Můžete nám přiblížit historii staré budovy, ve které sídlí Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích?

Původní budova byla postavena v roce 1975 pro Muzeum dělnického a revolučního hnutí. Studijní část tehdy Státní vědecké knihovny sem byla přestěhována v roce 1990. Jedná se o zajímavou a architektonicky cennou stavbu (příklad socialistické brutalistní architektury), nicméně postavenou pro jiné účely.

Můžete uvést důvody, které vedení knihovny vedlo k vybudování přístavby?

Během let se v řadě ohledů podařilo budovu upravit pro potřeby knihovny, byly vybudovány moderní studovny. Velkým problémem byl ale nedostatek místa pro volný výběr, dokumenty bylo možné vybírat a objednávat pouze prostřednictvím katalogu. Záměrem projektu tedy bylo vybudovat volný výběr pro cca 130.000 dokumentů, tj. živý fond studijní knihovny (celkem má tato část Jihočeské vědecké knihovny fond přesahující 1 mil. dokumentů).

Jak čtenáři reagovali na přístavbu knihovny? Jsou zde nabízeny i nějaké nové služby?

Pro čtenáře znamenala přístavba naprostou změnu ve výpůjčním procesu. Dosud byli zvyklí, že si knihy vyžádali prostřednictvím elektronického katalogu, ty pak byly vyhledány ve skladu a připraveny u pultu. Nyní se musí sami orientovat ve volném výběru a knihu si sami vyhledat - tedy použít postup, který je běžný ve většině knihoven. Snažili jsme se jim tento postup co nejvíce zjednodušit - připravili jsme přehledné plánky, různobarevné označení jednotlivých tříd MDT, podle kterého jsou dokumenty řazeny a v neposlední řadě jsme vytvořili systém navigace, který čtenáři v katalogu přímo ukáže plánek, kde se dokument nachází - a to včetně barevného zvýraznění konkrétního regálu, třídníku MDT, jména autora, obálky i počtu stran knihy. Ohlasy jsou vesměs pozitivní, a je milé vidět čtenáře s mobilem v ruce, když míří ke konkrétnímu regálu.

Popište nám prosím, jak probíhala architektonická soutěž (například kolik se přihlásilo zájemců, jejich návrhy apod.)?

Architektonická soutěž byla vyhlášena v říjnu 2016, přihlásilo se několik desítek uchazečů, z nichž odborná porota vybrala a oslovila šest, kteří podali soutěžní návrh. Při jeho tvorbě se museli vypořádat nejen s požadavky knihovníků, ale i památkářů, objekt leží v ochranném pásmu městské památkové rezervace a bylo potřeba zachovat dominantní postavení původní budovy. V lednu 2017 byl vybrán vítězný návrh brněnského ateliéru Kuba & Pilař architekti s.r.o.

Jak dlouho trvala rekonstrukce knihovny či stavba přístavby a kolik to stálo? Změnilo se něco i ve staré budově?

Stavební práce prováděla firma OHL ŽS a.s., která zahájila práci v dubnu 2019 a dokončila v říjnu 2020. Celkové náklady byly 168 mil. Kč, z z toho 105 mi. Kč byl podíl evropských fondů (IROP). Interiérové zařízení dodala firma Šebek INTEBO s.r.o. Projekt se netýkal pouze přístavby, část volného výběru je umístěna v 1. nadzemním podlaží původní budovy. Návštěvníkům knihovny tak slouží nový prostor o ploše více než 1800 m2. Upraven byl rovněž suterén budovy, pod přístavbou vzniklo parkoviště. Nově byla postavena přístupová komunikace.

Byly nějaké problémy/překážky, se kterými jste se museli potýkat?

Velká stavba přinesla samozřejmě řadu věcí a problémů. Bylo potřeba změnit územní plán města, vyřešit majetkové vztahy, týkající se pozemků, vyjednat místo, kudy bude vedena přístupová komunikace. Vše bylo připraveno tak, aby omezení provozu knihovny během stavby bylo co nejkratší. Všechny plány ale ovlivnila epidemie a například zorganizování stěhování fondů v době lockdownů byl oříšek sám o sobě. I samotné otevření hotové knihovny muselo počkat až na uvolnění opatření.

Budete v rekonstrukci knihovny pokračovat? Pokud ano, jaké máte plány?

Bude nás čekat úprava pláště stávající budovy, který je energeticky nevyhovující. A ve světle změn uživatelských potřeb se nově podíváme i na prostorové řešení studoven.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová

Úvod

Kultura počítačová a digitální zaznamenala koncem 20. a počátkem 21. století významný technologický pokrok v rozvoji počítačových technologií a také internetu. (Trávníček 2020, s. 21) Vyvíjela se elektronická kniha. Poskytování služby půjčování elektronických knih je nyní součástí služeb knihoven. Knihovny jsou důležitou institucí pro žáky, studenty či učitele. Zjišťování, jaké je povědomí o zprostředkování elektronických knih v knihovnách a o příslušných platformách, je tématem tohoto příspěvku. V roce 2023 Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., zveřejnily na svých webových stránkách výsledky statistického průzkumu s názvem Čtenáři a čtení v České republice v roce 2023, zaměřeného na populaci České republiky starší 15 let. Podle tohoto průzkumu přečte elektronickou knihu 1x za měsíc 17 % uživatelů a alespoň 1x za 14 dní 15 % čtenářů. (Národní knihovna České republiky, 2023) Segment elektronických knih je dynamicky se rozvíjející a stále aktuální oblast, což potvrzují data z let 2023/2024, na nichž je článek založen.

Elektronická kniha jako novodobé médium

Elektronická kniha

Pojem elektronická kniha můžeme chápat několika způsoby. Monika Oravová a Gabriela Filipová (2012, s. 4) ve své publikaci uvádějí toto vysvětlení:

„Někdy je jako e-kniha chápán jakýkoli text v elektronické podobě (to by byl ovšem e-knihou i každý jednotlivý e-mail či jednoduchý pracovní dokument), jindy se zase elektronickou knihou označuje i technické zařízení určené k její četbě (tedy čtečka elektronických knih). Nejčastěji je ovšem e-kniha pojímána jako digitální verze klasické knihy neboli kniha v digitální podobě.“

Alternativním termínem pro elektronickou knihu může být e-kniha, e-book nebo digitální kniha. (Národní knihovna ČR, 2003)

Historie elektronických knih je podrobněji rozebírána v bakalářské práci.

Formáty elektronických knih

Představíme si nejznámější a nejužívanější formáty digitálních knih a zaměříme pozornost na podobu textu a na to, zda se elektronická kniha na čtečce ve správné podobě zobrazí. První kategorií jsou specifické formáty dostupné pro elektronické čtečky, druhou kategorií často užívané formáty nejen pro elektronické čtečky. (Oravová a Filipová, 2012, s. 13–14)

Nejčastěji užívané formáty

Specifické formáty mají ve většině případů výhodu v rozložení textu, což znamená, že formát se přizpůsobí velikosti obrazovky, ať už je elektronická kniha ve čtečce digitálních knih nebo v telefonu. Za negativum můžeme považovat případy, kdy čtečka e-knih není kompatibilní se všemi formáty elektronických knih. (Oravová a Filipová, 2012, s. 13)

EPUB neboli Electronic Publication je formát slučitelný s většinou čteček digitálních knih. V případě dalších elektronických zařízení je také kompatibilní s obrázky nebo audio- a videozáznamem. Koncová přípona souboru je .ePub. (Toply, 2023)

Běžně užívané formáty jsou podporovány i jinde než ve čtečkách elektronických knih, například v učebnicích nebo audio- či videozáznamech.

Textový soubor představuje formát pro soubory, kdy v případě využití není text naformátovaný. Lze jej mít jak v počítačích, tak v mobilech i tabletech. Oproti jiným zde uvedeným je koncová přípona textového souboru .txt. (Toply, 2023)

Pro vytváření aplikací či webových stránek je určen formát HTML, jinak též Hypertext Markup Language. Videozáznam a jiné elementy je možné v tomto formátu zobrazit. Zobrazení souboru končí příponou .html. (Toply, 2023)

Portable Document Format, známější pod zkratkou PDF, je formát využívaný kromě jiného i u tištěných publikací nebo u dokumentů jako jsou smlouvy, formuláře či e-knihy atp. Soubor v této podobě má koncovou příponu .pdf. (Toply, 2023)

Ve formátu Document neboli DOC/DOCX je specifické uložení různých prvků, od psaného textu až po vložení tabulek. Koncová přípona pro tento formát je .doc nebo .docx. (Toply, 2023) Text ve formátu RTF, tedy Rich Text Format, je možné jakýmkoliv způsobem upravit. Koncovou příponou je .rtf. (Toply, 2023)

Čtečky elektronických knih a jiná zařízení

Čtečka elektronických knih

Nejčastěji můžeme elektronické knihy nahrát do elektronické čtečky. Ta funguje na bázi elektronického papíru neboli e-inku, což je „…technologie displeje, která se velmi blíží vzhledu inkoustu na papíře.“ (Toply, 2023)

Čtečka elektronických knih má jedno využití, a to čtení digitálních knih. V nastavení čtečky si můžeme pohrát se změnou písma a s jeho velikostí. Ve čtečce jednoduše zvýrazníme text nebo připíšeme poznámku. Najdeme zde zabudovaný slovník pro vysvětlení určitých pojmů. Faktory, které ovlivňují koupi čtečky, spočívají jednak v tom, že ne všechny čtečky podporují všechny formáty, a jednak ne všechny mají zabudovaný jazyk čeština. Některé čtečky umožňují stažení aplikace, díky níž si elektronickou knihu můžeme vypůjčit z veřejné knihovny „přímo do čtečky“, tj. stáhnout do svého zařízení. Výhodou elektronických čteček oproti jiným zařízením je výdrž jejich baterie. Zpravidla stačí čtečku nabít jednou za dva týdny. (Toply, 2023)

Jiná zařízení

Mezi jiná zařízení pro čtení elektronických knih můžeme zařadit tablet, notebook nebo mobilní telefon. Aplikace pro podporu různých formátů elektronických knih je možné stáhnout si do zařízení. Faktorem ovlivňujícím volbu při výběru jiných zařízení pro čtení elektronických knih může být výdrž baterie, kdy musíme nabíjet častěji, a to v rozmezí několika dnů, jelikož zařízení jsou multifunkční a nezabýváme se jen čtením elektronických knih, ale i poslechem hudby nebo hraním her. (Oravová a Filipová, 2012, s. 11, Toply, 2023)

Trendy v oblasti elektronických knih

Čtečka elektronických knih s barevným displejem

Čtečky elektronických knih s barevným displejem jsou na českém trhu již řadu let. Výhodou těchto čteček je například ochrana zraku při používání. Barevný displej využijeme u komiksových příběhů, publikací s obrázky nebo u naučné literatury. (Palmknihy, b.d.) Na českém trhu jsou čtečky s barevným displejem od společností PocketBook International S.A. a Onyx International.

Dostupnost elektronických knih v českých knihovnách

1. eReading a Palmknihy

Mezi nejstarší poskytovatele digitálních knih patřil eReading.cz. Projekt eReading vznikl roku 2010, kdy se původní majitelé, zakladatelé eReading.cz, snažili prosadit

„…cenově výhodnou e-knihu…“, kterou už zahraniční čtenáři využívali. Od roku 2010 nabízeli přibližně 11 000 děl. (E15 – Ekonomika, byznys, finance, 2016)

Webová stránka Palmknihy.cz byla založena roku 1999. Jiří Vlček, první z tvůrců platformy, začal poskytovat elektronickou knihu vždy jednou týdně. Literaturu vybíral sám Jiří Vlček. Čtenář si knihu mohl stáhnout bezplatně. Po nějaké době se k J. Vlčkovi přidal Martin Bodlák a společně usilovali o to, aby se nedopouštěli pirátství v této oblasti, tedy jak tuto službu legalizovat. To se jim nakonec podařilo a v roce 2006 začali elektronické knihy legálně prodávat. (Protišedi, 2019)

Roku 2016 společnost Albatros Media koupila jak Palmknihy.cz, tak zmiňovaný eReading.cz. Postupné spojování obou platforem probíhalo do roku 2019, kdy se eReading stal součástí Palmknih a začal platit jednotný název Palmknihy.cz. (Protišedi, 2019)

Aplikace eReading do zařízení se však jmenovala stále stejně až do roku 2022, kdy ji nahradila aplikace Palmknihy. (Knihovna Jana Drdy Příbram, b.d.)

Palmknihy.cz je nejenom elektronický obchod s digitálními knihami, nabízí také tradiční tištěné knihy i knihy zvukové, jak z beletrie, tak naučné literatury. Palmknihy.cz jsou díky tomu „…plnohodnotné online knihkupectví.“ (Palmknihy, b.d.)

Služba Palmknihy je poskytovatelem elektronických knih do knihoven. Využívá ji více než 280 knihoven v České republice a na Slovensku. Neposkytuje pouze databázi e-knih nebo audioknih, ale i podporu katalogu, kdy najdeme vše v katalogu své knihovny, ve které jsme zaregistrovaní. Digitální kniha, jež je půjčená maximální dobu 31 dní, se z našeho zařízení sama odstraní. (Palmknihy, b.d.)

Podmínkou je, že musíme být zaregistrovaní na platformě Palmknihy.cz e-mailovou adresou, jakou využíváme prostřednictvím své knihovny, a být připojeni k internetu při nahrávání digitální knihy. Po stažení už připojeni k síti být nemusíme, e-kniha je přístupná offline. Elektronickou knihu je možné využít na zařízeních Android, iOS a na čtečkách elektronických knih po stažení aplikace Palmknihy. (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, b.d.)

Nově vydané digitální knihy se zpřístupňují do knihoven většinou den po vydání, což znamená, že máme přístup ke knihám již před tím, než knihkupectvím začne otevírací doba. (Palmknihy, b.d.)

2. Flexibooks

Flexibooks je portál nakladatelství Fraus. (MSVK, b. d.) Není jen zprostředkovatelem učebnic a pracovních sešitů do škol a domácností, ale nabízí také další odbornou a naučnou literaturu, a to vše od základního vzdělání až po vysokoškolské, kromě toho beletrii pro dospělé a dětskou literaturu. (Flexibooks, b. d.)

3. Bookport

Bookport je digitální online knihovna. Je projektem nakladatelství Grada Publishing, a.s., funguje od roku 2017. (Mediaguru, 2017) Online knihovna je rozšířená o knihy z oblastí odborné a naučné literatury a beletrie, pro děti, studenty i dospělé. Poskytuje elektronické knihy z nakladatelství Grada, pod které spadá Cosmopolis, Bambook, Alferia, také knihy z nakladatelství Portál, Epocha, Vyšehrad, Galén, Jota a další. (Bookport, b. d.)

Bookport je dostupný v různých knihovnách, přičemž jednotlivé knihovny mohou nabízet různé kolekce titulů dle svých licencí a předplatného. Název platformy Bookport však zůstává jednotný bez ohledu na konkrétní nabídku knih v dané instituci.

V Bookportu máme dvě možnosti čtení elektronických knih, buď prostřednictvím PDF, nebo EPUB. (Bookport, b.d.)

Bookport je možné stáhnout jako aplikaci do mobilního telefonu či tabletu pro zařízení Android a iOS (Bookport, b.d.), nově také do čtečky s e-ink, konkrétně InkBOOK Calypso Plus. (Bookport, b.d.) Online knihovnu můžeme využívat i na počítačích.

Obrázek 1 Bookport, hlavní stránka

4. E-knihovna Městské knihovny v Praze

Projekt vytvořila Městská knihovna v Praze. E-knihovna.cz není platformou jako Palmknihy.cz, Bookport nebo Flexibooks, je nedílnou součástí Městské knihovny v Praze a je jedinečná tím, že je projektem samotné knihovny. (Ikaros, 2014) Digitální knihy vydává Městská knihovna v Praze a nabízí je na stránkách E-knihovna.cz, kde je zpřístupněno přes 1700 děl bezplatně. Tyto tituly jsou z oblasti světové a české literatury, včetně detektivních příběhů, divadelních her a poezie.

E-knihovna má svůj počátek v projektu HISPRA, který se uskutečnil zásluhou tzv. Norských fondů. Šlo o knihy o Praze a divadelní i hudební dokumenty, jež měla ve svém fondu Městská knihovna v Praze, projekt se uskutečnil v letech 2007–2010. Díky tomuto programu bylo postaveno digitalizační pracoviště a digitalizovány více než dva tisíce knih z 19. a začátku 20. století. (Městská knihovna v Praze, b.d.)

Knihovna začala s digitalizací nejprve světových a českých klasických děl volně dostupných. Chtěla zpřístupnit díla, v tištěné podobě často nedostupná, pro studenty, kteří knihy potřebují do hodin českého jazyka a literatury ve školách, přičemž v knihovnách jsou některá díla v tištěném formátu často vypůjčená. (Místní kultura, 2018)

Stažené digitální knihy jsou kompatibilní s digitálními zařízeními od mobilních telefonů po čtečky elektronických knih. (Městská knihovna v Praze, b.d.) Digitální knihy jsou přístupné ve formátech PDF, EPUB a PRC (tato zkratka značí Palm Resource Compiler). (Toply, 2023, Městská knihovna v Praze, b.d.)

Obrázek 2 E-knihovna Městské knihovny v Praze, hlavní stránka

5. Díla nedostupná na trhu

Díky projektu Díla nedostupná na trhu (DNNT) pro uživatele zapojených knihoven přihlášené pomocí vzdáleného přístupu jsou dostupné plné texty dokumentů, které jsou stále pod záštitou autorského práva. Tato možnost funguje díky licenční smlouvě Národní knihovny ČR a správců autorských práv DILIA a OOA-S. V letech 2019 až 2023 byla v platnosti první licenční smlouva, nyní platí nová smlouva na roky 2024 až 2026. Plnými texty se rozumí knižní publikace vydané v České republice do roku 2003. U periodik, tedy časopisů a novin, musí uplynout alespoň 10 let od jejich vydání, aby byla v digitální knihovně dostupná, tudíž včetně roku 2013. (Digitální knihovna Akademie věd ČR, b.d.)

„I bez přihlášení je možný přístup k dílům licencovaným nositelem práv, k volným dílům, která již nejsou chráněna autorským zákonem. Díla vydaná před 110 a více lety nebo díla, u nichž je ověřeno, že uplynulo 70 let od smrti všech autorů (včetně překladatele, ilustrátora apod.) a 50 let od vydání díla.“ (Digitální knihovna Akademie věd ČR, b.d.)

Tato služba je zdarma po zaplacení registračního poplatku v knihovně, která tuto službu poskytuje. Knihovnami nebo institucemi, které poskytují DNNT, jsou například Knihovna Akademie věd ČR nebo Univerzitní knihovna Slezské univerzity v Opavě. Další knihovny a instituce zapojené do projektu nalezneme buď na stránkách své domovské knihovny, nebo na stránkách Národní digitální knihovny v příslušném seznamu. Přímo v knihovně, která splňuje podmínky NKP (Národní knihovna ČR) , jsou dostupné knižní publikace od roku 1990 do roku 2002, ty však nejsou dostupné vzdáleným přístupem. (Díla nedostupná na trhu, b.d.)

Obrázek 3 Díla nedostupná na trhu, přístup z KNAV ČR, hlavní stránka

6. EBSCO eBooks

EBSCO je multioborová a multižánrová databáze elektronických knih společnosti EBSCO Industries, Inc., která byla založena roku 1944. Od roku 1987 je součástí společnosti vydavatelství EBSCO Publishing, jež změnilo svůj název na EBSCO Information Services. Sídlí ve Spojených státech amerických ve státě Massachusetts. EBSCO svoje obsahy a zdroje zpřístupňuje vědeckým a veřejným knihovnám, vysokým školám, zdravotnickým organizacím, vládním orgánům nebo korporacím, od vzdělávání až po výzkum a vývoj. (EBSCO, b.d.)

EBSCO eBooks jsou elektronické verze tištěných knih přístupné online. Knihovna nebo jiná instituce má možnost získat tuto službu dvěma způsoby. Jednak formou předplatného na jeden rok, jednak jako trvalou licenci. Digitální knihy získané pomocí předplatného se každý rok znovu „inovují“, tj. obnovuje se předplatné, aby k nim instituce měly nadále přístup. (EBSCO, b.d.) Společnost EBSCO klade důraz na spolupráci s knihovnami, aby zajistila co nejlepší přístup a osvětu pro využívání elektronických knih. Do EBSCO eBooks je možné se přihlásit vzdáleným přístupem z knihovny. V ČR tuto databázi poskytuje například Knihovna akademie věd České republiky (KNAV, b.d.) nebo Národní knihovna ČR. (NKP, 2025)

EBSCO obsahuje několik databází, pro nás je rozhodující kolekce eBook Collection, která obsahuje databáze elektronických knih.

Obrázek 4 EBSCO ebooks, hlavní strana, přístup z KNAV ČR

7. ProQuestEbook Central

Ebook Central je zahraniční digitální multižánrová knihovna společnosti ProQuest, kterou od roku 2021 vlastní organizace Clarivate. Po odkoupení ProQuestu ho Clarivate spojila s vlastním portálem Web of Science. Chtěla vytvořit významnou databázi pro vědu a výzkum. Počet zpřístupněných titulů se odvíjí od předplatného, které si knihovna vybere. (Informační gramotnost, b.d.) Vzdálený přístup, například do Knihovny akademie věd ČR nebo Národní knihovny ČR v Praze, umožňuje předplatné Academic Complete. V nabídce jsou nakladatelství univerzit, jako je Yale University Press, University of California Press nebo Oxford University Press a další. (Národní knihovna České republiky, b.d.) Mimo jiné obsahuje tituly nakladatelství Karolinum Univerzity Karlovy. Databáze je vícejazyčná, základem je angličtina, na výběr je ze španělštiny nebo němčiny a dalších jazyků. Čtení je možné buď online, nebo – po stažení aplikace Adobe Digital Editions – také offline ve formátech PDF nebo EPUB. (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, b.d.) Doba výpůjčky je až 21 dní. (Knihovna Akademie věd České republiky, b.d.)

Obrázek 5 ProQuest Ebook Central, hlavní strana

Studijní materiály k českému jazyku a literatuře doporučované knihovnami

„Knihovny jsou pro školy partnerem, který poskytuje podporu jak pedagogům, tak i žákům.“ (Maniecká a Dlouhá, 2024)

Vždy tady byla a je spolupráce škol s knihovnami v tradičním slova smyslu, kdy knihovny pro žáky mateřských, základních a středních škol organizují nejen různé lekce a besedy zaměřené na oblast literatury, ale také na kritické myšlení nebo mediální či informační gramotnost. Žáci s učiteli většinou přicházejí do knihovny, kde proběhne beseda či lekce. Pro děti nejmenší, tedy v mateřských školách, je důležité zachovat tradiční setkávání přímo v knihovně, aby si děti ke knihovně vytvořily vztah, který budou dále rozvíjet. V současnosti, kdy dominuje online prostředí, se i knihovny přizpůsobují a mohou informovat o portálech, které pomáhají právě v situacích, kdy si nemůžeme do své knihovny dojít pro tištěnou knihu. Příčinou je například nemoc nebo nutnost vrácení nedočtené „klasické“ knihy zpět do knihovny. Dalším důvodem může být nízký počet výtisků knižního titulu zařazeného do povinné četby, kdy více tříd ve školách pracuje se stejným titulem. Knihovny mají další možnosti, jak svým čtenářům vypůjčené a často rezervované knihy zpřístupnit a rodičům či žákům poskytnout relevantní odpověď a pomoc.

E-knihovna.cz je portál Městské knihovny v Praze, kam knihovny mohou odkazovat rodiče s žáky, právě pokud taková situace nastane. Knihovny, které tento portál doporučují, mají většinou přímo odkaz na svých stránkách.

Knihovny.cz je další portál, jenž knihovníci mohou doporučovat žákům. Vychází z Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015 a spravuje jej Moravská zemská knihovna v Brně. Na portálu nalezneme seznam knihoven, které jsou do projektu zapojené. Domovská knihovna čtenáře nemusí být součástí tohoto projektu, není to podmínka pro využívání portálu nebo stažení elektronické knihy. Nalezneme zde jak povinnou četbu, kterou si můžeme stáhnout do svého zařízení, tak naučnou literaturu. Pokud nechceme hledat v každém katalogu knihovny zvlášť, můžeme právě na portálu najít knižní tituly na jednom místě.

„Portál Knihovny.cz poskytuje jednotný přístup ke službám českých a moravských knihoven – komukoliv, odkudkoliv a kdykoliv. Na našem portálu můžete prohledávat katalogy všech zapojených knihoven z jediného vyhledávacího řádku.“ (Knihovny.cz, b.d.)

Databazeknih.cz taktéž zpřístupňuje digitální knihy zdarma, a to z E-knihovna.cz, tedy z Městské knihovny v Praze. V hlavní navigaci E-knihy zdarma nalezneme dostupné elektronické knihy převážně z povinné literatury, které si můžeme stáhnout ve formátu EPUB, PDF, PRC či HTML. (Databázeknih.cz, b.d.) Formát elektronické knihy se může lišit u konkrétního titulu, nemusí být dostupné všechny formáty, ale například jen dva. V případě potřeby stažení knihy nemusíme být na portálu registrovaní.

Závěr

Platformy elektronických knih EBSCO eBooks, ProQuest Ebook Central, odborné sekce systému Bookport a jiné mají potenciál nejenom tematický a odborný, ale i směřující k podpoře práce s cizojazyčnou literaturou, zejména s anglickým jazykem. Žáci, respektive studenti středních škol, budou-li využívat elektronické informační zdroje ve formě elektronických knih ještě před nástupem na vysoké školy, dosáhnou vyšší informační gramotnosti.

Protíná se zde potenciál čtení beletristické literatury a poezie s možnostmi využívat jiné žánry, například odborné až vědecké knihy. Je překvapivé, že většina čtenářů a uživatelů o výše zmíněných zejména online platformách neví, přestože k platformám vede jednoduchá registrace v knihovně a efektivní cestou je také vzdálený přístup.

Seznam použité literatury

About EBSCO, b. d. Online. EBSCO. Dostupné z: https://www.ebsco.com/about. [cit. 2024-02-08].

Aplikace eReading nahrazena aplikací Palmknihy, b. d. Online. Knihovna Jana Drdy Příbram. Dostupné z: https://www.kjd.pb.cz/aplikace-ereading-nahrazena-aplikaci-palmknihy/. [cit. 2023-11-29].

CELBOVÁ, Ludmila a HAVLOVÁ, Jaroslava, 2003. Elektronická kniha. Online. Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000866&local_base=KTD. [cit. 2024-03-09].

Čtenáři a čtení v ČR, 2023. Online. Národní knihovna České Republiky. 5.3.2023. Dostupné z: https://www.nkp.cz/aktuality/soubory/ostatni/tz_cteni2023_infografika.pdf. [cit. 2024-03-29].

EBSCO eBooks, b. d. Online. Knihovna Akademie věd České republiky. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/db/ebsco-ebooks/. [cit. 2024-02-08].

EBSCO eBooks: Home, b. d. Online. EBSCO. Dostupné z: https://ebsco.libguides.com/ebooks/home. [cit. 2024-03-28].

EBSCO, b. d. Online. Dostupné z: https://www.ebsco.com/. [cit. 2024-02-11].

Eknihy zdarma, b. d. Online. Databazeknih.cz. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/eknihy-zdarma-ke-stazeni. [cit. 2024-03-21].

E-knihy, b. d. Online. Městská knihovna v Praze. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/oknihovne/sluzby/e-zdroje/e-knihy/. [cit. 2023-12-03].

E-knihy, b. d. Online. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/e-knihy/. [cit. 2023-11-30].

E-knihy, b. d. Online. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Dostupné z: https://www.msvk.cz/katalog-a-databaze/e-knihy/. [cit. 2024-02-15].

Expanze Albatrosu pokračuje. Ovládl eReading.cz, b. d. Online. E15 – Ekonomika, byznys, finance. Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/ostatni/expanze-albatrosu-pokracuje-ovladl-ereading-cz-1319175. [cit. 2023-09-04].

FAQ, b. d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/faq/. [cit. 2023-12-01].

Flexibooks. Online. Dostupné z: https://flexibooks.cz/. [cit. 2024-04-03].

Formáty eknih: 21 těch nejoblíbenějších, včetně EPUB, MOBI a PDF. Online. Toply. 27. 12. 2023. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/elektronicky-papir-e-ink/. [cit. 2024-02-06].

Grada spouští nové projekty, chce růst, 2017. Online. Mediaguru. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2017/11/grada-spousti-nove-projekty-chce-rust/. [cit. 2023-12-01].

HANÁK, Martin, 2014. Přehled poskytovatelů českých e-knih a jejich platforem. Online. Ikaros. Roč. 18, č. 9. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14270. [cit. 2023-09-04].

HEMOLA, Hanuš, b. d. ProQuest Ebook Central – Academic Complete. Online. Národní knihovna České republiky. Dostupné z: https://text.nkp.cz/katalogy-a-db/licencovane-db/prehled-lic-zdroju/ebrary. [cit. 2024-02-11].

Jsem knihovna, b. d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/pro-knihovny. [cit. 2023-11-30].

KOPECKÝ, Filip, 2022. ProQuest EBook Central: Digitální knihovna s širokým záběrem. Online. Informační gramotnost. Dostupné z: https://www.informacnigramotnost.cz/proquest-ebook-central/. [cit. 2024-02-12].

MANIECKÁ, Veronika, 2024. Průvodce dostupnosti elektronických knih prostřednictvím knihoven pro uživatelskou skupinu učitelů a žáků předmětu český jazyk a literatura. Online, Bakalářská práce. Opava: Slezská univerzita Opava, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Dostupné také z: https://is.slu.cz/th/wiinf/.

Nápověda pro organizace, b. d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/informace-pro-organizace. [cit. 2023-12-01].

Novinky ze světa e-knih, 2022. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/blog/rozhovory/ze-sveta-e-knih-0622. [cit. 2023-10-16].

O portálu, b. d. Online. Knihovny. Dostupné z: https://www.knihovny.cz/Content/o-portalu. [cit. 2024-03-13].

O projektu, b. d. Online. Díla nedostupná na trhu. Dostupné z: https://dnnt.cz/o-projektu/. [cit. 2024-02-18].

ORAVOVÁ, Monika a FILIPOVÁ, Gabriela, 2012. E-knihy, aneb, První pomoc pro začátečníky. Ostrava: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. ISBN 978-80-7054-138-8.

Palmknihy slaví 20 let aneb o muži, který si chtěl číst potmě, 2019. Online. Protišedi. Dostupné z: https://protisedi.cz/palmknihy-slavi-20-let-aneb-o-muzi-ktery-si-chtel-cist-potme/. [cit. 2024-02-13].

Petr a Lucie, b. d. Online. Databazeknih.cz. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/ekniha-zdarma-ke-stazeni/petr-a-lucie-1308. [cit. 2024-03-21].

Podrobné informace, b.d. Online. Městská knihovna v Praze. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/o-knihovne/sluzby/specializovana-oddeleni/digitalizace/podrobne-informace/. [cit. 2023-12-03].

Používejte Bookport na čtečce, b.d. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/na-ctecce. [cit. 2023-12-01].

Používejte Bookport na čtečce. Online. Bookport. Dostupné z: https://www.bookport.cz/na-ctecce. [cit. 2023-12-01].

Pro knihovny, b.d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/pro-knihovny. [cit. 2024-02-15].

ProQuest Ebook Central, b.d. Online. Knihovna Akademie věd České republiky. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/db/ebook-central/. [cit. 2024-02-11].

ProQuest Ebook Central, b.d. Online. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Dostupné z: https://knihovna.vsb.cz/cs/katalogy/ezdroje/e-knihy/proquest-ebook-central/. [cit. 2024-02-12].

Přehled licencovaných databází. Online. Národní knihovna České republiky. 10.1.2025. Dostupné z: https://www.nkp.cz/katalogy-a-db/licencovane-db/prehled-lic-zdroju/infozdr#ebookcoll. [cit. 2025-02-18].

Přihlášení, b.d. Online. Digitální knihovna Akademie věd ČR. Dostupné z: https://kramerius.lib.cas.cz/podminky-zpristupneni?target=https://kramerius.lib.cas.cz/. [cit. 2024-02-18].

ŠIMEČÍK, Jan, 2023. Čtečka knih nebo tablet: Co je lepší a proč? Online. Toply. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/nebo-tablet/. [cit. 2024-02-06].

ŠIMEČÍK, Jan, 2023. Elektronický papír: Co je e-ink displej a jaké je jeho využití? Online. Toply. Dostupné z: https://toply.cz/ctecky-knih/elektronicky-papir-e-ink/. [cit. 2024-02-06].

TRÁVNÍČEK, Jiří, 2020. Kulturní vetřelec: dějiny čtení, kalendárium. Brno: Host. ISBN 978-80-275-0245-5.

Vítejte na novém webu Palmknih!, b.d. Online. Palmknihy. Dostupné z: https://www.palmknihy.cz/blog/rozhovory/clanek_nove_palmknihy. [cit. 2023-11-29].

VOJTÍŠEK, Vojtěch, 2008. Hledáte e-knihy zdarma ke stažení? Zkuste web Městské knihovny v Praze. Online. Místní kultura. Dostupné z: https://mistnikultura.cz/hledate-e-knihy-zdarma-ke-stazeni-zkuste-web-mestske-knihovny-v-praze. [cit. 2023-12-03].

Do Národní knihovny nastoupila v září 1977 a zůstala jí věrná až do svého odchodu do důchodu před několika málo lety. Celá její pracovní kariéra byla spjatá s publikační činností knihovny. Zakotvila nejprve v sektoru bibliografie a informací (SBI); v Informačním bulletinu SBI a ve sborníku Česká bibliografie (vydával jej také SBI) nacházíme několik jejích příspěvků. Psala ale také do Metodického zpravodaje sektoru výzkumu a metodiky knihovnictví, do časopisu Čtenář aj. Později v 80. letech pak jako vedoucí redaktorka řídila Zpravodaj Státní knihovny ČSR. Po změnách v ediční činnosti Národní knihovny ČR, k nimž došlo v roce 1990 (bylo ukončeno vydávání několika bulletinů, sborníků a zpravodajů připravovaných různými sektory někdejší Státní knihovny ČSR) a které vedly mj. k založení časopisu Národní knihovna (plným názvem Národní knihovna – časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe) se stala jeho vedoucí redaktorkou. Časopis byl v té době připravován ve vydavatelském odboru knihovny. V roce 2007 byla jeho redakce převedena do Knihovnického institutu, Milena Ředinová však byla nadále člověkem zodpovědným za technickou stránku vydávání tištěných čísel Knihovny, ať už ve funkci vedoucí edičního oddělení nebo ředitelky odboru vydavatelského.

Ve své každodenní práci se musela zabývat převážně technickým zajištěním vydávání (takřka veškerých) publikací Národní knihovny ČR, stále však udržovala kontakt s našimi odbornými časopisy, tak vlastně i s obsahem knihovnické práce, a byla v tomto smyslu platnou členkou kolektivu redakční rady. Kompetentně se vyjadřovala k obsahu a textové úrovni článků, které do redakce přicházely a jež redakční rada posuzovala, pomáhala hledat recenzenty, témata, o nichž bychom měli publikovat.

Rukama Mileny prošly desítky titulů, knih, sborníků a časopisů, tisíce stran textů. Bylo-li třeba, zapracovala mimořádně i jako redaktor nebo korektor, jen aby náhlá nemoc nebo jiné životní trable kohokoli z nás nezpůsobily výpadek ve vydávání publikací. My za ni dnes už nijak „zaskočit“ nemůžeme. A také je smutné, že o člověku, který pracoval tolik let vedle nás a s námi, se některé zajímavé a důležité detaily jeho života dozvídáme teprve při psaní vzpomínkového textu… Milena Ředinová (zřejmě?) původně vystudovala etnografii! Ve sborníku Česká bibliografie (sv. 20 z roku 1984) autorka těchto řádek objevila Milenin příspěvek s názvem Vývoj speciální bibliografie v oboru etnografie a folkloristiky po roce 1945 v ČSR. Při dalším hledání pak dospěla k záznamu její disertační práce, týkající se osobnosti básníka Josefa Jaroslava Langera a jeho místa v procesu národního obrození. Práce byla obhájena v roce 1976 na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a je uvedena v soupisu Opera Ethnologica Iuvenalia III., který zpracoval a publikoval Miloš Tomandl.

Vzpomeňme a uctěme její památku.

Anna Machová

50. léta 20. století – vznik

Studovna knihovnické literatury byla součástí Vědeckometodického kabinetu již od jeho vzniku v roce 1953. V prvních letech své existence se studovna zaměřila zejména na budování příručního fondu knih i časopisů a katalogů, excerpci domácí a zahraniční knihovnické literatury pro výběrové bibliografie a tematické kartotéky. Knihy a časopisy její příruční knihovny byly na tzv. „uloženky“ (interní výraz pro druh dlouhodobé výpůjčky) propůjčeny z fondu Universitní knihovny. Čtenáři i zaměstnanci již tehdy mohli využívat studovnu celoročně šest dní v týdnu. Ještě častěji se v ní konala školení (např. v r. 1957 navštívilo studovnu 1280 čtenářů a 3502 účastníků kurzů). Po reorganizaci metodických úseků a vzniku Ústředního vědeckometodického kabinetu knihovnictví (dále ÚVMKK) v roce 1957 nově vzniklo Studijní oddělení, jehož součástí byla studovna knihovnické literatury. V zájmu podpory knihovnických studií byly založeny kartotéky knihovnických článků a světové knihovnické literatury. V roce 1958 začalo Studijní oddělení vydávat časopis Novinky knihovnické literatury, který seznamoval pomocí překladů a výtahů článků zahraničních knihovnických časopisů s nejnovějšími zkušenostmi knihoven v zahraničí.

Obr. 1 Časopis Novinky knihovnické literatury byl vydáván čtvrtletně od roku 1958, zpočátku jako příloha časopisu Novinky státních vědeckých knihoven, od roku 1959 do roku 1968 byl přílohou odborného časopisu Knihovník. Od roku 1969 byl vydáván samostatně.

Obr. 2 Návrh původního třídění knihovnické literatury

60. léta – samostatné fungování knihovny

Rok 1960 byl pro další fungování studovny zásadní. Bylo rozhodnuto, že tato část ÚVMKK bude nadále plnit funkci ústřední knihovny knihovnické literatury pro Českou socialistickou republiku a v rámci Státní knihovny ČSR funkci ústavní knihovny. Studovna dostala vlastní rozpočet na nákup literatury, další prostory pro umístění rostoucího fondu a studijní oddělení bylo pověřeno zpracováním vlastního fondu. V témže roce byl stanoven plán doplňování fondu této knihovny. Hlavní obory akvizice byly: knihovnické a knihovědné nauky, bibliografie, bibliografická produkce československých knihoven, knihovnické školství, výstavba a zařízení knihoven a knihovnické časopisy. Tyto hlavní obory byly doplňovány domácí literaturou v úplnosti, omezeně literaturou z příbuzných a pomocných oblastí. Doplňování zahraniční literatury bylo zajištěno výměnou a nákupem literatury ze socialistických zemí i z devizových oblastí. Studovna měla jmenný a oborový katalog, speciální katalog tematický, regionální katalog metodických materiálů a pomocné kartotéky. Mimo běžné služby byla poskytována např. bibliograficko-informační služba (BIS) tematicky zaměřená na knihovnictví, která spočívala v sestavování rešerší a studijních zpráv určených domácím i zahraničním zájemcům. Od roku 1965 zajišťovalo toto oddělení také lístkovou dokumentační službu o české knihovnické literatuře (rozesílání rozmnoženin katalogizačních lístků na základě zpracování přírůstků do fondu KKL). Studijní oddělení mělo v těchto letech 4,5 pracovního úvazku – pracovník BIS, vedoucí oddělení, redaktor Novinek zahraniční knihovnické literatury, pracovník pro dokumentaci, referent pro zahraniční styky a knihovnice.

70. léta – rostoucí fondy a prostorové problémy

Vzhledem k tomu, že knihovna byla jedinou knihovnou svého druhu v ČSR, její pracovníci měli snahu získávat veškeré publikace a dostupné materiály z oboru knihovnictví a knihovědy v úplnosti. Již během 60. let se studovna začala potýkat s prostorovými problémy, které se v 70. letech začaly prohlubovat. K rozšíření prostor studovny a skladů však nedošlo. Prostor studovny byl v této době nově vybaven vývojovým knihovnickým nábytkem, který sem byl umístěn pro ověření účelnosti. Částečně bylo vyřešeno oddělení prostoru pro pracovníky studovny a jejich činnosti spojené s provozem (zpracování literatury, psaní na stroji, expedice atd.). Studovna byla přepažena katalogy, takže vznikl oddělený prostor, kde mohli studenti pracovat, aniž by byli rozptylováni dalším provozem studovny. Na konci 70. let měla knihovna Sektoru výzkumu a metodiky knihovnictví¹ stále k dispozici jen dvě místnosti: studovnu a skladiště. Zatímco počet pracovních míst v sektoru měl v průběhu 70. let rostoucí tendenci, ve studijním oddělení tomu bylo naopak: v roce 1971–1974 mělo až 10,5 úvazku, od roku 1975 pak pouze 5,5 úvazku, z toho pro studovnu dva úvazky. Zvyšoval se jak počet čtenářských návštěv ve studovně, tak i požadavky na bibliograficko-informační služby. V zájmu zkvalitnění tohoto druhu služeb byly vybudovány nejrůznější faktografické a bibliografické kartotéky.

Obr. 3 Studovna Knihovny knihovnické literatury v 70. letech. Prostor studovny byl nově vybaven vývojovým knihovnickým nábytkem, který sem byl umístěn pro ověření účelnosti. Jednalo se o skládací dřevěné regály kombinované s kovem.

Obr. 4 Pracovnice knihovny, 70. léta.

80. léta – zlepšení prostorové situace

Opakovaným žádostem o přidělení dalších prostor pro fond knihovny bylo vyhověno v roce 1980, kdy KKL získala depozitní sklad na zámku Postoloprty a navíc byla knihovně dislokační komisí přidělena dvě nová skladiště v Klementinu. Klíčovým problémem zůstával nadále nedostatek pracovních prostorů KKL. Pracovní prostory, ve kterých byly vykonávány veškeré práce spojené s provozem, sdílely stejnou místnost s uživateli knihovny.

Doplňování zahraniční literatury bylo stále problematické. Objednávky na základě devizových žádanek byly realizovány průměrně do jednoho roku. Vzhledem k tomu, že nebyly devizové žádanky přidělovány pravidelně, nebylo možno zajistit průběžné doplňování, a to ani klíčových publikací. Nadále pokračovaly výstavky novinek knihovnické literatury došlé do KKL. Tyto výstavky představovaly veškerou novou literaturu knižní i časopiseckou, popř. metodické materiály a bibliografie. Novinkou byly adresní informace z domácí i zahraniční odborné knihovnické literatury pro pracovníky SVMK předávané 4x ročně. Další nově zavedenou službou bylo zpracování Souborného seznamu zahraničních knihovnických periodik na příslušný rok, který obsahoval záznamy časopisů objednaných pracovišti v ČSSR systematicky budujícími fondy knihovnické literatury. Tento přehled vycházel v letech 1984–1998.

Obr. 5 Knihovna pravidelně vydávala informační materiál Seznam knihovnických časopisů

Obr. 6 Žádost o úhradu časopisů

90. léta – nástup počítačů a internetu

V rámci organizačních změn po roce 1989 bylo oddělení několikrát přejmenováno, nejprve se nazývalo Oddělení informačního zabezpečení knihovnictví, později Oddělení studijní a informační. V první polovině roku 1991 knihovna získala další místnost sousedící se studovnou. Tím bylo možno rozšířit provoz studovny a také zkvalitnit prostředí pro uživatele. V doplňování fondu knihovny došlo k podstatnému zlepšení, především v nákupu zahraniční literatury. Např. již v roce 1992 mohla knihovna ze svého rozpočtu objednat 72 titulů periodik ze západních zemí a 18 titulů ze zemí východních. Významnou součástí akvizice se staly dary. Na konci 90. let knihovna obdržela značnou částku z grantu Open Society Fund, díky níž se podařilo výrazně zkvalitnit fond. Od poloviny roku 1991 se započalo se zpracováním nových přírůstků knihovnické literatury na počítači a ve spolupráci s Databázovým centrem NK ČR byla vytvářena a čtenářům zpřístupněna báze dat Knihovnická literatura. Tím se stala Knihovna knihovnické literatury prvním a v té době také jediným oddělením Národní knihovny, které do svých katalogů zařazovalo katalogizační lístky zpracované elektronicky a vytištěné přímo z počítače. Od roku 1991 začala KKL 2x ročně (později 4x ročně) poskytovat službu Current Contents. Ta spočívala v zasílání kopií obsahů zahraničních časopisů, které byly knihovnou odebírány, vybraným institucím a dalším zájemcům. Konec 90. let byl již zcela ve znamení počítačů a nástupu celosvětové sítě Internet. V Národní knihovně byl zahájen provoz nového automatizovaného knihovnického systému ALEPH a začaly práce spojené s přechodem databáze KKL z původního systému ISIS do nového systému.

Obr. 7 V 90. letech knihovna začala nakupovat bibliografické databáze na CD ROM, například databáze LISA (Library and Information Science Abstracts).

Současnost Knihovny knihovnické literatury

V roce 2001 byl zprovozněn online katalog KKL v systému ALEPH. Ročně bylo do báze KKL uloženo okolo 2500 záznamů. Vedle nových přírůstků fondu knihovny – knih, časopisů, speciálních dokumentů, se součástí databáze staly též záznamy starších přírůstků fondu, zahraničních dokumentů, nasnímané z lístkového katalogu v rámci projektu retrospektivní konverze katalogů (více než 11 tisíc záznamů), a další záznamy. Databáze knihovnické literatury se začala plnit i záznamy elektronických dokumentů. Do konce roku 2009 byly postupně uzavřeny všechny lístkové čtenářské katalogy. Kromě běžného rozpočtu knihovny na akvizici mohla knihovna také využít finanční prostředky z grantů, především na nákup elektronických zdrojů a databází. Základem pro doplňování fondu KKL zůstává důsledná excerpce všech získaných periodik oboru. Domácí oborová literatura je doplňována v úplnosti a tvoří základ elektronického katalogu knihovnické literatury – báze KKL, která je hlavním informačním pramenem oboru knihovnictví a informační věda v České republice (viz graf 1). Zahraniční akvizice se realizuje prostřednictvím nákupu, darů a v malé míře i výměnou. V knihovně je možné najít zahraniční literaturu v různých jazycích – angličtině, němčině, francouzštině, polštině, ruštině a dalších. V současné době má fond KKL necelých 50 tisíc knihovních jednotek. Důležitým počinem bylo vybudování oborové brány KIV (Knihovnictví a informační věda), která umožňuje paralelní prohledávání českých i zahraničních oborových databází. Má přidanou funkci SFX, která umí zajistit plný text, abstrakt nebo informaci o dostupnosti dokumentu. V současnosti je vyhledávač pro oborovou bránu KIV umístěn v Centrálním portálu knihoven Knihovny.cz. (v sekci brány a rozcestníky https://www.knihovny.cz/Content/brany-a-rozcestniky).

Obr. 8 Interiér studovny Knihovny knihovnické literatury. Knihovna knihovnické literatury prošla v roce 2004 rekonstrukcí. Byla vyměněna podlahová krytina a místnosti byly vybaveny novým nábytkem.

Graf Stav fondu KKL v průběhu let

Poznámky

1 K měnícím se názvům tohoto metodického pracoviště viz KREJČÍ SALÁTOVÁ, Renáta a Anna MACHOVÁ. Předchůdci Knihovnického institutu. Knihovna: knihovnická revue. 2023, 34(1), 90–95. ISSN 1801-3252. Dostupné také z: https://knihovnarevue.nkp.cz/archiv/2023-1/knihovny-a-informace-doma-a-ve-svete/predchudci-knihovnickeho-institutu

Slavná kdys knihovna klementinská, poklad národa nejvzácnější, dědictví po velkém Šafaříku, byla nám svatyní, kde jsme sloužili s fanatismem středověkých mnichů.

Jan Peisker, Mein Martyrium

V letošním roce uplynulo 90 let od smrti Jana Peiskera, iniciátora a podporovatele Čtenářské besedy v Českém Krumlově (1883), zakladatele vědecké knihovny v Plzni (1890), prvního docenta hospodářských dějin se zvláštním zřetelem k dějinám sídelním a agrárním v Rakousku-Uhersku (1901), ředitele univerzitní knihovny ve Štýrském Hradci (1910–1919), dopisujícího člena České akademie (1918) a profesora Karlovy univerzity v Praze (1919).

V druhé polovině 19. století probíhal v Rakousku-Uhersku ostrý národnostní boj, jehož nezůstal ušetřen ani Jan Peisker. Zdálo by se, že se postaví na stranu Němců, neboť jeho matka pocházela ze smíšené česko - německé rodiny, avšak s převažujícím živlem německým. Byl to však právě matčin otec, který v Peiskerovi probudil zájem o všechno slovanské. Děd byl vášnivým herderiánem a Herder, ač Němec, vystupoval jako obdivovatel Slovanů, jejichž historické poslání viděl v uskutečňování ideálů humanity a osvícenosti.

Poprvé vyjádřil Jan Peisker své slovanské přesvědčení roku 1885 ve spise „Jak se odnárodnilo horní Povltaví“, publikovaném pod pseudonymem V. O. Pořanský (čtěme: Vopořanský, neboť autor si zvolil pseudonym dle místa svého narození, Opařany se tehdy jmenovaly Wopořany). Celý čistý výnos z této publikace byl věnován vlasteneckému úmyslu Peiskerovu, jímž bylo vystavění Národního domu v Českém Krumlově. Již v prvních větách je patrná láska k vlasti a k českému národu: „V nynější době, myslím, že více než kdykoliv před tím cítí národ náš tu velikou těsnost, do níž nepříznivé poměry předešlých století vtlačily oblasť českého jazyka. Jest ovšem tomu již dávno, že tvořily hranice mezi Slovanstvem a Germánstvem Taurské Alpy a Labe po dolním toku svém. Od Slovincův oddělili nás divocí kočovníci, učinivše ze sídel Slovanů dolnorakouských liduprázdnou poušť, a Polabané splatili odnárodněním odvěkou svou nesvornosť. Z nás Čechů stal se poloostrov v moři německém, poloostrov, jenž ještě přede dvěma stoletími byl aspoň o sto čtverečních mil rozsáhlejší, než-li jest nyní. Pohlédneme-li na nynější mapu národnostní střední Evropy, jeví se nám oblasť českého jazyka jako klín - soudě dle sténání milých našich sousedů - velmi bolestný, vražený do těla hrdé matky Germánie, která hodlá jej všemi vhodnými i nevhodnými prostředky rozvrátiti a rozdrtiti.“

Jan Peisker ve svém spise poukazuje na základě způsobu osídlení, že celé horní Povltaví bylo ještě v polovině třináctého století ryze českým a dokládá, že k úplnému poněmčení této oblasti došlo až v důsledku třicetileté války. Kritizuje zejména vládu německých liberálů a zakládání německých škol za podpory Schulvereinu ve smíšených jazykových oblastech, a tedy postupné poněmčování českých dětí. Důraz klade na činnost české Ústřední matice školské, ovšem uvědomuje si, že k obraně češství tato instituce nestačí. Proto byla zřízena Národní jednota pošumavská, která „bude o to pečovati, aby povznešením kleslého hmotného blahobytu na Pošumaví snahám našim národním dal se trvalejší, odboje schopnější základ: odolávať těžko nástrahám lid zmírající hladem.“ K otázce germanizace se vyjadřuje následovně: „ ... náš národ český zvolal tomu jejich Drang nach Osten rázně: Stůj, ni o krok dále! Dosavadní dvousetletý recept jich byl zcela jednoduchý: Všude tam, kde styky obchodními počínal se jeviti utrakvismus jazykový, proměněna škola česká ve dvoujazyčnou a když půda takto pro německé osetí dosti zkypřela, vyskytla se ve škole němčina výhradně a osada stala se v málo desetiletích německou. Jakmile se stala osada dosud dvoujazyčná ryze německou, musila se již proto z uvedených příčin státi sousední ves česká dvoujazyčnou. Takto jsme ztratili, jak již pověděno, za 200 let, více než sto čtvercových mil.“ Spis pak uzavírá slovy: „Národní jednota pošumavská pečovati bude o český jih a český západ ve všech uvedených směrech a myslím, že jsem jasně dokázal povinnost každého Čecha, dbalého neporušené budoucnosti našeho národa, jednotu pošumavskou ze všech sil svých podporovati.“

Na stránkách dosud nepublikovaných dopisů, které jsou pečlivě uchovány v Archivu Národního muzea, můžeme krok za krokem zřetelně sledovat Peiskerovo úsilí o vybudování knihoven v národnostně ohroženém Českém Krumlově a rovněž v Plzni. Je z nich zřejmé, že správně pochopil význam psaného slova, a tedy i knihy, pro udržení národní svébytnosti.

KORESPONDENCE S NÁRODNÍ JEDNOTOU POŠUMAVSKOU V ČESKÉM KRUMLOVĚ
(Pozn. aut.: publikováno bez jazykových úprav)

V Archivu Národního muzea je uložena korespondence (dvanáct dopisů z let 1883–1931), z niž vybírám dopis ze 7. dubna 1883.

Přepis textu dopisu ze 7. 4. 1883

Velectěný pane!

Během měsíce minulého došla nás zásilka různých knih, jež jste, velectěný pane, ve Své šlechetné obětavosti, utěšeně zkvétající škole matičné č. Krumlova nejlaskavěji věnovati ráčil.

Tato vzácná v pravdě šlechetná a překvapující obětavosť, která povždy skvíti se bude v dějinách mladistvé školy naší, káže nám, bychom Vám, velectěný pane, jakož i všem, kdož k četné sbírce šlechetného onoho daru přispěli, vzdali díky ty nejvřelejší.

To bohaté símě, jež Jste v úrodnou zemi školy naší vsadil, ponese též bohdá zdarného ovoce a tato krásná naděje zastupuje milou odměnu šlechetného činu Vašeho.

Prose, byste i na dále vzácnou přízeň škole zdejší zachovati ráčil, poroučí se Vám, velectěný pane,

V nejhlubší úctě

Místní výbor české matičné školy

v č: Krumlově, 7. dubna 1883

Theod. Mokrý          Arnošt Novák

t.č. jednatel          t.č. předseda

JAN PEISKER ZAKLÁDÁ VEŘEJNOU STUDIJNÍ KNIHOVNU V PLZNI

Archiv Národního muzea v Praze uchovává čtyři dopisy z let 1890 -1900 včetně Peiskerova návrhu stanov vědecké knihovny v Plzni.

Pro účely tohoto článku vybírám dva dopisy a Návrh listiny základní pro zřízení obecné vědecké knihovny v Plzni. Přepisy dopisů jsou publikovány bez jazykových úprav.

Přepis textu dopisu z 24. 5. 1890

Čís: 5940

Velectěný pane!

Městská rada král. města Plzně vzala s upřímným povděkem na vědomí zprávu o šlechetném i vlasteneckém úmyslu Vašem zříditi veřejnou studijní knihovnu v Plzni a usnesla se v zásadě všemožně vzácnou snahu Vaši podporovati. Po zralém uvážení nabídky Vaší sepsán byl návrh poměrům zdejším vyhovující, který v příloze Vám zasíláme se slušnou žádostí, abyste laskavě prohlásiti ráčil, souhlasíte-li s návrhem tím aneb přejete-li sobě nějaké a jaké změny, načež pak celá tato záležitost předloží se obecnímu výboru k pří-slušnému konečnému rozhodnutí.

Purkmistrovský úřad v Plzni dne 24. května 1890

za Purkmistr:

Dr. Peták

Přepis textu dopisu z 13. 6. 1891

Čís: 12524
ai 1890

Velectěnému panu Janu Peiskerovi,
amanuensis c. k. universitní knihovny v Praze!

Obecní zastupitelstvo kr. města Plzně usnesením ze dne 10. dubna br. přijalo a schválilo v celém znění návrh listiny základní pro zřízení veřejné studijní knihovny pro země koruny České v Plzni, jak jej sub. v opise přikládáme a uznávajíc Váš šlechetný a vlastenecký úmysl vyslovuje Vám tímto své nejvřelejší díky za přízeň, kterou jste návrhem svým kr. městu Plzni prokázal. Jak seznáte, přijatá jsou do návrhu základní listiny veškerá ustanovení, která jste ctěným přípisem svým ze dne 8. června 1890 projevil a může se dle návrhu toho sepsání a podpis listiny základní ihned provésti, jakmile se zařízením knihovny samé se započne.

Purkmistrovský úřad v Plzni

dne 13. června 1891

Purkmistr: *

* Pozn. aut.- podpis nečitelný

PŘEPIS TEXTU NÁVRHU LISTINY ZÁKLADNÍ PRO ZŘÍZENÍ OBECNÉ VĚDECKÉ KNIHOVNY V PLZNI

1. Účelem knihovny budiž, aby byla zdrojem nejširším vrstvám intelligence v zemích koruny České, mimo král. Hlavní město Prahu knihovnami hojně opatřenou, z něhož by tyto vrstvy těžiti mohly ve všech odvětvích bádání a vědění k intensivnímu studiu odbornému a k zdatnému spolupůsobení ve vědách vůbec a ve vlastivědě zvláště.

2. Knihovna budiž zřízena v král. městě Plzni a měj jméno: Veřejná studijní knihovna pro země koruny České v Plzni.

3. Základnou bude sbírka kněh, kterou za účelem zřízení „studijní knihovny“ mezi štědrými příznivci podniku tohoto sebral a odevzdává pan Jan Peisker amanuensis c.k. universitní knihovny v Praze. Rozmnožována bude knihovna knihami darovanými, vyměněnými, neb zakoupenými. K účelům knihovny zřízen bude z příspěvků dobrovolných, za něž požádána bude veřejnost, zvláštní fond peněžný, z něhož předem uhrazován bude náklad na vazbu kněh a na jiné správní potřeby. Kupování kněh z tohoto fondu počne teprv, až vzroste tak, aby dával úroků nejméně tisíc zl. r.m. Jedině kdyby vyskytla se nějaká obzvláště výhodná koupě spisů vzácných, bude lze před tímto časem k tomu užíti fondu peněžního.

4. Obec Plzeňská převezme knihovnu a peněžný její fond do svého opatrování a do své správy, poskytne pro ni zdarma potřebné, k tomu spůsobilé místnosti se vším zařízením, topením a světlem, a ustanoví, kdo z jejich zřízenců úředních má vésti tuto správu, tím pak zaručuje se za správné a neztenčené vedení knihovny. Dokud nebude tři tisíce svazků pohromadě, bude náležeti městské radě, aby ustanovila, mají-li knihy býti půjčovány a za jakých podmínek. Až dospěje knihovna k tomu počtu, stane se ústavem samostatným podle pravidel výše položených, zřízena bude pro ni trvalá správa, opatřen tištěný seznam knih, jenž každoročně bude doplňován a vydány budou řády knihovní. Knihy půjčovány budou podle těchto řádů zdarma každému, kdo bydlí mimo Prahu, knihovnami bohatě opatřenou, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku - aneb i jinde, povolí-li mu rada města Plzně - a složí k rukám správy knihovní zvláštní záruku v cenné hodnotě snadno směnitelné, aneb právoplatné ručení jednoho z úřadů neb korporací, které v řádech knihovních budou zejména uvedeny. Přespolní mohou si vypůjčovati knihy prostřednictvím pošty, zaplatíce porto a náhradu za obal. Řádem knihovním ustanovena bude také výše záruky, cenné hodnoty, ve kterých záruka bude přijímána, a poplatek za zásilky poštovní.

5. Jakmile stane se knihovna ústavem samostatným, vydá zastupitelstvo král. města Plzně, šetříc základních ustanovení zde vyslovených, pro ni statut, v němž vznese správu její buď na sbor, jenž tu jest pro účel účelu knihovny příbuzný, nebo na zvláštní výbor. V tom i onom případě budiž ve správě knihovny zastoupen spolek přátel vědy a literatury české v Plzni. Kdyby stát, země aneb některý sbor veřejný poskytovaly k účelům knihovny vydatnější podpory, budiž i jim pojištěno zvláštní zastoupení ve správě, až budou-li si toho přáti. V případě, že by správa knihovny nebyla přikázána zvláštnímu k tomu účelu zřízenímu sboru, budiž pravidlem, že knihovnu i její peněžný fond dlužno chovati v příkladu zvláštním a spravovati nezávisle na jiných úkolech sboru, jemuž správa ta jest svěřena.

6. Zakladateli této knihovny panu Janu Peiskerovi vyhrazen jest ve správě knihovny úřad pořadatelský, veskrze bezplatný. Mocí úřadu toho bude konati na místě samém, v Plzni, občasnou revisi knihovny, říditi po čas, pokud nebude míti knihovna vlastního statutu, její organizaci v mezích těchto pravidel, opatřovati sbírání, vazbu a katalogisování kněh, vůbec v přehledu vésti jejich stav. Pokud bude zde peněžního fondu, může k účelům, k nimž tento fond těmito pravidly jest určen, činiti výdaje až do výše padesáti zl. r. m. Za to náleží mu závazně, předkládati každého roku městské radě zprávu o své činnosti a klásti účet z peněz z fondu peněžního městskou radou jemu vyplacených. V statutu vyhrazeno bude zakladateli právo zasedati ve sboru, jenž knihovnu bude spravovati, to pak má přirozený účinek, že z působnosti posavádního jeho úřadu vyloučeny budou záležitosti čistě správní, jež optařovati bude dotčený sbor. Úřad pořadatelský zůstane při zakladateli doživotně, anebo pokud se ho sám nevzdá.

7. Obec Plzeňská má právo, zřící se kdykoliv opatrování a správy knihovny, najde-li jinou korporaci k tomu spůsobilou, jež by se zásadnými podmínkami zde vyslovenými úkol ten převzala. V tomto případě odevzdá nové opatrovnictví knihovnu a peněžný fond její v tom stavu, jak se té chvíle bude jeviti, majíc na vůli ponechati si z knihovny a jejího fondu peněžního, co sama byla pořídila, neb čím byla k rozmnožení jejich přispěla. Zastupitelstvu král. Města Plzně náleží, aby se o všem tom usneslo a ustanovilo, komu knihovna a její peněžný fond mají býti odevzdány. Kdyby sněm buď království Českého neb markarbstrví Moravského nebo cís. král. vláda chtěla převzíti sama knihovnu, aby opatřovala potřebu širokých vrstev mimo pražské intelligence, pro kterou byla tato knihovna zřízena, může ji obec Plzeňská k tomu cíli odevzdati, jinak budiž učiněno veřejné vyzvání, aby se zvědělo, kdo by knihovnu chtěl převzíti.

Tento vzpomínkový medailonek si dovolím zakončit slovy profesora J. V. Šimáka: „Jan Peisker svou vědeckou pozůstalost odkázal Národnímu muzeu, tělo ohni, a popel, žádal, aby položen byl u nohou velikého vzoru jeho, Pavla Josefa Šafaříka. Věřme, že povolal jej bílý bůh do svého světla a záře...“

Autor tohoto článku je pravnukem Adolfa Antona Josefa Peiskera (1861-1926), mladšího bratra Jana Josefa Antona Peiskera (1851-1933), o němž je tento medailonek.

Více o Janu Peiskerovi se dozvíte např. ve Slovníku českých knihovníků pod odkazem https://sdruk.cz/projekty/slovnik-ceskych-knihovniku/, v Ottově slovníku naučném (1902), Masarykově slovníku naučném (1931), či Ottově slovníku naučném nové doby (1937).

Foto: archiv NK ČR

Vznik systému ISBN

Potřeba jednoznačné identifikace velkého množství ve světě vydávaných knih zároveň s možnostmi poskytovanými výpočetní technikou vedly ke vzniku mezinárodního systému standardního číslování knih – International standard book numbering¹. Tento systém vznikl v roce 1967 původně jako národní systém ve Velké Británii, ale hned v následujícím roce se k němu připojily Spojené státy americké (o rok později pak Austrálie, Kanada, Nizozemsko, Nový Zéland a SRN). Systém pracoval bezplatně na základě vzájemné dohody, ale vyvolal potřebu zpracovat pro něj mezinárodní normu, která by systém koordinovala a standardizovala. V roce 1972 tak vznikla mezinárodní norma ISO 2108 pro ISBN. V témže roce byla založena Mezinárodní agentura ISBN v Západním Berlíně, díky velkorysé nabídce tamější Státní knihovny (Staatsbibliothek zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz.)

V současné době se systému ISBN účastní ve světě kolem 200 států sdružených ve více než 150 národních agenturách ISBN.

Československo a ISBN

Je překvapivé, že již v r. 1976 (18. 10. 1976) navrhuje tehdejší ředitel Státní knihovny ČSR (SK ČSR) ing. Karel Kozelek Ministerstvu kultury ČSR (MK ČSR, oddělení knihoven), aby vhodným způsobem projednalo realizaci systému ISBN v ČSR, ev. ČSSR.

Avšak teprve v r. 1983 byla SK ČSR dopisem MK ČSR ze dne 22. 9. pověřena přípravami realizace systému ISBN v ČSSR s tím, že při SK ČSR bude ustavena Národní agentura ISBN v ČSR. Úkolem byl v knihovně pověřen Sektor bibliografie a informací.

Na potřebu zavedení systému ISBN upozorňuje i tehdejší Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj dopisem ze dne 24. 8. 1984 náměstkovi ministra kultury ČSR dr. Josefu Švagerovi, odkazujícím na usnesení vlády ČSSR ze 17. 5. 1984 o průběhu a výsledcích 22. zasedání Generální konference UNESCO: pokračovat ve využívání čs. členství v UNESCO v oblasti VTEI², přičemž jednou z těchto aktivit je účast Československa na programu ISBN, kde je odpovědnou institucí SK ČSR.

SK ČSR zpracovala v r. 1983 ideový záměr (jak a proč ISBN zavádět) a po jeho projednání na MK ČSR stanovilo české ministerstvo kultury společně s ministerstvem kultury SSR a Federálním ministerstvem zahraničních věcí ČSSR (FMZV) postup přípravy. Ten přihlédl k normě ISO 2108, k normě RVHP³ ST SEV 5128-85 (s tím, že bude zpracována ČSN 01 0189 pro ISBN).

Po dohodě s Maticí slovenskou byl dohodnut společný postup s tím, že funkcí skupinové agentury pro ČSSR bude pověřena SK ČSR.

V r. 1984 dalo MK ČSR spolu s FMZV souhlas Státní knihovně ČSR, aby navázala písemné kontakty s Mezinárodní agenturou ISBN v Západním Berlíně.

K zavedení systému ISBN v jakékoliv zemi je třeba ustavit národní/skupinovou agenturu, vydat příslušnou státní normu, zjistit statistické údaje o roční knižní produkci a počtu vydavatelů, aby bylo možno přidělit odpovídající identifikátor, tj. počet čísel ISBN pro danou zemi.

V roce 1984 byly založeny také poradní orgány SK ČSR a Matice slovenské, které pomáhaly koordinovat zavedení ISBN (scházely se samostatně i společně).

K získání konkrétních představ o zavedení a fungování systému ISBN byly provedeny dvě služební cesty. Obou se zúčastnily pracovnice Státní knihovny ČSR Mgr. Alena Suchánková a dr. Milada Mottlová. Jedna cesta byla do Maďarska (to zavedlo systém ISBN v r. 1974) a druhá do Polska (v systému od r. 1976). Obě cesty mnohé vyjasnily, jak pokud jde o personální, finanční i provozní nároky, tak i další otázky související s provozem systému ISBN.

Léta 1986–1989

Dr. Eugenie Richterová, ředitelka Sektoru bibliografie a informací, odpovídajícího v SK ČSR za zavedení systému ISBN, povolala v r. 1986 z Městské knihovny v Praze paní Věru Pilnou, prom. fil., a ze Státní technické knihovny autora těchto řádek k realizaci úkolu.

Paní Věra Pilná zjišťovala objem vydavatelské produkce a počet vydavatelů (rozsáhlým dotazníkovým šetřením), já jsem připravil příručku uživatele systému ISBN. Jako podklad jsem získal národní příručky z Velké Británie, Spojených států, Kanady i z Mezinárodní agentury ISBN (MA ISBN).

Bylo ale třeba zajistit kontrolu správnosti ISBN v publikacích. Po složitých jednáních dr. Eugenie Richterové s dr. Kubálkem z MK ČSR o povinném kontrolním výtisku (jak říkala dr. Richterová: když nebude kontrolní výtisk, nebude ISBN) toho bylo dosaženo doplněním vyhlášky č.140/1964 Sb. Pro uskladnění kontrolních výtisků⁴ byla získána tzv. kovárna v Liliové ulici č. 5.

V listopadu 1986 byla ustavena Skupinová agentura ISBN v ČSSR a Národní agentura ISBN v ČR při SK ČSR a Národná agentúra ISBN v SSR při Matici slovenské v Martině.

ČSN 01 0189 Mezinárodní standardní číslování knih (ISBN) byla dopracována v r. 1988 s platností od 1. 1. 1989.

Na jaře 1987 byl proveden dotazníkový průzkum (obesláno cca 5000 institucí a zjištěno 879 vydávajících s celkovou roční produkcí kolem 15 200 knih).

Dopisem ředitele MA ISBN dr. Hartmutem Walravensem 14. 10. 1987 byl Československu přidělen skupinový identifikátor 80. Na základě tohoto identifikátoru získalo Československo 10,5 milionu čísel ISBN. (Podle statistické ročenky UNESCO patřilo Československo mezi 20 nejproduktivnějších vydavatelů na světě a díky tomu získalo tento identifikátor.)

Při osobní návštěvě ředitele MA ISBN dr. Walravense a jeho sekretářky paní Barbory Pagel 15. – 16. 9. 1987 byly získány vytištěné bloky čísel ISBN značného rozsahu.

Vyšlo první vydání „Příručky uživatele systému ISBN“ a „Provozních pokynů systému ISBN“.

V agentuře jsme rozdělili vydavatele podle jejich vydavatelské produkce do skupin, svolali několik seminářů, při nichž jsme proti podpisu tyto „rozsahy“ vydavatelům předali, takže mohli od této chvíle začít přidělovat čísla ISBN svým publikacím. „Zakládajících členů“ systému ISBN v ČSR bylo 214 (z toho 34 tzv. kamenných nakladatelství). V současné době registruje systém téměř 8500 vydavatelů.

Dopisem z 10. 12. 1988 požádal tehdejší ředitel SK ČSR dr. Jaroslav Beránek ředitele MA ISBN dr. Hartmuta Walravense o oficiální potvrzení o zahájení činnosti Skupinové agentury ISBN v ČSSR s tím, že byly splněny požadované podmínky MA ISBN k zahájení činnosti.

1989 – zahájení činnosti systému ISBN v Československu

Dopisem z 13. 2. 1989 řediteli dr. Beránkovi potvrdil dr. Walravens zahájení činnosti systému ISBN v Československu.

Do MA ISBN byl každoročně zasílán tištěný soupis českých i slovenských účastníků systému ISBN a soupis ISBN chybně přidělených v uplynulém roce.

V NA ISBN byla založena lístková kartotéka vydavatelů uspořádaná jednak podle vydavatelských identifikátorů, jednak podle názvů vydavatelů.

S postupně přicházejícími knihami byla doplňována lístková kartotéka vydaných knih, uspořádaná podle ISBN. První knihou, kterou NA ISBN získala 21. 2. 1989 jako kontrolní výtisk, byly „Aktuální problémy hospodářského a zemědělského práva“, vydaná Domem kultury ROH Trutnov (ISBN 80-85012-01-4) a poslední (viz dále) „Rudolf Dzurko“, vydaná Arbor vitae a získaná 28. 12. 1995. V kontrolních výtiscích se kontrolovala správnost přidělených ISBN, upozorňovalo se na jejich duplicity či multiplicity, na soulad mezi názvem vydavatele, jeho identifikátorem a jeho uváděním v knihách. Tak je tomu ostatně dodnes – s tím rozdílem, že duplicity či multiplicity se řeší tak, že vydavatel musí přidělit platné ISBN.

Vedle čísel ISBN, která mohli vydavatelé-účastníci systému ISBN přidělovat ze svých bloků, přidělovala NA ISBN čísla z tzv. sběrných identifikátorů i za vydavatele, kteří nebyli účastníky systému. Ti ale museli o ně žádat na základě formulářů: pražští vydavatelé na MK ČSR (sic!), ostatní u svých krajských úřadů. NA ISBN jim číslo přidělila a odeslala na papírovém ohlašovacím lístku poštou. Zprvu se podle dohody se slovenskými kolegy tato čísla přidělovala po okresech (každý okres, který zažádal, dostal 10 čísel), než se přišlo na to, že je účelnější zvolit si pro tyto účely blok 10 000 (počínaje identifikátorem 80-238 jsme to tak již dělali).

Získané knihy jsme odváželi do skladu/kovárny v Liliové ulici jednou týdně. Později se jednou měsíčně odvážely do skladu SK ČSR v Neratovicích.

Noví vydavatelé museli přijít osobně do NA ISBN v Klementinu s patřičnými doklady (živnostenský list, údaj o vydavatelské činnosti ve statutu/stanovách instituce), kde s nimi byl proveden poměrně podrobný pohovor a dostali svůj blok čísel.

1993 – rozdělení Československa

V důsledku nového státoprávního uspořádání Československa a jeho rozdělení na Českou a Slovenskou republiku došlo i ke změnám v uspořádání systému ISBN. Byla zrušena Skupinová agentura ISBN a Národní agentury ISBN v ČR a v SR se zcela osamostatnily.

Bylo rozděleno 10,5 mil. čísel, která jsme měli k dispozici, v poměru, který odpovídal vydavatelské produkci a počtu vydavatelů v ČR a v SR. Tento poměr byl zhruba třetinový, takže NA ISBN v SR dostala 3 miliony čísel ISBN. Toto rozdělení bylo poměrně komplikované, protože až do té doby posílala SA ISBN na Slovensko vždy jednorázově určitý počet identifikátorů, o které byla požádána. Identifikátory se tedy nepřidělovaly postupně, ale podle požadavků.

O rozdělení identifikátorů byla informována MA ISBN a nadále byly tištěné soupisy účastníků systému posílány pouze za ČR, stejně jako chybná čísla přidělená vydavateli v uplynulém roce.

1995 – zákon č. 37/1995 Sb.

Někteří vydavatelé dlouhodobě upozorňovali na to, že musí posílat neúměrný počet povinných výtisků a že by tento počet měl být redukován. Stejně tak si povšimli, že jako kontrolní výtisky se do NA ISBN posílají i publikace bez ISBN. Došlo tedy ke změně zákona o neperiodických publikacích, který reguluje oblast povinných výtisků; zákon č.37/1995 Sb. počet povinných výtisků redukoval na pět a zavedl tzv. nabídkovou povinnost.

Byla ukončena možnost kontroly správnosti ISBN podle kontrolních výtisků (bylo jich shromážděno 45 573). Nový způsob kontroly se od r. 1995 provádí podle tzv. povinného výtisku 2. Doposud získané kontrolní výtisky byly převedeny do rezervních fondů a postupně předávány do fondů NK ČR.

Již od r. 1993 začal vycházet tištěný čtrnáctideník „O. K. – Ohlášené knihy (a hudebniny)“ uvádějící záznamy publikací, které vydavatelé hlásí do tisku. Tištěná verze byla od r. 1998 nahrazena elektronickou. V této publikaci jsou uváděny i záznamy CIP (katalogizace v publikaci) zpracovávané Oddělením jmenného zpracování dokumentů.

Obdobně byl elektronickou verzí (od roku 2005) nahrazen soupis účastníků systému ISBN: do MA ISBN byly zasílány půlroční aktualizace z báze nakladatelů.

2007 – třináctimístné ISBN a změna sídla MA ISBN

V důsledku revize ISO 2108 i toho, že největší vydavatelské státy začaly pociťovat nedostatek čísel ISBN, bylo dosud 10místné ISBN rozšířeno na 13místné (připojením prefixu 978 dosud používaného pouze při převodu čísla ISBN do čárového kódu EAN). Bylo tak umožněno začít používat i prefix 979. Tím se zvýšila kapacita systému ISBN o jednu miliardu. (Prvním státem, který začal používat prefixu 979, byla Francie.)

Došlo též k přestěhování MA ISBN do Londýna. Jednotlivé státy musely uzavřít s MA ISBN smlouvu a tím jakoby znovu vstoupit do systému ISBN. Musí též platit roční poplatky za účast v systému.

Přechod na 13místné ISBN byl v naší NA ISBN pečlivě připravován s náležitým předstihem, přesto docházelo minimálně další rok k velkým chybám, protože vydavatelé stále používali 10místné ISBN.

Zároveň s touto změnou umožnila revize ISO 2108 přidělovat čísla ISBN i CD-ROM a online publikacím. V NA ISBN se provádí kontrola správnosti ISBN podle povinných výtisků, ale pro online publikace nebyla dosud vydána zákonná norma, která by to umožňovala. Proto se až do července 2010 čísla ISBN online publikacím nepřidělovala. Po diskusi s MA ISBN s tím, že přidělování ISBN nesouvisí s povinnými výtisky, začala být čísla ISBN přidělována i těmto publikacím. Vydavatelé hlásí i chystané online publikace do tisku, ale ty nejsou uváděny v O. K. – Ohlášené knihy, protože by je zájemci mohli po knihovně (předčasně) žádat k půjčení.

Po přestěhování NA ISBN z Klementina do Hostivaře v r. 2005 jsou knihy převáženy třikrát týdně ke kontrole (týdně kontrolujeme 450 knih) a odsud zpátky do skladu v Klementinu. Dávkově dostáváme ke kontrole i hudebniny a knihy na CD-ROM.

Provoz celé knihovny, nejen oddělení mezinárodních agentur, byl od druhé poloviny roku 2020 značně narušen covidovou epidemií (na nějaký čas byla dokonce zastavena linka zpracování dokumentů) a na jaře 2021 hackerským útokem.

S nástupem kolegyně Mgr. Evy Knollové se přistoupilo k elektronizaci některých důležitých agend NA ISBN: vstup do systému, hlášení nových vydavatelů, vyřizování požadavků na ISBN od vydavatelů, kteří nejsou účastníky systému ISBN atd.

Od 1. 7. 2021 se stala Mgr. Eva Knollová vedoucí Oddělení mezinárodních agentur.

Vznik systému ISMN – Mezinárodního standardního číslování hudebnin

Velký úspěch systému ISBN v celosvětovém měřítku vedl začátkem 80. let hudební vydavatele k myšlence založení obdobného systému pro hudebniny. V rámci technické komise ISO TC/46 vznikla pracovní skupina, která se zabývala zpracováním mezinárodní normy pro standardní číslo hudebnin. V r. 1993 tak byla schválena ISO 10957 International Standard Music Number – ISMN, která stanovila, že toto číslo bude 10místné. Na rozdíl od ISBN začíná písmenem M (pro music – hudba/hudebniny) a za ním následuje hned identifikátor vydavatele. Je to proto, že hudba je mezinárodní a nezáleží na státu, kde byla publikace vydána.

Mezinárodní agentura ISMN sídlí v Berlíně.

V současné době je v systému ISMN zapojeno více než 50 zemí.

Česká republika a ISMN

Na rozdíl od systému ISBN, kdy bylo Československo jednou z pěti posledních evropských zemí, kde byl systém zaveden (společně s Albánií, Bulharskem, Rumunskem a Maltou), pokud jde o systém ISMN, byla Česká republika naopak mezi prvními pěti zeměmi, které k systému přistoupily (společně s Německem, Francií, Slovinskem a Švédskem).

Česká republika má od MA ISMN k dispozici 100 000 čísel ISMN.

Národní agentura ISMN byla v ČR ustavena k 1. 1. 1995 a systém začal pracovat od 1. 1. 1996. První vedoucí NA ISMN se stala dr. Magda Saková (až do svého odchodu do důchodu v říjnu 2020; poté ji vystřídala Mgr. Sára Haspeklová).

Zahájení provozu systému nemuselo předcházet zpracování ČSN, byla rovnou přejata norma ISO. Zjistil se pouze počet hudebních vydavatelů a ročně vydávaných hudebnin. S vydavateli byly uspořádány dva semináře a byly jim rozdány bloky čísel. Údaje o nich již bylo možno zaznamenávat přímo do báze NAK, určené pro knižní i hudební vydavatele.

Kontrola správnosti čísel ISMN v hudebninách již probíhala s využitím druhého povinného výtisku (PV 2), vždy po nashromáždění určitého množství titulů (20–40).

Do MA ISMN se hlásí noví vydavatelé přes webovou stránku v nejbližším možném termínu.

Třináctimístné ISMN

V souladu s přechodem čísla ISBN na 13místné (od r. 2007), přešlo též číslo ISMN od r. 2008 na 13místné.

Hudební vydavatelé byli o této změně včas informováni, přesto v přechodném období docházelo k mnoha chybám, jelikož vydavatelé stále používali 10místné ISMN.

Po přestěhování Národní agentury (NA) ISMN do Hostivaře jsou hudebniny dováženy z Klementina v bednách, zpravidla po 20 titulech.

Stejně jako u systému ISBN i zde uzavřela NA ISMN s Mezinárodní agenturou ISMN smlouvu, v níž se zavazuje k placení ročních příspěvků a k tomu, že se bude řídit pokyny MA ISMN.

Vzhledem k tomu, že systém ISMN je dobře zaveden a pracuje stabilně, nepočítá se s tím, že by v následujících letech bylo třeba revidovat ISO 10957.

Agenda ISSN

Oddělení mezinárodních agentur NK ČR se podílelo i na systému mezinárodního standardního číslování seriálových publikací/pokračujících zdrojů – ISSN (International Standard Serials Number).

Agendu systematické kontroly údajů v těchto publikacích netechnických oborů zde měla na starosti Mgr. Irena Nykodýmová. Z oddělení periodik si pro tento účel půjčovala povinné výtisky (podle abecedy – od A do Ž). V případě změny v údajích bylo třeba vyplnit pracovní list pro České národní středisko ISSN (ČNS) při Státní technické knihovně (nyní Národní technická knihovna), která údaj elektronicky předala do Mezinárodního centra ISSN v Paříži.

Byly zde též zpracovávány pracovní listy pro nové tituly s čísly ISSN přidělenými ČNS.

Mgr. Nykodýmová odešla do důchodu k 31. 12. 2010. Vzhledem k tomu, že tuto agendu nebylo komu předat, byla po dohodě celá předána do ČNS.

Místo po Mgr. Nykodýmové tak zůstalo neobsazeno.

Publikační činnost Mgr. Antonína Jeřábka čítá úctyhodných 172 záznamů a můžete ji najít například v databázi Knihovny knihovnické literatury KKL - Výsledky vyhledávání (nkp.cz).

Poznámky*

1 Iniciálová zkratka ISBN označuje jak systém číslování – International standard book numbering, tak samotné standardní číslo – International standard book number

2 VTEI – vědecké, technické a ekonomické informace

3 RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci

4 Po přijetí zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, který nově stanovil okruh knihoven-příjemců povinného výtisku (a celkově snížil počet výtisků k povinnému ukládání) se v NK ČR (která ze zákona získává dva výtisky pro povinné uložení) pro plnění úkolů Národní agentury ISBN používá tzv. povinný výtisk 2 (PV2). Viz též dále v textu.

* poznámky k textu doplnila redakce

Knihovnická veřejnost přijala v únoru tohoto roku smutnou zprávu o odchodu svého dlouholetého člena PhDr. Karla Sosny. Jeho jméno je ve stavovských kruzích knihovníků a informačních pracovníků dlouhodobě široce známé. Není divu, neb Karel Sosna byl bibliotékářem tělem a duší. Snad můžeme napsat téměř rozeným, neb sám uváděl, kterak již v útlém dětství v sobě objevil touhu stát se součástí světa knihoven.

Jeho památce a odbornému odkazu je v souvislosti s jeho skonem věnována řada vzpomínek a textů. Budiž nám, zástupcům Parlamentní knihovny jakožto kolegům z místa jeho dlouholetého působiště, proto dovoleno zaměřit naše ohlédnutí trochu jinak, než jak bývají koncipovány biografické medailonky rekapitulující život a profesní pouť zesnulých.

Karel Sosna byl totiž v našich očích především knihovníkem parlamentním. Postavení naší knihovny je v mnoha ohledech specifické. Stojí organizačně mezi ryze praktickými útvary Kanceláře Poslanecké sněmovny, které se musejí zabývat dennodenní operativou sněmovní služby. Prostředí studoven a čítáren je v parlamentu tak trochu jiným světem. Byl to právě Karel Sosna, který se vždy zasazoval o to, aby služba parlamentních knihovníků byla prací výsostně špičkově odbornou a aby si knihovna uchovala své postavení mimořádné instituce s tradicí přesahující jeden a půl století. Správně zdůrazňoval dvojí rozměr našeho pracoviště - rovinu opatrovatelky historické sněmovní, resp. parlamentní paměti a rovinu moderní informační instituce, která musí jít s dobou.

S jeho jménem je spojena rehabilitace knihovny v 90. letech 20. století, kdy se opět mohla stát znalostním rezervoárem otevřeným světu a s obsahem odrážejícím rozličnost pohledů. V roli ředitele se věnoval především opětovnému propojení se světovou knihovnickou obcí prostřednictvím příslušné sekce IFLA, aby knihovna v rámci rodin parlamentních informačních pracovišť mohla čerpat ze společných zkušeností a inspirovat se zahraničními trendy.

Nemohu v této souvislosti nevzpomenout své osobní zkušenosti s hlubokou stopou Karla Sosny jako dlouholetého agilního člena IFLA. Od roku 2016, kdy jsem měl možnost zaujmout jeho pozici a účastnit se mezinárodních akcí, jsem se po uvedení instituce, z níž přijíždím, s příslovečnou železnou pravidelností setkával s bezprostředními otázkami „Where is Karel? How is Mr Karel? How is Mr Sosna doing?“. Tyto dotazy pokládali knihovníci ze všech koutů světa, včetně těch vskutku exotických. Je zřejmé, že v mezinárodních vodách našeho profesního sdružení byl významnou postavou. Nadto se jeho přátelé bez rozdílu kultur shodují v jeho charakteristice coby bodrého společníka a výtečného debatéra. Kolegyně z Durynska svého času pronesla ve vzpomínce na Karla Sosnu výstižná slova „artist of life“.

K jeho pojímaní přesahů rozhodně náleží také iniciace zpřístupňování parlamentních zdrojů moderními technologiemi, a to nejen v rámci českého parlamentu, nýbrž opět v mezinárodní spolupráci, jakou byl projekt společné digitální parlamentní knihovny zemí V 4 a Rakouska. Jak bývá v českých zemích obvyklé, musel se jako šéf kulturní instituce neustále zabývat otázkou dislokace. Jeho úkolem bylo zajištění nejen depozitářů, ale také základního zázemí pro činnost knihovny v parlamentním areálu na Malé Straně v Praze poté, co musela opustit prostory někdejšího Federálního shromáždění.

Při našem posledním telefonátu v loňském roce měl proto nesmírnou radost ze zahájení stavby speciálního objektu v Praze Holešovicích, který buduje Nejvyšší kontrolní úřad a jenž poskytne Parlamentní knihovně a Archivu Poslanecké sněmovny trvalé zázemí pro fondy a služby mimoparlamentní veřejnosti.

Připijme si na památku doktora Karla Sosny jeho oblíbeným vínem a v dobrém na něj vzpomeňme!

Ondřej Tikovský, Parlamentní knihovna

Úvod

Článek je zaměřen na vytváření bibliografických citací, které představují podrobné záznamy citovaných dokumentů a využívají se při tvorbě nejrůznějších soupisů použité literatury a zdrojů. Bibliografická citace by měla citovaný dokument identifikovat do té míry, aby umožnila jeho zpětné nalezení. Text článku se soustřeďuje výhradně na citační normu ISO 690, která se řadí k takzvaným univerzálním citačním stylům a současně také k nejvyužívanějším citačním stylům v České republice. Martin Krčál ve svém Citačním průvodci uvádí, že se jedná dokonce o „nejrozšířenější citační styl u nás“ (2022, s. 4).

Budou však zohledněny dvě verze normy ISO 690. V první řadě se jedná o ČSN ISO 690, která byla vydána v dubnu roku 2011 a je v současnosti v České republice stále aktuální a využívanou citační normou. Dále pak jde o mezinárodní standard ISO 690 (Information and documentation – Guidelines for bibliographc references and citations to information resources) (ISO, 2021), který byl vydán v červnu roku 2021 a jako čtvrté vydání mezinárodní normy nahrazuje její předchozí verze. V současnosti (březen 2022) probíhá ve spolupráci s Českou agenturou pro standardizaci připomínkové řízení, jehož se účastní skupina zpracovatelů normalizačních úkolů pod označením ISO/TC 46 a také odborníci z praxe, mezi nimiž je i autorka článku. Nyní se konzultuje překlad textu a stanovuje se česká terminologie. Připomínkové řízení bude ukončeno 31. 3. 2022 a vyústí v přejmutí mezinárodní normy ISO 690 do soustavy českých norem (tzv. přejmutí překladem). Výhledově tedy tato norma nahradí dnes využívanou ČSN ISO 690 z roku 2011. Originál mezinárodní normy je k dispozici v Praze v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny České republiky a v Brně v Knihovně univerzitního kampusu Masarykovy univerzity. Další možností pro seznámení se s normou je návštěva České agentury pro standardizaci, popřípadě kontaktování některého z autorizovaných prodejců https://www.agentura-cas.cz/produkty-a-sluzby/technicke-normy/prodejci/.

Definování kartografického dokumentu

Ač to nemusí být zřejmé na první pohled, pojem kartografický dokument je poměrně široký a zahrnuje celou řadu entit, které se navzájem diametrálně liší množstvím i formou zobrazovaných informací, svým využitím i způsobem výroby. Kromě klasických tištěných map či atlasů, které jsou analogovými dokumenty, řadíme ke kartografickým dokumentům také nejrůznější digitální dokumenty (online přístupné statické i dynamické mapy, satelitní snímky, geoprostorová data), trojrozměrné objekty (glóby, modely reliéfu) či faksimile, (popřípadě) reprodukce jakéhokoliv kartografického dokumentu. K pochopení termínu kartografický dokument může pomoci například norma Názvosloví v geodézii a kartografii, označená jako ČSN 73 0401, která definuje pojem kartografické dílo: „Výsledek kartografického znázornění zemského povrchu, kosmu, kosmických těles nebo jejich částí, objektů, jevů a jejich vztahů na nich spolu s textovými a jinými (např. obrazovými) doplňky; je to např. mapa, mapový atlas, glóbus. Poznámka: Tento název zahrnuje všechny druhy kartografických výrobků.“ (Názvosloví, 1989)
Nutno doplnit, že v některých specifických případech může jít i o znázorňování neexistujících a smyšlených území či vesmírných těles (např. mapa Tolkienovy Středozemě). Za zásadní se zde považuje hledisko znázornění dle nějakého předem daného systému.

Tab. 1 Jednotlivé prvky citace pro normy ČSN ISO 690 z roku 2011 a ISO 690 z roku 2021 (vlastní tabulka autorky, použité zdroje ČSN ISO 690, 2011. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 39 s. Třídící znak 01 0197; ISO 690, 2021. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. 4th ed. Geneva: International Organization for Standardization. 160 s. International Classification for Standards (ICS) 01.140.20. Information sciences.)

Principy obecně platné pro vytváření bibliografických citací kartografických dokumentů (pro ČSN ISO 690 z roku 2011 i ISO 690 z roku 2021)

Jedním z nejdůležitějších principů při vytváření bibliografických citací je jejich konzistentnost v rámci jednoho dokumentu (interpunkce, celkový styl citace, řezy písma). Obecným pravidlem je také zápis jednotlivých prvků citace v jazyce a písmu citovaného informačního zdroje. Existují však výjimky, které je nutno prostudovat přímo v dané normě (transliterace, krátké doplňující fráze jako – dostupné z, rozsah stran apod.).
V první řadě je potřeba vždy pečlivě prověřit, jaký informační zdroj/dokument citujeme (samostatnou mapu, mapu jako součást článku či kvalifikační práce, atlas, faksimilii dokumentu, historicky cennou a unikátní mapu, satelitní snímek, interaktivní mapu na webových stránkách…), a dle zvoleného citačního stylu vyhledat odpovídající instrukce a vzory.

Jednotlivé prvky citace jsou v případě kartografických dokumentů přebírány prioritně z následujících částí dokumentu:

• Lícová strana mapy, titulní strana atlasu, úvodní obrazovka či webová stránka, etiketa na disku.
• Vložená či externí metadata (zdrojový kód, úvodní stránka elektronického zdroje).
• Popis metadat uvnitř zdroje (rub titulní stránky, hlavička stránky).
• Obálka či etiketa trvale spojená s citovaným informačním zdrojem.
• Pouzdro, obal, desky apod.
• Průvodní dokumentace (leták, manuál, doprovodné informace).
• Zdrojový kód webové stránky.

Tvůrcem mapy může být organizace či fyzická osoba. U kartografických dokumentů je tvůrce označován těmito termíny: „od“, „kartograf“, „sestavil“, „korigoval“, „věnoval“, „editoval“, „navrhl“, „nakreslil“, „kopíroval“, „vyrobil“, „vyryl“, „revidoval“ či „aktualizoval“.

Není-li přítomen název citovaného kartografického dokumentu, je potřeba jej uměle vytvořit. Zohledňuje se přitom tzv. oblast geografického pokrytí. Tento údaj musí navíc odpovídat citované mapě a původní představě kartografa, ne současné skutečnosti (např. mapa Konstantinopole za křižáckých výprav bude označena jako Konstantinopol, nikoli Istanbul).

Specifickým údajem kartografických dokumentů je bezesporu měřítko. To udává „poměr zmenšení nezkreslené délky v mapě k odpovídající délce ve skutečnosti; je označováno 1:M“ (Názvosloví, 1989, s. 111). Měřítko může být číselné (1 : 100 000), grafické (na zakreslené úsečce jsou dílky, jejichž délky na mapě odpovídají číselně vyjádřeným skutečným délkám) či slovní (poměr je udáván krátkým textem, např. 1 cm na mapě odpovídá 20 kilometrům). Pokud jsou údaje o měřítku neznámé, lze uvádět sousloví „měřítko neuvedeno“ či „měřítko nelze určit“. V některých případech je však měřítko uvedeno nestandardní formou (např. grafické na zakreslené úsečce či v méně známých jednotkách – např. vídeňské sáhy, vídeňské palce…). V dnešní době již existují webové nástroje, které jsou schopny provádět výpočet měřítka mapy na základě zadání vzdáleností na mapě. Příkladem takového nástroje je Scale Calculator Moravské zemské knihovny v Brně http://scale-calculator.mzk.cz/. Zahraniční softwarová aplikace Map Analyst pak vypočítává geometrickou přesnost a zkreslení starých map. Jako vedlejší produkt vypočítá také jejich měřítko https://mapanalyst.org/.

Uvádění rozměru kartografického dokumentu vypadá na první pohled jako novinka, která byla zavedena až s příchodem čtvrtého vydání mezinárodní normy ISO 690 v roce 2021. Jedná se však o údaj, který je popisován již v ČSN ISO 690 z roku 2011. Je zde výslovně uvedeno, že „u map, grafů a plánů by se měla velikost uvádět jako výška, po níž následuje šířka v milimetrech, měřené uvnitř rámové čáry mapy. Pokud je to nutné, uvádějí se i další rozměry, jako např. velikost listu.“ (ČSN, 2011, s. 24) U trojrozměrných dokumentů a informačních zdrojů (modely reliéfu) je kromě výšky a šířky zapisována také hloubka a u kruhových map či glóbů se uvádí průměr v milimetrech. V přehledové tabulce normy ČSN ISO 690 z roku 2011, která slouží pro bibliografické citace knih a jiných samostatně vydaných monografických dokumentů a využívá se i pro popis dokumentů kartografických, nejsou údaje o rozměru nikde zahrnuty. Pravidla pro jejich zápis jsou však v normě popsána v subkapitole 15.5.6 a také metodické materiály věnující se bibliografickým citacím dle ČSN ISO 690 (Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011 a Citační průvodce od Martina Krčála) možnost zápisu rozměrů zmiňují.

Je-li kartografický dokument vydán v rámci určité edice, je povinností tvůrce citace tuto edici a její označení spolu s příslušným číslováním uvádět. Jedná se o důležitý identifikační prvek.

Lokace/fyzické umístění je opět údaj, který byl uváděn již v normě ČSN ISO 690 z roku 2011, ale v praxi byl velmi málo využíván. Je určen pro informační zdroje, u nichž existuje „omezený počet kopií“. (ČSN, 2011, s. 20) Jedná se o trochu nešťastnou formulaci. Téměř u každého informačního zdroje existuje omezený počet výtisků/kopií. Zde je však myšlen zdroj v mnohém unikátní, který je dostupný jen ve velmi malém počtu exemplářů. Lokace se zapisuje jako místo: organizace, signatura či jiná lokalizační značka.

Příklad citace rukopisné mapy dle ČSN ISO 690 s využitím fyzického umístění

KREIBICH, František Jakub Jindřich. Charte von der wahren Grenze des Budweiser und Prachiger Kreises. Rukopisná mapa. Měřítko 1 : 72 900. [1818?]. 160,50 mm × 280,00 mm. Uloženo v: Praha: Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Signatura D1/133/15. Přírůstkové číslo 15/14656.

Novinky v tvorbě citací kartografických dokumentů související s nově vydanou mezinárodní normou ISO 690 z roku 2021

Kartografické dokumenty dostaly větší prostor v podobě samostatné tabulky, která popisuje jednotlivé prvky a jejich preferované pořadí v citaci (na rozdíl od předchozí normy ČSN ISO 690 z roku 2011, kdy pro kartografické dokumenty byla využívána obecná tabulka určená knihám či samostatně vydaným monografickým dokumentům). Uvádění rozměrů kartografických dokumentů v milimetrech již není možnost, ale povinnost. Větší důraz je kladen na nejrůznější specifické údaje, které se mimo kartografické dokumenty téměř nevyskytují (projekce, poledník, spektrální charakteristiky senzorů, terén, reliéf, detaily o satelitních systémech). Tyto údaje bylo možno zapsat i dříve díky nenápadné poznámce v normě: „Další informace mohou být přidány na jakémkoliv nejvhodnějším místě“ (ISO 690 2011, s. 29). S novou normou ISO 690 z roku 2021 je však údajům přiděleno jasné místo a pořadí v bibliografické citaci, a tím je jim věnována větší pozornost. Zároveň se však nejedná o údaje povinné, ale volitelné. Tvůrci citace je tak dáván důležitý prostor pro volbu míry podrobnosti jednotlivých bibliografických citací. Tyto specifické údaje je vhodné podrobně uvádět, je-li například potřeba odlišit větší množství dokumentů s podobnou charakteristikou (skupinu leteckých snímků, profily či satelitní snímky). Podrobné citace kartografických dokumentů s větším množstvím údajů jsou také vhodné pro odborníky, kterým tyto údaje mohou pomoci.

Příklad citace satelitního snímku dle normy ISO 690 z roku 2021 s informacemi o prostorovém rozlišení a použitých spektrálních pásmech

Landsat. Landsat dynamic surface water extent. Satelitní snímek. Landsat science product, level 3. Collection C1. [Northeast of Yuma]. 30 m. spatial resolution. Pásma 5, 4, 3. Reston, Virginia, USA: U.S. Geological Survey, August 16, 2000. DOI /10.5066/F7445KQK. [navštíveno 2021-11-25]. Dostupný z: https://www.usgs.gov/centers/eros/science/usgs-eros-archive-landsat-landsat-level-3-dynamic-surface-water-extent-dswe?qt-science_center_objects=0#qt-science_center_objects.

Obdobnou novinkou, která prodlužuje bibliografickou citaci, ale může pomoci k jednoznačnější identifikaci, je volitelné využití standardních identifikátorů tvůrců (ISNI, ORCID apod.). Identifikátor by měl být uváděn v hranatých závorkách přímo za příslušným jménem tvůrce.

Příklad citace atlasu dle normy ISO 690 z roku 2021 s využitím volitelných standardních identifikátorů tvůrců

OUŘEDNÍČEK, Martin [ORCID: 0000-0003-3399-7233], Jana JÍCHOVÁ [ORCID: 0000-0002-6397-3331] a Lucie POSPÍŠILOVÁ [ORCID: 0000-0002-2502-4864]. Historický atlas obyvatelstva českých zemí. Měřítka různá. Praha: Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3577-4.

Nově je doporučeno také zaznamenání trvalých/persistentních identifikátorů, které mají být v citaci uvedeny povinně, jsou-li dostupné. V praxi se jedná o identifikátory ARK, DOI, Handle, URN, PURL apod. Díky jedinečnosti a trvalosti těchto identifikátorů by měla být opět usnadněna jednoznačná identifikace citovaného informačního zdroje a také zabezpečena jejich dlouhodobá dostupnost (obyčejný hypertextový odkaz je často měněn či znepřístupněn, ale např. DOI či Handle umožňuje dlouhodobě mnohem větší jistotu přístupu).

Příklad citace mapy jako přílohy v diplomové práci dle normy ISO 690 z roku 2021 s využitím Handle

KORETZ, Michal. Mapa geologických poměrů. Měřítko 1 : 5 000. In: Reambulace podrobné inženýrskogeologické mapy v údolí Motolského potoka v Praze [online]. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky, 6. 8. 2015. Dostupné z digitálního repozitáře UK hdl.handle.net/20.500.11956/78329. Knihovna geologie PřF UK, signatura 215/DP3189/Koretz, příloha č. 3 A. [navštíveno 2022-02-14].

Zcela novou záležitostí v pravidlech uvádění bibliografických citací je zaznamenávání takzvaných vztahů. Jedná se o situaci, kdy je zdroj, jehož citace se vytváří, v úzkém vztahu k jinému informačnímu zdroji. Dle normy ISO 690 z roku 2021 jsou uváděny tyto druhy vztahů: „překlad, komentář, anotace, úprava, výtah či adaptace, recenze a kritiky, náhrada a zahrnutí do díla“ (ISO, 2021, s. 70–76). U kartografických dokumentů je nejpravděpodobnějším vztahem tzv. náhrada, kdy je citovaný dokument například digitální kopií či faksimilií původního dokumentu. V takovém případě jsou citace obou dokumentů uvedeny těsně za sebou (odděleny zařazením informace, o jaký druh náhrady se jedná: překlad:…, anotace:…, digitální kopie:…, faksimile:…) a tvoří jedinou citaci / jediný celek.

Závěr

Účelem článku bylo představit stěžejní zásady a principy pro citování kartografických dokumentů dle norem ČSN ISO 690 z roku 2011 a ISO 690 z roku 2021. Byly popsány jak společné oblasti zájmu obou norem, tak hlavní rozdíly týkající se citování kartografických dokumentů. Je patrné, že nová mezinárodní norma ISO 690 reflektuje obrovské množství informací a informačních zdrojů, kterému jsme všichni denně vystavováni. Nezřídka se stává, že informační zdroj/dokument má mnoho různých verzí a souvisejících dokumentů. Proto přicházejí stále častěji ke slovu nejrůznější typy identifikátorů a prostor dostávají také specifické a podrobné údaje pro kartografické dokumenty. Důležitá je také variabilita, protože celá řada údajů je pro vytváření citací pouze volitelná. Cílem je však maximální snaha o přesnou a jednoznačnou identifikaci konkrétního kartografického dokumentu a jeho tvůrců a také usnadnění jeho případného znovunalezení.

Použité zdroje

ALIJONOV HAMETOVÁ, Michaela, 2021. Citování (nejen) kartografických dokumentů. In: SKIP ČR [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/knihovnicke-akce/archivy-knihovny-muzea-v-digitalnim-svete/2021-22-rocnik/prezentace.

ČSN ISO 690, 2011. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 39 s. Třídicí znak 01 0197.

ISO 690, 2021. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. 4th ed. Geneva: International Organization for Standardization. 160 s. International Classification for Standards (ICS) 01.140.20. Information sciences.

KOLLEN, Christine, Wangyal SHAWA, Mary Lynette LARSGAARD, Eva NOVOTNÁ, Martina MUSILOVÁ, Michaela ALIJONOV HAMETOVÁ a Sabina JŮNOVÁ, 2021. Citování kartografických dokumentů: Chicagský styl a ISO 690. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Knihovna geografie; Národní knihovna České republiky, 51 stran; 24 cm. ISBN 978-80-7050-744-5.

KRČÁL, Martin, 2022. Citační průvodce: norma ČSN ISO 690. Brno: Citace.com, 1 online zdroj. Dostupné prostřednictvím OPAC Univerzity Karlovy a služby Miscellaneous eBooks.

KUČERA, Jan, 2021. ČSN ISO 690 – Pozvánka k připomínkovému řízení. [online]. 27. 12. 2021. [cit. 2021-02-13]. E-mailová komunikace.

Názvosloví v geodézii a kartografii, 1989. ČSN 73 0401. Praha: Český normalizační institut, 111 s.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2022. Česká agentura pro standardizaci [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné z: https://www.agentura-cas.cz/.

ZBRANEK BIERNÁTOVÁ, Olga, Jan SKŮPA, Eva BRATKOVÁ et al., 2011. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197): platné od 1. dubna 2011. Blansko: citace.com, 27 s.

1. Vymezení žánru fantasy

Žánr literatury fantasy, pro který se rovněž využívá pouze výraz fantasy, spadá do fantastické literatury (či fantastiky), do nichž jsou řazeny také žánry science fiction a horor (Chaloupka, 2007, s. 203). Vzhledem k tomu, že žánry spadají do fantastiky, stává se, že jsou zaměňovány. Předpokládáme, že se to stává proto, že se tyto žánry navzájem prolínají (Mocná a Peterka, 2004, s. 254).

Literatura typu fantasy je velice rozsáhlá. Dá se to odvodit už ze samotného výrazu fantasy, který se překládá jako fantazie, představivost atd. Spisovatel se v tomto žánru může „najít“ právě proto, že žánr je velice rozmanitý a autor najde pro psaní to, co mu vyhovuje. Může například ve svém díle využít draky, princezny, magii, rytíře, kouzelné předměty atd. (Chaloupka, 2007, s. 203).

Do fantastiky nepatřily od začátku tři výše zmíněné žánry (fantasy, sci-fi a horor), protože „v minulosti se za fantastickou literaturu v českém kontextu označovala především díla science fiction (též vědeckofantastická literatura), po průniku fantasy na český literární trh se pojem adekvátně rozšířil.“ (Dědinová, 2015, s. 16) Do fantastiky bývá přiřazován i text J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce a v jiných výzkumech se objevují spisovatelé, kteří se v tomto žánru pohybují ojediněle, např. Karel Čapek a Jan Weiss (Dědinová, 2015, s. 16).

Definici fantastiky se snaží jednoznačně ustanovit jak akademičtí pracovníci, tak fanoušci, ale zatím bylo toto snažení neúspěšné, protože jejich názory na to, jak by definice měla vypadat, jsou rozdílné. Jinak tomu není ani u fantasy, které také nemá jednoznačnou definici. Pro příklad jsme vybrali dvě definice fantasy, které podle našeho názoru nejlépe podstatu fantasy vystihují. První je z knihy Encyklopedia of Literature od společnosti Merriam-Webster: „Nápaditá fikce závislá na efektu neobvyklosti prostředí (jako jsou další světy nebo časy) a hrdinů (jako nadpřirozené nebo nepřirozeně bytosti) (Merriam-Webster, 1995, s. 403). Druhá je z článku publikovaného na webu od spisovatele Stevena S. Longa: „Fantasy příběh vypráví příběh, nebo zobrazuje události a dobrodružství, zahrnující magii, alternativní světy nebo obojí, takže příběh se nemohl odehrávat ve „skutečném světě“.“ (Long 2011).

Dělení žánru fantasy na subžánry

V první řadě bychom měli zmínit, co to vlastně subžánry jsou. Subžánr, nebo také žánrová varianta, je podobor žánru, který je podrobně specifikován podle různých hledisek např. podle tématu, významu či podle užitých postupů (Chaloupka, 2007, s. 1092).
Autoři knihy Encyklopedie literárních žánrů uvádějí tři subžánry jako hlavní:

1. Epická fantasy – děj se ubírá několika směry; vyskytuje se převážně ve středověkých legendách a v příběhu se objevuje družina hrdinů.
2. Hrdinská fantasy (známý také pod názvem heroic fantasy, sword and sorcery = meč a magie) – vychází z heroického mýtu.
3. Science fantasy – obsahuje prvky z žánrů sci-fi a fantasy (Mocná a Peterka, 2004, s. 188).

V knize Fantasy: encyklopedie fantastických světů autoři tvrdí, že fantasy lze dělit do mnoha kategorií, ale některé nejsou přínosné. Rozhodli se, že se zaměří na devět skupin z populární literatury, které jsou oblíbené u čtenářů a jednoduše rozpoznatelné. Jednotlivé kategorie jsou popisovány, ale autoři se nesnaží je přesně definovat. Slouží pouze k tomu, aby se v nich čtenář orientoval. Subžánry jsou rozděleny podle toho, jak byly pravděpodobně vytvořené:

1. Pohádka – má původ v lidové slovesnosti, což znamená, že pohádky si lidé vyprávěli mezi sebou; dnešní pohádky se vyskytují pouze v literatuře a většinou známe i jejich autora.
2. Zvířecí příběhy – vyskytovaly se už v antice, jejich moderní pojetí by se dalo rozdělit na realistické a fantastické. Realistické příběhy mají snahu ukázat zvířata taková, jaká jsou ve skutečnosti. Naopak ve fantastických příbězích mohou zvířata mluvit, oblékají se do šatů a zažívají dobrodružství.
3. Artušovský cyklus – příběhy o králi Artušovi.
4. Příběhy tisíce a jedné noci – „Jednou z nejobsáhlejších povídkových sbírek na světě je kniha s arabským názvem Alf lajla wa-lajla, tedy Tisíc a jedna noc. Nalezneme v ní dlouhou řadu příběhů, které údajně vypravovala noc co noc krásná Šahrazád krutému králi, svému muži, aby v okouzlení zapomněl, že jí chce dát setnout hlavu“ (Pringle a Pratchett, 2003, s. 25).
5. Příběhy s čínskými motivy.
6. Příběhy o ztracených rasách – „Fantastické příběhy o ztracených civilizacích a podivných národech – a také o ztracených městech či zemích, podmořských nebo podzemních světech, zapomenutých kulturách, skrytých údolích a zakázaných územích –, popřípadě vyprávění kombinující všechny tyto prvky...“ (Pringle a Pratchett, 2003, s. 28).
7. Humorná fantasy – spojení komediálního a fantasy žánru, obsahuje prvky z obou žánrů.
8. Meč a magie – obvykle se jedná o kratší příběhy, které mají děj, jsou napínavé, mají ve čtenáři vyvolat pocit vzrušení, obsahují humor a nevšední depresivní atmosféru.
9. Hrdinská fantasy – někdy také pod názvem „epická“ nebo „vysoká“ fantasy. Příběh se odehrává ve fiktivním světě, kde se mohou postavy či vypravěči často střídat. Samotný příběh bývá dlouhý a rozdělený i do několika dílů (Pringle a Pratchett, 2003, s. 19–37).

Jakmile se zaměříme na rozdělení subžánrů z publikací autorů Fantasy: encyklopedie fantastických světů a Encyklopedie literárních žánrů, zjistíme, že se autoři rozcházejí u skupiny hrdinské fantasy. Autoři druhé knihy mají v případě hrdinské fantasy jako další možný název uvedený meč a magie, zatímco autoři první publikace kategorii hrdinské fantasy a kategorii meč a magie oddělují do dvou samostatných skupin. Autoři první publikace tvrdí, že hrdinská fantasy má větší „záběr“ než meč a magie, ale občas se oba výrazy využívají k pojmenování stejné odnože žánru fantasy – „příběhů o hrdinovi nebo hrdince, kteří prožívají nejrůznější dobrodružství ve smyšleném světě a často se střetávají s nadpřirozenými silami. Slovo „hrdinská“ ovšem musíme chápat v širším smyslu: fantasy není hrdinská proto, že pojednává o jednotlivých hrdinech – heroický je její duch, povaha postav, jejich konání i všechna měřítka a žebříček hodnot ve světě, v němž se příběh odehrává“ (Pringle a Pratchett, 2003, s. 15).

Kromě již zmíněných subžánrů existuje řada dalších, které mohou přinášet do žánru něco nového. Pro zajímavost několik z nich uvedeme – dark fantasy, low fantasy, hard fantasy, urban fantasy apod. (Stableford, 2009)

Science fiction

Název žánru „scientific fiction“ byl poprvé použit spisovatelem Hugem Gernsbackem ve 20. letech 20. století. Evropa začala výraz využívat až po 2. sv. válce, do té doby tvorba označována jako fantastická, utopická či technicko-dobrodružná. Dnes je žánr známý spíše pod zkratkovým názvem sci-fi (Mocná a Peterka, 2004, s. 621).

První náznaky sci-fi ve tvorbě se objevují u spisovatele E. A. Poea a spisovatelky M. Shelleyové, ale za skutečného tvůrce žánru je považován Jules Verne, který je pravděpodobně i jeho nejznámější představitel. Napsal například díla: Cesta do středu země, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Ze země na měsíc a Pět neděl v balóně. Mezi další významné představitele patří například: H. G. Wells, který žánr nadále rozvíjel, I. Asimov, A. C. Clarke, R. Heinlein a z českých autorů J. M. Troska, J. Nesvadba, O. Neff, L. Souček a další (Mocná a Peterka, 2004, s. 623–627).

Pokud jde o samotnou definici sci-fi, je žánr v knize Encyklopedie science fiction definován takto: „Část fantastické literatury, odehrávající se v realitě, s níž dosud lidé neměli zkušenost – tedy buď v budoucnosti, nebo přítomnosti (případně i v minulosti), v níž je však „něco jinak“. Oním „něco je jinak“ je obvykle vynález, setkání s jinou formou života, neobyčejné schopnosti člověka, dosud nerealizovaný experiment, dosud neuskutečněná událost globálního významu (katastrofa, nová světová válka) a podobně. Na rozdíl od fantasy by toto něco jinak“ mělo být racionálně odůvodněné, případně uskutečnitelné.“ (Neff, Olša a Prokšík, 1995, s. 32)

Horor

Samotný název vychází z anglického slova horror, který v překladu znamená hrůzu a zděšení. Základy žánru byly položeny už v 2. polovině 18. století, konkrétněji v anglické literatuře. Romány se odehrávaly na různých strašidelných místech, jako jsou hrady, lesy, žaláře apod. (Karpatský, 2008, s. 188–189).

„Prvním klasikem žánru je E. A. Poe, jehož povídky (Ligeia, 1838, Zánik domu Usherů, 1839) mají všechny podstatné rysy hororu. Poe především pracuje s hrůzou jako s jednotnou atmosférou díla vycházející z náznaků, dojmů a subjektivní nálady. Objevil rovněž psychologické základy působení děsu. Jeho přístup ovlivnil celé generace autorů a dal hororu základní směr“ (Mocná a Peterka, 2004, s. 254). Jako další představitele zmíníme např. B. Stokera, H. P. Lovecrafta, C. A. Smitha, R. E. Howarda a S. Kinga, který dodnes patří mezi nejúspěšnější komerční autory. V České republice se klasický horor příliš nevyskytuje, ale máme podobnou variantu, která se nazývá „...příběh s tajemstvím, jehož primární funkcí není děsit, ale spíš navodit atmosféru tajemna či záhady, často doplněnou o hororové rekvizity“ (Mocná a Peterka, 2004, s. 256). Za Česko připomeneme spisovatele V. R. Krameria, J. Havlíčka, M. Komárka a Jenny Nowak. (Mocná a Peterka, 2004)

Horor nemá přesně danou definici jako ostatní žánry fantastiky. Vzbuzuje v lidech negativní pocity jako strach, úzkost, zděšení atd. Horor může využívat elementy i z jiných žánrů. Z žánru fantasy přebírá nadpřirozené jevy, postavy či magii. Z tohoto žánru také vychází subžánr s názvem dark fantasy, který kombinuje prvky fantasy a hororu (Mocná a Peterka, 2004, s. 253–255).

2. Průzkum využívání literatury fantasy v českých knihovnách

Cílem průzkumu bylo zjistit, zda knihovny využívají literaturu žánru fantasy či tematiku fantasy zařazují do akcí v knihovně, pro jakou čtenářskou kategorii jsou vhodné a jak jsou zaměřené, které tituly zahraničních spisovatelů tohoto žánru jsou nejpůjčovanější, zda mají knihovny ve fondu zařazenu i českou fantasy, a pokud ano, zjistit, kteří spisovatelé jsou oblíbeni, zda se více půjčuje česká nebo zahraniční fantasy, zda knihovníci čtou fantasy, zda se dívají na filmové adaptace a jak je hodnotí.

Na základě těchto stanovených cílů jsme stanovili tyto hypotézy:

Hypotéza č. 1:
České knihovny nepořádají čtenářské akce zaměřené na tematiku fantasy.

Hypotéza č. 2:
Česká literatura žánru fantasy je méně oblíbená než zahraniční fantasy.

Hypotéza č. 3:
Knihovníci nečtou literaturu fantasy.

Pro ověření hypotéz jsme zvolili dotazníkové šetření mezi knihovníky. Odpověď jsme dostali z dvanácti knihoven. Ačkoli by vlastní průzkum v reálném prostředí vyžadoval podstatně větší statistické vzorky, je možno pracovat s provedeným průzkumem jako formou kvantitativního předvýzkumu.

Průzkum proběhl v červnu roku 2021.

Pro průzkum jsme zvolili jednorázový dotazník obsahující dichotomické a otevřené otázky. Na dotazník odpověděli knihovníci z těchto knihoven:

Městská knihovna Havířov – knihovna je veřejnou institucí a zřizuje ji město Havířov. Knihovna má kromě ústředí v hlavní budově několik poboček, které dohromady mají 13 oddělení. Dále se knihovna stará o provoz Městského informačního centra, expozici s názvem Historie psaná uhlím a vykonává regionální funkce pro knihovny v Orlové a Bohumíně (Knihovna a její historie, [b.r.]).

Městská knihovna Hodonín – knihovna je veřejnou institucí a spadá pod Městský úřad Hodonín. Knihovna vykonává regionální funkce pro 79 knihoven (O nás c2021).

Městská knihovna Holešov – knihovna má kromě sídla v hlavní budově, jednu městskou pobočku a čtyři pobočky v městských částech, několik oddělení a vykonává regionální funkce pro 17 knihoven. Knihovna má svůj vlastní speciální fond, jenž obsahuje staré a vzácné tisky a hudebniny, získaný z pozůstalosti děkana P. Františka Alexe (O knihovně, [b.r.]).

Informační centrum a městská knihovna Horní Benešov – knihovna je veřejnou institucí a pořádá různé besedy, výstavy, hudební vystoupení, knihovnické lekce, vzdělávací akce a soutěže (Současnost ICaMK 2021).

Městská knihovna Jablunkov – knihovnu zřizuje město Jablunkov; knihovna umožňuje přístup k internetu, nabízí čtenářům výměnné soubory, které získává prostřednictvím třinecké knihovny, dále bibliografické a informační služby, knihovnické lekce pro školy a knihovnické a informační služby pro místní občany a občany ze sousedních obcí (O knihovně 2021).

Městská knihovna Jihlava – knihovna má ústředí v hlavní budově, kde má několik oddělení, a tři pobočky (Městská knihovna Jihlava příspěvková organizace, [b.r.]). Knihovna vykonává regionální funkci pro městské a obecní knihovny (Informace pro knihovny, [b.r.]).

Knihovna města Olomouc – knihovna je rozdělena na hlavní budovu, ve které je 5 oddělení, 6 městských poboček a 8 knihoven v městských částech. V knihovně je k dispozici internet, různé akce, kurzy, přednášky, dílny a knihovna také pořádá besedy s hosty (Knihovna města Olomouce: Současnost, c2021).

V knihovně je k dispozici internet, konají se různé akce, kurzy, přednášky, dílny, besedy s hosty (Knihovna města Olomouce: Současnost c2021).

Knihovna Třinec – knihovna je veřejnou institucí, zřizuje ji město Třinec; je rozdělena na 5 poboček (O knihovně c2020). Knihovna vykonává regionální funkci pro knihovny Třinecka, Jablunkovska a Povodí Stonávky (Regionální funkce c2020).

Městská knihovna ve Vítkově – knihovna je veřejnou institucí, zřizuje ji město Vítkov. (Současnost knihovny c2021) Ústředí má knihovna v hlavní budově, ve které se nachází 5 oddělení (Oddělení knihovny c2021), dále má knihovna 2 pobočky (Pobočky c2021). Knihovna provozuje kulturně-vzdělávací činnost, dva kluby, pořádá akce, výstavy, koncerty, divadelní představení a turnaje (Současnost knihovny c2021). Dále vykonává regionální funkci pro 15 knihoven (Katalogy obsluhovaných knihoven c2021).

Masarykova veřejná knihovna Vsetín – knihovna je veřejnou institucí, kterou provozuje město Vsetín. Má několik oddělení a 2 pobočky (Základní informace c2008-17). Knihovna vykonává regionální funkci pro knihovny v okrese Vsetín (Pro knihovny: Regionální funkce, c2008-17).

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně – knihovna je veřejnou institucí, a kromě funkce krajské knihovny plní funkci městské knihovny. Knihovna má ústřední v hlavní budově. Dále provozují 3 obvodní knihovny a 10 poboček (O knihovně, [b.r.]). Knihovna vykonává regionální funkce pro několik knihoven v okrese Vsetín (Regionální funkce ve Zlínském kraji a Regionální funkce – okres, [b.r.], https://www.mvk.cz/o-knihovne/zakladni-informace/)

Knihovna Vincence Priessnitze v Jeseníku – knihovna spadá pod Městské kulturní zařízení a slouží jako okresní knihovna pro střediska Javorník, Mikulovice a Žulová. Dále vykonává regionální funkci pro 24 knihoven v okrese Jeseník (Historie knihovnictví na Jesenicku 2021).

Dotazníkové šetření mezi knihovníky

První otázka má zjistit, zda české knihovny pořádají akce zaměřené na literaturu fantasy či s tematikou fantasy. Z odpovědí zobrazených v grafu 1 vyplynulo, že 50 % knihoven takové akce pořádá a 50 % knihoven nikoliv:

Graf č. 1 – Akce knihoven s tematikou fantasy

Hypotézu č. 1, tedy že české knihovny nepořádají čtenářské akce zaměřené na fantasy, nemůžeme považovat ani za přijatou, ani za zamítnutou.

Pokud byla odpověď na předchozí otázku, zda knihovny pořádají akce na témata literatury fantasy, kladná, měli respondenti odpovědět na doplňkovou otázku, která měla zjistit, jaký je program akcí a pro jakou čtenářskou kategorii jsou vhodné. Z odpovědí vyplynulo, že 50 % respondentů/knihoven pořádá akce či literární semináře zaměřené na žáky prvního a druhého stupně základní školy, přičemž jejich témata a program vybírají pedagogové dané třídy nebo má knihovna téma pevně dané. Zbylých 50 % respondentů organizují akce s tématy fantasy pro čtenáře/fanoušky žánru nejčastěji od 12 nebo 14 let a jejich program je buď spjatý se žánry sci-fi a hororu, nebo program obsahuje pouze žánr fantasy.

Další otázka zjišťovala, jaká díla zahraničních spisovatelů z oblasti fantasy jsou v knihovně nejpůjčovanější. Z odpovědí jasně vyplynulo, že se v knihovnách nejvíce půjčuje série Harry Potter od J. K. Rowling, kterou uvedlo 75 % respondentů. Druhou nejpůjčovanější sérií je Zaklínač od Andrzeje Sapkowského, kterou uvedlo 67 % respondentů. Na třetím místě se umístily série Skleněný trůn od Sarah J. Maas a Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina, které uvedlo 42 % respondentů. Na čtvrtém místě se umístily série Hraničářův učeň od Johna Flanagana, Letopisy Narnie od C. S. Lewise, Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena, Percy Jackson od Ricka Riordana a Úžasná Zeměplocha od Terryho Pratchetta, které uvedlo 33 % respondentů. Na pátém místě se umístila Selekce od Keiry Cass, kterou uvedlo 17 % respondentů. Na šestém místě se umístily série Stmívání od Stephenie Meyer, Upíří deníky od L. J. Smith, Krutý princ od Holly Black, Alea, dívka moře od Tanyi Stewner, série Assassin’s Creed od Olivera Bowdena, Divotvůrce od Sebastiena de Castella, Hotel Winterhouse od Bena Gutersona, Země příběhů od Chrise Colfera a kniha Prokletý rok od Kim Ligget, které uvedlo 8 % respondentů. Následovali spisovatelky a spisovatelé Marissa Meyer, Cassandra Clare, Patricia Briggs, Leigh Bardugo, Terry Goodking, Patrick Rothfuss, Neil Gaiman a Marcus Heitz, které rovněž uvedlo 8 % respondentů. Tyto výsledky jsou uvedeny níže v tabulce č. 1.

Tabulka č. 1

* Někteří respondenti v dotazníku uváděli spisovatele či díla, jejichž zařazení do žánru fantasy není zcela vhodné, např.: Hunger Games od Suzanne Collins, Duna od Franka Herberta, nebo autora Jamese Dashnera, u kterého nebylo uvedené dílo atd.

Dále jsme zjišťovali, zda dotazované knihovny mají ve svém fondu obsaženu také českou literaturu typu fantasy. Odpovědi byly jednoznačné, jelikož 100 % respondentů odpovědělo, že takovou literaturu ve svém fondu zařazenu mají, jak ukazuje graf 2.

Graf č. 2 – Česká fantasy ve fondech knihoven

Pokud byla odpověď na předchozí otázku, zda je ve fondu obsažena česká fantasy, kladná, pak respondenti odpovídali na doplňkovou otázku, týkající se oblíbených českých autorů fantasy a jejich děl. Z odpovědí vyplynulo, že se v knihovnách nejvíce půjčuje dílo Naslouchač od Petry Stehlíkové, které uvedlo 75 % respondentů (8 % uvedlo pouze jméno autorky). Na druhém místě se umístil František Kotleta, u něhož uvedlo 42 % respondentů pouze jméno, 8 % respondentů uvedlo sérii Bratrstvo krve a dalších 8 % pak sérii Perunova krev. Na třetím místě se umístily série Sedmý smysl od Ilky Pacovské a Bakly od Miroslava Žambocha, které uvedlo 25 % respondentů. U Miroslava Žambocha dále uvedlo 17 % respondentů pouze jméno, 8 % dílo Koniáš a dalších 8 % dílo Dlouhý sprint s ozvěnou. Na čtvrtém místě se umístil Jiří Kulhánek, u kterého 25 % respondentů uvedlo pouze jméno a 17 % respondentů uvedlo dílo Noční klub. Na pátém místě se umístily Petra Neomillnerová a Lenka Dostálová, kterých uvedlo 17 % respondentů pouze jména. Na šestém místě se umístil Martin Vopěnka, u kterého uvedlo 8 % respondentů pouze jméno a 8 % respondentů dílo Spící město. Na sedmém místě se umístily díla Tři bábiny kobyly od Věry Měrtlíkové, Noci běsů od Kateřiny Šardické, Z kouře a kamene od Alžběty Bílkové, Strážci dobra od Michaely Burdové, Začarovaný hvozd od Kláry Smolíkové, které uvedlo 8 % respondentů a Vilma Kadlečková, u které uvedlo 8 % respondentů pouze jméno. Tyto výsledky jsou zobrazeny v tabulce 2.

Tabulka č. 2

*Někteří respondenti v dotazníku uváděli spisovatele či díla, jejichž zařazení do žánru fantasy není zcela vhodné, např. série Poslední Velkoměsto a Lovci přízraků od Vladimíra Šlechty atd.

Další otázkou jsme zjišťovali, zda se v knihovnách více půjčuje česká nebo zahraniční literatura fantasy. Jak ukazuje graf 3, odpovědi byly jednoznačné, jelikož 100 % respondentů se vyjádřilo, že se více půjčuje zahraniční fantasy.

Graf č. 3 – Půjčovanost česká a zahraniční fantasy

Hypotéza č. 2, tedy že česká literatura žánru fantasy je méně oblíbená než zahraniční fantasy, byla potvrzena.

Dále jsme se dotazovali, zda sami respondenti čtou fantasy. Z odpovědí vyplynulo, že 67 % respondentů čte fantasy a 33 % respondentů nikoliv, jak vyplývá z grafu 4.

Graf č. 4 – Čtení fantasy mezi knihovníky

Hypotéza č. 3, tedy že knihovníci literaturu fantasy nečtou, byla zamítnuta.

Pokud byla odpověď na otázku, zda knihovníci čtou fantasy, kladná, měli respondenti odpovědět ještě na doplňkovou otázku zjišťující, co si myslí o filmových adaptacích fantasy. V odpovědích 25 % respondentů tvrdilo, že jen některé filmové adaptace jsou dobře zpracované, dalších 25 % je hodnotilo spíše pozitivně, 13 % nebylo proti filmovým adaptacím, 12 % upřednostnilo literární zpracování, 12 % hodnotilo filmové adaptace negativně a dalších 12 % odpovědělo, že jsou ve většině případu z adaptací zklamaní. To ukazuje graf 5.

Graf č. 5 – Hodnocení filmových adaptací fantasy děl knihovníky

Pokud byla odpověď na otázku, zda knihovníci čtou literaturu fantasy, záporná, měli respondenti odpovědět na doplňkovou otázku zjišťující, zda knihovníci sledují filmové adaptace fantasy. Z odpovědí, znázorněných v grafu 6, vyplynulo, že 25 % respondentů filmové adaptace sleduje, 25 % je sleduje minimálně, dalších 25 % je spíše nesleduje a dalších 25 % na otázku neodpovědělo.

Graf č. 6 – Sledování filmových adaptací fantasy děl knihovníky

Závěr průzkumu

Můžeme konstatovat, že knihovny využívají literaturu či tématiku fantasy v knihovnách. Akce jsou vhodné buď pro žáky základních škol, nebo pro čtenářskou kategorii od 12 a 14 let. Zaměřené jsou na žánr fantasy či jsou do tohoto žánru přimíchány i ostatní žánry fantastiky, nebo si téma a program vybírají pedagogové či knihovna.

Zahraničních titulů fantasy se dohromady umístilo hodně. Uvedeme příklady těch nejpůjčovanějších: Na prvním místě se umístil Harry Potter od J. K. Rowling, za ním se umístil Zaklínač od Andrzeje Sapkowského, dále Skleněný trůn od Sarah J. Maas a Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina.

Všechny dotazované knihovny mají ve svém fondu zařazenou českou literaturu fantasy. Nejpůjčovanějších titulů se umístilo rovněž hodně, opět uvedeme ty nejčastější: na prvním místě se umístil Naslouchač od Petry Stehlíkové, spisovatel František Kotleta, Sedmý smysl od Ilky Pacovské a spisovatel Miroslav Žamboch.

Půjčovanější literaturou je zahraniční literatura, protože ji uvedly všechny knihovny.

Z odpovědí knihovníků vyplynulo, že literaturu fantasy čte více než polovina z nich. Současně se také dívají na filmové adaptace, ale jejich hodnocení se liší. Z hodnocení vyplynuly tyto odpovědi: jen některé filmové adaptace jsou dobře zpracované, uvádějí spíše pozitivní hodnocení, nejsou proti filmovým adaptacím, upřednostňují literární zpracování, adaptace hodnotí negativně a ve většině případů jsou z adaptací zklamaní.

Naše první hypotéza nebyla ani přijata, ani zamítnuta, jelikož výsledky ukázaly, že akce s tématikou fantasy pořádá polovina dotazovaných knihoven. Nicméně i takto rovnoměrný poměr protichůdných odpovědí má svou vypovídající hodnotu.

Naše druhá hypotéza byla přijata, jelikož je zahraniční literatura dosud oblíbenější než ta česká.

Naše třetí hypotéza byla zamítnuta, protože více než polovina knihovníků opověděla, že čtou literaturu fantasy.

Seznam literatury

DĚDINOVÁ, Tereza. Po divné krajině: charakteristika a vnitřní členění fantastické literatury. Brno: Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, 2015 ISBN 978-80-210-7871-0.

Historie knihovnictví na Jesenicku. Knihovna Vincence Priessnitze v Jeseníku [online]. Jeseník: Knihovna Vincence Priessnitze, 2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: http://www.knihovna-jesenik.cz/historie.htm.

CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. Brno: Centa, 2005. ISBN 80-86785-03-3.

Informace pro knihovny. MĚSTSKÁ KNIHOVNA JIHLAVA příspěvková organizace [online]. Jihlava: Městská knihovna Jihlava [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://www.knihovna-ji.cz/93-informace-pro-knihovny.html.

KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. Praha: Albatros, 2008. ISBN 978-80-00-02154-6.

Katalogy obsluhovaných knihoven. KNIHOVNA Vítkov [online]. Vítkov: Knihovna Vítkov, c2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovna.vitkov.info/regionalni-funkce/katalogy-obsluhovanych-knihoven/.

KNIHOVNA A JEJÍ HISTORIE. Městská knihovna HAVÍŘOV [online]. Havířov: Městská knihovna Havířov [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://knihovnahavirov.cz/knihovna-a-jeji-historie/.

MĚSTSKÁ KNIHOVNA JIHLAVA příspěvková organizace [online]. Jihlava: Městská knihovna Jihlava [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://www.knihovna-ji.cz/.

MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669-X.

MUSCHOVÁ, Zuzana. Fantasy literatura jako fenomén 20. – 21. století a její popularita v knihovnách [online]. 2021. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Vedoucí práce Richard PAPÍK.

NEFF, Ondřej, Jaroslav OLŠA a Petr PROKŠÍK. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: Jinočany: AFSF, 1995. ISBN 80-85787-90-3.

Oddělení knihovny. KNIHOVNA Vítkov [online]. Vítkov: Knihovna Vítkov, c2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovna.vitkov.info/o-knihovne/oddeleni-knihovny/.

O knihovně. Jablunkovské centrum kultury a informací [online]. Jablunkov: Jablunkovské centrum kultury a informací, 2021 [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: http://jackijablunkov.cz/vse-o-knihovne/o-knihovne/.

O knihovně. Knihovna Třinec [online]. Třinec: Knihovna Třinec, c2020 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovnatrinec.cz/o-knihovne/.

O knihovně. KRAJSKÁ KNIHOVNA FRANTIŠKA BARTOŠE VE ZLÍNĚ [online]. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/o-knihovne.

O Knihovně města Olomouce: Současnost. KNIHOVNA MĚSTA OLOMOUCE [online]. Olomouc: Knihovna města Olomouce, c2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: http://www.kmol.cz/knihovna/.

O KNIHOVNĚ. Městská knihovna HOLEŠOV [online]. Holešov: Městská knihovna Holešov [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://knihovna.holesov.info/o-knihovne.

O NÁS. Městská knihovna Hodonín [online]. Hodonín: Městská knihovna Hodonín, c2021 [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://www.knihovnahod.cz/zakladni-informace.html.

Pobočky. KNIHOVNA Vítkov [online]. Vítkov: Knihovna Vítkov, c2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovna.vitkov.info/o-knihovne/pobocky/.

PRINGLE, David a Terry PRATCHETT. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. Praha: Albatros, 2003. ISBN 80-00-01126-3.

Pro knihovny: Regionální funkce. Masarykova veřejná knihovna Vsetín [online]. Vsetín: Masarykova veřejná knihovna Vsetín, c2008-17 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/pro-knihovny/.

Regionální funkce. Knihovna Třinec [online]. Třinec: Knihovna Třinec, c2020 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovnatrinec.cz/regionalni-funkce/.

Regionální funkce ve Zlínském kraji. KRAJSKÁ KNIHOVNA FRANTIŠKA BARTOŠE VE ZLÍNĚ [online]. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/regionalni-funkce-ve-zlinskem-kraji.

Regionální funkce – okres. KRAJSKÁ KNIHOVNA FRANTIŠKA BARTOŠE VE ZLÍNĚ [online]. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://www.kfbz.cz/regionalni-funkce-okres.

Současnost ICaMK. Informační centrum a městská knihovna Horní Benešov [online]. Horní Benešov: Informační centrum a městská knihovna Horní Benešov, 2021 [cit. 2021-6-22]. Dostupné z: https://www.icamk-hbenesov.cz/soucasnost-micak/d-1015/p1=1060.

Současnost knihovny. KNIHOVNA Vítkov [online]. Vítkov: Knihovna Vítkov, c2021 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://knihovna.vitkov.info/o-knihovne/soucasnost-knihovny/.

STABLEFORD, Brian M. The A to Z of fantasy literature. Lanham, Md.: Scarecrow Press, Inc., 2009, ©2005. The A to Z guide series; no. 46.

STAFF, MERRIAM-WEBSTER. Merriam-Webster's encyclopedia of literature. Merriam-Webster, 1995.

Základní informace. Masarykova veřejná knihovna Vsetín [online]. Vsetín: Masarykova veřejná knihovna Vsetín, c2008-17 [cit. 2021-6-23]. Dostupné z: https://www.mvk.cz/zakladni-informace/.

Životopisný náčrt

Ludvík Armbruster se narodil 16. května 1928 v Praze, v dubnu 1950 byl během akce K zatčen a vyhoštěn z Československa. V letech 1961–1990 žil a působil v Japonsku, kde byl mezi léty 1975 a 1983 ředitelem centrální knihovny univerzity Sophia, kterou vybudoval jako první knihovnu s volným výběrem v Asii. Zemřel 18. prosince 2021 (Profesor Ludwig Armbruster 2021). Takto by bylo možné stručně charakterizovat jednu z nejvýznamnějších osobností českého knihovnictví, o které se ale v odborné komunitě ví jen velice málo.

zdroj: Wikipedie

Ludvík Armbruster vstoupil do jezuitského řádu v roce 1947 hned po maturitě. Po dvouletém noviciátu zahájil studia filosofie v Děčíně na místním jezuitské koleji. V roce 1950 byl během akce K zatčen a spolu s ostatními jezuity internován (Profesor Ludwig Armbruster 2021). Vzhledem k tomu, že měl rakouské státní občanství, nemohl být déle zadržován a byl vyhoštěn z republiky (jak získal právě rakouské státní občanství, popisuje knize rozhovorů Tokijské květy (Armbruster a Palán 2011)). Studoval na prestižní Gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal licenciát z filosofie, který ho předurčoval k akademické nebo diplomatické kariéře. Následovalo studium japonštiny a teologie ve Frankfurtu nad Mohanem. Licenciát z teologie získává v roce 1960 (Gabriel 1998).

Celý svůj život se profiluje jako filosof se zaměřením na moderní filosofii 20. století (přesněji na filosofii první poloviny 20. století). Soustředil se především na Schellinga, svého oblíbeného filosofa, ale protože musel učit méně specializované kurzy evropské moderní filosofie, dostali se do centra jeho zájmu také Husserl, Nietzsche či Jaspers a Kant (Armbruster a Palán 2011). Během svého univerzitního působení vydal velké množství studií především v němčině a japonštině, které se věnují právě modernímu evropskému filosofickému myšlení. Možná by mohl být pohled na jeho studie publikované v japonštině zajímavou perspektivou toho, co jsou to a jak lze chápat křesťanské či evropské hodnoty (Armbruster 2004), o kterých se dnes ve veřejném prostoru často hovoří.

Jak jsme již uvedli výše, po deseti letech od rozhodnutí věnovat se práci jezuitů v Japonsku se Armbruster do této východní země trvale dostává. V letech 1961–1990 působil v Japonsku na tokijské jezuitské univerzitě Sofia (Gabriel 1998). Jeho evropská studia směřovala k tomu, že se bude věnovat filosofii, což se skutečně také stalo. Působil také jako rektor kněžského semináře a v letech 1975 až 1983 byl jako řádný profesor univerzity jmenován současně ředitelem centrální knihovny. Takový souběh funkcí není zcela běžný ani dnes, je otázkou, zda si ho vůbec v našich podmínkách dokážeme představit, ale v tomto případě jednoznačně vedl k zásadní proměně celého knihovnictví (především univerzitního) v Japonsku, a dokonce v celé východní Asii.

V roce 1990 je prof. Armbruster povolán na rok až dva do Prahy, aby se podílel na obnovené činnosti jezuitského řádu po pádu komunistického režimu. Jeho pobyt se ale prodloužil v podstatě až do konce jeho života, byť Japonsko samozřejmě nadále navštěvoval, byl členem Japonské komunity Tovaryšstva Ježíšova a sám Japonsko považoval za svůj domov. V letech 2003–2010 se stal děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, která se nacházela v hluboké personální i identitní krizi a byla v nucené správě. Vtiskl jí podobu otevřené multikulturní instituce vedoucí dialog s vnějším světem. Je to také období velkého důrazu na rozvoj knihovny této fakulty jako intelektuálního středu celé instituce (Armbruster a Palán, 2011).

Ředitel a stavitel knihovny univerzity Sofia v Tokiu

Rádi bychom Ludvíka Armbrustera české knihovnické obci stručně charakterizovali jako informačního specialistu. Vnímáme totiž jako závažné, že pravidelně vydávané kalendáře a ročenky se soustřeďují jen na osobnosti lokálního charakteru a přehlížejí české osobnosti, které jsou mimořádné v mezinárodním kontextu. Toto zahledění se do místních dějin a osobnosti, je třeba rozšiřovat, dát mu širší perspektivu. Osobnost Ludvíka Armbrustera je pro takový počin více než vhodná.

Univerzita Sophia https://www.sophia.ac.jp byla založena jezuity v roce 1913 v blízkosti centra Tokia. Jejím cílem nebyla jen náboženská formace katolických intelektuálů, ale především vybudování mezinárodního interkulturního prostředí v Japonsku. Japonská kultura byla v první polovině 20. století mimořádně uzavřená. Jezuité byli prvními, kdo se pokoušel toto změnit. K zásadní proměně došlo po druhé světové válce v tom, že si státní aparát uvědomil nebezpečí plynoucí z izolace a vytvořil prostor pro širší růst interkulturních vlivů. Japonsko poptávalo studenty a odborníky ze zahraničí, protože věřilo, že mu přinesou ekonomický a kulturní růst, existovala shoda na velké celospolečenské transformaci. Vlastní jazyková vybavenost Japonců byla ale velice nízká.

Jezuitská univerzita měla v tomto ohledu značně usnadněnou pozici, neboť navazovala na určitou tradici a současně se mohla opřít o jezuity jako o mezinárodní různorodé společenství, schopné do Japonska „dodávat“ odborníky vybavené znalostí japonštiny, což je pro tamní prostředí zcela zásadní (Sakuama 1971).

Ludvík Armbruster již v padesátých letech na univerzitě Sofia studoval, měl dobré znalosti jazyka a obhájil zde doktorát z filosofie. Od roku 1961 žil trvale v Japonsku a celý svůj pobyt zde má spojený právě s akademickým působením na jezuitské univerzitě, na níž roku 1969 dosáhl profesury.

Vedení univerzity Sofia si brzy začalo uvědomovat, že bude potřebovat novou knihovnu, která by dokázala reagovat na několik významných změn, jimiž akademické prostředí v Japonsku procházelo. Právě to byl jeho hlavní úkol jako ředitele knihovny. Pohledem Armbrustera nešlo ve vedení knihovny o čistě manažerskou, ale především o myšlenkově transformativní funkci.

První změnou byla reálná interkulturalita (Taylor a Osland 2012), kterou nová knihovna měla podpořit – Sofia měla programy pouze v angličtině (jako první v Japonsku) a pro stále větší množství zahraničních studentů bylo třeba vytvořit vhodné studijní prostředí (Takai 2017; Zhang 2006). Dnešní výzkumy ukazují, že knihovny hrají v procesu edukace studentů z jiných kulturních prostředí zásadní roli a tohoto aspektu si byl vědom také Ludvík Armbruster.

Druhým bodem změny byl trend, který se od 70. let objevuje ve Spojených státech, totiž volný výběr v knihovnách. Armbruster tento trend identifikoval během rešerší odborné literatury a rozhodl se, že pokud má být vybudována nová knihovna, musí on sám navštívit úspěšné moderní knihovny v USA, hovořit s jejich řediteli, ale také vidět konkrétní uživatele v těchto nových knihovnách (Armbruster a Palán 2011). Dnešním pohledem se může zdát požadavek volného výběru banální, ale v Japonsku tomu v polovině 70. let to samozřejmé nebylo. Ředitel knihovny později opakovaně zdůrazňoval, že knihovna není stavbou na několik málo let, ale že trvale mění tvář celé univerzity, způsob jejího zaměření, práce, interakce studentů (Armbruster1986).

Třetí změna, který bychom rádi zmínili, je kulturní kotvení – knihovna není cílem sama o sobě, ani nejkvalitnější architektura není nic platná, pokud knihovna nedokáže reflektovat potřeby stávajících i budoucích studentů a akademiků. Armbruster v této době už měl s Japonskem velkou zkušenost a dokázal celkové nastavení struktury, architektury i procesů v knihovně přizpůsobit místním kulturním podmínkám.

Nejvlastnějším způsobem se zde uplatnily hodnoty, které jsou spojovány s jezuitským řádem a které byly a dodnes jsou v této univerzitě pevně vtištěny. Totiž princip inkulturace – až tehdy, když pochopíme určitou kulturu, můžeme do ní něco přinášet. Jezuité nikdy neprovozovali misie bez znalosti kultury, jazyka, nikdy si nemysleli, že jejich evropská kultura je hodnotnější než ta, do které vstupují (Beckett 1996; Starkloff 1994). Současně ale vždy chtěli mezi kulturami přenášet to cenné a kvalitní. Tyto hodnoty jsou dodnes na koncepci a uspořádání stavby, ale i na jejich vnitřních knihovních, jasně patrné. Nejde o import konceptů, ale o kvalitu vnořenou do kultury.

Jezuité byli vždy mezinárodně zakotvení a knihovna musí této kulturní pestrosti odpovídat – knihovna je místem v Tokiu, ale současně prostředím pro formování dialogu mezi kulturami a obory (Wayman 1984; Virkus a Uukkivi 2017), bez ostrých hranic, uzavřenosti v parciálních katedrových knihovnách, s důrazem na otevřenost. V neposlední řadě je zde rozměr trvalosti – jezuitský řád si je dobře vědom toho, že perspektivou jeho aktivit není funkční období jednoho ředitele knihovny, dokonce ani jeho celý život. Dílo musí překračovat desetiletí a současně sledovat perspektivu věčnosti. Celkový popis koncepce knihovny je možné nalézt v článku v časopise Library and Information Science, jehož autorem je právě L. Armbruster (1986).

Závěrem

Ludvík Armbruster je zcela mimořádnou osobností české filosofie i knihovnictví. Jako filosof se musel vypořádat s problémem evropského myšlení ve vztahu k japonské kultuře. Nemohl řešit velké koncepční otázky filosofie, ale spíše musel hledat, co ve filosofii je kulturně determinováno a co má možnost překračovat hranice kultur. Přestože se musel soustředit na německý idealismus a jeho pokračovatele, což původně nebylo jeho oblíbené téma, díky mimořádně bohaté multikulturní zkušenosti (Česko, Itálie, Německo, Japonsko, časté cesty po USA) vytvořil unikátní koncept nového myšlení kotveného v křesťansky podstatných hodnotách a tématech – pravdy, důstojnosti, solidarity, individuality a další. Jak uvádí Slovník českých filozofů: „Okolnost, že Japonci ochotně identifikují křesťanství s evropskou kulturou, vedla Armbrustera k zamyšlením nad spletitými vztahy mezi evropskou kulturou a křesťanskou vírou a nad problémy inkulturace této víry v globální společnosti, která se stále více vyprošťuje z hegemonie evropské civilizace.“ (Gabriel 1998).

Z pozice knihovníka dokázal jako jeden z prvních rozpoznat výhody volného výběru v akademických knihovnách i mimo západní kulturní okruh a adaptovat ho na podmínky asijské kultury (Armbruster 2004). Jeho přístup k designu knihovny jako služby se stal inspirativní pro řadu dalších knihoven v celé oblasti. Patří také mezi osobnosti, které se významně zasadily o rozvoj knihovny pro mezinárodní studenty, což je aspekt, který české univerzitní knihovny zatím reflektují jen zcela okrajově a vytvářejí tak jednu z významných bariér otevírání českých univerzit zahraničním odborníkům v pozici studentů i akademiků. V tomto ohledu je Armbrusterův přínos zatím nedoceněný.

Ludvík Armbruster může být inspirativní ještě v jednom ohledu – když se jako odborník na filosofii a teologii stal ředitelem knihovny, neřídil ji intuitivně, ale byl si dobře vědom její oborové hloubky. Byl mimořádný v tom, jak rychle se dokázal v tématech orientovat a hledat cesty k osobním vztahům, sdílní zkušeností mezi lidmi, vzájemným diskusím. Knihovnictví chápal jako vědu v mnoha ohledech podobnou filosofii – jako vědu interpretativní, jejichž vlastní metodou je dialog, skrze nějž je postupně reflektovaná zkušenost člověka.

Věříme, že jde o osobnost, která by si zasloužila větší prostor než nerecenzovaný nekrolog v časopisu. Skutečnost, že jméno Ludvíka Armbrustera nenalezneme v kalendářích nebo že o jeho práci vyšel jen jeden (teologicko-vzpomínkový) sborník, je možné vnímat jako příležitost. Ludvíka Armbrustera jsem měl možnost potkávat jen krátce. Poznal jsem ho jako člověka, který dávno překročil hranici osmdesáti let, který se neustále vzdělával, učil, účastnil se diskusí. Nikdy sám sebe neprosazoval, dokázal trpělivě naslouchat, shrnovat, vytvářet mosty spojující lidi i ideje. Myslím, že takových osobností má české knihovnictví málo. V prosinci roku 2021 jednu takovou ztratilo.

Bibliografie

ARMBRUSTER, Ludvík, 2004. Křesťanská filosofie v asijské perspektivě. Teologické texty. 2004(2).

ARMBRUSTER, Ludvík. Sophia University Central Library. Library and Information Science. 1986(23), 207–217.

ARMBRUSTER, Ludvík a Aleš PALÁN. Tokijské květy: Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Karmelitánské nakl., 2011.

BECKETT, Edward F. Listening to Our History Inculturation and Jesuit Slaveholding. Studies in the Spirituality of Jesuits, 1996, 28.5.

GABRIEL, Jiří, ed., 1998. Ludvík Armbruster. Slovník českých filosofů [online]. Masarykova univerzita [cit. 2021-12-31]. Dostupné z: https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/armbrs.html.

SAKUMA, H. Future of Mission in Japan ed. by Sophia University. Theological Studies in Japan, 1971, 1971.10: 166-171.

STARKLOFF, Carl F. Inculturation and Cultural Systems: Part 1. Theological studies, 1994, 55.1: 66–81.

TAKAI, Jiro. Intercultural communication study in Japan. The International Encyclopedia of Intercultural Communication, 2017, 1–10.

TAYLOR, Sully a Joyce S. OSLAND. The impact of intercultural communication on global organizational learning. Handbook of organizational learning and knowledge management, 2012, 579–604.

VIRKUS, Sirje a Anne UUKKIVI. Students Perceptions and Experiences of Intercultural Communication in Library and Information Science Education Programmes. Qualitative and Quantitative Methods in Libraries, 2017, 4.1: 21–31.

WAYMAN, Sally G. The International Student in the Academic Library. Journal of Academic Librarianship, 1984, 9.6: 336–341.

ZHANG, Li. Communication in academic libraries: an East Asian perspective. Reference services review, 2006.

Profesor Ludwig Armbruster, 2021. Paměť národa [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/armbruster-ludwig-1928.

(5. března 1933 - 23. května 2024)

V květnu tohoto roku nás opustil ve věku 91 let jeden z koryfejů českého knihovnictví, který našemu oboru bez nadsázky zasvětil celý svůj profesní život – od vysokoškolských studií knihovnictví přes práci v knihovnické metodice (vojenské osvětové knihovny), odbornou publikační a redakční činnost (za všechny jmenujme mnohaleté vedení Bulletinu SKIP ČR) po zodpovědnost za budování a rekonstrukce pražských knihoven (jako vedoucí příslušného týmu Městské knihovny v Praze), jimiž se zabýval několik desítek let (cca od roku 1970). Svoje zkušenosti z oblasti výstavby a rekonstrukce knihoven předával knihovníkům z celé republiky, ale studentům Vyšší školy informačních studií v Praze. Zúročil je i sepsáním mnoha článků a vydáním vlastní publikace Architektura knihoven (KURKA, Ladislav. Architektura knihoven. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2011. 86 s., 7 s. příl. ISBN 978-80-85851-20-5). Knihovnickému oboru se ale věnoval všestranně, o čemž svědčí počet jeho prací zachycených v katalogu/databázi KKL Knihovnického institutu a jejich tematická šíře. Katalog KKL po zadání jména „Kurka“ nabídne 246 položek – prací, za něž byl redakčně odpovědný, i vlastních článků, v nichž se věnoval osobnostem a událostem spojeným s československými či českými knihovnami, přibližoval zahraniční knihovny a knihovnické spolky (především v Německu a Rakousku), připravil mnoho rozhovorů s kolegy pro Bulletin SKIP, přispíval do Čtenáře; zajímaly ho problémy automatizace knihoven, četby, knihovnického zákonodárství, autorského práva… Že však nebyl jen knihovníkem, o tom svědčí již dříve publikované rozhovory a narozeninové medailony. Svoji vzpomínku na Ladislava Kurku pro nás sepsal Roman Giebisch, předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR.

Za redakci Anna Machová

Šéfredaktor Ladislav Kurka

S Láďou Kurkou jsem se dlouhá léta stýkal především za účelem přípravy Bulletinu SKIP, jehož byl dlouholetým šéfredaktorem. Připravovali jsme čtyři čísla za rok a ještě jedno zvláštní číslo věnované zahraničnímu knihovnictví. Láďa měl sice redakční radu Bulletinu SKIP, ale většinu práce na obsahu periodika připravil sám a my jsme mu pomáhali pouze s korekturami, s přípravou grantu pro řízení na Ministerstvu kultury atd. Protože byl dosti urputný, většinou se mu dařilo získat všechny příspěvky, o které měl zájem, a společně jsme pak seděli u počítače a vybírali obrazovou část daného čísla. Těžko se smiřoval s koncem tištěného vydávání Bulletinu SKIP, ale zvyšující se náklady na distribuci a tisk byly pádným argumentem, proč časopis vydávat pouze elektronicky.

S Láďou Kurkou jsem byl dvakrát na pozvání Spolku rakouských knihovníků na kongresu v Innsbrucku a Villachu. Většina německých a rakouských knihovníků se s Láďou vítala jako se starým známým a Láďa měl i mnoho osobních přátel mezi těmito knihovníky a knihovnicemi, s nimiž se navštěvoval. Dlouhá léta si budoval síť zahraničních kontaktů a díky mnoha přátelům v zahraničí dostával i zahraniční jejich odborná periodika a knihy, které ho zajímaly. Vedle paní doktorky Jarmily Burgetové, která dlouhá léta zastupovala české knihovnictví na mezinárodních kongresech IFLA atd., uměl i Láďa velmi dobře využít svůj sociální kapitál.

Láďa byl velký sportovec, běhal maraton a v Klementinu nejezdil výtahem. V Kolíně měl velkou zahradu s ovocnými stromy, o kterou se vzorně staral, a u svého pražského?? činžovního domu, kde měl byt, se staral o skalku a skalničky, kterou mu sousedé pravidelně likvidovali. Na Karlově náměstí v Praze vedle Faustova domu se každý rok konají prodejní výstavy skalniček, kde jsme se s Láďou potkávali, protože je organizoval. Byl největším sběratelem pohlednic hradozámeckých sídel v Česku a vydal řadu knih mapujících tato šlechtická sídla v jednotlivých regionech. Měli jsme společnou vášeň pro sladké a když jsme slavili Láďovy narozeniny, koupil jsem mu dort a z toho měl vždy velikou radost.

V závěru jeho života jsem ho několikrát navštívil v pečovatelském domě v Sulické ulici v Praze a nikdy nezapomenu, jak vždy říkal „stáří je jen pro odvážné lidi“. Však to časem zjistíme všichni…

Roman Giebisch

Foto: archiv SKIP

Portál Knihovny.cz nabízí moderní a efektivní způsob, jak propojit čtenáře se zdroji a službami poskytovanými českými knihovnami. Tento online portál umožňuje jednotný přístup ke katalogům a službám všech zapojených knihoven, kterých je aktuálně 100, a to prostřednictvím jediného vyhledávacího rozhraní. Ať už hledáte konkrétní dokument, odborné zdroje pro vaši práci či studium nebo jen inspiraci na čtení, Knihovny.cz vám nabízí široké možnosti, jak uspokojit vaše potřeby. V následujícím článku jsou představeny hlavní funkce portálu Knihovny.cz.

Jednou z největších výhod na portálu Knihovny.cz je možnost prohledávání obsahů a plných textů dokumentů. Tento způsob vyhledávání umožní objevit mnohem více relevantních záznamů, než by bylo možné pomocí tradičních katalogů, které pracují pouze s metadaty. Díky tomu lze najít i informace ukryté hluboko v textech knih, článků nebo jiných zdrojů, což výrazně zvyšuje šance na nalezení přesně toho, co uživatel potřebuje, ať už se jedná o akademický výzkum, studium nebo osobní zájem. Například při zadání výrazu „svíčková na smetaně“ v běžném katalogu najdete jen omezené množství výsledků, protože tento pojem není v metadatech běžně zahrnut. Na portálu Knihovny.cz se však díky prohledávání obsahů a plných textů zobrazí všechny kuchařky a další dokumenty, které tento pojem obsahují.

Pro ty, kdo píší odborné texty, publikují v akademických časopisech nebo chtějí prostudovat nové poznatky ze svého oboru, nabízí portál Knihovny.cz databázi zahraničních zdrojů. Zde najdete kvalitní materiály, včetně odborných recenzovaných článků, z nichž některé jsou volně přístupné v plném znění online. Při vyhledávání v zahraničních databázích je doporučeno zaměřit se na zdroje dostupné v režimu Open Access. Pokud narazíte na dokument, který není volně dostupný, můžete se obrátit na svou knihovnu a zjistit, zda by vám mohla pomoci s jeho získáním.

Užitečnou funkcí portálu Knihovny.cz je také možnost propojit své účty z více knihoven na jednom místě. Stačí se přihlásit pomocí přihlašovacích údajů z kterékoliv knihovny, která je na portálu zapojena, a okamžitě získáte přístup ke svému čtenářskému kontu. Pokud jste registrováni ve více knihovnách, můžete je jednoduše propojit a spravovat všechny své výpůjčky, rezervace a další služby pohodlně z jednoho centrálního účtu. Tímto způsobem se vyhnete nutnosti přihlašovat se do každé knihovny zvlášť a získáte přehled o všech svých aktivitách na jednom místě.

Portál Knihovny.cz nabízí svým uživatelům také široký výběr volně dostupných e-knih, ke kterým lze snadno a legálně získat přístup. Tyto e-knihy zahrnují jak doporučenou školní četbu, tak díla významných českých autorů, jako jsou Karel Čapek, Jan Neruda či Bohumil Hrabal. Kromě toho zde najdete i knihy světových klasiků, například Williama Shakespeara, Molièra a dalších. K dispozici jsou také  díla moderních českých autorů, jako je Petr Urban, Michal Viewegh nebo Radka Denemarková. Stačí několik kliknutí a vybrané knihy si můžete stáhnout přímo do svého počítače nebo čtečky, a budete je tak mít kdykoliv k dispozici pro studium, práci či volný čas. K dispozici jsou také dokumenty z digitálních knihoven, které rozšiřují nabídku o další cenné zdroje. Navíc je možné jednoduše filtrovat dokumenty v režimu DNNT (Díla nedostupná na trhu), což usnadňuje přístup k dílům, která nejsou běžně dostupná v tištěné podobě. Tento přístup k literatuře je ideální nejen pro studenty, kteří potřebují číst studijní literaturu, ale také pro všechny milovníky klasické literatury, kteří si chtějí rozšířit svou osobní knihovnu bez nutnosti fyzické návštěvy knihovny.

Tvorba správných citací je často jednou z nejvíce obávaných částí psaní odborných prací, zejména mezi studenty, kteří se s tímto úkolem setkávají pravidelně. Portál Knihovny.cz přináší efektivní řešení v podobě automatického generování citací podle normy ČSN ISO 690. Uživatelé si mohou citace snadno přepnout do dalších nabízených citačních stylů podle svých preferencí. Díky tomu se portál stává jednou z největších tuzemských databází citací, která výrazně usnadňuje přípravu odborných dokumentů. Citace lze také exportovat přímo do oblíbeného citačního manažeru Citace PRO nebo do jiných citačních nástrojů prostřednictvím formátu RIS, což umožňuje jednoduchou a rychlou integraci citací do jakéhokoli akademického textu.

Služba Získej, která je součástí portálu Knihovny.cz, přináší uživatelům možnost snadno si objednat knihu nebo jiný dokument z jiné knihovny v případě, že není dostupný ve vaší domovské knihovně. Tato služba funguje jako neasistovaná meziknihovní výpůjční služba, což znamená, že si čtenář může potřebný dokument objednat přímo přes portál, aniž by musel požádat o pomoc knihovníka. Jakmile je dokument vyhledán a objednán, bude doručen do vámi zvolené knihovny, kde si ho můžete vyzvednout. Navíc, v některých případech je možné získat dokument i v elektronické podobě (Získej EDD), což dále zvyšuje dostupnost potřebných materiálů a šetří čas uživatelům, kteří preferují digitální formát. Tato služba výrazně zjednodušuje proces získávání knih a jiných materiálů, které nejsou dostupné ve vaší knihovně, a rozšiřuje tak možnosti přístupu k široké škále literárních a odborných zdrojů.

Na portálu Knihovny.cz mají uživatelé k dispozici také službu Ptejte se knihovny, která jim umožňuje jednoduše a pohodlně získávat odpovědi na různé otázky přímo od knihovníků. Tato online služba je ideální pro všechny, kdo potřebují rychlou radu, doporučení nebo pomoc při vyhledávání informací či zdrojů. Uživatelé mohou své dotazy zadávat přímo přes portál, ať už se jedná o specifické informace o knihách, rady ohledně vyhledávání, nebo obecné otázky týkající se knihovnických služeb. Knihovníci poté na dotazy odpovídají a tak poskytují odbornou podporu a poradenství přímo na míru. Služba Ptejte se knihovny je tak skvělým nástrojem pro všechny, kteří hledají spolehlivé a rychlé odpovědi bez nutnosti osobní návštěvy knihovny.

Adresář knihoven na portálu Knihovny.cz poskytuje uživatelům přístup k detailním informacím o českých knihovnách, včetně jejich kontaktů, otevíracích hodin a nabízených služeb. Tento nástroj je neocenitelný pro všechny, kdo hledají konkrétní knihovnu nebo potřebují rychle zjistit, jaké služby jednotlivé knihovny nabízejí. Knihovnám se doporučuje pravidelně kontrolovat a aktualizovat své údaje, aby uživatelé měli vždy přístup k přesným informacím. Aktualizaci údajů lze provést prostřednictvím online formuláře na stránkách Souborného katalogu ČR, odkud portál údaje přebírá.

Portál Knihovny.cz nabízí nejen inspirační seznamy, které vám pomohou objevit zajímavou literaturu, ale také obsahuje tematické mikroweby, online výstavy a brány, které se věnují detailněji vybraným tématům. Tyto rozcestníky poskytují hloubkový přístup k různým oblastem literatury a kultury, což ocení nejen běžní čtenáři, ale i odborníci a pedagogové. Zvláštní pozornost si zaslouží web Čtení dětem, který často využívají učitelé na základních školách jako zdroj inspirace pro práci s dětmi. Přehled webů je k dispozici na adrese: https://www.knihovny.cz/Content/brany-a-rozcestniky.

Portál Knihovny.cz je cenným nástrojem pro všechny, kteří chtějí efektivně využívat služby českých knihoven. Jeho široká nabídka funkcí, od vyhledávání a správy výpůjček přes automatické citování až po přístup k e-knihám a meziknihovní výpůjční službu, z něj činí nepostradatelného pomocníka pro studenty, vědce, učitele i běžné čtenáře. Připojte se k uživatelům, kteří již objevili pohodlí a možnosti tohoto online portálu. Nabízejte fondy a služby portálu také svým čtenářům.

Úvod

Pojem udržitelného rozvoje obsahuje více aspektů, nikoli jen aspekt životního prostředí. Bere v potaz jak environmentální, tak ekonomickou a sociální rovinu. Nejznámější definice udržitelného rozvoje zní: „Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby“ (Světová komise pro životní prostředí a rozvoj, 1987). Podrobněji je popsán pod 17 cíli udržitelného rozvoje neboli společnými globálními cíli, kterých má být dosaženo do roku 2030 (Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023a). Každá země se ale potýká se svými vlastními problémy, proto byl na národní úrovni vytvořen Strategický rámec ČR 2030, který specifikuje vlastní cesty udržitelného rozvoje pro Českou republiku (Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023b). Stav planety se dotýká všech lidí na Zemi a každý člověk či instituce může pro trvale udržitelný rozvoj něco udělat. A to dokonce i knihovna.

Ráda bych tímto představila bakalářskou práci, která se zabývá tématem udržitelného rozvoje v souvislosti s knihovnami (Procházková, 2023). Teoretická část práce se věnuje vývoji a definici udržitelného rozvoje a jeho postupné akceptaci v knihovnách v České republice. Výzkum se pak konkrétně zaměřuje na celkovou evaluaci společného komunikačního tématu „Udržitelnost v knihovnách“ a hlouběji zkoumá vzdělávací aktivity, které knihovny na toto téma připravily. Následující text ve stručnosti představí vývoj pojmu udržitelný rozvoj a s ním souvisejících aktivit a dále pak shrne výsledky výzkumu.

Teoretická část

Ve světě vznikl zájem o životní prostředí již v 60. letech 20. století a od té doby se postupně vyvíjel i obsah pojmu udržitelný rozvoj (Moldan, 2003). Tématu se na začátku 70. let začaly věnovat i mezinárodní organizace jako je OSN, která v průběhu let vytvářela různé strategie, dokumenty a iniciovala mezinárodní úmluvy (Moldan, 2001). Nejznámější je dnes Agenda udržitelného rozvoje 2030 neboli společné cíle udržitelného rozvoje, kterých má být dosaženo do roku 2030 (Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023a). Do České republiky se téma udržitelného rozvoje dostává až po roce 1989. Do této doby se datuje vznik Ministerstva životního prostředí, České inspekce životního prostředí a zákona o životním prostředí. Po roce 1992 se v České republice začala tvořit environmentální koncepce, z níž vychází Státní politika životního prostředí (Bízková et al., 2005). Velký vliv mělo i to, že se Česká republika snažila sladit své vlastní koncepce s dokumenty a prioritami politiky životního prostředí Evropské unie (Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023c). Po připojení k Evropské unii byl pak v České republice na základě Agendy 2030 vydán Strategický rámec ČR 2030, ve kterém je 17 cílů udržitelného rozvoje rozpracováno pro důležité oblasti, jimž by se měla v následujících letech Česká republika věnovat (Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023b). Později se prostřednictvím Koncepce rozvoje knihoven 2021–2027 dostává téma udržitelného rozvoje i do samotných knihoven, neboť jedním z cílů aktuální koncepce je zapojit systém knihoven do Strategického rámce ČR 2030 (Koncepce rozvoje knihoven, 2020).

Knihovny se po celá staletí vyvíjely a v průběhu času proměňovaly svoje funkce (Hubertová, 1990). Dnes je knihovna definována jako „kulturní, informační a vzdělávací instituce, která shromažďuje, zpracovává a uchovává organizovanou sbírku dokumentů a poskytuje knihovnické a informační služby uživatelům“ (Sodomková, 2003–). Knihovna dnes není jen půjčovnou knih, ale k jejím funkcím patří i vzdělávání a uspokojování dalších kulturních potřeb občanů. Tato skutečnost je obsažena i v koncepcích rozvoje knihoven, a dokonce i ve strategii knihoven z roku 1999 (Strategie knihoven 1999–2003). Z tohoto důvodu jsou knihovny skvělým prostředkem, jak důležitá témata lépe zprostředkovat veřejnosti, mezi nimi i téma udržitelného rozvoje.

Téma do knihoven přinesla pracovní skupina Priorita 6, která vznikla za účelem plnění koncepce rozvoje knihoven pro roky 2021–2027 (Tománková, 2022). Koncepce obsahuje osm prioritních oblastí, na které by měla být v knihovnách zaměřena pozornost. Oblasti byly rozděleny mezi členy Ústřední knihovnické rady, a právě šestou z nich, týkající se Systému hodnocení a marketingu veřejných knihovnických a informačních služeb, dostala na starost Městská knihovna v Praze (Hyblerová Trachtová, 2016). Skupina, věnující se převážně komunikaci a PR, je od té doby známá pod jménem Priorita 6. Za účelem spojení knihoven v České republice pomocí jednoho tematického okruhu skupina zformulovala tzv. společná komunikační témata, k nimž se knihovny mohou přihlásit a na určitou dobu mít možnost se prezentovat jednotně. Pro rok 2021 a 2022 se stala hlavním tématem Udržitelnost v knihovnách. První rok byl věnován představení tématu knihovnám a druhý rok pak knihovny prezentovaly téma veřejnosti (Tománková, 2022). S tématem se knihovny mohly blíže seznámit díky celoročnímu vzdělávacímu cyklu, který sestával ze sedmi webinářů a tří workshopů (Košanová, 2021) a zakončen byl mezinárodní online konferencí s názvem Veletrh sdílení a partnerství ke splnění Cílů udržitelného rozvoje (Udržitelná knihovna, nedatováno).

Praktická část

Výzkum byl prováděn pomocí rozhovorů se zástupci šesti vybraných knihoven, které se zapojily do celoročního vzdělávacího cyklu Udržitelnost v knihovnách a následující rok k tomuto tématu připravovaly vzdělávací aktivity pro širokou veřejnost. Otázky se týkaly předem stanovených okruhů, konkrétně: motivace k zapojení se do cyklu, realizace vzdělávacích aktivit, překážek a limitů, nakolik se lišila očekávání knihovníků, z nichž vycházeli při přípravě akcí, od reálného průběhu a výsledků akcí a zda se budou tématu udržitelnosti věnovat v budoucnu.

Výsledky výzkumu představují pohled knihoven na téma udržitelnosti a evaluují jejich snahy o implementaci udržitelného rozvoje do knihoven. Výsledky nepřinášejí pohled pouze na vzdělávací aktivity, ale ukazují i to, jaký mají zaměstnanci knihoven k udržitelnosti vztah, kde všude lze toto téma využít v provozu knihovny, a dokonce se v nich objevují rady a tipy pro ostatní knihovny, které by měly zájem se tématu začít věnovat.

Výsledky výzkumu

Z výzkumu vyplynulo, že knihovny jsou samy o sobě považovány za udržitelné instituce, a to na základě služeb, které nabízejí. Ať už se jedná o půjčování knih, vzdělávání veřejnosti, různé formy spolupráce či poskytování prostor a informací všem bez rozdílu. Pozitivní bylo i zjištění, že některé knihovny se tématu udržitelnosti věnovaly již dříve a že většina respondentů zmínila jejich osobní zájem o téma, odkud také vyplývala jejich snaha se o ně podělit s veřejností.

Co se týká vzdělávacího cyklu pro knihovny, byl hodnocen velmi pozitivně. Pro knihovníky byl hlavně pramenem inspirace, informačních zdrojů, kvalitních informací a příkladů dobré praxe. Z odpovědí vyplynulo i to, že knihovny považovaly za pozitivum možnost zpětného zhlédnutí webinářů, jelikož ne vždy byl v knihovně přítomen někdo, kdo by se mohl webináře zúčastnit, a to zvláště v knihovnách s menším počtem zaměstnanců.

Jádrem výzkumu bylo zmapování vzdělávacích aktivit na téma udržitelnosti. Akce byly nejčastěji cíleny na dospělé v produktivním věku, neopomíjely však ani seniory a děti. Nejčastější formou aktivit byly tematické besedy, přednášky, výstavy či lekce pro školy. Mezi zmíněnými aktivitami se ale objevovaly i burzy knih, výměnné či darovací akce (swapy), knihobudka, semínkovna, 3D tiskárna a s ní spojené pořádání workshopů. Knihovny dokonce organizovaly sbírky, např. nepotřebných mobilů nebo oblečení pro charitu. Stejně tak se objevila zmínka o sběru odpadků v okolí knihovny. Velkou snahu projevily knihovny i v tom, aby vyšly s uživateli mimo zdi knihovny, blíže přírodě: pořádaly různé komentované prohlídky města, zahájily výstavbu komunitní zahrady apod. Souznění s přírodou knihovny považovaly za důležité téma aktivit pro děti. Dětští uživatelé se tudíž mohli těšit z příměstských táborů či kurzů v přírodě. (Témata jednotlivých aktivit jsou blíže specifikována v samotné bakalářské práci.)

Pozitivním zjištěním bylo i to, že se většina knihoven udržitelností nezabývala pouze směrem k uživatelům, ale samy knihovny měly zájem podpořit udržitelné chování v rámci instituce a udržitelného provozu. Byly aktivní v třídění odpadu, ve využívání LED osvětlení či měly snahu o redukci tištěného materiálu, užívání znovupoužitelného nádobí nebo ekologických prostředků. Zmínka byla také o zřízení kompostérů či užívání užitkové vody k zalévání květin. Je nutno podotknout, že procesy uvnitř knihoven byly značně ovlivněny vztahem zaměstnanců knihovny k samotné udržitelnosti.

Otázky se dotkly i překážek, kterým musely v průběhu zavádění tématu udržitelnosti knihovny čelit. V odpovědích se objevily nedostatek financí, vytížení zaměstnanců, ale i nezájem některých zaměstnanců o téma, a dokonce nepochopení účelu některých aktivit knihovny zřizovatelem. Během cyklu postihly knihovny ještě dvě světové události, a to Covid-19 a válka na Ukrajině. Knihovny tak byly během cyklu vystaveny dvěma neočekávaným výzvám, avšak na změny ve světě reagovaly velmi pohotově. Za Covidu-19, kdy došlo k dočasnému uzavření knihoven, se knihovny snažily přenést některé akce do online prostředí, a dokonce pomohly potřebným a podpořily seniorské instituce šitím roušek. Co se týká války na Ukrajině, pozornost knihoven se přenesla na pomoc uprchlíkům. Pořádaly jak jazykové, tak adaptační kurzy, nabízely pomoc s hlídáním ukrajinských dětí či poskytovaly přístup k informacím a jiné potřebné služby. Udržitelnost šla v tomto ohledu stranou, avšak reakci knihoven na dění ve světě považují samy knihovny za akt udržitelnosti.

Průběh celých dvou let knihovny hodnotily velmi pozitivně, a to hlavně z toho důvodu, že téma považovaly za důležité a smysluplné a nadále považují (většina z nich) za potřebné ho šířit. Téma ovlivnilo jak uživatele, tak procesy v knihovnách a knihovníky samotné. Z rozhovorů vyplynula i doporučení pro knihovny, které by se chtěly tématem udržitelnosti zabývat. Respondenti se shodli na tom, že je potřeba se nejen navzájem inspirovat, ale i sdílet zkušenosti a komunikovat s jinými knihovnami, budovat kontakty, navazovat spolupráci s organizacemi a také vůbec začít se tématu věnovat.

I když udržitelnost již nebude oficiálně společným tématem, knihovny (až na jeden případ) deklarují, že se jím budou zabývat nadále. Vždyť i aktuální téma knihoven, kterým je mediální gramotnost, svým způsobem k udržitelnosti patří. Knihovny se svěřily s plány dalších „udržitelných“ aktivit. Kromě klasických přednášek, výstav či kvízů mají knihovny v plánu i větší projekty. Jedna z knihoven usiluje o solární panely, jiná staví komunitní zahradu a další dokonce buduje včelín.

Závěr

Udržitelný rozvoj je v České republice poměrně novým tématem, avšak důležitým. V letech 2021 a 2022 se proto stala hlavním komunikačním tématem v knihovnách udržitelnost, která vychází z Cílů udržitelného rozvoje formulovaných OSN (United Nations, nedatováno). Důležitost tématu vnímají i knihovny, které se k němu přihlásily a v roli vzdělávací instituce poskytly v roce 2022 uživatelům bližší pohled na téma udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj totiž není jen environmentálním tématem, ale stojí na dalších důležitých pilířích, sociálním a ekonomickém, které by měly být vzájemně v rovnováze.

Knihovny vzdělávaly nejen své uživatele, ale během cyklu i „samy sebe“, a aby šly jako instituce příkladem, některé se zaměřily na udržitelnější a šetrnější provoz knihovny. Celé komunikační téma tak mělo dopad jak na veřejnost, tak na knihovny samotné. Knihovny byly velmi aktivní, a i přes určité překážky dokázaly veřejnosti nabídnout velké množství tematických aktivit. Z výzkumu vyplývá, že knihovny mají jako instituce k udržitelnosti velmi blízko a během cyklu si to samy začaly uvědomovat mnohem víc. Spojení knihoven pomocí jednoho tématu a jeho následná implementace do činnosti knihoven je skvělým způsobem, jak aktuální a důležitá témata přiblížit uživatelům a lidem obecně. Podstatná je v tomto ohledu i spolupráce knihoven a škol, aby si dětští uživatelé vytvářeli kladný postoj k přírodě a její ochraně (a aby se zábavnou formou dozvídaly o aktuálních a důležitých tématech). Současně je zapotřebí, aby zřizovatelé knihoven byli dostatečně informováni o činnostech knihovny a jejich účelu, aby nevznikala zbytečná nedorozumění.

Jak již bylo zmíněno, téma udržitelnosti z knihoven jen tak nezmizí a možná to ani nejde, jelikož činnost knihovny je v mnoha ohledech s udržitelností spojená. To nic nemění na tom, že se knihovny mají možnost nad tématem zamyslet a své aktivity v tomto směru prohloubit. Každá z knihoven může jít příkladem a zvýšit povědomí o udržitelném rozvoji. Nakonec nezáleží jen na tom, jak se žije v současnosti nám, ale i jak se bude žít generacím budoucím.

Seznam literatury

BÍZKOVÁ, Rut; ADÁMKOVÁ Halina; BÍZEK, Vladislav; ČERMÁKOVÁ, Jana; HOLÝ, Petr et al., 2005. Životní prostředí v České republice 1989–2004: The environment in the Czech Republic 1989–2004. Praha: CENIA. ISBN 80-850-8756-1.

HUBEROVÁ, Marie, 1990. Veřejné knihovny Jihomoravského kraje. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost. Vlastivědná knihovna moravská. ISBN 80-850-4811-6.

HYBLEROVÁ TRACHTOVÁ, Veronika, 2016. Koncepce rozvoje knihoven v ČR 2017 – 2020. In: Koncepce.knihovna.cz. Online. Praha: Městská knihovna v Praze, 6. 12. 2016. Dostupné z: https://koncepce.knihovna.cz/koncepce-rozvoje-knihoven-v-cr-2017-2020/. [cit. 2024-04-29].

INFORMACE PRO KNIHOVNY [IPK]. Strategie knihoven v České republice 1999–2003, 2015. In: Informace pro knihovny. Online. Praha: Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/statistika-pruzkumy-dokumenty/informacni-materialy-a-dokumenty/strategietxt99__03.htm. [cit. 2024-04-24].

KOŠANOVÁ, Martina, 2021. Udržitelnost jako téma v českých knihovnách. Duha: Informace o knihách a knihovnách. Online. 2021, Roč. 35, č. 2. ISSN 1804-4255. Dostupné z: https://duha.mzk.cz/clanky/udrzitelnost-jako-tema-v-ceskych-knihovnach. [cit. 2024-04-24].

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, c2008-2023a. Agenda 2030. In: Ministerstvo životního prostředí. Online. Praha: Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/agenda_2030. [cit. 2024-04-24].

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, c2008-2023b. Strategický rámec Česká republika 2030. In: Ministerstvo životního prostředí. Online. Praha: Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/cr_2030. [cit. 2024-04-24].

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, c2008-2023c. Historický vývoj Státní politiky životního prostředí ČR. In: Ministerstvo životního prostředí. Online. Praha: Ministerstvo životního prostředí, c2008-2023 Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/historicky_vyvoj_statni_politiky. [cit. 2024-04-24].

MOLDAN, Bedřich, 2003. (Ne)udržitelný rozvoj: ekologie – hrozba i naděje. 2. vydání. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0769-7.

NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR, 2020. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027. [cit. 2024-04-24].

PROCHÁZKOVÁ, Barbora, 2023. Vzdělávání pro udržitelnost a jeho rozvoj v českých knihovnách v souvislosti s celorepublikovou komunikační kampaní v letech 2021–2022. Online, bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/xn43z/. [cit. 2024-04-22].

SODOMKOVÁ, Jana, 2003–. Knihovna. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). Online. Praha: Národní knihovna ČR. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001990&local_base=KTD. [cit. 2024-04-24].

SVĚTOVÁ KOMISE PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A ROZVOJ, 1991. Naše společná budoucnost. Vydání 1. Praha: Academia. ISBN 80-853-6807-2.

TOMÁNKOVÁ, Alena, 2022. Udržitelnost a mediální gramotnost jako společná témata knihoven. In: Koncepce.knihovna.cz. Online. Praha: Městská knihovna v Praze, 2. 7. 2022. Dostupné z: https://koncepce.knihovna.cz/udrzitelnost-a-medialni-gramotnost-jako-spolecna-temata-knihoven/. [cit. 2024-04-24].

UDRŽITELNÁ KNIHOVNA: WEB O UDRŽITELNOSTI V KNIHOVNÁCH. Mezinárodní online konference 2021. Online. Praha: Ministerstvo kultury. Nedatováno. Dostupné z: https://udrzitelna.knihovna.cz/mezinarodni-online-konference-2021/. [cit. 2024-04-24].

UNITED NATIONS: INFORMAČNÍ CENTRUM OSN V PRAZE. Cíle udržitelného rozvoje. Online. United Nations: Informační centrum OSN v Praze. Nedatováno. Dostupné z: https://osn.cz/osn/hlavni-temata/cile-udrzitelneho-rozvoje-sdgs/. [cit. 2024-04-29].

Velký (Löwitův) mlýn je barokní objekt v samém centru pražské Libně, v těsné blízkosti Libeňského zámečku v Praze 8. Jeho počátky sahají až do 14. století, současnou podobu získal v osmnáctém století. V 19. století po zasypání vltavského ramene byl mlýnský provoz zrušen a od té doby byly budovy využívány k nejrůznějším účelům – za všechny můžeme jmenovat pekárnu, sklad brambor nebo divadelních rekvizit. Bývalý mlýn prošel válkami i povodněmi, prodělal i několik pokusů o rekonstrukci. Nejvíc jej poničila velká povodeň v roce 2002, od té doby zůstal prázdný a jeho majitel, městská část Praha 8, pro něj marně hledal využití. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 2021, kdy z inciativy Spolku Velký mlýn vznikl projekt Zastavení ve Mlýně. Cílem projektu byla rekonstrukce a oživení historické budovy a vytvoření víceúčelového prostoru pro trávení volného času nejen pro místní, ale i pro návštěvníky tohoto koutu Prahy.

Městská knihovna v Praze (MKP) se stala partnerem tohoto projektu a garantem zřízení knihovny, a to včetně interiérového a technologického vybavení a následného provozování pobočky.

V roce 2022, po uzavření smlouvy mezi Spolkem Velký mlýn a správcem objektu městskou částí Praha 8, byla zahájena rekonstrukce objektu a jeho adaptace na kulturní centrum. Vše probíhalo v několika etapách – první z nich skončila v létě roku 2023. Součástí přípravy interiéru byl workshop v rozestavěném prostoru, kterého se účastnili knihovníci osobně. Výsledky naznačily možné řešení interiéru knihovny i design nábytku. Vzniklý „model“ byl prezentován široké veřejnosti v rámci dne otevřených dveří u příležitosti konání akce Anthropoid.

Kulturní centrum Velký mlýn bylo pro veřejnost otevřeno 24. 7. 2023, jeho součástí se kromě knihovny a malé klubovny stala kavárna a multifunkční sál Mlýnice v suterénu objektu. V týž den zahájila svůj zkušební provoz i pobočka Městské knihovny v Praze. Slavnostní Odemykání Velkého mlýna pak proběhlo 4. 9. 2023 za účasti zástupců hlavního města Prahy, městské části Prahy 8, městské knihovny a dalších představitelů místních kulturních a občanských sdružení, spolků a organizací.

2. Čím je tato pobočka MKP specifická?

Tím, co tuto pobočku odlišuje od ostatních poboček Městské knihovny v Praze, je její úzká provázanost s kavárnou, kterou v objektu provozuje Spolek Velký mlýn. Sdílíme jeden prostor, návštěvníci kavárny i knihovny se navzájem prolínají a pro obě skupiny jde o vítanou přidanou hodnotu. Svou kávu si mohou vypít při čtení zajímavé knihy nebo si vyzvednutí studijní četby osladit místními skvělými zákusky. Dalším specifikem je poměrně velký podíl samoobslužných hodin, kdy je čtenář odkázán sám na sebe. Vyzvednutí rezervace, registrace výpůjček či vracení probíhá pouze prostřednictvím samoobslužného zařízení pro půjčování a vracení knih (selfchecku). Přítomnost knihovníka, který se plně věnuje čtenářům, je garantována pouze tři hodiny denně, a to v pracovní dny. O víkendu je provoz zcela samoobslužný. Toto uspořádání umožňuje knihovně rozšířit provozní hodiny na sedm dnů v týdnu – provoz knihovny kopíruje provozní hodiny kavárny.

3. Jak velký knihovní fond zde máte a z čeho se skládá?

Pobočka na ploše 250 m2 nabízí téměř 4 000 svazků. Čtenář zde nalezne především beletrii – jak pro dospělé, tak pro děti – a v omezené míře volnočasovou naučnou literaturu – kuchařky, průvodce… Veškerý fond je umístěn ve volném výběru.

4. Jaké jsou nabízené služby?

Pobočka nabízí veškeré základní služby, stejné jako v ostatních pobočkách sítě Městské knihovny v Praze. Čtenáři se zde mohou registrovat, půjčit či vrátit knihu, zadat či vyzvednout rezervaci, po předchozí rezervaci využívat pro své vlastní aktivity klubovnu nebo použít volně dostupnou wifi pro zábavu či vzdělávání. Velký mlýn nabízí velkou šíři akcí, od komunitních a literárních, které realizuje knihovna, až po divadla, koncerty a výstavy, které se konají v rámci programu Kulturního centra Velký mlýn.

5. Kolik zde pracuje zaměstnanců a na jakých pozicích?

Pro první zkušební rok, i s ohledem na samoobslužnost, byly pro pobočku určeny dvě pracovní pozice, obsazené dvěma knihovníky – v tomto konkrétním případě knihovnicemi. Byla zde vedoucí pobočky a její pravá ruka, knihovnice na plný úvazek. V průběhu roku se stále více odhalovala specifika tohoto zvláštního provozu a po vyhodnocení na počátku letošního léta došlo k přerozdělení pozic. Hlavním garantem bezproblémového provozu je zde vedoucí pobočky, dále pak knihovník, který se stará především o dětské čtenáře, a programový pracovník, jehož úkolem je zajišťovat realizaci a produkci stále většího počtu akcí a spolupracovat v tomto ohledu s dramaturgií Spolku Velký mlýn, tak, aby Kulturní centrum Velký mlýn působilo na širokou veřejnost celistvě.

6. Jaká je návštěvnost pobočky?

Od výše zmíněného otevření pobočky do konce roku 2023 navštívilo pobočku 6655 zaregistrovaných čtenářů (dospělých 5415, dětí 1240), od ledna do června 2024 to bylo už 7510 návštěvníků (6070 dospělých, 1440 dětí). Měsíčně navštíví pobočku cca 1200 zalogovaných čtenářů. V tomto případě je nutné zdůraznit slovo zalogovaných (tedy těch, kteří načetli do systému svůj čtenářský průkaz) – do knihovny samozřejmě přijde mnohem více uživatelů, kteří přijdou prostě jen „pobýt“ nebo se zúčastnit nějaké akce. Knihovna v současnosti hledá možnosti, jak podchytit i tyto uživatele.

Na návštěvnosti pobočky se v tomto případě projevuje i vliv ročních období a počasí – zatímco v letních měsících lidé spíše pobývají v blízkém rozlehlém parku a na sportovištích nebo si vychutnávají kávu na předzahrádce kavárny, v zimních měsících pobočka doslova „praská ve švech“. Nemalou měrou se na tom podílejí jistě i velká kachlová kamna, která v zimě vyhřívají prostor a nabízejí možnost prohřát se sálavým teplem.

7. Jaké jsou akce v pobočce?

Otevření Velkého mlýna mělo velký ohlas v médiích, včetně sociálních sítí (virální sdílení). Velký mlýn se aktivně zapojil do kulturního života Prahy 8 - Libně a stal se vyhledávaným místem pro trávení volného času nejen místních, ale všech, kteří chodí a jezdí relaxovat do blízkých Thomayerových sadů nebo využívají cyklostezku, vedoucí v těsném sousedství objektu. Místní (a nejen ti) se také poměrně rychle naučili využívat pro své aktivity prostor klubovny.

Do konce roku 2023 zde proběhlo více než 90 akcí, ovšem v první polovině letošního roku už počet akcí vystoupal na 105. Převážně se jedná o kulturní akce a pořady konané ve spolupráci s neziskovými a místními volnočasovými organizacemi: Mikulášská výtvarná dílna s čertem, Mikulášem, andělem a nadílkou, loutková divadla (Dřevěné divadlo Honzy Hrubce, divadlo Baribal), křty knih a literární besedy s dětskými autory (Robin Král, Eva Papoušková, Ester Stará). V nabídce jsou cestovatelské přednášky, např. o Islandu, přednášky Orientálního ústavu Akademie věd ČR (buddhismus, Tibet).

Nedílnou součástí nabídky aktivit v Kulturním centru Velký mlýn jsou akce pořádané v dramaturgické lince Spolku Velký mlýn. Jedná se zejména o větší akce hudebního a divadelního charakteru, které se konají v již zmíněném sálu Mlýnice.

Programovou nabídku knihovny je možné sledovat v profilu pobočky na webu MKP https://www.mlp.cz/velkymlyn. Kompletní program akcí je zveřejněn na webu Kulturního centra Velký mlýn https://www.velkymlyn.cz/kalendar-akci/ a sdílen na FB https://www.facebook.com/v.mlyn.

8. Kdy je pobočka otevřena a jak je to se samoobslužností?

Jak už bylo řečeno výše a jak je prezentováno i na webových stánkách pobočky, knihovna je přístupná v otevíracích hodinách kavárny, tzn. v pondělí od 13 do 20 hodin, ostatní dny v týdnu pak od 9 do 20 hodin, včetně neděle. Knihovníci jsou přítomni každý pracovní den od 14 do 17 hodin. V ostatních hodinách jsou služby knihovny dostupné v režimu samoobsluhy.

Co to přesně znamená? Každé odpoledne mají návštěvníci a čtenáři k dispozici knihovníka, který jim poskytne veškerou podporu, na jakou jsou zvyklí z tradičních poboček městské knihovny. Mimo tyto hodiny mohou knihovníka občas potkat v pobočce také, ale bude se pravděpodobně přednostně zabývat jinými činnostmi – prací s fondem, přípravou a uskutečněním samotných akcí a dalšími činnostmi, které k naší práci patří, a případné dotazy zodpoví pouze tehdy, pokud mu to situace dovolí. V tzv. samoobslužném režimu musí návštěvník počítat s tím, že se obsluhuje sám – k dispozici má samoobslužnou stanici (selfcheck), kde může bez asistence knihovníka vrátit nebo si půjčit knihu, vyzvednout si rezervaci nebo jen může přijít a využít volně přístupné wifi a v knihovně strávit příjemný čas, například s přáteli či sám u kávy s knihou. I tak se může dostat do úzkých – nedaří se načíst průkaz nebo nemůže najít svoji vyhlédnutou knihu. V tom případě má k dispozici telefonní číslo na Klientské centrum Městské knihovny v Praze, kde mu ochotní kolegové poradí, jak danou situaci řešit.

Výše popsané nastavení umožňuje otevřít knihovnu ve velmi širokém časovém rozpětí, které kopíruje otevírací dobu kavárny, respektive konání akcí v sále. Čtenářská veřejnost si na takové nastavení provozu rychle zvykla a žádné větší problémy nezaznamenáváme.

Kulturní centrum Velký mlýn a pobočka Městské knihovny v Praze se za necelý rok svého působení staly oblíbeným cílem obyvatel Libně i dalších návštěvníků. Knihovna se tak po třiceti letech vrátila zpět do míst, kde dlouhá léta chyběla, a zaplnila tak bílé místo na „knihovní mapě“ Prahy.

Na závěr několik „suchých“ dat:

Investorem rekonstrukce objektu byl Spolek Velký mlýn, který sdružuje několik subjektů – kromě Městské knihovny v Praze je to Radio Junior a Český rozhlas.

Zhotovení a vybavení interiéru financovala ze svých zdrojů Městská knihovna v Praze.

Architektonický návrh: AFI architects

Realizace stavby: StavRea, s.r.o.

Realizace interiéru: Jan Vrtěl

Za rozhovor děkuje redakce paní Miloslavě Čermákové, vedoucí Oblasti Severovýchod a Janě Malinové, vedoucí pobočky Velký Mlýn

zdroj: Archiv MKP, Archiv Spolku Velký Mlýn	autor: Jiří Podrazil
zdroj: Archiv MKP, Archiv Spolku Velký Mlýn	zdroj: Archiv MKP, Archiv Spolku Velký Mlýn
autor: Archiv MKP, Archiv spolku Velký Mlýn	autor: Jiří Podrazil

Rychlý rozvoj digitalizace a sociálních médií měly podle mnohých přinést zánik tištěných dokumentů. Poslední měsíce však ukazují, že si deníky a časopisy stále nacházejí své čtenáře, a dokonce vycházejí i tituly nové. Podle srpnových dat průzkumu MEDIA PROJEKT za 1. a 2. čtvrtletí roku 2021 čte tištěná periodika 82 % obyvatel České republiky ve věku 12 až 79 let. Jen v první polovině tohoto roku vzniklo podle První novinové společnosti (PNS), jednoho z největších distributorů tisku v Česku, přes 200 nových titulů, a to i tištěných periodik.¹ Tisk navíc patří spolu s rozhlasem a televizí mezi nejdůvěryhodnější média, a to nejen „v době covidové“.

Tištěné tituly tvoří také nejvýznamnější část databáze Anopress, která je přístupná čtenářům v knihovnách. Databáze obsahující mimořádné množství mediálních dat se proto může stát cenným rozšířením nabídky informačních zdrojů a služeb knihoven. K přístupu do Anopressu stačí knihovně jen počítač a internetové připojení.

Dnes máme sice pocit, že si všechno můžeme najít na Googlu, ten však nenabízí starší články, a i ty současné pak řadí dle vlastního algoritmu, který nemusí být pro uživatele vždy relevantní. Oproti tomu v databázi Anopress, která patří od roku 2020 do produktového portfolia společnosti NEWTON Media, nalezneme starší články ještě z doby, kam archiv Google nesahá – nejstarší příspěvky v Anopressu jsou datovány rokem 1996.

Kromě článků z tištěných periodik a on-line zdrojů obsahuje databáze Anopress také textové přepisy zpravodajských televizních a rozhlasových pořadů, internetové zdroje a od roku 2019 případně také příspěvky ze sociálních médií Facebook, Instagram a Twitter. Na jedné platformě se tak sbíhají informace z minulého tisíciletí s informacemi z internetových serverů či sociálních sítí, starými sotva pár minut. Čtenář v databázi najde třeba předvolební sliby minulých vlád týkající se výstavby dálnic či nových tras metra. Archivní články pak může porovnat s aktuálními zpravodajskými příspěvky, které vteřinu za vteřinou „padají“ do databáze. Jen za minulý rok přibylo do archivu přes 9 milionů článků ze všech typů médií. Od doby svého vzniku tak mediální databáze nashromáždila přes 118 milionů českých příspěvků.

Za dobu existence databáze se však výrazně proměnil způsob, jakým se zprávy do archivu ukládají. Před čtvrt stoletím dominovaly skenované novinové články a ruční přepisy televizních a rozhlasových pořadů. Dnes již Anopress monitoruje veškerá média s využitím umělé inteligence a namísto dřívějších lidských přepisovatelů převádí rozhlasové a televizní vysílání do textové podoby automaticky pomocí nejmodernější technologie. Aktuálně v archivu nejvyšším tempem přibývají příspěvky ze sociálních médií a webových zdrojů, následované tiskem, televizí a rozhlasem.

Počet příspěvků v databázi Anopress na vybrané téma

Registrovaný čtenář může nyní nově využívat archiv Anopressu také z pohodlí svého domova díky vzdálenému přístupu, který mu zprostředkuje knihovna. Možnost přístupu odkudkoliv je v době ovlivněné pandemií velkou výhodou. Oproti běžným internetovým vyhledávačům umožňuje databáze Anopress vyhledávané články filtrovat a řadit dle mnoha volitelných parametrů. Aplikace je uživatelsky přívětivá. Hledání probíhá zadáním libovolného dotazu, který může být tvořen jedním klíčovým slovem, souslovím nebo několika klíčovými slovy. Složitější dotazy se formulují za pomoci logických operátorů, případně závorek. Všechny zadané výrazy se automaticky skloňují podle českých gramatických pravidel. Při zadávání dotazu nezáleží na velikosti písmen ve slovech a souslovích. Aby čtenář nebyl zavalen nadbytečným množstvím příspěvků, může si zvolit potřebné časové období a vybrat zdroje, ve kterých chce vyhledávat, nebo může určité zdroje z vyhledávání předem vyloučit.

Zadané dotazy si může uživatel pojmenovat a uložit pro další opakované použití. Vyhledané příspěvky lze uložit do schránek a jednoduše je tak archivovat pro pozdější zpracování. Některým čtenářům knihoven poslouží privátní schránky propojené s jejich e-mailovou adresou, které jsou přístupné pouze jim. Užitečným nástrojem jsou také náhledy originální podoby článků z tištěných periodik včetně obrázků a fotografií, ty je možné zobrazit nebo v knihovně přímo vytisknout

Díky přístupu k databázi prostřednictvím knihovny lze také automaticky vyexportovat citaci nalezeného dokumentu do citačního manažeru citace.com a tam s ní dále pracovat podle potřeb uživatele. Případnou pomoc s vyhledáváním poskytne čtenáři obsluha knihovny nebo je možné obrátit se na zkušené pracovníky podpory Anopressu, a to i prostřednictvím live chatu. Zájemci o více informací mohou požádat mj. i o bezplatný zkušební přístup.

Pro financování přístupu do databáze Anopress mohou knihovny využít dotačního programu VISK 8/A Informační zdroje spravovaného Ministerstvem kultury ČR. Ten mimo jiné pokrývá náklady na tzv. multipřístupy, kdy může s databází pracovat současně více uživatelů. Aktuálně čerpá tuto finanční podporu 53 knihoven, které tak významně rozšířily informační zdroje pro své čtenáře.

Databázi Anopress díky její unikátnosti využívají i mnohé vysoké školy, respektive vysokoškolské knihovny. Těm je poskytován multilicenční přístup s různými nadstavbami. Studenti, kteří pracují na svých seminárních nebo závěrečných pracích, mohou s databází pracovat odkudkoliv pomocí vzdáleného připojení přes školní systémy.

Od února letošního roku mohou získat přístup k mediálním datům také zájemci, kteří nepatří mezi čtenáře knihoven ani mezi studenty vysokých škol. Na základě jednoduché registrace je možné získat sedmidenní bezplatný přístup do databáze mateřské společnosti NEWTON Media a prostřednictvím platební brány si zakoupit balíček zpráv, jehož cena se odvíjí od počtu zpráv dostupných v plném znění a časového rozsahu archivu. Ve srovnání s přístupem prostřednictvím databáze Anopress však nabízí tato služba omezenější počet zdrojů a je pro jednotlivce finančně nákladnější než pořízení čtenářského průkazu do knihovny.

1 Více na https://mam.cz/zpravy/2021-08/print-neni-mrtev-vznikaji-nove-tistene-projekty/