, jehož výzkum vedl k vytvoření Ústavu vědeckých informací neboli ISI (Institute for Scientific Information) a posléze citační databáze, nejvýznamnějšího světového informačního zdroje v oblasti výzkumu a vývoje Web of Science (WoS), který je dnes součástí ISI Web of Knowledge.

Doc. Milan Špála patřil v devadesátých letech mezi zakládající členy České společnosti pro zdravotnickou informatiku a vědecké informace České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, kde působil jako člen výboru až do svých osmdesáti šesti let. Členové výboru vzpomínají, že byl tradičním přednášejícím na téměř všech 29 odborných seminářích Medsoft, které tato odborná společnost spolupořádá.

Další pražská mezinárodní konference o profesionálních elektronických informačních zdrojích – „Inforum“ – byla od poloviny devadesátých let neoddělitelně spojena se jménem docenta Špály. Zde působil jako dlouholetý člen programového výboru a opakovaně jako moderátor odborných sekcí a excelentní přednášející.

Jeho bohatá publikační a přednášková činnost (soupis jeho děl čítá kolem sta publikovaných prací), které věnoval pan docent velkou pozornost,  zůstává podchycena v bibliografii Bibliographia Medica Čechoslovaca (BMČ), která registruje publikace z oboru lékařství a zdravotnictví. Jeho v dobrém slova smyslu neutuchající pedagogická činnost byla mimo jiné zaměřena na rozvíjení metodik vědecké práce, kultivaci adeptů vědy nebo začínajících autorů. Milan Špála nechyběl na žádném významnějším odborném pracovním setkání lékařských knihovníků a informatiků, kde býval vtipným přednášejícím, diskutérem i kritikem. V působení na poli informační vědy a lékařského knihovnictví se u pana docenta vedle jeho bohatých zkušeností z klinické praxe lékaře, vědce a pedagoga projevovala také jeho kolegialita, osobitý šarm a humor. Na osobnost docenta Špály budeme vzpomínat při nemnohých příležitostech, avšak je stále se k čemu vracet, zůstává zde „psáno a řečeno“. Jak on sám často opakoval a uvedl ve svém „Praktickém desateru (více méně) úspěšného autora“: „publikační činnost patří… k tvé profesi (nezapomínej na tvrdé a uplatňované pravidlo „publish or perish“, ale měj na mysli i zásadu „publico ergo sum“). ^[2]

^[1] BARTŮNĚK, Petr. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc. – 85 let: K významnému životnímu jubileu průkopníka vědy o informacích a scientometrie u nás. Časopis lékařů českých. 2015, 154(6), 313–315.

^[2] ŠPÁLA, Milan. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc.: PRAKTICKÉ DESATERO (VÍCE MÉNĚ) ÚSPĚŠNÉHO AUTORA (online). Praha: Ústav vědeckých informací , 2001 , Aktualizováno: 02. 11. 2001 (cit. 2007-12-27). Text v češtině. Dostupný z WWW: < http://www.lf1.cuni.cz/Data/files/spala/04%20Text%20%2014%20Praktick%C3%A9%20desatero%20autora%20060315.doc>