Mgr. Katarína Tomková, Vedúca oddelenia informačných procesov CDA, Univerzitná knižnica v Bratislave, Bratislava, Slovensko

1. Centrálny dátový archív

Centrálny dátový archív (ďalej „CDA“) sa vybudoval v rámci Operačného Programu Informatizácia Spoločnosti (OPIS) na základe výzvy č. OPIS-2011/2.1/08-NP. Projekt CDA realizuje Univerzitná knižnica v Bratislave. Cieľom projektu bolo vybudovať komplexný integrovaný systém dlhodobého uchovávania a ochrany digitálneho obsahu, jeho získavania, spracovania, ochrany a využitia (ANDROVIČ, Alojz et al., 2016). V rámci projektu sa vybudoval centrálny dátový archív, ktorý v zmysle predpísaných štandardov zabezpečuje uloženie troch kópií digitálnych objektov v troch lokalitách, z toho dve (CDA-A – Bratislava, CDA-B – Martin) sú navzájom vzdialené približne 200 km. Lokality sú vybavené príslušným hardvérovým i softvérovým vybavením a prostredníctvom dátových telekomunikačných sietí sú vzájomne prepojené. Súčasťou dátového archívu je aj pasívny sklad pamäťových médií (CDA-C – Bratislava), ktorý je umiestnený v objekte Univerzitnej knižnice v Bratislave. (RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018)

Poslaním CDA je:

• zabezpečenie spoľahlivej, dlhodobej ochrany zverených digitálnych objektov,
• poskytovanie nástrojov na ich správu, vkladanie, kontrolu a výdaj,
• priebežné udržiavanie a rozvoj prevádzkovej funkcionality a služieb,
• udržiavanie interoperability informačných systémov určeného spoločenstva a okolia.

CDA ukladá, sprístupňuje a ochraňuje zdigitalizované kultúrne dedičstvo z vybraných pamäťových a fondových inštitúcií vo svojom repozitári s kapacitou 25 petabajtov, z ktorých má k dnešnému dňu využitých 16% .

Aj kvôli takto zaväzujúcej úlohe, ktorú v CDA máme, musíme dodržiavať na presné postupy, riadené procesy a dbať na bezpečnosť dát, ktoré k nám pamäťové a fondové inštitúcie vkladajú. Najefektívnejším spôsobom ako budovať a rozvíjať takýto systém dlhodobého uchovávania je vybrať si normu na to určenú a postupovať podľa nej krok po kroku.

2. Certifikácia a audit

Úroveň poskytovaných služieb a zabezpečovaných funkcií CDA ako dôveryhodného dlhodobého úložiska sa opiera o medzinárodne prijaté normy najmä ISO 16363 a ISO 14721. V CDA je implementovaný aj systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001.

2.1 Súlad CDA s normou ISO 14721 a modelom OAIS

Repozitáre sa pre zdôraznenie svojej dôveryhodnosti označujú za „kompatibilné s OAIS“ (angl. Open Archival Information System). Svoju dôveryhodnosť však musia aj dokázať a obhájiť.

Medzinárodná norma ISO 14721 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model (angl. Space data and information transfer systems. Open archival information system (OAIS). Reference model.), definuje referenčný model otvoreného archívneho informačného systému (ďalej OAIS) (STN ISO 14721, 2014).

Systém OAIS môžeme charakterizovať ako archív pozostávajúci z organizácie, ktorá má za úlohu uchovávať informácie a sprístupňovať ich určenému spoločenstvu. Takýto archív plní úlohy definované v tejto norme, a tým sa odlišuje archív OAIS od iných archívov.

Medzinárodná norma ISO 14721 s modelom OAIS:

• poskytuje rámec na pochopenie a zvýšené povedomie o archívnych pojmoch potrebných na dlhodobé uchovávanie a sprístupňovanie digitálnych informácií,
• poskytuje a popisuje potrebné pojmy organizáciám, ktoré nie sú archívnymi organizáciami, aby boli efektívnymi účastníkmi v procese uchovávania,
• poskytuje rámec vrátane terminológie a pojmov na opísanie a porovnanie architektúry a činnosti súčasných a budúcich archívov,
• poskytuje rámec na opis a porovnanie rôznych stratégií a postupov dlhodobého uchovávania,
• poskytuje základ na porovnávanie dátových modelov digitálnych informácií, ktoré uchovávajú archívy,
• poskytuje rámec, ktorý možno ďalším úsilím rozšíriť tak, aby pokrýval dlhodobé uchovávanie informácií, ktoré nie sú v digitálnej forme (napríklad fyzické médiá),

Norma tiež rozširuje konsenzus o prvkoch a postupoch dlhodobého uchovávania a sprístupňovania digitálnych informácií a propaguje väčší trh, ktorý môžu dodávatelia podporovať a usmerňuje identifikáciu a tvorbu noriem súvisiacich so systémami OAIS.

V CDA je architektúra systému vybudovaná v súlade s modelom OAIS. Máme jasne definovaný model prostredia pre systém OAIS (producentov, manažment a spotrebiteľov), máme zreteľne identifikované údajové objekty, presne definované formy archívnych (AIP), vkladaných (SIP) a výdajných informačných balíkov (DIP).

Archív OAIS ďalej dojednáva a prijíma príslušné informácie od ich producentov, stanovuje, ktoré spoločenstvá by sa mali stať určenými spoločenstvami, teda skupinou inštitúcií, pre ktoré bude archív ponúkať svoje služby. Archív OAIS vždy postupuje podľa zdokumentovaných politík a postupov. V neposlednom rade sprístupňuje uchovávané informácie.

Nižšie je pre ilustráciu funkčný model archívu OAIS, v ktorom sú zobrazené len tie hlavné toky informácií. Čiary spájajúce celky označujú komunikačné cesty, cez ktoré prúdia informácie oboma smermi. Čiary k administratíve a plánovaniu uchovávania sú prerušované iba kvôli lepšej prehľadnosti schémy.

Obrázok 1 Funkčný model archívu OAIS (STN ISO 14721, 2014)

2.2 Charakter CDA podľa normy ISO 16363

Norma ISO 16363 Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk (angl. Space data and information systems – Audit and certification of trustworthy digital repositories) je technickým odporúčaním pre certifikáciu digitálnych repozitárov. V norme sú obsiahnuté zreteľné a podrobné kritéria, podľa ktorých sa dá stanoviť, čo je dôveryhodné úložisko a čo nie (STN ISO 16363, 2014). Normatívne metriky, pomocou ktorých možno úložisko hodnotiť, sú v norme rozdelené do troch kapitol podľa zamerania:

• Kapitola 3 Organizačná štruktúra – úložisko si musí definovať vyhlásenie o poslaní, ktoré bude odrážať záväzok uchovávať, dlhodobo udržiavať, spravovať a sprístupňovať digitálne informácie. V rámci záväzku dlhodobého uchovávania je potrebné mať spracovaný strategický plán uchovávania, ktorý definuje prístup úložiska k dlhodobej podpore svojho poslania. Dôležité ale je myslieť aj na zabezpečenie kontinuity uchovávania v prípade ukončenia prevádzky úložiska alebo jeho poruchy. Na to je potrebné mať spracované havarijné plány a plány následnosti. Úložisko musí mať zdokumentovanú históriu všetkých zmien svojich aktivít, postupov, softvéru či hardvéru. Na podporu všetkých potrebných funkcií a služieb musí mať úložisko zodpovedajúci počet pracovníkov, ktorí budú mať definované role a zodpovednosti.
• Kapitola 4 Manažérstvo digitálnych objektov – úložisko musí mať identifikované, aké informácie bude uchovávať s ohľadom na ich obsah a vlastnosti. Tiež musí mať presne dané špecifikácie umožňujúce rozpoznanie a analýzu vkladaných informačných balíkov (SIP) a proces overenia ich správnosti a úplnosti. Rovnaké špecifikácie musia byť dané aj pre každý archívny informačný balík (AIP) alebo ich triedu. Nesmie samozrejme chýbať popis prevodu SIP balíka na AIP s jeho jedinečným identifikátorom.
• Kapitola 5 Infraštruktúra a manažérstvo bezpečnostných rizík – pri uchovávaní dát musíme rátať aj s možnými rizikami, ktoré môžu nastať. Pre tento prípad treba mať riziká identifikované a riadiť ich. Riziko môže spôsobiť aj zastaraný hardvér alebo softvér, preto je nutné zaviesť postup hodnotenie, kedy je nutné túto položku vymeniť. V neposlednom rade musí byť úložisko pripravené aj na najhorší scenár, a pre taký prípad mať vypracovaný havarijný plán/plán obnovy.

Normou je teda možné sa riadiť pri auditovaní a certifikovaní digitálneho úložiska, ale taktiež pri jeho budovaní. Metriky obsiahnuté v tejto norme je možné využiť pri navrhovaní či budovaní postupov pre digitálne úložisko. Úvod normy sa okrem samotného účelu a rozsahu normy venuje najmä základnej terminológií, akronymom a skratkám, čo ocenia tí, ktorí s digitálnym repozitárom začínajú.

Pri budovaní CDA sme sa pridržiavali normy ISO 16363, avšak našim prvým krokom bolo si túto normu preložiť a požiadať o jej začlenenie do systému slovenských technických noriem (STN). Následne sme požiadali Moravskú zemskú knihovnu o vykonanie „predbežného“ auditu, aj keď sme boli v budovaní dlhodobého úložiska len niečo za polovicou. Aj tento audit nám pomohol s finálnou fázu budovania CDA k úspešnému dokončeniu.

2.3 Certifikácia podľa normy ISO 27001

Norma ISO 27001 Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky (angl. Information technology. Security techniques. Information security management systems. Requirements) popisuje požiadavky na vytvorenie, zavedenie, údržbu a zlepšovanie systému manažérstva/riadenia informačnej bezpečnosti (ďalej SMIB). Hlavným cieľom zavedenia SMIB je chrániť dôvernosť, integritu a dostupnosť informácií (STN ISO 27001, 2014).

Certifikácia podľa tejto normy prebieha v cykle štyroch auditov (1. rok certifikačný audit pri zavedení SMIB v organizácii, 2. rok 1. dozorný audit, 3. rok 2. dozorný audit a 4. rok recertifikačný audit SMIB v organizácii).

2.3.1 Audit systému riadenia informačnej bezpečnosti

Ako už bolo vyššie spomenuté, certifikácia podľa normy ISO 27001 prebieha v cykle štyroch auditov. Prvý rok je rokom, kedy sa koná certifikačný audit pri zavedení systému riadenia informačnej bezpečnosti v organizácii, v druhom a treťom roku prebieha v organizácii dozorný audit a štvrtý rok prebieha recertifikačný audit SMIB.

Samotná norma vyžaduje v organizácii vykonávanie interných auditov, ktoré majú za úlohu preveriť, či zavedený systém riadenia informačnej bezpečnosti je efektívny a udržiavaný a či spĺňa vlastné požiadavky organizácie a požiadavky normy. Tieto audity sú základným východiskom pre audítora pri vykonávaní dozorného alebo recertifikačného auditu. Aj keď interné audity prebiehajú raz ročne, ich príprava musí byť systematická.

Pre efektívny systém riadenia informačnej bezpečnosti a úspešný priebeh auditov je potrebné riadiť sa a dodržiavať požiadavky normy, ktoré sú obsiahnuté v desiatich kapitolách.

Organizácia si musí pri zavádzaní SMIB určiť aj zainteresované strany, ktorých sa bude SMIB týkať a tiež ich požiadavky. Zároveň si definuje hranice a aplikovateľnosť SMIB, ktorými sa vytvorí rozsah.

Dôležité je vytvorenie politiky informačnej bezpečnosti. Tú vytvára vrcholový manažment a musí obsahovať merateľné a uskutočniteľné ciele, alebo aspoň rámec pre ich stanovenie, a schválenie na splnenie aplikovateľných požiadaviek a na kontinuálne zlepšovanie SMIB.

Pri zavádzaní systému riadenia informačnej bezpečnosti, od ktorého chceme, aby bol efektívny a funkčný, nesmieme zabudnúť aj na riziká a hrozby, ktoré môžu náš systém narušiť a ohroziť. Je potrebné aby si organizácia definovala riziká a zaviedla proces riadenia rizík. Za riziká sú zodpovední vlastníci rizík. V spolupráci s organizáciou analyzujú riziká, určia ich možné následky, posúdia reálnu pravdepodobnosť a v prípade výskytu ich ošetria.

V CDA bol systém manažérstva informačnej bezpečnosti podľa normy ISO 27001 zavedený v roku 2014, kedy prebehol certifikačný audit. Nasledujúci dva roky sa konali dozorné audity a v roku 2017 CDA prešlo recertifikačným auditom. Jednu etapu zloženú zo štyroch auditov už máme úspešne za sebou a druhú sme začali dozorným auditom v roku 2018.

Ako už bolo vyššie spomenuté, interné audity prebiehajú raz ročne a ich príprava musí byť systematická. Malo by to tak byť, no realita je iná. S prevádzkou dlhodobého archívu a s povinnosťami, ktoré to so sebou každý deň prináša však niekedy nezvýši časť na systematickú prípravu SMIB na audit. Systém manažérstva informačnej bezpečnosti si vyžaduje obrovské množstvo dokumentácie, či už v elektronickej alebo v tlačenej podobe. Každý dokument má dané pravidlá, kedy má byť vytvorený, za akých podmienok, s akou periodicitou, kto ho má vytvoriť a kým má byť schválený. Pred auditom si treba prejsť celú dokumentáciu a skontrolovať aktuálnosť dokumentov, dátumy, označenia, podpisy.

U nás v CDA prebieha najprv interný audit expertmi z firmy Tempest a.s., po ňom sa koná externý audit, ktorý vykonáva audítor certifikačného orgánu TÜV SÜD Slovakia s.r.o. Prípravou na interný audit a jeho vykonaním sa môžu objaviť drobnosti, ktoré do externého auditu opravíme a doladíme, aby bol náš systém na externom audite stopercentný.

V každom prípade systém manažérstva informačnej bezpečnosti je veľmi rozsiahly a vyžaduje si dostatok času, precíznosti a trpezlivosti na prípravu, prevádzku a na následné preskúmanie audítorom.

2.4 Certifikácia CoreTrustSeal

Certifikáciu CoreTrustSeal poskytuje organizácia DANS – Data Archiving and Networked Services z Holandska (CoreTrustSeal About, 2016). Ešte do roku 2018 bola však táto certifikácia známa pod názvom Data Seal of Approval. Pravidlá a požiadavky na jej získanie však ostali nezmenené.

Certifikát je udeľovaný na 2 roky a má veľmi silné postavenie najmä medzi európskymi inštitúciami a konzorciami (CESSDA), ktoré participujú na významných európskych projektoch (CLARIN, DARIAH, EUDAT). Administratívny poplatok za certifikáciu je 1 000 EUR a jej získanie pozostáva z troch krokov.

Certifikácia sa vykonáva prostredníctvom online webového nástroja formou sebahodnotenie. Po jeho vyplnení bude odoslaná faktúra na vyplatenie administratívneho poplatku a po prijatí platby začne preskúmanie odborníkmi – hodnotenie na základe dôvery, a následné udelenie/neudelenie certifikátu CoreTrustSeal.

Sebahodnotenie archívu pozostáva z odpovedania na šestnásť požiadaviek, ktoré sa nachádzajú na webe certifikácie CoreTrustSeal v osobitnom dokumente na stiahnutie (https://www.coretrustseal.org/why-certification/requirements/). Prvým krokom je vytvorenie užívateľského konta, cez ktoré je možné prihlásiť sa do online nástroja a zadávať alebo upravovať svoje odpovede a údaje.

Sebahodnotenie, resp. dotazník sebahodnotenia pozostáva zo šestnástich požiadaviek/otázok, ktoré musia byť zodpovedané. Taktiež sa pri každej požiadavke zadáva úroveň zhody na škále 0 (neaplikovateľné) – 4 (plne implementované).

V úvode dotazníka sa vyžaduje zadať kontext, typ archívu, krátky popis archívu a jeho komunity.

Obrázok 2 Úvod dotazníka

Ďalšie požiadavky v dotazníku sú rozdelené do troch sekcií – 1. Organizačná infraštruktúra, 2. Správa digitálnych objektov, 3. Technológie, a zároveň do šestnástich povinných požiadaviek a dvoch dobrovoľných. Každá požiadavka má rovnakú štruktúru – názov požiadavky, popis požiadavky, úroveň zhody, miesto pre odpoveď a rady, čo by malo byť k danej požiadavke opísané.

Obrázok 3 Dotazník

V závere dotazníka sa nachádza priestor na spätnú väzbu, otázky alebo na vloženie prílohy. Po vyplnení dotazníka a povinných požiadaviek je možné ho uložiť ako pracovnú verziu, ktorú je potom možné ešte upravovať, požiadať o spätnú väzbu alebo priamo odoslať dotazník na preskúmanie odborníkmi.

Obrázok 4 Feedback

V CDA sme si kvôli príprave k získaniu certifikácie najprv stiahli a preštudovali súbor so šestnástimi požiadavkami CoreTrustSeal. Rozdelili sme si ich medzi sebou tak, aby každý pracoval na časti, ktorej sa venuje aj v práci. Po niekoľkých vzájomných kontrolách a poradách, sme úspešne vypracovali celý dotazník a pristúpili sme k jeho online vyplneniu na webe CoreTrustSeal. Aj keď dotazník nemá časový limit a je možné si svoje odpovede uložiť ako pracovnú verziu, radšej sme zvolili túto metódu, kde sme si vypracovali samostatný dokument s odpoveďami na všetkých šestnásť požiadaviek. Samotné vyplnenie dotazníka nám tak trvalo necelých 15 minút. Na obrázku nižšie je ukážka, ako to vyzeralo pri samotnom vyplňovaní dotazníka. Na ľavej strane obrazovky sme mali otvorený náš vopred vypracovaný dokument, z ktorého sme postupne kopírovali odpovede ku každej požiadavke do dotazníka na pravej strane.

Obrázok 5 Príklad - vypĺňanie dotazníka

V tomto momente je naša žiadosť o certifikáciu CoreTrustSeal v stave preskúmania odborníkmi (Under Review), čo môžete vidieť na obrázku nižšie. V tomto stave nemôžeme vo svojom dotazníku robiť žiadne úpravy. Môžeme byť dodatočne oslovení a požiadaní o dodanie ďalších potrebných informácií, alebo dokumentov, ktoré by pomohli odborníkom pri preskúmavaní nášho archívu, v prípade, ak by sme niektorú požiadavku vyplnili nedostatočne alebo nejasne. V inom prípade musíme len čakať na výsledok.

Obrázok 6 Stav dotazníka – Under Review

Záver

Centrálny dátový archív je dôveryhodným dlhodobým dátovým úložiskom. Vďaka certifikáciám, na ktoré v CDA dbáme, si toto svoje poslanie vieme obhájiť a udržať. Preto veríme, že sa nám podarí získať certifikát CoreTrustSeal a zvýšime si ním charakteristiku CDA v oblasti dôveryhodnosti.

Zoznam použitej literatúry

ANDROVIČ, Alojz et al., 2016. Centrálny dátový archív v roku 1. In: ITlib, 2.2016, s. 37-52

RAKÚS, Milan, STRNISKO, Juraj, 2018. Stav a perspektívy rozvoja Centrálneho dátového archívu. In: CDA 2018: Trvalá udržateľnosť a perspektívy ďalšieho rozvoja LTP archívov. Zborník príspevkov z 3. medzinárodnej konferencie o dlhodobej archivácii. Bratislava, 7-18. ISBN 978-80-89303-68-7.

STN ISO 14721, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Otvorený archívny informačný systém (OAIS). Referenčný model. Bratislava, 2014.

STN ISO 16363, 2014. Systémy prenosu vesmírnych údajov a informácií. Audit a certifikácia dôveryhodných digitálnych úložísk. Bratislava, 2014.

STN ISO 27001, 2014. Informačné technológie. Bezpečnostné metódy. Systémy riadenia informačnej bezpečnosti. Požiadavky. Bratislava, 2014.

CoreTrustSeal About, 2016. CoreTrustSeal [online]. [Cit. 30.01.2019]. Dostupné z: https://www.coretrustseal.org/about/

Má něco společného stupňovitost piva a Národní technická knihovna? Možná vás překvapí zjištění, že ano. Spojnicí je významný představitel české vědy 19. století Karl Joseph Napoleon Balling. Profesor chemie a rektor pražské polytechniky se totiž zasloužil o vynález sacharometru a o zavedení stupnice, na jejímž základě se začala rozlišovat stupňovitost piva. Balling byl také první, kdo zavedl pořádek do knihovny své školy, jejímiž pokračovateli jsou dnešní ČVUT a VŠCHT. Ballingem uspořádaná sbírka knih tvoří dodnes základní vrstvu fondu dnešní Národní technické knihovny (NTK).

Připomeňme si život a dílo vědce, jenž se stal postavou neodmyslitelnou od vývoje české chemické vědy i chemické výroby v 19. století a od jehož úmrtí letos uplynulo 150 let. Karel Joseph Napoleon Balling pocházel z rodiny významných odborníků na výrobu železa a chemiků. Na svět přišel 21. dubna 1805 v Gabrielině Huti u Chomutova, kde v té době pracoval jeho otec Michael jako kontrolor a poté jako šichtmistr. Děd Kaspar byl architektem ve službách šlechtické rodiny Rottenhanů na jejich panství v Červeném Hrádku v severních Čechách. Významným chemikem a odborníkem na železářství byl i Karlův starší bratr Friedrich a chemikem byl také Karlův syn pojmenovaný Karl Albert Max, který se stal profesorem na Báňské akademii v Příbrami. Zajímavostí je, že vnuk Karla Josepha Napoleona Ballinga Karel (1889-1972) byl hudebním skladatelem. Působil mimo jiné ve slavném pražském kabaretu Červená sedma, v němž byl vedle Eduarda Basse jednou z vůdčích osobností. Hudebním skladatelem byl i jeho pravnuk Mojmír, který zemřel v roce 1999.

Malý Karel Josef vyrůstal se svým bratrem Fridrichem v prostředí železářských hutí, které ovlivnily jejich rozhodování při volbě povolání. Balling studoval soukromě jako externista na gymnáziu v Plzni, kde se podrobil příslušným zkouškám, a poté se přihlásil do Královského českého stavovského technického učiliště v Praze (pražská polytechnika), kam nastoupil v patnácti letech. Jeho učitelem v oboru matematiky a mechaniky byl první ředitel polytechniky F. J. Gerstner, učitelem přírodopisu profesor F. M. Zippe a chemie profesor J. Steinmann. Po ukončení studia v roce 1823 se Karel Josef vydal s bratrem Fridrichem na poznávací cestu po českých železných hutích a rudných dolech a ve stejném roce vstoupil jako praktikant do služeb císařských železáren na zbirožském panství, kde byl v té době jeho otec ředitelem. Zde ale nezůstal. Ballingův velký vědecký potenciál totiž rozpoznal profesor Steinmann, který si ho v roce 1824 v jeho 19 letech vybral za asistenta chemie na pražské polytechnice, kterou Karel Josef od té doby neopustil.

Vlivem rodinné tradice se zpočátku věnoval problémům železářské výroby, jako například konstrukcím vysokých pecí, zkoumal rovněž tepelné hospodářství a redukční pochody. Od druhé poloviny 30. let 19. století soustředil svůj vědecký zájem na kvasnou chemii a aktivně propagovat cukrovarnictví. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo za napoleonských válek, kdy Velká Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru ze zámořských kolonií. Ve 30. letech 19. století zažily české země velký rozvoj tohoto průmyslu, ovlivněný státní podporou. Habsburská monarchie totiž osvobodila roku 1830 domácí výrobu řepného cukru od daní.

Profesorem chemie byl Balling jmenován 16. července 1835. Roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Jeho úsilí směřovalo k tomu, aby podrobil cukrovarnickou výrobu vědeckému zkoumání a aby výsledky bádání okamžitě sloužily tomuto průmyslu, který se rychle stával jednou z předních českých továrních produkcí. Kromě cukrovarnictví Ballingův chemický výzkum a vynález sacharometru zanechal nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Díky Ballingově stupnici, která měří hustotu extraktu původní mladiny, se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. K úspěchům Karla Josefa Ballinga patří také metodika určování kvality cukerných roztoků a zavádění nového vědeckého názvosloví (např. polarizace, sacharizace či kvocient čistoty). Připravoval též chmelové preparáty, které se zavedly do praxe teprve v 50. letech 20. století.

Jaký byl význam Ballinga pro knihovnu pražské polytechniky? Správou sbírky knih v majetku školy jmenoval Ballinga v roce 1831 její ředitel F. J. Gerstner. Ballingovým prvním úkolem bylo soustředit knihy doposud rozptýlené v pracovnách jednotlivých učitelů. Shromážděné publikace poté sepsal do inventárního seznamu, knihy roztřídil do pěti oborových skupin, pořídil index podle autorů a vedl evidenci výpůjček. Teprve od doby Ballingova řízení je tak možno mluvit o ucelené knihovně pražské polytechniky. Balling za knihovnu odpovídal až do roku 1865, kdy se stal rektorem školy.

Literaturu, kterou v roce 1831 nalezl, sepsal v tzv. Ballingově indexu. Knihy roztřídil do pěti skupin: A – astronomie, matematika; B – architektura; C – chemie; F – fortifikace, vojenství; M – mechanika. V roce 1831 bylo ve vlastnictví školy celkem 1887 knih. V Ballingově členění se knihy rozdělovaly následovně: astronomií a matematikou se zabývalo 292 titulů, architekturou 503 titulů, chemií 443 titulů, vojenstvím 236 titulů a mechanikou 413 titulů.

Účelem knihovny bylo další vzdělávání učitelského sboru a jeho seznámení s pokrokem v technických vědách a vynálezech. Půjčovat knihy si tehdy mohli jen členové kateder. Pouze vynikajícím studentům mohlo být povoleno užívání knihovny, a to na doporučení profesora. Všem studentům byla knihovna zpřístupněna otevřením čítárny až v lednu 1865. Náplň knihovny byla na svou dobu obsáhlá. Zaměřovala se nejen na technické obory v celé šíři, ale sledovaly se i technické novinky v manufakturách, továrnách a v neposlední řadě i pokroky v umění, důležité pro vzdělávání domácích řemeslníků a umělců.

Knihovna byla umístěna v zadním traktu 1. poschodí budovy Svatováclavského semináře v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici č. 5, která byla uvolněna po zrušení jezuitského řádu. V roce 1786 ji zemské stavy přidělily profesoru Hergetovi pro jeho stavovskou inženýrskou školu. V této budově se stavovská inženýrská škola změnila v roce 1806 na pražskou polytechniku. Podle popisu z roku 1856 zabírala tři místnosti o celkové rozloze 31,8 čtverečních sáhů, tedy asi 115 m². Knihovna zde sídlila do roku 1935, kdy se přestěhovala do východního křídla Klementina.

Odkaz profesora Ballinga je v Národní technické knihovně živý i dnes. Na jeho počest byl jeho jménem nazván velký konferenční sál, který je součástí budovy knihovny otevřené pro veřejnost v roce 2009. Konají se zde konference a přednášky, v poslední době například přednášky dvou francouzských nositelů Nobelovy ceny za chemii. Při příležitosti 150. výročí jeho úmrtí se v březnu  roku 2018 pořádala v NTK akce „Dej si jedno na Ballinga“. Návštěvníci zde mohli ochutnat pivo z výzkumného pivovaru VŠCHT, který si mohli v prostorách školy prohlédnout. VŠCHT se také v roce 2016 ujala správy Ballingovy hrobky, objevené při rekonstrukci staré části hřbitova na pražských Olšanech, v níž vědec spočinul po své smrti v roce 1868. VŠCHT rovněž zajistila obnovu rozpadlé stavby do původního stavu.

Až si v restauraci objednáte pivo a požádáte o slabší desítku nebo silnější dvanáctku, vzpomeňte si na profesora Ballinga. Ačkoliv není veřejnosti příliš znám, jeho práce proslavila českou vědu po celém světě a zaslouží si proto naše uznání.

Historický vývoj

Již od dob Tyršových probíhala v sokolských jednotách společenská a vzdělávací činnost, ke které právě Tyrš pobízel a kladl na ni důraz. Pořádaly se výlety, hrálo se divadlo. Jak se Sokol v 19. století rozrůstal, vznikala i jeho organizační hierarchie. Jednoty se se začaly sdružovat do žup a v roce 1889 byla ustavena Česká obec sokolská (dále také ČOS). Dnes je Sokol moderní organizací, ale přesto jednou z jeho základních složek jsou vzdělavatelé. Název je poněkud archaický a pro „nesokolskou“ veřejnost i trochu matoucí až zavádějící. Vzdělavatelskou činností v Sokole se v dnešní době rozumí zajišťování kulturně-společenské činnosti v jednotách a župách. Jedná se především o aktivity kulturních těles, organizaci společenských a pietních událostí a šíření myšlenek a idejí Sokola, s čímž je nerozlučně spjata právě činnost historicko-dokumentační. Vzdělavatelé iniciují vznik výstav, pořádají přednášky, besedy, píší o historii Sokola. V prostorách sokoloven tak existují sokolské knihovny a archivy. Každá sokolská jednota (dnes jich je přibližně 1100) vlastní vzdělavatelskou činnost organizuje sama na základě závazného pokynu k organizování vzdělavatelské činnosti v ČOS.

Jak bylo psáno již výše, ústředí Sokola – Česká obec sokolská (ČOS), byla založena v roce 1889 a sbírková činnost ji provázela od prvopočátku. První výstava se uskutečnila již v roce 1891 při Jubilejní výstavě v Královské oboře v Praze. Veřejnosti se ukazovaly především ceny získané v závodech a čestné dary, např. od Unie francouzských gymnastů. Na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 měli sokolové vlastní dřevěný pavilon, který byl modelem venkovské sokolovny včetně cvičebního nářadí uvnitř. Výstavní činnost pokračovala i v následujících letech a především během všesokolských sletů nesměla chybět. A je tomu tak dodnes. První prostory k uskladnění předmětů se nacházely v malých místnostech přímo na městské radnici. Odtud v roce 1914 předměty putovaly do větších a světlejších místností v letohrádku v parku Santoška. Během první světové války panoval oprávněný strach o sbírkové předměty, jelikož se mezi nimi nacházely i dary a upomínkové věci ze zájezdů do Francie, Ruska nebo Srbska.

V roce 1921 zakoupila ČOS zámecké prostory Michnova paláce v Praze na Újezdě. Nejstarší zmínky osídlení této lokality jsou z konce 13. století. V době renesance zde stál šlechtický dům, který koupil Pavel Michna z Vacínova a přestavěl jej na výstavný palác, který obdivujeme dodnes. Dalším majitelem se stal rakouský „erár“ a v unikátních raně barokních prostorech byla zřízena zbrojnice. Armáda zanechala palác ve velmi špatném stavu. ČOS vypsala veřejnou soutěž na opravu a dostavbu areálu s novým názvem Tyršův dům. Soutěž vyhrál architekt a sokol František Krásný. Úplně nově byla postavena budova tělocvičny, severní a východní křídlo bylo protaženo, čímž došlo k uzavření severního nádvoří ze všech stran a propojení tělocvičny s Michnovým palácem. Slavnostní otevření nově vystavěného areálu proběhlo až v roce 1925, ale již koncem září 1924 se sbírky přestěhovaly ze Santošky do Tyršova domu. Od této doby sídlilo muzeum, archiv a knihovna v Michnově paláci až do změny režimu v roce 1948 a následného sjednocení tělovýchovy a zániku Sokola.

Archivní materiály byly součástí sbírek sokolského muzea a značně utrpěly během nacistické okupace. Část sbírek a archiválií byla vystěhována a rozvezena po různých koutech Prahy, ale i mimo ni. Po konci války se veškeré sbírkové předměty opět navezly do Tyršova domu. Rozhodnutím Předsednictva ČOS se k 1. 1. 1951 archivní materiály i sbírkové předměty dostaly do Muzea tělesné výchovy a sportu, odtud pak byly archiválie v sedmdesátých letech převzaty Státním ústředním archivem a v dnešním Národním archivu se fond Československá obec sokolská nachází dodnes. Předměty z původní velké sokolské sbírky uložené v Tyršově domě se nadále nacházejí v Národním muzeu, v Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu.

Historicko-dokumentační středisko České obce sokolské dnes

Vzdělavatelský odbor České obce sokolské zahrnuje Historicko-dokumentační středisko, které se stará o sbírky nově nabyté po roce 1990. Jedná se o archiv, fotoarchiv, knihovnu a předměty sbírkové povahy. Sbírky se od roku 1990, kdy se Tyršův dům navrátil znovu obnovené České obci sokolské, tvoří především z darů a koupí. Za dobu delší než 25 let se podařilo zřídit sokolskou knihovnu, která má zhruba 5 000 svazků především se sokolskou a sportovní tematikou. Badatelé nejvíce využívají sokolská periodika Sokol, Sokolský Věstník, Jas, Poupě, Sokolice a periodika vydávaná sokolskými župami. Byly nám věnovány i ucelené knihovny, za všechny jmenujme např. sbírku bratra Procházky, který byl zavražděn nacisty během druhé světové války a v jehož knihovně se dochovaly tisky vydávané ČOS za první republiky.

Archivní materiál tvoří především hudebniny a tisky vztahující se k všesokolským sletům. Fondy jednot, žup a osob se zde nenacházejí, nebo jenom torzovitě.

Trojrozměrné předměty jsou uchovávány v depozitáři, jelikož ČOS nemá stálé výstavní prostory, ale při příležitosti všesokolských sletů nebo jiných událostí jsou využívány při vytváření krátkodobých výstav, jak tomu bylo např. během letošního XVI. všesokolského sletu v prostorách Michnova paláce. Předměty jsou také půjčovány především sokolským jednotám pro jejich prezentaci, ale i institucím mimo organizaci Sokola.

Služby pro veřejnost

Katalogy knihovny, inventáře ani jiné soupisy nejsou veřejnosti k dispozici. Informace o sbírkách podáváme telefonicky nebo přes e-mailovou korespondenci. Badatele přijímáme po předchozím objednání. Veškeré knihy jsou půjčovány pouze prezenčně. Uživatelé k nám nejčastěji chodí nahlížet do sokolských periodik a sletových tisků. Základní informace o muzeu, knihovně a archivu jsou uvedeny na stránce http://www.sokol.eu/obsah/5414/archiv-muzeum-a-knihovna. Zajímavé aspekty z historie Sokola, při jejichž výběru hojně využíváme naše sbírky, široké veřejnosti zpřístupňujeme ve Vzdělavatelských listech, které vycházejí čtyřikrát do roka a jsou online zpřístupněny na webu Sokola (přístup je z adresy http://www.sokol.eu/obsah/31/vzdelavatelsky-odbor-cos .

Michnův palác kolem roku 1921

Obálka sokolského časopisu Poupě

Obálka sokolského časopisu Vzkříšení

Dekorace obálky časopisu Sokol, vydávaného od roku 1871

Obálka sokolského časopisu Nazdar

Interiér sokolského muzea v Michnově paláci v roce 1935

Figurka dívky cvičící na sletu ze sbírek ČOS

O Digitální knihovně Špalíček se v časopise Knihovna Plus¹ psalo poprvé v roce 2010, ještě před jejím zpřístupněním veřejnosti. Jde o projekt, který měl v první fázi zpřístupnit v digitalizované formě část sbírky kramářských tisků Knihovny Národního muzea. V roce 2011² byla Digitální knihovna Špalíček zveřejněna na adrese www.spalicek.net, kde ji lze nalézt dosud.

Dnes je možno si v ní virtuálně zalistovat téměř čtyřmi tisíci tisky a konvoluty. Jedná se o necelou desetinu celé sbírky kramářských tisků spravované oddělením knižní kultury Knihovny Národního muzea. Po obsahové stránce odpovídá skladba digitalizovaných dokumentů proporčně celé sbírce, obsahuje písně zpravodajské, morytáty, lyrické náměty a v neposlední řadě hojně zastoupené poutní písně a náboženské náměty.

Cílem projektu bylo nejen představení části fondu veřejnosti prostřednictvím jeho virtuálního zpřístupnění, ale také ochrana samotných tisků, na kterých se již podepsaly zub času, škůdci či necitlivé zacházení v minulosti. Při práci na projektu byl tedy kladen důraz na kvalitní digitalizaci, tvorbu archivních kopií v dostatečné kvalitě pro dlouhodobé uložení a s cílem vyhovět požadavkům na zpřístupnění a případné publikování bez nutnosti znovu manipulovat s originálním tiskem, a to po co nejdelší dobu. Digitalizaci provedla firma AiP Beroun ve speciálním formátu JPG bez komprese (s rozlišením cca 400 DPI a barevnou kalibrací). Jak se ukazuje, zvolený formát vyhovuje z hlediska kvality i nároků na uložení – na rozdíl například od formátu TIFF jsou výsledné soubory výrazně méně náročné na místo na disku. Po deseti letech zatím můžeme konstatovat, že zvolený přístup stále naprosto vyhovuje všem potřebám.

Pro digitální knihovnu samotnou byly vygenerovány tzv. uživatelské kopie v nižší kvalitě (cca 190 DPI), které pro prohlížení na obrazovce počítače taktéž plně postačí.

1 - Obrázek špalíčku. [Název digitální knihovny je odvozen od zvyku majitelů kramářských tisků, zvláště písní a modliteb, vázat si je podomácku do konvolutu, zvaného vzhledem k malému formátu špalíček. Do špalíčků se mnohdy v průběhu let přivazovaly stále nové tisky a často se v rodině i dědil. [Signatura: KNM KP Špal. 69]

Dalším úkolem projektu bylo zpracování bibliografických záznamů ve formátu, který by umožňoval snadné napojení obrazových dat a strukturované vyhledávání. V počátcích projektu byl zvolen mezinárodní XML formát TEI³ MASTER, posléze aktualizovaný na novější TEI P5.

V době plánování projektu jej používala platforma Národní knihovny ČR Manuscriptorium a kromě možnosti připojení obrazových dat formát umožňoval i případné další rozšíření o hudební záznamy nebo přepisy plných textů, které sice nebyly součástí původního projektu, ale počítalo se s nimi jako s pravděpodobným budoucím doplňkem digitální knihovny.

V rámci projektu byly vytvořeny metodika záznamu kramářských tisků v TEI⁴ a nástroj na zpracování bibliografických záznamů Ignis, které jsou stále dostupné pod otevřenou licencí GNU.

V období po skončení projektu se úpravy Špalíčku týkaly spíše zajištění jeho fungování z technického hlediska, případně vzhledu, ale v roce 2017 se začalo s plánováním nové fáze fungování digitální knihovny.

S použitím novějšího systému Gulliver byla aktualizována platforma portálu, portál tak získal nový vzhled ⁵ Portál Spalicek.net umožňuje také připojení drobných informačních článků či publikování různých dokumentů. Takto je například uveřejněna a pravidelně doplňována bibliografie ke kramářským tiskům⁶.

2 a 3 - Obrázky starého a nového vzhledu databáze

Přibyla také možnost vytvářet virtuální výstavy z materiálů digitální knihovny a dalších materiálů, doplněných textovými dokumenty a vysvětlivkami a prezentovat je tak široké veřejnosti. Současná virtuální výstava se jmenuje Poslechněte, co se vpravdě stalo⁷a věnuje se několika vybraným tématům z oblasti východních Čech a jejich prezentaci v kramářských textech. Lze v ní najít například morytát z okolí Přelouče, doklady poutní tradice k obrazu Salvátora v Chrudimi nebo tisky z prusko-rakouské války roku 1866, která byla spojena s posledním velkým rozkvětem žánru kramářské písně.

4 - Obrázek virtuální výstavy

Ve fázi testování je v roce 2018 i transliterace vybraných textů kramářských tisků v XML formátu TEI P5, kterou se snažíme koordinovat s Národní knihovnou a Manuscriptoriem.

V následujícím roce plánujeme spuštění správního systému, který výrazně zjednoduší úpravu a obohacování záznamů v databázi. Budeme též pracovat na tvorbě autoritních bází, údajů týkajících se kramářských tisků. V první fázi půjde o místa tisku a místa, obsažená v textech tisků, o tiskaře a tiskárny, které se tiskem tohoto druhu literatury zabývaly, a osoby, o kterých tisky pojednávají.

Tato infrastruktura by měla sloužit nejen jako pomůcka při katalogizaci kramářských tisků, ale v budoucnu také umožní podrobněji pracovat s geografickými a historickými souvislostmi kramářských tisků a usnadní i jejich prezentaci široké veřejnosti pomocí internetových nástrojů.

Do konce roku 2018 budou do Špalíčku přidány digitalizované sbírky některých partnerských institucí, například část digitalizované sbírky kramářských tisků Etnologického ústavu AV ČR nebo sbírky Městského muzea Skuteč.

V následujících letech bychom rádi oslovili další instituce, které mají sbírky kramářských tisků, s nabídkou spolupráce. Není třeba zpracovávat sbírky stejným způsobem, jakým se postupuje v Knihovně Národního muzea. Záznamy je možno převést i z jiných knihovnických či muzejních a archivních databází a některých dalších variant zpracování. Věříme, že pokud se podaří postupně vybudovat multiinstitucionální bázi pro knihovnu kramářských tisků, získáme platformu, která bude přínosem nejen pro poznání kramářské písně a příbuzných žánrů na území České republiky s přesahem do sousedních zemí, ale také pro studium recepce historických událostí lidovými vrstvami obyvatelstva, zdrojem poznání regionální historie i pramenem schopným oživit výuku společenských věd na různých typech škol.

¹ BYDŽOVSKÁ, Iva. Špalíček – projekt digitální knihovny kramářských tisků KNM. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 [cit. 2018-07-31]. Dostupný z: http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/bydzov.htm. ISSN 1801-5948.

² Čtyřletý projekt s názvem Vytvoření otevřeného badatelského prostředí pro kramářské tisky, financovaný z prostředků programu Výzkumu a vývoje ministerstvem kultury České republiky, se řešil v letech 2008–2011.

³ Text Encoding Initiative. Online: http://www.tei-c.org/.

⁴ Ke stažení na: https://code.google.com/archive/p/ignis/downloads.

⁵ Více informací lze nalézt na: http://www.aipberoun.cz/?q=cs/node/15.

⁶ Bibliografie kramářských tisků je řazena tematicky. Není úplná, ale průběžně se doplňuje o další publikace a články. Bibliografie je dostupná na: http://www.spalicek.net/Bibliografie.pdf.

⁷ Virtuální výstava je k zhlédnutí online na: http://www.spalicek.net/?q=poslechnete_co_se_stalo.

Knihovna ministerstva železnic Republiky Československé, tehdy s hlavičkou „Úřední“ vznikla krátce po vzniku ČSR, resp. ministerstva železnic, jehož byla součástí, v prvním pololetí roku 1919. Základy jejích fondů tvořily nákupy knih a menší dary, protože, jak si posteskl její první a dlouholetý ředitel Václav Keller, z vídeňské úřední knihovny (Amtsbibliothek des k. k. Eisenbahnministeriums založené roku 1896) „podle ustanovení mírových smluv se jí nedostalo ani jediného svazku“, přičemž fond vídeňské knihovny čítal už roku 1911 přes padesát tisíc svazků. Naopak často velmi hodnotné knihy získala česká ministerská knihovna z rušených knihoven soukromých železničních společností (ATE, BEB, BWB či PDE), Spolku českých úředníků železničních, soukromých dárců anebo třeba dílen Společnosti státní dráhy (StEG – Staatseisenbahn-Gesellschaft) v Bubnech. Knihovna obsahovala díla ze všech vědních oborů a sloužila v první řadě potřebám úředníků ministerstva železnic a ředitelstev státních drah. Informovala o obsahu odborných časopisů domácích i zahraničních, denního i regionálního tisku, obstarávala agendu pro tiskové oddělení a schvalovala návrhy ředitelství na koupi knih a periodik. Za první rok činnosti získala 2471 knižních jednotek.

Byla-li léta První republiky obdobím stabilního rozvoje, po temném období protektorátu a hlavně po Únoru 1948 nastalo údobí četných organizačních změn na železnici, které se projevovaly i občasnou změnou zřizovatele či oficiálního názvu (VÚD-ODIS, ÚTK FMD, ÚTKD – CIT/DATIS). Poslední roky provázelo osud knihovny několikeré stěhování. V prvních deseti letech po založení sídlila na známé „železniční“ adrese Praha, Dlážděná 5, měla pět zaměstnanců pod vedením ředitele Václava Kellera, v posledním roce první republiky už deset pracovníků. Od roku 1932 knihovna sídlila v budově ministerstva železnic, jež setrvalo až do 50. let minulého století v reprezentativní budově architekta Engela v Praze na Petrském nábřeží, a od roku 1960 (v souvislosti s „výměnou“ sídel ÚV KSČ a Ministerstva dopravy) se knihovna přestěhovala do podzemních prostor Sweerts-Sporckova paláce v ulici Hybernská 5. Dnem 1. 2. 2007 byla knihovna uzavřena a během roku 2007 probíhalo stěhování do opět podzemního podlaží Nákladového nádraží Žižkov. Část fondů zde byla umístěna v „minus druhém“ podlaží, bývalém skladu zeleniny, což se brzy projevilo vybujením plísní na knihách. Později se je podařilo přemístit o poschodí výše do vhodnějších prostor a s pomocí externí firmy dezinfikovat. Roku 2016, kdy byla výpůjční doba omezena na jediný den v týdnu a o chod knihovny se staraly pouze dvě zaměstnankyně, představenstvo ČD v rámci projektu Knihovny, archivy rozhodlo o přestěhování knihovny do modernizovaného objektu ČD v bývalém lokomotivním depu v Kralupech nad Vltavou. Stěhování fondů, včetně regálů, do moderního a pro knihy optimálního objektu proběhlo v září a říjnu roku 2017.

Fondy knihovny čítají po několika vlnách odpisů na 120 tisíc svazků. Ústřední databází jsou původní lístkové katalogy – sdružený titulový a autorský plus heslový a soustavný. Do lístkového katalogu se s přechodem na počítačový program (KPwin) nové záznamy již nepořizují. Záznamy se prováděly krasopisně rukou, „teprve roku 1947 se začalo pomýšlet na využití psacího stroje“. Rokem 1952 knihovna, zaměstnávající už 10 osob, začala zpracovávat taktéž rešerše a poskytovat bibliografické služby. Od roku 1977 do roku 2016 aktivně fungoval TRIS (automatizovaný integrovaný informační systém pro zpracování anotací především ze zahraničních periodik včetně mikrofišového zpracování). Aktuálně knihovna objednává několik titulů železničních časopisů včetně zahraničních. Spolupracuje s dalšími knihovnami a čtenářům jsou v omezené míře poskytovány meziknihovní výpůjční služby.

Knihovna se může pochlubit několika tituly zahraničních periodik, která jsou zde od poloviny 19. století až do současnosti, resp. do doby ukončení vydání. Součástí fondů jsou historické mapy a průvodce, skripta z oboru dopravy, normy, ale třeba také kolekce železničních (a jiných) předpisů z různých období, kterou bychom mohli označit za největší v ČR.

Otevřeno pro veřejnost je tři dny v týdnu. Knihovna je přístupna všem zájemcům. Čtenář by měl mít představu, co shání či si chce vypůjčit, fondy nejsou přístupné k volnému výběru, ale zaměstnanci návštěvníkovi titul donesou k prezenčnímu studiu do čítárny či poradí. Tituly mladší padesáti let je možné půjčit i domů. Kralupy jsou z Prahy snadno dostupné vlakem, který sem jezdí každých třicet minut.

Kde a kdy nás zastihnete?

Otvírací doba knihovny:

Úterý 12 – 15 hodin

Středa 9.30 – 15.30 hodin.

Čtvrtek 9.30 – 12.30 hodin

Adresa: Poděbradova ul., 278 01 Kralupy nad Vltavou (v areálu bývalého depa na vlakovém nádraží)

Web: http://odis.cd.cz/knihovna.asp

E-mail: knihovna@gr.cd.cz

Z „firemního stříbra“ knihovny namátkou uveďme:

Různé seznamy stanic, lokomotiv a vozů – od roku 1904

Statistické zprávy železnice rakousko-uherské monarchie už od roku 1870 (Statistische Nachrichten über die Eisenbahnen der Ö-U. Monarchie)

Statistiky železnic německých států, resp. spolku VDEV od roku 1850 (Deutsche Eisenbahnstatistik, od r. 1858 včetně železnic na území Česka)

Deutsche Verkehrszeitung od roku 1877

Statuty zaměstnanců (Beamten Statut) 1902

Výroční zprávy železničních společností včetně kkStB (Kaiserlich-königliche österreichische Staatsbahnen – Císařskokrálovské rakouské státní dráhy), ČSD od 60. let 19. století

Normálie nádražních budov, např. Arlbergbahn či Královských maďarských státních drah

Plány osobních vozů StEG z 80. let 19. století

Zákoník pro Království České (Provinzial Gesetzsammlung des Königsreich Böhmen) – od r. 1827

Adresáře firem

Mapa železniční sítě střední Evropy z roku 1845

Železniční a další dopravní předpisy už od roku 1865

Foto 1 Čítárna (archiv autora)

Foto 2 Objekt knihovny 3717 (archiv autora)

Foto 3 Pohled do fondu (předpisy) (archiv autora)

Foto 4 Pohled do fondu (archiv autora)

Foto 5 Přebal knihy Brennerbahn (archiv autora)

S využitím textu Miroslava Kunta Ústřední technická knihovna dopravy - historické ohlédnutí.

Ing. Jaroslav Silhanek, CSc. was a strong ambassador for proving the best information tools to the Czech scientific community stretching well beyond his own university, the ICT in Prague (now University of Chemistry and Technology, Prague – UCT Prague). He had a close contact to CAS and I am privileged and honored to have worked with him for so many years.

We probably met at one of the CAS Conferences that were held every other year in the mid 1990’s and early 2000’s. My first visit to ICT in Prague was in the spring of 1999. At that time, ICT Prague subscribed to our printed products and also had adopted the CA on CD product that came out in 1996. Prior to that Jaroslav performed searches in CAS databases on STN.

Jaroslav published his first article on chemical information tools in 1992 in Chemicky Prumysl with the English title “What is the price of chemical and chemical engineering information?” He and his assistant Mgr. Ludmila Zetkova, would stay close to publishers of chemical information and finds ways to form a consortium to purchase these tools ever since.

In 2000 Jaroslav invited me to give a talk at the 52th Congress of the Czech and Slovak Chemical Societies in Ceske Budejovice. The talk of CAS and SciFinder introduced the Czech and Slovak community to the new way of searching for published information. In 2003, Jaroslav and I went around all the Czech Universities to do training sessions for SciFinder to the various students. From the usage of SciFinder it was clear that the students of ICT Prague had the great advantage of having such a dedicated teacher of chemical information. Still today the SciFinder usage at ICT Prague is the largest from the universities in Central Europe and is in the top 25 in Europe.

Jaroslav published an extensive article on the 100 years of CAS in Chem Listy (2007), 101, p593-628, which described the transformation of CAS as a publisher of books to an organization to provide tools for chemists and other scientists. Jaroslav does give his concluding remark on the future of CAS with the question if universities can continue to afford SciFinder with the price of covering the enormous amount of information in SciFinder to produce this tool. The question is certainly relevant today and in the next decades.

Since 2008, I have hired Mr. Veli-Pekka Hyttinen from Finland as the regional manager for Central and Eastern Europe and Veli-Pekka also developed a friendly and personal relationship with Jaroslav. On Nov 28^th in 2008 we had a special meeting in Prague with speeches and gifts to recognize Jaroslav’s contribution to the chemical information field.

In September 2013, we celebrated with Jaroslav and all his colleagues in Pardubice, the first 5-year consortium agreement signed in Europe at that time for the regional Czech universities. Using special funding by the EU he had secured availability of SciFinder for the near future.

The last time I met Jaroslav was at the ICIC conference in Heidelberg. We had a passionate discussion about chemical information and the various providers in the industry. I am very grateful to have worked with Jaroslav Silhanek for so many years and have learned so much from him. We will all miss you.

Archiv autora

Archiv autora

V březnu r. 2018 zemřel náhle nestor chemické informatiky a milovník knihovnictví ve věku 81 let Ing. Jaroslav Šilhánek. CSc.  Nastupujícím informačním technologiím se věnoval  cca od 70. let minulého století.

Zasloužil se o to, aby od roku 1996 se postupně vědecké informace dostaly - pomocí  grantů Ministerstva školství  a kultury ČR na všechny vysoké školy a Akademii věd.  Nejdříve to byl zkušební program s Univerzitou Palackého na databázi Beilstein, specializovaný na organickou chemii. Následovala Americká společnost Chemical Abstracts, která od tištěných svazků přešla na vydávání CAonCD, posléze na online provoz SciFinder, a tím nastala etapa zprostředkování přístupu formou konsorcií pro všechny VŠ  a AV v ČR.  Následovalo v rámci vzniklých konsorcií zakoupení archivů časopisů Americké chemické společnosti ACS a Royal Society of Chemistry. Tato etapa probíhala pod hlavičkou Ústřední knihovny VŠCHT Praha, která vznikla především  zásluhou Ing. Šilhánka s jeho neutuchajícím elánem i veškerou duševní a fyzickou pomocí pro její vybudování a fungování, a to až do roku 2015.

Nelze nezmínit skutečnost, že Ing. Šilhánek byl vzdělaný muž,  s obrovským přehledem ve vědecké, kulturní, hudební i literární oblasti a zcela oddaný své milované chemii, a také průkopníkem chemické informatiky u nás.

Své vědomosti předával nejen svým studentům, ale i jeho přednášky na konferencích byly vždy se zájmem poslouchány. Přednášel s neobyčejně srozumitelnou erudicí, ale i vtipem a lidským porozuměním. Jeho publicistická činnost byla velmi rozsáhla, ale dvě věci už nestihl. Slibovaný článek pro tento časopis a knihu, která čekala ve vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně  na vydání.

Bude nám všem chybět nejen  jako uznávaný chemik, pedagog, ale i jako dobrý člověk…

Summary: The article deals with the creation and design of high quality web sites. Emphasis is placed on elements of information architecture, but also on specific quality attributes of web sites, including accessibility, findability, usability and credibility. Here is presented the methodology of user testing, its implementation and evaluation. Through the testers, the key issues of Study and Scientific Library in Hradec Kralove's web site were identified. On the basis of the findings, suggestions are made to improve and resolve problematic areas of the web site. The text refers to the diploma thesis defended at the Silesian University in Opava in 2017.The article was supported by SGS / 9/2016 "Mobile Information Literacy for the Information Society".

Keywords: web sites, Study and Scientific library in Hradec Kralové, users testing, methodology, webdesign

Článek byl podpořen v rámci projektu SGS/9/2016 „Mobilní informační gramotnost pro informační společnost“.

Hana Bajerová / Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Hradecká 1250/2, 500 03 Hradec Králové ; Jindra Planková / Slezská univerzita v Opavě, Ústav informatiky, Bezručovo nám. 13, Opava 1, 746 01

Úvod

V dnešní době je bráno jako samozřejmost, že mnohé instituce mají webové prezentace, kde mohou návštěvníci zjistit informace o jejich fungování a nabízených službách. Netýká se to jen organizací, které působí na komerčním trhu, ale i neziskových subjektů a vzdělávacích institucí, kam řadíme také knihovny. Knihovny nevlastnící webové stránky se ochuzují o možnost oslovit další uživatele, kteří by mohli mít o jejich služby zájem. Webové stránky mohou plnit také funkci vzdáleného přístupu k některým službám (např. vstup do digitální knihovny nebo jiným elektronickým zdrojům). Webové sídlo je nejen informačním materiálem pro čtenáře a návštěvníky knihovny, ale i významnou informační podporou pro knihovny a knihovníky v regionu. Webová sídla jsou pro knihovny primárně důležitá, jelikož je to hlavní a mnohdy jediný zdroj informací o instituci, a to nejen pro stávající uživatele, ale i pro možné budoucí čtenáře. Cílem uživatelského testování webového sídla je v prvé řadě zjistit aktuální stav webového sídla a identifikovat klíčové problémy. Uživatelské testování jako takové nemusí být finančně či technicky náročné a může přinést cenné poznatky o nefunkčnosti některých cest či prvků webového sídla. Pokud jsou nedostatky včas odhaleny, je možné s nimi pracovat a zmírnit tak negativní důsledky, či je úplně odstranit.

Terminologie

V souvislosti se zaměřením článku se autorka domnívá, že je vhodné uvést přehled základní terminologie a vymezit zejména termíny, které jsou obecně známy, ovšem pro účel našeho článku je podstatná jejich přesná specifikace. Je třeba se zabývat základními termíny – webové sídlo a webová stránka. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) nemá pro anglický termín website český ekvivalent. Uvádí termín website jako oficiální pojem, jehož ekvivalenty jsou webové sídlo a webová prezentace (Sklenák, website, 2003).

Webové sídlo je celý soubor webových stránek a webovou stránkou je každá jednotlivá složka webového sídla. Informace obsažené na webové stránce jsou v textové, vizuální nebo audiovizuální formě. Konkrétní webové stránky jsou dostupné z jedinečné internetové adresy URL (zkr. Uniform Resource Locator), která odkazuje na domovskou stránku.

Významným činitelem v rámci webového sídla je domovská stránka (angl. homepage), která slouží jako přístupový bod k informacím na webovém sídle, a to ve formě hypertextových odkazů (Sklenák, domovská stránka, 2003).

Pokud hovoříme o uspořádání, organizaci a správě informací ve webovém prostředí, volíme termín informační architektura. Pokud umožníme uživatelům na webovém sídle, aby instinktivně našli na webovém sídle informace, které hledají, v nejkratším možném čase, pak plní informační architektura svou funkci. Informační architektura je oborem, který si všímá tří zásadních prvků (Rosenfeld a kol., 2015, s. 31–32): uživatelů (angl. Users), obsahu (angl. Content) a kontextu (angl. Context). Všechny výše popsané roviny se vzájemně prolínají a jsou důležitou součástí návrhů informační architektury webových sídel. Pro použití v praxi tedy platí, že přehlížení jakékoliv z nich se negativně podepíše na kvalitě výsledné informační architektury.

Webová analytika, díky níž je možné získávat přesný a detailní obraz o chování velkého počtu uživatelů na webu, ukáže, co tito uživatelé na webu dělají, ale nemůže zjistit, proč se k takovému chování rozhodli, jaká byla jejich motivace. (Krug, 2010, s. 22). Nezjistíme také, zda jsou prvky na webovém sídle pro uživatele snadno ovladatelné a pochopitelné. Vedle toho nám uživatelské testování s reálnými testujícími může jednotlivé kroky objasnit a ukázat mentální modely testujících.

Mezi kvalitativní prvky webového sídla řadíme nalezitelnost, přístupnost, použitelnost a kredibilitu. Platí zde přímá posloupnost, tedy pokud není webové sídlo nalezitelné, nelze zkoumat ostatní atributy.

Na nalezitelnost webového sídla má vliv celá struktura informační architektury (která ideálně dodržuje standardy Konsorcia World Wide Web), a SEO (zkr. seach engine optimazation, čes. ekvivalent optimalizace pro internetové vyhledávače) (Makulová, 2009, s. 113). Oba principy umožňují zlepšení pozice webového sídla při vyhledávání ve fulltextových vyhledávačích.

Webové sídlo lze považovat za přístupné, pokud neklade žádné (nebo klade co nejmenší) překážky pro uživatele s různými schopnostmi. Významnou roli v této oblasti hraje Konsorcium World Wide Web, které vydává doporučení a směrnice k budování bezbariérových webových sídel s celosvětovou platností. V současnosti jsou v platnosti pravidla Web Content Accessibility Guidelines 2.0 (W3C Recommendation 11. 12. 2008), tato směrnice však není jediným doporučením – mezi další patří např. Metodika Blind Friendly Web 2.3 a jiné (Metodiky 2017).

Ve vztahu k webovým sídlům lze uvést, že webové sídlo je použitelné, pokud je přehledné, srozumitelné a lehce ovladatelné (Makulová 2005).

„Použitelný je takový web, který se návštěvníkům dobře používá. Kde se dobře orientují a rychle naleznou, co hledají. Kde se neztrácejí, nedělají zbytečné chyby. Jsou to weby, ze kterých mají uživatelé dobrý pocit.“ (Tichý 2010)

Kredibilita je posledním uvedeným kvalitativním prvkem webového sídla a lze ji definovat jako důvěryhodnost. Není to objektivní vlastnost webového sídla, důvěryhodnost je vnímána ze subjektivního hlediska jednotlivých uživatelů (Buzová 2010).

Na webovém sídle se mohou vyskytovat prvky, které činí webové sídlo více či méně důvěryhodným. Hodnota těchto prvků není absolutní, jelikož na každého uživatele dané prvky působí s jinou intenzitou.

Z pohledu informační architektury je kredibilita důležitá, protože v sobě zahrnuje principy a hlediska sdílení osobních informací uživatelů sídla. Na důvěryhodném webovém sídle uživatelé nebudou mít strach se zaregistrovat, zakoupit výrobek či službu a – co Makulová (2005) zdůrazňuje – znovu se na webové sídlo vrátit.

Uživatelské testování, metodika

Uživatelské testování je výzkumný nástroj, který se opírá o experimentální metodologii (Rubin, 2008, s. 21). Základním úkolem je nechat otestovat výrobek či službu vybranými testujícími a zaznamenat jejich reakce. Dále je nutné zhodnotit použitelnost a navrhnout úpravy jejího zlepšení. Testování webového sídla prostřednictvím uživatelů obecně probíhá následovně: testující obdrží konkrétní úkoly či otázky a moderátor sleduje jejich počínání na webu, ptá se na důvody výběru a zapisuje jejich komentáře. Po ukončení testování facilitátor analyzuje a interpretuje výsledky (Barnum 2011).

Cílem uživatelského testování je zejména odhalit problematická místa produktu, aby ta mohla být napravena, tím pak minimalizována či alespoň snížena frustrace uživatelů z použití produktu. K odhalení problematických míst však mohou pomoci i další metody testování použitelnost např. card sorting^[1], persony^[2], focus group^[3] a další (Řezáč 2014).

Specifikace testování SVK HK

Uživatelské testování bylo zaměřeno na empirické měření. Hlavní důvod zvolené metody pro webové sídlo Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové je snaha vyhnout se mýtu průměrných uživatelů patřící do nějaké skupiny, např. středoškoláci, vysokoškoláci a jiné (Krug, 2006, s. 110).

Dle Nielsena (2012) postačuje k uživatelskému testování 5 testujících, což zdůvodňuje provedenými studiemi svých 83 projektů testujících použitelnost webových sídel. I v případě, kdy bylo zvoleno více uživatelů k testování webového sídla, byl odhalen přibližně stejný počet chyb, jako když webové sídlo testovalo pět uživatelů. Nielsen (2012) však upozorňuje i na výjimky – v případě, že je webové sídlo určeno pro zaměstnance i klienty, např. webové sídlo nemocnice, je nutné provést uživatelské testování s oběma cílovými skupinami (zde volí počet 3–4 testující na jednu cílovou skupinu).

Pro realizaci uživatelského testování jsou zastoupeni jednak testující, kteří jsou členové Studijní a vědecké knihovny, a tedy webové sídlo znají, ale i testující, kteří jsou zástupci veřejnosti a webové sídlo navštíví poprvé.

Pro facilitátora platí tato omezení: jako neutrální pozorovatel nemůže uživatele ovlivňovat nebo jim udílet rady, jak se mají na webovém sídle pohybovat. Pokud facilitátor nerozumí jednání testujících či nedostává zpětnou vazbu, může položit doplňující či upřesňující dotazy.

Ovšem i tyto dotazy mají být položeny neutrálně, aby nedošlo k ovlivňování testujících (Gondoľ 2009).

Testující nebyli omezeni přílišnými pravidly, přesto platila zásada, aby při vyhledávání informací zůstali primárně na webovém sídle (nevyužívali tak vyhledávač Google atd.). Další zásadou bylo, aby testující nepoužívali k navigaci na webovém sídle vyhledávací pole (angl. search box). K těmto krokům lze přistoupit po předchozí domluvě s moderátorem jen v případě, že by pro testujícího byla informace na webovém sídle nedohledatelná a volil by jiný způsob interakce s knihovnou (telefonický dotaz, e-mail) s primárním cílem opustit webové sídlo a ukončit vyhledávání (Krug, 2010, s. 58).

Webové sídlo Studijní a vědecké knihovny bylo otestováno celkem šesti testujícími, samotné testování proběhlo na přelomu ledna–února 2017. Hlavním cílem testování bylo zjistit, zda webové sídlo vyhovuje uživatelským potřebám. Pro potřeby uživatelského testování byli vybráni tři testující jako aktivní uživatelé knihovny a tři testující z řad veřejnosti. Zastoupeni byli muži i ženy ve věku 24–50 let. Každý testující obdržel 7 úkolů k řešení, část úkolů byla pro obě skupiny testujících společná. Při řešení úkolů byli testující jednotlivě sledování facilitátorem, který zaznamenával jejich počínání, případně vznášel doplňující dotazy k porozumění a motivaci jejich kroků. Zaznamenány byly též komentáře či návrhy na zlepšení od testujících.

Otázky a úkoly byly přizpůsobeny tomu, zda testující knihovnu zná a aktivně využívá jejích služeb. Jednotlivé úkoly lze řadit do následujících kategorií: orientace v knihovně, informace o členství v knihovně, základní informace o provozu knihovny, poskytované služby a akce knihovny. Úkoly byly hodnoceny škálou stupňů 1–3 podle závažnosti komplikací na webovém sídle (1 – nejlepší hodnocení, 3 – nevyhovující hodnocení).

Tab. 1 Seznam úkolů k uživatelskému testování (zdroj: vlastní zpracování)

Co může testování odhalit?

1. Zda uživatelé na webovém sídle naleznou potřebné informace;

2. zda jsou informace podány srozumitelně;

3. zda jsou odkazy členěny asociačně či v logických celcích;

4. zda nejsou na webu zbytečné překážky;

5. zda je na webu smysluplná navigace (mapa webu, globální navigace, …);

6. zda je web pravidelně aktualizován / přidávány aktuální informace a odstraněny zastaralé;

7. zda se na webu nevyskytují informace mylné, chybné či jinak snižující důvěryhodnost webového sídla a celé organizace;

8. zda není příliš dlouhá doba odezvy (načtení příslušné webové stránky);

9. zda se nevyskytují problémy s kompatibilitou webového sídla s webovými prohlížeči.

Vyhodnocení a nejdůležitější problematické oblasti

Pro každý úkol byl zpracován záznamový arch (viz tabulka č. 2), kde bylo zadání úkolu a řešení jednotlivých testujících společně s uděleným hodnocením. Do záznamového archu byli uvedeni ti testující, kteří ohodnotili zpracování úkolu stupněm 2–3. Zaznamenány byly i případné komentáře. Komentáře testujících, které byly vyhodnoceny jako přínosné, jsou uvedeny bez ohledu na hodnocení úkolu.

Tab. 2 Úkol č. 5 Vyplnění přihlášky (zdroj: vlastní zpracování)

Obr. 1 Registrační formulář (zdroj: Registrační formulář nového čtenáře, 2014)

Vyskytovaly se problémy, které se týkaly:

- vyhledatelnosti informací,

- přístupu do čtenářského konta z různých prohlížečů,

- nesrozumitelnosti termínů a pojmů,

- velkého množství informací,

- nesrozumitelného řazení v kategoriích,

- chybějících informací nebo vysvětlení,

- neaktuálních informací,

- nedostatečného rozlišení hypertextových odkazů a textu.

Vlastním zhodnocením uživatelského testování se dospělo k odhalení základních problémových oblastí: velké množství položek na webovém sídle, nepřehlednost a chaotické řazení v kategoriích a dále chybějící informace.

V obou skupinách – jak ve skupině laická veřejnost, tak ve skupině aktivní členové knihovny – se objevily zásadní problémy, které znemožnily dokončení daného úkolu. Každý testující se ocitl v situaci, která byla hodnocena stupněm 2–3. Z celkového počtu 42 úloh jich bylo 20 vyřešeno bez potíží (tedy 48 %), 16 vyřešeno s obtížemi (38 %) a 6 nevyřešeno (14 %), což není příliš příznivý výsledek.

Mnoho položek a nepřehlednost

Častou praxí je, že na webovém sídle organizace je sdíleno velké množství informací různé závažnosti. Tento jev lze vysvětlit přesvědčením, že sdílení veškerého obsahu na webovém sídle znamená větší zapojení uživatelů, více možností prodeje a tím pádem i více finančního zisku (Halvorson a Rach, 2012, s. 6). Ovšem v případě, že uživatel dostane více informací, než v daný moment potřebuje, nebo nedostane ty, které žádá, s největší pravděpodobností webové sídlo opouští. Míra využitelnosti nadbytečných nebo nedohledatelných informací je nulová.

Pokud jde o SVK HK, na obrázku níže je znázorněna webová stránka Akce, která informuje návštěvníky o kulturně vzdělávacím programu. V této kategorii se setkali testující s obtížemi, jelikož jim vyhledávání na této stránce činilo potíže především z důvodu neuspořádanosti. Vyskytovaly se zde položky, které s danou kategorií nesouvisely nebo které nebyly aktuální. Testující měli problém se zorientovat i v množství akcí, které byly chaoticky uspořádány (akce organizované knihovnou byly smíšeny s ostatními oznámeními). Např.: na obrázku č. 2 lze označit položku Technika, která vám zpříjemní služby, kde nalezneme informace o Wi-Fi, boxu na vracení knih atd., jako nesouvisející s kategorií Akce. Podobně je zde také Změna v půjčování starší literatury mimo budovu knihovny, která s danou kategorií Akce opět nesouvisí. Položku Významná výročí roku 2015 lze vyhodnotit jako vysoce neaktuální informaci.

Obr. 2 Akce (zdroj: Akce, 2017)

Testování potvrdilo, že v současné verzi webového sídla je přístup pro uživatele k elektronickým informačním zdrojům vcelku obtížný. Při přístupu z domovské stránky je nutné vybrat kategorii Pro veřejnost, zde zvolit Informační zdroje, databáze, vzdálený přístup. Tato kategorie je umístěna na pátém místě od konce (tedy na 15. pozici z celkových 20), je tedy snadno přehlédnutelná.

Úvodní stránka působí vzhledem k velkému množství informací značně neuspořádaně a chaoticky. Důležité informace zcela zapadnou mezi vágními a uživatelé si jich nevšimnou (hledání otevírací doby, provozu parkoviště, rychlé nabídky). Testující měli potíže s přílišným počtem položek v kategorii Novinky – např. v květnu 2016 je zde 17 položek – zahrnuty jsou akce i provozní informace (viz obr. 3 níže).

Obr. 3 Úvodní stránka webového sídla (zdroj: Studijní a vědecká knihovna, 2016)

Chybějící, neúplné či zavádějící informace

Další informace chyběly testujícím, kteří hledali, kdy přichází druhá upomínka za včas nevrácenou výpůjčku. Tuto informaci bylo možno nalézt pouze v knihovním řádu, např. v ceníku uvedena nebyla.

Obtíže nastaly u úkolu č. 5 (tabulka č. 2) i při vyplňování formuláře a s následným uvedením hesla ve formě zkratky RRRRMMDD. Tato zkratka představuje pojem RokMěsícDen, tedy v případě narození čtenáře 1. 1. 1999 jde o zápis tohoto data ve formě 19990101. Zkratka je však na webovém sídle užita několikrát v různé podobě. V registračním formuláři je uvedena ve tvaru RRRRMMDD (viz obr. 1), avšak při přihlašování do čtenářského konta z online katalogu je již ve tvaru RRMMDD (viz obr. 4 níže). V druhém případě není zkratka opatřena žádným vysvětlením. Z uživatelského hlediska není jasné, z jakého důvodu je jednou užit první tvar (úplné datum narození) a v jiném případě druhý (zkrácené datum narození).

Obr. 4 Vstup do čtenářského konta z online katalogu (zdroj: Čtenářské konto, 2017)

Při testování vyšlo najevo, že přihlašování do čtenářského konta z Úvodní stránky pro uživatele není snadné. Pokud totiž k prohlížení webového sídla uživatelé využívají prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge, musí pro přihlášení do čtenářského konta stisknout tlačítko Přihlásit. Automatické potvrzování klávesou enter je možné pouze v případě prohlížeče Internet Explorer. Tato situace, při které se nezobrazuje žádné upozornění, že uživatel postupuju chybně (např. potvrďte zadání hesla stisknutím klávesy XY), uživatele mate a může přivádět k myšlence, že zadávají špatné heslo.

Pokud uživatelé vstupují do čtenářského konta z online katalogu, stisknutí klávesy enter jako potvrzení hesla je dostačující. Uživatel se tímto způsobem přihlásí bez problémů na všech testovaných prohlížečích.

Testující však v některých případech potřebovali informace uvedené knihovnou doplnit či vysvětlit – v uživatelském testování se to týkalo pojmu plná aktivace čtenářského průkazu k parkování. V informacích o parkování (viz obr. 5 níže) není uvedeno, jak (a zda vůbec) je zpoplatněna tzv. aktivace služby parkování, která je nutná pro parkování vozidla v podzemním parkovišti.

Obr. 5 Informace o parkování (zdroj: Informace o parkování v areálu SVK HK, 2016)

Při testování vyšlo najevo, že přihlašování do čtenářského konta z Úvodní stránky pro uživatele není snadné. Pokud totiž k prohlížení webového sídla uživatelé využívají prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge, musí pro přihlášení do čtenářského konta stisknout tlačítko Přihlásit. Automatické potvrzování klávesou enter je možné pouze v případě prohlížeče Internet Explorer. Tato situace, při které se nezobrazuje žádné upozornění, že uživatel postupuju chybně (např. potvrďte zadání hesla stisknutím klávesy XY), uživatele mate a může přivádět k myšlence, že zadávají špatné heslo.

Pokud uživatelé vstupují do čtenářského konta z online katalogu, stisknutí klávesy enter jako potvrzení hesla je dostačující. Uživatel se tímto způsobem přihlásí bez problémů na všech testovaných prohlížečích.

Testující však v některých případech potřebovali informace uvedené knihovnou doplnit či vysvětlit – v uživatelském testování se to týkalo pojmu plná aktivace čtenářského průkazu k parkování. V informacích o parkování (viz obr. 5 níže) není uvedeno, jak (a zda vůbec) je zpoplatněna tzv. aktivace služby parkování, která je nutná pro parkování vozidla v podzemním parkovišti.

Obr. 6 Kalendář akcí (zdroj: vlastní zpracování)

Otevírací doba

Doporučující návrh k této oblasti se týká umístění aktuální otevírací doby na Úvodní stránku. Testující měli s vyhledatelností otevírací doby problémy a vhodné umístění a grafické znázornění by vyhledatelnost zlepšilo. Níže je návrh zkrácené otevírací doby, která reflektuje daný den a další den otevření. Vhodné je i doplnění celé otevírací doby např. ve formě odkazu: jak má knihovna otevřeno v jiné dny?

Obr. 7 Otevírací doba (zdroj: vlastní zpracování)

Jazyková mutace

Pro zlepšení současné situace je navrženo posunutí ikony jazykové mutace do horního záhlaví úvodní stránky, kde bývá na webových sídlech zpravidla umístěna. Uživatelé tak nemusí scrollovat do zápatí a jazyková mutace je snadno vyhledatelná.

Dalším doporučením je umístění ikony sociální sítě Facebook do levé části úvodní stránky pod oblast Rychlý kontakt. Uživatelé opět uvidí odkaz na sociální síť bez nutnosti scrollování stránky, zvýší se tím vyhledatelnost tohoto odkazu.

Závěr

Z kvantitativního hlediska je třeba zmínit, že počet uživatelů webového sídla SVK HK i počet jednotlivých zobrazených stránek stoupá, je tedy namístě pracovat na kvalitě webového sídla, aby se uživatelé na webové sídlo vraceli. Zvyšuje se také počet uživatelů, kteří prohlížejí webové sídlo z jiného zařízení než ze stolního počítače. Z hlediska přístupnosti je nutné, aby na všech prohlížečích fungovaly interakce uživatelů stejným způsobem, což se v současnosti neděje. Uživatelské testování ukázalo, že potvrzení vyplněného formuláře s přihlašovacím jménem a heslem klávesou enter nefunguje u všech prohlížečů. Nutnost vyhledatelné a funkční jazykové mutace potvrdil počet návštěv uživatelů, kteří mají zvolený jiný jazyk než češtinu (5 % z celkového počtu návštěv za rok 2016).

Důležitým výsledkem uživatelského testování je: pouze 20 úloh z celkového počtu 42 bylo ohodnoceno stupněm č. 1, tedy méně než polovina (48 %). Při zpracování zbytku úloh se testující potýkali s většími či menšími problémy, s obtížemi bylo vyřešeno 16 úloh (38 %) a celkem 6 úloh (14 %) nebylo vyřešeno vůbec (hodnocení stupněm č. 3).

Problematické oblasti byly zmapovány a návrhy jsou zaměřeny především na lepší vyhledatelnost informací, srozumitelnost, jednoduchost a celkovou uživatelskou přívětivost webového sídla.

Seznam bibliografických odkazů

Akce. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2017-02 [cit.2017-02-10]. Dostupné z: http://www.svkhk.cz/Akce.aspx.

BARNUM, Carol M. Usability testing essentials: ready, set-- test. Burlington, MA: Morgan Kaufmann Publishers, 2011. 382 s. xxii. ISBN 978-0-12-375092-1.

BUZOVÁ, Katarína. Kredibilita v kontexte informačnej architektúry. In: Kredibilita na internete: informácie o dôveryhodnosti informačných zdrojov a služieb vo webovom prostredí [online]. Blogger. Poslední změna 2010-05-16 [cit. 2017-04-11]. Dostupné z: http://kredibilita.blogspot.cz/2010/05/kredibilita-v-kontexte-informacnej.html.

Čtenářské konto. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2017 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: https://aleph.svkhk.cz/idp/profile/SAML2/Redirect/SSO?execution=e3s1.

GONDOĽ, Ján. Ako testovať použiteľnosť webových sídiel? ITlib [online]. 2009(3) [cit. 2016-11-23]. ISSN 1336-0779. Dostupné z: http://itlib.cvtisr.sk/archiv/2009/3/ako-testovat-pouzitelnost-webovych-sidiel.html?page_id=1089.

HALVORSON, Kristina a Melissa RACH. Content strategy for the web. 2nd ed. Berkeley: New Riders, 2012. 216 s. xviii. ISBN 978-0-321-80830-1.

Informace o parkování v areálu SVK HK. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2016 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.svkhk.cz/Uvodni-stranka/Provozni-informace/Clanky/ZMENA!-Informace-o-parkovani-v-arealu-SVK-HK.aspx.

KRUG, Steve. Nenuťte uživatele přemýšlet!: praktický průvodce testováním a opravou chyb použitelnosti webu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010. 165 s. ISBN 978-80-251-2923-4.

KRUG, Steve. Web design: nenuťte uživatele přemýšlet!. Vyd. 2. Brno: Computer Press, 2006. 167 s. ISBN 80-251-1291-8.

LIDWELL, William a kol. Univerzální principy designu: 125 způsobů jak zvýšit použitelnost a přitažlivost a ovlivnit vnímání designu. Brno: Computer Press, 2011. 272 s. ISBN 978-80-251-3540-2.

MAKULOVÁ, Soňa. Analýza použiteľnosti webových sídiel slovenských knižníc. In: INFOS 2009. Bratislava: Spolok slovenských knihovníkov, 2009, s. 103–115.

MAKULOVÁ, Soňa. Hodnotenie webových stránok. Ikaros [online]. 2005, 9(11) [cit. 2016-11-24]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11941.

Metodiky. Blind Friendly [online]. TyfloCentrum Brno, o. p. s. a SONS ČR, © 2000–2017. Poslední změna 2017 [cit. 2017-05-11]. Dostupné z: http://blindfriendly.cz/metodiky.

MORGAN, David L. The focus group guidebook. California: Sage publications, 1998. 96 s. ISBN 0-7619-0760-2.

NIELSEN, Jakob. How many test users in a usability study? In: Nielsen Norman Group: Evidence-based user experience research, training, and consulting [online]. Nielsen Norman Group, © 1998–2017. Poslední změna 2012-06-04 [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/how-many-test-users/.

Registrační formulář nového čtenáře. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2014 [cit. 2017-02-10]. Dostupné z: https://aleph.svkhk.cz/F/LUB1AJT93Y1KQDYMP2GLGGYD7NI9RSU1L6LXDQ1QE6841H2R39-22552?func=bor-new-0&pds_handle=GUEST.

ROSENFELD, Louis, Peter MORVILLE a Jorge ARANGO. Information architecture for the web and beyond. 4th ed. Sebastopol: O'Reilly Media, 2015. 461 s. xix. ISBN 978-1-491-91168-6.

RUBIN, Jeffrey. Handbook of usability testing: how to plan, design and conduct effective tests. New York: Wiley, 1994. 330 s. xxxvi. ISBN 0-471-59403-2.

ŘEZÁČ, Jan. Web ostrý jako břitva: návrh fungujícího webu pro webdesignery a zadavatele projektů. Vyd. 1. Jihlava: Baroque Partners, 2014. 211 s. ISBN 978-80-87923-01-6.

SKLENÁK, Vilém. Domovská stránka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000602&local_base=KTD.

SKLENÁK, Vilém a Ludmila CELBOVÁ. Website. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000574&local_base=KTD.

Studijní a vědecká knihovna [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, © 2010. Poslední změna 2016-03-17 [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://web.archive.org/web/20160417020515/http://www.svkhk.cz:80/.

TICHÝ, Jan. Použitelnost webu. In: Slideshare [online]. LinkedIn Corporation, © 2017. Poslední změna 2010 [cit. 2017-02-21]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/h1cz/pouitelnost-webu-3799667.

^[1] Card sorting (český ekv. Třídění karet) je metoda testování, která může pomoci s popisem navigačního systému a jeho strukturou. Metoda zkoumá, jakou kategorizaci jednotlivých položek preferují uživatelé. Testující karty třídí do jednotlivých kategorií.

^[2] Persony jsou specifickou metodou, která se věnuje vyvrácení mýtu průměrného homogenního uživatele. V rámci testování jsou vytvořeny profily návštěvníku, které bohatě pokryjí cílovou skupinu – obvykle stačí malý počet tj. 3-5 profilů. (Lidwell a kol., 2011, s. 182).

^[3] Focus Group (český ekv. ohniskové skupiny) je metoda skupinové diskuze na určité téma, kterou vede faciliátor (Morgan 1998). Cílem je pochopit a poznat uživatelské potřeby a očekávání.

V průběhu roku 2017 realizovala Národní knihovna ČR velký výzkum zaměřený na čtenářství a vztah ke knihám a knihovnám u mladších čtenářských kategorií. Výzkum se stejně jako v roce 2013 zaměřoval na dětské čtenáře, tentokrát však byla cílová skupina rozšířena o mládež ve věku 15–19 let. Tato cílová skupina je zajímavá zejména proto, že se jedná o mladé lidi na prahu dospělého života, a to, jaké si s sebou z dětství odnášejí čtenářské návyky a vztah ke knížkám i knihovnám, se zdá být klíčové pro jejich další čtenářský život. Ukazuje se, že právě v tomto věku dochází také k většímu odlivu návštěvníků knihoven.

Mladí lidé mají dnes nepřeberné množství možností, jak trávit volný čas

Na rozdíl od mladších dětí, jejichž volný čas je v dnešní době významně organizován prostřednictvím různých mimoškolních aktivit, ať již sportovních či uměleckých, dochází u mládeže ve věku 15–19 let postupně k výraznému utlumení těchto aktivit. Sociální kontakt s vrstevníky hraje v tomto věku velkou roli, proto také významně roste frekvence využívání sociálních sítí. Je to období, kdy mladí lidé navazují první milostné vztahy, chodí na různé brigády a navštěvují častěji i různé společenské akce. Nejvíce svého volného času však dnešní mládež tráví mediálními aktivitami s využitím různých zařízení, od návštěvy sociálních sítí (nejčastější aktivita), přes vyhledávání na internetu, poslech hudby, sledování filmů a videí na YouTube, sledování televize a hraní elektronických her.

Čtení knížek nepatří mezi preferované způsoby trávení volného času

Ať se nám to líbí nebo ne, čtení knih nepatří v rámci mediálních a volnočasových aktivit k těm preferovaným. Denně se čtení knížek věnuje pouze 12 % mladých, alespoň jednou týdně čte polovina z nich. Ty, kteří uvedli, že se ke čtení knížky dostanou méně často než jednou za tři měsíce (zhruba 25 % respondentů), lze považovat za „nečtenáře“.

Graf 1.

K výraznému nárůstu „nečtenářů“ dochází také mezi 15.–16. a 17.–19. rokem (ze 17 % na 31 %). Zhruba 17 % 17-19letých nepřečetlo v uplynulém roce ani jednu knihu, což je téměř dvojnásobek ve srovnání s 15-16letými (9 %). Častěji než knížky čte dnešní mládež různý obsah (články, delší příspěvky, blogy atd.) na internetu a na sociálních sítích. Této činnosti se několikrát týdně věnuje téměř polovina mládeže (48 %).

Vztah mladých lidí ke knihám a čtení se vyvíjí, střídají se období, kdy mladí čtou více, a období, kdy čtou méně. A to nejen v průběhu roku, kdy intenzita čtenářství kolísá a je ovlivněna například povinnou školní četbou, dárkem v podobě knížky, nebo ročním obdobím. Někteří čtou intenzivněji o prázdninách, kdy mají více času, jiní naopak v zimě, když se dříve stmívá a nemůžou tedy trávit tolik času venku. Řada mladých lidí však prošla v rámci své čtenářské historie i delším obdobím, kdy četla více nebo naopak méně. Naprosto klíčové pro intenzitu čtení je však to, aby vybraná knížka mladé lidi zaujala.

Vztah ke knihám a čtenářství

Jak vyplynulo z 20 individuálních rozhovorů, které byly součástí výzkumu, vztah mladých lidí ke čtení a knihám se utváří v průběhu celého dětství. Nejvíce jej pochopitelně ovlivňuje rodina, jednak předčítáním v předškolním a raném školním věku, ale také doporučováním vhodných knížek a vůbec celkovým vztahem ke knihám, jaký v rodině panuje, včetně čtenářství rodičů. Přes nesporný vliv rodiny formuje postoje ke čtenářství dnešní mládeže také škola, a to zejména prostřednictvím povinné školní četby (s většími či menšími úspěchy), ale také prostřednictvím těch učitelů, kteří dokáží nadchnout mladé lidi pro četbu, doporučit vhodné tituly, autory. Škoda, že takových pedagogů není více.

Mládež a knihovny

Také knihovny hrály v rozvoji čtenářství dnešní mládeže svoji roli, a to nejen jako nejvýznamnější zdroj knih, ale také prostřednictvím různých besed a akcí pořádaných knihovnami. Výzkum ukázal, že drtivá většina mladých lidí mezi 15 a 19 lety (83 % respondentů) navštívila alespoň jednou v životě veřejnou knihovnu, téměř dvě třetiny z nich chodily v určitém období do knihovny pravidelně. V současné době však chodí do knihovny (tedy navštívilo ji v uplynulém roce alespoň jednou) zhruba 43 % mladých lidí ve věku 15–19 let.

Graf 2.

Výsledky výzkumu ukazují, že právě v době přechodu mezi základní a střední školou dochází k výraznějšímu odlivu návštěvníků knihovny a významný je také pokles návštěvníků mezi 15–16 a 17–19 lety, což zřejmě souvisí i s poklesem čtenářství a také s nižší mírou povinné školní četby v této věkové skupině. I v rámci individuálních rozhovorů mladí lidé přiznávali, že do knihovny chodí méně než dříve, zejména kvůli tomu, že mají méně času, ale také díky dostupnosti knih z jiných zdrojů (například internetu). Mezi další důvody však patří i fakt, že mládež v tomto věku prostě dává před návštěvou knihovny přednost jiným volnočasovým aktivitám.

Výzkum ukázal, že přitáhnout mladé lidi zpět do knihoven není jednoduché, 45 % z nich není možné jakkoli motivovat. I když někteří „nenávštěvníci“ nevylučovali, že do knihovny v budoucnu opět začnou chodit například ze studijních důvodů. Nejsilnějším motivátorem pro mladé se zdá být vytvoření příjemného prostředí s nabídkou kavárny nebo občerstvení, lepší a modernější vybavení technologiemi (počítači a notebooky), možnost hrát počítačové hry, půjčovat si herní konzole (zejména je to charakteristické pro mladší respondenty) a lepší a širší nabídka knih včetně žádaných titulů a knižních novinek.

Pozitivním zjištěním však je, že i u těch mladých lidí, kteří knihovnu v současné době nenavštěvují vůbec, nebo ji navštěvují málo, přetrvává pozitivní vztah ke knihovnám. „To prostředí knihoven mám moc rád, jenom prostě nemám čas se tím zaobírat. Dělám jiné věci. Není to tak, že bych měl negativní vztah ke knihovnám, mám tam rád to prostředí, ty budovy, ta atmosféra, sálají z toho ty vědomosti.“ (chlapec, 16 let).

Docent MUDr. Milan Špála, CSc., patofyziolog, pedagog a informační profesionál, odešel z tohoto světa 30. ledna 2018. V letech 1956–1989, po studiích medicíny, obhájení kandidátské dizertace a habilitace z patologické fyziologie významně působil v oboru patologické fyziologie. V roce 1990 založil bibliograficko-informační oddělení Ústavu vědeckých informací na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, které vedl do roku 2000.

Zdroj: Albertina icome Praha s.r.o. a INFORUM

Desítky let se věnoval vědecké, pedagogické a publikační činnosti v oblasti informační vědy a vědeckých lékařských informací, kde významně ovlivňoval a vychoval řadu spolupracovníků z řad knihovníků, bibliografů i zdravotnických informatiků. Nelze opomenout a nezdůraznit, že se v této oblasti stal u nás „průkopníkem scientometrie“ ^[1], jak pana docenta nazval u příležitosti jeho 85. narozenin doc. Petr Bartůněk. Zásluhou docenta Špály navštívil Prahu v roce 1995, kde získal čestný doktorát Univerzity Karlovy, prof. Eugene Garfield, zakladatel bibliometrie, jehož výzkum vedl k vytvoření Ústavu vědeckých informací neboli ISI (Institute for Scientific Information) a posléze citační databáze, nejvýznamnějšího světového informačního zdroje v oblasti výzkumu a vývoje Web of Science (WoS), který je dnes součástí ISI Web of Knowledge.

Doc. Milan Špála patřil v devadesátých letech mezi zakládající členy České společnosti pro zdravotnickou informatiku a vědecké informace České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, kde působil jako člen výboru až do svých osmdesáti šesti let. Členové výboru vzpomínají, že byl tradičním přednášejícím na téměř všech 29 odborných seminářích Medsoft, které tato odborná společnost spolupořádá.

Další pražská mezinárodní konference o profesionálních elektronických informačních zdrojích – „Inforum“ – byla od poloviny devadesátých let neoddělitelně spojena se jménem docenta Špály. Zde působil jako dlouholetý člen programového výboru a opakovaně jako moderátor odborných sekcí a excelentní přednášející.

Jeho bohatá publikační a přednášková činnost (soupis jeho děl čítá kolem sta publikovaných prací), které věnoval pan docent velkou pozornost,  zůstává podchycena v bibliografii Bibliographia Medica Čechoslovaca (BMČ), která registruje publikace z oboru lékařství a zdravotnictví. Jeho v dobrém slova smyslu neutuchající pedagogická činnost byla mimo jiné zaměřena na rozvíjení metodik vědecké práce, kultivaci adeptů vědy nebo začínajících autorů. Milan Špála nechyběl na žádném významnějším odborném pracovním setkání lékařských knihovníků a informatiků, kde býval vtipným přednášejícím, diskutérem i kritikem. V působení na poli informační vědy a lékařského knihovnictví se u pana docenta vedle jeho bohatých zkušeností z klinické praxe lékaře, vědce a pedagoga projevovala také jeho kolegialita, osobitý šarm a humor. Na osobnost docenta Špály budeme vzpomínat při nemnohých příležitostech, avšak je stále se k čemu vracet, zůstává zde „psáno a řečeno“. Jak on sám často opakoval a uvedl ve svém „Praktickém desateru (více méně) úspěšného autora“: „publikační činnost patří… k tvé profesi (nezapomínej na tvrdé a uplatňované pravidlo „publish or perish“, ale měj na mysli i zásadu „publico ergo sum“). ^[2]

^[1] BARTŮNĚK, Petr. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc. – 85 let: K významnému životnímu jubileu průkopníka vědy o informacích a scientometrie u nás. Časopis lékařů českých. 2015, 154(6), 313–315.

^[2] ŠPÁLA, Milan. Doc. MUDr. Milan Špála, CSc.: PRAKTICKÉ DESATERO (VÍCE MÉNĚ) ÚSPĚŠNÉHO AUTORA (online). Praha: Ústav vědeckých informací , 2001 , Aktualizováno: 02. 11. 2001 (cit. 2007-12-27). Text v češtině. Dostupný z WWW: < http://www.lf1.cuni.cz/Data/files/spala/04%20Text%20%2014%20Praktick%C3%A9%20desatero%20autora%20060315.doc>

Summary: The paper focuses on the topic of humor in literature, its development, its theoretical concept, as well as library applications. It defines this phenomenon, follows its historical development, but primarily focuses on its current perception and place in the Czech literature. Presents a basic overview of the representation of literature associated with humor in the library collections of selected institutions and subject him to the topic of bibliotherapy and bibliopedagogy as manifestations of social and educationally oriented contemporary librarianship.

Keywords: Humor, Literary Science, Libraries, Bibliotheraphy, Bibliopedagogy, Laughter, Czech Literature

Doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc ; RNDr. Michal Černý / Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Literatura vzbuzující smích nebo úsměv patří mezi nejčastěji půjčovanou a čtenářsky vděčnou část fondu knihoven. A to i přesto, že samotnému fenoménu humoru byla až do nedávné minulosti věnována poměrně malá a nesystematická pozornost. V článku se proto zaměříme na vymezení fenoménu humoru a jeho základní teoretické a literární uchopení, na moderní impulzy k jeho vnímání a také na jeho pozici v české literatuře, která je – z pohledu knihoven a jejich fondu – zcela zásadní. V neposlední řadě se soustředíme na aktivní práci s literaturou humor obsahující a v souvislosti s tím na bibliopedagogiku jako na disciplínu záměrné a cílené edukace, a také na biblioterapii jako na metodu sociálně pedagogické (primárně) individuální intervence.

Humor v literatuře, jeho význam a vymezení

Humor je oblíbený fenomén, soustavně vyhledávaný čtenáři a vůbec kulturním publikem. Následující stať chce přispět k uvažování o tom, jaké jsou nynější možnosti využití literárního humoru při práci v našem knihovnictví.

Humor v nejobecnějším pojetí, jako synonymum dobré nálady, prolíná veškerou literaturou a kulturou, je její nedílnou součástí. Pojem odvozený od latinského označení tělesných šťáv, charakterizujících čtyři základní osobnostní typy podle starořeckého lékaře Hippokrata, znamenal povahu, letoru, náladu; v moderní době se pak identifikuje zejména se svou pozitivní podobou, tedy ve významu dobré nálady.

V evropském kontextu se zaznamenané počátky humoru vztahují k antice. Antické vnímání humoru však v tehdejší teoretické reflexi nemá podobnou oporu jako antické pojetí tragiky. Příslušný Aristotelův spis se nedochoval a podobně prestižní pojednání, jaké Aristoteles věnoval tragédii, nevzniklo.^[1]

Třebaže humor a komika byly nedílnou součástí této civilizace, dlouho a houževnatě se udržovalo jejich vnímání jako jakéhosi doplňku nebo alternativy vůči důležitějšímu pojetí vážnému. Když však některá období a některé směry ve vývoji kultury vynášely humor do popředí (např. renesance, romantismus), vznikala často velmi životná díla a zájem o ně samotná a o jejich inspirativnost podstatně přetrvaly dobu jejich vzniku.

Některé z těchto případů z přechodu středověku a renesance představil a svou velmi úspěšnou knihou povzbudil ruský medievalista Michail Bachtin v jedné z nejvlivnějších moderních literárněhistorických monografií François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance (česky poprvé 1975). (Bachtin 1975)

Další výmluvné příklady přinášejí interpretace Shakespeara a dalších tehdejších anglických dramatiků, jako v třídílné antologii textů a studií Alžbětinské divadlo (Bejblík – Hornát – Lukeš 1978, 1980, 1985) a v dalších pracích mezinárodně uznávaných českých badatelů o Shakespearovi, jako jsou Zdeněk Stříbrný, Milan Lukeš a Martin Hilský.

Konečně třetím příkladem spolehlivého a obsažného poučení v tomto ohledu může být inspirativní a čtivá monografie o jednom z určujících směrů moderní literatury a kultury Romantismus a romantismy, kterou společně napsali význační komparatisté a bohemisté Zdeněk Hrbata a Martin Procházka (Hrbata – Procházka 2005).

Do okruhu úvah o humoru náleží spolu s tímto titulním pojmem i řada pojmů příbuzných, které mají svá vlastní vymezení, jako jsou komika, komično, satira, parodie, perzifláž, sarkasmus, groteska a jiné. V běžné konverzaci se někdy zaměňují, směšují nebo kumulují, a není to jen uvolněností mluvního projevu: mnohé humorné texty mají bohatou strukturu a jejich charakteristika vyžaduje jistou obšírnost a tedy i použití širšího spektra pojmů.

Věnujme se nejprve možné orientaci čtenáře a knihovníka v tomto obsáhlém tématu.

Pro základní odbornou orientaci čtenáře a knihovníka je v dnešních českých knihovnách k dispozici několik vhodných encyklopedických děl, mezi nimiž zaujímá čelné místo Lexikon teorie literatury a kultury (Nünning – Trávníček – Holý, eds., 2006), z němčiny přeložená a pro české publikum doplněná autoritativní publikace, která v němčině vyšla opakovaně a v aktualizovaných vydáních, jak to bývá u takových děl majících původ ve „velkých jazycích“ zvykem. Původní podobná kniha českých autorů nyní nevznikla. Za normalizace, před 40 lety, byl vydán Slovník literární teorie (1977 a doplněné vyd. 1984), který napsali členové širokého autorského týmu Akademie věd (redigoval Štěpán Vlašín); někdejší užitečná součást školních a veřejných knihoven je nyní chvályhodně k dispozici také online, díky autorskoprávním možnostem Akademie věd, http://www.ucl.cas.cz/edicee/prirucky/slovnikove/142-slovnik-literarni-teorie; zároveň je spíše laickým uživatelům nutno připomenout, že doba vzniku je patrná jak z některých pasáží a formulací v textech hesel, tak z výběru sekundární literatury. Případné zahrnutí této knihy do rešerší by mělo být doplněno i touto informací, respektive doporučením, aby práce s tímto Slovníkem byla doprovázena, srovnávána a případně korigována prací s novějšími díly tohoto typu. V jednotlivých případech našeho tématu to může být Slovník novější literární teorie. Glosář pojmů (Müller – Šidák, eds., 2012) (např. heslo Karnevalismus). Často to může být reprezentativní třísvazkové kompendium Poetika literárního díla 20. století (Hodrová a kol. 2001, Kubínová – Vojtková, eds., 2002, Hodrová – Hrabata – Vojtková, eds., 2005), které je opatřeno rejstříky a může sloužit též jako slovník. V mnoha případech může takto posloužit Encyklopedie literárních žánrů (Mocná, Peterka a kol. 2004) a týž, tedy žánrový přístup reprezentující Úvod do studia genologie Pavla Šidáka (Šidák 2013). Počet užitečných hesel ve zmíněné rozsáhlé Encyklopedii je vskutku značný, odpovídá četnosti humoru v dějinách literatury. Užitečná svými přehlednými jasnými výklady je vícekrát reeditovaná, osvědčená učebnice Josefa Peterky Teorie literatury pro učitele (Peterka 2007) a opět některými svými částmi je adekvátní Průvodce po světové literární teorii 20. století (Macura – Jedličková, eds., 2012): soubor pojednání o rozhodující stovce knih, které spoluvytvořily a ovlivnily aktuální myšlení o literatuře; v původním vydání redigoval Vladimír Macura – předčasně zesnulý literární vědec, který výrazně přispěl mimo jiné k identifikaci českého smyslu pro humor, jeho hravosti a smyslu pro mystifikaci –, novější rozšířené vydání redigovala Alice Jedličková. Jsou zde obsažena např. pojednání o knihách Johana Huizingy Homo ludens. O původu kultury ve hře nebo Bedy Allemanna Ironie a básnictví. Čtenář v knihovně ani knihovník by pak neměli podlehnout pokušení použít hesla z Wikipedie jinak než jako rozcestníku; dobrá vůle autorů příslušných hesel bývá doprovázena nekritičností.

Spolehlivé, byť stručné výklady pojmů však poskytují akademické jazykové slovníky, které jsou již výhodně k dispozici také online. Jsou založeny na excerptech, při jejich doporučení v knihovně bychom proto měli zdůraznit jejich akademický původ a právě z toho vyplývající přesnost. Úvodní vstup do této oblasti snadno umožní akademická Internetová jazyková příručka http://prirucka.ujc.cas.cz/, do níž jsou pojaty dříve knižně publikované Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého a Akademický slovník cizích slov; zatím separátně je dnes přístupná široká zásobárna excerpt pro nejrozsáhlejší Příruční slovník jazyka českého https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php.

Novější české bádání o humoru, některé zahraniční impulzy

Jak bylo uvedeno výše, humoru v literatuře nebyla dlouho věnována soustavná odborná pozornost, to platí i pro literárněvědnou produkci českou. Některá užitečná hesla nacházíme v nejlepších naučných slovnících, tak např. v Ottově slovníku naučném byli autory následujících hesel o humoru a humoristech filozof Gustav Zába (Zába 1897) a literární kritik F. X. Šalda (Šalda 1897).

Sledujeme-li pak ve starších, např. pozitivistických rozsáhlých literárněhistorických kompendiích výklady o dnes uznávaných humorných textech, je v nich dlouho zřejmý nedostatek účinné odborné metody, který badatelům neumožnil docenit a objasnit literární umění v humoristické či satirické tvorbě jinak než zvýrazněním jejího tematického a ideového přínosu (viz výklady básnické tvorby Karla Havlíčka).

Nové podněty pro výklad humoru v literatuře přinesli již kolem přelomu 19. a 20. století filozof Henri Bergson a psycholog Sigmund Freud, jejichž práce k tomuto tématu (Bergson 2012, Freud 2005) patří dosud mezi nejvlivnější. Zejména Bergsonův esej Smích je patrně nejcitovanější knihou na toto téma a nechybí snad v žádné rozsáhlejší odborné práci o humoru; je založena na filozofickém zkoumání i na využití rozsáhlých znalostí z literárních dějin. Česky z ní vyšla nejprve stručná Komika charakteru (56 stran, 1916), pak chybějící nový překlad dlouho suplovalo jednu dobu zakázané vydání překladu slovenského s komentářem Václava Černého (1966), po roce 1989 pak už vyšla dvě další vydání nového překladu (1993 a 2012).

Další výrazný krok ve výkladu humoru učinil zakladatel surrealismu André Breton svou Antologií černého humoru (1939); interpretoval, docenil a usouvztažnil historicky známé, avšak leckdy provokativní či šokující jevy a inspiroval nejprve příslušníky avantgardy, než jeho podněty postupně pronikly do hlavního proudu; ač je černý humor součástí českého smyslu pro humor a ač přináleží k osobitosti některých autorů (Ladislav Klíma, Vítězslav Nezval, Egon Bondy), české vydání vyšlo – také z politických důvodů – téměř až po 70 letech (Breton 2006).

Přestože období první republiky, pozitivní a sebevědomé, lze vnímat jako zlatou dobu českého humoristického románu (viz Encyklopedii literárních žánrů) a přestože podstatnou součástí tehdejšího divadelního repertoáru byly četné komedie a v poezii se uplatňovaly humorné prvky z aktuálních směrů jako poetismu nebo surrealismu, původní odborné publikace na toto téma vznikaly teprve postupně. Dokládá to práce předních prvorepublikových literárních vědců, nejprve malé pramínky leckdy jako součásti tematicky rozlehlejších prací, některé časopisecké stati, často reakce na konkrétní publikovaná beletristická díla. K soustavnému rozvoji bádání o humoru docházelo až v následujících desetiletích, a to v souvislosti s širším spektrem umělecké tvorby: s literaturou, divadlem a výtvarným uměním, a také s rozšířením zorného úhlu uměnověd směrem k populární kultuře a vůbec k jevům, které byly dříve vnímány spíš jako okrajové. Vznikla poměrně bohatá produkce, zahrnující již řadu knižních publikací, které lze čtenářům a knihovníkům i dnes doporučit k rešerším. Povzbudivě působily nové tendence ve vývoji literatury a kultury, přesuny některých jevů z periferie do centra, které přiváděly humor a jeho reflexi do popředí zájmu autorů i badatelů. Ve vývoji literatury a kultury sehrály podnětnou roli rozvoj absurdního dramatu, vliv postavantgardy, obnovený tvůrčí zájem o populární literaturu a kulturu, nonsensová poezie, často zaměřená na dětského čtenáře, a souhrnně zejména nástup a etablování postmoderny. Literární věda a další příbuzné vědy byly inspirovány psychologií a také příklady exaktních věd.

Po jistou dobu byla nejprve zakázaným ovocem kniha psychoanalyticky zaměřeného estetika Bohuslava Brouka, poúnorového emigranta, Jazyková komika (Brouk 1941).

Zejména v souvislosti s tvorbou Jaroslava Haška a také s různými součástmi populární literatury a kultury se humoru soustavně věnuje Radko Pytlík, autor četných prací o Jaroslavu Haškovi a kontextu jeho tvorby; ze šířeji zaměřených prací našeho tématu jsou to například Fenomenologie humoru aneb Jak filozofovat smíchem (Pytlík 2000) nebo dřívější antologie výkladů a ukázek Malá encyklopedie českého humoru (Pytlík 1982).

Mimořádným odborníkem v oblasti humoru byl Zdeněk Hořínek, dlouholetý dramaturg Studia Ypsilon, autor bohaté, v české literatuře tématem i hodnotou ojedinělé Knihy o komedii (1992, rozšířené vydání 2003) (Hořínek 2003), která je zřejmě nejzávažnější českou prací věnovanou humoru ve slovesném umění; Zdeněk Hořínek se kromě divadelní literatury věnoval též humoru v mnoha dalších literárních žánrech, humoru v různých dobách a podobách, včetně historického výkladu postmoderny a vztahu absurdity a humoru.

V současnosti je široce publikujícím uznávaným odborníkem v oblasti humoru divadelního i dalšího Vladimír Just; opětovně se věnuje divadlům malých forem (Just 1989) či kritice kýčovitého vyjadřování. Podobně záslužná je jeho nová interpretace humoru Vlasty Buriana, viz zejména Vlasta Burian–- mystérium smíchu (Just 1993).

Filmový humor je základem obsáhlé historicko-teoretické monografie o jednom z nejproduktivnějších žánrů v literatuře a zejména ve filmu. Napsal ji Petr Král, filmový vědec a surrealistický spisovatel, a vydal pod názvem Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (vyd. nejprve francouzsky a potom v rozšířené verzi česky 1998) (Král 1998). Král je také autorem průkopnické monografie emancipující poetiku humoru Vlasty Buriana (1969).

Široce uznávaným původním teoretikem humoru ve vztahu k psychologii, výtvarnému umění i literatuře byl Vladimír Borecký. Autor řady vzájemně souvisejících prací věnovaných také konkrétním osobnostem, autorům leckdy mystifikačních psaných i žitých koncepcí. Jeho syntetická kniha Teorie komiky (Borecký 2000) je předcházena a doprovázena zpracováním řady speciálních témat.

Je příznačné, že až v obnovených demokratických poměrech se čeští čtenáři a knihovníci dočkali souhrnné populární monografie Dějiny světového humoru, kterou napsal Ervín Hrych (Hrych 1994), jedna z osobností účastných kulturního oživení v 60. letech; též autor proslulé, dlouho ctiteli nadšeně vyhledávané mystifikační Krhútské kroniky (1967).

S pojmem mystifikace, který se ve výkladu o humoru v české literatuře a kultuře vrací, je v poslední době spjat fenomén Jára Cimrman, oblíbené a známé téma, kulturní jev, který v době nových médií popularitou zastínil Švejka. Připomeneme jej ještě níže v pasáži o českém humoru.

Uveďme ještě, že je třeba, aby se čtenáři a knihovníci seznámili s tím, jak se s tematikou humoru vyrovnali autoři uznávaných literárněhistorických publikací ve vztahu k dílům konkrétních autorů a tendencí; rešerše bývají obtížnější, avšak výsledky podávají validní obraz přítomnosti a působení humoru v konkrétních, často odborně ceněných textech. Nyní poskytují tuto možnost zejména čtyřdílné Dějiny české literatury 1945–1989 (2007–2008) nebo interpretační kompendia V souřadnicích volnosti (2008) a V souřadnicích mnohosti (2014).

Téma humoru v současnosti ve vědě a kultuře zřetelně rezonuje, a tak se objevují i rozsáhlé publikace mimo obvyklé nakladatelské domy; ty mohou získávat čtenáře pro atraktivní téma a přinášet netradiční podněty (Orlický 2003, Vráblík 2015). Přítomnost takovýchto publikací v knihovním fondu je inspirativní pro srovnání se známými mainstreamovými publikacemi.

Český humor

Výše jsme uvedli odkazy na některé odborné práce, v nichž je věnována pozornost typickým žánrům humoristické literatury, např. různým komediím. Je však zároveň namístě zdůraznit, že humor prostupuje prakticky všemi literárními žánry (své místo mívá humor i v tragédii, zejména Shakespearově), a jeho zkoumání je tedy podstatným příspěvkem k interpretaci literárních děl. Častá přítomnost humoru je charakteristická i pro českou literaturu. Jaký je tedy český humor?

Humor má své místo také v rámci úvah o české národní povaze. Nebudeme se nyní připojovat k celé pozoruhodné a velmi rozsáhlé diskusi o české otázce a českých národních mýtech, kterou na sklonku 19. století podnítil T. G. Masaryk svou knihou Česká otázka (1895).^[2]

Věnujme se specifičnosti českého smyslu pro humor, českému humoru, jak jej vyjadřuje literatura. Zdůrazníme několik charakteristických součástí, které se na jeho rozvoji podstatně podílejí.

Ústředním objektem uvažování o českém humoru nadále zůstává především Švejk z Haškova životního románu o hlouposti, absurditě a válečném šílenství, ale i Švejk od jiných autorů, z četných různých pokračování, včetně divadelních a filmových verzí. Nedlouho před Švejkem byli proslulými reprezentanty českého humoru dva komicky a satiricky pojatí středostavovští pánové, nehrdinští protagonisté několikadílných knižních seriálů, Matěj Brouček od Svatopluka Čecha a otec Kondelík od Ignáta Herrmanna (Mocná 2002); tato zdařilá, velmi známá a čtená díla navázala na nedlouhou tradici populárního a zároveň odborně respektovaného moderního českého humoru národním obrozením počínaje, představovanou zejména stěží dostižitelným žurnalistou a beletristou Janem Nerudou a před ním ještě satirickým, alegorickým, osvícensky jízlivým i lidově sdělným Karlem Havlíčkem Borovským.

V meziválečném období pak český humor obohatila jednak opět zkušenost špičkové žurnalistiky, což svým dílem představovali autoři jako bratři Čapkové nebo Karel Poláček, jednak zrod a působnost nových literárních a uměleckých směrů, jako byly poetismus nebo surrealismus. Dále tehdy v českém humoru, též jako součásti humoru středoevropského, posílil podíl humoru černého a také humoru kabaretního; význačnou roli sehrál špičkový kabaret Červená sedma (1909–1922), ale i využití kabaretní tradice v divadelní tvorbě Voskovce a Wericha nebo Vlasty Buriana; v této době a v souvislosti s tímto trendem se tehdy rozvíjel též smysl pro parodii.

Experimenty s budováním komunistické společnosti od konce 40. let přinášely často humor jednoduchý, prvoplánový. S rozvíjením a vznikem předpokladů a počátků postmoderny a také s nuceným rozdělením literatury na část publikovanou oficiálně, část publikovanou v zahraničí nebo v samizdatu a případně na část nepublikovanou, se posílil expresívní ráz tvorby, jejíž součástí opět bývá černý humor.

Podíl humoru se zvětšoval v době emancipace literatury a relativní společenské liberalizace, v tvorbě nových reprezentativních autorů jako Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Václav Havel, Ludvík Vaculík. Různé odstíny humoru byly přítomny v unikátní nové vlně československého filmu od 60. let, úzce spjaté s vývojem literatury a divadla (Škvorecký 1991).^[3]

Rozhodným pohybem ve směru svobodného rozvoje literatury a kultury byla humorná složka ve tvorbě malých divadel z šedesátých a následujících let, která vedle množství soudobých podnětů využila též kabaretní humor (a také tradici humoresek, kterou rozvinuli již výše zmínění Neruda, Herrmann, Svatopluk Čech, Jaroslav Hašek) (Janáčková 1983).

Z divadelní obrody na malých scénách v 60. letech vznikla postava zneuznaného českého génia z doby konce rakousko-uherské monarchie, Járy Cimrmana, jejíž povaha a kontext aktuálně dokreslují úvahy o českém humoru a také české národní povaze. Fenomén Cimrman nebývalou měrou pronikl do kulturního povědomí, oslovil publikum v celé široké škále, nezávisle na věku a vzdělání (Smoljak – Svěrák 2004, 2006).

K úvaze o českém humoru a jeho významu pro český kulturní vývoj patří též četnost vydavatelského zájmu. Byly zde vydávány knižnice věnované humoru a antologie humoristických děl, a to již od národního obrození (a také četná humoristická periodika – toto téma by si zasloužilo samostatnou stať).

Rozvoj pokračoval po druhé světové válce. Tak v reprezentativním nakladatelství Československý spisovatel vycházela edice původní tvorby (v prvním desetiletí také s několika překlady) Edice humoru a satiry (v letech 1956–1966 tak vyšlo 33 svazků), pak se zkratkovitým názvem Hu-Sa (1966–1992, 84 sv.). Byli zde nezřídka edičně přínosně vydáni klasici, jako Jaroslav Hašek, Karel Čapek, Karel Poláček, Emil Vachek, vyšly též objevné reedice některých méně známých autorů z 19. a raného 20. století, četná byla původní hodnotná tvorba současníků jako Zdeněk Jirotka, Jiří Suchý, Jiří Brdečka, Václav Lacina, Josef Kainar, Milan Uhde, Miroslav Horníček, Bohumil Hrabal, Ilja Hurník, Jiří Žáček, ale vyskytly se také některé zapomenutí hodné práce ideologické.

V nedávné době byly velmi rozšířenou součástí povědomí o humoru dvě edice převážně kratších textů či anekdot, obě započaté v době nadějných příslibů v reformním období na konci 60. let, a to Humor do kapsy v nakladatelství Melantrich (36 svazků v letech 1969–1991, edice zahájená legendárními Úsměvy Jana Masaryka od Vladimítra Thieleho ), a Anekdoty v Lidovém nakladatelství (50 svazků v letech 1969–1981; zahrnuly autorské osobnosti jako Jiří Štuchal, Neprakta, Jiří Šlitr, Miki Ryvola, přinesly anekdoty mj. doktorské, židovské, o lordech, trampské či z různých zemí).

Jak již bylo uvedeno, velmi známou součástí českého humoru je nyní Jára Cimrman, právě díky jeho obecné známosti jej mohou knihovníci využít při svých aktivitách jako samostatné téma či jako součást srovnání. Cimrman dokresluje kontext, jenž tvoří mystifikace, nostalgie a mýty (Hrdina – Piorecká, eds., 2014, Pořízková 2014), pramenící ponejvíce v 19. století, v období prvního století formování moderního národa, v „dlouhém 19. století“ s přesahem dekád před rok 1800 a po roce 1900. Oblíbený fenomén Cimrman potvrdil skutečnosti, které představili a interpretovali ve formativních knihách na toto téma historik Jiří Rak (v knize Bývali Čechové, 1994) a literární historik Vladimír Macura (v knize Český sen, 1998).

Cimrmanův humor je nejen organickou součástí tradice českého humoru, ale i jevem příznivě odpovídajícím poetice postmoderny. Humor spjatý s mystifikací i absurditou, dekonstrukce mýtů a ironické vytváření mýtů nových jsou v postmoderně časté. Je např. charakteristické, že jedna z ceněných knih české postmoderny je Poslední tečka za Rukopisy (2003) od Miloše Urbana, fabulující fiktivní řešení otázky pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského.

Pro význam humoru v české kultuře a pro českou povahu připomeňme ještě výsledky nedávné velké čtenářské ankety: Když byla v roce 2009 uspořádána v České televizi rozsáhlá zábavná anketa Kniha mého srdce (v této „celonárodní anketě“ hlasovalo 322 881 čtenářů), zvítězil humoristický román. Byla to kniha Zdeňka Jirotky Saturnin (1942) (Kniha mého srdce 2018), reprezentující vstřícnou i parodující inspiraci anglickým humorem J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse, domácí tradicí Vančurova Rozmarného léta, poetistického okouzlení životem a jeho krásami, i dědictví vtipné optimistické žurnalistiky z tradice autorů Lidových novin a Jana Nerudy.

Zvažování humoru v českém literárním kontextu by mohlo být velmi rozsáhlé, byla by nasnadě řada významných dílčích témat. Upozorníme ještě jen na jedno, které může být pro knihovny a čtenáře nosné a atraktivní, a sice na podíl humoru v české literatuře pro děti:

Spojení humoru s literaturou pro děti bylo vždy šťastné. De facto přispěl k její umělecké emancipaci, byl součástí cesty k překonání didaktičnosti, ať už v říkadlech a jiných básnických textech, nebo v próze. Skutečný vpád humoru do české literatury pro děti a mládež zaznamenáváme od začátku 20. století, a to zřetelně s pracemi spisovatelů a výtvarníků – též autorů humoristických kreseb či karikatur –, Josefa Lady a Ondřeje Sekory (Stehlíková – Vařejková – Sekora 2003). Následoval sdělný humor v pracích pro děti a mládež od významných beletristů a zároveň žurnalistů – spolupracovníků Lidových novin, jakými byli bratři Karel a Josef Čapkové, Karel Poláček, Jiří Mahen, Eduard Bass nebo Rudolf Těsnohlídek (Čeňková 2006). Významný podíl humoru obsahovala fantaskní literatura inspirovaná tradicí knih reprezentovanou Alenkou Lewise Carrolla, a posléze velmi příznivě se rozvíjející nonsensová poezie (Urbanová 2003). Jedním z charakteristických rysů české literatury pro děti a mládež je právě humor.

Humor jako předmět zájmu knihoven

Jak již bylo výše uvedeno, systematická reflexe humoru je v českém prostředí poměrně nedávného data. Dnes jde o téma, které je svým způsobem prvořadé a do jisté míry také exponované. Je proto vhodné hledat prostředky, jak podněty literární vědy přenést do prostředí knihoven, které mají na rozvoj čtenářství, ale také na celkové vnímání literatury stále – dle našeho soudu – velký vliv.

V následujících příkladech spojení humorné literatury s knihovnou a čtenářstvím se proto nebudeme pokoušet o nějaký systematický, rigorózně pojatý, výčet všech možností, ale zaměříme se na témata, která mají k humoru v literatuře svojí podstatou blízko (bibliopedagogika a biblioterapie).

Nelze přitom všeobecně říci, že by se humoru v literatuře knihovny jako takové nevěnovaly, byť systematické pojetí tohoto fenoménu není dostatečné, což souvisí s relativně nedávným objevem humoru jako tématu literární vědy. Příkladem může být Knihovna Jiřího Mahena v Brně, která sice nedisponuje žádným uceleným humoristickým (například dále strukturovaným) specifickým fondem, avšak ve vyhledávači Carmen (2018) lze pomocí klíčových slov zanesených do systému během věcné katalogizace zjistit, že knihovna disponuje (k 19. lednu 2018 – k tomuto datu uvádíme také další statistiky) přibližně dvěma tisíci položek s tímto příznakem. Zajímavé je, že jen 1107 dokumentů z tohoto počtu jsou knihy (beletrie pro dospělé tvoří 636 kusů a pro děti 299; naučná pro dospělé 92 a pro děti 80). Humor je zde často spojený s písněmi a při pohled na věcnou kategorizaci do jisté míry není zřejmé jeho jasné obsahové vymezení. Klíčové slovo „humor“ obsahující jednotky v knihovním katalogu jsou tak do velké míry spojené s dalšími médii, což vede k logickému požadavku na nové hlubší promýšlení integrace různých obsahových forem.

Jinými příklady mohou být knihovny Masarykovy univerzity (2018), které obsahují 183 položek s předmětovým heslem „humor“, primárně (byť zdaleka ne jen) v oblasti odborné literatury. Moravská zemská knihovna (2018) disponuje 1160 knihami s tématem humoru, 122 zvukovými nahrávkami, 23 tituly novin a časopisů, ale také například jednou mapou a dvěma grafikami. Celkem je v položce humor zařazeno 1311 položek, z nichž 1202 má český obsah. Pochopitelně nejširším fondem disponuje Národní knihovna s 2504 položkami, z nichž 1786 je knižních.

Jakkoli předmětové heslo humor neobsahuje typicky samostatnou část knihovního fondu (například ve formě regálu), na úrovni předmětových hesel je možné ho poměrně snadno identifikovat, byť třeba ne zcela metodologicky přesně ohraničeně. Tato skutečnost implikuje možnost s touto částí fondu systematicky pracovat bez nutnosti významné rekatalogizace. Současně je třeba zdůraznit, že práce s humoristickou literaturou probíhá také v rovině autorských čtení nebo besed s autory, což je zřejmě nejčastější forma cílené práce s tímto typem literatury v knihovnách.

Biblioterapie

Biblioterapie je metodou či formou psychoterapie, která využívá léčebné a podpůrné účinky četby. Slouží jak pro rozvoj lidské osobnosti a vyrovnávání se s různými životními situacemi, tak také k řešení konkrétních sociálních či psychologických problémů. Nejde však ani o podporu čtenářství, ani o rozvoj informační gramotnosti, jakkoli je s četbou spojená.

Jde o téma, na němž se v zahraničí intenzivně pracuje, takže lze namátkou zmínit aktivity Nevadské univerzity (University of Nevada) směřující k podpoře individuální svépomocné biblioterapie (Expresivní terapie 2018) (v této oblasti mají knihovny také u nás ještě velký potenciál; rozvinutí metody svépomocné biblioterapie přitom osvobozuje knihovnu o povinnost starat se o biblioterapeuta, jeho vzdělávání, supervize atd.), Daily Dose of Reading je online projekt zaměřený na společné čtení rodičů s dětmi během řešení konkrétních životních situací, Best Children´s Book má samostatnou sekci věnovanou biblioterapii atp. Mezi nejdůležitějíš základní práce v biblioterapii je možné zařadit především Three-year follow-up of bibliotherapy for depression (Smith, Floyd, Scogin & Jamison1997), tradiční monografie Using bibliotherapy: a guide to theory and practice (Burd 1980) a Reading therapy (Clarke & Bostle 1988) nebo přehledový teoreticky koncipované texty Bibliotherapy: Historical and research perspectives (Mccullis 2012) a Bibliotherapy for mental health service users Part 1: a systematic review(Fanner & Urquhard 2008).

Z hlediska terapeuta je diskutovanou otázkou kvalifikace. Někteří autoři nahlížejí na biblioterapii jako na psychoterapii v užším slova smyslu, což má za následek skutečnost, že pro takovou činnost by bylo třeba disponovat psychologickým vzděláním a případným psychologickým výcvikem. V tomto kontextu lze hovořit také o biblioterapii klinické, kdy četba knih je součástí klinické psychoterapie, ať již jako primární prostředek nebo jako forma podpory.

Vedle této složky užšího pojetí terapie se objevuje aspekt spojený se sociální pedagogikou a prací, který upozorňuje na to, že práce s jednotlivým klientem nebo skupinou, která má intervenční charakter (usiluje o změnu), má vždy charakter terapie. V takovém případě se biblioterapeuty mohou stát také knihovníci, pedagogové, sociální pracovníci, sociální pedagogové a další příbuzné profese. Tím se nesnižují například osobnostní nároky, ale dochází k proměně zacílení celé terapie i jejího pojetí. Například na poli sociální pedagogiky mají velkou tradici divadla, která směřují k podobným cílům jako biblioterapie. Touto formou užití metod biblioterapie bychom se rádi zabývali dále, jakkoli je samozřejmě možné pěstovat spojení knihoven s psychology.

Biblioterapie může mít v knihovně charakter skupinový, ale také individuální či sebeřízený. Jejím cílem je řešení konkrétních problémů (nebo naopak podpora a rozvoj). Nejde v ní tedy obecně o pěstování vztahu ke kvalitní literatuře, ale o záměrné působení konkrétní knihou na konkrétní osobu nebo skupinu. Tato intervence může mít různé podoby, takže se lze setkat s rovinou informační (klient získá informace, které mu pomohou řešit jeho problém), výchovnou, estetickou, relaxační, očistnou atp. Mezi nimi je třeba jak řádně diferencovat, tak také s nimi vhodně pracovat.

Humor v literatuře, o který jde v našem článku, je zajímavý tím, zasahuje do velké části témat, ve kterých může probíhat samotná intervence. Například web Bibliohelp (2009), který se věnuje kategorizaci knih sloužících pro biblioterapii, uvádí 65 knih je zařazených pod klíčové slovo „humor“, které jsou rozprostřeny do všech definovaných kategorií možné intervence, tedy mezi knihy směřující k řešení psychických problémů, fyzických problémů, sociálních problémů a životních situací, průřezových témat nebo do pohádkoterapie. Humor zde tedy není vázán na jednu konkrétní životní oblast, ale prostupuje všemi oblastmi.

V oblasti humoru v literatuře lze snad (ve vztahu k tomuto tématu) rozpoznat dvě skupiny děl – ta změřená na jistý pocit štěstí (knihy lidově řečeno úsměvné) a díla, která přímo vyvolávají smích. Vztah mezi smíchem a zdravím (tedy úplným stavem duševní, tělesné i duchovní spokojenosti) pak významně rozvíjí v českém prostředí například Karel Nešpor (2002). Lze tedy hovořit o tom, že humor v literatuře může být v oblasti některých biblioterapeutických intervencí velice důležitým prvkem. V tomto ohledu mohou být pro celkový koncept terapeutického působení v jisté holistické struktuře cenné také práce z oblasti pozitivní psychologie (v češtině existuje například populární kniha Vzkvétání od Martina E. P. Seligmana (2014)), která pak akcentuje pojetí literatury spojené s humorem, jako takové, které vede k dlouhodobému pocitu štěstí, smyslu a vyrovnanosti. Taková literatura pak samozřejmě nemusí nutně implikovat smích během čtení, ale spíše jistý pocit štěstí během čtení.

Současně si dovolíme upozornit na skutečnost, že jakkoli je biblioterapie záměrnou intervencí směřující k řešení konkrétního problému, není možné nevnímat účinky četby jako komplexního psychologického procesu. Například u Křivohlavého typologie účinků (Křivohlavý 1987) lze říci, že téměř u všech knih dochází k prostupnosti jednotlivých složek účinku. Jakkoli jde tedy o intervenci záměrnou a cílenou, má humanistický charakter, což by také mělo být jednou z uvažovaných dimenzí role knihovny v také formě terapie.

Jestliže se knihovna rozhodne provádět biblioterapie, lze říci, že kvalitní, dobře strukturovaná humoristická literatura může v její činnosti sehrát významnou roli. Nelze říci, že by taková literatura představovala jediný zdroj, který lze užít ve všech uvažovaných sociálních i psychologických situacích, ale domníváme se, že by knihovna měla o tento druh fondu systematicky pečovat. Ať již vlastním uspořádáním fondu, nabízenými službami nebo akviziční politikou.

Bibliopedagogika

Jaroslav Frey (1936) ve své knize Úvod do výchovy čtenářů zavádí pojem bibliopedagogiky jako aplikované pedagogické disciplíny, která má sloužit k rozvoji čtenářství a čtenářských dovedností. Dnes se do ní řadí aktivity směřující ke kritickému a aktivnímu čtení, práci s informacemi atp. Jde o výchovu k četbě, primárně realizovanou četbou, respektive také o výchovu četbou. V tomto ohledu lze vidět jistou podobnost s biblioterapií, respektive s jejími sekundárními účinky. Zatímco bibliopedagogika může mít normativní charakter a umožňuje pracovat s běžnými pedagogickými prostředky a metodami, jako jsou vzdělávací cíle, biblioterapie má primárně intervenční charakter.

Jak již bylo ukázáno v části věnované rozvoji literárněvědného zájmu o humor, jde o téma tradiční školní výukou málo akcentované a do školních vzdělávacích plánů umísťované jen sporadicky.^[4] Je přitom třeba říci, že bibliopedagogika se v knihovnách skutečně realizuje a má do velké míry charakter běžné školní výuky, byť například se zaměřením se na konkrétní osobnost, případně na řešený problém. Ve velké části jde o programy, které jsou realizovány ve spolupráci se školou, jejíž činnost do jisté míry suplují.

V tomto kontextu by proto bylo možné, ve vztahu k humoru v literatuře, přistoupit ke třem základním možným edukačním opatřením, která se za současné situace nabízejí. Předně Frey, ale také další autoři zdůrazňují roli kritické práce s textem (Cervetti, Pardales & Damico 2001). Nové literárněvědné přístupy a možnosti, jak reflektovat humor v literatuře, mohou být součástí edukace v takovém rozsahu, který by vedl k rozvoji čtenářské a kulturní úrovně edukovaného jedince. Důraz je v tomto pojetí kladen na jednotlivé metody, práci s textem a vlastní interpretaci děl. Jde tedy o jistou formu elementarizace literární vědy, která umožní čtenáři hlubší a kritičtější přístup k literatuře a může pomoci formovat jeho čtenářský vkus či přehled.

Druhou možností, která se nabízí, je pokus o tematickou systematizaci. Jestliže se tématu humoru aktivně nevěnuje škola, může s ním pracovat právě knihovna. Může přitom jít o tvorbu specifické části zvláštním způsobem prezentovaného fondu, jeho propagaci, reflexi a hlubší zpracování. Zvláště významná může být tato složka v kontextu toho, že nemalá část fondu nemá v této oblasti charakter knih, ale různorodých audiovizuálních materiálů. Na tento přístup musí být navázány konkrétní edukační kroky – od seminářů až například po autorská čtení. Specifická role knihoven může být ve spojení s posilováním čtenářství, kde lze předpokládat, že díla obsahující humor budou podporovat čtení jako takové, které navíc není suchopárné, nýbrž má zábavný charakter. Úloha knihovny v oblasti edukace spočívá v práci s kvalitou a kultivací vkusu čtenáře, například výběrem humorných a přiměřených, ale také kvalitních děl.

Třetí oblastí, která se nabízí (a která byla nastíněna již v předchozí části textu) je práce se čtenářem jako s jedincem, o jehož všestranný rozvoj je třeba usilovat. S rozvojem konceptů sebeřízeného a sebeurčeného učení lze knihovnu vidět jako pomocníka v procesu autonomního vzdělávání se (Bound 2012, 2017; Topping 2005). To se může dít formou svépomocné biblioterapie, ale také stanovováním si vlastních vzdělávacích cílů a plánů či projektů, jež mají vést k rozvoji osobnosti jedince. Humor v literatuře zde může posloužit jako jeden z možných motivátorů, které případně knihovník zvažuje během výběru vhodné literatury pro osobní vzdělávací preferenci uživatele. Je třeba zdůraznit, že příznak humor lze nalézt také u odborné literatury (viz náš příklad z Knihovny Jiřího Mahena či knihoven Masarykovy univerzity výše) anebo může edukační cíl sledovat jistý kulturní rozhled nebo další možné pozitivní účinky čtenářství. Velký význam v této oblasti hrají také čtenářské sociální sítě, knižní weby či facebookové skupiny. Jedním z cílů bibliopedagogiky by tak mělo být to, že si čtenář sám bude schopen vhodnou literaturu sám najít, získat a aktivně reflektovat.

Jako potenciálně zajímavé pak vnímáme prostupování biblioterapie a bibliopedagogiky, jako dvou dimenzí neformální pedagogické intervence, které se mohou vzájemně doplňovat a rozvíjet. A to nejen na úrovni akviziční politiky, ale také v oblasti organizace fondu nebo vzdělávání.

Další možnosti

Možností, jak mohou knihovny s humorem v literatuře pracovat, je samozřejmě více – od literárních a tvůrčích dílen, až po autorská čtení či divadla. Zajímavým tématem, které se vynořuje, je otázka propojení multimediálního a knižního fondu, nebo obecně širší otázka digitálního informačního kurátorství a práce s ním. Tím, že se humor stává tématem aktivně reflektovaným, je zcela přirozené, že by se měl objevit také v diskurzu knihovnické práce.

Jsme přesvědčeni, že také v rovině autorské tvorby, které se v knihovnách začínají postupně objevovat, by mohl humor získávat silnější postavení. A to nejen v rovině práce s fondem nebo zařazováním vzdělávacích témat, která s humorem počítají, ale také v oblasti širšího záběru literární vědy, s pochopením toho, co humor je, jakým způsobem s ním v literatuře tvůrčím způsobem pracovat, a v neposlední řadě čím se odlišuje humor kvalitní od toho kýčového či prvoplánového. Takový přístup by mohl být zajímavý jak pro žáky středních (či základních) škol, tak také pro učitele či začínající a amatérské autory.

Literatura

BACHTIN, Michail Michajlovič. François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. 1. vyd. Praha: Odeon, 1975.

BEJBLÍK, Alois, Jaroslav HORNÁT a Milan LUKEŠ (eds.) Alžbětinské divadlo 1, 2, 3. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978, 1980, 1985.

BERGSON, Henri. Smích. Praha: Naše vojsko, 2012. ISBN 978-80-206-1249-6.

Bibliohelp [online]. KISK, 2009 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: http://www.bibliohelp.cz/ .

BORECKÝ, Vladimír. Teorie komiky. Vyd. 1. Praha: Hynek, 2000. ISBN 80-86202-65-8.

BOUD, David (ed.). Developing student autonomy in learning. Routledge, 2012.

BOUD, David, Ruth COHEN a Jane SAMPSON (ed.). Peer learning in higher education: Learning from and with each other. Routledge, 2014.

BRETON, André. Antologie černého humoru. Vyd. 1. Praha: Concordia, 2006. ISBN 80-85997-38-X.

BROUK, Bohuslav. Jazyková komika (Estetická studie). Praha: Václav Petr, 1941.

BURT, Lesta N. Using Bibliotherapy: A Guide to Theory and Practice. 1980.

CERVETTI, Gina, Michal J. PARDALES a James DAMICO. A tale of differences: Comparing the traditions, perspectives, and educational goals of critical reading and critical literacy. Reading online, 2001, 4.9: n9.

CLARKE, Jean M. a Eileen BOSTLE¨(ed.). Reading therapy. Library Association Publishing, 1988.

ČEŇKOVÁ, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-095-X.

ECO, Umberto. Jméno růže. 1. vyd. Praha: Odeon, 1985.

Expresivní terapie. Bibliohelp [online]. KISK, 2009 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: http://www.bibliohelp.cz/expresivni-terapie .

FANNER, Deborah a Christine URQUHART. Bibliotherapy for mental health service users Part 1: a systematic review. Health Information & Libraries Journal [online]. 2008, 25(4), 237–252 [cit. 2018-01-19]. DOI: 10.1111/j.1471-1842.2008.00821.x. ISSN 14711834.

FREUD, Sigmund. Vtip a jeho vztah k nevědomí. V Psychoanalytickém nakladatelství vyd. 1. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 2005. ISBN 80-86123-21-9.

FREY, Jaroslav. Úvod do výchovy čtenářů. Praha: Obec Pražská. 1936.

HODROVÁ, Daniela, Zdeněk HRBATA a Milena VOJTKOVÁ (eds.). Na cestě ke smyslu: poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2005. ISBN 80-7215-244-0

HODROVÁ, Daniela a kol.: --na okraji chaosu-- : poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-140-1

HOŘÍNEK, Zdeněk. O divadelní komedii. V tomto souboru vyd. 1. Praha: Pražská scéna, 2003. ISBN 80-86102-31-9.

HRBATA, Zdeněk a Martin PROCHÁZKA. Romantismus a romantismy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1060-4.

HRDINA, Martin a Kateřina PIORECKÁ (eds.). Historické fikce a mystifikace v české kultuře 19. století. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2344-5.

HRYCH, Ervín. Dějiny světového humoru. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1994. ISBN 80-901275-7-6.

JANÁČKOVÁ, Jaroslava (ed.). České humoresky. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1983.

JUST, Vladimír (ed.). Z dílny malých scén. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1989. ISBN 80-204-0037-0.

JUST, Vladimír. Vlasta Burian: mystérium smíchu. Vyd. 2. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0861-6.

Katalog Alpeh [online]. Masarykova univerzita, 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://aleph.muni.cz/ .

Katalog Carmen [online]. Knihovna Jiřího Mahena, 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://katalog.kjm.cz:8443/Carmen/ .

Kniha mého srdce. [online]. [cit. 2018-01-20]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214215895-kniha-meho-srdce/ .

KRÁL, Petr. Groteska čili Morálka šlehačkového dortu. V ČR 1. vyd., dopl. a rozš. Praha: Národní filmový archiv, 1998. ISBN 80-7004-092-0.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31(5), 472–477.

KUBÍNOVÁ, Marie a Milena VOJTKOVÁ (eds.). Pohledy zblízka: zvuk, význam, obraz: poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2002. ISBN 80-7215-171-1.

MACURA, Vladimír a Alice JEDLIČKOVÁ (eds.). Průvodce po světové literární teorii 20. století. 1. vyd. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-848-2.

MCCULLISS, Debbie. Bibliotherapy: Historical and research perspectives. Journal of Poetry Therapy [online]. 2012, 25(1), 23-38 [cit. 2018-01-19]. DOI: 10.1080/08893675.2012.654944. ISSN 0889-3675.

MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 807185669X.

MOCNÁ, Dagmar. Případ Kondelík. Epizoda z estetiky každodennosti. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0312-8.

MÜLLER, Richard a Pavel ŠIDÁK (eds.). Slovník novější literární teorie: glosář pojmů. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2048-2

NEŠPOR, Karel. Léčivá moc smíchu: smích a zdraví, smích a vztahy, smích a práce, smích a výchova. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-581-X.

NÜNNING , Ansgar, Jiří TRÁVNÍČEK a Jiří HOLÝ (eds.). Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce / osobnosti / základní pojmy. 1. vyd. Brno: Host, 2006. ISBN 8072941704

ORLICKÝ, Jan. Záhady komična: teorie komična, vtipu, gagu a smíchu. Vyd. 1. Praha: Futura, 2003. ISBN 80-85523-93-0.

PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 3. vyd. 2007. Jíloviště. Mercury Music & Entertainment. 346 s. 978-80-239-9284-7.

POŘÍZKOVÁ, Lenka. Přátelský podvod: mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2398-8.

PYTLÍK, Radko. Fenomenologie humoru aneb Jak filozofovat smíchem. Praha: Emporius, 2000. ISBN 80-86346-04-8.

PYTLÍK, Radko. Malá encyklopedie českého humoru. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982.

SELIGMAN, Martin E. P. Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Brno: Jan Melvil, 2014. Pod povrchem. ISBN 9788087270950.

SMITH, Nancy M., Mark R. FLOYD, Forrest SCOGIN a Christine S. JAMISON. Three-year follow-up of bibliotherapy for depression. Journal of Consulting and Clinical Psychology[online]. 1997, 65(2), 324-327 [cit. 2018-01-19]. DOI: 10.1037/0022-006X.65.2.324. ISSN 1939-2117. Dostupné z: http://doi.apa.org/getdoi.cfm?doi=10.1037/0022-006X.65.2.324 .

SMOLJAK, Ladislav – SVĚRÁK, Zdeněk. To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana I. Vyd. 7. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7360-195-8.

SMOLJAK, Ladislav a Zdeněk SVĚRÁK. To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II. Vyd. 2. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-257-1.

STEHLÍKOVÁ, Blanka, Věra VAŘEJKOVÁ a Ondřej J. SEKORA. Ondřej Sekora – práce všeho druhu: osobnost a dílo. Vyd. 1. Praha: Práh, 2003. ISBN 80-7252-085-7.

ŠALDA, František Xaver. Humorista. In Ottův slovník naučný 11, s. 881–882. Praha: Jan Otto, 1897.

ŠKVORECKÝ, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy: osobní historie českého filmu. Vyd. 1. Praha: Horizont, 1991. ISBN 80-7012-055-X.

TOPPING, Keith J. Trends in peer learning. Educational psychology, 2005, 25.6: 631–645.

URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 2003. ISBN 80-7198-548-1.

VLAŠÍN, Štěpán (ed.). Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha Československý spisovatel, 1984.

VRÁBLÍK, Vlastimil. Proč se smějeme: psychologie a psychoanalýza humoru, komiky a ironie. Vyd. 2. Uherský Brod: ELTISK, 2015. ISBN 978-80-904705-0-7.

Vyhledávání v katalogu [online]. Moravská zemská knihovna, 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://vufind.mzk.cz/Search/Home .

ZÁBA, Gustav. Humor. In Ottův slovník naučný 11, s. 881. Praha: Jan Otto, 1897.

Při vzniku práce byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz).

^[1] Skutečné i možné peripetie z toho vyplývající zpracoval Umberto Eco ve známém postmoderním románu-eseji Jméno růže. (Eco 1985)

^[2] De facto posílil, protože jeho příspěvek navázal na některé tendence dřívější; publikace uvedené knihy však byla zásadní.

^[3] Smysl pro parodii v době uvolnění poměrů v 60. letech 20. století prokazuje i řada původních filmů, které patří v tomto žánru k tomu nejlepšímu: Limonádový Joe, Konec agenta W4C, Tajemný hrad v Karpatech, Adéla ještě nevečeřela, Fantom Morrisvillu, Krvavý román.

^[4] Jistým pokusem o teoretické uchopení problematiky v širších edukačních souvislostech byla konference pořádaná Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové a její Katedrou pedagogiky a psychologie v roce 2015 s názvem Humor v edukačních souvislostech.

V srpnu tohoto roku Česko vzpomínalo na katastrofální povodně v roce 2002. Redakce čsp. Knihovna plus se rozhodla oslovit Michala Horu, který byl v srpnu 2002 vedoucím krizového štábu v Národní knihovně ČR resp. přímo v Klementinu a zažil toto drama jako jeho účastník, s prosbou o vzpomínkový text.

Společně jsme pročetli některé archivní materiály a články o tomto přírodním neštěstí. Po úvaze jsme došli k závěru, že existuje mimořádný text ze září 2002 nazvaný „Z jednoho deníku …“. Ten byl sice jednou publikován (Informačním bulletinu Národní knihovny ČR, č. 17-18/2002), ale šlo v zásadě o interní periodikum Bulletin NK plus a čtenářský dosah byl velmi omezený.

Jsme přesvědčeni, že žádný nový text nedosáhne takové míry autenticity jako těch 5 stran textu formátu A4.

Bude dobré mít tuto vzpomínku k dispozici v síti nových médií zvláště pro mladou generaci čtenářů jako připomínku, že stačí velmi málo a naše profesní - v tomto případě knihovnické - i osobní životy se ze dne na den radikálně změní.

Stačí pár dnů intenzivních dešťů do již vodou nasycené krajiny …..

6.8.2002 úterý

V neděli jsem dojel za bouřky na Šumavu. Pokračuje styl letošního léta, vždy odpoledne sprchne nebo bouřka. Teď je ale už úterý a krásný výlet k Černému a Čertovu jezeru. Na rozvodí (!!) Černého moře a Severního moře ve výši 1150 m.n.m začíná můj příběh, začalo totiž drobně pršet a přidává.

Jsem zpět v krásném údolí u Hojsovy Stráže, déšť zesiluje. Během noci se mění na provazy deště, prší tak silně do střechy na mou hlavou, že se mi často zdá, že jede vlak na trati do Železné Rudy, která je blízko …

7.8.2002 středa

Stále provazy deště. V poledne mi to nedá a jdu na 4 kilometry dlouhou cestu směr Můstek, směr prameny Úhlavy. Proti mně potůčky, potoky, voda všude, nikdy jsem nebyl tak promočený až na kost a to mám zcela nečekaně značkovou větrovku! V hospodě Na Farmě se na mne dívají jak na blázna, že chodím. Dávám si krapet rumu.

8.8.2002 čtvrtek

Provazy deště pomalu slábnou. Dopoledne jedu do Železné Rudy. Mží. Jdu podél hranic s Německem na Polomy, stále do kopce a stále do mraků do kopce, do kopce, potřebuji zlepšit kondici, určitě se to povede: POMOHOU MI TOTIŽ PĚTISETLETÉ POVODNĚ!! Odpoledne při návratu opět prší. Méně ale vytrvale.

Večer s P.H. konzultuji mobilem situaci u Karlova mostu a v Klementinu. Zatím tak dvacetiletá voda, vše pod kontrolou. V Budějovicích je to ale horší.

9.8.2002 pátek

Ráno zprávy z Prahy, situace se zklidnila, Vltava kulminuje. (Teď už vím, že voda si dala jen dobrou večeři a trochu si do neděle chce zdřímnout.) Nádherný výlet na Pancíř přes Můstek, opět Úhlava, opět skáču mezi pramínky vody, voda tryská z nečekaných míst ve stráni. Nevím co je přirozený pramen a co je tu navíc. Asi tak 4 hodiny je i slunce. Večer opět déšť.

11.8.2002 neděle

Tak jsem se včera vrátil, chci jet hned na kole obhlídnout Vltavu v Tróji. Je to moje milovaná trasa.

12:00 Kurty za mostem Barikádníků se vzpamatovávají ze zatopení, už se oškrabuje antuka od bahna, k vodákům v Troji nemožno - až k lávce do Stromovky zatopeno. Koňáci uklízejí okolo stájí a připravují se na horší (?).

To horší jsem si ještě nedovedl představit... Hned jak jsem se vrátil tak odpoledne začíná pršet, jakoby bouřka, ale pak opět stálé provazy deště jako když přetéká umyvadlo.

22:00 Píše nám s P.H. ředitel, má obavy, potvrzuje si, že vše s P.H. sledujeme.

23:00 Asi jsem moc ustaraný (jako často), nedá mi to a řediteli říkám, že ráno sestavím krizový štáb.

12.8.2002 pondělí

6:30 IKEM - krevní odběr: dnes vím, že výsledky skvělé - cholesterol daleko pod 5, však jsem v červenci makal - měl bych pracovat v lese. Bude se mi to hodit dvakrát!

8:00 Lidové noviny a mapa stoleté vody, ty plány máme v práci, víme, kam sahala voda 1890. Z Klementina byl skoro ostrov, moc si to nedovedu představit, ale už mám trochu bojovou náladu.

9:00 První jednání krizového štábu, který jsem svolal z mobilu, nějak se mi to vše nezdá. Hodí se ostražitost a směrnice, a hlavně TÝM lidí a všechny úvahy po útoku na N.Y.C. (U.bin L. to nedomyslel aneb co Tě nezabije...) Ve sklepech pouze rezervní fondy, nutno vytřídit, kvalitní vystěhovat! Jak se zachovat k přízemí? Bude nutné stěhovat pro jistotu techniku výš. Rozhodnuto. Při stěhování ze sklepů nemůžeme brkat o čtenáře. Zavíráme knihovnu.

Kolem 11:00 zpráva do ČTK, čtenáři postupně knihovnu opouštějí. Média ale hned vyzvídají proč zavíráme, jak to vypadá? Ano jsme opatrní, připravujeme se, stěhujeme.

12:00 Procházíme sklepy před bitvou, je tam jedno slabé místo směrem ke Karlovu mostu. Tam může prorazit voda velmi brzo, je potřeba díry ihned ucpat!!

(Kdybychom v tu dobu věděli, že to bude trvat skoro dva dny než prorazí!)

12:30 Dohadujeme se o tom, která firma zajistí stěhování nahoru, trvá to možná moc dlouho, zlobím se i na sebe. Ale ve sklepech se třídí a maká.

14:00 Tisková konference na Magistrátu, čeká nás prý dvacetiletá voda…

15:00 Hasiči, naši milí známí, pytli chrání Křižovnickou včetně dveří ke Studentovi. V úterý neúnavný dříč Z.M. a náš hasič rozhodí ještě pytle v Platnéřské a kolem některých dalších vstupů. Každou hodinou se informace a události zrychlují. Je jasné, že tu strávím první noc, dál nepřemýšlím.

18:00 Jak jsem připraven?: celkem dobře – občas nedostatek připravených věcí. Večer zajištěno: postel ze židlí, pokrývka tj. saka, svíčky, rádio na baterie, baterka, léky, dezinfekce, balená voda, vše podstatné mám nebo promyšleno. Jen kartáček a pasta na zuby chybí, jedna z věcí, které mi nejvíce vadí (sehnal jsem je až po dvou dnech). Nu budu chodit do čtvrtka v polobotkách, budu odřený a neosprchovaný, jen mytý studenou vodou, střídat si dvě trička od V.R, prát budu na střídačku, sušit v okně, občas bych byl nejradši bez oblečení, ve středu večer už radši nahoře v patrech běhám bos, ta úleva – ještě, že je léto.

19:15 Stará černobílá televize je zázrak, náhodou ji tu mám!! ČT 1 - víme, že v Budějovicích, Krumlově a vůbec na Jihu a Západě je hodně zle, víme, že nás to čeká.

20:30 To nejdůležitější z rezervních fondů přestěhováno, teď už zbývají jen zbytky. Rozhodujeme, že se bude s firmou pokračovat ráno, máme snad na to celý den....

22:00 V noci – neustále u internetu, nespím, sleduji evakuaci Karlína, měnící se odhady, plány zátopové oblasti.

13.8.2002 úterý

5:30 Nevěřím vlastním očím, Karlín je už evakuovaný, ale uklízečky mne budí po pár hodinách spánku, všechny v zeleném, poměrně v klidu, je to jak ve filmu: „Nechcete vynést koše?“ Nechápu, jsem už duchem úplně jinde ...

8:30 Ranní porada štábu, stres se každou hodinu zvětšuje, zprávy o tom kolik máme času jsou nespolehlivé, stěhujme, stěhujme!!!

9:00 Demontují se dražší součásti kotelny v suterénu, postupně se vyklidí počítače z referenčního centra, ještě druhý den dopoledne stěhujeme počítače z haly služeb, stěhování umrtví teprve kulminace vody ve středu po poledni ...

9:30 Blesk! Primátor nařizuje první evakuaci lidí, co na Starém Městě nebydlí. Hovoří dramaticky… Myslím si, že za chvíli vytryskne ve sklepě voda. Lidé musejí pryč. Zastavíme stěhování rezervních fondů do pater...Křičím na J.V. jestli si zdraví lidí vezme na zodpovědnost, když budeme dál stěhovat. Musím křičet ??

10:15 V.B. se každého kdo chce zůstat jednotlivě ptá, jestli si je vědom rizika a přesto chce zůstat, každý musí před svědky říct ano. Však zákony přikazují evakuaci, jinak je člověk na vlastní nebezpečí. Jak nedomyšlené u kapitánů takových lodí jako je Rudolfinum, Národní divadlo, Národní galerie, Národní knihovna … To mají kapitáni opustit loď??

10:34 Posílám zprávu do internetové konference Knihovna, že se všichni zaměstnanci evakuují, zůstává 20 lidí, držte palce!

10:45 Volám sousedce - paní B. (80 let) v Holešovicích. Tady M., nepřijedu, zůstávám v práci, ona: Tady nic nebude! Vzpomíná na povodeň 1954, jak viděla v Holešovicích na Vltavě živé prase na chlívku. Moc ji už nevnímám..

10:55 Na Starém Městě bez upozornění vypínají proud. Zbytek zaměstnanců ještě odchází, události se zrychlují. Staroměstský orloj se zastavil, pak víme, není to znamení, ale nemůže bez elektřiny běžet.

11:55 Přestávají jít telefony, centrála je vyřazena. Až do úterý 20.8. nám komunikaci se světem zachraňují jen automaty instalované na chodbách, pro řízení je jediný možný ten hned u vrátnice a velínu – na mince. Mince se až do příštího týdne vyvažují zlatem, u automatu je většinou stálá služba, neboť nám volá kde kdo, někteří nabízejí pomoc. Se sklepy nám nikdo nepomůže a snad nebude voda stoupat až do tresorů, to by musela prasknout přehrada.

12:00 Už se do Holešovic do bytu nedostanu (sportovní věci si nevezmu), bojím se, že mne nepustí zpět a doma u televize bych snad dostal infarkt (fakt). Pro mne je lepší být tu (ovšem to oblečení!).

12:15 Odpočítávají se hodiny přístupu přes zabezpečovacího zařízení v tresorech, musíme je mít přístupné kdybychom potřebovali stěhovat nejvzácnější fondy do nejvyšších pater.

13:00 Porada těch co zůstali, rozdělení úkolů: ze sklepů se stěhují dražší věci, části kotelny, trafostanici nutno ponechat osudu.

Jak se tvořil tým v Klementinu? Máme jídlo (máme tu jedinou ženu v týmu, v následujících dnech je ve stravě a hygieně skvělá), holinky nestačí (co kdyby se zatopilo přízemí?). Náhodou tu mám úspory, dávám na holinky. Bláznivá jízda pana O. pro holinky i v protisměru přes zábrany do Prahy 4, ale – máme!

Někdo musí jet na konferenci IFLA, ať máme kontakt se světem a oni s námi, dva z vedení pojedou (snad nebudou mít výčitky svědomí)! Teď už je pro nás těžší odejít než zůstat.

14:00 Ležím na židlích, odpočívám po probdělé noci, najednou nade mnou náměstek ministra kultury říká klidně: „ležte po té noci“. Porada štábu s ním, věcně diskutujeme o rizicích a situaci, dodalo nám to vědomí, že i ONI vědí, že tu jsme a musíme být – posila. Jsme totiž zvyklí, že nás často politici vidí jako ty co mají rádi TY SVOJE knihovny. Potřebujeme hlavně povolenky pro pohyb štábu i vozidel přes čáru tam i zpět. Během odpoledne dostáváme!! Velmi důležité pro následné dny. Přivezli i jídlo, nejsou tak mimo!!

15:00 Odpoledne protéká středem Prahy asi takový objem vody jako v roce 1890 Není stále konec. Všichni hovoří o budoucnosti nejistě.

16:00 Komunikujeme s krizovým štábem Prahy 1, vědí o nás, nicméně ještě ve středu policie u zábran tvrdí, že „tam v Klementinu přeci nikdo není“ ...

18:00 Přestává pršet, nálada je určitě lepší. Aha, vzpomínám na záběry z moravských měst 1997, nejhorší povodně mohou přeci klidně přijít i za slunka!

Teď vím, že k večeru evakuují již skoro celé Holešovice a voda natéká stále více.

20:00 Karlův most uzavřen, ale proudy turistů sledují kde možno stoletou vodu, Kampa zaplavena již vysoko. Poměrně krásný letní večer, voda stoupá, jak vidíme z m.č.228 ve druhém patře blízko Salvátora. Máme na Kampě měřítko-dům. Je zatopen po okno v prvním patře. Vedle na balkóně mladí z kostela, zdravíme se. Přidrží nás jezuité za tričko nebo potupně opustíme kolej na lodích?

24:00 Vypadá to, že jsme to zvládli v Klementinu bez vody. Ouha, asi v době velkého překročení stoleté vody, kolem středeční půlnoci budí P.H. ostraha.

14.8.2002 středa

0:10 Voda proráží z kanalizace na WC v suterénu, po čase voda plynule přetéká z toalet v suterénu do kotelny, potůčky v podzemí se postupně spojují…postupně se během noci zaplavují všechny sklepy do různé výše. Klesat začne po 40 hodinách ve čtvrtek odpoledne ...

0:30 Začíná shánění hasičů na odčerpávání, shánějí všichni, pánové O. a M. dokonce volají 150, …když prý seženou techniku přijedou.

Holešovice – dnes vím: V noci je už paní B. sama v domě, snad jen telefony jdou do rána, jinak nic, voda natéká na dvůr ke školce jeden metr, v prohlubních až tři metry. Zalévají se sklepy, z činžáku je ostrov, směr k pivovaru voda. Později přiznává, že se tehdy začala třást strachy. Ráno kolem sedmé ji vynášejí do náklaďáku záchranáři (po pás vody) a evakuují ji na Letnou a k synovi.

2:00 Rozporné zprávy z Magistrátu. V Klementinu nejtěžší noc s budoucností, která se dá těžko odhadnout. Během noci se zvedla nečekaně Vltava o metr a půl.

4:00 Tvrdá evakuace Starého Města. První a poslední záchvěv strachu o sebe – nepraskla přehrada? Sirény, auta s hlášením, vrtulníky ostře osvětlují nádvoří Klementina – velmi akční. U mne ožívá jediná vzpomínka, teď se vynořuje: chata u Ruzyně, noc, světla, hluk letadel, srpen 1968, slzy, strach, prostě prázdniny a jedno dětské léto u babičky, které se nepovedlo ...

7:00 Po evakuaci je divné ticho, jen vojáci, policie, tatry s pískem a my. Kmitají, někteří hlídkují, všeobecné čekání co bude dál, včera turisté, dnes všichni turisté pryč - jen tvrdý boj s vodou.

8:00 Rozhodujeme o přídělovém systému stravování, protože nikdo neví, jak dlouho budeme, kdyby zábrany povolily. Snídaně s teplými nápoji!!…pomáhá vařič pana R. na pevné palivo.

9:00 Stěhujeme velín ostrahy z přízemí výš – drahou techniku, ale i klíče.

11:00 Sleduje stále z 2.patra Kampu, dopoledne stagnace vody, jdu k zábranám na břeh Vltavy – moře jak ve Španělsku, obrovský objem vody mám 1,5 m nad hlavou, šplhám k zábranám. Je to zvláštní pocit, když je voda skoro o dva metry výš než břeh, je to jako lego a uvnitř voda. Jsem vodní znamení, horší jsou pro mne skalnaté hory.

13:30 Hurá! Výška vody ve Vltavě se opravdu zastavuje. Ale bylo to o fous! Pár desítek centimetrů k hraně bariér. Teď jen boj s vodou ve sklepech…

14:00 Média nás už pronásledují jaké máme škody, často vidím zklamání, že nemáme nic z pokladů zničeno, ach jo ...

14:15 Konečně nastupují hasiči, nejsem si jistý, kdo je nakonec poslal, jsou tu možná šikovností někoho, náhodou…? Fantastičtí pracanti... Mají agregát, který mění naftu na elektřinu, postupně si napojujeme i dobíjení mobilů, možné vaření čajů a kafe. Mobil mám jeden půjčený od hasičů a stále měním SIMku, abych byl na příjmu.

19:30 Po poklesu Vltavy cesta na Anenské náměstí s V.B. a M.B k zábranám. Policie je i k nám tvrdá (skvělé, jsme klidnější, však tu nikde nefunguje elektronické zabezpečení a nikde nikdo!), legitimuje nás a teprve když zjistí, že máme na starost Klementinum, začne se s námi normálně bavit a vyprávíme si…

20:00 Největší voda se už žene na Mělník a v pátek do Hřenska ...

15.8.2002 čtvrtek

2:30 Budí mne strašný puch v Klementinu. Vyjdu ven, tmavé chodby prvního patra a ze sklepů se již vypařuje ten správný odér. Běhám bos po chodbách a otevírám všude okna, větrná úleva ...

11:00 Provozní odbor už jede skoro naplno, komunikují s geologem, statikem, velké diskuse o tom, jak fázovat čerpání, abychom nepoškodili statiku, další a další práce lidí z provozu.

13:00 Poradu u ředitele (kolikátá je už za tu dobu?) tolik nevnímám, už jsem v duchu na cestě, za čarou ... musím trochu už změnit prostředí :-).l

16:00 Za čarou u Tesca – po čtyřech dnech, policista se u zábran ptá, zda jsou Klementinum a jeho sbírky v pořádku. Šok z civilizace, žádné obavy a myšlenky, jen šok, jak svět za čarou funguje jakoby nic a v Klementinu skoro válečný stav. Ano, vlhko v očích, slzy (?)...

18:00 Telefony za čarou fungují! Musím svolávat jednotlivé vedoucí, 19.8. máme poradu všech vedoucích v Hostivaři.

16.8.2002 pátek

8:00 Přivážím spacák, konečně …, ale budu ho už potřebovat jen jednou, musíme se tu přes noc střídat a odpočívat jinde, jinak se vyčerpáme.

12:00 Dcery P.H. přivezly teplé těstoviny, ti úžasní hasiči co čerpají vodu ze suterénu se na mne mračí, že chci málo. Říkám jim: „píšu příručku Povodňová dieta rychle a účinně“.

14:00 Nevíme, jak dlouho bude Klementinum bez elektřiny, začíná pracovat paralelní řízení knihovny v depozitáři Hostivař.

16:00 Do centra se trousí turisté, Klementinum otevřené jen na Mariánské náměstí, místo webovských stránek na počítači vývěsky a zprávy na vstupních dveřích. Turisté chtějí do Klementina, ale to je nápad.... Uvnitř ještě bojují hasiči s hnusem ve sklepech, všude hadice ... Vyvěšujeme ceduli „DANGER OF INFECTION“ a je klid ... Cizinci obcházejí „bakterie“ s uctivým odstupem ...Tiše ukazují na zakázané Klementinum

17.8.2002 sobota

3:00 Noc v Klementinu s ostrahou beze spánku. Ticho, bez aut, lidí, mrtvá zóna, policie všude hlídkuje. Procházím kolem Klementina i dál. Jsem typ co v noci vše velmi prožívá, často pracuji v noci, spíše sova. Tak strašně teď cítím jako nikdy: jen Karlův most, jeho věže a jezuitská kolej HRDĚ čelí tady uprostřed Prahy velké přírodní zkáze. Je to jen sen, vím, felliniovské obrovské kulisy jako vystřižené z papíru, ozařované světly vojenských aut a helikoptér, jinak tma, tma bez elektřiny. Úžasná filmová scéna, vzpomínám na film Roma. Škoda, že Praha tak jako Řím nemá svého Felliniho ....

Obdivuji ale všechny, co zařídili zábrany (od tvůrců až po ty co instalovali), obdivuji práce na pražských mostech, aby se nám neucpaly. Pozorovat práci jeřábů je koncert. Obdivuji ty, co tak dobře zvládli evakuaci. Jedna velká výjimka: plánované kryty, záchrana v metru, to byl iluzorní a nebezpečný klam!! Kolik je zatopených stanic?

4:00 Z nedostatku činnosti odhazujeme s ostrahou první pytle od budovy, je teplo a vše musí hned větrat!

15:00 Odpoledne mám strašné nutkání dostat se do Holešovic, nemohu se ovládnout, cítím v sobě kapku hysterie, alespoň tedy: Vltavská, Florenc, pěšky, pak směr Tesco, tramvají a metrem k rodičům.

21:00 Hasiči odjíždějí, co k nim napsat bez patosu? Dva stateční a obětaví? Ale, ale …

18.8.2002 neděle

11:00 Porada V.B., já, V.R., P.P. a M.S. o vedení knihoven po povodni, zvl. pracovně právní otázky. Začíná to být už běžná manažerská práce, skoro mne to nudí, jsem netrpělivý – asi nemohu adrenalin už odbourat!

12:00 Guláš od předsedkyně odborů!!

15:00 Odpoledne s tátou na úřad Prahy 1 pro dvě povolenky pro automobily. Potom na kraj Ortenova nám. - vidím My City - svou podivnou čtvrť. Naštěstí ne v ruinách ... Jen zakázané vojenské zóny, voda tam byla od úterý večer do čtvrtka ráno, ne jak v Karlíně, většinou jen taková metr vysoká říčka ...

19.8.2002 pondělí

Depozitář v Hostivaři, porada vedoucích, začínáme nabírat normální kurs, už je nás víc a hlavně těch, kteří zas budou dělat práci, které rozumějí nejvíc...

Odpoledne pouštějí do Holešovic - po týdnu se tedy dostávám do bytu. Rozmrazené borůvky se zastavily 10 cm od koberce. Jak ty plísně rychle bují! Nejhorší (jestli barák vydrží zimu) je vyplavená prodejna pro rybáře, sklep, zásoby krmiva!! Vše hnije, ten puch, oni trpělivě, ale trochu zoufale uklízejí a zachraňují ….

20.8.2002 úterý

Obnoveno telefonní spojení s Klementinem, centrála napojena na agregát hasičů, až do provizorního zprovoznění naší trafostanice 29.8. nás ten agregát zachraňuje. Díky němu pracuje i provizorní ekonomický tým na počítačích. Musíme přeci vyplatit mzdy …Každým dnem se přibližujeme běžnému životu. V Klementinu se objevuje čím dál více lidí - zaměstnanci, firmy. Sice postupně a pod kontrolou, ale stejně mně to skoro vadí. Proč? Jsem tím trochu zaskočený, normálně rád vnímám i davy turistů a rád cestuji.

Ta hrdá kolej, která vzdorovala nepřízni, ta tichá myšlenka a svědomí naší národní minulosti. Svědomí i mojí minulosti a současnosti. Ten kolos hmoty i duše, se kterým jsem mohl v naprostém tichu i nezažitém hřmotu helikoptér, ve tmě i ozáření světly, v klidu před i při bouři, v duchu rozprávět o životě. Klementinum. Bylo chvíli víc moje, teď už nás zase bude mnoho, musíme dál časem ...

P.H. Pavel Hýsek, bezpečnostní technik J.V. Jiří Vnouček, ochrana fondů – krizový štáb CD Hostivař
V.B. Vojtěch Balík, ředitel NK
V.R. Vít Richter, odbor knihovnictví, vedoucí
P.P. Petr Pospíšil, správa budovy, vedoucí
Z.M. Zdeněk Matušík, odd.studoven, vedoucí
pan O. Zdeněk Ondroušek, správa budovy
pan R. p.Racek, správa budovy
pan M. p.Macenauer, správa budovy
jediná žena v krizovém štábu - Marie Balíková, žena p.ředitele
M.S. Martin Svoboda, ředitel tehdy Státní technické knihovny

Autor fotografií: p. Macenauer

Bibliografie se zaměřuje především na odborné práce vztahující se k vědnímu oboru slavistiky, k dějinám Slovanské knihovny a k tématu ruské a ukrajinské emigrace. Zahrnuje rovněž texty s regionálním obsahem, které autor publikoval k tématu Polné a Polenska. Pomíjí texty drobnějšího charakteru (zprávy, anotace, recenze) a četné informace připravené autorem pro Zpravodaj Státní knihovny ČSR a Informační bulletin Národní knihovny v Praze.

Jednotlivé bibliografické záznamy jsou řazeny chronologicky podle roku vydání a v rámci roku abecedně.

Русские советские литературные журналы и альманахи 1919‒1945. – Praha: Státní knihovna ČSSR – Slovanská knihovna, 1968. 64 s.

Pokus o založení Slovanské knihovny v Petrohradě. – In: Padesát let Slovanské knihovny v Praze / sest. Josef Strnadel. – Praha: Státní knihovna ČSR – Slovanská knihovna, 1976, s. 7–24.

Josef Strnadel spisovateľ, literárny kritik, folklorista, verejný činiteľ, knihovník, dlhoročný riaditeľ Slovanskej knižnice v Prahe. – In: Čitateľ 27 (1978), č. 7/8, s. 280–281.

Šedesát let Slovanské knihovny a její úloha v rozvoji slavistiky. – In: Slavia 54 (1985), č. 4, s. 419–423.

Josef Václav Frič a vlastenecký život v Polné ve čtyřicátých letech minulého století. – In: Vlastivědný sborník Vysočiny: oddíl věd společenských. Sv. 6. – Jihlava: Muzeum Vysočiny, 1988, s. 167–170.

Plevovy povídky Hoši s dynamitem a Budík v kontextu příběhové prózy z dětského života s kriminálními motivy. – In: Josef Věromír Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky: sborník z konference Nové Město na Moravě 3. října 1989. – Brno: Muzejní a vlastivědná společnost; Státní vědecká knihovna v Brně, 1990, s. 115–120.

Emigrace ze SSSR v meziválečném Československu: katalog výstavy z fondů Slovanské knihovny. – Praha: Národní knihovna, 1991. 63 s.

Institucionální základna ukrajinské emigrace v Československu v letech 1919–1945. – In: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918–1945. Sv. 1 / Václav Veber a kol. – Praha: Seminář pro dějiny východní Evropy při Ústavu světových dějin FF UK, 1993, s. 35–45.

Knihy a knihovny, archívy a muzea ruské emigrace v Praze. – In: Slovanský přehled 79 (1993), č. 1, s. 63–74.

Wo wuznamnymaj wosobinomaj. – In: Rozhlad 43 (1993), č. 4, s. 151.

Interakce ruské a ukrajinské emigrace s českou a slovenskou vědou a kulturou v letech 1919–1945. – In: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918–1945. Sv. 2 / Václav Veber a kol. – Praha: Seminář pro dějiny východní Evropy při Ústavu světových dějin FF UK, 1994, s. 1–40.

Polná v dětství rakouského spisovatele. [Mirko Jelusich] – In: Jihlavské listy 5 (19. 7. 1994), č. 57.

Ruská, ukrajinská a běloruská emigrace v Praze: katalog výstavy. – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 1995. 53 s.

Ruský a ukrajinský Sokol v Československu. – In: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918–1945. Sv. 3 / Václav Veber a kol. – Praha: Seminář pro dějiny východní Evropy při Ústavu světových dějin FF UK, 1995, s. 42–52.

Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945: (bibliografie s biografickými údaji o autorech) = Труды русской, украинской и белорусской эмиграции изданные в Чехословакии в 1918‒1945 гг.: (библиография с биографическими данными об авторах). Díl 1, sv. 1–3. / Zdeňka Rachůnková, Michaela Řeháková. – Praha: Národní knihovna České republiky, 1996. 1472 s. – [Autor biografických medailonů Jiří Vacek.]

Jméno z české historie: Otto Křížek. – In: Odkaz: listy Masarykovy společnosti. Č. 4. – [Praha]: Masarykova společnost [1996], s. 25.

Polná v obrozenecké poezii. – In: Polensko 5 (1996), č. 4, s. 16.

Polná ve všeobecných encyklopediích. – In: Polensko 5 (1996), č. 4, s. 17–21.

Ze života Polné před sto lety. – In: Polensko 5 (1996), č. 2, s. 19–24.

Höschlové. – In: Polensko 7 (1998), č. 3, s. 22–23.

MUDr. Karel Bayer, lékař a básník. – In: Polensko 7 (1998), č. 4, s. 17–19.

Polenské ohlasy v díle spisovatele Karla Horkého. – In: Polensko 7 (1998), č. 3, s. 8–12.

Rok 1926 v historii SSSR a v životě emigrantů. – In: Střední a východní Evropa v krizi XX. století: k 70. narozeninám Zdeňka Sládka. – Praha: Karolinum, 1998, s. 69–76. – (AUC. Philosophica et historica, 3–4/1995. Studia historica, XLII.)

Učitel Josef Kliment. – In: Polensko 7 (1998), č. 1, s. 10–11.

Vztahy pedagogů Ukrajinské svobodné univerzity v Praze k české a slovenské vědecké a kulturní sféře. – In: Ukrajinská svobodná univerzita (1921–1996): vědecký sborník z konference, věnované 75. výročí založení univerzity, Praha, 29.–30. listopadu 1996. – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 1998, s. 119–126.

Die Slawische Bibliothek in Prag und ihre ukrainische Sammlung. – In: Studien zu deutsch-ukrainischen Beziehungen. 3. – München: Ukrainische Freie Universität; The Shevchenko Scientific Society, 1999, s. 197–206.

J. V. Pleva a Polná. – In: Polensko 8 (1999), č. 2, s. 14–16.

Polenský rodák MUDr. Mikoláš Mikše. – In: Polensko 8 (1999), č. 4, s. 9–10.

Polenští představitelé politické správy v období centralismu. – In: Polensko 8 (1999), č. 2, s. 1–3.

Před sto lety se narodil František Šíma. – In: Polensko 8 (1999), č. 4, s. 1–2.

Rothaugové. – In: Polensko 8 (1999), č. 2, s. 16–17.

Sovětské represálie a ruští a ukrajinští pracovníci Slovanské knihovny v Praze. – In: Z Prahy do Gulagu, aneb, Překáželi / Vladimír Bystrov. – Praha: Bystrov a synové, 1999, s. 334–335.

Zapomenutý autor z našeho kraje. [Erwin Heine] – In: Polensko 8 (1999), č. 2, s. 7.

Malíř a grafik Karel Tondl. – In: Polensko 9 (2000), č. 1, s. 8–9.

Slovanské sjezdy 1848–1946. – In: 150 let Slovanského sjezdu (1848): historie a současnost: sborník referátů z vědeckého kolokvia 11. června 1998 v Praze. – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2000, s. 17–27.

Sochař František Vladimír Foit. – In: Polensko 9 (2000), č. 4, s. 12–13.

Пражские издательства. – In: Литературная энциклопедия Русского Зарубежья 1918–1940. Том 2. Периодика и литературные центры. ‒ Москва, РОССПЭН 2000, s. 330–332.

Пушкин в исследованиях и публицистике русских эмигантов в Чехословакии. ‒ In: Пушкин и культура русского зарубежья: международная научная конференция, посвященная 200-летию со дня рождения, 1‒3 июля 1999 г. – Москвa: Русский путь, 2000, s. 260‒278.

Фонды русского зарубежья в пражской Славянской библиотеке. ‒ In: Зарубежная Россия 1917‒1939 гг.: сборник статей. ‒ Санкт-Петербург, Европейский дом, 2000, s. 417‒420.

Hilsnerův obhájce. [Zdenko Auředníček] – In: Polensko 11 (2002), č. 4, s. 15–16.

Odezva velkého polenského ohně roku 1863 v českém krajinském tisku. – In: Polensko 11 (2002), č. 2, s. 17–21.

Polná v historických monografiích Zikmunda Wintra. – In: Polensko 11 (2002), č. 1, s. 1–6.

Ruská literatura v českých překladech (1990–2001). – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna 2002. 45 s.

Zírající do slunce: literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského knížete Konstantina Čcheidzeho, spisovatele v Čechách / sest. Vladimír Bystrov a Jiří Vacek. – Praha: Bystrov a synové, 2002. 407 s.

K výročí L. S. Kiškina. – In: Slovanský přehled 89 (2003), č. 1, s. 156–158.

Čechy v osudech lidí z Čechovova okruhu. – In: Jak čteme ruské klasiky: příspěvky z konference věnované 100. výročí úmrtí A. P. Čechova = Как мы читаем русских классиков: выступления на конференции, посвященной столетней годовщине со дня смерти А. П. Чехова / sest. Marta Hrabáková a Radka Hříbková. – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2005, s. 168–171.

Polenský rodák v korespondenci ruských spisovatelů. [Josef Seegen] – In: Polensko 14 (2005), č. 3, s. 18–21.

Josef Seegen a Adalbert Stifter. – In: Polensko 15 (2006), s. 1–3.

Oton Berkopec a Slovanská knihovna. – In: Oton Berkopec a česko-slovinské kulturní styky: sborník příspěvků k 100. výročí narození / sest. Ivan Dorovský a Petr Mainuš. – Boskovice: František Šalé – ALBERT; Brno: Společnost přátel jižních Slovanů, 2006, s. 44–53.

Josef Seegen a Adalbert Stifter. – In: Rodopisná revue 9 (2007), [č. 3], s. 10–11.

Oton Berkopec – Slovinec mezi Čechy. – In: Knihovna: knihovnická revue 18 (2007), č. 2, s. 119–125.

Hlasy vyhnaných: periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska (1918–1945) / Jiří Vacek a Lukáš Babka. – Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2009. 126 s.

anglické vydání: Voices of the banished: periodical press of the emigration from Soviet Russia (1918–1945) / Jiří Vacek a Lukáš Babka. – Prague: National Library of the Czech Republic – Slavonic Library, 2009. 125 s.

ruské vydání: Голоса изгнанников: периодическая печать эмиграции из советской России (1918‒1945) / Йиржи Вацек и Лукаш Бабка. ‒ Прага: Национальная библиотека Чешской республики ‒ Славянская библиотека; Гражданское объединение «Русская традиция», 2009. 125 s.

Sovětský svaz v reportážních svědectvích Jana Slavíka a některých západních intelektuálů z dvacátých a třicátých let 20. století. – In: Život plný střetů dílo a odkaz historika Jana Slavíka (1885–1978) / sest. Lukáš Babka a Petr Roubal. – Červený Kostelec: Pavel Mervart; Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2009, s. 189–209.

anglické vydání: The Soviet Union in the Reports of Jan Slavík and Some Western Intellectuals in the 1920s and 1930s. – In: Jan Slavík (1885–1978): a Czech historian of revolutions. / sest. Lukáš Babka a Petr Roubal. – Prague: National Library of the Czech Republic – Slavonic Library, 2009, s. 177–188.

Йозеф Стрнадел. In: Русское слово (2010), č. 4, s. 18‒19.

Čeští lékaři v Rusku a česko-ruské styky v oblasti lékařské vědy v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. ‒ In: Česko-ruské vztahy v 19. a 20. století = Чешско-российские отношения в 19‒20 веках / sest. Jan Němeček a Emil Voráček. ‒ Praha: Historický ústav, 2011, s. 395‒403.

Библиотеки, книговедческая и библиографическая деятельность русской и украинской эмиграции в межвоенной Чехословакии. ‒ In: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие / сост. Лукаш Бабка и Игорь Золотарев. ‒ Прага: Национальная библиотека Чешской Республики ‒ Славянская библиотека; Гражданское объединение «Русская традиция», 2012, s. 207‒216.

Běloruské kulturní stopy zanechané v českém prostředí v první polovině 20. století. – In: České vědomí Bělarusi = Чэшскае ўсведамленне Беларусі / sest. Věra Lendělová, Jiří Marvan a Michal Vašíček. – Praha: Karolinum, 2013, s. 351–359.

- Biografický slovník českých zemí. Praha: Historický ústav AV ČR, 2004–.

[Publikovaná hesla, k 31. 8. 2017: Andrejev, Nikolaj Jefremovič; Antonovyč, Dmytro; Artymovyč, Agenor; Auředníček, Zdenko; Averčenko, Arkadij Timofejevič; Bělocvětov, Andrej; Bem, Alfred Ljudvigovič; Berkopec, Oton; Berneker, Erich; Bileckyj, Leonid; Bílkovský, František; Boczkowski, Hyppolit; Brězan, Jurij; Bryl, Jan; Buchar, Jan; Bukovac, Vlaho; Bulgakov, Valentin Fjodorovič; Cimmerman, Michail Arturovič; Cvětajevová, Marina Ivanovna; Cyž, Jurij; Čech, Karel Otakar; Čejchan, Václav; Černov, Viktor Michajlovič; Červený, Otakar; Čcheidze, Konstantin Alexandrovič; Čirikov, Jevgenij Nikolajevič; Čyževskyj, Dmytro; Dějev, Platon Ivanovič; Doleželová, Bohumila; Dorošenko, Dmytro; Dosužkov, Fjodor Nikolajevič; Durnovo, Nikolaj Nikolajevič; Ejchelman, Oton; Emler, František; Fiala, Josef; Fiala, Vladimír; Fischer, Rudolf; Florovskij, Antonij Vasiljevič; Fořtová, Pavla; Francev, Vladimir Andrejevič; Franěk, Jiří; Frček, Jan; Geitler, Leopold Václav; Gesemann, Gerhard; Gessen, Sergej Iosifovič; Golovin, Alexandr Sergejevič.]

V sobotu 17. června 2017 zemřel po krátké těžké nemoci ve věku nedožitých 78 let literární historik, knihovník a slavista PhDr. Jiří Vacek. Narodil se v Havlíčkově Brodě 29. října 1939. Roku 1961 absolvoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze. Svůj profesní život spojil Jiří Vacek s Národní knihovnou České republiky, přesněji řečeno se Slovanskou knihovnou, v níž pracoval od roku 1964 až do své smrti. V letech 1978–1992 byl jejím ředitelem.

Postupně si vybudoval pozici respektovaného odborníka na dějiny slavistiky a slovanských literatur – zejména východoslovanských. Systematicky se věnoval rovněž výzkumu dějin Slovanské knihovny a prezentaci bohatství jejího fondu. Byl mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti výzkumu ruské a ukrajinské emigrace v letech 1918–1945, zejména pak emigrace působící na území tehdejšího Československa. Získané znalosti uplatnil v řadě odborných studií, například jako člen autorského kolektivu třísvazkové bibliografie Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu. 1918–1945 (Praha, 1996),  při přípravě monografie Hlasy vyhnaných. Periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska (1918–1945) (Praha, 2009) či jako autor bezpočtu tematických výstav. Jeho vědecký zájem však nezůstával ohraničen tematickým zaměřením Slovanské knihovny. Četnými články v regionálním tisku přispíval k objevování osudů pozapomenutých či zcela zapomenutých představitelů vědy a kultury z oblasti Havlíčkobrodska a Polné. Úctyhodný byl též jeho přehled o české literatuře a umění 19. a 20. století. Jiří Vacek byl autorem několika desítek hesel v průběžně vydávaných svazcích Biografického slovníku českých zemí (Praha, 2004–).

Pro svou fenomenální paměť a hlubokou znalost fondu Slovanské knihovny patřil Jiří Vacek mezi vyhledávané rešeršéry a konzultanty nejrůznějších otázek spojených s profilem knihovny. Své vzpomínky vtělil do knihy Slovanská knihovna, můj osud (Praha, 2016).

Odchodem Jiřího Vacka přišel autor těchto řádků o učitele, který ho od roku 2001 prakticky dennodenně ochotně zasvěcoval do tajů fondu Slovanské knihovny a do problematiky jejích dějin. Přišel o konzultanta nejrůznějších dotazů, které zodpovídal profesionálně a ochotně bez ohledu na jejich rozsah, složitost či naopak jednoduchost. Přišel o blízkého kolegu, který mu byl oporou při přijímání četných zahraničních návštěv přijíždějících do knihovny, který se ochotně ujímal provádění nejrůznějších delegací a školních exkurzí. Slovanská knihovna pak přišla o pracovníka, který představoval základní prvek odborné hodnoty knihovny a jehož kvality bude jen velice obtížné (či spíše nemožné) nahradit. S odchodem Jiřího Vacka se uzavírá jedna dlouhá etapa existence Slovanské knihovny. Česká společnost přišla o člověka s velkou životní zkušeností, nadhledem, rozvahou a obrovským kulturním a vědeckým přehledem.